Skip to main content
Internet Archive's 25th Anniversary Logo

Full text of "Dialekticky slovnik moravsky"

See other formats


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


Google 


Jest  to  cyírowa  wersja  ksi^ki,  która  przez  pokolenia  przechowywana  byla  na  bibliotecznydí  polkách,  zanim  zostala  troskliwie  zeska^ 

nowana  przez  Google  w  ramach  projektu  áwiatowej  biblioteki  sieciowej. 

Prawa  autorskie  do  niej  zd^yly  juž  wygasn^  i  ksi^ka  stala  si^  cz^šci^  powszechnego  dziedzictwa.  Ksi^ka  nalež^ca  do  powszechnogo 

dziedzictwa  to  ksiqžka  nigdy  nie  objata  prawami  autorskimi  lub  do  której  prawa  te  wygasly.    Zaliczenie  ksi^ki  do  powszechnego 

dziedzictwa  zaležy  od  krajů.    Ksiqžki  náležíce  do  powszechnego  dziedzictwa  to  nasze  wrota  do  przeszloáci.    Stanowi^  nieoceniony 

dorobek  historyczny  i  kulturowy  oraz  žródlo  cennej  wiedzy. 

Uwagi,  notatki  i  inne  zápisy  na  marginesach,  obecné  w  oryginalnym  wolunicnic,  znajdujii  si^  równicž  w  tyrn  pliku  -  przyporninajf^c 

dlugii  podróž  tej  ksiqžki  od  wydawcy  do  biblioteki,  a  wreszcie  do  Ciebie. 

Zásady  užytkowEinia 

Google  szczyci  si^  wspólprac^  z  bibliotékami  w  ramach  projektu  digitalizacji  materialów  b^d^ych  pows:íechnym  dziedzictwem  oraz  ich 
upubliczniania.  Ksiqžki  b^dqce  takim  dziedzictwem  stanowi^  wlasnoáé  publiczn^,  a  my  po  prostu  staramy  si^  je  zachowač  dla  przyszlych 
pokoleň.  Niemniej  jednak,  prEice  takie  sq  kosztowne.  W  zwiqzku  z  tym,  aby  nadal  móc  dostEu^czaé  te  materiály,  podj^lišmy  árodki, 
takie  jak  np.  ograniczenia  techniczne  zapobiegaj^ce  automatyzacji  zapytaú  po  to,  aby  zapobiegaí  nadužyciom  ze  strony  podmiotów 
komorcyjnych. 
Prosimy  rówiiiež  o; 

•  Wykorzystywanie  tych  phków  jedynie  w  celách  niekomercyjnych 

Google  Book  Search  to  usluga  przeznaczona  dla  osob  prywatnych,  prosimy  o  korzystaiiic  z  tych  plików  jcdynic  w  niekomercyjnych 
celách  prywatnych. 

•  Nieautomatyzowanie  zapytaú 

Prosimy  o  niewysylanie  zautomatyzowanych  zapytaň  jakiegokolwiek  rodzaju  do  systému  Google.  W  przypadku  prowadzenia 
badaů  nad  tlumaczenÍEimi  maszynowymi,  optycznym  rozpoznawaniem  znaków  lub  innymi  dziedzinami,  w  których  przydatny  jest 
dost^  do  dužych  iloĚci  tekstu,  prosimy  o  kontakt  z  námi.  Zach^camy  do  korzyatania  z  materialów  b^^ych  powszechnym 
dziedzictwem  do  takich  celów.  Mozemy  byč  w  tym  pomocní. 

•  Zachowywanie  przypisaň 

Znak  wodny"Google  w  každým  pliku  jest  niczb<;dny  do  informowania  o  tym  projckcic  i  ulatwiaiiia  ziiajdowania  dodatkowych 
materialów  za  pošrednictwem  Google  Book  Search.  Prosimy  go  nie  usuwač. 


Hganie  prawa 

W  kElždym  przypadku  užytkownik  ponosi  odpowiedzialnošé  za  zgodnošé  swoich  dzialaú  z  prawem.  Nie  wolno  przyjmowaé,  že 
skoro  daná  ksi^ka  zostala  uznaná  za  cz^é  powszechnego  dziedzictwa  w  Stanach  Zjednoczonych,  to  dzielo  to  jest  w  ten  sam 
sposób  traktowane  w  innych  krajach.  Ochrona  praw  autorskich  do  danej  kai^ki  zaležy  od  przepisów  poszczególnych  krajów,  a 
my  nie  možemy  r^zyč,  czy  daný  sposób  užytkowania  którejkolwiek  ksi^ki  jest  dozwolony.  Prosimy  nie  przyjmowaé,  že  dost^pnošč 
jakiejkolwiek  ksi^ki  w  Google  Book  Search  oznacza,  že  možná  jej  užjTvač  w  dowolny  sposób,  w  každým  miejscu  šwiata.  Kary  za 
naruszenie  praw  autorskich  mogq  byé  bardzo  dotkli we. 

Informacje  o  usludze  Google  Book  Search 

Misj^  Google  jest  uporz^dkowanie  šwiatowych  zasobów  informacji,  aby  staly  si^  powszechnie  dostupné  i  užyteczne.  Google  Book 
Search  ulatwia  czytelnikora  znajdowanie  ksiqiek  z  calego  šwiata,  a  autorom  i  w>'dawcom  dotarcie  do  nowych  czytelników.  Caly  tekst 
tej  ksi^ki  možná  przeszukiwaé  w  internecie  pod  adresem  [http :  //books .  google .  comT] 


) 


,TTVq^^ 


»   • 


\ 


v  t 


* 


ARCHIV 

PRO  LEXIKOGRAFII  A  DIALEKTOLOGII 

ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 
PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ. 

ČlSLO  6. 


DIALEKTICKÝ  SLOVNÍK 

MORAVSKÝ. 


SESTAVIL 


FRANTIŠEK  BARTOŠ. 


ČÁST  I. 


(A-OŽVANTAŤ  SA.) 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 

PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ. 

1905. 


PUBLIKACE 

111.  TŘÍDY  ČESKÉ  AKADEMIE  POSUD  VYDANÉ. 

ROZPRAVY. 

ROČNÍK  1. 

Čís.  1.  Dr.  Jan  Kvičala,  Nové   kritické  a   exegetické  příspěvky 

k  Vergiliové  Aeneidě Cena      3  K  —  h, 

»     2.  Adolf  Patera.  Jana  Amosa  Komenského  korrespondence. 

Cena 
»  3.  y.  Truhlář.  Počátky  humanismu  v  Čechách.  .  .  .  Cena 
»     4.  Robert  Nováky  Grammatická,  lexikální  a  kritická  pozorování 

u   Velleja  Paterkula.     .    .    ^ Cena 

»     5.  Dr.  yiři  Polívka.  Kronika  o   Bruncvikovi  v  ruské  litera- 
tuře  Cena 

ROČNÍK  II. 
»     1.  Dr.   V.  Mourek.  Syn  taxis   složených  vét  v  gotStině.   Cena 

ROČNÍK  III. 

»     1.  Dr.  Jan  Kvíčala.  Bádání  v  oboru  skladby  jazykův  indo- 

evropských.  Část  I Cena 

»  2.  Robert  Novák.  Mluvnicko-kritická  studia  k  Liviovi.  Cena 
»     3.   Vavřinec  Josef  Dušek.    Hláskosloví   nářečí  jihočeských. 

I.  Část :  Consonantismus Cena 

»     4.  Josef  Truhlář.  Humanismus   a  humanisté  v  Čechách  za 

krále  Vladislava  II Cena 

ROČNÍK  IV. 
»      1.  Ferdinand  Mettčik.   Příspévky  k  dějinám  českého  divadla. 

ROČNÍK  V.  ^^"^ 

1.  Dr.  Jan  Kvíčala.  Kritické  a  exegetické  příspěvky  k  Pla- 
tonovým rozmluvám.  I.  Faidros,  Gorgias Cena 

ROČNÍK  VI.    . 

»  1.  Josef  Zahradník.  O  skladbě  veršů  v  lliadě  a  Odyssei.  Cena 
»     2.    Vavřinec    Josef  Dušek.   Hláskosloví    nářečí   jihočeských. 

II.  Část:  Vokalismus.  .    .    i Cena 

»     3.  Dr.  Jan  Kvíčala.  Kritické  a  exegetické  příspěvky  k  Plato- 
novým rozmluvám.  II.  Protagoras.  Symposion.    .    .  Cena 

»     4.  Ignác  Hošek.  O  poměru  jazyka  písní  národních  k  místnímu 
nářečí Cena 

ROČNÍK  VII. 
»      1.  Jan  Loriš.  Rozbor  podřečí  Hornoostravského  ve  Slezsku 

ROČNÍK  VIII.  ^^"^ 

•     1.  Jg7tác  Hošek.  Nářečí  českomoravské.  Díl  I.  Podřečí  polenské. 

ROČNÍK  IX.  ^^°^ 

»  1.  Vavř.  Jos.  Dušek.  Kmenosloví  nářečí  jihočeských.  Cena 
»   20.  Dr.  Václav  Vondrák,  Studie  z  oboru  církevněslovanského 

písemnictví Cena 

»   21.  Ignác  Hošek.  Nářečí  českomoravské.  Díl  druhý:  Podřečí 

Polnické.  I.   1.  Mluvnický  nástin Cena 

»  22.  Ignác  Hošek.  Nářečí  českomoravské.  Díl  druhý:  Podřečí 

polnické.  II.  2.  Ukázky  podřečí Cena 


3  . 

.  60  . 

—  1 

>  80  > 

1  . 

•  80  > 

2  ' 

>  80  > 

6  • 

40  . 

4  . 

>  80  > 

4  . 
1  . 
3  . 

»   » 

►  20  . 

2  . 

.  60  > 

7  . 

1   » 

2  . 
1  . 
6  . 

>   80  » 

.  40  » 

—   ] 

•  40  » 

1  ' 

►  50  » 

2  : 

•  60  » 

1   . 

►  50  » 

3  . 

>   20  » 

2  . 

►  70  » 

2  . 

►  70  > 

.    ARCHIV 

PRO  LEXIKOGRÁFII  A  DIALEKTOLOGII 

ŮÉSKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 
PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ. 

ČÍSLO  6. 


DIALEKTICKÝ  SLOVNÍK 

MORAVSKÝ. 


SESTAVIL 


FRANTIřSEK  BARTOŠ. 


•    ČÁST  ÍL 


(P-ŽVICHAT.) 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE   FRANTIŠKA  JOSEFA 

PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ 

1906. 


v 


4  /.  \  /  v 


^     ,     ' 


.  !• 


y 


/  cr-i  V;  -■  /_    /  '1B-- 


PŘEDMLUVA. 


Dokončiv  r.  1895  vydaným  II.  dílem  svou  Dialektologii  moravskou, 
sbíral  jsem  i  potom,  hlavně  na  Zlinsku,  látku  dialektickou,  zvláště  slovní- 
kovou (Zl.).  Zároveň  posílali  mi  nová  slova  moji  dřevní  i  noví  přispivateié ; 
jsou  to  jmenovitě  pp.:  Jos.  Bartocha,  prof.  českého  gymnasia  v  Olomouci, 
slova  z  Lověšic  u  Přerova  (Btcha),  F.  Dobiáš,  nadučitel  na  St.  Hrozenkově 
(Dob.),  AI.  Doufalík,  n?d.učitel  v.  v.  na  Strání  na  Uh.  Brodsku  (Douf), 
Cyrill  Masíček,  farář  v  K  '^sné  u  Jimramova,  slova  z  Líšně  a  Krásné  (Maš.), 
Pav.  Pavelka,  em.  farái ,  v  Líšni,  slova  z  Jimramova  a  ze  Senice  (Pav.), 
t  Tom.  Šmýd,  farář  ve  *.  ordvitfdh .  na  Kroměřížsku  (Šm.),  Mat.  Václavek, 
ředitel  škol  na  Vsetíně.  Joya  valašská  (Václ.),  f  JUC.  F.  Vahalík,  zaslal 
kolik  set  slov  z  Jicka  i  z  jm^  Jo^končin  Moravy  přispěním  svých  známých 
(Vah.j,  Jan  Vychodil,  děkan  v  Želechovicích  na  Zlinsku  (Vych.). 

K  tomu  čerpal  jsem  také  z  tištěných  rozprav  o  nářečích  moravských, 
ze  sbírek  lidových  písní  a  pohádek  moravských  a  z  povídek  o  sobě  vy- 
daných i  v  časopisech  uveřejňovaných,  pokud  jsou  psány  buď  nářečím 
nebo  z  úst  lidu  čerpány  a  od  vydavatele  na  jazyk  spisovný  převedeny. 
Jsou  to  jmenovitě:  Skladba  nářečí  císařovského.  Napsal  Jiří  Malovaný. 
V  Časopise  Matice  moravské  r.  XXIII.  a  XXIV.  (Mal.  XXIII.,  XXIV). 
Rozbor  podřečí  hornoostravského  ve  Slezsku.  Napsal  Jan  Loriš  1898  (Lor.). 
Příspěvky  k  dialektu  na  Opavsku.  Napsal  V.  Hauer  v  XIX.  programe  čes. 
gymnasia  v  Opavě  r.  1902  (Opav.).  Selský  archiv.  Red  Vine.  Prásek  (arch.). 
Hanácké  figurky  od  Ot.  Bystřiny  1890  (fig.).  Zpěvy  mor.  kopaničárů  od 
Jože  Černíka  1902  (Čerň.).  Hanácké  obrázky  od  JUDra  Jana  Hocha  1903 
(Hoch).  Slovácké  obrázky  od  F.  Horenského  1894  (Slov.  obr.  I.),  téhož 
Nové  slovácké  obrázky  1899  (Slov.  obr.  II.).  Moravské  národní  pohádky 
od  B.  M.  Kuldy,  2  sv.,  vyd.  r.  1874  a  1875  (Kda  L.  II.).  Rok  na  vsi  od 
AI.  Mrštíka  1903  (Rok).  Listy  otce  Palackého  v  Palackého  Korr.  II.  1902 
(Pal.).  Jména  a  význam  některých  rostlin  v  nár.  podání  lidu  valašského 
od  Edv.  Pecka.  Zvláštní  otisk  z  Ólom.  Čas.  musejního  1888  (Peck).  Obrázky 
ze  Žďárských  hor  od  Vlasty  Pittnerové  1897  (Žď.  obr.);  Rokem  a  životem, 
črty  ze  Žďárských  hor  od  téže  1893  (R.  a  Ž.).  Některé  povídky  od  téže 
uveřejňované  ve  Vlasti  (Pittn.  VI.).  Památky  obce  Záhlinic  od  F.  Skopalíka, 
2  sv.  1884  a  1885  (Skop ).  Vlk  Krampotů,  valašská  povídka  z  roků  čtyry- 
cátých  od  J.  M.  Slavičinského  1891  (Vlk).  »U  Křupalů*  a  »Na  schodě*, 
valašské  povídky  od  téhož,  uveřejňované  v  Českém  Lidu  ročn.  X — XIII. 
(Slav.  ČL.).  Moravské  nár.  písně  od  F.  Sušila  1860  (Suš.).  Lidské  doku- 
menty od  Aug.  Šebestové  (dok.)  a  Nové  lidské  dokumenty  od  téže, 
uveřejňované  v  Českém  Lidu  (Šeb.  ČL.).  Z  hanáckých  dědin  a  měst,  2  sv. 

Banoi:  Dialektický  ilovnfk  moravský.  1 


od  Jana  Vyhlídala  1902  (Vyhl.  I.,  II.).  Naše  Slezsko  od  téhož,  uveřej- 
ňované ve  Vlasti  (Vyhl.  VI.).  Z  mých  spisův:  Moravské  národní  písné 
I.  sbírka  z  r.  1882,  11.  z  r.  1889,  III.  z  r.  1901  (Bart.  I.,  II.,  III.),  Lid  a 
Národ  1.  sv.  2.  vyd.  1891,  2  sv.  1885  (LN),  Naše  détí.  2.  vyd.  1898  (ND), 
Moravský  lid  1892  (Mor,  lid),  Moravská  svatba  1892  (Mor.  sv.).  Nékterá 
slova    vybral  jsem    z   Kottova   Slovníku    a  jeho  Dodatků   (Kt.,  Kt    Dod.). 

Do  slovníku  dialektického  pojal  jsem  také  nékterá  příjmení  a  jména 
tratí  a  p.,  formou  neb  obsahem  důležitá.  Kromé  svých  vlastních  sbírek 
ze  všech  krajin  Moravy  a  Slezska  čerpal  jsem  tu  také  z  Pecková  >  Úplného 
seznamu  zeměpisných  jmen  bývalého  panství  Vizovského«,  uveřejněného 
v  Olom.  Časopise  musejním  1890  (Viz.)  a  z  Vlastivědy  moravské,  zvláště 
z  > Blanského  okresu*,  sepsaného  uč.  Kniesem  1902  (Blansko).  Leckteré 
jméno  vlastní,  kteréž  jakožto  obecné  vyhynulo,  vyloží  se  ze  zachovalého 
posud  v  nářečích  slovesa  nebo  jména  přídavného;  srv.  na  př.  Kotyza 
(kotyzovat),  Obzina  (obzinout  se),  Ohéral  (ohérat  se),  Drlík  (drlý).  Aby 
bylo  pospolu  vše,  co  posud  lexikálního  bylo  po  různu  uveřejněno,  převzal 
jsem  do  tohoto  slovníku  oba  slovníky  —  abecední  i  věcný  —  z  obou 
dílů  Dialektologie  moravské. 

Jednotlivých  částí  některých  celků  nelze  náležitě  znázorniti  sebe 
důkladnějším  výměrem  a  popisem.  K  jejich  jasnějšímu  zobrazení  přidal 
jsem  výkresy  takových  celků,  jako:  vozu,  pluhu,  radla,  bran,  saní,  stroje 
na  koně,  hrabice,  pilky,  stolice  řezací  a  stavu  tkalcovského.  Jednotlivé 
částí  takových  celků  umístil  jsem  pak  na  svých  místech  po  slovníku  s  nále- 
žitým jich  vypsáním  a  odkazem  ku  příslušnému  vyobrazení. 

Kde  které  slovo  bylo  zapsáno,  odtud  se  také  uvádí.  Tím  není  řečeno, 
že  by  se  nevyskytovalo  také  v  jiných  končinách  Moravy  a  Slezska,  leckteré 
i  v  Čechách.  Slova  psána  jsou  nářečím  svého  naleziště;  hanácká  slova, 
aby  nebylo  zmatků  mezi  hláskami  původními  a  zástupnými,  v  heslech  jsou 
psána  jazykem  spisovným,  v  příkladech  pak  nářečím  původním.  Hanácké 
hlásky  zástupné:  e  (=  y,  i),  o  (=  u),  é  (=  ý,  í),  ó  (=  ú,  ou),  ač  se  v  různých 
končinách  různě  vyslovují  a  v  Dialektologii  také  různě  označeny  jsou, 
psány  jsou  stejně,  prostými  hláskami  e,  é,  o,  ó ;  ve  Slovníku  tuším  na  tom 
nesejde,  kde  jde  více  o  význam  slova  než  o  jeho  zvukový  tvar.  Pro  nářečí 
východomoravská  bylo  potřebí  některých  zvláštních  typů  na  označení 
zvláštních  zvuků;  jsou  to  jmenovitě:  í,  L  (tvrdé  1  polské),  T,  L  (měkké  I; 
před  i,  í  neoznačováno,  jako  se  tu  neoznačuje  n,  d,  t),  í  (dlouhé  l\  í  (dlouhé  T), 
ř  (dlouhé  r),  5,  f),  v,  m  (měkké  b,  p,  v,  m),  š,  ž,  Š,  Ž  (šeplavé  sykavky 
polské).  Skupenina  kd  (kdo,  kde  atd.)  psána  po  česku,  ačkoli  zní  ^d, 
protože  tomu  tak  jest  i  v  češtině;  také  předložce  k,  která  před  jasnými 
souhláskami  a  místy  na  východní  Moravě  i  před  samohláskami  zní  jako  ^, 
ponechán  tvar  původní.  Za  to  předložka  i  předpona  s  před  samohláskami 
a  jasnými  souhláskami  psána  r,  kde  se  tak  odchodně  od  češtiny  vyslovuje ; 
podobně  za  sme  (jsme)  psáno  jsmr.  Slova  počínající  se  v  některých  pod- 
řečích přídechy  v,  h  hledati  jest  pod  hesly  bezpřídechovými. 

V  nářečích  moravských  střídají  se  často  souhlásky  nejen  sourodé 
(b-p-v,  d-t,  c-s,   č-š  atd.),  nýbrž  i  různorodé,  na  př. : 

ďg:  advent-agvent,  brozdbrozg,  čvarda-čvarga,  dbeí-gbeí,  debřa- 
gebra,  dehorgyňa-georgyňa,  díábit-giávit  drcnút-grcnút,  drepsit-grepsit, 
drmre-grmFe  (i  brmFe),  dryčný-gryčný,  hodřňat-hogřňat,  hvízdat-vízgat, 
kvirdať  sa-virgať  sa,  mandfe-mangFe,  pízdrit-pízgřit,  šmidec-šmigec,  štanda- 
štangla,  zdrab-zgrab,  ždárat-žgárat,  židFa-žigra. 

b  d:  břemeno-dřemeno,  břevno-dřevno,  brveno-drveno,  břinknút-dřink- 
nút,  čubmý-čudrný. 


b'g:  bibza-gybza,  bombík-gombik,  chaibat-chaigat,  libotat  sa-ligotat 
sa,  zWýftat-zgíýňat. 

j'd:  jadét-dadět,  jama-ďama,  jásno-dáseň,  jatel-datel,  jetelina-dételina. 

Slovník  tento,  ač  je  dosti  hojný  a  pracováno  o  něm  kolik  let,  přece 
není  úplný,  a  úplným  vůbec  ani  býti  nemůže.  Na  jména  živočišstva,  rost- 
linstva, rozličného  nářadí  a  náčiní  a  p.  lze  se  ovšem  doptati,  ale  jiná  slova 
třeba  z  hovoru  zachycovati,  jak  se  v  něm  náhodou  objeví.  A  leckterého 
slova  jednotlivý  sběratel  nepostřehne  třebas  nikdy.  Ovšem  úplnějším  mohl 
býti,  kdybych  ještě  několik  let  sbíral.  Ale  na  to  jsem  já  bohužel  už  stár 
a  zdraví  nejistého.  Když  bude  jednou  pospolu  v  jedné  knize,  co  posud 
bylo  sebránO;  nebude  nesnadno  slovník  ten  i  dále  doplňovati  a  rozhojňovati. 

Slovník  tento  neobsahuje  samé  kuriosity  dialektické,  nýbrž  i  dosti 
takových  slov,  jmenovitě  syntaktických  vazeb  a  úsloví,  jimiž  by  se  platně 
rozhojniti  mohl  poklad  jazyka  spisovného. 


Na  Mlatcově  dne  1.  srpna  1904. 


F.  Bartoš. 


a,  spojka.  1.  Připojeným  opaková" 
nim  téhoš  tvaru  slovesného  zdúrazuje 
výrok:  Zmizéi  a  zmizé}  (er  ist  spurlos 
verschwunden).  Najít  sem  ho  nemoht 
a  nemoh}.  Že  si  Ozefa  neveme  a  ne- 
věrné ani  za  nevím  co  (Vlk  51). 
2.  Zdvojuje-li  se  jiná  část  vity,  výro- 
kové sloveso  se  vypouštivá :  Jednu  ten 
náš  kluk  ne  a  ne  spát  (dok.  15).  Do- 
jede z  volem  dom,  zle  a  zle,  museli  ho 
dat  řezníkovi  (dok.  127).  3.  Uvozuje 
otázku  vyslovenou  s  podivením.  Odpo- 
věď na  ni  počíná  se  obyčejné  částici  ja : 
A  což  ty  tu  děíáš  ?  Ja  čekám  na  ta- 
tíčka. A  kdež  vy  idete  ?  Ja  enom  toť. 
A  začiž  to  bylo  ?  Ja  je  to  hodně  drahé 
(Zl.).  4.  Uvozuje  odpovéď,  proslovenou 
druhdy  s  jakousi  nechutí:  »Kdo  je 
to,  ten  Šikula?*  »A  to  tady  jednemu 
súsedovi  tak  nazvali*  (dok.  64).  Co 
je  nového?  A  nic  takového.  Optal 
se  ženy,  co  by  byl  dlužen.  A  nic  I 
byla  odpověď  její  (Kda  I.  276).  Kaj 
tež  iděS,  sestřičko  miía?  A  ja  idu, 
sestro,  do  kosteta  (Suš.  5).  Co  je  to, 
prosím  vás,  za  pán  ?  A  to  je  Nováků 
Jozef,  je  ve  Vídni  krejčířským  tova- 
ryšem (Srvn.  ja),  5.  Vyjadřuje  od- 
mítnuti nabídky y  žádosti  a  p. :  Vem  si 
stříbra,  vem  si  zlata  (boháč  smrti). 
A  co  bych  peníze  brala?  (Suš.  14). 
6.  Přidává  se  často  v  písních  mimo 
takt  a  vyslovuje  se  jen  jakýmsi  příde- 
chem :  A,  zahrajte  mně  hoře  koncem. 
A,  všeci  Fudé  povídajú,  že  já  sa  neo- 
žením (Vlk  40).  A  ve  štvrtek  po 
večeři  šel  pan  Ježiš  na  procházku 
(začátek  písně  Suš.  3).  Synáčku  můj 
milý,   a  já   prosím    tebe    (Suš.    18). 


Bývá  i  v  obecné  mluvě  jako  nad- 
bytečné: A  šak  s  tým  néni  co  špá- 
sovat  I  (nerovná  se  českému  avšak  I). 
7.  Aby  odpor  více  vynikl,  klade  se 
mezi  nominativ  náležející  k  injinitivu 
a  infinitiv:  Janek  a  dať  něco,  to  néni 
pravda.  Tonek  a  nebef  u  muzeke, 
hde  to  hfedil  Já  a  proset,  to  si  ešče 
počkáte,  než  vás  zaprosím  (Mal. 
XXIV.  271).  8.  Mívá  význam  spojky 
ale:  Rád  bych  vám  ty  peníze  op}ati}, 
a  móžu-ji?  (Slav.  ČL.  X.  378).  9. 
Připojuje  druhdy  přechodnik  k  urči- 
tému slovesu:  Já  sem  se  zahříla  a 
nic  nedětaja. 

á  vyjadřuje  podivení:  Á,  Francek 
už  k  nám  ide!  Á,  vy  ste  tu?  (Slov. 
obr.  160). 

a  ba:  >Ona  humí  hodně  povídat 
a  bude  nám  povídat. «  >A  ba^  sám 
se  na  její  povídání  těším*  (Pittn. 
VI.  XVIII.  518). 

abatyša,  -še,  stará  klepna. 

abo  (laš.)  =  nebo. 

abych  —  aby  vyjadřuje  1.  mírný 
rozkaz  nebo  prosbu :  Abyste  šli  k  obě- 
du! (=  poďte).  Francku,  abys  Sé} 
pro  miatce  do  stodoly.  Veď  abyzme 
šli!  Potom  ne  abyste  ostali  doma! 
(Zl.)  Afe  veď  já  abych  šia  oběd  va- 
řiť!  (Vlk  65).  2.  přání:  Abe  už  pře- 
šla! Abe  nám  do  rána  jenem  ne- 
pršeíol  (Mal.  XXIII.  44.)  3.  ironicky 
znamená  zákaz  nebo  rozkaz:  »Já  tam 
nepudu.c  »Jenemabes  nešitl*  »Jenem 
abe  sis  nevzat  svátečni  šate  do  pofa !  * 
»To  je  tuze  těžký,  já  to  neponesu!* 
•Jenem  abe  ses  tém  nestrhaí*  (Mal. 
XXIII.  44).  4.  zhusta  přípustku:  Ne- 


uhodne,  aby  hádal  (Suš.  296).  Mosí, 
aby  nechtěl.  >Což,  ten  má  peněz  1« 
» Aby  riiéi,  přeca  . . . «  5.  sesilufe  zápor: 
Abyhme  vás  vyháňaii,  nevyháňáme 
(Slav.  ČL.  XII.  45).  Abych  o  to  až 
tak  stái,  nestojím.  6.  ellipHcky  a  při- 
slovečně:  Letos  aby  člověk  celý  deft 
topii.  S  varna  aby  se  enom  pořáď 
hádati  Chytávat  kvičafy  a  nosívat 
ich  do  města  na  prodaj;  afe  nikdy 
aby  si  sami  nekerú  spravili  (Vlk  10). 
V  sobotu  mosí  stúnko  svítit,  aby  na 
chvilku.  Musím  se  k  vám  dostať, 
aby  jak  (=  jakýmkoli  způsobem). 
Ach,  dy  se  nebojíš  žádného,  boj  se 
aby  Boha  samého  (=  aspoň,  Suš. 
392).  Jenem  debe  to  obili  dovezl 
abe  ze  tmó.  Baf  može  daf,  abe  těch 
střešeň.  Popros  stréčka,  šak  oni  ti 
přece  něco  dajó,  abe  pár  zlatek.  Abe 
jakém  tém  škrabákem,  decke  lepši 
jak  sedlákem  (Mal.  XXIV.  3*7).  Abe 
toli,  nedá  (=  debe  toli  bélo  —  jak 
ukazuje).  To  ješče  vetrvá  abe  toli 
(ve  smyslu  asi  » ješče  jedno  toli*). 
adamovskéi  -ého,  n.,  jablko  toho 
jména,  prostřední  velikosti,  sladké, 
čapaté.    adamovská,  -éj,  jabloň. 

adjunk,  -a,  adyjunek,  -nka  (laš.) 
=  adjunkt. 
AduFka  =  Adieta. 
agnústko,  -a,  agnuzek,  -zka,  n. 
hagnuzek  (laš.),  agnus  Dei,  svátostka 
na  růženci  nebo  na  krku  nošená. 
agvent,  -a  =  advent  (vých.  Mor.). 
agzamena,  n.  pl.  (laš.)  =  examen : 
brať  na  agzamena. 

aha,  ano:  » Vy  ste  vdovec,  neníliž 
pravda?*  »Aha,  su.«  »Poď  seml* 
»Aha,  (s  přízvukem  na  ha)  abys  mne 
bil?  » Neboj  se  toho  psa,  nic  ti  ne- 
udělá!* »Aha  neudělá!  Toť  mne 
kusí  do  íýtka  l«  Počkéte,  jak  to  bélo  ? 
Aha!  (=  už  vím,  už  to  mám).  (Rok 
III.  9.) 

ai|  aj  1.  /  (slov.  val.):  Šli  tam  ta- 
tíček ai  maměnka.  2.  ano  (hórň.), 
též  ái:  » Našli  ste  to? «  »ái«.  3,  v  pís- 
ních často  na  počátku  verše:  Aj  vím 
já  tučku  zeFenú  (Suš.  2.).  Tá  naša 
íavečka,  aj  už  sa  poíámata,  co  sem 
se  synečkem  aj  na  ní  sedávala  (Suš. 
353). 


ajajum,  interj.:  Ajajum,  Bože  můj! 
(Suš.  720). 

ajna  aJ,  poďsem,  přivolává  se  koza 
(Brumov). 

akorát,  accurate,  právě :  Přišli  zme, 
byto  akorát  pět  hodin.  To  je  akorát 
takové  sukno,  jak  já  mám  na  ka- 
bátě. Akorát  nic  nedostaneš!  »Daj 
mi  kúsek!«   »Akorát!<  =  nedám. 

akorátnf,  půnktiich. 

aksamítka,  1.  šňůrka  z  černého 
aksamitu,  ozdoba  klobouku,  2.  čepice 
vydrovice,  zvaná  tak  dle  aksamito- 
vého dénka:  Na  hlavo  posadil  si 
aksamitko,  —  ta  muhla  bet  na  střevíc 
vesoká,  dělaná  z  vedře  (Vyhl.  II.  138). 

aký,  -á,    é  =  jaký  (horň.). 

atdamáš  (maď.)  1.  litka,  lítkup: 
Prodali  vofy,  píjú  aMamáš.  2.  do- 
žatá:  Pane  náš,  chystaj  nám  atdamáš 
(Suš.  555,  vých.  Mor.). 

afe,  1.  uvozuje  výpověď,  s  niž  se 
očekává  souhlasu  jiných:  No,  Janku, 
afe  sa's  najede  Bůh  ti  požehnaj !  Afe 
zme  sa  zapotili  s  tým  žitem !  AFe  sa 
tu  máme  dobře!  2.  uvozuje  odpovid 
jako  samozřejmou:  »Co  se  smějete, 
děvčata?*  »Ale  smějeme  se  toť  Ma- 
ryši* (dok.  64).  >  Daleko  liž?«  »Are 
enom  toť  ke  kmucháčkom.«  3.  uvo- 
zuje podiveni:  Ale!  prohodila  udi- 
veně Francka  (Slov.  obr.  I.  108). 
4.  opakuje  s  d&razem  slovo :  A  najedno 
přešla  na  matičko  taková  ózkosť,  ale 
taková,  že  nevěděle  jož,  co  si  pociť 
(Hoch  48).  5.  vyjadřuje  počet  při- 
bližný =  asi:  Lůni  jich  tu  bylo  ale 
deset  tisíc  (dok.  234).  Zebrato  sa  ich 
po  troše  afe  dvacet  (Slav.  ČL.  X. 
299).  Zedli  afe  štyry  Wobáse  (Vlk 
50).  Mám  aFe  pů  třetí  kopy  žita. 
Dnes  nepřijdu  až  afe  o  desíti.  Taky 
já  mám  afe  na  fůru  nasečenyho  (Mal. 
XXIII.  159).  6.  =  asi,  v  otázkách: 
Kdo  mu  to  afe  poradit?  Kde  to  afe 
vzái?  De  on  sa  ale  pabúcá  (Vlk  89). 
Co  aFe  prý  je  to  za  púščení  krvi, 
dyž  ani  mdloby  na  mfta  nedošly? 
(Mor.  lid  236).  Dávajú-li  aFe  pozor? 
(Slav.  ČL  X.  134).  Bože,  co  bych 
ho  aFe  nechtěla?  (dok.  81).  —  Moséí 
tam  aFe  dosi  hodiť  živého  stříbra 
(=  snad,  Slav.  ČL  XI.  177). 


afe  šak  ba,  přisvědčuje:  >Což  tu 
nasedíme?  Pocftne  raci  dóm!<  'Afe 
šak  ba.c 

afe  tož:  Ale  tož  ty,  veď  máme 
naktádat  I 

alija,  -je,  obraz  v  dětské  řeči 
slezské  (Vyhl.  ČL.  XI.  342). 

aímaryja,  -je,  almara  (Opav.). 

atmuzek  =  agnuzek  v.  t.  (Opav.). 

ambrožka,    euphrasia  off.   (bot.). 

amen:  Pokuď  chasník  svobodný, 
dycky  je  svým  pánem ;  jak  se  jednou 
ožení,   smrti   naší  amen    (Suš.  666). 

americká,    brambor  toho  jména 

(ZL). 

anciáš,  -a,  (laš.)  janciáš,  anci- 
krist,  přezdívka  rozpustilým  hochům : 
Počkaj   enom,   ty  anciášu  nedobrý  1 

Ancifora,  na  Ancifoře,  trať  v  Po- 
lance vsacké. 

Anča,  -če,  Anna.  Anička  (lich.). 
Aňa,  Hana,  Ančáň,  -a,  Ančór,  -a 
(v  nadávkách,  Btcha). 

andělíčka,  heracleum  (bot). 

andělíčková  fazole,  bílá,  při 
» jádře*  s  červenými  proužky  (ND. 
181). 

aněl,  -a  z=  anděl  (Lor.). 

angličák,  engličák,  ingličák,  bram- 
bor toho  jména. 

angrešt  slově  angrešF  (Zl.),  egreš 
(horň.),  chlupáč,  chlupáček  (han.  a  j  ), 
chlupěnka  (Zábř.),  kudfóček,  kudla- 
činka,  kudlatinka  (Slez.),  měchourka 
(záp.  Mor.),  husí  víno  (Štramberk), 
muftka  (Drahany),  turenka  (Kyjov), 
Jakoubek  (coU.  Třešť). 

ani:  Za  mňa  ti  ít  bráňá  cetá  tvá 
rodina.  Ani  tak  rodina,  jak  tvoja 
matička  (Suš.  783). 

aniž:  »Je  tam  zima?«  >Včir  už 
aniž  tak  ne  jako  z  rána.«  »A  vlha 
pěkně-li  zpívá  ?«  > Ona  aniž  tak  pěkně 
nezpívá,  jak  je  krásná«  (Zl.).  >Jíš 
rád  pečené  ?«  >Aniž<  (=  jím,  ale  že 
bych  po  něm  až  tak  toužil,  to  ne, 
Vah.).  Já  sem  si  enom  příía  tebe 
viděť  v  pořádku  a  Hanču.  Nad  tebú 
šak  aniž  bych  sa  starala,  leč  Hanča . . . 
(:=  ani  se  tak  nestarám.  Slav.  ČL. 
XII.  188). 
antrapírovaf,  trápiti  (val.). 
arbokát,  advokát  (val.). 


arcísky,  -ů  pl.  m.,  narcisky  (Ivan- 
čice). 

arcizre,   -í  pl.  f.,   narcisky   (Slav. 
ČL.  X.  38). 

árešt,  -u,  arest  (vých.  Mor.), 

argyna,  georgina  bot.  (laš.). 

Arónova   brada,  arům  mac.  bot. 

aušpice,  -ic,  pl.  f,,  neštovice  (Vyhl. 
VI.  XIX.  145). 

avavrkú,  hlas  holubí. 

azór,  -a,  jméno  psí. 

až  1.  uvozuje  vety  výsledné:  Pili, 
až  sa  hory  zefeňafy  (Slav.  ČL.  XI. 
93).  Jedl,  haž  mo  za  hošima  vrzalo 
(Líšeň).  Pij,  až  ti  za  uchem  praskne ! 
(Zl.J.  Ti  pěkně  zpívajú,  až  radosť 
posMchat.  Zbojník  až  se  rozplakal, 
jak  sliboval,  že  chce  pokání  činiti 
(Kda  II.  206).  2  při  slovese  čekati 
výpustkové:  Čekám,  až  nebude- li 
pršat.  Počkaj,  až  co  nesníme.  3.  Za 
loudavé,  pohodlné  řeči,  nebo  za  dů- 
razem pokr&žky  připojuje  se  touto 
spojkou  opakováni  týchk  slov:  Oni  sú 
hluší,  až  oni  sú  hluší.  Ej  dyby  tak 
chtělo  hodně  pršat,  až  hodně  pršat. 
Počkaj,  ty  špato  špatúcná,  až  špa- 
túcnál  To  je  veliké  Fumpisko,  až 
Fumpisko.  Šak  já  mu  dám,  až  mu 
dám  I  (Zl.).  —  »Přiďte  k  nám,  te- 
tičko I  <  »No  přijdu,  přijdu,  až  enom 
až  (=  až  bude  příhodná  chvilka  a 
p.,  ZL).  Šak  já  mu  povím  až  enom  I 

4.  stupňuje:  Je  mi  to  až  divné.  Mám 
toho  až  moc.  Co  bezme  se  až  toli 
starale?  Má  ze  svojém  tak  prácu  až 
veFekó,  ne  tak  abe  vám  ešče  po- 
máhat (Mal.  XXIII.  229).  Byío  mi 
až  mdlo.  Až  milo  na  to  obilí  hledět, 
jak  pěkně  roste.  Ječmen  máme  až 
milá  věc.  Néni  až  tak  horko.  Na 
tom  až  tak  nezáleží  (Zl.).  Žena  se 
v  té  samotě  až  bojí  (Pit.  VI.  XVIII. 
409).  Na  děvčata  až  sa  třasů  (Bart. 
III.  694).  Za  gořaitkú  až  by  sa  zabil. 
Ten  až  měl  strachu  =  teprv  (Třebíč). 

5.  Sesiluje  superlativ:  Až  nejkrásnější 
to  není.  Deť  ten  váš  kočár  néni  až 
népěkňéši.  To  be  bela  pro  mně  až 
ta  nevětši  potupa,  abech  ho  ešče 
prosel  (Mal.  XXIII.  224).  6.  Séct 
umíja  až  kerý  (=  málo  který).  •Ku- 
kačka*   (m.  zezulka)  až  kdo  povídá 


8 


(=  málo  kdo).  Až  kdesi  cosi  naše) 
přeca  kupca.  7.  =:  af  (val.  laš.) :  Až 
neupadneš  1  Ponáhli  sa,  až  ťa  ne 
čekám!  Oni  chceli,  až  by  to  ostato 
tak.  Pověz  né,  až  vím.  Vyderte  dév- 
činč  palicú,   až  ona  nechytá  zajíců  I 


Požčaj  nč,  má  milá,  šatka  hedbáv- 
ného,  až  sa  já  obetřu  z  potu  krva- 
vého (Suš.  130).  Pověz  mi,  děvucho, 
ežli  budeš  moja,  až  moje  konicky 
zá  vraty  nestoja  (Suš.  361).  Ticho,  až 
nezbudíte  tatíčka  (Slav.  ČL.  X.  464). 


B. 


ba  1.  =:  třebas:  Tak  vám  ode- 
vzdávám ten  věnek  zelený  za  dukátek 
červený,  a  já  jako  posel  veznu  ba 
i  dva  (Vyhl.  VI.  XVIII.  125).  Nosit 
na  žlutým  hedbáve  uvázanej  česnek 
na  krku,  to  ani  nedonde  žlatenica, 
ba  je  člověk  zlobívej  jak  papuč  (dok. 
277).  2.  Pojivá  se  s  akkusativem  vzvo- 
lacím:  Ba  čerta!  ba  ďáchal  ba  střelu. 
3.  Přisvedčuje  vůli  jiného :  » Poďme 
radši  1 «  » Ba.  ^4.da  —  ^a  =  duď —  óuď, 
brzo  —  brzo :  Lítali  k  němu  štafety 
jedna  za  druhu :  ba  že  si  bere  krávu 
ai  s  telátkem,  ba  zasej,  že  teho  statku 
néni  tolej  (dok.  161).  Hrdlíme  se  s  ním 
šak  pořáď:  Aneď  že  mu  naše  slípky 
hrabu  v  jeho  humě,  ba  zas,  že  se  mu 
něco  ztratilo  (dok.  210). 

baba  1.  na  Laších  znamená  vdanou 
ženskou  vůbec  a  manželku  zvláště 
beze  vší  příhany:  My  baby  rady  si 
zavdamy.  Byly  zme  tam  edem  samy 
baby.  Moja  baba  idě.  Ma  doma  svoju 
babu.  Oj  jede  chíop  z  Osiny,  ztračul 
babu  z  kosiny  (Suš.  681).  2.  při- 
vlastkem  =  zbabělý:  To  je  baba  cMap, 
keré  se  koni  boji  (Mal.  XXIII.  37). 
3.  název  mnohých  vrchův  a  tratí  po 
celé  Moravě.  4.  baba  (babka,  ba- 
bička, babůvka),  veliká  buchta  ku- 
latá: Selka  schovala  vdolky  a  baby 
do  almary  (Kda  II.  167).  5.  hruška 
toho  jména,  veliká,  zelená,  zimní. 
6.  mračno  hrad  (záp  Mor.).  7.  zátka 
z  hader,  kterou  se  zacpávají  kamna, 
by  teplo  komínem  neucházelo  (val.). 
8.  pozadní  vytroušený  len  (Zábřeh). 

babák,  muž  báby  porodní;  od 
něho  pak  má  zase  jeho  žena  jméno 
baiáčka.  Též  babčák  —  babčáčka 
(od  babky,  han.). 


Babáky  1.  jméno  panské  pa- 
seky pod  Hostýnem,  na  Babákoch, 
2.  (neboli  papučky)  koláčky  nadí- 
vané mákem  (slez.). 

babátko,  dítě  v  peřince  (Df.). 

babčica,  -ce,  haklík  (háček)  za- 
píná se  do  babčice. 

babec,  -bca,  dědek  (žert.):  Měla 
babka  štyry  jabka,  a  měl  babec 
jenom  dvě. 

bábečko  =  babátko  (v.  t ) :  Pa- 
nenky si  děláme  samy,  ai  bábečka 
(dok.  44). 

babélétákový :  Mnoho  pavučin 
babělétákových  znamená  mnoho  lnu 
pHštího  roku  (Mor.  lid  87). 

babónka  =  babička  (slov.). 

babí  bruch,  betonica  oíf ,  b.  hněv, 
ononis  spinosa  (bot.),  b.  hora,  kopec 
toho  jména  (dok.  188),  b.  list,  plan- 
tago  maior  (bot.),  b.  tuh,  jméno  trati 
(Štítná),  b.  plesk,  caltha  palustris 
(záp.  Mor.),  b.  ruch,  salvia  prát.,  b. 
ucho,  plantago  minor  (opav.),  b.  zub, 
dentaria  (bot.). 

babicurai  -re,  porodní  bába  (Lor.). 

babička  1.  pták  chocholouš.  2.  po- 
dlouhlá buchtička  (Vek.). 

babíki    a,  caltha  pal.  (bot). 

babif:  Jejina  matka  babi  =  jest 
bábou  porodní   (val.  slov.). 

bablnec,  -nca  m.,  1.  kopka  sena  = 
okržto  (v.  t.) :  Seno  z  babinců  voněío 
(Slav.  ČL.  X.  359).  2.  úprava  vlasů 
žen  vdaných  =  obalena  (v.  t.) :  Svo- 
bodné nosily  lelík  spuštěný,  vdané 
okolo  hlavy  otočený,  čemuž  se  říkalo 
babinec. 

Bablkyi  pl.  m.,  jméno  trati  na  Tře- 
bičsku. 


Babínek,  -nka,  jméno  trati  na 
Vsacku. 

babka  1.  vdaná  žena  drobné  po- 
stavy (Lor.),  2.  porodní  bába,  3.  že- 
lezné ouško,  do  něhož  se  háček 
zastrkuje,  na  př.  u  dveří,  4.  kovad- 
linka  na  kutí  srpů,  5.  =  chroust 
(v.  t.),  6.  bot.  caltha  pal.,  7.  chlapci 
házejí  ploským  kaménkem  proti 
vodé  v  řece:  kolikráte  kamének  po- 
skočí, tolik  babek  uděláno  (ND.  185), 
8.  v  Babkách,  jméno  trati  (Rozstání). 

babkování:  na  Brodsku  v  úterý 
masopustní  chodí  pacholci  za  ma- 
škary  převlečení  (babkovníci)  po 
babkování  (vybírání  slanin  a  p.), 
majíce  na  hlavách  šátky  uvázané 
>na  babku*  (Suš.  732,  Mor.  lid  32). 

babtat:  špatná  kuchařka  jídla 
bable. 

babóňat,  lelkovati  (Brň). 

baboš,  -a,  vůl  baoušistý  (v.  t.)- 

babouk  (ó),  brouk  (záp.  Mor.). 

babrat  sa,  břu,  přebírati  se  v  ně- 
čem měkkém,  s  něčím  se  mazati: 
Ubabrál  sa  cetý  od  blata  (vých. 
Mor.). 

babronit  sa,  intens.  slovesa  ba- 
brat sa. 

babřzgaf  sa  v  jídle  =  babrať  sa, 
nechutně  se  přehrabovati  =  lýpai  sa, 
pýskať  sa:  V  jídTe  enem  sa  babřzgál 
(Vlk  87). 

babský  pes,  housenka  přástev- 
níka  medvědího;  když  na  ni  na- 
stoupí, dostane  >  náraz «  (Dob.). 

babšička,  pták  fringilla  linaria 
(Zábřeh). 

babučina  (babočena)  1.  pavučina, 
2.  pavouk  (záp.  Mor.). 

babuFa,  babuFa  1.  volání  na  husi, 
2.  lichotné  jméno  husí,  zvláště  v  dět- 
ské řeči :  Babule  šibule  napásajú  vole 
(ND.  199),  3.  babula,  -e  (=  bobule), 
brambor  toho  jména. 

babuFkyi  pl.  f.  1.  housata,  2.  sam- 
bucus  racemosa  (bot.). 

Babúr,  -a,  m.,  přezdívka  Barboře 
(val.). 

Babuša.  -še,  1.  Barbora,  2.  šátek 
zavázaný  křížem  pod  bradou,  v  týle 
nahoru  cípem  (slov ),  na  Brněnsku 
prostě  pod  bradu :  Měla  šátek  na  ba- 


bušu.  Odtud  >zababušit  se«.  3.  kráva 
toho  jména;  je  červená  a  má  hubu 
a  celou  hlavu  bílou,  jako  by  byla 
>zababušena«.  Také  koza  a  ovce 
(černá,  má  přes  hlavu  a  přes  nos 
bílý  pruh). 

babuška,  1.  pták  toho  jména,  pa- 
rus  caeruleus,  2.  fazole  kulatá,  čer- 
vená a  bílá. 

babušanka,  šatka,  kterou  se  hlava 
ženská  shora  dolů  pod  bradu  zava- 
zuje. Hlava  tak  zavázaná  je  zababu- 
šena  (Kda  I.   16). 

babušistý  (dobytče),  červený  s  bí- 
lou hubou  (val.). 

babůvka,  1.  pekáč  na  buchty 
i  buchta  v  něm  upečená,  2.  hruška 
té  podoby. 

bác:  Janek  bác  na  mošnu,  dva 
vojáci  byli  při  něm  =  udeřil  (Kda 
I.  121).  Pacholek  bác  fojtem  o  zem 
a  utíkal  (Kda  I.  62).  Běží,  běží,  a 
najedná  bác  do  btata  =:  spadl. 

bacán,  nepodařené  pečivo  (han.) 

bacat,  bíti,  v  dětské  řeči  (ND.  24). 

bacit,  udeřiti,  v  dětské  řeči  (v  srb- 
štině  baciti  =  hoditi). 

bacnatý,  čapatý  (v.  t.):  hruška 
bacnatá  (slov.). 

bacóch,  -a,   velký  vdolek  (Brň.). 

báč,  -e,  m.,  papuč  (Zábřežsko  a 
záp.  Mor) 

bača,  -če,  1.  vrchní  pastýř,  jenž 
vede  správu  na  salaši,  2.  silný,  tlustý 
muž:  To  je  bača!  Je  tlustý  jak  bača 
(val.). 

bačák  =  bača :  V  Mohelnici  byl 
též  takový  moudrý  bačák  (Vyhl.  VI. 
XIX.  902). 

baček,  -čka,  tlustý  muž  >jako 
bača«  (han.). 

báčif,  pozorovati:  Už  to  báčím 
(val).  Něvidim,  řikam  v  knižkach, 
co  tak  bačim  po  pomati  (Ia%.). 

bačovaf,  meškati  se:  Kde's  doty 
zabačová}?  (val.). 

bačovisko,  salaš  (Val  Klobouky). 

bačůvka,  1.  bačova  žena,  2.  dře- 
věná nádoba,  vydlabaná  z  jednoho 
kusu ;  v  ní  se  dělá  brynza  na  salaši 
(val). 

badaf,  1.  tušiti:  Už  badám,  jak 
to  bude.  O  já  sem  to  badái!  (val.). 


10 


Kača  badala,  že  v  tom  mosí  cosi 
byť  (Vlk  22).  Křupal  badal  nač 
Antoš  zmlřá  (Slav.  ČL.  XI.  483).  Už 
sa  to  badalo.  Už  všeci  badali,  že  to 
jinší  néni,  jak  on  (Vah.).  2.  mysliti, 
domnívati  se:  Tak  já  to  badám 
(Vych.).  3.  pozorovati:  Zbadá)  to 
(slov.  val.). 

badeji  -a,  m.,  nebo  badejovec, 
-vca,  m ,  lůžko  za  pecí  (Opav.). 

baga,  spodní  vrstva  tabáku  v  dým- 
ce, močkou  prosáklá  (Lor.). 

bagan  n.  baganč,  -a,  starý  střevíc. 

bagar,  -a,  veliký  střevíc  (Zábřeh). 

bagaiovaf,  užívati  baga :  To  mne 
ještě  více  dopaluje,  že  muž  bagažuje 
(Vyhl.  VI.  XVIII.  835). 

bagón  =  bagoun. 

bagonář,  -a,  honák  bagounů. 

bagošífi  mámiti,  balamutiti:  Daj 
si  pozor  na  něho,  ať  ťa  neobagoší 
(val.). 

bahnatka,  kočička  jívová  (horň.). 

bahnfř,  -a,  l.jíva,  2.  svazek  šesti, 
osmi  prutů  leskových,  velmi  dlou- 
hých, uprostřed  proutky  klokočové, 
na  vrchu  kocanky  (^kočičky)  z  bah- 
nířa;  světí  se  v  kostele  na  květnou 
neděli  (laš.,  Mor.  lid  34). 

bahnit  se,  hnisati:  Bolest  se  mně 
bahní*  (Maš.). 

bahnitka,  andromeda  (bot). 

bahúštačka,  hojkačka,  dva  silné 
pruty  s  vrby  ohnuté,  dole  svázané, 
na  něž  si  dítě  sedne  a  se  bahústá, 
hojká  (val.). 

bahyninai  tráva  bahenní  (Lor.). 

bachatai   -ly,    m.,   bachráč    (val.). 

bachanec,  -nca,  m.,  sprostá  buchta 
(Vah.). 

bachfat,  -Tu,  másti,  zpřeházeti 
něco:  Všecko  zbachlál  (v  nepořádek 
uvedl).  Je  pobachlaná  (pomatená  na 
rozumě).  Zl. 

bachňa,  -ně,  bachyňa,  rechna, 
práska,  svině  plemenice. 

bachňafi  prudce  otékati:  Noha 
nabachňala  (Mal.  CL.  VI.  72). 

báchoři  -a,  m.,  pečivo  z  bílé  mouky 
zadělávané  teplým  mlékem  a  vejci 
(záp.  Mor.). . 

báchoryi  pl.  m.  1.  vnitřnosti,  2.  pe- 
řiny :  Co  poraď  ty  báchory  přenášáš  ? 


(potupně),    3.   Jméno   vinohradu  ve 
Vracově. 

bachrmbottyi  pí.,  m.,  Backenbart 
(val.). 

bachrAa,  -ně,  bachratá  ženská 
(dok.  65). 

bachuía,  -e,  hrč  (záp.  Mor.)  = 
bakula. 

bachyňa,  -ně,  L  svině  domácí 
i  divoká  (horf).),  2.  tlustá  ženská. 

bai,  baj  (od  Přerova  na  sever  a 
severovýchod).  1.  /:  Bai  v  noci  zme 
tam  byli.  Otec  bai  matka  mu  umřeli. 
Budě  kvitnuť  rež  bai  pšenica  (Suš.  5). 
Už  mi  bai  ludé  o  to  }áli  (Suš.  654). 
Pásala  sem  a  baj  ešče  budu  a  baj 
tobě  za  ženičku  budu  (Suš.  551). 
Ona  měfa  to  zapáření  baj  tak  dva 
roky  =  je  tomu  právě  dva  roky 
(Vah.),  2.  ano,  ovšem  (baj,  bajť,  baj 
tak).  ^ 

baja,  -je,  smyšlená  věc:  Kdo  to 
pravi}?  To  něni  pravda,  to  je  baja 
(laš.). 

bajar,  přezdívka  mužovi,  (který 
>gořa}ku  pije  a  bagažuje<):  Raděj 
budu  z  mtadym  dřivi  ščipať,  jak 
s  takým  bajarem  kávu  pijať  (Vyhl. 
VI.  XVIIL  835). 

bajásaf:  Ten  toho  nabájásá  (na- 
mluví). Ona  to  zbajásata  (spletla)  val. 

bajaf :  Bajam  bajku  (vykládám  po- 
hádku). Bajajl  (povídej).  Zabajaj  nam 
něcol  Něbajaj  (nepleť),  laš. 

bajka  1.  pohádka  (pohádka  =  há- 
danka) 2.  smyšlenka:  To  je  bajka 
(laš.). 

BajkOi  -a,  příjmení. 

bajochi  mluvka  (laš.). 

bajt|  bajteki  ranec;  též  posměšně: 
Přišla  z  bajtem  (uhnala  si  něco)  laš. 

bajz,  jen  v  instr.  bajzem,  v  celku^ 
akkordem,  šmahem  =  pajzem  (v.  t.) : 
V  dílkoch  alebo  bajzem  sa  haíuzí 
prodá  (Df.).  Šverci  brali  všecko  baj- 
zem (Vlk  100). 

bákadiai  pl.  n.,  pleskačky  (záp. 
Mor.). 

bakafa,  -fe,  pavouk,  chrobák,  (vl. 
něco  škaredého)  v dět$ké  řeči  (ND.  24). 

bákaný,  škaredý  v  dětské  řeči. 

bakošistý,    b.    ovca,    bílá    s  hně 
dými  skvrnami,  s  holým  nosem  (val.). 


11 


bakuFa,  -Je,  1.  vše,  co  má  podobu 
kulovitou :  velká  boule,  suk,  uzel,  dav 
lidu,  bakula  másla :  Každé  pronárod 
bel  v  extra  bakole  (fig.  77).  Na  trho 
bele  chlapci,  robe,  panické,  všecko 
v  jedné  bakole  (Hoch  19).  Kolekráť 
z  teho  bagóna  néni  než  bakola  ščetin 
(fig.  13).  2.  trať  v  Bořitové. 

bakuňa.  -ně,  opasek:  Hospodščí 
nacpu  si  bakuné  (Slav.  ČL.  XII.  83). 

bai,  -u,  hlína  při  kořínkách  stromku, 
jenž  přichystán  na  přesazování  (Je- 
víčko). 

bál,  -u,  bálka  (z  něm )  míč  (záp. 
Mor.). 

balácati  plácati:  Všelico  balácal 
(dok.  155). 

baladrán,  jakýsi  oděv:  Zlýho  pána 
máme  v  modrým  baladráné  (Suš.  512). 

Batajka,  příjmení. 

batamufa,  -tě,  kdo  lidi  balamutí, 
švindléř:  To  je  balamuťa  člověk 
(Kda  I.  293). 

batamutifi  šíleti  (laš.). 

balátkOi  oblázek  (záp.  Mor.). 

baFban,  -a,  veliký,  hustý  mrak  (laš.). 

batcaHi  -a,  něco  velikého:  To  je 
batcan!   (na    př.    veliký  zemák),  laš. 

bafda,  I.  veliká,  tlustá  hůl,  2  kus 
něčeho  měkkého:  Mě}  gava}  chTeba 
a  na  nim  baldu  tvarohu  (laš.). 

batdoňi  -a,  kolohnát. 

batdovaf,  hrncovati,  hurdati  na 
voze  (laš ). 

baldovica,   -ce,    silná   hAI  (Brň.). 

batdůvka,  jablko  toho  jména,  nej- 
tvrdší. 

báteš^  -a  (beleš,  bíleš),  dolek. 

báteánfk,  pekáč  na  báleše. 

batfaSi  hlupák,  sprosťák  (val.). 

baliga,  i  balicha,  smyšlenka:  Šak 
to  sú  enom  takové  baligy  (ČL.  X.  372). 

balík,  pes  (záp.  Mor.). 

batoch,  -a:  To  só  baíoche,  neděle 
batochů,   plácaniny,  neplácej  (han.). 

batšánek,  mentha  aquat.  (bot.) 

batúsy,  pl.  m.,  vousy  (val.). 

batvan  dýmu,  mrak,  kotouč  (Slav. 
ČL   X.  473). 

batvanlf :  Už  sem  viděla  z  dafeka 
batvaniť,  hrnouti  se  kouř  jako  bal- 
vany (laš.). 

batvár,  -a,  kotouč  dýmu  (val.). 


balvlf,  mluviti  z  cesty:  S  tým  je 
zle,  už  balvi!  Proč  balví  řečúř  =:  ne- 
mluví pravdu  (val.). 

balvoko,  caltha  pal.  bot.  (Zábřeh). 

balzanový(?):  Mělatě  milá  dva 
nože,  oba  balzanový  (Suš.  148). 

bambaf,  kolébati  v  bambeluši. 

bambeFuša,  -še.  V  zahradách,  na 
poli  sestrojují  se  kolébky  z  trávnice. 
Od  pohybu  má  pak  kolébka  rozličná 
pojmenování,  jako :  bambeluša,  bam- 
bula, bombela,  bombrlík,  kolebuša 
(Vyhl.  Ví.  XIX.  330). 

bambuláč,  -a  (bamboláč),  kdo  má 
velkou  bambulu  (papulu),  tvář  vy- 
pasenou (Brň.). 

bambúšif,  vybírati  vnitřnosti  :>  Roz- 
bambušíš  si  střeva  !<  praví  se  tomu, 
kdo    mnoho  jí,   zvláště  ovoce  (val.). 

baňa,  -ně  1.  hliněná  nádoba  zá- 
hrdlitá,  2.  dyňa,  3.  poliček,  4.  děíať 
baně,  mýdlové  bubliny  (laš.). 

báné,  -í,  pí.  f.,  červené  baňaté  gatě 
hanácké. 

baňáci  říká  se  těm,  kteří  chodí- 
vají v  baňatých  gatích  (Vyhl.  II.  175). 

báňat  1.  pohlavkovati,  2.  kouřiti 
z  dýmky  plnou  hubou. 

bančit  1.  dávati  baně,  pohlavko- 
vati, 2.  bafčiti,  kouřiti,  3.  žvaniti  (Lor.), 
4.  utráceti  (slov.  val.),  5.  nabančiť 
někoho  =  nabaňkat,  podpichovati 
(val.). 

banďák,  člověk  malý  a  tlustý. 

bandúr,  -a  1.  (band\ich,  bandor, 
bandorec),  velké  břicho,  2.  štrycie  pe- 
čená na  štědrý  den  (Zábřeh)  neb 
o  sv.  Mikuláši  (Ostrava),  3.  nepálená 
cihla  (Jicko),  4.  na  Banduře,  trať 
(Blansko). 

baňka  1.  kukaně  na  slepici  (záp. 
Mor.),  2.  hruška  toho  jména. 

bankáf,  -u,  banka:  Ten  utrácá, 
jak  by  mě)  bankál.  Což  myslíš,  že 
mám  bankál?  (Když  kdo  po  nema- 
jícím žádá  peněz.) 

baňkarec,  rca,  panchart  (dětská 
nadávka)  laš. 

baňkat,  přemlouvati,  naváděti :  Po- 
raď mne  baňkat,  abych  tam  šé).  Na- 
baňkal  ho  na  to.  —  Te's  jé  k  temo 
nabaňkál.  Te's  mo  to  nabaňkál  (na- 
mluvil) Maš. 


12 


baňkovat  sa,  bez  účelu  sem  tam 
choditi  (Brod). 

banovat  (maď),  želeti:  Ešče  toho 
budeš  banovat.  Počkaj,  děvče,  budeš 
banovat  (Suš.  627).  Jeden  liia  odešel, 
druhý  sa  zjevuje,  ale  mé  srdečko  za 
prvším  banuje  (teskní)  Suš.  272. 

banteř,  -a,  noční  tulák  (laš.). 

bantovat  koho,  prohledávati  mu 
kapsy,  není-li  tam  co  ukradeného, 
tajeného  a  p ,  nebo  vzíti  mu  tajně 
z  kapes  peníze :  Vybantovál  mu  pe- 
níze z  kapes.  Vůbec  někde  slídivě 
prohlížeti:  Co  tam  kdesi  bantuješ? 
Kde  co  přebantuje. 

Baňúch,  příjmení. 

baňúr,  -a,  hrnec  na  smetanu  (laš.). 

bar  (i  bars),  slov.  val.  ačkoli,  třebas: 
Bar  je  hodný,  přeca  ho  nemajú  rádi. 
Bar  je  bohatá,  přeca  jí  nechcu.  Nech 
křičá  bar  všecci.  Bar  pod  lavkú  pře- 
nocuje. Bar  si  zmúdra  vedu,  bar  si 
z  múdra  chodím,  co  mně  k  rukám 
donde,  všecko  robit  umím  (Suš.  547). 
2.  kéz :  Bar  bych  ťa,  šohajku,  neby}a 
poznala  (Bart.  1.  57).  3.  ve  spojení  se 
vztažnými  náměstkami  a  příslovci 
rovná  se  českému  -koh,  lec  ,  leda  : 
bar  kdo,  bar  kerý,  bar  jaký,  bar  kde, 
bar  kdy  atd.  Mino  dítěti  vyvolijú  po 
rodičích  lebo  bar  po  kem  (dok.  13). 
Mužský  se  napije  rád  bar  kdy  (dok. 
14).  Odpočinem  si  bar  kde. 

bara,  velká,  ošklivá  bařina;  Za- 
šubraná,  de  ideš?  Žádnej  bary  ne- 
mineš (Slav.  ČL.  XII.  189). 

baráčník  =  domkař  (v.  t). 

bařadiiskOi  bařina  (laš). 

barák,  -a  1.  dřevěný  výstupek,  po- 
stavený přede  dveřmi  proti  sněhu 
(v  horách  na  záp.  Moravě),  2.  palanda 
ve  chlévě  pod  stropem  na  zdi  při- 
pevněná (Vah.),  3.  veverčí  hnízdo  (záp. 
Mor.). 

baran,  1.  železný  sekáč  na  zemáky 
(val.),  2.  jabko  toho  jména  3.  zvláštní 
způsob  nůše  travné  (v.  travná  plachta). 

Barané,  pl.  m.,  jméno  vinohradu 
v  Radějově. 

baránafi  naléhati,  nutiti :  Ešče  na 
mňa  baráAái,  abych  mu  dál  štvrťák 
goralky  (Vek.). 


baranec,  nca,  odrostlý  baránek: 
Peče  nám  hospodyň  baranca  (Suš. 
555). 

baránek  1.  ^Můj  baránkul*  lichotí 
se  dětem,  2.  baránky,  povláčky  na 
obloze. 

baranica,  -ce,  1.  čepice  baránkem 
obšitá,  2.  houba  agaricus  congregatus ; 
ptaná  baranica    clavaria. 

baraní  rožky,  actaea  spicata  (bot.), 
b.  vajco,  a)  houba  tuber  albidum, 
b)  semeno  ocúnu. 

baranif,  1.  komu  co,  vysvětlovati 
nechápavému :  Nabaranít  sa  mu  teho. 
2.  co  na  kom,  louditi  na  neopatrném : 
Vybaraní}  na  strýců  Kuchtovém  kolik 
rýnských  (Vah.)  3.  sa  v  čem,  rýpati 
se  (val.). 

baránkovaf  sa :  Zasej  sa  tam  ba- 
ránkuje  =  na  obloze  shlukují  se 
baránky. 

barbora,  1.  u  stavu  tkalcovského 
(v.  t.  m),  2.  dřevěné  korýtko  pod 
kolo  na  hamování  (Brň.) ;  jinde  sluje 
sviňa  n.  pes.,  3.  basa  (žert). 

barborka,  uzel,  který  vznikne, 
když  se  řetěz  přetrhne  v  některém 
ohnivě,  a  odtržená  ohnivá  se  pak 
spoji  kouskem  dřeva. 

barborák,  brambor  toho  jména, 
rapavý. 

barevna,  -ě,  dílna,  v  níž  se  barví 
vlna  a  sukno  (vých.  Mor.). 

bařlskOi  bařinatá  půda,  bařina: 
Dyž  dojeli  na  ty  bařiska,  tož  ty 
koně  fuňaly  (dok.  260).  Na  tej  cestě 
dycky  bývalo  jakési  bařisko. 

barkus,  -a,  bramborový  livanec 
(Zábřeh). 

barna,  1.  barnavé  (bouřné)  mračno, 
2.  =  barnula,  barnoša,  kráva  pod- 
pálená (slov.). 

barnavý,  barvy  mraku  bouřného, 
tmavohnědý  (slov.). 

barno,  vůl  barnavý.  Ostatní  pády 
jsou  od  nom.  barna:  barny,  barnu  atd., 
nebo  se  berou  od  přídavného :  barna- 
vého  atd.  (Df.). 

baroš|  -a,  barošek,  beránek 

barouchat,  1.  mačkati,  mrviti :  Nač 
bych  já  svou  postelku  barouchala? 
Na    mé   postelce    drahé    šaty,    já  si 


IS 


jich  nesmím  barouchati  (Suš.  218)., 

2.  barúchá,  hřmí  (podl.). 
barousy  (ó),  pí.  m ,  dlouhé  vlasy 

(záp.  Mor.). 

bartůáek,  ruční  košík  na  vybírání 
zemáků,  na  trávu  (han.). 

baruáa,  -še,  ovce  bílá  s  černými 
nohami  (val.). 

baruška,  1.  ovečka,  slovo  lichotné: 
Moja   baruško,    2.  ploštice  zdobená, 

3.  stonožka,  4.  kočička  jívová,  5.  řasa 
bfezová,  6.  šiška  jedlová  (Letovice). 

baruškovatét:  Nebe  baruškovatf, 
oblaka   mění  se   v  beránky  (Líšeň). 

barvónai  kráva  toho  jména,  pěkné 
barvy. 

barvenica,  -ce,  sukně  na  modro 
barvená  (záp.  Mor.).  Jinde  jí  říkají: 
tlačenka  n.  tlačenica  (laš.),  tiščenka 
(slov.),  Šárka. 

barveník,  barvíř  (vých.  Mor.). 

barvínek,  -nku,  brčal. 

barvútka:  Nemá  barvútky,  žádné 
barvy,  jest  bledý. 

baryvka,  barvička  (Jevíčko). 

basFovafi  v  rukou  motati,  též  pa- 
skudit  (Vah.). 

basňa,  -ně  =:  baja,  smyšlenka  (laš.). 

basovnfk,  basista  (u  Litovle). 

bašta,  pasa :  Dozvěděl  se  o  ní  ten 
turecký  bašta  (Bart.  III.  18). 

baštif,  jísti  (žert.)  Slav.  ČL.  XI.  172. 

bát  se :  Nebojte  se,  šak  on  přijde 
(=  jistě  přijde).  Nebojte  se,  ten  to 
dobře  ví  (=  nemyslete  si,  že  to  neví). 
Nebojte  se,  do  večera  bude  pršet 
(izz  jistě  bude).  To  víno  sa  nebojí 
bzeneckého  (=:  rovná  se  mu). 

bafá,  -tě,  1.  Jak  sa  máte,  baťoř 
(strýce).  2.  To  je  takový  baťa  (baťula), 
hloupý  dobrák.  3.  Baťa,  příjmení. 

BataFa,  -Te,  příjmení. 

batan,  -a,  kazajka  ženská  s  na- 
bíranými, vycpanými  rameny  (han.). 

Bafaný,  pl.  m.,  trať  (dok.  187). 

baték,  -ťka,  malý,  zavalitý  chlapík; 
též  příjmení. 

batéta,  bajka,  povídačka,  pletka 
(val.). 

bafkat,  lichotivým  přemlouváním 
někoho  na  něco  naváděti:  Baťkái 
ho,  aby  s  ním  šél  do  Holomúca. 
Nabaťkát  ho  na  to  (val.). 


battaf,  žvatlati  (laš.). 

bafoh,  -a,  nůše  trávy,  menší  než 
břemeno,  jehož  je  trávnica  plná  (Slav. 
ČL.  XI.  227) ;  baťoh,  baťůžek,  ranec 
vůbec  (val.) :  Robka  měla  baťůžek  na 
zádoch  (Slav.  ČL.  XIII.  417). 

bator,  -a,  1.  břich,  2.  stará  peřina, 
3.  nadávka  břichatému ;  srovn.  báchor 
(Opav.). 

bátoš,  -a  nebo  bátoša^  -e,  mysli- 
vecká brašna;  bátošna^  mošna  ško- 
lačka (záp.  Mor.). 

batože,  ovšem  (záp.  Mor.). 

batožina,  -y,  zavazadla,  Gepáck 
Tslov.). 

bavit,  překážeti  v  práci:  Nebav 
mne  a  di  po  svých.  Ja  di  radši,  leda 
nás  tu  bavíš.  —  bavit  se,  meškati 
se:  Nemám  se  já  tady  kdy  baviti 
(Suš.  13).  Zabavila  sem  se  u  kmu- 
cháčků.  (České  baviti  je  mor.  vy- 
rážet, vyražení.) 

bazgřivec,  -vca,  kluk  ušpiněný 
(val.). 

baziiiška,  mlok  (záp.  Mor.). 

bažátko,  housátko  (Žď.  obr.  35). 

baicfaf,  -a,  baldachýn  (laš.). 

baigranina,  škrabanina,  špatné 
písmo  (Kt.  laš.). 

bažgraf,  škrabati,  špatně  psáti 
(Kt.  laš.) 

baži,  baii,  volá  se  na  husi;  odtud 
baéinky,  husi  (lichotivě)  záp.  Mor. 

baiička,  ovečka  (lichotivě)  val. 

baika,   ovce   bažná,   mlsná   (val.) 

bažík,  beránek  (Vyhl.). 

bažisko,  nebo  bahnisko;  v  něm 
je  bahno  (Maš). 

baiif,  bažím  nebo  baží  se  mi  na 
něco,  1.  jsem  dychtiv,  chce  mi  se 
něčeho :  baží  jak  pes  na  horké  krúpy. 
ATe  sa  mu  na  to  bažilo!  2.  žebro- 
niti  (val). 

bažný  čeho,  mlsný,  žádostivý:  Je 
bažný  jak  kocúr.  Néjsu  toho  bažný 
(val.). 

bé,  cé :  Macháček  neřek  bé,  cé  = 
ani  slova  (Vlk  17). 

béba,  rýma  (žert). 

bebé,  indecl.,  bolest,  poranění 
(v  dět.  řeči). 

bebefka,  zelina,  lék  (v  dětské  řeči). 

bebtaf,   -bfu,   nejasně  vyslovovati, 


14 


bláboliti :  No,  ty  sa  ve  světě  neztratíš, 
hebtál  opilý  Krampota  (Vlk  4). 

bebtoň,  kdo  beble,  se  zajiká  (val.). 

bebfosif  =  bebtaf  (laš.). 

bébna,  kráva  bílá  toho  jména. 

Beckov,  trať  (Zl.). 

bečák,  kdo  stále  bečí,  vříská;  též 
příjmení. 

bečáti  -a  nebo  bečúr,  škaredá 
bečka. 

bečevný,  z  Bečvy:    bečevná  voda 

bečaf,  plakati:  Nebeč!  Někdy  si 
pobečím.  Oči  sem  si  vybečeta.  U  vás 
děti  bečá  (Suš.  700). 

bečičkOi  jablko  toho  jména,  po- 
doby soudečkové. 

bečka  1.  sud  (pol.  beczka),  2.  vrch 
toho  jména  nad  Rusavou  proti  >Obřa- 
nám«  vrchu.  —  Náš  Joška  došel  od 
súsedů  z  bečkama,  s  bekotem,  pláčem 
(hříčka  slovná)  dok.  23. 

bečkovaf  se:  Krávy  se  bečkuju, 
dují  (laš.). 

bečkový,  b.  zelí,  ze  sudu,  kva- 
šené; proti  hlávkovému. 

bečutka  1.  bečička,  soudek,  2.  pou- 
zdro na  péra,  řečené  též  pošva  (val. 
laš.). 

béčour  =:  bečák:  To  je  kos  bé- 
čóra,  hobečenca  (Maš.). 

béda  réta,  béda  na  rozto,  po- 
mozte. 

bédačit  sa,  nuzačiti  se  (slov.  val.). 

bédajanek,  ubožák  (laš). 

bédákat,  velmi  a  hlasitě  bědovati: 
Co  pořád  bědákáš?  Babuša  bědákaia 
(dok.  25). 

bedernica,  -ce,  bedřiněc,  -ňca, 
bederník,  bedrník  (laš.). 

bedlif,  bedlivě  pozor  dávati:  Musím 
já  na  to  bedliť  (Vlk  42).  Princezka 
slibila,  že  bude  bedliti,  jak  by  těch 
věcí  mohla  dostať  (=  bedlivě  hleděti) 
Kda  I.   146. 

bedh'vý,  s  gen. :  Byla  sem  toho 
bedlivá.  Ať  je  každý  svých  věcí 
bedlivý. 

bednóný:  kolna  se  stropem  slově 
bedněná  (han.). 

bedno,  1.  dřevěné  nádobí,  jež 
bednář  vyrábí,  souborným  jménem, 
2.  Strýce,  máte  veliké  bedno?  = 
mnoho  bednářské  práce  (Vah.)- 


bednút,  hlesnoutí,  muknouti:  Ale 
šak  sem  ani  nebedla  před  ním  (dok. 
162).  Šak  už  ani  nebednu  (dok.  252). 

bedrunka,  coccinella:  Uleť,  be- 
drunko,   uleť   (Vyhl.  VI.  XIX.  738). 

bedruška,  kráva  toho  jména  pod 
břichem  bílá. 

béhem,  honem,  rychle:  Poď,  di 
během!  Tetka  během  sa  obrátiU 
(Vlk  21). 

běhat  se :  kráva  se  běhá  (laš.  vo- 
hije),  je  naběhaná  (stelná). 

béhúcí:  Poď  běhůcim  behom 
(Dob.). 

bóhura,  -e,  1.  kráva,  ovce,  která 
ráda  do  škody  běhá,  2.  děvče,  které 
>léce  za  chíapy«  (vých.  Mor.). 

béhún,  1.  větší  ručička  u  hodin, 
2.  zvláštní  správa,  by  se  dítě  na- 
učilo běhati.  Na  trám  stropu  přibije 
se  kus  kůže,  do  ní  se  zastrčí  hůl, 
která  se  spodním,  volným  koncem 
opírá  o  podlahu.  Na  holi  jest  při- 
pevněn oblouk  ze  silného  prutu,  do 
něho  se  postaví  dítě,  opírající  se  oA 
pažečkami.  Hůl  s  obloukem  se  otáčí, 
a  dítě  nuceno  běhati  zároveň  (vých. 
Mor ),  3.  bihúny^  čepy  v  dolním  prahu, 
na  kterých  se  vrata  stodoly  otáčejí 
(v.  stodola). 

béhúnka  =  běhula  (v.  t.):  Také 
běhunky  nebere  žádny  chlop  (Opav.). 

bech,  místo  ve  fasunku  mezi  koši- 
nami  prázdné  (Lor.)  v.  bejchy. 

bechanéc  =  buchanec  (laš.). 

bechňaf,  bubřeti  (Btcha). 

bechnuf,  bouchnouti  do  zadů  (laš.). 

bechyňa,  -ně,  tlustá  ženská :  Je  jak 
bechyňa  (Zl.).  »Bekyně  byly  zbožné 
vdovy  a  panny,  žijící  v  ústraní  spo- 
lečně skoro  jako  jeptišky.  Učívaly 
déti«  (Winter,  Život  a  učení,  str.  19). 

bejchy,  pl.  m.,  vyduté  boky  na 
voze,  obilím  naloženém  (Vah.)  v. 
vůz  IV. 

bejkovat,  bečeti  jako  býk,  plakati 
nemilo  jiným  (Žďársko). 

bek,  -u,  bečení,  pláč:  Kráva  se 
data  do  beku  (Zl.).  Nedělka  se  dala 
do  beko  (Vyhl.  I.  117). 

bekat:  Srnec  beká. 

bekat  se  na  koho,  sápati  se :  Obékl 
sa  na  mne  (Zl.). 


15 


bekuFa,  re,  která  ráda  bečí,  pláče. 

bér,  -re,  f. :  1.  Dubec  má  jádro 
(uprostřed)  červené  a  kotem  něho 
béf,  potom  kůru  (Zl),  2.  =  podbčT, 
tussilago  far,  (bot.). 

béra,  bérena,  kráva  bílé  barvy. 

bérárňa,  -ně,  továrna  na  bíleni 
plátna  (val.). 

bérastý,  bělavý  (val.). 

bétasýi  světlomodrý  (horň.).  Na 
betaso  kvitne  fan  (Spevy  I.  190). 

béfat  se:  Co  sa  to  tam  bělář 
(Suš.  122).  Košulku  mu  vyváfata, 
aby  sa  na  něm  bělata  (Suš.   174). 

bófat,  kolébati  (v  dětské  řeči): 
Hulaj,  bélaj,  synu  (Suš.  140). 

bétavka,  bélíčka,  bétuška.  jablko 
toho  jména,  bílé. 

beiek  =  kbelík,    dojačka  (Žďár). 

bérena,  1.  kráva,  koza,  ovce  toho 
jména,  všecka  bílá,  2.  kořalka:  Za- 
vdali si  běFeny  (Slav.  ČL.  XII.  230). 

beienka,  kolébka  (v  dět.  řeči). 

bereznif,  žvanit:  Pořáď  cosik  be- 
lezní  (Vah.). 

bélica,  1.  ovce,  2.  ryba,  3.  třešně 
bílé  barvy. 

béiičák,  beran  bílý. 

béllčistý,  pěkně  bílý:  ovce  (val.). 

béiička,  1.  drobná  bílá  slíva,  2.  fa- 
zole taková. 

beiík,  studánka,  jejíž  stěny  jsou 
obloženy  dřevem  =  gbelík  (záp. 
Mor.).  Na  vých.  Moravě  slově  ko- 
rábek. 

beiina,  1.  bylina,  zvláště  léčivá 
zelina  (záp.  Mor.),  Vraný  koně  řehcó, 
obroko  žrát  nechco,  jenom  tó  be- 
lenko,  drobnó  jatelinko  (Suš.  454). 
2.  trocha:  Tú  belinu  (trošku  ovoce) 
sem  kupila  za  rýnský.  Je  toho  be- 
linka.  Takovéj  beliny  mi  nemosiš 
omlúvat ! 

bélinka,  tanec  toho  jména  (Suš. 
602). 

béiisko,  domácí  bělidlo  na  plátno 
hrubší,  z  holí  a  kolků  zrobené  (arch. 
I.   168). 

bétka,  1.  houska  (z  bílé  mouky): 
Ty  Petře,  k  pekaři  běž,  děťátku 
bělku  dones  (Bart.  I.  166).  To  je 
ně  chlap,  jak  za  groš  bětka  (Vlk. 
65).  2.  bílá  pšenice  (Jevíčko). 


befko,  -y,  bílý  pes  (Dob.).  S  strany 
skloňování  v.  barno. 

betkot,  -a,  1.  brepot,  2.  kdo  honem 
mluví,  kdo  mele  hubou  (Opav.). 

betkotif,  mleti  hubou  (laš.). 

betkošif,  mrkotati,  zajikavě  mlu- 
viti: Betkoši,  jak  koza  před  smrťum 
(laš.). 

beto  =  bílo:  >Bělo,  sestřičko, 
bělo,«  pozdravuje  přítelkyně  přítel- 
kyni, peroucí  prádlo.  Ta  děkuje: 
>Daj,  Bože,  keby  boto<  (Dob.). 

bétopasý,  holub  s  bílými  pasy. 

betoritka,  pták  toho  jména,  >bývá 
jenom  na  výšinách*  (Df.). 

bétšOi  neutr.  komp.  adj.  bílý :  do 
bělša,  na  bělšo  (vých.  Mor.). 

bétučký,  bélučíčký,  pěkně  bílý 
(vých.  Mor.). 

Bétuš,  -a,  hrud  (v.  t.)  toho  jména. 

bencovaf,  silně  tlouci:  Bencoval 
ra  dvéří.  Vybencovala  sem  mu  do 
řbeta  (Vah.). 

benda,  -y,  m.,  tlustý  mužský  (Zl.). 

beneš,  -a  =  báleš  (v.  t.). 

beran:  Kluk  tluče  berany,  běží 
bos  tak,  že  až  patama  tluče  si  o  tělo 
(Maš.). 

beránek:  l.Dyž  má  byt  noša  na 
beránka,  to  se  svážu  dva  a  dva  cípy 
spolem  (dok.  126),  2.  beránky,  gna- 
phalium  (bot). 

berka,  kdo  bere,  krade:  Je  to 
berka,   má    diúhé  prsty   (dok.  217). 

berlínka,   brambor  barvy  růžové. 

bernát,  kdo  jsa  v  nějakém  úřadě 
postaven,  rád  dary  bere  (Vah.). 

beruša,  -še,  ovce,  která  z  ruky 
bere  (vaU. 

bérytafi  naříkati  (laš.). 

besnif  sa,  vztekati  se  (Dob.). 

besnýi  vzteklý,  divoký  (pes,  kůň, 
člověk) ;  běsné  děcko  =  rozpustilé. 
Čo's  běsné  huby  jedoí?  (jedovaté)  = 
zbláznil  jsi  se?  (Dob.). 

bestrman  ==  hastrman,  vodník 
(val.). 

beštrant,  -a,  břečtan  (Df.). 

Béfák,  příjmení  (syn  Bétin). 

bétka,  viola  tric.  arv. 

bez  předložka  s  gen. :  Těch  zbůj- 
níků bylo  bez  jednoho  šedesát  (Kda 
I.  191).  Jeden  za  osnást,  druhý  beze 


16 


dvúch  za  dvacet.  To  je  bez  rozumu 
tak  ditě  biť  (Mal.  XXIV.  138).  To 
je  bez  hádke,  že  zme  v  tem  kupo- 
váno ošizeni  (ib.).  —  Setrvává-li  mlu- 
vící přes  odpověď  na  svém  tvrzení,  tu, 
je-li  ona  odpovéď  jedno,  dvě  slova, 
přejímá  se  s  předložkou  bes;  je-li 
delší,  přejímá  se  obyčejně  sloveso 
ve  tvaru  podstatného  jména  sloves- 
ného s  předložkou  bez:  A:  »Vtem 
kabátě  só  moli«.  B:  »Bať«  (silná 
pochybnost).  A:  »Bez  bať,  toť  je 
jeden. «  >Só  tam  hřebike?<  »Nésó.« 
»Bez  nésó,  jenem  se  lepši  podive. « 
A :  >  Mohta  be  ju  fčel  Lenoška  pustíť 
ze  14  dni  do  špitala*.  B:  >Gde  ona 
se  fčel  pohne,  debe  ju  pustila  ze 
14  dniř«  C:  Bez  puščeni  —  zeberu 
se  a  idu;  a  čém  dál,  tém  horši,  co 
naodaluje,  už  bez  teho  je  málo 
ževa  (Mal.  XXIII.  47). 

Bezdóóný,  vinohrad  v  Archlebově. 

BezdékoVi  trať  v  Bedihošti. 

bezdynka,  hloubka  bezedná  (laš.). 

BezedniCBi  -e,  na  Bezednici,  trať 
ve  Vizovicích  (močáry  >beze  dna«). 

bezedník,  tlusté  střevo  vepří  (val.). 

bezfrký,    holub,    má   hlavu  bílou. 

bezinky,  plod  bezu  (chebzu) ;  šlovou 
též:  chebzdiny  (laš.),  kozinky  (jižní 
Mor.),  boliny. 

Beztojdi  -je,  příjmení. 

bezmáta  (bezma),  bezmalem  laš.), 
nemýlím-li  se :  Být  z  Hostašovic  bez- 
mála (Vah.).  Hétman  prostijovské, 
bezmála  se  menoval  Bažant,  svolal 
podmistre  (Vyhl.  II.  137).  Udělal  to 
bezmála  proto,  aby  nás  postrašil. 

bezmateřeté  včely,  bez  matky. 

bezočivý,  závistivý,  nepřejný  (val.). 

bezodítý  =  bez  obleku,  bez  ka- 
bátu: V  březnu  vidět  oráča  bezodí- 
tého,  radši  vlka  hladového  (Mor. 
lid  78). 

bezohryzka,  pl.  bezohryzky,  hru- 
ška toho  jména. 

bezperactvf,  -va,  rozpustilost  (laš.). 

bezpusti  bezpustný.  rozpustilý 
(val.). 

bezrucí  bezruký;  též  příjmení  (laš.). 

beztak,  beztoho:  Čem  bych  mu 
radil,  beztak  neposlechne.  Nepřidávaj 
mu,  má  beztak  dosť. 


beztohOi  jistě:  Bez  toho  je  to 
pravda.  Bez  teho  nebelo,  abe  bel 
nekeró  zlatku  nedostal.  Bez  teho 
néni,  aby  se  člověk  nedozlobil  (Mal. 
XXIV.  138).  Ty  kalichy  stojíjó  vedle 
sebe ;  bez  teho  (=  rozumí  se)  čistý 
zlato  (Vyhl.  I.  60).  »Je  ti  něco 
dluženř«   »Bez  toho<  =  ano,  je  (Zl.). 

bezúro6ítý,  neočarovatelný  (val.). 

bezvrSkai  -y,  melittis  melisso- 
phylum  (bot.). 

běžet:  běží  jak  Švec  na  jarmark, 
jak  včtr,  jak  o  základku,  div  si  nohy 
neuběží,  běžet  co  mohl  vyskočit,  běhá 
jak  kuTa,  jak  trpělka  (stará,  ale  ještě 
čilá  ženská),  —  béief  laš.  =  téci: 
Temu  běža  slze.  Běží  voda,  běží, 
po  kamení  šustí  (Suš.  53).  Z  koTen 
jí  krev  bežala  (Suš.  25).  Krev  mu 
z  obú  boků  běží  (Suš.   174). 

béžinka,  kurentka  písmo  (Dačice). 

béiitý.  běžný :  běžité  vydání,  bežitě 
sem  to  popsal. 

béikat,  choditi  (v  řeči  dětské) 

bibza,  špata,  darebnina  (val.  laš  ) : 
Dostaneš  bibzu  =:  nic  (jižn.  Mor.) 
=  gybza  (v.  t.). 

Bi6|  -a,  trať  na  Blansku. 

bi6ík,  1.  tenká,  pružná  tyč,  za- 
drhnutá na  vrchní  gréíině  řetězem, 
dole  k  lušni  přitáhnutá  špárníkem 
(železným     kroužkem)     v.     vůz    V. 

2.  svlačec  (laš.) 
bičiskOi  násadka  biče. 

bi6ové|  z  odprodaného  ze  stáda 
dobytčete  pastýř  dostává  bičové  (Kt.). 

bída^  1.  U  nás  byla  tedová  bída 
kde  jaká.  >Má  bídu«  vyjadřují:  dyž 
mu  dobere,  přiškubně,  dopeče,  při- 
tísně  (přitiskne).  Opav.,  2.  draba  věrna 
(bot).  Je  prý  předchůdcem  neúrod- 
ného roku,  objevf-li  se  hojně  sjara, 

3.  těžká  nemoc:    Na  tu  bidu  umřel 
(laš.). 

bidaói  -e,  f.,  cell.  =  bidactvo,  bí- 
dáci  (vých.  Mor.). 

bidačlf  sa,  nuzovati  se,  všelijak  se 
protloukati :  Tak  sa  bidačili  (Slav. 
ČL    X.  141). 

bidačka,  tvar  ženský  k  mužs.  bidák. 

bidótce,  -ca,  n.,  menší  než  bidlo 
a  větší  než  bidélko  (vých.  Mor.). 


17 


bídif  se,  ^  míti  bídu,  nuzačiti, 
trápiti  se:  Mét  sem  pét  zlatých  a 
přeca  sem  sa  bídít  (Vek.).  Ja  se  už 
od  vesna  bidim  (laš.)- 

bidto  u  stavu  tkalcovského  v.  1. 1,  c). 

bídnavý,  trochu  bídný  (val.). 

bídný,  1.  chudý,  chudobný  (pol. 
biedny):  Přišly  zlé  časy,  kdy  bylo 
se  všemi  bídnými  lidmi  zle  (Kda  I. 
36).  Ten  bídný  člověk  mu  odpověděl: 
»Jak  bych  já  tě  do  služby  bral,  dyť 
nemám  sám  co  jesť<  (Kda  I.  183) 
2.  vyzáblý:  Od  téj  nemoci  je  tak 
bídný. 

bilija,  -je,  bída  (žert.)  val. 

bílit  stěnu  laš.,  podl.,  pak  až  na 
Dačicku  a  dále  na  západ.  Jinde  na 
Moravě  stěna  se  líčí  a  plátno  bílí. 

bitko  =  bílek,  jako  žlútko  =  žlútek 
(val.,  podl.). 

biřuneňký,  bíruiinký,  bifušenký, 
pěkně  bílý  (vých.  Mor.). 

birutký,  čistě  bílý  (vých.  Mor.). 

bitý  1.  jak  sníh,  jak  šat,  jak  křída. 
2.  Nevěsta  byla  bílá  jak  hrnec  od 
vápna  =  bledá;  biedý  je  světlo- 
modrý  v.  t.  (Vlk  63),  3.  =  jasný: 
Už  nastal  bílý  deft  (Suš.  104).  Pla- 
kala má  milá  do  bílého  rána  (Suš. 
576).  Keď  bolo  bieté  ráno,  ode.šie} 
som  (Bart.  III.  232).  Diéča  (děvče) 
bietá  žara  (záře,  Bart.  III.  156).  Na 
biélém  svece  (světě)  Dob.  Bílé  groše 
brala  =  stříbrné  (Suš.  779).  3.  Na 
Novoměstsku  pojí  se  přídavné  jméno 
bt/ý  s  genitivem  celkovým  ve  smyslu 
>plný  něčeho  bílého* :  Kabát  je  bílej 
prachu.  Vůl  byl  bílej  vší.  —  Je  bíío 
snihu  =  plno  (Mal.  XXIII.  223). 
4.  Biid  baba  =.  hra  na  slepou  bábu 
(Opav.).  Bíiý  kořen,  scrophularia  no- 
dosa  (bot.).  Bila  polívka  =  mléčná 
(Žďár).  Bié^é  zboiié  =!z  réž  a  žito 
(čiérné  zbožié  ostatní  obilí),  dle 
mouky  z  něho  (Dob.). 

bité,  -ého  =1  bělmo:  Samým  bílým 
hleďéí  =  zhhdal  škaredě  (val). 

bito.  Pradlenám  se  přeje:  Daj 
Pambu  na  biío  (laš.). 

biraf  =  brávati  (val ,  laš.) :  Dyť 
dycky  ode  mňa  bíráte  (Slav.  ČL.  XI í  I. 
417).  KoFe  mně  se  otira,  inu  do  taňca 
bira  (Suš.  211). 

Bartoň:  Diiilektický  slovník  moravský. 


birečka.  vlna  s  bílých  ovec  (Příbor). 
birka,  bira,  ovca  birecka.  vlny 

»birčisté«  t.  j.  krátké  a  husté:  Šetko 
seno's  předal,  birkám  s}ámu's  dávat 
(Bart.  III.  674),  2.  veš  (val.). 

biřmovat,  bíti  rukou:  Chyt  ho,  a 
jak  ho  biřmuje,  'ak  ho  biřmuje  (Zl.). 

bírnai  ženská,  co  ráda  bere  (laš.). 

biskupák  v.  svobodník. 

bit :  Je  víc  bitý  než  sytý  (Zl.).  bit 
na  něco,  narážeti,  tušiti:  Už  sa  na  to 
bije.  Bili  to  na  ně  =  hádali,  měli  je 
v  podezření  (Vah.).  Von  jenom  na 
to  bil,  abe  to  bélo  =  o  to  usiloval 
(han.).  Potok  bije  do  Odry  —  vlévá 
se  (Vah.).  Bije  ho  Němec  do  řbeta  nz 
poznati  na  něm,  zeje  rodilý  Němec. — 
O  bití  hodin  vždy  zvratně:  Dyž  se 
měly  štyry  bit  (Suš.  302). 

bitka:  Je  mi  toho  koně  iíto,  že 
vždycky  největší  bitku  trpí  =  nejvíc 
bití  dostává  (Kda  I.  87). 

bitkár,  kdo  se  rád  bije  (Dob  ). 
bito  (hbitě)  utiké  (Mal.  XXIV.  344). 

bitý:  Pře  mláceňó  je  člověk  bitá 
pleva  =  samá  (han.).  • 

bivoti  1.  buvol,  2.  hlupák. 
biz,  -u,  mlezivo  (v.  t.). 

biza,  -ze,  dýmka:  Výtah  křesivo 
a  bizu  a  zapálil  si  (Vlk  89). 

bizina,  hubená  ženská  (han.). 

bje  I  povel  koňům  =  vije,  vijo  1 

brabtaf,  bláboliti:  Co blabcešř (laš.). 

btackOi  škaredé  bláto  (vých.  Mor.). 

btačůvkai  druh  švestkového  ovoce 
(v.  t.}. 

btadzgavý,  mdlý  jako  blacko,  ne- 
vládný  tělem  (val.). 

brafárňa,  -ně,  huba  blafající,  vadivá. 

brafkat,  dim.  slov.  blafat:  Scéně 
brafká. 

brafoň,  -a,  štékavý  pes. 

bfaga,  řídké  bláto  na  cestě,  něco 
měkkého    vůbec    (opovržlivě).    Vah. 

bfagaf  někoho,  snažně  prositi: 
Blagát  iha,  abych  mu  pučí)  koňa 
(Vah.). 

btahovaf  komu,  blahořečiti.  gratu- 
lovali (val.). 

btahúti  bláhovec  (euf.  =  blázen) : 
Každá  kulka  netrefí,  blahútel  (Vlk 
28).  Ba  blahota!  =  čerta  (ZL). 

2 


18 


brajbaz  (laš.)  =  plevajs  (slov.), 
Bleiweiss,  tužka. 

btajnaři    -a,    nevycválaný    člověk 

(laš.). 

biamai  nevymáchaná  huba  =  pa- 

Sčeka. 

bramba:  KobzáTe  (brambory)  sú 
rozvařené  na  bfambu  (Vah.).  Jinde 
říkají:  na  pTpu. 

brambatý,  bramabilatý,  bíambo- 
Fatý:  Tá  kráva  má  bTambatý  krk  =  la- 
loch  (laš.). 

brambořlf,  šplichati :  BTamboH  mi 
v  bruchu.  Co  tam  blambořiš  v  te 
vodé?  (Lor.). 

bramboryja,  -e,  brynda  (Lor). 

blaňa,  -ně,  blána,  skraloiip  na  kávě, 
na  mléku,  polévce  a  p.  (Maš.). 

bFáňat,  1.  zvoniti  nepěkné,  ne- 
melodicky  (Zl.).,  2.  toulati  se  (val.). 

bíaňavý,  nosový:  hlas,  nota,  řeč 
(val ). 

Btanéi    ní,    pl.  f.,  trať   v  Blatnici. 

bfančeti  brečeti,  greinen,  pláren 
(vých.  Mor.). 

blankáči  -a,  ovčí  zvonec:  Nahá- 
ňači  kurotví  blankali  blankáčama 
(dok.  24). 

blankyta,  vibumum  lantana  (bot). 

Btatinyi  pl.  f.,  trať. 

btatit  se:  Blatí  se  tam,  v  zimě, 
když  taje  (ne:  »dělá  se  bláto «). 

Matno,  blativo  (laš.). 

biatovisko  krve, tratoliště  (Jevíčko). 

btatový  kartáč,  cídit  boty  z  bláta 
(Mal.  XXIII.  -220). 

biatská,  tanec  toho  jména  (Suš. 
602). 

btázen:  Za  btazna  si  mně  vodil 
(laš.).  Na  btázny  netřeba  hnojit  (rostou 
sami).  Děía  bíazny  =  šprýmy  (laš.). 

btazQi  u,  btazgaška,  řídké  bláto 
se  sněhem:  Začínalo  byť  škaredě. 
Nebe  pořáďzadéščené,  a  pod  nohama 
biazačka  (CL.  X.  375). 

btazganicai  -ce,  řídké  bláto  (val.). 

btázgaf,  žvaniti  (val.). 

btazgo  =  blacko,  veliké  bláto 
(val.). 

bláznica,  -ce,  blázinec  (Brň). 

btáznlt:  »Kdo  chce  bláznit,  mosí 
mět  rozum«,  t.  j.  nemá  vyváděti  přes 
příliš  bláznivých  kousků  (Df.). 


btáznivec,  -vca,  arům  mac.  (bot). 

btáznivý  dúm,  blázinec.  Také  se 
nemožes  z  těch  bláznivých  botu  vy- 
zut =  zanechat  bláznovství  (tance), 
dok.  69. 

btažený:  Hoře  Vlachovici  blažený 
chodníček,  po  něm  sa  prochází  švarný 
šohajíček  (Suš.  569). 

Blaietfn,  na  Blažetíně,  trať  na  Ji- 
hlavsku. 

brbotati  -cu,  bubotat,  murmein: 
Voda  blboce  (ZL). 

brčat,  -čím,  praskavě  plápolati: 
Stodota  hořela,  tak  bičala.  Oheň  vy- 
Wčáí  =  vyšlehl  (vých.  Mor.). 

breďák,  světlomodré  sukno  (Vlk 
100). 

breďoch,  bledý  člověk,  bledý  ze- 
mák. 

bredý,  L  Třeba  sem  bledúčká, 
bledušenká,  bledá  (Suš.  198),  2.  velmi 
světlomodrý:  peřiny  s  modrýma, 
bledokvětovanýma  cíchama  (Vlk  7). 

btecha,  hračka  dětská,  kolík  as 
na  píď  dlouhý,  na  obou  koncích 
zašpičatělý  (ND.  180). 

blejskavka,  ryba  albumus  lucidus 
(Žd^r). 

bFekoti   aethusa  cynapium    (bot). 

bfém,  hyoscyamus  niger  (bot). 

brendoÝáki  brambor  toho  jména. 

bféskáči  oko  (opovržlivě:  Co  na 
mňa  ty  bféskáče  pořáď  vyvafuješ? 
(Vah.). 

bteáčicai  -ce,  stinka  (v.  t). 

bteščičankai  hruška  toho  jména. 

bróš6if|  1.  na  někoho,  šourem  hle- 
děti (laš.).  2.  To  světlo  edem  bléščí  = 
blinká,  špatně  svítí.  Bléščí  to  jak 
svatojánek.  (Vah.). 

btešineCi  -nca,  trus  bleší. 

bteška,  knoflík  kostěný,  s  dírkami 
na  přišití,  čamrda. 

btešník,  innula  conyza  (bot.). 

blínčet:  Blinčí  mi  v  uších  =  zní. 

blinkati  blinknút,  1.  tlouci:  Blinknu 
tě,  až  budeš  měť  dosť.  2.  blýskati  se : 
Šablenky  blinkat  budu  (Bart  III. 
665).  3.  o  přidušeném  zvuku :  Muzi- 
kanti hrajte,  blinkajte  (Bart.  III.  803). 

biínkot,  -u,  blinkání,  zvuk  zvonku. 

BlinkOi  -y  (v.  barno),  příjmení. 

bllsk,  -u,  caltha  pal.  (bot). 


19 


bliskai  bliskva,  pták  motacilla 
alba  (horňA 

biiskavó  kvítí,  caltha  pal.  (horň). 

blisknúf  se :  Bliskta  se  mi  pohádka 
přes  myse!  =  vzpomněl  jsem  si  náhle 

(laS.). 

blískota,  bledý,  hubený  člověk  po 
nemoci :  Chodí  jak  bléskota  (Jevíčko\ 

bliščák,   -a,  sukně  letnica  (v.  t). 

Bliščicei  pí.  f.,  trať  na  Bojkovsku. 

bliščit  něco,  leštiti  (Brň.). 

blíže,  prý :  On  tam  blíže  bý}.  On 
blíže  o  tom  ví  (Jicko). 

blízo  =  blízko:  z  blízá  na  někoho 
střeliti  (Kt.) 

blízko,  1.  jak  z  hráze  do  rybníka. 
2.  Označuje  počet  přibližný:  Soužila 
sem  blizko  tři  léta  (Suš.  398). 

blízňáci,  pl.  m.,  blízňata,  pl.  n., 
dvojčata  (val.). 

blíilf,  ubližovati.  Nebliž  mu!  Šak 
mu  žádný  neblíží  (val).  Ty  si  tam 
na  pravdě  boží,  a  mně  tu  bode  bližíť 
kde  kdo  (fig.  52). 

bližní,  bližší  (protiv,  dální,  vzdále- 
nější). Bližní,  na  Bližním,  trať  (Viz.). 

blížnica,  -ce  =  dvojka,  ovce,  která 
měla  dvojčátka  (val.). 

blíio :  z  blíža  na  to  hledk  =  z  menší 
vzdálenosti  (Zl.). 

bík,  zvuk,  který  slyšíme,  když  vy- 
šlehne plamen :  Lampa  prskta  a  btk 
(zbtkla,  zhasla)  Zl.  Vařící  se  voda 
vyhazuje  blky  (Kt). 

btkat,  btkotat,  btčet :  Ptameň  Mká 
(flackert).  Voda  btká  z  hrnca  z  pod 
přikrývky  (sprudelt,  Kt).  Světío 
Mkoce  (plápolá).  Blkotát  kdo  ví  co 
(pleskal)  Zl.  Suché  roždí  biči  v  kam- 
noch  (hoří  blkotem).  Zl. 

Blon,  na  Bloně,  trať  v  Charvátech. 

bfoncaf,  o  tom  co  visíc  se  pohy- 
buje: Pod  kolenama  bfoncale  střapce 
(han).  —  broncaf  se,  choditi,  tou- 
lati se  bez  účelu  (Btcha.).  Kadě  se 
poráde  bloncášř  (Maš.). 

bfort,  bfot,  Sparherd,  plotna  (laš). 

blpta  =  pípa  (v.  t ),  rozvařené  jídlo: 
To  je  potom  blpta  spravedlivá  (dok. 
104). 

btud,  -u :  Lid  se  domnívá,  že  roste 
v  lesích  zelina,  člověka  tajemnou 
mocí  s  cesty   svádějící.   Kdo  ji  pře- 


kročí, zabloudí.  Zelinu  tu  nazývají 
bludnou  travou  nebo  říkají,  že  ho 
blud  podešel,  jí  však  samé  nikdo 
nezná  (Mor.  lid  303).  Někde  je  blud 
galium  vernum. 

btúdif,  verb.  trans.,  klamati,  šáliti : 
Vydejte  mně  mezi  ludi,  ať  mne  už 
ten  svět  nebludi  (Suš.  706).  Tebe 
Uúdí  pestvo  =  mate  šelmovina  (Suš. 
164). 

btudný,  bloudící:  Dobře  mi  pravili 
má  stará  mamička,  že  se  budu  tutat 
jak  bludná  ovečka  (Suš.  491).  Chodí 
jak  Mudná  duša  (po  smrti  bloudící). 
Ach,  vím  já  cestečku,  ale  že  je 
bludná  ==  snadno  na  ní  zblouditi 
(Suš.  416). 

b{udno:  Sanica  je,  afe  je  tam 
bludno  =  va&ie  se  snadno  zblouditi 
pro  závěje  (laš.). 

btúkaf  se,  bluncaf  se,  toulati  se: 
Na  tych  lichnovských  lukách,  tam 
se  syneček  blúká,  blúká  se  blúkaja, 
děvčaťa  hfedaja  (Suš.  183).  Husi  sa 
zaWúkaíy  (Vah.). 

bfumy,  druh  ovoce  švestkového, 
taktéž  šlovou  většinou  bfumy,  nebo: 
bluně  (horň.),  chlóme  (han.),  hluščice 
(sev.  Mor.),  kozí  cecky,  kozárky 
(porn.  dol ),  kolomaznice  (Záhoří  lip). 

bruncéíc,  bruncata,  -y,  toulavý  člo- 
věk, kdo  se  bfuncá. 

bfuskaf,  brusknúf,  vl.  =  bliskati  ; 
pokukovati,  pohlednouti,  mrsknouti 
očima :  Děvčice  bluskaly  po  Machovi 
(Vlk.  24).  Mynářka  pořáď  bruskata 
po  Jankovi  (Slav.  ČL.  XI.  180).  Syn 
bfusknúl  na  matku  (Slav.  ČL.  XI. 
226).  Janek  bTusknúl  zavdy  po  lávách 
(Slav.  ČL.  X.  296).  Křúpalka  bruskía 
do  síně  (Slav.  ČL  X.  35). 

brúšč,  na  Slovensku  uh.  psí  víno 
(solanum  nigrům),  na  Moravě  vých. 
jenom  v  pořekadle :  je  jak  brúšč  = 
bledý,  vyzáblý  po  nemoci. 

bfuščet,  málo  hořeti,  doutnati: 
Enom  to  bTuščí.  Dva  kolečky  tam 
bluščely  (vých.  Mor.). 

bfuščit,  působiti,  aby  něco  bluš- 
čelo :  Mosím  trochu  zabfuščit  =  za- 
topiti v  kamnech  (vých.  Mor.). 

bfut,  blíti. 

bruva,  rhamnus  frangula  (bot.). 


20 


brúznif,  1.  mluviti  z  cesty,  plá- 
cati (Slav.  ČL.  X.  32 j,  2  plísniti: 
Tá  nás  préj  blúznila  (val.)-  BTúznít 
na  ženu  (Slav.  ČL.  XII    85). 

bfva,  plevel  v  jarém  obilí  (Peck). 

brvfňaff,  křičeti,  povykovati,  že  mu 
nikdo  nerozumí  (Vah.). 

bfvoň,  -a,  1.  štěkavý  pes,  od  onom. 
napodobení  štěkotu :  bfv,  biv.  Odtud 
zdrobnělé  sloveso  ťvkat^  zhrubělé 
íft/^ar(Slav.  ČL.  X.471).  2.křikloun, 
vesnický    mudrlant    (val).    3.    blbec 

(zi.) 

bo  laS.  (pol.)  =:  nebo,  vždyť:  Ne- 
lituj, bo  sem  ja  tež  nelitovat  (Suš. 
201).  My  se  něněchamy,  bo  se  rádi 
mamy  (Suš.  345).  Věnek  byl  néceíy, 
bo  už  ty  Červené  kvitka  z  něho  dávno 
ufetěty  (Suš.  381).  Bo  sem  ja  tam 
včeraj  večer  byia  (Suš.  5).  Bo  si  ty 
sam  taky.  Bo  sem  ti  to  dávno  po- 
ved al. 

bob,  1.  -a:  Zakusil  do  boba  = 
do  zrnka,  2.  -u:  Kúpít  měřicu  bobu 
=  coll.  »Máš  ruky  od  loňského 
bobu«,  praví  se  tomu,  kdo  chce  míti 
všecko  ve  svých  rukou  (Vah.). 

bobák  =  bubák,  bobača,  žena 
strašící,  bobačacko,  bídné,  hloupé 
strašidlo  (val.).  V  okolí  rožnovském 
říká  se  také  dukátům  bobáky.  O  bo- 
hatém domě  se  říká :  Tam  jsou  ještě 
bobáky  (Kda  II.  161). 

bobár,  -a,  1.  brambor  (na  Lhot- 
kách u  Velké).   2.  příjmení. 

bobčit  se,  fanfrněti:  Ten  by  se 
zbobčíl,  dybys  mu  kúsek  nedál  (Zl ). 

bobeček:  >Můj  bobečku!«  lichotí 
se  dětem. 

bobínka,  duběnka  (Brň ). 

bobísko,  pole,  s  něhož  sklizen  bob. 

boboleCi  -Ica,  puchýř  od  opaře- 
niny,  bolák. 

bobolusek,  -sku,  veronica  becca- 
bunga  (bot.).  Bobotusky,  osada  v  pru- 
ském Slezsku. 

bobóňati  štabárat,  přehledávati: 
Přebobóftál  všecko   (slov). 

bobonfk  —  bobonica,  čaroděj- 
ník —  čarodějnice  (Podl.). 

bobošit  sa,  1  Boha  se  dovolá- 
vati :  Mamo  sa  bobošíš  1  2.  diviti  se : 
Ten  sa  bobošíl,  dyž  sem  mu  to  vy- 


kládal (val.).  3.  bobošit  trans,  lekati : 
Hrozně  nás  zbobošíl  tú  novinu  (slov.). 

bobřeki  -u,  menyanthes  trifoliata 
(bot). 

bobrovat,  1.  dolů  padati:  Bobrovál 
ze  vchodů  (Zl.).  Daj  pozor,  až  ne- 
zbobruješ!  (val.).  2.  potloukati  se: 
Kde's  bobrovál  v  noci?  (Jicko). 

bocán  (val.  laš.),  bocáň  (horň.), 
čáp.  Zahledá  jak  bocán  (Vah.).  Dva 
bočani  v  stodole  mlátili  (ND.  98). 

bočena,  kráva,  která  se  bočí, 
trkavá  (Dob). 

bočit  sa,  zahledati  bokem :  kráva, 
když  hodlá  trknouti,  bočí  se  (slov. 
val.).  Před  oltárkom  klačí,  ešče 
bokem  bočí,  jako  by  oklamal  moje 
čierne  oči  (Čerň.  19).  —  Ohlášky 
se  bočijá  =  kácejí  (dok.  76). 

bodaj:  Bodaj  zdráv  =  Bůh  dej, 
abys  byl  zdráv  (Slav.  ČL.  X.  34). 
»Já  to  vím«.  »No  bodaj  bys  ne- 
věděl =  jak  pak  ne.  »Chceš  kúsek ?« 
> Bodaj  bych  nechtěl*  =  chci. 

bódan  vedle  bohdan  (Zábř.)  = 
slov.  bogdál,  čáp. 

bodat,  trkati:  Ta  kráva  bodze 
(laš.). 

budka,   trkání  se  dobytka  (Lor.). 

bodfavý,  zbodFavý,  trkavý:  Ta 
kráva  je  zbodTava  (laš.). 

bodle,    í,  pl.  f.,  bodličky,  jehličí 

(záp.   Mor.). 

bohactvo  (iaš.),  bohactví,  -va 
(slov.). 

bohár,  -a,  boháč  (han.). 

bobovaný,  boží:  Celý  bobovaný 
deň  sedí  pod  kamny   (Zl.). 

bohovaf,  býti  bohyní  (v.  božec), 
pomáhati  lidem  a  hádati:  Bohyňa 
potřebuje  k  bobování  vosku   (Dob.). 

bochónek,  houska  (Rožnov). 

bochníček,  buchta  velikonoční 
(Dačice). 

bojatý,   bojácný  (laš.). 

bojavý,  bojácný:  Koltuna  dostanou 
bojavi  lidé  (Vyhl.  VI.  XIX.  154). 

bojazivý,  bázlivý  (slov.  val.). 

Bójek  1.  hrud  (v.  t.)  toho  jména. 
2.  jméno  psí. 

bojný,  bázlivý:  V  Baborově  dzé- 
uky  švarné,  ale  bazdzo  bojne  (Suš. 
373). 


21 


bojstvo,  zbojnictvo:  V  tom  lese 
bývalo  vždycky  bojstvo  (Kda  II  46). 

bok,  v  češtině  skoro  již  z  oběhu 
vyšlé,  na  vých.  Moravě  vždy  m. 
strana :  Já  spávám  dycky  na  pravém 
boku,  na  levém  bych  neusnu).  Na 
bok  I  =  vyhni.  Zašét  na  bok  =  stra- 
nou. Odstavil  tu  skálu  na  bok  (Kda 
I.  1 56).  Potom  ušel  Janek  od  boudky 
na  bok  (Kda  I.  188).  Na  bok  od- 
skočila (Bart  III.  107).  Vinaře  ležijó 
bok  Přerova  (Mal.  XXIV.  63).  Bečvy 
sú  bok  Rožnova  (Vlk.  82).  Pocházel 
z  jakési  dědiny  bok  Břeclavy  (dok. 
257).  Strata  je  rodem  z  Moravy  při 
Telči  bok  Jihlavy  (Korr.  Pal.  291). 
Pere  milá,  pere,  bokem  se  ohlídá 
(Bart.  II.  453).  A  měl  on  dva  nože 
Čisté,  na  oba  dva  boky  ostré  (Suš. 
91).  Spustit  boky  u  vozu  =  popustit 
řetízky  boční  uprostřed  fasuňku,  aby 
se  mohlo  více  naložiti.  Z  boku  peníze 
dostat  =  klamem,  uskokem  (Vych.). 
»Šak  ti  to  boku  nevyrazí,  dyž  to 
nebudeš  vědět*  (Df).  (Uherští  Slováci 
říkají  též  bokovať  obilí  za  mor. 
stranovat) 

bokvička,  tykev  (Brň). 

bor,  -e,  f.  =  bolest:  Taková  bof 
v  zuboch  mne  trápila  (Vych.).  boTe 
pl.  (val.  bóFa,  pl.  f.)  dolores  ad  partus: 
Na  rodičku  idú  bóTa. 

boFa,  -le,  bolest:  Trp,  ženičko, 
trp  boFu  =  snášej  bolest  trpělivě 
(Suš.  85). 

bóla,  -le,  na  krku,  boule (záp.  Mor.). 

bofaókai  bolavé  místo,  rána,  zvlá- 
ště na  prstech  od  udeření,  píchnutí, 
uřezání. 

botáchaf,  žvástati:  Dybys  radši 
neboláchátl  (val.). 

botakovati  víamtat,  vyslovovati 
I  a  T  nesprávně,  jako  v  obou  těchto 
slovech,  >hladit<   (han). 

boFavý :  Mám  bolavý  prst  =  bo- 
láčku na  prstě.  Dokaď  ťa  nevidím, 
všecka  su  bolavá  =  všecko  mne  bolí 
(Suš.  351).  Ten  není  bofavý  =  ne- 
zámožný, aby  nějaký  větší  výdaj 
pocítil.  Něhajtě  si  na  bofavú  =  pro 
strýce  Příhodu  (Dob). 

boMa,  boule:  Mi}  takovu  botdu 
na  licu  (Lor.). 


bore,  -Fa,  n.,  míč:  hazať  bolem 
(ND  177). 

bolena,  boienka,  lichotné  jméno 
krávě  (záp.  Mor). 

boféníi  kolika. 

bolest  bolístka,  botička  =  bo- 
Tačka  (v.  t.):  Hodála  se  mo  bolesť 
z  dobré  vůle  (Jevíčko) ;  bolesť  u  do- 
linka  =1  bolesti  žaludeční,  křeče. 

bolíočkOi  1.  kvítek  podbílový. 
Kdo  uhlédne  s  jara  první  bolločko, 
má  si  jím  potříti  oči,  aby  ho  ne- 
bolely (Peck).  2.  =  P.  Marie  slzičky 
(ND.  51). 

boFko,  míč  (laš.). 

boFný  otok,  erysipelas. 

botomtovaf,  hřmotiti  (laš). 

bom,  uhoditi  v  dětské  řeči  (Vyhl. 
VI.  XIX.  333). 

bombóli  bombela,  -e,  plachta  na 
bidle  za  cípy  přivázaná,  v  níž  se  dítě 
>bombélá,  bomká<   (Jevíčko). 

bombeíák,  veliký,  kulatý  knoílík 
n  vesty  na  Drahansku  (Kt.). 

bombík,  gombíki  1.  kulatý,  olo- 
věný knoflík  při  župici  (val.),  2.  ovoce 
(kulička)  bramborové,  3.  kulatá  cu- 
krovinka (Opav.). 

Boňata,  příjmení  (na  Doubravách). 

Bopomozi.  Tato  prastará  formule 
pozdravovací  zachovala  se  posud  na 
Valaších 

bor,  -a,  borovice. 

boračlsko,  ubožák:  Byt  boračisko 
sam  (laš.). 

borák,  boráček  (obojrodé),  ubo- 
žák (val.  laš.) :  Konicky  mu  ustavaju, 
a  on  borak  němože  (Bart.  II.  334). 

borání,  borové  haluzí  (Kyjov). 

borásek,  fem.  boráska  ^  borák. 

borčf,  chrasť  borová. 

borčúch,  nfiška:  Přinesla  sem 
s  pofa  borčúch  mléču  (Jicko). 

borak,  Hosenschlitz  (laš.). 

boří,  borový  háj:  V  tom  zeleném 
boří  jasný  oheň  hoří  (Suš.  181). 

bořina  =  boří  (val.). 

bořivoj,  kdo  pfisobí  rozbroj  (Vah.). 

borovička,  kořalka  pálená  z  jalo- 
vinek.  V  Cechách  zovou  ji  někde 
jalovcová,  jalovčinka;  jinde  ji  dle 
jména  pokládají  za  výrobek  z  borovic 
(ČL.  XI    380). 


22 


borúcati  borúchat,  int.  slov.  búrat ; 
rozborúchaný  =  škaredě  pobouraný. 

borufai   -Te,   kráva  borové  barvy. 

borůvky  české  mají  totéž  jméno 
v  sev.  a  záp.  Moravě,  na  Hané  a  ve 
Slezsku.  Na  Zlínsku  a  na  Brodsku 
jim  říkají  brusinky,  na  Viškovsku, 
Prostéjovsku  a  Tršicku  černý  ja- 
hodOi  na  Valaších  haferyi  -ů,  na 
HorAácku  (eiorodziny,  ličarodziny, 
čičové  rodziny,  u  Brna  nesétke, 

bosaňa,  -ně,  kráva  červená  s  bí- 
lými nohami  (Dob.). 

bosek  (bosík,  bosák),  1.  jméno 
psí,  2.  řiť  z  mašíka;  boty  se  tím 
mastí  (val.). 

boskem,  bos:  Třa  mi  ptat  davať 
a  boskem  zrny.  Chodi  boskem  (laš.). 

bosky,  bos:  Býl  bosky,  chodí 
bosky. 

boso  =  boskem  (laš.). 

bosýi  na  vých.  Moravě  jen  attri- 
butivně:  Je  obutý  na  bosů  nohu. 
Horftáci  též:  chodí  bosý,  bosá.  — 
bosý  volek,  má  nohy  u  spodu  bílé 
(v.  bosky). 

bosorák,  fem.  bosorka  n.  bosor- 
kyna,  čarodějník  —  čarodějnice  (podl., 
horft.,  val.). 

bosorka,  bourovec  hruškový  (podl.) 

bosorovat,  čarovati. 

bosorský,  čarodějnický,  zlý:  Kedz 
sú  ty  babská  také  bosorské  (Dob.). 

bosura  =  bosaňa  (v.  t). 

bosuFenkýi  zcela  bosý:  Vyletěla 
křepefenka  z  prosa,  a  já  za  ňú  bosu- 
fenká  bosá  (Suš.  637). 

bosulistý,  kráva  b.  =  bosula. 
bóšat,  spáti  v  dětské  řeči  (Jevíčko). 
bot  m.  =  bota. 

botečky,  pl.  m.,  stračka  (bot). 
botka  u  pluhu,  v.  pluh  23. 

BoučoveCi  les  toho  jména  (Tře- 
bíčsko). 

boumati  nohama  klátiti,  sedíc  na 
povýšeném  místě  (záp.  Mor.). 

bourá,  barevná  příze  (Žďár). 

bozat,  líbati;  ale  jen  opovržlivě: 
Bozaj  mne! 

bozkat,  líbati,  v  některých  kraji- 
nách slov.,  v  jiných  obtúFat:  Bozkal 
sem  ju  na  obě  dvě  líčka  (Suš.  352). 


Podaj    synáčka,    nach    mu    bozkám 
jeho  líčka  (Suš.  132). 

božátko  moje,  lituje  se  dítě,  když 
se  upálí,  upadne  a  p.  =  nebožátko 
(.Vah.).      . 

božeo,  bohyňář,  ž.  bohyňa,  rádce 
a  pomocník  od  kouzel  a  čárů,  jakož 
i  ve  mnohých  jiných  potřebách  a 
nesnázích  života,  lidový  lékař  atd. 
(Mor.  lid  165). 

božeohraA,  složka  citoslovná :  dyž 
sa  bez  toho  fajčiska  božechraň  ne- 
hne (Slav.  ČL.  X.  297). 

božekaf,  naříkati:  >Božel<:  Na- 
plakala a  božekala,  že  sú  tak  ne- 
ščasní  (Slav.  ČL.  XIII.  372). 

božf:  b.  dárek  bez  kvasnic  = 
hlupák,  b.  dřevec,  artemisia  abroto- 
num  (bot.),  b.  hněv  n.  b.  metta  = 
duha,  b.  milosti  =  smažené  těsto 
podoby  židovských  macků;  smažívá 
se  v  ostatky,  b.  muka  =  kříž  (Vyhl. 
VI.  XIX.  147);  jinde  zděný  sloup 
s  obrázky  n.  soškami  ve  výklencích, 
b.  nohavičky,  delphinium  (bot.),  b. 
očko  =  ďubka,  kterou  hospodyně  do 
pecna  udělá  (Mor.  lid  130),  b.  pola  = 
trať  ve  Střelicích  na  Brň.  Už  je  na 
božiej  vuoli  =  na  pravdě  boží  (Dob.). 
Boží  jsou  též  doby  časové :  od  božího 
rána,  celý  b.  deA,  rok.  Zajímavo  jest, 
že  noci  přívlastku  toho  se  nepřikládá 
(Mor.  lid  134).  Jak  je  boží  týden, 
nemá  masa  v  hubě  (=  celý  týden). 
Jak  je  boží  neděla,  koní  nevidí  (celou 
neděli).  Je  na  poli  do  božího  po- 
ledňa  (Vah.).  Je  dnes  boží  =  opilý. 
Už  je  boží  =  spí. 

božíček,  kdo  boží,  pro  Boha  prosí: 
To  je  takový  božiček,  po  každé  by 
ene  prosil  (laš.). 

božif,  pro  Boha  prositi:  Žebrák 
božil  kusek  chTeba.  Boži)  mě,  až  to 
na  mně  vybožil  (Šmýd). 

božif  sa.  Boha  se  dokládati,  Bo- 
hem se  zaklínati :  Rozina  sa  mu  na 
to  božita  (Vlk  58).  Divně  sa  božít, 
že  to  neudělal.  Božit  sa  na  to  ne- 
budu. 

Božnova,  pl.  n.,  na  Božnovoch, 
trať  na  Brodsku. 

božokaf  se,  bíti  se  v  prsa  (Místek). 


23 


božstvo :  pro  bostfa  =  pro  Bůh  I 
=:  probostfe,  proboslfinke,  probost- 
finka,  to  je  pékny !  (Mal.  XXIV.  145). 

brabáki  chrobák  (v.  t). 

brabčinec,  -nca,  trus  vrabčí. 

brabčinka,  drobná  třešně,  ptáč- 
nice (Přerov). 

brabískOi  mraveniště  (záp.  Mor.). 

brabrc,  -a,  vrabec  (Zí.). 

brabrčenka,   hruška  toho  jména. 

brabrec,  -bca,  vrabec  (Btcha). 

brabTeneCi  -nca,  mravenec  (Btcha). 

brabouk,  brabíouk,  brouk  (záp. 
Mor.). 

brada.  Pozadková  koudel  proče- 
sána byla  ručními  ochličkami  do 
brad  (gracekj  a  spředena  na  plátno 
koudelné.  Zbylý  pak  špunek  spředen 
na  hrubých  kolovratech  na  žoky 
(arch.  I.  168). 

bradavičnf  koření,  euphorbia.  >  Mlé- 
ko«  se  kape  na  bradavice  (Maš.). 

bradavky,   pi.  f.,  houba  clavaria. 

bradavník  =  ambrožka  (v.  t). 

Bradiny,  trať  (Blansko). 

brach  má  v  sing.  přívlastek  rodu 
žensk.  i  o  mužských  osobách :  Přišel 
mlynářský  a  prosil  nocleha.  Mlynář 
pravil:  >MiIá  brachu,  nemohu  ti 
noclehu  dáť*  (Kda  II.  258).  V  pl. 
»milí  brašic.  NaTišnovsku  má  brach 
ženský   tvar   bracha:    Milý  brachy. 

brak,  brak,  1.  druh:  Máme  zem- 
ňáky  trojího  braku  (Zl.).  Ptáci  vseli- 
jakého  braku  (Vlk  8).  Tam  hořely 
svíčky :  malé,  hrubé,  prostřední,  tro- 
jího braku  (Kda  II.  98).  Stréc  Cha- 
lánek  bele  ešče  z  teho  staryho  po- 
ctivyho  braku  (Dial.  II.  55).  2.  něco 
vybrakovaného,  Ausschuss. 

brak,  lesní  strom  pirus. 

břakyňa,  ně,  ovoce,  jež  roste  na 
braku.  Na  Zábřežsku  rostou  břeiinky 
na  břeku. 

brakovaf,  1.  děliti  dle  druhů: 
ovoce,  peníze  a  p.  (Vlk.  47),  2.  vy- 
bírati: Vlk  něbrakuje  (laš.),  3.  chy- 
běti (jako  v  polštině):  Brakuje  mi 
teho  (laš.) 

brakůvky,  pl.  f.,  vybrakované 
ovoce  (laš.). 

brambor.  Rodových  jmen  na  Mo- 
ravě užívá  se  těchto:  zetháky^  zem- 


ňáky  (val),  zetnčata  (Počenice,  Mor- 
kovice),  jabka,  jablíška,  jablóška 
(han.,  hor.),  zemsky,  -éch  (Litovelsko), 
brambory  (Jemnicko,  Budějovsko), 
erteple  (pom.),  herteple  (již.  Mor.), 
arieple  (Kyjovsko),  kobzofe,  kobzafe 
(laš.),  grumbíry,  brumbiry  (dol.),  bo- 
bále  (Suchov  horň.),  kartofte  (prus. 
Slezsko),  kantofte  (St.  Hrozenkov), 
krompole  (Drahansko).  —  Brambory 
se  jedí  na  Novoměstsku  1.  na  šupavo 
(na  loupačku),  2.  kutané  (rozdrobené 
a  omaštěné). 

bramor,  mramor:  Vím  já  jednu 
hospodu  z  kameňa  bramoru  (Suš. 
177). 

břáňat,  int.  slovesa  břinkat,  chře- 
stiti: penězi,  ostruhami,  řetězem  a  p. 
(slov.  val.):  Čert  bouřil  na  dvéře  a 
řetězem  břáňal  (Kda  II.  187). 

břančaf,  -čím,  silně  mečeti  (o  jehňa- 
těch);  přeneseně  o  pláči:  Ja  ne- 
břanči  tak!  (Slav.  ČL.  XII.  188). 

Brandés,  trať  na  Třebíčsku. 

břanět,  zníti:  Braní  mi  v  uších. 
Jak  ulomil  olověnou  ratolest,  zabřa- 
nělo,  jak  by  zvonkem  zazvonil  (Kda 
II.  154). 

bránit,  1.  hájiti,  s  gen.:  Ach, 
družky,  mifó  drúženky,  braňte  mně 
mojéj  htavěnky  (Suš.  442),  2.  vláčiti 
pole  branami :  Ako  sa  ti  brání  ř  Po- 
bráni} som  si  na  tych  kravičkách  = 
povláčil  kravami  (Dob.). 

branka,  1.  dvířka  zahradní,  letní 
dvířka  chlévová,  z  latěk  n.  silných 
prutů  leskových,  2.  část  hrabice  (v. 
t.  7  +  8). 

brantár,  -a,  Brettnagel  (val.),  slov. 
peřák. 

brantovník,  geum  urb.  (bot.). 

brány,  1.  polní  nářadí  na  vláčení 
zoraného  pole.  (Viz  obr.  na  str.  24). 

brány,  2.  pečivo  svatební  z  bílé 
mouky:  kolo  a  dva  těstové  pruty 
na  zdýl,  dva  na  přič  (Podl.). 

braný  =  vraný :  Pachole  vyslužilo 
braný  kůň  (Suš.  92). 

braové  (=  bravové,  vepřové)  maso, 
buď  sviže   n.  tudzene  (uzené)  (luš.). 

braštan,  -a,  Brechstange,  železný 
kůl  na  dělání  děr,  do  nichž  se  koly 
zasazují  (laš.). 


brat,  -3=:  bratr.,  horň.  (Vok.  sg. 
brate,  nom.  pl.  brařé  n.  brati,  akk. 
a  instr.  pí,  bratry,  Df):  Nesem  mi- 
tého  brata  (Su5.  20).  Ide  pro  ťa 
máti,   idů  sestra  i  brati    (SuS.  779). 

brat,  beru:  -Bere  jak  vůí  na  rohy, 
kdo  rád  přijímá  dary,  úplatky.  Ona 
bere  almužnu  =^  dostává.  Poď,  sy- 
oečku,  domQ,  bérů  na  vojnu  =  od- 
vádéjf  (Bart.  III.  613).  Dyž  můj  milý 
na  vojnu  bral.  Vzal  na  vojnu  ^ 
zverboval.  Najedli  sme  se  dobré  po- 
lívky   a    masa,     a    hospodský   bral 


slub  =  maj(  zdavky,  nabrali  slubu  = 
jsou  sezdáni.  Prase  bere  na  sebe  = 
mfinf. 

brat  se,  ubírati  se,  jiti:  Bereme 
sa  domu  ^  jdeme  pomalu.  Caro- 
déjnfk  volal  na  chlapa,  ale  chlap  se 
nebral  jfe  na  horu  (Kda  I.  29).  Srp, 
plachetku  vzala,  na  trávu  se  brala 
(Su5.  444).  No,  máli  byzme  sa  ui 
brať  =±  jiti  domu  (val.).  Nebrali  sa 
Iť  =  nemčli  se  k  odchodu.  Nebere 
sa  k  práci  =  nemá  se.  Bylo  12  hodin, 
kuchařky  se  jeStě  k  ničemu  ani  ne- 


1.  Desky  (Zlfn),  meče  n.  mečíky  (han),  prSvlačky  (láp.  Mor).  2,  Podbr&nky.  papriky 

(dol.),  aviaky  (lip.  Mor),  počtem  3-ď,  v  nich  branné  luby  (S). 
Vláčí  ae  třemi  branami,  jeí  jsou  spojeny  třpelami  (4),  t.  j.  íeleznými  oblouky  (Jicko). 


mirné  ::=  mél  mirné  ceny  (Vyhl.  I. 
105).  Musíte  si  to  nebrať  do  hlavy 
a  hfedéť  si  to  vyrážať  (smrt,  Škodu) 
Vah.  To  byla  krásná  pani  v  kostele! 
1  to  hrabě  pořád  se  na  ni  dívalo, 
ani  ofit  s  ní  nebral,  jen  na  ni  hleděl 
(Kda  II.  192).  Kbft  nebere,  nevezme 
z  místa  ^  nechytne.  Koné  vzaly 
z  místa  a  nepustily,  ež  byly  s  fúrům 
na  kopci  (Vah).  Kameň  (mlýnský) 
bere,  koš  podává  (SuS.  537).  Bere 
chuť  na  jídlo,  zebrát  chuť  na  víno, 
vzáí  chuť  na  maso.  Beru  mne  dří- 
moty =^  dflme  se  mi.  Vcselnici  jeli 
nabrať    sFubu  =  na    zdavky,     beru 


braly  =  nemély,  nechystaly  (Kda  1. 
122).  Chlapci,  berte  sa  í ::;  chystejte 
se  jíti  (Df.).  Pohanka  hned  se  pékné 
brala  a  urostla  veliká  =  rostla  (Kda 
II,  307).  Na  koňa  sedal,  za  palaS  se 
bral  =  chytal  (SuS.  597).  Kde  by  sa, 
chlapečci,  kde  by  sa  nás  bralo,  dyž 
nás  dycky  vodS  pod  hranické  právo 
(na  odvod).  Na  starost  sa  ui  ty  bídy 
zberú  vSecky.  Už  zme  si  pověděli, 
Že  sa  zebereme  v  tyto  nové  vlna. 
Nové  vína  idú,  my  sa  nebereme, 
heiraten  (Bart.  III.  412). 

brateřlzna  n.  bratrovizna,  dědictví 
po  bratru  (Kt.  dle  urbaře  pol.-ostrav.). 


25 


bratr,  Vok.  bratře  znamená  také 
tolik  co  >  kamaráde «  s  kterýmžto 
slovem  se  často  spojuje  >  kamaráde 
bratře  I «  V  pl.  v  tomto  význame  je 
tvar  » bratrové !t  kdežto  bratři!  zna- 
mená fratres. 

bratráně,  -ěte  n.,  druhý  bratranec, 
vlasnfk  (v.  t). 

brav,  brávek,  vyřezaný  kanec. 

bravenčírka,  mraveniště  (laš.). 

bravenčář  (bravynčoř),  mravenec 
(Lor.). 
Braveničnái  -é,  trať  v  Leznici. 

brávnfki  pták  turdus  viscivorus 
(Krumlovsko). 

brávské,  braové  maso  =  vepřové 
(laš.). 

brázda.  Jeli  pole  na  svahu  polo- 
ženo, vede  se  přes  Jiě  brázda  šourem, 
aby  voda  mírnějším  spádem  od- 
tékala. Této  brázdě  říkají:  zvodonč 
(f.  slov.),  srážka  (Kyjovsko),  svúmica 
(Příborsko),  schUdnica  (Brušperk), 
svud,  svudnica  (Ostravsko). 

brázdit.  Pole  zaseté  se  brázdí  = 
obhání  brázdou  (laš.)- 

brbta,  -ly,  bubta,  kdo  rád  brble, 
reptá. 

brbtati  -biu,  -btám,  reptati:  Naši 
brblajó,  mně  tě  chtět  nedajó  (Suš. 
398).    Vaši   staří   brblá    (Suš.  700). 

brbtoň,  -a,  brebta. 

brborec,  -Ica  ==  hrbolec,  masitý 
výrostek  na  těle  (val.). 

brbontati  -cu  =  brblat:  Nebrboncil 

brča,  -če,  m.,  brčoun:  Ja,  veď  na 
tebe  sem  čekala,  starý  brčo!  (Slav. 
ČL.  X.  464). 

brčafi  -ím,  někomu  o  něco,  bru- 
čivě  domlouvati :  Pořáď  ně  o  to  brčí 
(val.).  Stařena  nedy  aj  staříkovi 
brčata  (Slav.  ČL.  XII.  132).  Tatik 
sa  ím  o  to  dosť  nabrčá)  (Slav.  ČL. 
X.  37). 

Brd,  pl.  Brda,  trati  v  r&zných 
končinách  Moravy. 

brdavý  =  šuvirý,  křivý  (laš.) :  Mám 
vřeteno  vrtké=^  dobře,  rovno  se  jím 
vrtí,  opak  je  vřeteno  brdavé 

brdce,  -a,  n.  =  brdečko  1.  u  vozu, 
část  váh  v.  vúz  II.  26a),  2.  u  stavu 
tkalcovského  (v.  t.  I.  i). 


brdečkovitý:  Kůň  měl  brdečko- 
vité,  kravské  nohy  =  chodil  koleny 
k  sobě  (arch.  III.  190). 

brdice,  pl.  f.,  též  brzlice,  planší 
masné  mezi  střevy  (Vah.). 

brdo   u  stavu   tkalcovského  (v.  t. 

I.  P). 

brdúc,  slovce  značící  pád  s  vrchu 

dolů:    Leťé)   po  schodách   a   brdúc 

do}&  (Zl.).  Jel  a  dřímat,  vůz  najednúc 

brdúc  do  dota  (Vah).    Ledva  vešla 

venka,  brdunc  sebó  (Maš.j. 

brebetka,  brebutuška,  veš  (žert.) 
val. 

brebentit,  brebencovat,  breptati, 
mluviti  řečí  cizí,  nesrozumitelnou. 

brebeška,  mravenec  (záp.  Mor.). 

břed  =  vřed,  1.  nežit,  2.  psotník, 
padoucnice:  Vy  vrh  sa  ně  břed  za 
krkem.  CMapca  zaťal  břed  =  popadl 
psotník.  Byl  jak  ve  bředě  =  roz- 
vzteklený (Slav.  ČL.  X    370). 

bředovitý,  padoucnicí  stížený: 
Veď  on  je  bředovitý! 

břeh,  kopec,  svah,  stráň:  Nemohl 
vyjet  do  břeha.  Běžeí  dolů  břehem. 
Je  tam  do  břeha.  Chalupa  stojí 
v  břehu. 

Břehy,  pl.  m.^  jméno  trati  a  pastvin 
na  stráních. 

břem  slez.,  břím  mor.  =  modřín. 

břemeno,  1.  Nůše:  trávy,  sena 
a  p.  (val.).  2.  Narodili  se  v  jednom 
břemeně  =:  jsou  blíženci  (laš.). 

břen,  břenec,  ryba,  má  při  pysku 
na  obě  strany  rožky,  které  do  sebe 
vtáhne  a  zas  vypustí;  ty  rožky  jsou 
měkké  (Vyhl.  VI.  XIX.  736),  cobitis 
barbatus. 

břenek,  ryba  gobius  fluviatilis. 

břesat,  čerstvě  mluviti  (záp.  Mor.) 

břesat  se,  nuzně  žíti,  sich  fretten. 
Vybřesal  se  z  nemoci,  dluhů,  vy- 
křesal (Jevíčko). 

bréskat  mléko,  ulíti  ho  tak,  že 
se  hospodyni  na  nic  nehodí,  pantschen 
(záp.  Mor.). 

břéskat,  vřískati  (vých.  Mor.). 

břest,  lesní  strom  ulmus  cam- 
pestris. 

břésf,  břísti:  Když  ty  vrabce 
(v  rybníce  na  kři)  zastřelíš,  já  ti 
pro  ně  pobředu  (Kda  II.  200). 


26 


Břestkai  coU.  pí.  (sing.  břestek), 
trať  v  Blatnicí;  »růstávalo  tam  bře- 
stové  dřevo*. 

břeščák,  vřešťoun ;  též  příjmení  = 
Bečák. 

břeštran,  břečtan  (horň.). 

břetenícei  břftevnice,  bžetrnice=: 
slepýš. 

březáki  houba  pod  březami  ro- 
stoucíy  boletus  scaber  (val.). 

březí,  -í  n.,  březový  háj. 

březí,  březavá  kráva,  s  bílým 
hřbetem  a  břichem,  ostatek  červená 
nebo  černá. 

březica,  -ce,  mladá  bříza. 

březíčí,  březčí,  březová  chrasť. 

březina  =:  březí:  Pod  dubinu  bře- 
zina (Suš.  201). 

březíní,  vřes  (proston.  etym).  Zl. 

březistý  =  březí:  Byla  čérná^  taká 
březistá  telička  (val.). 

brezník,  březový  lesík  (Dob.). 

brezo,  brezavý,  vůl  téže  barvy 
jak  březí  kráva  (v.  t.).  Co  se  týče 
skloňování  v.  barno  (Df.). 

březoň,  -a,  vůl  =  brezo. 

březovák,  prut  březový. 

březovec,  -vca  =  březovák. 

březovica,  -ce,  březová  voda,  te- 
koucí z  navrtané  břízy  s  jara. 

březovka  =  březovica  (val.). 

březuFa,  -Fe  (slov.  val.),  brezaja, 
-je  (horf\.)  =  březí  kráva  (v.  t.). 

březúfka,  1.  březová  voda,  2.  bar- 
vivo vajec  velikonočních  (Vah.). 

breždéf,  1.  svítati:  Jak  raníčko 
zabreždjévá,  škovránek  už  zpjévá, 
2.  bečeti:  Tele  breždí  (horň.). 

brhet,    -hta,   pták   sitta   europaea 

(Zl.). 

brchat,    buditi:    Brchát   sem    ho 

o  4  hodinách,   ale   nechtělo    se  mu 

stávat  (Zl.). 

brchat  sa,  1.  probírati  se  ze  spán- 
ku, vstávati  z  postele:  Už  sa  brchá. 
Brchá  sa  s  peci,  2.  z  nějaké  nemoci, 
Škody,  pohromy  znenáhla  se  zotavo- 
vati: Vybrchář  sa  z  toho.  Sotva  zme 
sa  po  tom  ohni  trochu  zbrchali,  při- 
šíy  krůpy  (vých.  Mor.). 

brcholíf  sa,  dem.  slovesa  brchat 
sa :  Tak  zme  sa  už  brcholili  =  sbírali, 
chystali  odejíti  (vých.  Mor.). 


břidavý:  b.  máslo,  měkkavé,  řídké 
(laš.). 

břidif  86,  1.  oškliviti  se:  Aj  židi, 
židi,  jak  se  mi  břidi  (Vyhl.  VI.  XIX. 
644)  laS.,  2.  strachy  se  blázniti :  Dyž 
uvidí  pabóka,  zbřidil  by  se  (záp.  Mor.). 

břídta,  břidlice. 

břidlina,  břidličnatá  půda  (laš). 

břidký,  1.  b.  maso,  tlusté,  prorostlé, 
zvláštč  u  bagounů ;  b.  sádlo,  mastné 
(ne  jalové,  lykovité)  Zl.,  2.  ohyzdný, 
ošklivý  (laš.);  pol.  adv.  brzydko. 

břita  =  šleda,  šlechta,  tenká  deska 
kamenná  (val.):  Ve  studni  na  dně 
byla  veliká  břila  (Kda  I.  292).  Sklep 
být^  břitami  přikrytý  (Vlk  6).  Ne- 
stavaj  břitl  =  nenadsazuj. 

břitká,  břidlice,  opuka;  břilkavitá 
zem  (laš.). 

břinčet,  pronikavě  zvučeti:  Mo- 
zeka  mně  hrála,  břinčela  (Bart.  105). 
Sklo  otřesené  břinčí. 

břinčit,  zvučné  udeřiti:  Břinčí)  ho 
po  hubě. 

břink,  1.  -u:  Nemá  břinku  (branku) 
=:  není  svůj.  2.  Odpíná  zástěru,  a 
cosi  břink  —  dukát  (Slav.  ČL.  X. 
374)  =  břinklo.  Z  ničeho  nic  tabula 
v  okně  břink  (rozbila  se).  Kovář  vzal 
kladivo  a  břink,  břink,  břink  třikrát 
čerta  za  ucho  (Kda  II.  53). 

břinkat,  1.  na  housle,  břinkat  si 
penězi,  2.  bíti  po  tváři.  Vybřinkáí 
mu  po  hubě.  Tak  ťa  břinknu !  Dostát 
břinkanec, 

břítelnica,  -ce,  slepýš  (v.  t.). 

brk:  »Je  jak  z  brku  vyražený* 
(divoký).  Z  brku  dělají  se  pukače 
(bouchačky),  z  nich  se  střílí  bram- 
bory (Slav.  ČL.  X.  300). 

brkač,  -a,  m.,  dětská  hračka ;  vy- 
robí se  zářezem  v  brku.  Jazýček 
takto  vzniklý  vyluzuje  při  foukání 
zvuk  (Slav.  ČL.  XII.  132). 

brkačka  =  hrkávka  (v.  t.). 

brkaf,  brgaf,  grcaf,  gucaf,  říhati, 
štikati :  Brká  sa  mi  (val.)-  Brkat  na 
koho,  sápati  se  (laš.). 

břkaf,  břču,  I.  létati  s  šumotem 
křídel,  neuměle,  poplašně.  Zvi.  o  mla- 
dých ptácích  aneb  o  ptácích  zavře- 
ných v  kleci:  Ptáci  břčú  (Slav.  ČL. 
XI. 46).  2.  Žduchati:  Nebřkaj  1  (horň). 


27 


brko  =  brk  (val.  horň.). 

břta,  břtal  volají  honci  na  korop- 
tve (Zl.). 

brlina,  tyč,  tenké  dřevo:  Máme 
kupené  provázky  v  obecním ;  ale  to 
néni  žádné  dřevo,  enom  takové  brliny 

(Vych.). 

brto  =  berla  (laš.):  Já  jich  budu 
uzdravovať,  chromým  brta  odhazovať 
(Suš.  42). 

Brlohi  trať  (Blansko). 

brtochi  brlochy,  habrtochy,  staré 
šaty,  háby  (val.). 

brtomtati  -cu,  nejasně  mluviti 
(vých.  Mor.). 

brlý  =  vrlý,  rychlý,  hbitý:  On  se 
nepotrhá,  on  není  brlý  do  práce. 

brmbat  =  bumbat,  píti  v  dětské 
řeči. 

brmtál  v.  kovář. 

brňák  v.  chroust.  Brňáky  trať  na 
Sokolnicku. 

brňatai  brepta,  Brummbár. 

brňastět,  plesnivěti:  Hlava  mu 
brnastí  (val.). 

brňavý:  Naša  kotěnka  brňavá 
chytila  ptáčka  strnada  (má  černé  a 
červené  chlupy  promíchané,  val.). 
2.  Kdo  v  řeči  okolkuje. 

břňat:  Muchy  břňajú,  poletují 
s  šumotem  (Slav.  ČL.  X.  30).  Či 
včeTenka  břňá,  či  ma  milý  volá  (Suš. 
339). 

brnět,  1.  bzeti:  včela  brní,  2.  mlu- 
viti, reptati:  Nebrň  pořáďl  Brní  jako 
chroust  na  niti  =  mluví  bez  ustání 
(Žďár).  Nemožu  číst,  dyž  všeci  brníte 
(Jicko). 

brnečko :  Slunečko,  brnečko,  vysviť 
nám  (ND.  47). 

Brnénka,  na  Brněnce  (trať  v  Roz- 
stání). 

Brněnky,  na  Brněnkách,  trať 
v  Čejči,  na  Novoměstsku  i  j. 

brno:  Sukna  ti  trčí  jak  brno, 
máš  to  naškrobené  jak  brno. 

brňo,  víil  brňavý,  barvy  připálené 
(gen.  brně,  akk.  brňu,  vok.  brňo, 
instr.  brňů.  Plur.  brně,  brňů  atd.).  Df. 

brnoša,  -še  =  brnuša  =  vrnoša, 
1.  kráva  barvy  připálené.  2.  breb- 
tavá  žena  =  staré  brno. 


brodit  koně  =  plaviti:  Jede  tu 
můj  milý  obrodit  koníčky  (Suš.  102). 
Zimná  je  vodička,  mám- li  přes  ňu 
brodiť?  Nébroď  se  Janíčku  přes 
zimnu  vodičku  (Suš.  388).  Smích 
mu  tak  v  očoch  brodil  (Vlk  31). 

broh,  laš.  bruh,  brohu,  stoh  u  sto- 
doly: Odešla  sem  stohy  brohy 
(ND.  54). 

brojíf,  dováděti:  Děcka  brojú 
ceiý  děň,  Synci  brojili  (dováděli, 
byli  rozpustilí). 

brojení,  dovádění:  Nebraň  tomu 
synku  v  brojení  =  v  dovádění  (MLid 
210). 

brok,  colL:  A  v  tom  honění  Jura 
Boháček  na  Juru  Šišku  brokem 
střelil,  který  ještě  tři  broky  v  sobě 
má  (arch.  I.  143) 

břonkat  =  břinkat:  Homí  jož  na 
hosle  troško  břonkat  (Maš.). 

brouchat  se,  broditi  se  vodou, 
rosnou  travou ;  zabróhané  =  zarou- 
saný  (záp.  Mor.). 

brouk  slově  chrobák,  škrobák, 
babók  (han.),  brabák  n.  vrabák  (Li- 
tovel) ;  hromadně  chrobač  (fem.).  — 
Nechce  se  mně  broku  =  není  mi 
do  smíchu.  Ten  má  dnes  broku  n. 
bróke  (rozmar).  Olom. 

broskyňa,  -é  f.  =  strom  brosk- 
vový: Stojí  v  poli  broskyňa,  pod 
broskyňú  děvčina  (Suš.  202). 

brozd  i  brozg,  -u  m.  zárodek 
pupence  na  stromech.  S  jara  se  ola- 
mují  dubové  větvičky  s  brozgem 
hovězímu  dobytku  (val.,  horň). 

brožff,  žebroniti :  Vybrožil  na  něm 
chleba  (laš.). 

brstevnlca,  -ce :  De  ideš,  Rozušo, 
volala  Manča  na  brstevnicu  Cvajkovu, 
co  spolu  vychodily  školu  (Slav.  ČL. 
X.  38).  Hanču  pustili  s  brstevnicama 
(kamarádkami).   Slav.  ČL.  XI.    324. 

brstva  =  vrstva:  Už  teho  hodně 
z  tej  brstvy  ubylo. 

bršený  med  =:  plásty  medem  na- 
plněné,  vrchem  zalité  voskem  (Zl.). 

bršllca,  -ce  =  vršlica,  heracleum 
(bot). 

bršor,  aegopodium  podagraria 
(bot.). 


28 


brf|  oddélení  v  úle;  jednak  má 
jednu  brť,   troják  tná  tři  brti  (laš.). 

bru6ný  =:  bujný  (záp.  Mor.). 

břud,  -u,  špína:  Na  dně  (v  láhvi) 
je  už  edem  břud.  Má  na  sobě  bfudu! 
(laš.) 

břuďáki  špinavec  (laš.). 

brůdňa,  -é  f.,  místo,  kde  se  do- 
bytek brodí  (Olom.) 

břucháfi  -a  =  břicháč. 

brucho  =  břicho:  Ma  nad  tým 
brucho  nebolí  (horň.). 

brumlSi  Brummeisen,  drnkačka. 
To  je  brumla  chlap  (Maš.). 

bruncef,  -cTa  =  brunciík,  malý 
chlapík  (Opav.). 

bruncleki  valašská  vesta. 

brundivál,  v.  kovář. 

břunět:  chrust  břuní  (zvuk,  jejž 
působí  letě).  Břuní  mi  v  uších.  Co 
pořáď   břuníš  ?  =  breptáš   (Jevíčko). 

bruný  =  vraný:  Po  čemže's  mé 
poznala?  Po  kuničku  po  brunym 
(laš.),  Suš.  775. 

brusací  kameň  =  na  broušení 
(vých.   Mor.). 

brusiny,  pl.  f.,  co  se  s  brusu 
ubrousí,  ustálé  v  korýtku  pod  brusem 
(záp.  Mor.). 

bruslnka  kde  na  Moravě  roste, 
má  většinou  totéž  jméno ;  ve  Slezsku 
bruslenka;  na  Drahanské  vysočině 
slově  kameníček.  Kde  neroste,  tam 
říkají    brusinky    černým    borůvkám. 

brúsit:  Brusič  po  dědině  (toulal 
se).  Zabrúsit  k  nám.  Brousila  po  trávě 
(dok.  9.).  Brúsiť  po  někom  hubu  = 
jezditi  (Jicko). 

brusTeki  -a,  kordula  mužská  i  žen- 
ská (Vyhl.  VI.  XVIII.   1044). 

Brusná,  trať  (Blansko) 

brusňáki  lívanec  přes  celý  plech 
se  švestkami  na  vrchu  nakladenými 
(laš.). 

brustrák,  vesta  (Jicko). 

bruškvoreCi  -rca,  acorus  calamus 
(bot.). 

brveno  =  drveno,  poleno  (val.). 

bryga,  žerď:  Vzat  na  něho  brygu 
(Jicko). 

bryja,  -je,  1.  lízačka  z  rozvařených 
švestek  (val.,  laš.),  2.  ovocná  kaše: 
» svěží «    ovoce    (jabka  a  hru.^ky)    se 


pokrájí  a  uvaří;  do  toho  se  vleje 
mouka  rozklechtaná  v  mléce  (laš.). 
Ve  Slezsku  dělají  bryju  z  chebzinek 
=  han.  hular. 

bryta  =  bříla,  ploský  kámen. 

brýle,  pl.  fem.  u  pluhu  v.  pluh  6. 

bryfena,  kráva  brylistá,  má  okolo 
očí  lysky  jako  brýle  (vých.  Mor.). 

bryndáček,  šatka  uvázaná  ne- 
mluvněti okolo  krku  a  na  prsa  splý- 
vající, aby  se  »nepobryndalo«. 

brynza,  -ze,  ovčí  sýr  (val). 

brynzoch,  kdo  brynzu  dělá  na 
salaši ;  zvláště  valášci  v  betlémě  pa- 
pírovém, kteří  nesu  brynzu  Ježíškovi 
(val.). 

brýzgat,  -zdám  i  -ždžu,  n.  brúzgat 
sa  v  čem,  babrati,  špiniti  se  v  čem, 
2.  tlachati:  Ten  brýždže!  (val.). 

bryzufa,  -fe,  f.  brazilské  dřevo 
barvivé  na  barvení  vajec  pomlázko- 
vých (Slav.  ČL.  X.  36).  Na  Zlinsku 
fryžuTa. 

brz,  brze  ==  brzo :  Zpomenu  si  na 
jiného  brze  (Suš.  320). 

brzelka  =  bryzula  (v.  t.). 

brzgtý,  nabrzglé,  navrzglé  mléko, 
jež  začíná  kyseleti  (Zl.). 

brzo,  skoro,  fast :  Tedová  mél  brzo 
každý  sedlák  voly  (skoro  =  časně!). 

brzúnečko,  velmi  brzo. 

Brzyca,  -ce,  příjmení. 

bržďatka,  čerstvá,  teplá  žinčice 
(val.). 

bubák,  hrozivé  mračno  vystupující 
(Loštice). 

búbera,  -re  =  bubák:  Chodí  jak 
búbela  (dok.  87). 

bubínky  (bobinke),  duběnky(Brň.). 

bublanína:  potlukou  se  vařené 
brambory,  do  nich  se  přidá  Škvarků, 
zasype  trochou  mouky  a  zadělá  mlé- 
kem n.  vodou  (záp.  Mor.). 

bublina,  silene  inflata  (bot). 

bucka,  bucinka,  pusa  (záp.  Mor.). 

budík,  dítě  buclatých  tváří. 

bůcf,  bodu:  Kráva  bode.  Mňa 
to  bodío  (Vah.). 

bučák,  1.  špalek  bukový  (Vlk  46). 
2.  =:  bukovĎák,  hřib  rostoucí  pod 
bukem. 

buček:  A  veď  oni  Svageřé  za- 
hfédajú    všeci   jak    zpoza    bucka  = 


29 


jako  loupežníci  (Vlk  93).  Už  je  na 
bučku  =  už  má  vyhráno  (vých.  Mor.). 

búčf,  seč  buková. 

buďa,  nesklonný  přechodnik  pro 
všechny  rody  a  obé  čísla  (val.  bu- 
ďaci,  han.  buda)  připojuje  pravidelně 
přístavek  příslovečný  k  podmětu: 
Já  sem  sa  buďa  malým  nadělati 
Buďa  pudmistrem  hleďét  pořádku 
v  obci.  Buďa  cMapcem  slýchává) 
sem.  >Buďa  tebú  neděiái  bych  toho. 
Buďa  varna  nechat  bych  ho«  (zna- 
mená tolik  co  german.  na  tvém,  na 
vašem  místě).  Nadělat  sem  sa  jak 
živ  hněď  bud^  matým  (Slav.  ČL  XII. 
131). 

buděnéi  ého,  ráno  chodili  muži- 
ganti  po  buděném  (Vlk  82)  =  bu- 
díčkem. 

budinka  1.  jablko  veliké,  sladké. 
2.  hrozen  bílý,  má  drobná  zrnka. 

budižknlčemu:  To  je  chlapík 
budižkničemu  =  na  nic  hodný. 

budnfčeki  pták  fícedula  (Zl.). 

budník,  holubník:  Holubi  měli 
budníky   pod    okapem   (VI.  XVIII. 

416.). 

budovati  1.  stavěti:  Vdova  dům 
buduje  (Suš.  140);  budovat  sa,  sta- 
věti si  novou  chalupu ;  2.  jednati  si : 
Nabudovát  si  nových  šatů,  náčíAá 
a  p.  (vých.  Mor.). 

budrSi  glechoma  hederacea  (bot.). 

budúc,  to  už  je  na  budúc,  na  léta 
(vých.  Mor.). 

budúcf,  trvanlivý:  ta  zeď,  cesta 
a  p.  je  budúcí  (Vych.). 

budunek,  budova  (val.,  laš.). 

Bůh:  Tady  je  pití  a  jeziva  do 
Boha  =  hojnost  (Vlk  72).  To  je 
z  Boha  člověk  =  velmi  dobrý.  A  ten 
třetí  ten  byl  z  Boha,  vezme  dítě 
(pohozené)  do  kočára  (Suš.  156). 
Paměti  hodno  je  starobylé  rčení  >na 
ty  bohy«  na  ty  zbohy,  na  spány- 
bohy  =  na  štěstí.  Měli  zme  krávu 
nemocnu,  afe  na  ty  bohy  přišét  Hoza 
a  pomoht  jí.  Zatrúsít  sem  v  seně, 
afe  na  ty  bohy  sem  tu  jiskru  udusit 
za  včasu.  Ešče  na  ty  bohy  že  keřísi 
súkeníci  ho  našli  (Vlk  39).  Už  sem 
myslel,  že  nepřinde,  a  na  ty  bohy 
vidím,  jak   běží   (Mal.    XXIV.  140). 


buchá,  gen.  pl.  búch  =  blecha 
(horň.) 

buchanec,  rána  rukou  do  zad. 

buchár,  nechutná  buchta. 

buchat  sa,  bíti  se  v  prsa:  V  ko- 
stele pokleknu  a  búchajú  se  třikrát 
(Slov.  obr.  I.  281). 

buchetka  =  buchtička. 

buchnout  do  vody,  spadnouti. 

buchotat,  -cu,  silně  tlouci:  To 
moje  srdenko  tak  ve  mně  buchoce 
(Suš.  228). 

buchty  vařené  =  v  hrnci  dušené, 
mlékem  napuštěné  (han). 

buchtař,  -a,  kdo  neumí  než  buchty 
pojídat:  Včiléši  vojáci  to  só  proti 
nám  bochtaři  (Vyhl.  I.  7). 

buchtičkový  v.  kožuch. 

Buchtiny,  trať  v  Boršicích. 

buch,  buchy  na  dveře,  matičko 
votevře  (Suš.  153). 

buchýc  ho  do  zadů  (Slav.  ČL. 
X.  36). 

buják,  býk  (LN.  II.  139).  Dyž  šla 
krávy  dojit,  sedta  pod  bujáka  (Suš. 
679). 

bujana,  kráva  silná,  s  lalokem 
pod  krkem. 

bújaf  si,  bujným  býti:  Vypostá- 
vaní  chtapi  bújali  si  (val.).  Ta  tráva 
bujá  =z  bujně  roste.  Ten  oheň  ne- 
bujá  =  slabo  hoří  (val.).  Mam  enem 
páru  kobzoli,  z  tych  nemožu  bujat 
(laš.).  Och  dobře  ti,  dobře,  nejmladší 
sestřičko,  u  matičky  bujať  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  837;.  Ono  po  takovém 
mladíkovi  také  nic  není,  který  si 
z  mládí  nezabújá  ==  nezahýři  (Slav. 
ČL  X.  297).  Antoš  si  bújálv  ho- 
spodě (Slav.  ČL.  XI.  379). 

bujavica,  -ce,  bujica,  bujnica  = 
jahoda  truskavec  v.  t. 

buk,  ovad,  střeček:  Najedl  se  jak 
buk    (Vah.),    Polsky:    miód   a  wino 
jak  b^k  pitém  ('Erben,  Sto  poh.  str 
202). 

bukač,    a,  pták  ardea  stellaris. 

bukance,  -ců:  z  buchtovýho  těsta 
nakrájíme  takový  kúsky  a  upečem. 
Upečený  horký  se  potahajú,  máslem 
omastijú,  makem  a  cukrem  posypů 
(dok.  111) 

Bukovec,  trať  na  Jihlavsku. 


30 


bukovína,  bukový  háj  (val.).  2. 
větví  bukové. 

bukový  hlas,  tlustý,  basový  (val.). 

bukva,  bukvice,  coll.  Živ  se  tedy 
bukvu,  žaludem  (Suš.  367.). 

bukvíca,  -ce,  betonica  off.  (bot.)- 

bůr,  bolu,  bolení,  bolest:  Mám 
veliký  bůr  v  hlavě.  Do  prši  bůf 
dostat  (laš.,  horň.). 

buta,  kotouč  dýmu,  hromada 
(Lor.).  Žebralo  se  jich  bula  (laš.). 

buíáčeki  hliněná  miska,  kastroulek 
(Jevíčko). 

bufáčka,  hruška  toho  jména  (Zl.). 

buTaf,  bourati:  Rozbulat  chalupu. 
Pec  se  nám  obuli}  (laš.). 

bufavý,  tlustý,  plný,  nadutý  (val.). 

bulík,  býček  (záp.  Mor.). 

bumba,  nápoj  (v  dětské  řeči). 

bumbati  píti  (v  dětské  řeči).  Až 
se  já  vínečka  nabumbám,  potom 
vám   na  dudy    zadudám   (Suš.   152). 

bumbaska,  sukně  z  >bombasuc, 
vlněné  látky  (laš.). 

bumbela,  plachta  na  žerdi  uvázaná, 
v  níž  se  kolíbají  děti  (Lor.).  Srov. 
bambula,  kolembač. 

bumbílek,  drobný,  kulatý  knoflík 
kovový  (Maš.). 

bumbifk,  bobule,  plod  bramboru 
(Lor.). 

bumtotat,  -cu:  Kdo  neustále 
o  jednom  mluví,  ten  pořád  o  tom 
bumloce  (laš). 

bumbyrok,  tulák:  Ty  bumbyToku 
kaj  si  zas  chodil?  (Lor.) 

bumtavý,  nemluvný:  Vona  je  ta- 
ková bómtavá  (Loštice). 

buonút,  lehnouti  (v  dětské  řeči). 
Bucni  si! 

buny,  fazole,  z  něm.  (Jicko). 

bunčata,  -}y,  m.,  Auhňal. 

bundáš,  -a,  jméno  psa  huňatého. 

bunk,  ovád  v.  t. 

buňkáč,  -a,    pták    ardea    stellaris. 

Buráň,  příjmení. 

burčák,  víno  ovocné  z  hrušek  a 
jablek. 

burda,   hřmotný  člověk,  křikloun. 

burdak=l.  býk  (v.  t).  2.  ruční 
stroj  na  větí  obilí  (v.  stodola).  3.  řetěz, 
kterým  se  řídí  povoz,  když  se  vozí 
klády.  4.  starší  sukně  hrubá  (Opav.). 


burek,  vyřezaný  kanec.  To  je 
burek !  člověk  tlustý,  vykrmený  (laš.). 

búřenf,  bouřka:  Časné  (s  jara) 
bouření  —  pozdní  hlad  (bude  úroda) 
Vád. 

burgyňa,  -ně,  řepa  cukrovka. 

búřit  na  dveře,  mocně  tlouci :  Smrť 
buři  na  dveře  (Suš.  11.).  Kdo  tu 
buři  na  mne?  (dobývá  se).  Suš.  159. 
Ulom  hatuzečku,  pobuř  po  hrobečku 
(Suš.  159).  Svatý  Juři  kořeň  buři  = 
budí  (Suš.  768).  Větr  se  búří  = 
zdvihá  (ZL). 

burka,  ovce  sivastá  do  černá  (val.). 

burkaf,  bouřiti,  zvi.  ze  sna  (han.). 

burko  váná  silnica,  dlážděná  (Slez- 
sko); pol.  brukowač. 

burmistr,  pudmistr,  pulmistr,  Biir- 
germeister. 

burnus,  zimní  kabát. 

buřoch,  Brummbár  (laš.). 

buroň,  -a,  býk  (val.).  Je  vypasený 
ako  buroň  z  panského  dvora  (Dob.). 

buroš,  -a,  vůl  podpálený. 

burý,  hnědý  do  sivá  (z  nebarvené 
vlny);  burá  vlna  bílá,  promíchaná 
chlupy  do  černá  ryzavými  (val.). 

burýš,  -a,  burý  kabát  (val.). 

buvat,  spáti  (Suš.  511). 

bůvíjaký  =  kdovíjaký  v.  t. 

byčák,  chlév  na  obecního  býka 
(Vyhl.  I.  90). 

býček,  fazole  =  kravička  v.  t. 

bydto,  1.  živobytí:  Huba  nepotře- 
buje myd^a,  dyž  užívá  dobrého  bydla 
(Vek.).  >To  je  moje  bydío,  co  je  na 
mně  vidno,*  pravil  žebrák  (Vek.). 
2.  Nechať  svinu  na  bydío  =  na  ple- 
meno (laš.).  3.  dobytek :  Natrefil  tam 
pastyřa,  co  černé  bydío  pase  (Suš. 
92.).  4.  drůbež  (Vyhl.  VI.  XIX.  41). 

bydtovaf  =:  bytovati:  Dy  už  ty 
na  věčnost  u  pekle  bydíuješ!  (Suš. 
32.) 

bydra  =  vydra,  bedří  čepice  (Brň.). 

bygan,    hlupák,  nemotora  (pom.). 

bych  —  by:  1.  Kondicionály  >jedí 
bych,  píí  bych,  spái  bych«  a  p.  zna- 
menají tolik  co:  chce  mi  se  jísti, 
píti,  spáti ;  oněch  vazeb  však  se  užívá 
pravidelně.  Děti  na  př.  jinak  nepo- 
vědí než:  Maménko,  já  bych  jedí, 
já  bych  spaía  atd.    Piía  bych,  jedía 


31 


bych  (Suš  214).  Synáčku  můj  milý, 
já  bych  už  snídala  (Suš.  34).  2.  Kon- 
dicionál vyjadřuje  přání:  Bych  se 
byla  utopila,  dy  mne  ma  macička 
myla  (Suš.  468).  3.  uvozuje  podmínku: 
Bys  byla  dobra  ženka,  poslechla  bys 
malženka  (Suš.  788).  4.  Proč  tě  tvá 
hlavěnka  bolí?  A  jak  by  iha  nebo- 
lela 1  (wie  solíte  er  mír  nicht  weh- 
tunl)  (Suš.  112). 

býk,  1.  vedle  obyč.  býk  říká  se 
též  buják  (horň.),  buroň  (val.),  burdak 
(laš.),  helan  (u  Šilperka).  2.  ruční 
stroj  na  čistění  obilí  =  fukar.  3.  byk 
tahnuť,  řetězem  přitáhnouti  (Opav.). 
4.  Na  Jemnicku  chodí  chlapci  po 
koledě  s  býkem.  Býkem  tím  je  hrnec 
nebo  dřevěný  mýtník,  na  jehož  otvoru 
napjata  jest  k&že  jako  na  bubne. 
Uprostřed  kůže  jest  dírka,  v  níž 
upevněn  pramen  žíní.  Jeden  chlapec 
drží  býka,  druhý  smýká  mokrými 
prsty  po  žíních,  které  zvláštním 
zvukem  vrzají.  Třetí  chlapec  nese 
nádobku  s  vodou,  v  níž  si  onen 
prsty  namáčí  (ND.  244). 

býkovňa,  -ně,  Prv  mívávale  rech- 
táři  chlíve  na  obecního  beka,  a  do 
těch  chlivu  zavírale  e  provinilce. 
Chlív  ten  se  menoval  békovňa  (Vyhl. 
II.  31). 

byf,  -i  f.,  lodyha:  na  vysokej  byli 
(horň.). 

bylý:  je  to  bělý  nebelý,  ani  slané 
ani  mastné  (Maš.). 

bym  =  bych  (laš.).  Co  bym  ja  ti 
sfubovala. 

bystrura,  -e,  jméno  krávy  dle 
bystrosti. 

bystrý:  Vim  ja  zámek  malovaný, 
bystru  vodu  obehnaný  (Suš.  179). 
Podaj  mi,  dzievečko,  bystréj  vody 
trošku  (Čem.  33)  =  čerstvé. 

byt,  býti  s  gen.  Mého  veselí  je 
enem  dnes  (Suš.  461).  Pověz  ty  mně, 
milý  svatý  Jane,  kdy  tvojeho  naro- 
zení bude ;  bude  mi  to  střed  milého 
léta  (Suš.  6.).  Ach  provode,  provode, 
skoroli  tebe  bude  ř  (Suš.  769).  S  gen. 
qual.:  Já  sem  srdca  měkkého  (Suš. 
107).  Bylo  srdenka  věrného  (Suš.  84). 
Jedna  byla  Dorota  pobožného  života 
(Suš.    107).     A    sem   já   ti    Anička, 


chudobného  tatíčka  (Suš.  107).  — 
Bylo  nás  troch  (=  byli  jsme  tři). 
Bylo  dvoch  sester  (val.).  5  dat.  Byla 
mi  máti  bohatá  =  měla  jsem  (Suš. 
157).  Do  tym  koňom  pán?  (Bart.  III. 
64).  Te  peníze  só  mněř  Kemu  s6 
te  šate  (Mal.  XXIV.  66).  Je  nám 
dosť  bída  =  máme  dost  bídy  (han.). 
Ten  lán  měl  byt  mně  (Brň.).  Temoto 
panáčkovi  béla  sem  na  primíciách. 
Bel  sem  mo  na  svajbě,  na  pohřebě 
(han.).  Si  ty  ftom  (i=:jemu)  strécemř 
(Zábřeh).  Komu  to  bude?  (nikoli 
•  pro  koho«).  To  je  tatíčkovi,  ma- 
měnce.  Dyž  mu  sedům  let  bylo 
(Suš.  153).  Bylo  mu  Martinek 
(=z  jméno)  (Suš.  224).  Dajte  mu 
třeba  Martin  taják  mně  je  =  jak  já 
se  jmenuji  (Vlk  13).  Té  jedné  je 
Maruša,  té  druhé  je  Katruša  (Suš. 
623).  Jedné  bylo  Mariánka,  druhé 
Juliánka  (Suš.  267).  Byltě  jeden 
člověk,  bylo  mu  jakkolvěk  =  jme- 
noval se  jakkoliv  (Suš.  10).  Jak  je 
pacholkovi  P  =  vede  se  nemocnému 
(Suš.  165).  »Jak  je  vám?«  buď,  jak 
se  máte?  nebo  jak  se  jmenujete? 
Co  ti,  milá,  co  ti  jeř  (Suš.  201). 
Co  je  ti  prstu  ?  =  co  sis  udělal  prstu, 
jak  jsi  jej  poranil?  Noze  mu  nic 
néni,  hlavě  nic  nemá  (neublížil  si 
spadnuv  odněkud,  udeřiv  seap.). — 
6"  akk.  Co  je  vas  po  temř  (horň.). 
Mňa  po  tem  ništ,  vas  po  tem  ništ 
(horň.).  —  8  insír.  Byla  děťom  zlým 
příkladem.  To  je  místem,  půdu, 
semenem  fže  jest  obilí  dobré  nebo 
špatné).  To  je  sklepem,  že  má  to 
mliko  takovó  chuť.  To  je  barvo, 
oráním  atd.  (Mal.  XXIV.  69).  — 
Byt  s  pády  předložkovými:  To  je  do 
polská  =:  zní  po  polsku  (laš.).  Včil 
odvedu  každého,  co  je  trochu  k  čemu. 
Vzal  si  všecko,  co  bylo  k  čemu. 
Nač  je  ti  to,  dřít  se  na  cizí  lidi  a 
nic  z  toho  nemetl  Vidíte,  nač  vám 
to  bylo!  (když  někoho  potkala  za- 
viněná nehoda).  Debe  bélo  na  stréč- 
kově,  jak  živ  nic  nedostanu  1  =  kdyby 
záviselo  jen  na  něm  (Mal.  XXIII.  222). 
Aji  je  to  na  ščestú  (dok.  155).  Až 
budu  s  panem  rechtorem,  já  to  na 
vás   požaluju  =  až   se   sejdu   (Slav. 


32 


ČL.  X.  33).  Jsem  vám  za  to,  že  to 
koně  utáhnou   (stojím,   ručím)  (Kda 

II.  123).  Ta  je  to,  co  bola  za  Kukuč- 
jákom  =  co  byla  Kukučjákovou 
ženou  (Dob.).  5  infinitivem:  Je 
vám  byt  tu  nebo  tam.  U  nás  je 
byt  ten  Tebo  ten  pudmistrem  (=  nám 
na  tom  nesejde,  je-li  ten  či  onen). 
Je  to  kopat  včil  febo  pozdéj  (=:  pilno 
s  tím  sice  není,  ale  udělati  se  to 
musí,  tedy  raději  dříve  si  to  od- 
bucftne).  By  to  by  tam  it.  Bylo  vám 
tam  nechodit.  To  světto  bylo  by 
zhasit.  Toho  psa  bylo  by  uvázat. 
Myslíte,  že  chodíte  pomaly,  ale  je 
vám  co  stačit.  —  Někdy  bývá  také 
vazba  osobná  s  některým  rozdílem : 
Vazbou  bežpodmětnou  klade  se  dů- 
raz na  předmět :  Ešče  je  okna  umývat 
(ostatní  je  umyto),  okna  sú  umývat 
(ještě  nejsou  umyta).  Tedy  bylo 
chodit,  dyž  sem  byla  pannu  (Suš. 
290).  Ty  máš  tupý  zuby,  bylo  by  ti  jich 
nabrúsit  (dok.  263).  Bylo  tobě,  Andu- 
linko  nespaf,  mohla  tobě  jatelinka 
zustať  =  kdybys  byla  nespala  (Bart. 

III.  528).  Čí  je  to  zahrádka  níže 
brány  dolní,  bylo  by  mně  bylo  po- 
cházat  sa  po  ní  (Bart.  II.  80).  Dyž 
bylo  nosu  zadvihnúf,  to  mosél  Mach 
jí  pomocí  (Vlk  21).  Stromy  sú  enom 
kvést  =  co  nevidět  pokvetou.  Som 
já  stromy  lámac  =  jsem  já  na  to, 
abych  stromy  lámal  ř  (Dob.).  U  Fry- 
Savy  tam  je  ešče  šechno  stát  zelený 
=:  tam  stojí  (záp.  Mor.).  —  Uleť, 
bedrunko,  uleť,  jak  bude,  chcu  vědět 
(Vyhl.  VI.  XIX.  738;  =  jaký  bude 
čas.  —  Ph  infinitive  vidét,  slyšet, 
znát,  cítit  a  /.,  sloveso  jest  se  zpra- 
vidla vypOMŠtivd:  Vidět,  že  tomu 
rozumíš.  Ešče  je  Bůh  ví  kde,  a  už 
ho  slyšet.  Cítit  tu  kadidlo.  Už  ani 
neznat,  že  pršelo.  /  sice  bývá  častá 
výpustka  slovesa  býti:  Zaplatit  mi 
mosí,  dyby  jak  (bylo).  Tomu  chlapu 
se  pomstím  dyby  jak.  Tvoja  milá 
už  umřela,  včera  týden  pohřeb  měla 
(Bart.  II.  44).  Včera  týden  co  preč 
odjel  (Bart.  II.  9).  —  Jura  býl  hněď 
svolící  =  svolil  (Vlk.  90).  Kedz  zme 
ešče  bývali  boli  v  roboce  =i  plus- 
quamp.  (Dob ).  —  Bol  mi  požčal  pět 


rýnských  (Dob.).  —  Zvratný,  neosobni 
tvar  slovesa  býti  o  význame  trpném: 
Dež  se  je  celé  deň  v  hospodě,  bať 
se  moc  utratí.  Fčel  se  moc  nadělajó 
Tedi,  protože  ráno  se  de  skoro,  a 
večir  se  tuze  dlóho  je  v  poli  (Mal. 
XXIV.  262).  —  Na  kopanicích  za 
Uh.  Brodem  o  minulosti  kladně  se 
odpovídá  slovesem  som,  záporně  pří- 
češtím:  Učil  jsi  se?  Som,  neučil. 

byt,  -u,  doba,  čas:  Za  starých  bytů. 
Ůn  bjrtem  jezdí  (stále).  Jicko.  Sedí 
tu  bytem  a  nehne  se  dál.  Bytem  tam 
byl  (stále).  Dyť  on  bytem  v  hospodě 
sedí  (Vlk  92). 

byterný,  pevný,  trvalý:  stavení 
bytelné  (Zl.).  Usadil  sa  tam  bytelně 
(stále).  Ti  staří  sú  tam  bytelní  (dok. 
163). 

bytnosf :  bubeník,  hlásný  a  obecní 
posel  v  jedné  bytnosti  (osobě)  (dok. 
207).  Má  u  nich  bytnosť  až  do  smrti 
•=.  bývání.  Má  tam  bytnosť  =  právo 
bydleti  (Vych.).  Kůlna  v  jednej  hyXr 
nosti  se  stavením  =  pod  jednou 
střechou  v  souvislosti  (dok.  119). 

byto :  Obyčejná  otázka  námluvčích 
bývala,  zda-li  by  rodiče  neposlali 
dcery  na  službu :  na  male  mýto,  na 
dluhe  byto  =  dlouhý  pobyt  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  42). 

bytovat  =  bydleti :  V  ohni  věčném 
bytuješ  (Suš    20). 

bytuněk,    bývání,    byt  (val.,  laš.). 

bývat,  1.  s  někým  ^  scházeti  se: 
Bývá  s  ním  často  (vých.  Mor.).  2. 
bydleti:  Kde  býváte.?^ 

byvovafi  byvuju,  bývati  (laš.) :  Tu 
to  něbyvuje  i=  nebývá 

bzzzl  ebzzz!  hybzzz!  pokřik,  jímž 
kravaři  dráždí  krávy  do  střečku 
(ND.  23). 

bzduryi  vzdory:    na  bzdury  dělať 

(laš.). 

bzdurak,  člověk  vzdorovitý  (laš.). 

Bzenec,  trať  v  Holešíně  u  Blanska. 

bzf,  sambucus  nigra  (bot.),  coll. 

bzikat:  Kráva  bziká,  nadzdvihuje 
ocas  a  utíká  (Maš). 

bzinka,  nedozrálá  třešně(záp.  Mor). 

bzikota,  druh  tance  (Suš.  602). 

bzumec  mi  dal  =  nic  (vl.  bzdinu). 

bzunět,  komár,  moucha  bzuní. 


33 


bžigale,  pl.  m.  =  hmyz  v.  t. 

bžodnout:  bžodla  jé  včela  ^ 
bodla  (Maš.).  Nejvíce  jej  do  očí 
bžodal  protější  žid  (Rok  59). 


bžunkat:  Honza  ani  nebžonkl  ^ 
nemukl  (han.). 

bžúňaf  si|  naparovati  se:  Anuša 
si  bžúňaía  (Slav.  ČL.  XIII.  76). 


c. 


Cáb|  1.  hora  u  Vsetína,  2.  škaredě 
oblečená,  neúhledně  chodící  mladá 
ženská  (Vah.). 

cabalá,  -le,   obecní  vězení  (Brň.). 

Cabánky,  někdejší  salaš  na  Ca- 
bankách   pod   Javorníkem  (Rusava). 

cabaf  (o  krávě),  málo  mléka  dá- 
vati; zvi.  když  už  kráva  má  se  ote- 
liti, a  čím  dál,  tím  méně  mléka  dává, 
říká  se,  že  taková  kráva  jen  cabe 
(Btcha). 

cábaf,  z  těžká  jíti:  Ledvá  cábe 
(Vah.). 

cábík,  ovčinec  na  Vsacku. 

cabka  =  cabina,  čupka,  fena,  také 
přezdívka  klevetnicím  (záp.  Mor.). 

cabořit  se,  na  koho,  sápati  se: 
Caboři  se   na  mne  =:  smeče  (han.). 

cabrat  sa,  -břu,  pomalu  jíti: 
Cabrá}  sa  do  hospody. 

cabřňati  rozlévati  vodu  (vých. 
Mor.). 

cabrnatá  koza,  chlupatá. 

cabrny,  pl.  m.,  kozí  chlupy  (Zá- 
břežsko). 

cabruša,  -še,  koza  niá  dlouhé 
bílé  chlupy,  jimiž  se  po  zemi  čabře 
(val.). 

cabuki  hliněná  nádoba  na  vodu, 
jinde  kubaňa  zvaná  (LN.  II.  12). 

cafaléti  šátek  kapesní  (Hodslavice 
z  něm.). 

cafor,  jablko  toho  jména. 

cafór,  cafórek,  1.  utržený  kus 
sukně,  2.  dítě  za  matkou  stále  cho- 
dící (Jevíčko). 

cafúr,  žalář  (val.). 

cagata,  -iy,  m.  =  ohnaš,  vyspělý 
kluk  (ZL). 

cagar,  placek  ze  snědé  mouky 
(Hranicko). 

cagoňi  -a,  odrostlejší  dítě,  které 
se  ještě  mazlí  (vých.  Mor.). 

BartoS:  Dialektický  alovnik  moravský. 


cahet|  -a  ^  1.  cahún,  povalovač 
(val.).  2.  kdo  je  ve  hře,  práci,  při 
jídle  poslední  (han.). 

cahéli    rozporek    u  sukně   (Telč). 

cáhnút  koho  bičem,  prutem,  švást- 
nouti,  švihnouti  (již.  Mor). 

cahoň,  -a  zz  cahún,  čahoun,  vy- 
soký chlap,  lenoch  (vých.  Mor.). 

cahorty,  pí.  m.,  cavíky,  okolky: 
dělat  cahorty  (záp.  Mor). 

cáhovité  maso,  dřevo,  houževnaté 
(záhe). 

cahřňat|  valiti,  hnáti  se  někam 
(slov.). 

cahura,  -le,  mladá,  vyrostlá  dívčina 
(Vek.). 

cahyl    odhání  se  koza  (Žďársko). 

cachmati  -mu,  mačkati. 

cajgar,  jablko  podlouhlé,  kyselé. 

cajch,  marka  na  pivo,  nebo  dal-li 
kdo  co  do  barvy  a  p. 

cajk|  tkanina;  cajkovice  kalhoty 
cajkové. 

cak  iz  co  pak  (záp.  Mor.). 

cák|  1.  kravský  cecek  (záp.  Mor.), 
2.  kalužina  na  podlaze.  Dýšč  nadělal 
cáků  po  zdi,  3.  rampouch  (Maš.). 

cákat:  Ten  si  neska  cákl,  je  na- 
cáknoté  iz:  podnapil  se  (Maš.). 

caletka  (val),  celetka  (laš ),  1.  bu- 
chetka,  2.  výskočky  másla  na  hro- 
tici  při  stloukání:  Dáte  mi  caletku 
(Holešov). 

catoň|  -a,  bujný  výrostek  (vých. 
Mor.). 

caltai  skládanka  (Dačice). 

catuchi  uzel  na  záda:  Uvázala  ji 
catuch  na  hřbet  (laš.). 

catúslf,  bouchati  do  zadů:  Dybych 
měía  taku  děvuchu,  tak  bych  to 
caíúšiía  do  roboty  (laš). 

cambáti  střešeň,  trnek  a  p.,  hro- 
madu jich  pospolu  na  halouzce  (Zl.). 

3 


34 


cambérat  sa,  ve  vzduchu  se  hou- 
pati na  způsob  cambálu  (Zl). 

cambřlat  vodu,  bryndati:  Mysli, 
že  dyž  tam  bude  cambřlat  chvilku, 
že   už  ty   krúpy  přeidú   (Slov.  obr. 

II.  42). 

camfaňai  -ně,  koza  s  dlouhou 
srsti  (Václ.). 

camfatá  koza,  ovce,  s  dlouhou 
srsti  (val.). 

camfrroch,  malé  děcko  uSišmané 

(val.). 

ca  m páry,  rozbitý,  roztrhaný  na 
campáry  =  na  cimprcampr  (Zl.). 

camploch,  cundra,  ženská  nepěkně 
spravená. 

cancóry,  pL  m.  ^  střapy.  Je  otr- 
haný, tak  s  něho  cancóry  visijó.  Má 
na  sobě  jakýsi  cancóry  (záp.  Mor.). 

cangátYi  pl.  m.,  dlouhé  nohy. 

caníbat,  pobuda,  lajdák:  Ty  cani- 
bare!  (laš). 

caňk,    udídlo   (v.   Stroj   na   koně 

III.  14). 

capi  1.  vyřezaný  košut.  Smrdi  jak 
starý  cap.  2.  Hop  kozle,  cap  kozle, 
hop  kozle  cap!  (Suš.  607.) 

capár  ^  capart  (han.). 

capati  1.  tlachati:  Meč  (mlč)  a 
necapé,  2.  namáhavě  a  pomalu  jiti : 
Ditě  je  malý  a  musi  se  mnó  capat 
světem.  3.  Dítě  capá,  začiná  mluviti; 
říká  se  mu   *capák,  capá4ek«. 

cápat,  -pu  i  -pám,  hřmotně  vy- 
šlapovati ;  namáhavě  jíti,  zvi.  blátivou 
cestou:  Ty  si  jedeš,  a  já  mám  za 
vozem  cápat  (Kt.  Dod.  I.).  2.  Za- 
cápál  jé  za  vlasy  (zatahal).  Maš. 

caperatý,  střapatý :  Te  mrcho 
caperatá  (záp.  Mor.). 

capif,  čapnout,  lapiti,  chytnouti: 
Hajný  nas  na  poFu  capi  (laš.). 

čapka,  1.  pletený  kyj  zíval,  tatar: 
čapka  sedmibolestná  (han.).  2.  ^ 
capík,  ucapaný  =z  mluvka,  žvástal. 

capkat,   o  chůzi  dětské,  trippeln. 

čapla,  le,  m.,  kdo  capá,  tlachá 
(záp.  Mor ). 

capouch  izsopouch:  Spadla  mou- 
cha do  capoucha  (ND.  95). 

capry,  pl.  f.  zi  střapy :  Capre  a 
lonte  s  tebe,  kluko,  visijó  (Maš.). 


carda :  To  je  stará  carda,  ženská, 
roba  (Kt.  Dod.  I). 

čárek,  1.  přihrada  ve  chlévě  pro 
tele  (val.).  2.  koutek  v  jizbě :  V  zimě 
bývaly   v  jednom  čárku  kury  (val.). 

čárovat,  táhnouti  (Palonín). 

casák,  vsedni  kabát,  na  cásáni 
(Maš.). 

cásat,  tahati,  trhati:  Cásál  ho  za 
vlasy.  Všecky  šaty  na  něm  roz- 
cását. 

caska,    všední  sukně  (záp.  Mor.). 

casna,  poběhlice  (Kt.  Dod.  I.). 

casnoch,  kdo  se  casnuje,  obchází 
lenivě,  lump,  trhan  (vých.  Mor). 

casnovat,  tahati,  smýkati;  casno- 
vat  sa  s  kým,  casnovat  sebů  (Zl.). 
Casnovat  se  s  dobytkem  =  tahati 
se  (han.).  Vidištěho,  jak  on  sa  bude 
na  mňa  casnovať  :=  kasati  se  (Vlk 
56).  Casnoje  se  na  ňé,  jak  čert  na 
hřišnó  dušo  zi  osopuje  se  naň  (Maš.). 

casnucha,  -chy,  m.,  kdo  se  rád 
casnuje,  rve,  rváč  (han.). 

cásnút,  udeřiti;  cásnutý  zi  trk- 
nutý,  podnapilý. 

casonit  se,  intens  slov.  cásat, 
sápati  se:  Tatíček  začali  se  na  ma- 
minku casonit  (dok.  82). 

cébit  sa,  plakati  táhle,  brečeti 
(Slav.  ČL.  XI.  274).  Enom  sa  ceb, 
budeš  sa  cébiť  cetý  rok  (Slav.  ČL. 
XI.  482).  Děcko  ubřečené  cébí  sa, 
dává  se  do  cebíka,  je  ucébené  (Zl.). 

cecéče,  -ete,  mládě,  jež  cecá 
(Jevíčko). 

ceckat:  dítě,  tele  a  p.  cecká 
(ssaje  mléko),  dokud  není  odstaveno. 

cecoň,  dítě  ceckajicf. 

ceconít,  ceconit  se,  brečeti:  Ne- 
cecoň  se  pořáď!  říká  se  děcku  ubre- 
čenému 

céčka,  čistá  šata  na  cezení  vy- 
dojeného  mléka  (val.). 

ceďák  (val.).  ^  cezák. 

ceditko,  1.  cedidlo  plátěnné.  2. 
dřevěný,  se  sítkem  žlutým  drátěným, 
je  nejlepší  (dok.  118). 

cedit:  A  tak  řeč  enom  přes  zuby 
cedil  iz  s  nechutí  mluvil  (Slav.  ČL. 
XI.  485). 

cedítkoizcedilko,  cezák:  Hrotka 
neumyje,  ceditko  ji  zhnije  (Suš.  786). 


35 


Cedivodai  příjmení. 

cedron,  živý  plot  (dol.). 

cefna,  konev  (Tišnov);  zvláště 
veliký  džbán  cínový,  do  něhož  se 
točilo  pivo  na  obec  pité  (han.). 

cegoň,  -a,  ubřečené  děcko  (výcb. 
Mor.). 

cechtovaf  něco,  potěžkávati,  od- 
hadovati v  ruce  váhu  něčeho:  Dyž 
chcu  věděť,  jak  je  něco  těžké,  to  se 
(si)  to  vemu   do  ruky  a  pocechtuju 

to  (laš.). 

cejnek,  -nku,  bělmo  na  oku  (záp. 
Mor.). 

cejprat,  céprat,  bryndati  vodu 
(záp.  Mor.). 

cejpratka  je  plachta  z  lokťa  plátna 
kúdelnýho.  Obrubí  se,  přišije  4  sáhy 
pantů  od  provazníka  k  ní,  a  možete 
uvázat  nošisko,  jaký  chcete  iz  trav- 
nica  (dok.  182). 

cejpravýi   zdlouhavý  (záp.  Mor.). 

cekati  bryndati,  ulévati  mléko 
z  velkého  hrnce  několikráte  po  sobě ; 
mlíko  rozcékané  (Jevíčko). 

celidanai  celiganga,  chelidonium 
maius  (bot.). 

celinai  celec,  celizna  =i  1 .  mrtvina, 
mrť,  mrtvá,  hluboká  země.  2.  sníh 
napadlý,  nohou  ještě  netknutý. 

celník,  jitrocel  menší  (záp.  Mor.). 

celkovité  =  celkem  (Maš.). 

cetotánský:  Zkázato  mně  děvče 
ce^otánský  zz  které  má  celý  lán 
(Bart.  II.  402). 

cel  pat  =  cejprat,  bryndati,  plýtvati 
(Telč). 

celý,  má  zdrobnělé  (stupňované 
tvary):  celučký,  celučičký,  celučný, 
celuňký. 

cembat  (cimbat)  peníze,  sázeti, 
platiti  (Olom.). 

cendát,  ryba  lucioperca  sandra. 

cének,  cezánek  na  mléko  (han.), 
(cínek) 

cénka,  plecháč  (Zábřežsko). 

cep,  části  cepu:  1.  kúlka^  na  které 
nahoře  je  řemenné  očko,  zvané  zá- 
hlavi,  2  cepiCy  který  dopadá  na  obilí; 
má  nahoře  očko,  zvané  svorka^  3. 
Záhlaví  a  svorka  spojeny  jsou  re- 
ménkem  (Maš.). 

cepílek,  equisetum  arvense  (bot). 


cepllchat  se,  bryndati  se:  Tam 
se  máchejte,  ceplíchejte  (Mor.  lid 
217). 

ceplík  »jmenují  na  Žďársku  vá- 
nočku, snad  dle  copů  z  těsta, 
z  kterých  se  vánočka  splétá «  (R.  a 
Ž.  64). 

cepová  sláma,  mlácená  cepy  (Mal. 
XXIII.  220). 

Cerekvy,  na  Cerekvách,  trať  na 
Velehradsku. 

Cerekvísko,  trať  v  Roztáni. 

cera  na  Přerovsku  je  po  výtce 
dcera  z  gruntu:  »Což  tá  to  može 
dělať,  dyž  je  cera.«  >A  to  proto,  že 
je  cera,  tancovala  do  večera «  (píseň 
z  Líšně). 

cérka  na  Zlinsku  a  na  Valaších 
jest  děvče  vůbec,  i  dospělejší:  >Cérky, 
pocřme  na  trávu. «  » Naše  cérky  pasů. « 
Jinde  říkají  dévča  (-ate),  děvče  (han. 
záp.  Mor.),  děvčica,  děvucba. 

česnek  =  česnek  (horň.). 

cesta  jak  zvon  (iz  dobrá).  Šé)  za 
cestúm  z=  držel  se  cesty.  Děte  pořáď 
za  cestám  a  přídete  až  tam  (Vah.). 
Cesta  do  Říma  zi  mlíčná  cesta. 

cestář,  pohrabáč. 

čeština,  pěkná  cesta. 

cez  =1  přes,  skrze  (horň  ). 

cezák,  cedník. 

cezan  hliněný,  na  cezeni  trnek 
(dok.  152). 

cezánek,  cedidlo  na  polévku, 
kávu  a  p. 

cl,  koza!  odhání  se  koza  (Df.). 

cibaf  n.  cibrať  i=  cupati,  drobným 
krokem  jíti :  Dy  si  chtět  iť  se  mnum, 
to  cibaj  (cibruj)!  (laš.). 

cibl,  cibi,  volá  se  na  housata; 
odtut  cíbunka  n.  cibuška,  housátko 
(dok.  123). 

cfbf,  -bá,  coll.  zelená  nať  cibulová, 
česneková  a  p.  (slov.). 

cibra,  jméno  feny  (LN.  II.  13). 

cibrovat,  cepovati,  cvičiti:  Dobře 
svy  děti  vecibrovai  iz  vycválal  (han.). 
Srov.  cimrovat. 

cibufa,  cibulka,  cibulína,  cibuf- 
ňačka  (hruška  toho  jména). 

cibulovat,  králky  cibulujú,  či  ča- 
pají, t.  j.  k  zemi  přisedají  (Suš.  757), 
zpívajíce:    cib,   cib,    cibulenka  (ib.)^ 

3» 


36 


cicati  ditč  cicá  (cicek) ;  tele  cecá 
n.  cecká  (cecek). 

cicka,  kočka :  Sedí  cicka  na  kraj 
peci  (Bart.  III.  762). 

cícmat  se,  mazliti  se:  Smáli  se, 
jak  se  se  ženou  cicmá  (2ď.  obr.  35). 

cicúr:  voda  teče  cicúrem.  Pot 
s  něho  cicúrem  tekl. 

ciestko  =  tístko,  droždí  (Df.). 

cífat,  mnoho  píti:  Ten  jenacífané! 

ciferné  votky,  které  jsou  pékné 
do  »cifry<,  do  páry,  jeden  jako 
druhý  (Dob.). 

cifirtndai    špatný  nápoj,    brynda 

(Maš.). 

cifrai  ozdůbka  malovaná,  vyšívaná, 
variace  hudební  i  taneční  (slov., 
horň  ). 

cifrena,  parádnice:  Vzal  sem  si 
ženu,   velikú  cifrenu  (Bart.  II.  276) 

cifrovat,  1.  malovati,  zdobiti  stěnu : 
Vdova  dům  buduje,  kolem  ho  ci- 
fruje (Suš.  140).  2.  vyšívati :  Pěkně's 
mi  tú  košefu  vycifrovaía!  3.  vario- 
váti  nápěv  písně,  jak  to  činí  první 
hudec.  4.  tančiti  pěkně  ozdobně 
s  variacemi:  Ten  cifruje!  Ty  nohy, 
co  tak  pěkně  cifrovaly,  už  sa  tahnú 
jak  motúz  (Podl.).  5.  hrdě  si  vykra- 
čovati. 6.  Opilec  cifruje  nožkama  =z 
plete. 

cigán  jest  obecným  názvem  zpro- 
nevěřilce,  lháře  a  taškáře.  Slov  »lhár, 
lháti,  lež<  málo  se  užívá,  vůbec  se 
mluví:  >Ty  cigáne!*  (zi lháři),  »ne- 
cigaňl«  (z=  nelži),  >ocigánil  mne« 
(zz ošidil),  »to  je  cigana«  (lež),  »duší 
sa  jak  starý  cigán*. 

cigán,  l.pes  barvy  černé,  2. bram- 
bor tmavočervený. 

cigánica,  -ce:  Smrdí  v  téj  izbě 
jak  v  cigánici  (Vah.). 

cigánit:  No  tož  tys  přeca  enom 
nas  chtěl  cigánit,  nechtěl  sa's  při- 
znat z=  obelhávati  (Slov.  obr.  II.  75). 

cígánka,  1.  ovce,  má  černé  okolo 
huby.  2.  fazole  ^z  černička  (v.  t). 

cigánský,  Ihavý,  nespolehlivý: 
Ty  hodiny  Vivanské,  ty  sú.  Bože, 
cigánské  (Suš.  302). 

CigOŠ,  příjmení. 

cihla:  Dělal  cihlu  (coll.)  laš. 


cihfovaf:  Krajčíř  cihfuje  šaty  ci- 
hličku =  žehlí  (Dob.) 

cfhnout :  Cihla  sem  ho  do  zád  =: 
bouchla  (Žď.  obr.   101). 

cícha  spodní  slově:  sovka  (horň.), 
svleJk  (Jicko),  sj^pek  (Jihlavsko). 

ciknúf  =  crknout,  maličko  nalíti: 
Cikni  mi  mféka  (Vah.). 

ciknout:  Tomu  cikne,  dědí,  svědčí 
(Znojemsko). 

Cilka,  Cecilie. 

cimbál,  visutý,  čtverhranný  límec 
slovenské  haleny.  Na  Cembálu^  trať 
v  Dubansku. 

cimbaf  peníze,  sázeti  (Vah.). 

cimbotek,  třapec  (Val.). 

Cimburka,  polána  (dolina)  na 
Rusavě. 

ciment,  plecháč  (slov.). 

cimpriáček,  křiváček  (kudla)  laš. 

cimrovat,  bíti,  cepovati:  Ten  ho 
cimruje!  Jak  ten  ho  vycimruje!  Je 
už  dobře  vycimrovaný  (vých.  Mor.). 

cinénka,  lžíce  činěná  i  plechová 
(val.). 

ciněf,  cinkati:  Jak  ulomil  stří- 
brnou ratolest,  zacinělo  (Kdall.  155). 

cingár,  jabko  toho  jména. 

cíngat,   zvoniti  zvonkem  mešním, 
malým  kostelním  a  p.  Krávy  pěkně 
cingaly    (svými    zvonci)    Suš.    102 
2.  plýtvati:  Všecky  peníze  rozcingál 
(Zl.).  Cingať  vodúm  (Jicko). 

cingéfat,  zvoniti  zvonkem  >na  tři 
strany «,  jak  se  zvonívá  ve  zvonicích 
vesnických.  Hlas  toho  zvonku  zní: 
cingélom,  cingélom  (vých.  Mor.). 

cingiiingiiing,  hlas  zvonečku  (ND. 

21). 

cink,  bělmo:  Má  «cink  na  voku 
(Maš.). 

cinká,  kočka  (Dfj. 

cinifádi,  druh  hroznů. 

CÍnoŠ,-a,kůi^  plesnivé  barvy  (horň.). 

cinter,  a,  hřbitov:  Ten  cinter  kofe 
malovaný  (Suš.   166). 

cinůvlča,  hruška  toho  jména. 

cip:  na  cip,  cip!  volá  se  na  sle- 
pice (Stařic). 

čiper,  pl.  cipfe,  střechýl,  rampouch 
(laš..). 

cipifk,  pysk  na  džbáně  (val.). 


37 


cípnatka,  plachta  z  konopného 
plátna  zvláštního  střihu.  Rozsévač 
nosí  v  ní  obilí,  ženy  rozličná  břemena 
na  zádech  (dok.  78). 

cfpnicai  -ce,  cípnačka,  plachta 
travní  idol.). 

drát,  1.  ozdoba,  okrasa,  2.  okolky: 
Budeš  s  ním  dělat  nevím  jaké  ciráty ! 

Ciroši  -a  =:  Cyrill. 

Ciryj,  -a  =  Cyrill  (Frenštát). 

císař,  -a:  »Povolim  si  hodinko 
za  cisařa«  =  hodinku  odpoledního 
spánku,  zdřímnu  si  (Fig.  134). 

císařský  h}ad:  Nebojte  sa,  chlapci, 
císařského  Madu,  šak  sa  za  Dunajem 
žitka  zeTenajú  =  v  císařské  službě 
(Bart.  II.  376).  Var.  Suš.  590:  Ne- 
bojte se,  chlapci,  u  cisařa  hladu. 

cit  —  citte  =  buď  ticho  —  buďte 
ticho:  No  cit  už,  nepkčl  Cit,  chů- 
vénko!  (Suš.  179;  var.  mlčí).  Cit, 
sú  tu  někeří  bosky  (Slav.  ČL.  X. 
300).  Malor.:  Oj  cyt,  maty,  ne  žury 
sia  (Štúr,  30).  V  rumunštině  cit  = 
mlč,  citen  =:  mlčte. 

cítit  koho  (co)  čím:  Byío  ho  cítit 
gořatkú.  Tú  muku  cítit  stuchlinú. 

čito,  honem:  Poďte  čito! 

citvorové  seménko,  cicvár  (laš.). 

clvkaf,  pomalu  jíti:  Sotva  za  ním 
civkál  (val.). 

cizince,  pl.  m.  =  cizina :  Být  pět 
roků  v  cizincoch  (val.). 

cize:  Chatupa  přišia  do  ciza  (ne- 
zůstala majetkem  rodinným)  Zl. 

cloumek:  malému  záhonečku  na 
Tišnovsku  říkají  clómek. 

cloun,  zástup:  Belo  jich  clon 
(Maš.). 

cma  =:  tma  (Df ). 

cmáňat,  silně  bafati  z  dýmky: 
Chlapi  si  zapálili  do  fajek  a  cmáňali 
(Slav.  ČL.  XI.  229».  Chlapiska,  craá- 
ňáte,  šak  by  tu  moh  čagany  věšať 
(Slav.  ČL.  X.  141). 

cmer,  1.  podmáslí  (horň.),  2.  zbytky 
přetopeného  másla  (laš.). 

cmerka  =  cmúr  (v.  t). 

cmerkaf,  srkati  (val.). 

cmochta,  cmotlacha,  nečistá,  ne- 
dbalá kuchařka.  Lecjak  to  jídlo 
ucmochtá  ta  cmochta  (záp.  Mor.j. 


cmochtat,  ledajak  vařiti :  Ucmoch- 
tala  nám  netyju  (záp.  Mor.). 

cmochtat  se,  toulati  se:  Kadým 
(kudy)  se  cmochtášř  (záp.  Mor.). 

cmrchlat,  brblati  (záp.  Mor.). 

cmrchtat  se,  sápati  se  na  někoho: 
Te  cmrchto  hocmrchtané,  nemosiš 
se  na  mně  hněď  tak  cmrchtat  (Je- 
víčko). 

cmúr,  -u,  šum  vytopený  z  másla 
(ZL). 

cmúra,  ucmouraná,  ušmouraná 
ženská. 

cmurkat,  mrkati. 

cnota  =  cnost  (laš.) :  Navrať  panně 
cnotu  (Suš.  392). 

cnosf :  Prase  má  cnosť  =  je  tlusté 
(záp.  Mor.). 

cnostně :  Já  som  tam  přiše}  cno- 
stně  oblečený,  dobře  (Dob.). 

cnostný:  1.  Takovej  cnostnej  len, 
=  pěkný  (záp.  Mor.).  2.  Však  jest 
nyní  všemu  konec,  protože  pozbyla 
ctnostný  věnec  i=  poctivost  (Suš. 
396). 

co.  Náměstka  tato  je  v  řeči  lidové 
mnohem  častější  nežli  v  jazyce  spi- 
sovném : 

1.  Za  ndméstky  i  příslovce  vztažné 
bývá  absoltUhmi  co,  a  to  v  nomina- 
tive a  neživotném  akkusativě  oby- 
čejně (ač  ani  tu  ne  vždy)  samo, 
v  ostatních  pádech  s  příslušným 
pádem  náměstky  on  nebo  s  přísluš- 
ným příslovcem  ukazovacím:  Byta 
jedna  sirá  vdova,  co  patero  dítek 
meta  (Suš.  790).  Ledajaká  dáma,  co 
ona  nemeta  jak  živa  galána  ^^  která 
(Suš.  235).  A  já  chovám  doma  takovú 
kočičku,  co  ona  vychytá  kde  jakú 
myšičku  =  která  (Suš.  692).  Šak  je 
ješče  chlapců  dosti,  co  chcó  chodit 
k  nám  =  kteří  (Suš.  245).  Co  máju 
rodiče,  ti  půjdu  do  domu  =  kteří 
(Suš.  491).  Neni  ho  ve  svěče,  co  ja 
ho  miluju  =  kterého  (Suš.  362). 
Chudobná  děvečka  nic  jiného  nemá, 
jenom  tu  poctivosť,  co  si  ju  zachová 
=  kterou  (Suš.  252).  Kde  je  ten 
chodníček,  co  sem  po  něm  chodit 
(=  po  kterém),  kde  je  tá  panenka, 
co  mne  za  ňú  vodit  .í^  (^  za  kterou). 
Ach  néni   panenky,    co  iha  těšívata. 


38 


zarůst)  chodníček,  co  ho  šTapávata. 
Kúsek  dřeva  jedtového,  co  by  byla 
truhla  z  něho  (Suš.  16).  A  já  chovám 
doma  takovú  udičku,  co  na  ni  (=  na 
které)  ulovím  kde  jakú  rybičku  (Suš. 
692).  V  maštali  nic  néni,  enom  hoté 
mostnice,  co  ty  koně  stávaly  =:  kde, 
na  kterých  (Suš.  779).  Z  toho  jabo- 
rečka  budě  kolibečka,  co  budě  dě- 
vucha  kolibať  synečka  =:  ve  které 
(Suš.  748).  Něni  tam  žádného,  kdo 
by  tam  čaroval,  ach,  že  by  to  džev- 
čatko,  co  sem  tam  chodívat  =  kam 
(Suš.  205).  To  je  tá  dědina,  co  sú 
tam  odtuď  náš  panáček  =  odkud 
(ZI.).  Na  srdečku  mám  kameň.  To 
pro  tebe,  můj  milý,  co  sme  spolu 
chodili  (Suš.  177). 

Vedle  absoltUivniho  CO  užívá  se 
často  příslovce  jak:  To  bélo  akorát 
pře  té  panence  Martji,  jak  je  ji 
usmyho  prosenca  (Mal  XXIV.  364) 

2.  Tázací  co  bére  se  velmi  často 
za  proč:  Co  tak  utikáš?  Co's  tam 
tak  dióho  stál?  (Mal.  XXIII.  363). 
Co  pláčeš,  nařičeš,  moje  potěšení 
(Suš.  378).  Co  ste  vy  tu  přišli  ř  (Kda 
I.  90).  Te  Bárto,  bratře,  pověz  nám 
krátce,  co  běžíš?  (ND.  232).  Nic  se 
nestarajte,  co  se  máte  starat?  (Suš. 
560).  Co  tu  stojíš?  Neboj  se  ho,  co 
by  se*s  ho  bál?  (Srovn.  to  =  proto.) 

3.  Námčstky  neurčité  tvoří  se  sklá- 
dáním s  příslušným  souvztažným :  Co 
hdo  přesil,  každymu  něco  dal  (Mal. 
XXIII.  365).  Vyděláš  si  co  to  (=  byť 
ne  mnoho,  přece  něco).  Co  mi  dáte, 
to  mi  dáte,  jenom  mi  něco  udělte. 
Omastím  si  čím,  tým.  Co  kusek 
uhnala,  to  struček  urvala  (Suš.  378). 
Co  je  pravda,  to  je  pravda,  on  je 
dobrý  člověk. 

\  CO  a  kerý  se  kombinují:  Zeber 
ten  hrášek,  co  keré  je  na  zemi  (Mal. 
XXIII.  364). 

5.  Výraz  slazený  bývá  doplňkem: 
Debe  béla  tá  défčica  co  po  čem,  už 
si  dávno  službu  našla.  Debe  bel  ten 
chlapík  co  po  něm,  už  bel  dávno 
ženaté  (Mal.  XXIII.  36). 

6.  co  =  kolik;  s  připojeným  nomi- 
nativem pl.  =  všeci:  On  mesli.  Bůh 
vi    co  já    mám    peněz    (Mal.  XXilí. 


364).  Mladý  Křupala  mél  dostaf  od 
rodičů  všecko,  co  je  čeho,  málo  — 
moc  (Slav.  ČL.  XI.  274).  Co  byli 
marAoši,  seděli  v  hospodách,  co  byli 
pobožní   Tudé,   šli   do  kostela  (val.). 

7.  CO  -rujak,  ve  vétách  vevolacich: 
Ach  přeběda,  nastojte,  co  jest  víno 
to  nechutné!  (Suš.  20).  Pusť  mě, 
starý,  ven  z  komory,  co  mě  ta  hla- 
věnka  bolíl  (Suš.  151).  Poctivosť, 
poctivosť,  co  ona  panuje!  Poctivosť, 
poctivosť,  co  je  to  pěkná  cnosťl  (Suš. 
498).  Ach  Bože  můj,  co  je  láska  zlá ! 
(Suš.  603).  Rarášek  esli  je  ?  Co  vám 
néni!  =:  jak  by  nebyl!  ovšem  je! 
(dok.  25). 

8.  co  s  genitivem  adj,  neutr,  bývá 
doplňkem:  Dybys  býl  co  dobrého, 
nedělal  bys  toho.  Dyby  byla  co 
hodného,  netáhala  by  se  s  chlapem. 
(Srovn.  Ten  člověk  není  nic  dobrého.) 

9.  co  by  uvozuje  vity  účelné,  čá- 
dací:  Bežél  honem,  co  by  sa  dostál 
z  lesa.  Svitaj,  Bože,  svitaj,  co  by 
skůr  mrkalo  (Suš.  250).  Jenem  co 
be  do  poledňa  přesil!  (Mal.  XXIII. 
44).  Dajte  mi  někoho,  co  by  mňa 
tam  zavedl.  Dvě  hodiny  dobře  mosí 
íť,  co  by  došel.  Dál  sem  chasníkovi 
jabko,  co  by  sa  s  ním  zahrával  (val.). 
Hleďme,  co  bychom  mohli  princku 
dostať  (Kda  I.  82).  Dovolte  nám, 
kamarádi,  co  by  nám  ti  hudci  hráli 
(Suš.  718).  Tak  sem  si  dával  pozor, 
enem  co  bech  vás  viděl  íť  do  Pře- 
rova, a  přeci  ste  mně  utekle  (Mal. 
XXIII.  40).  Co  by  se  propadlo  Kro- 
měřižský  bahno!  =  kéž   (Suš.  213). 

10.  co  uvozuje  včty  výsledné,  účin- 
kové:  Něni  teho  ve  světě,  co  můj 
vínek  rozplete  I  (Suš.  439).  A  ma  ta 
dzěvucha  také  bystré  oči,  co  ona 
vyšije  černu  šatku  v  noci  (Suš.  748). 
Co  by  nemilovat,  néni  tu  z  vás  žádný 
(Suš.  385).  Jeli  pustými  horami,  co 
nebylo  vidéť,  jen  do  nebe  (Kda  I. 
154).  Raná  béla  jenem  tak,  co  prst 
položi.  Tá  ryž  béla  taková,  co  chla- 
pík može  dostať  (dosáhnouti)  Mal. 
XXIII.  41. 

b)  Veta  hlavní  vyjadřuje  účinek, 
veta  vedlejší  příčinu:  Jak  jeli  přes 
město,   ten  strom    porouchal    domy, 


39 


CO  byl  tak  veliký  (Kda  I.  186).  Všeci 
páni  utekli,  co  se  toho  polekali  (ib.). 
Zdálo  se,  že  již  tetička  v&bec  ani  ne- 
poslouchá, co  neustále  hleděla  jenom 
před  sebe  a  nedávala  odpovědi  (Slov. 
obr.  II.  5).  Enom  malinká  hlava  se 
mu  třepotala,  co  upaloval  (Slov.  obr. 
II.  200).  Byl  mokrej  jak  myš,  co  se 
potil  strachem  (dok.  285).  Všeci  byli 
ukonaní,  co  pořáď  běhali  za  tým  do- 
bytkem (dok.  242).  Enom  kúsek  meze 
sem  požata,  a  už  sem  meta  nosu, 
sotva  sem  ju  uzviMa,  co  je  tam  toféj 
trávy  (Zl.).  Sám  nevědé},  kolik  má 
peněz,  co  být  takový  boháč  (:=  takový 
byl  boháč,  že  nevěděl . .).  Francek  sa 
potit,  co  pracovat  (=  pracoval,  až  se 
potil).    Hněď  zamdreta,   co  sa  fekta 

(Zl.). 

11.  co  ne  =  ée  ne,  aniž:  O  vše- 

ckých  vám  povím,  co  sa  neomýlím 
(Bart.  11.  191).  Jeden  sa  v  téj  már- 
nici skovát,  co  ona  nevěděta  (Slav. 
ČL.  X.  370). 

12.  co  uvozuje  vity  časové:  Poro- 
dila v  ty  vánoční  hody,  co  zamrzly 
všecky  všady  vody  (Suš.  5).  Co  měl 
někdy  vydržeť  Janeček,  vždycky  ho 
vystřihal  hřebeček  (Kda  I.  69).  On 
se  s  ňém  vadit,  co  ho  vidět  (Mal. 
XXIII.  41).  Co  v  některém  domě 
všeci  vymřeli,  v  některém  jeden,  dva 
i  tři  (Vyhl.  II.  72).  Co  hdy  přešit, 
dečky  něco  dostat.  Co  sem  se  hdy 
probudit,  pokaždý  pršeto  (Mal. XXIII. 
365). 

13.  CO  uvozuje  vity  podmínečné : 
Co  mu  trochu  vybiješ,  to  mu  ne- 
uškodí. Ai  co  sa  ožením,  rodiče  možú 
se  mnú  byt  (Zl.)..  Tak  ta  pouť  bude 
platnější,  než  co  by  ničeho  trpět  ne- 
měli (Kda  I.  154).  Nebudu  tu  robiť, 
co  by  se  tu  mělo  ztato  stříbro  rodiť 
(Suš.  522).  Nepůjdu  za  vdovca,  co 
by  pěkně  prosít  (Bart.  III.  158). 

14.  CO  při  infinitive:  Toho  chleba 
je  co  uhryzt  (=  sotva  ho  uhryze, 
co  je  tak  tvrdý),  toho  žita  je  co 
mtátit  (nepouští),  toho  děcka  je  co 
nést  (je  těžké).  Má  oběda  co  nést 
(t.  j.  jiného  už  nic  neunese).  Zdáta  se 
ně  ta  noša  Tehká,  ale  je  jí  co  smyčit. 
Žito  je  těžké,    snopa  je   co   zvihat. 


Za  dva  grécare  íiku  je  co  snésť  (Vyhl. 
I,  12).  To  je  co  řécťl  (=  to  něco 
znamená)  Vlk  16.  Nemajú  co  ptakat 
moje   černé   oči  =  proč  (Suš.  333). 

15.  co  výpustkovi:  »Ta  je  dobrá 
potom  pro  prasátka,  pravda?*  >No 
co  byl  Naši  švagr  sotva  si  na  ní 
pošmáknu*  (dok.  104).  »Tys  mi  to 
maso  snědt?*  »Ale  co  by*  ^ne- 
snědl. » Zlobíte  se  na  měř*  >Ale  co 
by!*  :=  ne,  co  bych  se  zlobil  (Šeb. 
ČL.  XII.  86).  >Ja  co  bys  choditi*  = 
nechoď.  —  Křečela  co  hrdla  (Zá- 
břežsko).  Křičát  co  hrdta  (Vah.).  Ty 
si  co  to  horší  =  čím  dál  horší  (Jicko). 
Co  skoke  sem  hnal  k  ploto  (Vyhl. 
I.  18).  Budze  tu  co  chvíla  =  co  ne- 
vidět, hned  (Dob.).  Jinde:  Bývá  tu 
co  chvíla  =  často.  Jenem  hleď,  abes 
bet  co  spis  hotové.  Mosime  se  spi- 
chať,  abezme  co  spis  vešfe  :=:  co 
nejspíš  (Mal.  XXIII.  224).  Hreďte  si 
co  spěš  pomáhat  =  čím  dřív,  tím 
lip  (Podl.).  Princeznu  uchyť,  ale  co 
spíš  utíkej  =  co  nejspíš,  co  nej- 
rychleji (Kda  II.  135).  —  Co  mně 
majó  zakryt,  oni  mne  roznesó  = 
místo   aby  mne   zakryli    (Suš.  331). 

coferi  ale  jdi,  co  nepravíš  I  (slov.). 
V  jihosl.  znamená  cofelf  střechýl, 
rampouch. 

cogaf  sa :  Cogaj  sa  už  1  =  vari, 
táhni!  (val.). 

cokolejek  =  cokolvěk :  Debe  co- 
kolejek  na  ně  se  svrhlo,  všeckymo 
se  zvolijó  (Vyhl.  II.  27). 

cokolví6ek|  zdrobnělé  cokolvěk: 
Cokolvíček  beru  k  vaření,  dycky  to 
požehnám  (Kda  II.  21). 

cokyl  ale  coky!  =  buď  ticho! 

colencovat  se  =  bolencovat  se, 
bez  účelu  choditi  (han.). 

cotky,  šubry,  ušubrané  háby,  fan- 
frnochy.  Zacotkovaná  =  ušpoAkaná, 
zašubraná  (han.). 

comborec,-rca  =  gombolec,  šubra 
(val.).  ^ 

cosi:  Cosi  tam  na  dveře  v  sini 
buchá.  Je- li  to  žebra ček,  almužnu 
mu!  (Suš.  13.)  Anča  skrze  pět  týdnů 
zdráva  byla,  ale  teď  nám  cosi  ocho- 
řela  (Korr.  Pal.  30).  Cosi  sa  mi  pořáď 
zíve.  Pořáď  mne  cosi  htava  bolí.  Cosi 


40 


sa  na  mne  hněvá.  Dnes  sa  cosi  ne- 
chce rozednit.  Nijak  tom  cosi  ne- 
možu  porozumět.  Tož  jak  tam  švagr 
cosi  vypadá?  (Zl.)  Oni  bele  cose 
z  přízně  spotem  (Mal.  XXIII.  365V 
Jozef  sa  na  mňa  cosi  pohněvat  (=  z  ja- 
kési, mně  neznámé  přičiny).  Vzali 
na  ni  cosi  velikou  zlost  (Kda  II.  193). 
Cosi  se  spolu  po  vadili  (Zl.).  Vdotky 
sa  ně  cosi  nepodařily  (Slav.  Č.L. 
XI.  48).  Pořáď  vekládal  cose  hdese, 
a  nemělo  to  konca  ani  zvonca.  Na- 
přeď pořáď  hdese  cose,  že  má  čas, 
a  že  třebas  nepojede,  až  mu  ujeta 
maSena  (Mal.  XXIII.  365). 

Zdrobnělé  tvary  má  cosi^  cosik  tyto : 
cosičko,  cosinko,  cosinečko,  cosi- 
nenko,  kteréž  znamenají  něco  pěk- 
ného, milého,  v  dětské  řeči  zvláště 
nějaký  pamlsek:  Povím  ti  cosičko, 
dám  ti  cosinko.  Já  mám  cosičko! 

coudný  (códné)  1.  čistý,  pěkný: 
nádoba,  šaty  (Zábřežsko.  2.  mravný, 
počestný  (Jevíčko). 

coufavá,  hanácký  tanec  (Bart.  II. 
398). 

coun  (cón),  counek,  mladý  výhonek, 
omlád  na  rostlině  (záp.  Mor.). 

coura6ka|  zelná  polévka,  zaklech- 
taná  mlékem  (Žď.  obr.  10) 

courák  (córák),  všední  šatky  dět- 
ské, šité  jako  kanduš  (v.  t.)  Maš. 

courat,  bryndati,  zbytečně  rozlé- 
vati: Kdo  pak  se  mně  zas  v  tem 
mlice  córal?  (Jevíčko.) 

cpát  sa,  cpu,  tlačiti  se:  Necpi  sa! 
Co  se  tam  cpeš!  Cpe  se  jak  žid  na 
palírňu,  jak  Hanák  ke  zpovědi,  jak 
zima  do  dědiny  (Zl.). 

opynky  pl.  f.,  stopky  z  peří ;  cpyňák, 
zhlavec  jimi  naditý  (Jicko).  cpynky 
dostávat  =  cpynčiť  sa,  peřiti  se: 
Naše  husí  dostavajú  cpynky  n.  sa 
cpynčá  (jicko). 

cr6ka:  Voda  teče  crčkó  (Brň.). 
Tečó  mně  crčke  po  tváři  (Maš.). 

crknút :  Crkni  mi  toho  vína  =  kápni 
trochu.  Crknúl  do  ingustu  vody  (Slav. 
ČL.  XI.  436). 

crpaf  (cirpať):  Kráva  enem  crpe. 
To  je  taková  crpuTka  (málo  mléka 
dává)  laš. 

crpeóek,  kapka  (laš.). 


orpkaf  =  crkati,  po  krapce  pfílé- 
vati  (val.). 

Ctiborovy  kopec,  na  Rusavě. 
ctif:    Ti    ho    ctile,    co   gdo  vědě) 
(iron.  =:  spílali  mu)  Mal.  5CXIII.  44 
cubr,  džber  (laš.). 
cubrnfk,  tyč,  na  níž  se  cubr  nosí; 
navleče  se  skrz  obě  ucha  (laš.). 
cucek  =  špuněk  (v.  t.). 
cuc4af,  -clu  :=  cucat,  ssáti:  Cuciá} 
si  krev  z  prstu,  až  mu  přestátá  técť 
(Slav.  ČL.  X.  31).  Z  prstu  sem  si  to 
nevycuclát  (Zl.). 

cuda :  To  je  vám  dnes  venku  cuda, 
až  boží  dopuščéní  (slota,  metelice). 
To  sú  nějaké  čudy  a  tomy  (křiky). 
Takové  čudy  dětá!  (Vých.  Mor.) 

cudař,  kdo  studně  »cúdí«  (čistí) 
val. 

cudaf,  cudovaf  někomu,  láti. 
cudovat  sa  s  kým,  vaditi  se  (laš.). 
cúdit,  čistiti:  obilí,  studni,  mlýn- 
skou strouhu.  Kráva  sa  cúdí,  čistí 
po  otelení.  Cúdit  lúky^  vyhrabovati 
»zanecúděné<.  Tá  cúdí  tú  goralku  1 
(dok.  26.)  Ti  znali  cúdit  =  píti 
(dok.  165).  Napekla  mu  buchet  a 
měli  ste  vidět,  jak  to  cúdil!  =  hl- 
Uvě  jedl  (dok.  274).  A  muž  ně  budí, 
palicú  cúdí  =  mlátí  (Bart.  III.  3). 
A  dy  mne  muž  budi,  tu  mne  kyjem 
cudi  (Suš.  485). 

cúhat  1.  kouleti:  fazole  do  gá}ka 
(do  důlku)  2.  hltavě  jísti  (vých.  Mor.). 
Ten  se  teho  nacóhál,  ten  teho  scóhál ; 
(Maš.)! 

cucha,  nešetrná  hospodyně  (Je- 
víčko). 

cuchaňa,  -ně,  rozcuchaná  ženská 
(val.). 

čuchat  co,  plýtvati  něčím,  ne- 
šetřiti; čuchat  koho,  plísniti,  špiniti: 
Cochá  hobó  lidi  (Maš.). 

čuchat  se,  zlobiti  se,  sápati  se: 
Co  by  ses  na  mne  cuchál?  (Záp. 
Mor.)! 

cuchta  =  ucuchtaná  ženská,  die 
Schlampe. 

cuk  =  1.  suk  (val.),  2.  do  cuku 
=  honem:  Vázali  zme  do  cuku 
ZUL  cukem,  v  cuku  (vých.  Mor.). 

cukef,  pl.  cukle,  gen.  cukli,  m., 
obuv  s  dřevěným  podešvem^  trepek 


41 


(Opava).  Na  Brodsku  slují  klátelky, 
na  záp.  Mor.  bandoury  a  hluky:  Vem 
ty  cukličky  na  sve  nožičky  (Suš. 
587). 

cukrovačka,  hruška,  drobná,  slad- 
ká »jak  cukr«. 

cukrováki  fazole  =  siračka  (v.  t). 

cukrová  baba,  co  prodává  cukrové 
(Rok  I.  139). 

cukruška,  hrdlička  (horň.). 

cuky-cukytei  vari-varte  (han.): 
Cuky,  cuky,  hovado  k  hovadu !  (Suš. 
694.) 

culifindai  brynda  (o  kávě)  laš. 

culík,  střechýl,  rampouch  (dok. 
131). 

culíngaf  se,  motati  se  na  místě 
(Vah.). 

culinovat,    lundati    se   (Plumlov). 

cumláň,  lanium  (bot.)* 

cumtaf,  -mTu,  dumlati. 

cumtoň,  -a,  odrostlejší,  dítě,  které 
ještě  cumle. 

cumplochi  1.  věchet,  2.  ženská 
nedbalá  v  domácnosti  i  v  obleku 
(záp.  Mor.). 

cún,  zelený  prut  révy,  vypuklý 
z  hlavičky  (v.  t.). 

ouňárí  špatná  látka  na  šaty. 
ound,  hadr,  cár,  cour  (laš.). 
cundai  nečistotná  ženská. 
cunduTai  -Fe,  nepořádná  ženská. 

cupák,  králík;  odtud,  že  při  chůzi 
dělá:  cup,  cup.  —  cupka^  samice 
králičí. 

cupat  1.  srážeti :  Větr  fuka^  hrušky 
cupa},  a  ja  sbiram  (Vyhl.  VI.  XIX. 
790),  2.  (copat)  cvičiti,  dobře  vycho- 
vávati; nevecopované  =  nevycepo- 
vaný  (han.). 

cupkati  drobným  krokem  jíti. 

cupnout  1.  Cupni  mně  hrušku 
=  shoď  se  stromu,  2.  Hruška  cupla 
^  spadla  se  stromu  (Zábřežsko). 

cur6ef  =  crčeti  (Lor.). 
curdfk  ^  surdík,  komůrka. 
curdurai-fe,  ženská  ucouraná  (laš.). 
curknuf,  trochu  ulíti  (laš.). 
cúrai    ucouraná    ženská,    cuchta. 
cúratai  kdo  se  rád  courá. 
cuzák,  cizinec  (val.). 


cuzo :  Byli  to  Tudé  odkudsi  z  cuza 

(val). 

cuzý:  Preneščasná  cuzá  mači  I 
=:  tchyně  (Čerň.  56). 

cvachýňat,  cváchati  (intens.):  Bože, 
dybych  já  to  by}a  věděla,  nebyla 
bych  až  sem  cvachýňala  (val.). 

cvat  1.  kluk  jak  cval,  silný,  zava- 
litý. 2.  Nechodz  cvalom  cvalúcím. 
Cvaly  sa  dal  běžac  (horň.). 

cvateki  chlapec  jak  cvalek,  silný, 
opleskaný  masem. 

cvalní6ek|  sedům  acre  (bot.). 

cváňat,  cvankat,  pomalu,  obtížně 
jíti:  Cváňál  za  ním.  Přicvankál  sa 
(vých.  Mor.). 

cvatoňi  -a,  tlustý,  zavalitý  (Vah.). 

cvegrušai  -še,  tchýně:  Tam  ňa, 
Bože,  tam  Áa,  de  bych  byla  sama, 
de  by  ně  cvegruSa  nerozkazovala ! 
(Bart.  II.  278). 

cvek,  cve6ek  =  cvok:  Dítě  jak 
cveček,  silné,  zavalité.  Majů  též 
hrozný  cvek  v  hlavě  =  starost 
(Vah.). 

cvekovat  (laš.  cvakovať),  cvoky 
zarážeti,  plniti :  Nacvekovál  si  kapcu 
hruškama.  Ten  to  cvekuje  do  sebe! 
(mnoho  jí). 

cven  jen  v  instr.  cvenem  (val.), 
cvenom  (horň.),  silou,  kvaltem :  Ber, 
chyc,  vezmi  to  cvenom.  Cvenem  dělat 
=  namáhavě:  Letos  aby  zemáků 
cvenem  dobýval  ze  země  (Zl.). 

cvenovat  =i  cvenem  dobývati :  hře- 
bík   ze    dřeva,    řepu    z  tvrdé    půdy 

(Zl.). 

cvérňa,   -ně,    konopná  nit   (Podl. 

z  něm.). 

cvičený  s  gen.:  Je  fSeckyho  cvi- 
čená, fšecké  práce  (Mal.  XXIV.  64). 

cvínit,  zníti:  Cvíní  mi  v  ušoch 
(horň.). 

cvírákat :  Vrabec  cviráká,  cviriká, 
cvrliká. 

cvlsty,  -tů,  pí.  m.  prádlo  z  řídké 
vlny  na  okrajky  sukna  (Slav.  ČL.  X. 
471). 

cvrk  =  cvrček. 

cvrček  1.  slaboch:  Ja  nestav  se, 
ty  cvrčku!  2.  Já  su  tvrdej  nátury; 
ale  jednu    mně  řekla   takový  slovo, 


sa  na  mne  hněvá.  Dnes  sa  cosi  ne- 
chce rozednit.  Nijak  tom  cosi  ne- 
moiu  porozumčt.  Tož  jak  tam  Švagr 
cosi  vypadá?  (Zl.)  Oni  bele  cose 
z  pHzné  spotcm  (Mal.  XXIII.  3651. 
Jozef  sa  na  mňa  cosi  pohněvá!  (=:  2  ja- 
kési, mně  neznámé  pHčiny).  Vzali 
na  ni  cosi  velikou  zlost  (Kda  II-  193). 
Cosi  se  spolu  povadili  (Zl.).  Vdoiky 
sa  ně  cosi  nepodařily  (Slav.  Č.L. 
XI.  48).  Pořáď  vekládal  cose  hdese, 
a  neméto  to  konca  ani  zvonca.  Na- 
přeď pořáď  hdese  cose,  že  má  Čas, 
a  že  třebas  nepojede,  až  mu  ujela 
maSena  (Mal.  XXIII.  365). 

Zdrobnělé  tvary  má  cosi,  cosik  tyto : 
cosičko,  cosinko,  cosinečko,  cost- 
nenko,  kteréž  znamenají  něco  pěk- 
ného, milého,  v  dětské  řeči  zvlášté 
nějaký  pamlsek :  Povím  ti  cosičko, 
dám  ti  cosinko.  Já  mám  cosičkol 

cotidný  (códné)  1.  čistý,  pěkný: 
nádoba,  šaty  (Zábřežsko,  2.  mravný, 
počestný  (Jevíčko). 

coufavá,  hanácký  tanec  (Bart.  II. 
398). 

coun  (cón),counek,  mladý  výhonek, 
omlád  na  rostlině  (záp.  Mor.). 

couradka,  zelná  polévka,  zaklech- 
taná  mlékem  (Žď.  obr.  10) 

courák  (córák),  vSednf  Šatky  dět- 
ské, šité  jako  kandufi  (v.  t.)  MaS. 

courat,  bryndati,  zbytečně  rozlé- 
vati: Kdo  pak  se  mně  zas  v  tem 
mlice  córal?  (Jevíčko.) 

cpat  sa,  cpu,  tlačiti  se:  Necpi  sa! 
Co  se  tam  cpeš!  Cpe  se  jak  žid  na 
palfrňu,  jak  Hanák  ke  zpovědi,  jak 
zima  do  dědiny  (Zl.). 

opynky  pl.  f.,  stopky  z  peří ;  cfiyňdk, 
zhlavec  jimi  naditý  (Jicko).  cpynky 
dostávat  ^^  cpynčiť  sa,  peřiti  se: 
NaSe  husi  dostavajú  cpynky  n.  sa 
cpynčá  (Jicko)- 

crfika:  Voda  teče  crčkó  (Brii.). 
Tečó  mné  crčke  po  tváři  (MaŠ.). 

crknút :  Crkni  mi  toho  vína  =^  kápni 
trochu,  Crknúř  do  ingastu  vody  (Slav. 
CL.  XI.  436). 

crpaf  (cirpať):  Kráva  enem  crpe. 
To  je  taková  crpulka  (málo  mléka 
dává)  laš. 

crpeóek,  kapka  (laš.). 


orpkaf  =:  crkati,  po  krapce  přilé- 
vati  (val,). 

Ctiborovy  kopec,  na  Rusavě. 
ctíf;    Ti    ho    ctile,    co   gdo  věděl 
(iron.  —  spflali  mu)   Mal.  XXIII.  44 
Cubr,  džber  (laS.). 
cubrník,  tyč,  na  níž  se  cubr  nosí; 
navleče  se  skrz  obě  ucha  (laš.). 
cucek  ^  špuněk  (v.  t.). 
cuclaf,  -cíu  =^  cucat,  ssáti:  Cuctát 
si  krev  z  prstu,  až  mu  přestala  técf 
(Slav,  CL.  X.  31).  Z  prstu  sem  si  to 
nevycucláí  (ZL). 

cuda :  To  je  vám  dnes  venku  cuda, 
až  boží  dopuěčénl  (slota,  metelice). 
To  sú  nějaké  čudy  a  lomy  fkřiky). 
Takové  čudy  dělá!  (Vých.  Mor.) 

cudař,  kdo  studně  >cúdf<  (čistf) 
val. 

cudaf,  cudovaf  někomu,  láti. 

cudovat  sa  s  kým,  vaditi  se  (laš.). 

Cúdit,  čistiti:  obilí,  studni,  mlýn- 
skou strouhu.  Kráva  sa  cúdí,  Čistí 
po  otelení.  Cúdit  luky,  vyhrabovatí 
>zanecúděné<.  Tá  cúdí  tů  goralku! 
(dok.  26.)  Ti  znali  cúdit  ^=  píti 
(dok.  165).  Napekla  mu  buchet  a 
měli  ste  vidět,  jak  to  cúdill  =  hl- 
tavě jedl  (dok.  274).  A  muž  ně  budí, 
palicú  cúdí  =  mlátí  (Bart.  III.  3). 
A  dy  mne  muž  budi,  tu  mne  kyjem 
cudi  (SuS.  485). 

oútiat  1.  kouleti:  fazole  do  gálka 
(do  dĎlku)  2.  hltavé  jísti  (vých.  Mor.). 
Ten  se  teho  nacóhál,  ten  tehoscóhál ; 
(Maš.)! 

oucha,  nešetrná  hospodyně  (Je- 
víčko). 

cuchaňa,  -ně,  rozcuchaná  ženská 
(val.). 

čuchat  co,  plýtvati  něčím,  ne- 
šetřiti; čuchat  koho,  plísniti,  špiniti: 
Cochá  hobó  lidi  (Maš.). 

čuchat  se,   zlobiti  se,    sápati   aei 
Co  by    ses    na   mne   cuchál?    ("* 
Mor.)! 

cuchta  =  ucuchtaná   ženská^ 
Schlampe. 

cuk  =  I.  suk   (val.),   2.  do 
T=  honem:     Vázali    zmc    do    ^ 
=  cukem,  v  cuku  (vých.  Mo^ 

cukef,    pí.  cuklť 
obuv  s  dřevěný] 


:u  (vych.  Iflof  j 

lIc,    gen.  ctt''  ^Ě 


42 


bneďsem  měla  cvrčky  v  očácb  =slzy 
(dok.  162). 

cvrndat,  bryndati  =  céprat  (záp. 
Mor.). 


cvrnknút,  ovrnkat,  po  troškách, 
po  kapkách  líti:  Cvrnkni  mi  také 
toho  piva.  Kdo  téžko  močí,  »enom 
cvroká.« 


č. 


681  hog6a  I  v  právo,  velí  se  volům 
(dol.  horĎ.). 

6abák|  prkénko  na  odrážení  špačka, 
palaestra  (Slav.  ČL.  X.  33). 

čabaňa,  -ně,  příjmení. 

6abaf|  tepati,  srážeti  ovoce  se 
stromu,  odrážeti  čabákem  špačka 
(Vlk  14). 

6abnúf|  udeřiti  prutem,  holí  (val.). 

6abor,  člověk  nedostrojený,  roz- 
cuchaný, střapatý  (laš.). 

Čabrada,  v  Čabradě,  trať  na  Vi- 
zo vsku 

čabrat  sa,  -břu,  loudavě  jíti:  Ten 
sa  čabřel  Že  sa's  dočabráíl  (vých. 
Mor.). 

Ďabrura,  Te:  Kaj  ta  čabruTa  se 
čabřeř  (laš.). 

6a6 :  Toť  je  čač !  Toť  sů  čače  1 
=  toť  jsou  věci,  kumšty:  Střífať  po 
zajícoch,  áyt  vám  ich  honci  pod 
nos  naženu,  toť  sů  čače!  (Vlk  102). 

6a6ar|  večer,  v  popěvcích  žňových: 
Daj,  Bože,  čačara,  prv  než  bylo  včera 
(ND.  211). 

Ďačenka,  bellis  perennis  (bot.). 

6a6f  baba  =  slepá  baba  (hra)  val. 

6a6ka,  kytka,  chumáček;  čacky 
vinné  (hrozny),  rybizlové,  bezové; 
čačka  kudlův.  Čmeli  májů  med  v  čač- 
kách,  včety  ve  voščinách.  Utrhne 
s  krávy  tři  čacky  kudlu  =  hrstky 
(Mor.  lid  161).  čačka,  ervum  lens 
(bot.). 

6á6ňaf:  »Húsata  sů  učáčňané,« 
když  se  mnoho  brodí  ve  vodě  (Jicko). 

čačovicai    -ce,    čečovice    (Vah.). 

6a6urka,  z  dětského  »čananý«,  fí- 
flanka,  ženská,  která  se  ráda  strojí 
(laš.). 

čáčvarai  -y,  m.,  nemotora. 

6aďa|  -dé,  přezdívka  člověku  hodně 
očadlému,  smědému  (Zl.). 


6adora,  -Te,  kráva  jak  od  slunka 
očadlá. 

čagan,  hůl  s  ohnutým  držadlem 
(vých.  Mor.). 

6aganíf,  do  hlavy  (čaganem)  vtlou- 
kati, beraniti. 

6aganka  =  čekanka,  cichorium  in- 
tybus  (bot.). 

6agaf  něco  do  sebe  =  džgať,  cpáti, 
hltavě  jísti  (val.):  Trávníky  už  byíy 
pěkné;  mety  husi  co  čagať  (Slav. 
ČL.  X.  141). 

6aget|  -gía  =  čahet,  oklešek,  hůl 
(laš.). 

6agnút|  udeřiti:  Tak  ťa  čagnul 
(val). 

čagotaf  =  gagotať,  štěbetati:  Husi 
čagoců  (val). 

6ahat  (slov.)  =  6ohaf  (val)  1.  lézti 
na  strom,  2.  sahati:  A  už  mu  čahá 
do  kapce  (dok.  15). 

čahún,  1.  vysoký  člověk,  vytáhlý: 
Byl  tu  jakejsi  pán,  takovej  čahůn 
diůhej  (dok.  155),  2.  dlouhá  noha: 
Ten  te  čahóne  natahojel  =:  dělá 
dlouhé  kroky  Qevíčko). 

Ďahýňat  intens.  slovesa  čahat. 

čáchaf  (val)  =  cákat  (slov.),  stří- 
kati vodou:  Nečákaj,  ať  nás  nepo- 
čákáš ! 

čáchnout,  udeřiti;  očáckttout,  oši- 
diti (han.). 

čachor,  chrást  zelí  (laš.). 

čachraf  se,  -chřu,  ve  vodě,  čvach- 
tati se  (laš.). 

čachtat  se  po  blátě,  brouzdati  se 
(Olom.). 

čaj  vaíašský  =  kořalka  vařená  se 
skořicí,  hřebíčkem  a  medem  n.  cu- 
krem (Vek.). 

čaja,  -je,  1.  čejka,  2.  přezdívka 
ženské  neposedné :  Esli  se  tež  učajiš, 
ty  čajo !  (laš.). 


43 


čajdai  1.  ano,  věru:  A  čajda,  je 
tam  1  2.  á  propos :  Čajda  I  Zabo)  som 
vám  povedzéc,  ke  by  scě  k  nám 
trochu  přišli  (horň.). 

čajkai  1.  člun  z  desek  sbitý  (•člun* 
je  z  dubu  vydlabaný)  Podl.  2.  =  čaj : 
Uvaříme  si  trochu  čajky  (dok.  151). 

6áka  =  nadéje  (záp.  Mor.):  Je 
špatná  čáka  na  hórodo  (na  vých. 
Moravě  >ukážka<). 

cákat  vodu,  po  částech  vyhazo- 
vati :  Čákál  hnoj&vku  topatú  na  hnůj 

(Zl.). 

6ale  I  v  právo  1  velí  se  volům  (dok. 

123). 

6ama|  huba:  Ten  má  čamo  ne- 
vepařenó!  Dám  tě  po  čaměl  (Jevíčko). 

6am6et  =:  tlaščet  (v.  t.):  Voda 
v  botě  čamčí.  Raci  čamčijó  (Zá- 
břežsko). 

6amif  =  kTaměť  =  skřaměť,  ve 
smyslu  opovržlivém  seděti  (čuměť); 
hlavně  když  se  pobízí  spát,  aby  se 
světlo  nepálilo  (Vah.). 

Čamínek,  v  Čamínku,  také  Ča- 
mínka  —  v  Čamínkoch,  údolí  ve 
Vizo\7icích. 

čampa  =  špaček  (hračka)  v.  t. 

čampatai  -ly,  m.,  kdo  se  čampá, 
špatně  chodí  (slov). 

čampat  sa  =  čachrať  sa:  Ten 
čampafa,  kde  sa  tam  čampá?  (slov.). 

čamputa,  -ty,  m.,  přezdívka  dobyt- 
četi i  člověku,  který  nepěkně  chodí 
(vých.  Mor.). 

6amší|  -Sá,  n.,  haraburdf  (laš.). 

6amtat  se,  -cu:  Čamce  se,  kdo 
>se  valí  jako  štyři<  (záp.  Mor.). 

čaňdi  -ně,  kočka  (val.). 

čananý  =  čínaný  =  čančf  = 
čínčí,  pěkný  v  řeči  dětské  (ND.  24). 

čandor  =:  čavera  (v.  t),  rozcu- 
chaná roba  (laš.). 

čandra  na  tragači,  šanda,  co  se  dá 
kolem  krku  (Jicko).    • 

čandrafi  -dřu,  šplíchati  (laš.). 

Ďandůvka,  jablko  toho  jména. 

čaňOf  příjmení  horň.  vedle  Čaňa. 
Skloňuje  se  v  ostatních  pádech 
jedn.  čísla  dle  Čaňa  (vzor  duša): 
2.  Čaně,  3.  Čaňovi,  4  Čaňu,  5.  Čaňo, 
7.  Čaňú,  pl.  1.  obá  Čaňé  (otec  i  syn) 
n.  Čaňové,  2.  Čaňů,  3.  Čaňom,  4.  Čaně, 


5.  Čaňé,  6.  Čaněch,  7.  Čani  (s  těmi 
Čani  sa  pohádat).  Tak  všecka  (častá) 
osob.  jména  na  o  s  předchozí  sou- 
hláskou měkkou:  Fráňo,  Keňo  a  p. 
(Df.). 

čantoryjka  n.  santaryjka,  ery- 
thraea  cent.  (Slezsko). 

čapa,  1.  =  čopa,  kopka  sena  (val.), 
2.  tlapa,  paprč,  die  Pratze  (záp.  Mor.). 

čapák,  1.  hrnec  čapatý,  t.  j.  nízký 
a  baňatý,  2.  jablko  toho  tvaru  a 
jména,  veliké  a  sladké. 

6apaía|-le,  školka  mateřská  (Líšeň). 

čapalák  —  čapalačka,  dítě  od  4. 
do  6.  roku,  jež  chodí  do  >čapale« 
(Líšeň). 

čapaňai  -ně,  1.  nízký,  >rozčápený< 
štěp  (val.),   2.  =  čepaň,  střep  (laš.). 

čapar,  čapatý  (laš.). 

čápar,  kus  vlny  s  ovce  ustřižený 
(val.). 

čápatf  -pu,  1.  máchati,  močiti, 
2.  Dítě  už  čápe  =  začíná  choditi 
(Jevíčko). 

6ápat  sa,  -pu,  broditi  se,  čmuch- 
tati  se  vodou,   blátem    (vých.  Mor.). 

čapatý,  nízký  a  baňatý  (v.  čapák): 
Na  tem  poli  stojí  hruščička  čapatá 
(Bart.  III.  349).  Och,  dobře  má  Svi- 
rák,  že  ti  s  těma  čapatýma  nosama, 
to  že  sú  nedobří  lidé  —  rozplesklými 
(Slav.  ČL.  XI.  485). 

čapčura,  kdo  by  rád  čaměl,  čuměl, 
nečirně  seděl  (laš.). 

Ďapénka,  čapka,  čapěni,  dřep :  ča- 
pěnkum  chodiť,  po  čapěnce  čundro- 
vať  (laš.). 

čapět  (slov.),  čopéf  (val.),  seděti 
na  bobku  (Vlk  96).  Ten  si  počapí, 
posedí  ve  vězení  (Vah.). 

čápi  kameň,  druh  vápence  (Nové 
Město). 

čapín  n.  čapoch,z^mé\i  žlutý,  ranný. 

čapiřitka  =  čapčura.  Tá  chalupa 
je  enom  taková  čapiřitka  (Zl.). 

čápif  sa,  přikrčovati  se  k  zemi. 
Slepice  se  čápi,  když  ji  někdo  chytá, 
rozčápený,  stojící  nohama  od  sebe 
roztáhlýma   (Slav.  ČL.  X.  301). 

čapka,  dřep :  Torek  šedi  na  čapce 
—  na  bobku,  dřepí  (ťig.  21).  Sednut 
na  čapku  (vých.  Mor.). 


44 


čapkat,  tleskati  rukama:  Rukama 
čapkata  (Suš.  125). 

čapky,  na  bobku  (Btcha). 

čapnut  (slov.),  čopnúf  (vaL),  sed- 
nouti na  čapku  (vých.  Mor.).  Tésto 
se  mně  zvihio,  a  včil  hleď,  jak  čaplo, 
spadlo,  srazilo  se  (Vyhl.  I.  95),  2  lap- 
nouti,  chopiti. 

čapotat,  -cu,  intens.  slov.  čápat: 
Prší,  tak  čapoce. 

6aprak|  třapec  (laS.). 

čaptafi  -pcu,  bolavé  místo  lékem 
natírati;  též  o  kolébavém  chodu: 
Čapce  se  ta  čaptula  (laš.). 

čaptuškai  čaptuFai  malá  ženská, 
která  dělá  drobné  kroky  (laš). 

čapura,  -Te,  čapulka,   1.  slepička 

ráda  čapicí,  2.  malá  ženská  (laš.). 

čaputa.  Na  Záhoří  lipenském  na 
štědrý  den  člověk  zakrnělého  vzrůstu 
spraví  se  na  pólo  do  mužských,  na 
pólo  do  ženských  šatů,  vycpe  se 
slámou,  na  hlavu  vezme  řešeto  a  do 
ruky  býkovec.  Chodí  po  dědině,  a 
kde  kterého  výrostka  potká,  bije, 
aby  prý  lépe  rostl  než  on.  Říkají 
mu  čaputa  (Mor.  lid  14). 

čarabaňa,  -ně.  U  Příbora  na  smrt- 
nou  neděli  vynášejí  ustrojenou  v  černé 
šaty  čarabaňu  a  na  dub  pověsivše, 
kamením    po   ní  házejí   (Suš.    770). 

čaraga,  rozkřičená  hus  (Podl.). 

Ďaragaf,  čaragovafi  kejhati:  Hus 
čaragá  (val). 

čarachyňai  ně,  zlá  stará  baba 
(han.). 

čáraneCi  -nca,  znak,  kde  bylo 
čáráno. 

6arbaf|  čmárati  (val.). 

čářit  (na  Hané),  šářit  (na  Zlínsku), 
utíkati :  Čáři  přimo  do  hospodě  (fig. 

11). 
čarodeník  -nica  =  čarodějník. 

čarodenlcký:  Roste-li  po  dešti  na 
hnoji  čarodenicky  máslo,  běložlutá, 
houbovitá  plíseň,  je  to  neklamným 
znamením,  že  čarodějnice  ujímá 
užitku   (Mor.  lid   142). 

čaromůra  =  čarodějnice:  Ná,  ne- 
chala teho  tá  čaromůra?  (dok.  246). 

6arták|  prkenná  bouda  (val.  z  rum.). 

6arúvat|  it.  slov.  carovat  (vých. 
Mor.). 


čarýcafi  6arygaf,  ledajak  čárati 

(val.). 

čas:  Už  je  temu  čas  (Suš.  552). 
Já  si  do  času  opoledni  nelehnu  = 
nikdy  (Vah). 

čásaf :  Ogaři  čásali  chrusty  =  se- 
šlehovali  (Slav.  ČL.  X.  141).  Fajku 
do  huby,  a  už  čásá  =  Jde  dlouhými 
kroky  (Slav.  ČL.  Xll.  43). 

6asit  se :  Už  se  časí,  vyjasnívá  po 
dešti. 

Ďasrador,  častavský  rýv,  má  žluté 
hrozny  (slov.). 

6ástavka|  hruška  toho  jména. 

6asnosf :  Doveď,  Pane,  doveď  mne 
po  této  časnosti  do  nebe  (Suš.  66). 

6astlf,  často  navštěvovati:  Smrť 
nás  častí  (val.).  Ti  sa  častíja  a  rádi 
hostinky  dávajú  (Václ). 

6ašíf,  šiditi  (val.) 

6ava|    velbloud,    nadávka  ženská. 

6avera,  6avaryjai  ucouraná  ženská 

(laš.). 

6ážíf  na  koho,  číhati  (val.). 

6e6atka  =  čečetka,  pták  fringilla 
linaria. 

6e6ótkO|  bellis  perennis  (bot.). 

6e6orodzinyi  borůvky  (St.  Hroz.). 

6e6ulka|  konec  prstu,  na  ruce  i  na 
noze:  Srazil  čečulku  (záp.  Mor.) 
=  skopl  řepu  (vých.  Mor.). 

čečůvka  =  čučka,  čočka  (vých. 
Mor.) 

6ehtat  sa,  otírati  se :  VůJ  sa  čehFe 
o  strom  (vých.  Mor.). 

čeho?  uvozuje  odpor  proti  vy- 
slovenému tvrzení:  »Toho  býka  ne- 
uvedeš I «  »Čehoř  ešče  silnějšího  sem 
uvédt!«  »Počkaj  enom,  ten  ti  dá!« 
•  Čeho?  takového  švrčka  bych  se 
leklř«   (vých.  Mor.). 

6echák|  český  hrnec.  >Čecháke 
só  inači  než  prostějovsky  lebo  bro- 
decky  lebo  litovelsky  hrnce.  Só  tak 
trocho  do  červena  a  pře  tem  drsný 
jak  hleněny  tróbe,  ešle  vite«  (Pro- 
stějov). 

6echel|  rubáš:  Zkazte  vy  tam 
mojí  paní,  ať  mi  pošle  čechel  nový. 
Dvanást  truhel  otevřela,  žádné  košile 
neměla.  Když  třinástou  otevřela,  tam 
ta  košile  ležela.  Nesu  tobě  cechel 
nový  (Suš.  108). 


45 


6echer,  čecherec,  ostrý,  ponejvice 
lesem  porostlý  hřeben  hory:  Vystavit 
sa  na  čecheře  (Vlk  95). 

čechtat  sa,  -chlu  =  čehlat:  KoAé 
sa  čechFú  krkama  o  šraAk,  trou 
(vých.  Mor.).  Mašík  sa  čechtá)  o  ptot, 
škrabal  se  (Slav.  ČL.  XI.  469).  Kabát 
očechtaný,  odřený  (Zl.). 

Ďechman  =  čechmant  =:  čerch- 
mant, euf.  čert:  Čechman  to  vzat. 
Kam  tě  čechmant  nese.^ 

6echořlt|  dim.  slov.  čechrat:  na- 
čechořený,  chorý ;  obraz  od  slepice. 

čeká  =  čáka,  naděje :  mátá  čeká 
(val.). 

čekaná  =  čekání:  Pámbů  zaptať 
za  čekanů !  Myslivec  být  na  čekané. 

čekanec:  Novomanželé  nedostah 
vždy  hned  >  místo <;  kolikrát  byli 
>čekancama«  10 — 20  let  a  s  rodiči 
při  stole  se  živili  (Vyhl.  II.  117). 

čekanka  1.  výstupek  přede  dveřmi, 
podobný  han.  žudru  (Vyhl.  VI.  XIX. 
38).  2.  »Vitam  če,  čekanko,  smrč 
ma  mita  =  na  kterou  již  dávno  čekám 
(Suš.  13). 

čekat  1.  s  gen.:  Čekáme  sluníčka 
z  voblaků  (Suš.  36).  Čekaj,  čekaj, 
kravičko,  tej  zelenej  travičky,  tak 
jak  já  sem  čekata  téj  modrej  suk- 
ničky (Suš.  483).  2.  s  akkusativem 
a  infinitivem  a)  sloves  dokonavých 
s  významem  budoucím  b)  sloves  ne- 
dokonavých s  významem  přítomným : 
Já  ho  čekám  dnes  přijet  =  že  při- 
jede. EšČe  zme  vás  nečekali  stávat 
^  nečekali  jsme.  že  již  vstáváte 
(Zlín).  Srovn.  pamatovat,  3  Čekám 
na  to  jak  na  boží  smitování.  Čekali 
zme  tě  jak  děti  matku  s  trhu. 

čeledín  1.  svobodný  chasník  slu- 
žebný, 2.  svobodný  synek:  Včil  sa 
na  mňa  Fudé  ptajú  a  děvčátka  zdo- 
vídajú,  čí  sem  já  čeledín  (Bart.  I.  70), 
3.  =:  dobré  kvítko:   To  je  čeledín! 

četo  1.  v  pl.:  Pani  myslivka  tak 
tam  dali  nad  studnu  ty  četa  a  dívali 
se  dotu  (laš),  2.  příční  deska,  v  předu 
i  v  zadu  mezi  bočnice  (boční  desky) 
zastrčená  (vůz  18),  3.  jméno  vrchu 
na  Vsacku. 

Čelonlni    trať    ve    Chvalkovicích. 


čeFusno,  čelesno  (záp.  Mor.),  če- 
lustě  n.  čeFusťa  (pl.  feni.  vých.  Mor.), 
otvor  do  kamen. 

čefústka,  drobný,  slabý  člověk 
(Kt.  Dod.  I.);  též  příjmení. 

čemer  >to  sú  guče  jak  ořechy 
pod  kolenama,  na  krku  a  pod  pésťú. 
Je  z  náhlýho  kroku  a  pití  náhlýho« 
(dok.  266). 

čemerda,  coll.  drobotina,  děti 
(Dob.). 

čempel  =  čepel  u  nože  (laš.). 

čemu  1.  nač:  Čem  to  bude?  (Zl.) 
2.  proč  (Jicko,  laš.),  čemu  ni  =  proč 
ne?  Čemu's  tam  neset?  Čemu  si  tam 
nébyt?  Všeci  se  ptali,  čemu  ptače 
(Vyhl.  ČL.  X.  264).  Čemu  něořešř 
(Suš.  517).  Čemu  si  psa  nečvat? 
(Suš.  133).  3.  protože,  neboť,  vždyť 
(laš.):  Hrabě  zakázat  lesem  chodiť, 
čemu  ma  tam  zvěř.  Něbudě  dnes 
pršeť,  čemu  je  tak  čerstvo.  Kosteta 
něuvidži,  čemu  je  v  nižině.  Čemu 
je  hojně  takových,  co  študyruju  na 
kněze  a  potem  něchaju  tak.  Čemu, 
kdo  děta  cihtu,  to  ji  němože  dětať, 
ež  na  svojim  polu.  Čemu,  dy  my 
iděm  na  huby,  to  my  vidimy .  .  . 
Studna  je  tak  htyboka  jak  ten  kopec, 
čemu,  dy  větr  fuka,  papir  tam  hod- 
zeny  idě  kanatem. 

čep  1.  železný  konec  lušně,  za- 
strčený v  ose  (vůz  V.),  2.  u.  saní 
(saně  2). 

čepák,  hliněná,  černá  n.  červená 
nádoba  na  vodu  s  uchem,  hrdlem 
a  >culíkem«  (menším  hrdlem  v  boku). 
Dospělí  pijou  z  čepáku  hrdlem,  děti 
culíkem  (dok,  156):  Nesl  na  zádech 
nezacpanej  čepák  (dok.  161).  Naber 
mně,  děvečko,  vody  do  čepáčka 
(Suš.  382). 

čepaňa,  -ně  1.  střep:  Mám  htavu 
jak  čepaňu  (když  hlava  bolí)  vých. 
Mor.  2.  hlava  ve  rčení:  Dostaneš  po 
čepani,  uhodím  tě  do  čepaně  (Opav^). 

čepcovat,  bíti  po  hlavě:  Načep- 
covát  mu.  Chtapi  sa  čepcovali  (Slav. 
ČL.  XI.  229). 

čepek  1.  do  sklenice  =  zátka 
2.  čepky  i=  mandle :  Ditěti  spadty 
čepky.  Čepky  spadlé  (zapálené  man- 
dle)  *se  zvihají,  potahují*,  t.  j.  silně 


46 


Z  dola  na  horu  potírají  nastíněnými 
palci. 

čepéřít  sa,   vynášeti  se   nad  jiné 

(val.). 

čepice  bývaly  za  stará  soukenné 
neb  aksamitové,  kožešinou  obšité, 
dle  kteréžto  kožešiny  mély  svá  jména : 
sobolovica  neb  sobolina,  vidrovica 
(slov.)  =:  viderka  (laS.)  =:  bedří  če- 
pica  (Brň.),  tchořovica,  kunica,  bara- 
nica. 

6epí6ka  1.  čarodějnice  (Zábřežsko) 
2.  Srazil  čepičku  =  čečulku  (v.  t.) 
Jimramov. 

čepka  =  čepice  (vých.  Mor.). 

6eřeň|  -a,  m.  1.  čeřen  hory  = 
hřeben,  2.  šindel  složený  do  čeřena, 
jako  střecha  v  šárech  složený,  aby 
neležel  jeden  zcela  na  druhém  a  mohl 
>obtúchnúť«  (obeschnouti)  v.  hraň 
(Vlk  46),  3.  sí£  o  půl  oblouku.  Rybák 
drže  čeřen  v  ruce  brodí  se  s  ním 
ve  vodě. 

čerepi  střep:  Mám  prehodzený 
čerep  u  tebja  =  zavroubeno  (Dob.V 

čerešňa  =  kerešfta,  třešeň  (Dob.). 

čerevo,  střevo  (Dob.). 

černast :  Kýho  černasta,  euf.  čert. 

černastýi  čemavý  (val.). 

čerňavai  černý  mrak:  Za  našú 
stodolu  čerňava,  mrakava  (Bart.  II. 
152). 

černice  1.  druh  švestkového  ovoce, 
2.  černá  třešně  drobná,  3.  ostružina, 
4.  černá  ornice. 

černičfi  ostruží. 

čem  Íčka  fazole  drobná,  ploskatá, 
černá  do  rnodra  (ND.   180). 

černičné,  v  Černičném,  pole  na 
Vizovsku,  na  němž  je  černice  i=  černá 
zem. 

černidlo  1.  plevel  rostoucí  v  pše- 
nici ;  má  na  vrchu  střapatý  klas  žlutých 
květů,  ze  semene  trousí  se  černý  prach, 
jenž  mouku  černí  (melampyrum), 
2.  inkoust  (laš.  vulgo). 

černigari  umouněnec,  ušmouranec 
(laš.). 

Černína  1.  actaea  spicata  (bot.), 
2.  černá  (smědá)  mouka  (laš.). 

černistýi  černavý  (val.) 

černo,  mnoho:  Belo  ich  tam  až 
černo  (Mal.  XXIII.  223). 


černohlávek  1.  sylvia   atrícapilla, 

2.  parus  palustris  (Zl.),  3.  prunella 
(bot.) 

černohlávka«  ujaga  chamaepitys 
(bot ). 

černopasýi  druh  holubů. 

černucha  =  černula,  černá  kráva, 
ovce. 

černý  1.  špinavý:  v  čiernéj  som 
košeli  (Bart.  III.  577)  Hlava  za- 
bachlaná  v  černém  čepci  (Bart.  III. 
488),  2.  dobytku  vepřovému  říká  se 
euf.    černý   n.    ušípaný  (=  špinavý), 

3.  ba  černého!  euf.  čert,  4.  černý 
drozd  =  kos  (horň.),  černý  kořeň, 
helleborus,  černý  rákosník,  pták  cinc- 
tus  aquaticus  (Jimramov),  černá  jate- 
lina,  cytisus  nigritans;  černá  polívka 
=  zasmažená  (záp.  Mor.),  černý 
maso  =  uzené  (han),  5.  černý  y^i^ 
uhel,  hlaveň,  kavka,  zem  (špinavý), 
kominář  (ušmouraný),  bot  (prádlo), 
drahý  (ruce  n.  nohy  nečisté). 

čerpák,  dřevěná  nádoba  půllitrová 
z  mosoru,  t  fládru  bukového  vy- 
soustruhovaná  (val). 

čerstvučký,  líbezně  čerstvý. 

čerstvý  jak  ryba,  hádě,  cigán 
o  hromícách. 

čert,  na  vých.  Moravě  čert.  To 
sú  čert  baba!  (Slov.  obr.  II.  92). 
Čert  s  tebó  vobšívá  dírke  =  nepo- 
seda (Líšeň).  Ty  si  na  místo  čerta  I 
(o  člověku,  který  působí  pohoršení). 
Ve  sósedi,  chlopatýho  čerta  dbáte 
(arch.  I.  84)  =  nic.  To  smrdí  čertem 
=  to  je  nebezpečné.  Topí  čertem 
=  zamýšlí  něco  zlého.  Ale  to  ešče 
tedová  býl  čert  malý  cMapec,  poř. 
=  dávno  (Slov.  ČL.  X.  371).  Nestojí 
to  ani  za  starého  čerta.  Vzál  to 
čert.  Janek  kúríí  enom  tak  íeda  čert 
za  zlé  nemét  =:  pro  jméno,  aby  se 
neřeklo  (Slav.  ČL.  X.  299).  Být  tě 
tam  čert  dhižen!  Sak*s  tam  čerta 
děíáí!  (=  proč's  tam  šel?).  Ale  do 
čerta,  dyť  sem  přece  sám  viděl  a  p. 
Tu  máš,  čerte,  kropáč  (krop  si  sám). 
Už  sem  se  mu  dosť  napomáhal,  ale 
ešče  jednúc  mi  neřekí :  Čerte  ďáble, 
děkuju  ti  (=  N.  N.).  Na  a  jdi  v  čerty 
do  pekla  (Kda  II.  88).  Peníze  sú 
v  čerty.    Čerti  vzali  I    —    opovržlivě. 


47 


u  vědomi  vlastní  převahy,  na  způsob 
mezislovce,  jako  by  řekl:  No  pravda  1 
No  hle!  Ale  di!  a  p. 

čert,  druh  tance  (Suš.  602). 

Čerta  k|  hora  na  Valaších  = 
Čarták. 

čerti  =:  čertův,  čertový,  čertovský : 
U  tebe  mám  čertí  bydlo  (Suš.  7.). 
Čertí  hovno,  assa  foet.,  čertí  kus, 
succisa  pratensis  (bot.),  čertí  tabák 
lycoperdon  bovista  (houba). 

čertinec  =  čertí  trus  (Vyhl.  VI. 
XIX.  151). 

čertoryje,  v  Čertoryjách,  žleb 
u  Vizovic,  trať  ve  Vrbéticích,  osada 
na  Olomoucku. 

6ertoV|  vrch  na  Vsacku. 

čertovafi  klnouti  (jako  ohromo- 
vať<).  Slav.  ČL.  XL  47. 

6ertoveC|    vinohrad    (Žeraviny). 

čertova  rodina,  přezdívka  kozám 
(ND.  199). 

čertovo  křídto,  succisa  pratensis 
(bot). 

čertovo  peří,  stipa  pennata  (bot.). 

čertovo  žebro,  aspidium  filix 
(bot.). 

čertový:  Kde  ste  do  čértovéj 
chvíle  =  do  šlakovéj  =  tak  dlouho? 

(Zl.). 

červ:  Červu  máme  tře  drohe: 
vlasáke,  hléste  a  ščóre.  Vlasáku  máte 
névic  v  greftách  k  Dobanom.  Dež 
se  tam  necháte  v  grefté  dobytče 
napiť,  vleze  mo  vlasák  do  hobe  a 
zavrce  se  mo  do  kosti.  Hléste  do- 
stane zvíře  ze  Spatný  ho  fotra  a  ščór 
se  přechetne  na  kužo  tak  maňó 
(fíg.  23).  Červ  kručený,  včelí  červ 
zasedlý  ve  vajíčku ;  lerv  bršený,  včela 
z  vejce  vylíhlá  (Zl.). 

červenek  1.  sukno  barvy  červené 
(Vlk  ICX)),  2.  brambor  červený. 

červenastýi  červenavý,  červený 
(val.). 

červenat  se :  Šňůrečku  mu  zavá- 
zala, by  sa  na  něm  červenala  (Suš. 
174).  Tobě  líčka  červeňajú  a  mně 
ne  (bez  se)  Bart.  líl.  416. 

Červenec,  trať  (Blansko). 

červeníce  pl.  f.,  kožené  kalhoty 
hanácké. 

červenina,  červená  půda. 


červenka  1.  koza  srstí  červené, 
2.  pták  luscinia  rubecula,  3.  hruška 
toho  jména,  4.  úplavice. 

červenochvostekzz  červenka  pták 
(Jicko). 

červený  1.  červený  trn,  lycium 
barbarům  (bot.),  2.  červená  =  krev : 
Ai  červená  při  tom  télda.  Uhodit  ho, 
hněď  ho  červená  poléla  (vých.  Mor). 
Červená  ju  polévata,  do  šátečka 
utírala  (Suš.  114),  3.  červené  pon- 
dělí =  velikonoční  (od  červených 
vajec)  Mor.  lid  42,  4.  červený  jak 
krev,  oheň,  rechtorovo  tele  (o  holce 
příliš  červené).  Má  milá  byla  bys 
červená  jako  rys  (Bart.  II.  303). 
Uvážu  si  pentTu  červenu  jak  plameň 
(Suš.  261). 

červina,   kráva   s  červenou   srstí. 

červinky  pl.  f,  neúrodná  pole 
s  červenou  zemí  (Nov.  Město). 

červík,  verbascum  (bot.). 

červivec  1.  polygonům  persicaria 
(bot),  2.  ba  červivca!  (euf.  =  čert). 

česanec,  -nca,  pohlavek:  Dostane 
česanec  (dok    43). 

česat  1.  tříti:  Očeš  mi  trochu  ten 
kabát  =  otři  kartáčem.  Kráva  se  češe 
o  strom  (Zl.) ;  2.  ovoce  (v  záp.  Moravě ; 
na  vých.  se  trhá,  obírá):  Syneček 
hruštičky  očesal  (Suš.  751,  od  Dačic). 

český  šajnů  =  tři  krejcary,  český 
stříbra  =  groš  (slez.) :  Hotuju  vám 
pecen  chleba  a  koláč,  ešče  k  tomu 
česky  peniz  na  pomoc  (Suš  748).  Kery 
poctivy  mládenec,  da  nam  groš  český 
na  věnec  (Suš.  740).  Dá  —  ji  gréjcar 
nebo  český,  zaplatí  mu  Bůh  nebeský 
(Suš.  741).  Ešče  ja  vam  koledničky 
česky  dam  (Suš.  746). 

česnečicdi  -ce,  polní  česnek 
(Peck). 

česnečka  (han.)  =  česnekovica 
(val.),  česneková  polévka  na  snídaní. 

česť  (na  St.  Hroz.  gen.  česti^  Dob.), 
titul:  Jaká  česť  mu  náleží?  Dál  mu 
matu  česť.  Nevím,  jakú  česť  vám 
mám  dat  (jak  vás  titulovati). 

češák  nebo  čéška,  brambor  pů- 
vodu českého,  dlouhý  a  kropenatý. 

Češka,  polévka  zemáková  s  čes- 
nekem, kořením  a  trochou  másla 
(Vek.). 


46 


Z  dola  na  horu  potírají  nastínénými 
palci. 

čepéřit  88,   vynášeti  se   nad  jiné 

(val.). 

68piC8  bývaly  za  stará  soukenné 
neb  aksamitové,  kožešinou  obšité, 
dle  kteréžto  kožešiny  mely  svá  jména: 
sobotovica  neb  sobolina,  vidrovica 
(slov.)  =.  viderka  (laS.)  =  bedří  če- 
pica  (Brň.),  tchořovica,  kunica,  bara- 
nica. 

68pi6k8  1.  čarodějnice  (Zábřežsko) 
2.  Srazil  čepičku  =  čečulku  (v.  t.) 
Jimramov. 

6épk8  =  čepice  (vých.  Mor.). 

Č8řeA,  -a,  m.  L  čeřen  hory  = 
hřeben,  2.  šindel  složený  do  čeřena, 
jako  střecha  v  šárech  složený,  aby 
neležel  jeden  zcela  na  druhém  a  mohl 
»obtúchnúf<  (obeschnouti)  v.  hraň 
(Vlk  46),  3.  sí£  o  půl  oblouku.  Rybák 
drže  čeřen  v  ruce  brodí  se  s  ním 
ve  vodé. 

68repi  střep:  Mám  prehodzený 
čerep  u  tebja  =  zavroubeno  (Dob.). 

68reáA8  =  kerešňa,  třešeň  (Dob.). 

6erevO|  střevo  (Dob.). 

68rnast:  Kýho  černasta,  euf.  čert. 

černastýi  čemavý  (val.). 

Č8rň8va|  černý  mrak:  Za  našú 
stodolu  čerňava,  mrakava  (Bart.  II. 
152). 

černica  1.  druh  švestkového  ovoce, 
2.  černá  třešně  drobná,  3.  ostružina, 
4,  černá  ornice. 

6erni6(|  ostruží. 

6erni6ka  fazole  drobná,  ploskatá, 
černá  do  rnodra  (ND.   180). 

6erni6né|  v  Černičném,  pole  na 
Vizovsku,  na  němž  je  černice  i=:  černá 
zem. 

černidlo  1.  plevel  rostoucí  v  pše- 
nici ;  má  na  vrchu  střapatý  klas  žlutých 
květů,  ze  semene  trousí  se  černý  prach, 
jenž  mouku  černí  (melampyrum), 
2.  inkoust  (laš.  vulgo). 

Ďernigari  umouněnec,  ušmouranec 
(laš.). 

černina  1.  actaea  spicata  (bot.), 
2.  černá  (smědá)  mouka  (laš.). 

černistý,  čemavý  (val.) 

6erno,  mnoho:  Belo  ich  tam  až 
černo  (Mal.  XXIII.  223). 


černohlávek  1.  sylvia   atrícapilla, 

2.  parus  palustris  (Zl.),  3.  prunella 
(bot.) 

6emohiávk8,   ujaga   chamaepitys 

(bot ). 

6ernop88ý,  druh  holubA. 

černucha  =  černuTa,  černá  kráva, 
ovce. 

6érný  1.  špinavý:  v  čiernéj  som 
košeli  (Bart.  III.  577)  Hlava  za- 
bachlaná  v  černém  čepci  (Bart.  III. 
488),  2.  dobytku  vepřovému  říká  se 
euf.    černý  n.    ušípaný  (=  špinavý), 

3.  ba  černého!  euf.  čert,  4.  černý 
drozd  =:  kos  (horň.),  černý  kořeň, 
helleborus,  černý  rákosník,  pták  cinc- 
tus  aquaticus  (Jimramov),  černá  jate- 
lína,  cytisus  nigritans;  černá  polívka 
=  zasmažená  (záp.  Mor.),  černý 
maso  =  uzené  (han),  5.  černý  ^Vi^ 
uhel,  htaveň,  kavka,  zem  (špinavý), 
kominář  (uSmouraný),  bot  (prádlo), 
drahý  (ruce  n.  nohy  nečisté). 

6erpák,  dřevěná  nádoba  půllitrová 
z  mosoru,  t  íládru  bukového  vy* 
soustruhovaná  (val). 

6erstvu6ký|  líbezně  čerstvý. 

6erstvý  jak  ryba,  hádě,  cigán 
o  hromícách. 

čert,  na  vých.  Moravě  čert.  To 
sú  čert  baba!  (Slov.  obr.  II.  92). 
Čert  s  tebó  vobšívá  dírke  =  nepo- 
seda (L<šeň).  Ty  si  na  místo  čerta  I 
(o  člověku,  který  působí  pohoršení). 
Ve  sósedi,  chlopatýho  čerta  dbáte 
(arch.  I.  84)  =  nic.  To  smrdí  čertem 
=  to  je  nebezpečné.  Topí  čertem 
r=:  zamýšlí  něco  zlého.  Ale  to  ešče 
tedová  být  čert  maty  chfópec,  poř. 
=  dávno  (Slov.  ČL.  X.  371).  Nestojí 
to  ani  za  starého  čerta.  Vzá)  to 
čert.  Janek  kúrít  enom  tak  íeda  čert 
za  zíé  nemét  =  pro  jméno,  aby  se 
neřeklo  (Slav.  ČL.  X.  299).  Býř  tě 
tam  čert  dhiženl  Sak*s  tam  čerta 
détáí!  (=  proč's  tam  šel?).  Ale  do 
čerta,  dyť  sem  přece  sám  viděl  a  p. 
Tu  máš,  čerte,  kropáč  (krop  si  sám). 
Už  sem  se  mu  dosť  napomáháí,  afe 
ešče  jednúc  mi  neřeki :  Čerte  ďáble, 
děkuju  ti  (=  N.  N.).  Na  a  jdi  v  čerty 
do  pekla  (Kda  II.  88).  Peníze  sú 
v  čerty.    Čerti  vzali!    —    opovržlivě. 


47 


u  vědomí  vlastní  převahy,  na  zp&sob 
mezislovce,  jako  by  řekl:  No  pravda  I 
No  hlel  Ale  di!  a  p. 

čert,  druh  tance  (Suš.  602). 

čerták,  hora  na  Valaších  = 
Čarták. 

čertí  =  čertův,  čertový,  čertovský: 
U  tebe  mám  čertí  bydlo  (Suš.  7.). 
Čertí  hovno,  assa  foet.,  čertí  kus, 
succisa  pratensis  (bot.),  čertí  tabák 
lycoperdon  bovista  (houba). 

čertinec  =  čertí  trus  (Vyhl.  VI. 
XIX.  151). 

čertoryje,  v  Čertoryjách,  žleb 
u  Vizovic,  trať  ve  Vrbéticích,  osada 
na  Olomoucku. 

Čertov,  vrch  na  Vsacku. 

čertovaf,  kinouti  (jako  >hromo- 
vař<).  Slav.  ČL.  XI.  47. 

čertovec,    vinohrad    (Žeraviny). 

čertova  rodina,  přezdívka  kozám 
(ND.  199). 

čertovo  křídlo,  succisa  pratensis 
(bot.). 

čertovo  peří,  stipa  pennata  (bot.). 

čertovo  žebro,  aspidium  fílix 
(bot.). 

čertový:  Kde  ste  do  čértovéj 
chvíle  =  do  šlakovéj  =  tak  dlouho? 

(Zl.). 

červ:  Červu  máme  tře  drohe: 
vlasáke,  hléste  a  ščóre.  Vlasáku  máte 
névic  v  greftách  k  Dobanom.  Dež 
se  tam  necháte  v  grefté  dobytče 
napiť,  vleze  mo  vlasák  do  hobe  a 
zavrce  se  mo  do  kosti.  Hléste  do- 
stane zviře  ze  špatnyho  fotra  a  ščór 
se  přechetne  na  kužo  tak  maňó 
(ťig.  23).  Červ  kručený,  včelí  červ 
zasedlý  ve  vajíčku ;  lerv  bršený,  včela 
z  vejce  vylíhlá  (Zl.). 

červenek  1.  sukno  barvy  červené 
(Vlk  100),  2.  brambor  červený. 

červenastý,  červenavý,  červený 
(val.). 

červenat  se :  Šňůrečku  mu  zavá- 
zala, by  sa  na  něm  červenala  (Suš. 
174).  Tobě  líčka  červeňajú  a  mně 
ne  (bez  se)  Bart.  III.  416. 

Červeneo,  trať  (Blansko). 

červeníce  pl.  f.,  kožené  kalhoty 
hanácké. 

červenlnai  červená  půda. 


červenka  1.  koza  srsti  červené, 
2.  pták  luscinia  rubecula,  3.  hruška 
toho  jména,  4.  úplavice. 

červenochvostek  =  červenka  pták 
(Jicko). 

červený  1.  červený  trn,  lycium 
barbarům  (bot.),  2.  červená  =  krev : 
AI  červená  při  tom  télda.  Uhodit  ho, 
hněď  ho  červená  poléta  (vých.  Mor). 
Červená  ju  polévala,  do  šátečka 
utírala  (Suš.  114),  3.  červené  pon- 
dělí =  velikonoční  (od  červených 
vajec)  Mor.  lid  42,  4.  červený  jak 
krev,  oheň,  rechtorovo  tele  (o  holce 
příliš  červené).  Má  mitá  byta  bys 
červená  jako  rys  (Bart.  II.  303). 
Uvážu  si  pentlu  červenu  jak  plameň 
(Suš.  261). 

červinai   kráva  s  červenou   srstí. 

červinky  pL  f,  neúrodná  pole 
s  červenou  zemí  (Nov.  Město). 

červík,  verbascum  (bot.). 

červiveo  1.  polygonům  persicaria 
(bot.),  2.  ba  červivca!  (euf.  =  čert). 

česanec,  -nca,  pohlavek :  Dostane 
česanec  (dok    43). 

česat  1.  tříti:  Očeš  mi  trochu  ten 
kabát  =  otři  kartáčem.  Kráva  se  češe 
o  strom  (Zl.) ;  2.  ovoce  (v  záp.  Moravě ; 
na  vých.  se  trhá,  obírá):  Syneček 
hruštičky  očesal  (Suš.  751,  od  Dačic). 

český  šajnů  =  tři  krejcary,  český 
stříbra  =  groš  (slez.) :  Hotuju  vám 
pecen  chleba  a  koláč,  ešče  k  tomu 
česky  peniz  na  pomoc  (Suš  748).  Kery 
poctivy  mládenec,  da  nam  groš  český 
na  věnec  (Suš.  740).  Dá  —  ji  gréjcar 
nebo  český,  zaplatí  mu  B&h  nebeský 
(Suš.  741).  Ešče  ja  vam  koledničky 
česky  dam  (Suš.  746). 

česnečica,  -ce,  polní  česnek 
(Peck). 

česnečka  (han.)  =  česnekovica 
(val.),  česneková  polévka  na  snídaní. 

česť  (na  St.  Hroz.  gen.  česti^  Dob.), 
titul:  Jaká  česť  mu  náleží?  Dá)  mu 
matů  česť.  Nevím,  jakú  česť  vám 
mám  dat  (jak  vás  titulovati). 

češák  nebo  čéška,  brambor  pů- 
vodu Českého,  dlouhý  a  kropenatý. 

češkai  polévka  zemáková  s  čes- 
nekem, kořením  a  trochou  másla 
(Vek.). 


50 


6ižmář,  -a,  kdo  Šije  čižmy,  uher- 
ské boty :  Čižmáři  nechtěli  ušit  mojéj 
miléj  čižmy  (Suš   522) 

Člžovái  trať  (Koryčany). 
čižovícei  trať  (Dešov). 
Ďlžovky,  trať  (Bořitov). 

6kat|  skytati:  Čká  se  mi  (han.). 
Cosi  mu  čká  =  má  na  cosi  lasko- 
miny (slov.). 

čkavka,  škytavka  (han.). 

člampati  -pu,  zelí  =:  šlapati  (Olom.). 

čtánek,  kolénko  prstu  ohnutého: 
Bf}  čJánkama  do  stota. 

človék  =  mužský  (osoba  =  žen- 
ská) :  Tomu  člověku,  téj  osobě  pokoj 
dejte  (formule  zaříkaci).  >Je  tu  jakýsi 
člověk*  oznamuje  se  hospodáři  přišlý 
mué  neznámý.  Ty  si  číověk  to  udvih- 
núť  =  neuzdvihneš  toho  (Vah.). 
2.  svědek  na  svatbě:  Votát  sem  si 
ho  za  čtověka.  StáJ  sem  mu  za  člo- 
věka (Podl.). 

6tové6enstvo :  Doruósc  do  člově- 
čenstva =  dospěti  pohlavně  (Dob.). 
Dcerám  Maríně,  Salomeně  a  Bětě, 
jestli  k  člověčenstvu  svému  přijdou, 
syn&m  Havlovi  a  Jakubovi  každému 
na  veselí  dva  stoly,  jestli  k  svému 
člověčenství  přijdou  t.  j.  k  sňatku 
(arch.  I.  93). 

6tové6ina|  puch  lidský:  Fuj,  smrdí 
tu  člověčina  (Kda  II.  34). 

čtovéčinec,  trus  lidský. 

čtovéčlsko:  Náš  kmotr  je  dobré 
člověčisko. 

6lupek|  jamka  pod  oknem,  v  níž 
bývá  nádobka  na  stékající  se  vodu 
(záp.  Mor.). 

čmadlt  se:  Kúř  se  čmadít  do  očí 
(vých.  Mor.). 

čmahó  =  šmahem     (Zábřežsko). 

6máchat|  máchati:  Vyčmáchaj  tú 
hadru  v  čisté)  vodě  (vých.  Mor.). 

čmák  1.  káčer  (Dačice).  2.  Chodi 
po  čmaku,  maká  po  tmě  (laš.). 

6máňat|  silně  bavčiti,  velké  puky 
dělati  (vých.  Mor.). 

6mánf|  drobné  roždí:  Nazbíra) 
sem  trochu  čmáňá  (horň.). 

6marygaf|  škaredě  čmárati. 

Ďmeiech  =  čmelák   (sev.    Mor.). 

Ďmerena,  kráva  barvy  čmelí. 


čmelky  pl.  f.  =  všelky,  ptačí  hmyz 
přízi vný  (dok.  128). 

čmerka,  usazenina  z  roztopeného 
másla  ^  cmúr. 

čmoch  =  čAoch,  čich  (záp.  Mor.j. 

čmochtit  se,  cpáti,  tlačiti  se  do 
něčeho  (záp.  Mor). 

čmrráAi  -ňa  =  čmel  (Df.). 

6much|  vůně:  To  víno  má  divné 
čmoch  (Maš.). 

6muchaf|  mnoho  kouřiti  (val.). 

čmýri  malý,  zakrslý  člověk  (Dob.). 

čmýřif  sSí  hemžiti  se:  Tak  sa 
to  čmýří  jak  tá  chrobač  (Vlk  91). 
Aj  ogarů  sa  všady  čmýřiio  ze  sa- 
ňama  (Slav.  ČL.  X.  379).  A  už  sa 
to  čmýří  všade  po  vrchoch  jak  na 
bravenčím    kopenci    (ib    XIII.  371). 

čnúť  —  čnu  =  čísti  (val.). 

čobnout  koAa,  šibnouti  (han.). 

čoček,  špunt,  malý  člověk  (Maš.). 

čočce  říkají  čučka,  čečůvka,  čečo- 
vica  (slov.,  val.,  han.),  čočka,  čočavka 
(laš.). 

čogaf  =  čohať  =  čahať,  int.  čo- 
hýcať,  čahýňať,  lézti  na  strom  (val.). 

čogavec,  -vca,  čahoun  (val.). 

čomyta,  jméno  kozí  (val.). 

čouhat  1.  nepozorovaně,  všetečné 
nahlížeti  (záp.  Mor.),  2.  hloupě  na 
něco  hleděti:  Čóhá  jak  sysel  z  díry, 
jak  žába  z  prachu  (han.)  v.  t.  čůkat, 

čouchnout  =  čichnouti:  Maso 
čóchne,  je  načóchly  (Jevíčko). 

čožika,  jméno  kozí  (val.). 

čpellf  =  špeliť,  rázem  hoditi:  Tak 
tebú  čpelím!  (Slav.  ČL.  X.  32). 

črpák  =  čerpák  v.  t. 

čteník,  balíček  příze.  Ze  dvou 
čteniků  bylo  přadeno,  ze  12  štuka 
(Čas.  Mat.  mor.  XXVII.  92). 

čub  =  čubek  =:  čuba,  chochol 
ptačí  (laš.). 

čuba,  ošumělá  halena  (val.). 

čubák,  tenký  prut:  Vyčubat  ču- 
bákem  (slov.). 

čubat  prutem,  šibatl. 

čubatý,  špičatý  (laš.). 

čubek,  cirsium  arv.  (bot). 

čubr  =  čubrek,    satureia   (bot ). 

čučák  1.  kdo  na  jednom  místě 
smutně  čučí,  2.  pes  v  dětské  řečí 
(Vyhl.  VI.  XIX.  333). 


51 


čučátek,  kdo  někde  čučí  (dřepí), 
drepidlo  (Slav.  ČL.  XI.  177). 

čučet  (čučat)  1.  dřepěti,  vězeti: 
Pořáď  doma  čučí.  De  dotel  čučíš? 
(Slav.  ČL.  X.  297).  A  co  ty  tu  čučíš? 
Začučé}  sa  kdesi.  Čepička  roztrhaná 
na  mé  hlavě  haž  do  rána  čučela 
(Bart.  I.  105).  2.  Kočka  čučí  na 
myš  =  číhá  (Brň.)  3.  býti  po  tichu, 
mlčeti :  Čuč,  babo !  Abych  už  čučata ! 
4.  Čočí  jak  pes  na  horký  krópe, 
čučí  jak  Filip  na  jelita. 

čučeníi    žráni  v   břiše   (Jevíčko). 

čučno,  trudno,  nudno:  Dyž  sa 
hodiny  zastává,  to  je  tak  čučno  ve 
stavéňú  (va}.).  Že  je  tam  tak  čučno, 
pravíí,  že  on  tam  nebude  (Slav.  ČL. 
XII    487). 

čučovina,  sláma  z  čečovice  (dok. 
126). 

čúda  =  čída  (v.  t.). 

čudák,  přezdívka:  Ty  čudáku! 
(jako:  »mohl  by  ses  stydět*). 

čudidtOi  zamlklá,  nedůvěřivá  žen- 
ská. 

čudlí,  chlapec  12— ISletý:  To  ti 
čudilé  Mičkovi  vyvedli  (ZL). 

čudiť  sa  =  čudovať  sa  (v.  t). 

čudnýi  divný:  To  je  mi  cudné 
(slov.). 

čudovaf,  domlouvati  vyčítavě : 
Tata  mamě  hrubě  čudovali  (Vlk  17). 
Čudovál  mu  o  to. 

čudovaf  sa  1.  diviti  se:  Skalické 
děvčátka  všecky  sa  čudujú  (Suš. 
127).  Ja  nic  ty  sa  nečuduj  mojéj 
zelenosti  (Bart.  II.  36).  2.  vaditi  se : 
U  súsedA  sa  čudujú.  Nevím,  co  sa 
to  zas  spotu  čudovali  (val). 

čudrnýi  čiperný,  svižný,  bystrých 
očí,  hezký  —  ne  čudrný:  zasmušilý, 
shlídavý:  čudrný  ogarec.  Dle  Slavi- 
čínského  (Vlk  20)  chlapec  je  čudrný, 
děvčica  čubrná,  Vlaštovička  čudrná, 
pěkné  černé  peří  má  (ND  54).  Dnes 
je  tam  čudrno  =  čujno  (v.  t). 

čudýi  smědý :  člověk ;  kráva  čudá, 
podpálená  (Nov.  Město). 

čuha,  nalézavá  ženská;  přezdívka 
ženské  vůbec:  Co  tá  čuha  tady  pořáď 
chodí?  (Zl) 


čúhačka.  Děti  o  svatebním  veselí 
chodí  na  čúhačku  pod  okna,  aby 
něco  dostali  (dok.  86). 

čuhatka,    druh    sladkých    jablek. 

čuhaňa,  huba  (potupně). 

čúhat  1.  dívati  se  nepozorovaně, 
na  př.  dírkou  klíčovou  (Kyjov).  Co  já 
potřebuj u,  aby  ledajaká  neplecha 
mně  čúhala  do  oken  (dok.  62).  Janek 
čúhal  okýnkem  (dok.  264).  2.  Čóhá 
(=  čočí)  jak  po  nebozízo.  Čóhá 
{=  čočí,  tróbí)  jak  vůl  na  nový  vrata. 
Vidíš  tam  na  hroSce  teho  Hrčo,  jak 
na  nás  čóhá  =  zevluje  (Mor.  lid 
149).  Čóhá  mo  sláma  z  botu. 

čuch  =  puch. 

čuchajda  1.  Vařívali  sušené  kar- 
látky  na  povidla,  vodu  s  nich  slili 
a  té  říkali  čuchajda.  Lidé  si  kupo- 
vali čuchajdu  a  připravovali  z  ní 
»čuchajdovou  máčku ^i  (Přerov)  2. 
káva  (žert). 

čuchák,  slídil 

čuchán,  nos  (potupně)  frňák. 

čuchat:  Čuchej!  hledej  (hlavně 
jídlo,  v  troubě,  v  komoře).  Též  o  lásce : 
Čuchej,  kerou  mám.  Už  se  očuchali. 
Nemůžou  se  sčuchnout  (záp.  Mor). 

čuchnít,  piplati,  mrviti,  kaziti  (záp. 
Mor.). 

čuchnut  1.  zapáchati :  Maso  čuchne 
2.  čuchnuť,  čuchať,  stříkati  (laš.). 

čuchtačka,  rýpavá  práce  (dok. 
287). 

čuchtanica,  blátivá  cesta  (Olom.). 

čuchtat  =  capat,  žvaniti  (Jevíčko). 

čuchtat  se  s  něčím,  šukati  se. 
Taková  je  potom  fajnová,  enom  se 
před  zrcadlem  ulizovat  lebo  se  doma 
čuchtat  (dok.  161). 

čujno:  Naša  paní  čujno  spí  (Bart. 
III.  736)  =  snadno  se  probudí.  Dnes 
je  tam  čujno  =  hlásno ;  hodně  zima 
(daleko   »čut«,  slyšeti). 

čujnýi  val.  čuvný,  citelný,  jemný : 
čuvné  prsty,  čujný  nos,  má  čujné 
spaní,  netvrdé,  snadno  procitne,  2. 
páchnoucí:    slaniny,    máslo    (horň.). 

čukytafi  čukyce  se  mi  =  ščukat 
(laš.). 

čuTena,  koza  s  malými  boltci 
ušními,  skoro  jako  by  uší  neměla 
(val.). 


52 


čutka,  ovce  s  malými  boltci  (val.). 

čuíý,  nesvéčný  (odév)  val. 

čumenda  (Žďar)  =  čóhačka,  čí- 
haná. 

čumét,  seděti  v  nečas. 

čona,  čona  I  volá  se  na  prase  (han.). 

čunSi  čuňka,  morce. 

čuňa,  nč,  huba  (hrubě):  Pořáď 
má  čuňu  opuchlá  (dok.  271). 

čuňák,  hubička :  Dala  mně  čuňáka. 
Koliks  ji  dal  čuňáků?  (Brň.) 

čuňák,  rypák  prasečí  (val.). 

čundat,  tleskati  rukama  (záp.  Mor. 
v  řeči  dětské):  čundy,  čundy,  čun- 
doSky!  (ND.  18) 

čunét,  lelkovati:  Co  čoniš?  (Je- 
víčko.) 

čuňkaňa,  ovce  trkavá  (val.). 

čup  (čupec,  čupek),  vrch  s  plo- 
chým temenem:  Bývá  na  čupě.  Též 
jméno  vrchu  v.  Kyčera  (val.). 

čupka,  fena,  zlá  ženská. 

čuprnýi  čiperný.  Dnes  je  venku 
čuprno  =.  zima  (záp.  Mor.)=  čudrno 
(vých.  Mor.). 

čupryna,  chumáč  vlasů  (laš.).  Po 
>čupryně«,  dlouhých  to  vlasech  v  týle, 
sotva  jsou  již  památky  (Vyhl.  II.  158). 
2.  všetečná  dívka  (Opav ).  3.  ovce, 
má  kštici  na  hlavě  (val.). 

čur:  Čurym  voda  kapala  =  ci- 
courem  (Lor.). 

čuraja,  -e,  m.,  mamlas  (Lor.). 

čurchaf,  za  vlasy  tahati,  cásati 
(Ostrav.)  Kt.  Dbd.  I. 

čurněký,  čirý:  čistá  čurněká  sůl 
(val ). 

čut  1.  slyšeti:  Čuía-jis,  cérečko,  já 
sem  na  ťa  voíáí?  Počúvaj,  cérečko, 
budu  na  ťa  voiat  (Bart.  III.  215). 
Čuia  voze  za  Tesem  (Suš.  172).  Uču)eš 
o   mně    smutnú   novinu    (Suš.    262). 


2.  cítiti:  Kněz  ptat  se  kočiho,  eli  tež 
čul  tu  vuňu  (laš.)  ČL.  XI.  265.  Za- 
jíce přichoďúvali  k  ovčírně,  čujaci 
vůňu  sena  (Vlk  13).  Je  ho  čuc,  už 
je  kelko  dní  zabitý  =  páchne  (Dub). 

3.  Čut  sa  v  něčem,  cítiti  se  vinen: 
Keď  sa  v  ničem  nečujem,  nebojím 
sa  (Df.).  Na  Zábřežsku  právě  tak  se 
užívá  slovesa  čul  jako  v  nářečí  slov. 
a  val.:  Čul  zvonit.  Nic  nového  nečul. 
Nečul  ruku  =  necítil. 

čuvík,  athene  noctua  (horň., 
Příbor). 

čuiinkai  u  Čužínky,  trať  na  Vi- 
zovsku. 

čvachat,  drobným  krokem  jíti: 
Dítě  čvachá  (Jevíčko). 

čváchati  máchati  ve  vodě. 

čvachnout,  zabřísti :  Strýc  čvachli 
několikrát  do  kaluže  (fig.  22). 

čvachtat  se,  -chtám  i  -chcu,  blátem, 
broditi  se. 

čvachýňaf,  intens.  slov.  čváchať 
(val.). 

čvákaf,  kudliti  celou  hrstí;  žičkať^ 
kudliti  dvěma  prsty  (val.). 

čvandraf,  -dřu  =  čváchať  (val., 
laš.):  Učvandře-li  si  děvečka  při 
umývání  šaty,  dostane  ožralce  za 
manžela  (Kda  II.  312). 

čvaňhaf  se  po  něčem,  šlapati, 
motati  se  (han.). 

čvaňucha,  budiž  k  ničemu  (han.). 

čvarda,  havěď:  To  je  téj  čvardy 
ve  škole !  (Bzenec)  V  uh.  slov.  čvarga, 
nezvedená  chasa  (nadávka). 

čvat  =  štváti:  Méťs  psa,  proč  ho  s 
nečvaí?  (Suš  133.)  Psa  na  ňu  po- 
čvata  (Suš.  778). 

čvrnaf,  hodně  téci.  Dojí-li  na  př. 
kráva  hodně,  říkají:  »Tá  čvrňá!« 
val.  (Kt.  Dod.  I ) 


ďábet  (džaboí,  džabeJ,  djabeí)  Laši 
říkají  vždy  m.  čert:  Djabeí  té  tu  byt 
díužen.  Djabli  v  tobě  seďa.  Jak  sto 
djabluv. 

ďábetka,  žena  ďáblova  (žert.) :  Ďábel 
zlámal  nohu  a  ďábelka  ruku  (Suš.  684). 


ďáblí,  ďábelský:  dabli robota, ďábli 
děcko  (laš.). 

ďabotaf,  štěbetati :    Co  pořáď  da- 
boceš  (val.). 

dabrovat|žebroniti:Deckedab  ro 
abe  se  mo  z  pachte  opostilo  (Loštice). 


53 


dacani  přihlouplý  člověk,  »boží 
dárek  bez  kvasu*  (han.) 

dačkanica,  tlačenice  (han.). 

dačkaf  n.  ďačkať,  mačkati :  Tvaroh 
se  mačká,  šaty  se  ďačkajó,  všecko 
se  to  pod^čká  (han.). 

ďáčkOi  pytlík  na  tabák :  Sahaj  do 
ďáčka!  (Dob.) 

ďad,  nadávka:  To  je  starý  ďad 
(Opav.). 

dadat,  spáti  (v  řeči  dětské)  ND.  24. 

dadéť=:  jadét,  svrběti  (Dial.  I.  63). 

dach|  dašek,  střecha  (Opav.). 

ďách|  euf.  ďas:  ba  ďicha!  (Mor. 
lid  102) 

ďáchant  =  ďách :  Neščápené  ďá- 
chantel  nezvedený  kluku  (han.). 

rfajk  =  ďábel  (val.). 

dajný,  kdo  rád  dává:  Néni  velice 
dajný  =  skrblík. 

dák  =  ďách :  £j  dívča,  dívča,  sto 
ďiků  v  tobě  (Suš.  228). 

dál:  Di  chatupku  dal  =  o  dům 
dále  (Vyhl.  VI.  XIX.  524).  Dál  už 
tam  nechoď  (podruhé).  »Už  vás  něco 
postrašilo?*  >0,  dál  ne«  (nikoliv),  já 
se  strašidla  nebojím  dál  (do  konce). 
>Je  váš  kostel  pěkný ?«  »Je  dál 
pěkné*  (dosti  pěkný).  Oči  mne  dál 
(sice)  nebolely,  jenom  horkosť  sem 
dostal  do  nich.  Já  sem  ho  dále  ne- 
viděla, ale  slyšela  sem  o  něm.  »Ty 
to  neuneseš!  >To  dál  nel«  (ano, 
unesu)  Zábřežsko. 

dala,  vzdálenost  (záp.  Mor.). 

dárava,  veliká  vzdálenost:  Veď  to 
je  dálava  od  nás  (Slav.  ČL.  XI.  380). 

daleko-li  ?  =  kam  ? :  Ach  daleko-Ii, 
panno  Maria  (Suš.  6).  Lidé  se  ho 
ptali,  daleko-Ii  jde?  (Kda  I.  205.) 
Na  vých.  Moravě  ptá  se  druh  druha 
na  potkání  obyčejně:   »Daleko-liž?« 

dální,  daleký  (Df.). 

dalšo :  z  dalša  na  to  hleďa,  je  to 
pěkné  (z  větší  vzdálenosti)  vých.  Mor. 

ďama  :=  jáma;  diilek,  do  něhož 
děti  ve  fazole  hrají  (záp.  Mor.). 

damaščanka,  druh  jablek. 

damaška,  durancie. 

dámlčky,  pl.  f.,  střevíce  vykrojené 
s  přezkami  (Líšeň) 

ďamovati  dělati  jamky:  Pes  ďa- 
muje  =  hrabe.  Budem  ďamovat  čme- 


láky =  vykopávati    ze    země    (záp., 
Mor.). 

ďamčit,  dotěrně  žádati  .(záp.  Mor.). 

dandula,  -le,  uzená  klobása  domácí 
(dok.  113). 

daňhera,  -le,  kráva,  od  podoby 
s  daftkem,  s  rohy  přímými,  ale  ples- 
katými. 

dáňka,  daň. 

Dano,  příjmení.  S  strany  skloňo- 
vání v.  Čaňo. 

darazina,  > vička,  roste  v  pšenici, 
kvete  modrým,  má  černá  zrna  větší 
než  koukol*  (Mor.  Budějovice). 

Darebňa,  -ně,  v  Darebni,  trať  na 
Vizovsku. 

darebný,  na  darmo :  Nechoďk  nám, 
synečku,  přes  vršky  doliny,  bude  ti 
chodníček,  bude  ti  darebný  (Suš. 
292).  Na  vých.  Moravě  je  ob>čej- 
nější  tvar  darebni:  Jarmaky  sú  da- 
rebni (Slav.  ČL.  XII.  83).  Stařenka 
už  byli  darebni  =  churavá,  slába. 
Su  jakýsi  darebný  =z  churav. 

darebnlca,    ce,  darebná  žena. 

darebnina,  darebná  látka  Ne- 
kupuj toho,  je  to  darebnina.  To  si's 
kúpíl  pěknú  darebninu! 

ďargatý,  rfargavý  =  jařabý,  krope- 
natý:  kúra,  sova,  pes  (laš.). 

(fargoš,  -a,  kropenáč,  ícropenaté 
zvíře:  kůň    kocour  (laš.). 

dařit:  Dař  pán  Bůh,  děvečko! 
(Suš.  111)  =  dej  Bůh  štěstí. 

ďarmara,  -le,  nešika,  tulipán  (laš.). 

darmo :  To  už  je  darmo  =  nelze 
změniti. 

Darmodaj  umřel,  Kupsobě  nastal. 

darmovls,  Rmec  slovenské  haleny. 

darunék,  dar  (val.,  laš). 

ďas,  ďábel:  A  šak  tě  k  nám,  sy- 
nečku, černí  ďasi  nosí  (Suš.  289). 
Už  je   má  kráva  u  ďasa  (Suš.  167). 

dastihlav,  lycopodium  clavatum 
(bot.). 

dat  1.  s  genitivem  celkovým:  Daj 
nám,  dívko,  daj  téj  vody  (Suš.  3) 
Byla  bych  ti  dala  do  klobóčka  višeň 
do  kapce  kadlátek  (Suš.  257).  A  jak 
pán  Bůh  dňa  dáí  (=  dopřál),  hněď 
ňa  vedli  do  Brna  (Bart.  III.  600). 
O,  daj  Bože,  daj  slunečka,  ať  mi 
uschne  tá  děvečka  (Suš.  154)    Dajte 


54 


nám  nocreha.  Krásna  panno,  daj 
(=:  podaj)  zlatého  pasu  (Suš.  40). 
Když  na  koAa  sedala,  všeckým  ruček 
dávala  (Suš.  107;.  Mitá  mu  dávala 
(==  podávala)  bilébo  šátečka,  aby 
on  si  ulřél  své  černé  očička  (Bart. 
III.  302).  No  tož,  Mikšu,  daj  obucha, 
Kubo,  zahraj  do  hajducha  (koleda). 
2.  s  dativem:  Ty  tomu  dáš!  Ten 
tom  dáti  (málo  udělal,  snědl  a  p.)  Dáš 
tom,  jak  žába  ořechom  (nezvedeš 
nic).  Na  křtu  dali  chlapcovi  (jméno) 
Jozef.  »Jak  tom  chlapečkovi  daliř« 
>Ďali  mu  Janek. «  >Jak  je  vám?< 
>Jak  mi  dali,  tak  mi  je.<  Dajte  mu 
třeba  Martin  (Vlk  3).  Chlapečka 
okřtili  a  dali  mu  Vojtíšek  (Kda  I. 
124).  3.  s  instrumentalem  doplňkovým: 
Že  ho  tém  zednikem  dále,  deť  to  só 
ti  nevětši  lumpi!  (Mal.  XXIV.  67.) 
Jak  sem  se  dal  krejčim  .  .  .  =  když 
jsem  se  začal  učiti  krejčím  (laš.)  4. 
Jiné  vazby:  Dobru  noc  ti  dávám,  ty 
mi  neděkuješ  (Suš.  288).  Dobro  noc 
si  dali  (Suš.  360).  Císař  dal  mu 
s  pánem  Bohem  (Kda  I.  57)  Nech 
je  mladý  nebo  starý,  uctivosť  mu 
dejte  (Suš.  297).  Nikdy  zlého  slova 
nedál  otcovi  Dál  do  zdrapáků,  do 
kyt,  do  Prščic  =  utekl.  Dala  sem  ťa 
za  Janíčka  =  vdala  (Bart.  II.  30). 
Dali  ju  zaň  (Dob.j.  Mama  mi  na 
trávu  nedá  t.  jiti  (Bart.  II.  147).  Dá-li 
sa  tam  všecko?  =  směstná-li  seř 
Dali  žebráka  na  hůru  ležat  (val.). 

dat  se  1.  Já  se  tam  přece  dám 
(Kda  I.  42)  =  pustím  se,  půjdu.  Byla 
jedna  stará  žena,  co  se  byla  na 
prošení  dala  =:  vydala  na  žebrotu 
(Suš.  6).  Dám  se  mezi  vojáky,  do- 
stanu nový  šaty  =:  zverbuju  (Bart. 
III.  592).  Dyby  mně  kdo  koňa 
sedlal,  taky  bych  se  na  vojnu  dal 
(Suš.  173).  Ej,  husaři,  husaři,  vy 
pěkné  koně  máte,  já  sa  dám  mezi 
vás,  kterého  mi  dáte?  (Bart.  II.  463.) 
Která  pak  nevěsta  by  se  k  vám 
dala?  z=  šla  k  vám  (Žd^r).  Dál  sa 
na  matku  =  vrhl  se  po  matce.  Dalo 
se,  dává  se  na  déšť,  na  čas.  Tehdy 
dávala  sem  se  do  nemoci  =  začínala 
jsem  chorovati  (záp.  Mor.).  2.  dat  sa 
s  infinitivem  ^=zjntouti  se^  začíti  (val.. 


horň.):  Dala  sa  ptakať.  Dál  sa  lézf 
na  strom.  Dala  sa  ho  boleť  škroA. 
Dál  sa  dělať  =  do  práce.  Dalo  se 
pršať.  Dalo  sa  mésť  =  začalo  sněžiti. 
A  jak  přišla  domu,  kázala  mu  skákat, 
a  on  nebožátko,  on  sa  jí  dál  plakat 
(Suš.  669).  Hanča  dala  sa  zamětať 
izbu  (^Slav.  ČL.  X.  35).  Všeci  sa 
dali  smíť  (Slav.  ČL.  X.  303).  Čert 
se  dal  křičeť  (Kda  II.  53j.  Včil 
půjdeš  do  města  a  dáš  se  učiť  za 
zahradníka  (Kda  I.  71).  Jan  se  dal 
potom  sloužiť  u  jednoho  sedláka  za 
pacholka  (Kda  I.  233) 

ďatef,  -tía  =  datel  (slov.). 

ďatéra,  kráva  jako  datel. 

Davcovce,  pl.  m.,  trať  na  Tře- 
bičsku :  nad  Davcovce,  pod  Davcovce. 

dávka,  daň  (laš.).  Je  dávka  =  vy- 
bírají daA  (laš.). 

davne,  nědavne,  dávnější  (laš.)  = 
dávno. 

dávno:  Dávno  zme  sa  neviděli 
(Suš.  112).  Ty  si  dávno  hlúpý! 

davnúono    dávno,    velmi    dávno. 

dávný :  Ej  v  onen  dávný  čas  Ježíš 
spasitel  náš  stoupil  na  lodičku  (Suš. 
16).  Dávné  časy  som  mu  dal  de- 
sjatku  =  už  dávno  (Dob.).  To  šče- 
ňacko  něni  dávné,  budze  mac  rok 
na  jar  (Dob). 

dbatý:  kerý  je  dbalý,  přeca  si 
něco  uhospodáří  =  přičinlivý. 

dbet  v.  gbet,  nádoba  dřevěná  (laš.). 

déban,  džbán  (Rožnov). 

debřa,  -ře  v.  gebra,  -ry,  zmola, 

roklina,  příkrý  úval  v  horách. 

debrný,  co  je  v  debři,  Debrný 
mlýn  u  Dřevohostic. 

děcko  užívá  se  na  Moravě  jen 
ve  smyslu  hanlivém :  ciganské  děcko, 
to  sú  pusté  děcka.  >  Panna  (Maria) 
dieko  {/)  zrodila  velebnější  anděla* 
zní  jako  rouhání.  —  Na  Jicku  je 
děcko  malé  děvčátko.  >  Děcka  I  € 
oslovení  děvčat,  nebo  děvčat  i  ogarů, 
jsou-li  pospolu,  nikoli  však  ogarů 
samých  (Vah.). 

décúr,  hanlivěji  než  děcko  (val.). 

deček,  důlek  (laš.). 

děd  a  bába.  D^dzi  a  bábi  se  říká : 
staříček  —  stařenka  (Zlinsko,  Vsacko, 
laš.),  stařeček  a  stařenka   (dol.,   Po- 


55 


moraví,  han.,  záp.  Mor.),  stařeček  — 
stařenka  (borň.),  starý  tata  —  stará 
mama  (Lanžhot),  dédáček  —  ba- 
bička (Kloboucko  val..  Brodsko), 
dědáček  —  baběnka  (Zálesí,  Brumov), 
dědiček  —  babička  (porůznu),  dě- 
dóšek  —  babička  (Brněnsko),  dě- 
dóšek  —  babička  (Třebíčsko,  Žďár- 
sko),  dědoušek  —  bába  (Jemnicko), 
dída  —  bába  ÍBohdíkov),  dědek  — 
babka  (u  Litovle  a  Zábřežsko).  Dě- 
dovi na  záp.  Moravě  říkají  také 
dóda  (Výmyslice)  n.  douda.  Na  Va- 
laších děda  n.  dědák  znamená  »sta- 
říčkova  otce*  (praděda).  V  Blatnici 
i  jinde,  kde  děda  jmenují  dědáčkem 
a  babičku  baběnkou,  jest  stařeček 
pradědem,  stařenka  prabábou. 

dédák|  arům  maculatum  (bot). 

dedek  1.  stolice  hoblovací  (laš.), 
2.  u  pluhu  (v.  pluh  6). 

dédina,  ves. 

dédiny  pl.  f.:  Je  na  dobrých  dě- 
dinách =  na  hostině  n.  vůbec,  kde 
se  má  dobře,  kde  člověku  dědí  (záp. 
Mor.). 

dédinář  (dzedzinár,  pl.  -rja),  oby- 
vatel dědiny  proti  kopaničárům(Dob.). 

dědinský  člověk,  z  dědiny,  dě- 
dinák  proti  městskému,  měšťáku. 
S  pánem  Bohem  bud^e,  dědinské 
děvčátka  (Bart.  III.  481). 

dédit:  Dědí  mu  =  jde  k  duhu, 
slouží  (záp.  Mor.). 

dédovízeňi  -zně  f.,  dědictví  (val). 

Déhetné,  trať  (Bánov). 

dehorgyňSi  georgyna  (záp.  Mor.). 

dech :  Hoderét  mě  do  decho  (pod 
prsa),  a  zarazél  se  mně  dech  (Maš). 
Někdy  dítě  onemocní  tak,  že  když 
vydechne,  dělají  se  mu  na  bocích 
a  na  dolinko  (žaludku)  tři  jamky. 
Této  nemoci  se  říká  tři  dechy  (Vyhl. 
VI.  XIX    147). 

ďějávat  sa  iter.  slov.  díti  se  (slov.), 
děj  ovát  se  (laš.):  Tak  se  často  ďé- 
jává,  dějuje. 

dejmovat:  >Pane  učitel,  vona  mně 
dejmuje«,  chce  něco  ode  mne,  říká: 
»Dej  mněl«  (Záp.  Mor.) 

dékati  louditi,  říkati:  >dé!«  (dej) 
=  dejmovat  (záp.  Mor.). 


defací,  lhůta,  odklad:  Nemá  dlú- 
hého  dcFací  (Vah).  »Felčar  už  mu 
dal  delací«,  když  nemocnému  ukládá, 
že  bude  žíti  na  př.  ještě  týden  (Bruš- 
perk). 

détat,  pracovati :  Dělá  v  Holomúci 
(o  tovaryších).  Co  zme  sa  nadělali! 
Často  spotu  dělali  a  vyváďali  (Vlk  21). 

delíny,  prkenná  podlaha  v  konírně. 

délit  se:  Dyž  sa  v  nedělu  při- 
strojí, hněď  sa  od  všech  jiných  dělí 
=  liší  (Bart.  II.  70).  To  se  mi  smrťó 
dělí  =  protiví  do  duše  (han.). 

défka :  Fčel  v  lite  je  to  dyrka  dňa 
=  velmi  dlouhý  deň  (Mal.  XXIV.  65). 

dělník  n.  deník,  kůlna  bez  patra 
(Jemnicko). 

dělník  na  Frenštacku  je  najatý 
pracovník  na  poli  s  potahem :  Chystá 
se  na  dešč,  a  ja  mam  dělnika.  Sice 
nádenník. 

délnišce,  -ete,  místo  v  lese,  kde 
tesaři  kácejí  a  dělají  (záp.  Mor.). 

défný  člověk,  pracovitý  —  déFm 
deft,  všední  (srovn.  nedélé).  Byla  tuze 
pracovitá,  dělná,  jak  my  povídáme 
(dok.  9).  Děrný  lid  =  dělníci. 

děto,  plásty  medné.  Včely  je  dě- 
lají buď  dužito,  souběžně  s  dužkou 
svrchu  dolů  —  déio  duzité^  nebo 
krajito,  napříč  klátem,  konci  k  dužce 
—  délo  krajité^  nebo  kutno,  do  roha  — 
délo  kutné  (Zi.).  2.  Zatrápené  dělo  I 

derovaf,  dávati  prkennou  podlahu 
do  světnice:  Majů  tam  vydeTovane 
(laš.;  srovn.  deliny). 

ďétovaf  —  děluju  =  dělávám,  děío- 
vuju  =  děíávávám,  dodčtuju  -=.  do- 
dělávám, obdětuju  rolu  =  obdělávám 
(laš.). 

deršo :  na  delšo  uvázať.  Na  delšo 
zaledvá  tu  ostanu  (Vlk  91);  z  delša 
(val.). 

demikat  horň.  =  domikát  (val.), 
syrná  polévka. 

deň:  Ešče  bude  aj  zytra  deň  = 
času  dosti!  (Slav.  ČL.  XII.  84)  Zvoní 
deň  =  ranní  klekání  (laš.).  Ozef  býl 
čím  deň  horší  =  čím  dál  (val.). 

Dendeje,  trať  (Bedihosť;  v  ka- 
tastru Bendice). 

déngfavý^  slabý,  mdlý  (val.). 


56 


den(|  oddělení  ůlu.  Dle  počtu 
dění  jest  úl  jednak,  dvoják,  troják, 
Stverák  (val.)  =  brť  (v.  t.). 

dénko  1.  (dénce,  dénco),  dřevená 
pokrývka  na  hrnce  s  mlékem  a  sme- 
tanou. Na  dénko  šátek  uvázaný  = 
do  týla.  2.  vrch  klobouku ;  klobouk 
má  dénko  a  střechu  (Zábřežsko). 

depa,  rýma  (žert.). 

depoiífi  intens.  slov.  deptať,  cu- 
pati  nohama:  Dčťo  nohama  depoSf 
(laS.). 

depro,  děpro,  deprem,  děprem, 
déprym  =  teprv  (laS). 

deptafi  -tám  i  -cu,  dupati,  šlapati : 
Deťu  nebylo  ani  rok,  a  už  deptalo 
(Vyhl.  VI.  XIX.  144).  Moja  dceřička 
prahu  nepředepce  =  nepřešlape,  ne- 
zničí (Suš.  360). 

déraz:  kobzale  su  sam  déraz  := 
samá  díra,  cbrobalivé,  vyžrané  od 
červů  (laš.). 

derázeki  roždí  naplavené  i  jiné: 
Chodí  na  derázek  (záp.  Mor.). 

derázka,  otep  z  posekaných  včtví 
(záp.  Mor.). 

dérbeki  malé  dítě  (val.). 

deregra  u  vozu,  kozhk. 

dereši  -e,  f.  (maď.),  vozík,  na 
nějž  se  přivazovali  odsouzení  k  ránám 
holí.  Po  každé  ráně  mrskl  sebou 
odsouzený,  a  vozík  s  ním  popojel 
(Vlk  38).  Dle  jiných  byla  to  lavice, 
na  níž  lehl,  kdo  byl  odsouzen  k  tě- 
lesnému trestu;  také  místu,  kde  ta 
lavice  stávala,  říkali  dereš  (Osvěta 
1900,  str.  1084).  Posud  je  na  vých. 
Moravě  obecné  pořekadlo:  »Už  je 
v  dereši*  o  tom,  kdo  je  polapen, 
v  pasti 

déruidlf :  Koltun  děruždi  po  člo- 
věku, obchází  (laš.). 

desátaf,  vyčítati:  Ta  mi  vydesá- 
talal  (val.). 

desátka,  desátek  na  růženci  (laš.). 

desefák  (val.)  =:  desítňák  (slov.), 
desítizlatová  bankovka. 

desina,  deset  v  kartách  (vých. 
Mor.  I. 

dešlta  (laš.)  =  desina. 

desítka,  bečka  o  10  vědrech. 

deska,  prkno ;  druhy  desk:  truhtov- 
nica   n.  truheinica,   falcovnica,   vrát- 


nica,  mostnica  (val.).  Ten  kanafas 
sem  kópila  na  deskách,  t.  j.  v  prken- 
ném krámě  na  náměstí    (Prostějov). 

dei6ák,  kužílek  od  desky,  sedlák 
(val.). 

deičlčky  pl.  f.,  vazba  knihy: 
knížky  bez  deščiček  =  nevázané, 
v  deščičkách  =  vázané. 

deičůtka,  deštička:  Manohu  (zlo- 
menou) v  deščulkacb  (laš.). 

deičůvka,  dešťová  voda  (vých. 
Mor.). 

déienec,  amaranthus  (bot). 

deštka.  úzká  deštice ;  z  deštek  se 
světidla  (dračky)  strouhají  (val). 

déf,  -a  m.,  dítě:  To  je  dobrý 
děť.  —  Z^//b,^/^^^  jen  o  rozpustilém 
dítěti  nebo  mluví-li  se  o  něm  s  po- 
divením :  Je  to  enem  takové  děťo  a 
už  si  to  zapali  (Opav.). 

dét  se,  díti  se :  Kdež  by  se  dělo, 
abys  ty  tu  nebyl!  =  jak  by  to  tu 
bylo  bez  tebe  (iron.).  »Je  tam  bláto  ?« 
»Kdež  by  se  dětolc  =  je  ho  tam 
dost.  >Jatelina  od  spodu  hnije *« 
>Kdež  by  se  dělo,  dyž  pořáďprSíU 
(Zl.) 

děťátko,  lichotné  slovo  dospělým : 
Ach,  děťátka,  byla  vám  to  mela  = 
lidičky. 

devanduja,  -le  =  levandula:  Vo- 
nijó  chlapce  samo  devandoló  (Suš. 
562). 

devaternlk  1.  sedmihlásek  (záp. 
Mor).  2.  tussilago  farf.  (bot). 

děvčací,  dívčí  (vých.  Mor.). 

dévčina,  děvče:  Sem  děvčina  chu- 
dobná (Suš.  591). 

děvčisko,  výrostek  dívčí. 

devésir,  devasilie  (horň ),  devěsilé 
(val.),  tussilago  farf.  (bot.). 

devina,  devět  v  kartách  (vých. 
Mor.). 

děvinka,  děvčátko:  Už  nám  ta 
děvinka,  už  nám  zahynula  (Suš.  560). 

devita  (laš.)  =:  devina. 

devítihlásek,  sedmihlásek  (Tře- 
bíčsko). 

dévoja,  dívka,  v  tom  smysle  jako 
hala:  Dvě  děvoje,  hodné  haly  (Df.). 

dévucha  (val.  děbucha),  odrost- 
lejší děvče. 

dévušl  srdce  je  chytlavé  (laš.). 


67 


dibec  (dibek,  ždibec,  ždibek),  kou- 
sek:   Dal  mně  dibec  chleba   (Maš.)* 

dlclno,  děcko:  Člověka  ty  dicina 
těšijou    (Žď.  obr.  64). 

dicky  =  dycky,  vždy  (Javorník, 
hoiň.). 

dichta  (dichula),  plachta  na  trávu 
(laš.). 

dít  1.  jméno  tratí  ve  všech  osadách, 
2.  jméno  hory :  Tylovské  a  Hažovské 
díly  (val.,  z  rum.  dél  =  kopec).  — 
To  je  tým  dílem  =  tím,  z  té  příčiny 
(záp.  Mor.). 

dílňdi  -ně,  říká  lid  na  vých.  Mor. 
jenom  dílně  olejové,  v  níž  >se  olej 
táhne. «  sice  užívá  něm.  slova  verštat. 

dílňáki  táhl  (tlačil)  ze  semenca 
olej  (ČL.  XII.  152). 

děti  jedným  otcom,  ale  inú  matku 
(horň.). 

diV|  označuje  paratakticky  způsob 
a  míru :  Celé  deň  chodit  po  domné, 
div  se  nesvafet  Ten  chlib  tak  kesal, 
to  veko  beto,  div  se  nepřelepovato 
(Mal.  XXIII.  48). 

divy  pl.  tantum,  dívání,  divadlo: 
postať  na  divy  =z  na  odiv  (val). 
Chodi  na  dive  světu  v  těch  šatech 
(Mal.  XXIV.  140). 

divák  1.  zevlovač:  Já  už  su  enom 
takový  divákalazar;  takový  člověk 
už  néni  ua  nic  na  světě  (Slav.  ČL. 
XII.  420).  2.  podívaná :  To  byí  dzivák ! 
Som  tu  na  dziváky  =  abyste  se  na 
mne  dívali  jako  na  blázna  (Dob.). 
Pocfte,  chiapci,  na  diváky,  jak  to 
švarné  děvče  běží  za  vojáky  (Bart. 
III.  719). 

dívat  se  s  dat:  A  díval  se  jim 
z  hradu  pán  (Suš.  190). 

dívčí  dřevo,    daphne  mez.    (bot.). 

dfvčit  1.  býti  za  děvečku  (han.): 
Jak  nám  bylo  14 — 15  let,  už  jsme 
dívčily  samy  (Vyhl.  II.  216).  2  býti 
dívkou,  svobodnou:  Počkaj,  šohajku, 
až  si  podívčím  =  nabudu  se  dívkou, 
užiju  svobody  (val.). 

diví  adj.  jednoho  zakončení:  diví 
žena,  diví  pec. 

divížena,  divoženka,  zvěščka  (Pře- 
rovsko), věščica  (laš.),  koruženka 
(záp.  Mor.),  bytost  báječná. 

Dlvln,  příjmení  val. 


dlvina,  podivín  (val.). 

divíš,  clavaria  (houba). 

dívka,  děvečka  služebná  (děvečka 
je  slovo  lichotné:  Čí  si,  děvečko?). 
Na  hlavě  měla  velký  turecký  šátek 
zavázaný,  jak  u  nás  říkají,  »na  dívku* 
(Slov.  obr.  II.  159).  V  kolihy  (čejky) 
zaklety  prý  jsou  nezachovalé  dívky. 
Odtud  snad  v  některých  osadách 
na  Dačicku  čejkám  říkají  dívky  (Mor. 
lid  298). 

divný:  To  je  mi  dživno  teho  člo- 
věka (s  genit.)  Lor.  Och,  to  je  ně 
divné  na  tu  Karušu!  (Slav.  ČL.  XI. 
323.)  Přinesl  s  sebou  množství  div- 
ných a  jinačich  věcí  (Slov.  obr.  II. 
71).  Duchové  nás  budou  divně  a  jinač 
nutit  v  karty  (Kda  I.  196).  Nadala 
mně  divně  a  jinač  (dok.   153) 

divočiak,    divoký    kanec    (Dob.). 

divočina:  Skočila  bych  do  tej 
hlubočiny,  kde  jsou  ryby  samy  divo- 
činy (Suš.  590).  Skovat  som  sa, 
skovat  do  téj  hubočiny,  hdze  sa  pre- 
chádzajú  mořské  dzivočiny  =  di- 
voká zvířata  (Černík  16). 

divočka,  ovce  plachá  (val.). 

Divok,  les  na  Polešovsku. 

divosír,  divoch  (Jicko). 

divota,  div  =  Nima  dživota  = 
není  divu  (Lor). 

divovat  sa  =  diviti  se  (horň.): 
Temu  sa  dzivujem.  Dzivovat  som  sa 
až  hrůza  věčná  (Dob.). 

divúr,  divoch  (slov.,  val.):  Stvářáí 
jak  divúr  (Slav.  ČL.  XI.  378). 

divús  =  divúr. 

dra  (laš.)  —  podlá  (horft.),  podle, 
vedle,  podlévá,  vedlevá,  podlé,  vedle 
(dol.),  vedli,  podlivá  (dol.),  —  v  laš- 
tině  dra  =.  pro:  Dyť  to  dfa  vas! 
Juraš  dfa  Ondraša  přišel  preč.  Šef 
tam  dfa  teho,  udělal  sem  to  dla 
teho  :=  pro  to.  Podle  čeho?  =  proč? 
(Srovn.  dle.) 

dtab,  vydlabaný  žlábek  nebo  díra 
v  dřevě. 

dtabat,  -bu:  Pořáď  ho  dlabal,  aby 
to  pověd^éJ  =  naléhal  na  něho  (Zl.). 
Pořáď  mne  dlabali,  abych  zaplatil 
koťátko  piva.  O  tuto  policu  mne 
dycky  dlabe,  nedám  ti  ju  =  žebroní 
(dok.  78). 


68 


dtábif  (dtáviť,  dáviť,  gtabif,  gnábiť), 
tlačiti,  škrtiti  (val):  Čert  zdíábíl 
kameň,  až  z  něho  voda  piščeta  (Slav. 
ČL.  X.  300).  Mora  díábí  lidi.  Pes 
zadtábil  kuřa.  RozdUbít  vajíčko.  Ka- 
pustu   dtávic,    zelí    stláčeti    v    sudé 

(Dob.). 

dtabovka  u  pluhu  v.  pluh  20. 

dtachmati  -chrnu,  tlačiti,  mačkati : 
dítě,  kočku  pěstováním  (vých.  Mor.). 

dtachnlt  ==  dlachmat:  Pes  za- 
dtachníl  kuře. 

dtacholisko,  pošlapaná  tráva  neb 
obilí  (Df.) 

dTapa:  Co  ty  ovečky  roznesou  na 
svých  dlapkách  zlata!  =  šlapky 
u  nožek  (Kda  I.  25). 

drapollsko,  zlá  cesta,  bahnitá 
mláka  (val.). 

dlaščka,  lusk  odkvetlý  (Maš.). 

dlaška,  trudovačka  v.  t. 

dtážlt,  dlážditi. 

dtážka  1.  dlažba  vftbec,2.  podlaha. 

dle:  Psal  mi  dle  bytu  =  o  byt. 
Šet  tam  dle  němčiny  =  naučit  se 
německy  (Nov.  Město). 

diet:  Dlóho  sem  tam  nedlela,  ne- 
prodlévala,   nemeškala    (Zábřežsko). 

dlidleny  n.  dlidlušky,  kačeny,  od 
volání:  na  dli,  dh!  (dok.  123.) 

dloubat    mlíč,    rýpati    (Dačicko). 

dloužanácký,  velmi  dlouhý. 

dlouho :  Dióho  sem  ti  nedai  zlatku, 
a  už  zas  chceš  =  nedávno  jsem  ti 
dal.  Dlóho  oni  tam  nedondó,  jak 
pudó  honem  =  brzy  dojdou.  »To 
se  ešče  na  něho  načekámel*  » Dlóho 
on  nepřijde,  esFe  už  je  v  cestě «  = 
brzy  přijde.  Budó  tu  z  kostela  za 
chvifenku,  deť  dfóho  néni  po  té  ráni 
r=  vždyť  je  brzy  po  ranní  (Mat.  XXIII. 
154). 

diúháček,  kuchyňský  nůž:  Dlú- 
háček,  ne  křivák,  hážeme  do  zemi 
špiců  (dok.  41). 

dtuhař,  kdo  dělá  dluhy. 

Dtuhošinyi    pl.  f.,  trať    (Nivnice). 

dtuhúcnýi  velmi  dlouhý  (vých. 
Mor.). 

dtužen :  Čert  tě  (babu,  chlapa)  tu 
býi  dlužen  ^  není  tě  tu  třeba.  Sultán 
se  ho  ptal,  co  je  dložné  (Vyhl.  II. 
37). 


dlužf,  -ě,  f.,  deska  z  práchna  na 
zadělání  úle   od   zadu    (Zábfežsko). 

dnes:  Dnes  jak  zitra  přijde  =  co 
nevidět.  Čekáme  ho  na  dnes  týden 
=  ode  dneška  za  týden.  Neřek  sem 
dnes  týdeft,  že  budu  voják  =  před 
týdnem  (Suš.  568).  Nebudem  veselá 
ani  do  dnes  týdňa  (Bart.  II.  107). 
Som  tam  po  dnes  dzeň  (Dob.).  Tvá 
matka  umřela,  dnes  rok  pohřeb  měla 
(Suš.  161). 

dnesa,  dnesaj,  dnesajky  (laš.)  — 
dneska)  (slov.,  val.)  =i  dnes. 

dneskajšt  =  dnešní;  dněskajša 
noc  (laš.). 

dneSnf:  Myslíte,  že  su  dnešní? 
Néjsu  dnešní  =  dnes  narozený, 
hloupý. 

dňúvaf :  Marek  vkradl  se  do  šůst- 
níku  a  tam  přenocoval,  nevěda,  jak 
bude  zítra  dňúvat.  Ten  kohút  u  nás 
nocúvá  ai  dňúvá  =  bývá  u  nás  ve 
dne  v  noci  (Dob.). 

do  I,  v  laštiné  s  genitivem  jmen 
osobních  jako  v  polštině ^  =  česk.  k : 
idě  do  kovara,  do  ševca,  do  Pavlička, 
do  nas,  do  kupca,  do  sušeda,  do 
stryka,  do  pana  velebného.  Ve  Fren- 
štátě obecná  je  tato  vazba  toliko 
při  jménech  rodinných:  do  Křenkuv, 
do  Michnuv,  do  Klinkovských,  sice 
má  místo  předložka  k  s  dativem  jako 
v  češtině.  Na  Brušpersku  říká  se: 
do  řeznika,  do  nas,  atd.,  ale  ku  mni 
výhradně,  na  Frýdecku  vedle  do 
mné,  V  některých  ustálených  for- 
mulích zachovala  se  tato  vazba  i  jinde 
na  Moravě:  Di  do  stvora  (pom.)  = 
di  do  čerta  (Zl);  na  Horftácích 
s  jmény  rodinnými :  išiel  do  Krcháčků, 
do  Tomšů  (Df.) :  Udělám  se  ptáčkem, 
do  matičky  poFetim  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
837).  Vydala  matička  ceřičku  daleko 
od  sebe,  ba  i  zakázala  chodničky 
do  sebe  (VI.  XVIII  837).  Do  suseda 
půjdu  (Suš.  454).  Byta  mi  matka 
bohatá,  pošla  do  smrti  do  kata 
(Bart.  II.   11,  z  Rožnova). 

2.  do  znamená  cíl  ve  smyslu  pi^e- 
nesenán:  Neměl  příčiny  do  mé  (laš.). 
Ma  tu  tež  co  do  pořizeňař  (laš.). 
Zmokli  zme  do  niti,  do  koze,  do 
kosti.     Dávéte    temu    hřiběti    picni 


59 


vápno,  abe  seleto  do  kosti  (Mal. 
XXIV.  138).  Daí  do  noh,  do  ket, 
do  vesokéch  (ib.)  =  utekl.  Trhejte 
rozmarýn  za  zelena,  aby  vám  ne- 
vyrůst do  semena  (Suš.  390).  Obili 
ide  do  penéz  (z  peněz,  je  v  penězích) 
Mal.  XXIV.  138.  Koně  mu  šty  deft 
ode  dňa  do  sebe  (spravovaly  se). 
Voli  rostou  do  peněz,  koně  z  peněz. 
Přišlo  do  rozumu,  ptalo  se  na  mamu 
(Suš.  161).  Přišét  do  miiosti  (do 
}ásky)  u  samého  cisařa  (opak:  vy- 
padl z  milosti,  z  lásky).  Vzít  si  koho 
do  srdce  =  zamilovati  si  koho.  To 
hfibě  má  do  druhyho  roku  (Mal. 
XXIV.  138).  Je  s  ním  do  přízně  = 
jsou  příbuzní. 

3.  do  atíribuíivné:  Kůň  do  tahu 
(ein  Zugpferd),  boty  do  biata,  šátek 
do  déšča,  šaty  do  práce. 

4.  do  adverbiálné :  Ovoce  máme 
do  pána  Boha,  do  vůFe  boží  =  hojně 
(t.  j.  dokud  jest  vůle  boží,  dokud 
Bůh  požehnává).  Žena  mužovi  řekla, 
že  se  do  vůle  boží  nebojí  (Kda  II. 
188).  Mtáťá  do  dvojnice,  do  trojnice, 
do  čtvernice  (pom.,  jinde:  ve  dvoj- 
nicu).  Do  oka  něvidzim  ništ  =  na 
oko  (horň.).  Převrékeí  se  do  žebráka 
=  za  žebráka  (laš.).  Všecky  osoby 
su  do  stamanky  posedané  =  do 
kola  (laš.).  Je  té  práce  do  strhání, 
do  stésknóti,  do  zmrzeni  (Mal.  XXIV. 
138).  Děiali  jak  do  zákíadky  = 
o  zakládku  (laš.).  Do  hupku  =  ho- 
nem, hupkem  (laš.).  Děláme  do  cuku 
=  honem  (Zl.).  Dětá  do  skoku  (Mal. 
XXIV.  138).  Hněvá  se  na  mne  do 
rozpuku  (ZI.).  Zpírá  se  do  duše. 
Dozrát  ho  do  duše  (Zl.).  Zač  teho 
voia  dáte  do  síova  =  bez  smlou- 
vání (Bart.  II.  300).  Do  tři  krati 
prosit  =1  do  třetice  (pom.).  Kvítečky 
opadaly  do  lístečka  jednoho  (Suš. 
196).  Víno  vytékio  do  kapky  (bis 
auf  den  letzten  Tropfen).  Snědli 
chléb  všecek  do  kúska.  Všeci  do 
jednoho  odešli.  Posn,  Chodí  do  drév, 
do  košů,  do  tihet  a  p.  znamená  tolik, 
co  chodí  dělat  drva,  koše,  tihly: 
Tak  říká  se  též:  je  v  drvoch,  košoch, 
tihtách,  t.  j.  v  práci,  dělá  drva.  — 
Zajímavá  je  tato  stručná  vazba:  Po- 


tomek diviženky  byl  takovej  maličkej 
a  měl  jinej  vobličej,  ne  do  těchto 
lidí  =  nepodobný  obličeji  těchto 
(obyčejných)  lidí  (ČL.  XIII.  34,  od 
Jimramova). 

doba:  To  už  je  doba  večera,  a 
teprov  je  sedn  hodin  =  už  je  dlouho 
večer  (Mal.  XXIV.  65). 

ďobák,  zobák  (val):  Ptáček  klepal 
ďobáčkem    na  okno    (Kda  II.  191). 

ďobafi  zobati  (val.). 

doběhnúf:  Tak  mne  to  doběhlo! 
=z  dožralo,  dohněvalo  (Vah,). 

dobfjaf  se:  »Kde  ste  to  vzali ?< 
dobíjáí  se  na  něm  strýc  =  důtklivě 
vyzvídal  (val.). 

dobrat:  Dobralo  mu  (nahnalo 
strachu).  Dobíralo  jim.  Matičko,  ne- 
možu  spáti,  ani  se  sníčka  dobrati 
(Suš.  45). 

dobře:  Dobře  je  to  na  synečka, 
dobře  je  to  na  ného  =  dobře  mu 
tak  (Bart.  III.  352). 

dobrodéj  vždy  iron.  =  darebák, 
škodař. 

Dobrolese,  trať  (Vracov). 

Dobroníže  pl.  m.,  les  (Kelč). 

dobrotlsko:  Já  neublížím  kuřeti, 
protože  su  dobrotisko  chlap  (fig.  96). 

dobrofi  -ti  =  dobrota:  To  néni 
pro  mne  žádná  dobroť.  Di  (daj  mi 
to)  po  dobroti  =  po  dobrém 

dobrota,  něco  dobrého:  To  je 
dobrota  takový  papuče  na  zemu 
(Mal.  XXIII.  164). 

dobrotnica  ==  dobra  mysl  (ori- 
ganum)  (Slezsko). 

dobrovolný  člověk,  povolný. 

dobřučkýi  velmi  chutný. 

dobrúchat,  dobřiti,  konejšiti  (vých. 
Mor.).  AFe  co  se  budem  domrzať, 
pime  rač,  dobróchafe  stréc  (Dial. 
II.  61). 

dobruša,  -še,  hruška  toho  jména, 
chutná. 

Dobruška,  trať  (Buchlovice). 

dobrutka  =  dobroděj  (iron )  laš. 
To  je  tež  taká  dobrutka,  neposeda 
(Opav.). 

dobrý :  Bude  ti  ešče  kdysi  dobrý 
1=  budeš  vyhledávati  jeho  rady,  po- 
moci. Bude  ti  to  dobré  =  sejde  ti. 
Dobrý  kabát,   klobouk,    dobré  boty 


60 


atd.  =  ještě  nesedraný;  opak:  zlý 
v.  t.  Dobrá  vúfa^  neštovice  bez  pa- 
trné příčiny  na  prste  vzniklá,  velmi 
bolestná. 

dobyčt:  Dobyčjá  bjéda  je  horšja 
než  Fudská  =  bída  s  dobytkem,  když 
není  píce  (Dob.). 

dobyt  1.  vytrvati:  Ani  zme  ne- 
dobyli do  konca.  Pacholek  dobýt 
ve  službě  do  vánoc.  Být  tam,  ale 
nedobýt  nového  roku.  Já  tu  středy 
nedobudu.  Daj  mi,  Bože,  daj  mi  do 
těch  vánoc  dobyč  (Suš.  522).  2.  do- 
sahovati, vymáhati:  Dobývá}  sem  to. 
Nemohl  na  něm  slova  dobyt. 

docáď,  dosud  (záp.  Mor). 

dočabraf  sa,  -břu,  dojíti  pomalu, 
doškrabati  se,  zvi.  chromý:  Ledvá 
sa  dóm  dočabře  (Vlk  92). 

doftapotaf  sa,  -cu:  Pusť  páva  po 
potoce,  šak  on  sa  dočapoce  =  vodou 
domů  dobrodí  (^Bart.  III.  70). 

dočkaf  se  s  instr.  doplňkovým: 
Jenem  že  tatíček  už  se  ho  nedočkají 
tém  panáčkem  (Mal.  XXIV.  67).  — 
Dočkaj I  (slov.)  =  počkej. 

dočuchat  sa :  Už  sem  sa  dověďél, 
už  sem  sa  dočuchat,  kdo  mojí  ga- 
fánce  fěrtušek  zaSipál  (Bart.  III.  737). 

dočupat  se,  -pu  1.  dobadati,  do- 
hledati se:  Už  sem  se  dočupá},  kdo 
nám  chodí  na  střešně.  2.  utržiti,  do- 
stati něco:  Dočupát  se  kdesi  nátky. 
Dež  za  dva  grécare  těch  ťiku  sni, 
zajisté  se  dočope  psene  (Vyhl.  I.  12). 

doderná:  Kde  jsou  hotovy  s  dra- 
ním  peří,  držívají  také  dodernou 
(R.  a  Ž.  82). 

dodírka,  dodraná:  Včil  moc  stro- 
jijú  na  dodírku  (dok.  43). 

do  dom  =1  domů  (laš.):  Dybych 
by}a  chodila  za  siunečka  do  dom 
(Su§.  194).  Navrač  se  do  dom  (Suš. 
196).  —  Také  do  domu  =  domů: 
Di,  děvča,  do  domu  (Suš.  159). 

dogvarafi  -řu:  Ten  to  dogvará} 
=  dodělal.  zHdil  (VahJ. 

dohtúpaf  se,  svým  hloupým  roz- 
umem se  d  >m  v  sliti:  Dyby  mi  byí  řek, 
co  buděm  robiť,  to  bych  ja  se  už 
dohíupal,  jaké  načini  potřebujemy 
(Šmýd). 


dohnat:  Veliká  bída  mne  k  vám 
dohnala.  Já  ho  k  tomu  doženu  = 
přinutím. 

dohořívat:  Oheň  dohořívá  (ist 
dem  Erloschen  nahé). 

dohostit  se :  Statku  se  nedohostí, 
lesti  nedopostí. 

dohýbat  si,  -bu,  stěžovati  si :  Do- 
hýbál  si,  že  ho  hlava  bolí  (Zl.). 

docházet,  na  vých.  Mor.  ob.  do- 
chodit:  Už  můj  stav  panenský  do- 
chází =  končí  se  (Suš.  431).  Sedmý 
rok  dochodí  (Suš.  94).  O  Jozefě  ně 
roky  dochodíja  (jsem  ten  čas  na- 
rozen). Slav.  ČL.  X.  143.  Tomu 
synovi  dochodilo  24  let  (Kda  I.  88). 

dochrámat  se,  -mu:  Dyž  se  tak 
šustne  s  pater,  celej  se  docbráme, 
pomrzačí  (dok.  119). 

dojachati  dojeti:  Jak  Turek  do- 
jachal,  na  Verunku  se  ptal  (Bart. 
III.  19). 

dojat:  Dyž  mne  dojme  (t.  bída), 
dycky  mi  pár  grejcarů  pošle.  Už  ho 
do)ímá.  Jak  ho  dojalo,  vrátil  sa  ešče 
rád  dóm  (Zl.) 

dojení,  concr.  mléko,  kolik  se  ho 
na  jednou  nadojí:  Krávy  nám  už 
hodně  přisušity ;  trojího  dojení  máme 
sotva  na  večeru  (Zl.). 

dojesf:  Dojedl  chfebem  (Mal. 
XXIV.  69).  Kdo  chlebem  dojídá, 
na  vojně  nezmírá. 

dojíčif,  dohoditi,  namluviti :  Doji- 
čila  mu  ju  (nevěstu)  val. 

dojít:  Došli  tmavých  lesů  (Suš. 
113).  Dojdeš  nebeské  radosti  (Suš. 
20).  Valentinek  zdrávi  došel  (Suš. 
28).  Psáni  za  psaním  šlo,  hi  Kačenky 
došlo  (Suš.  125)  Došla  boháče  no- 
vina (Suš.  20).  Tak  to  došlo  skon- 
čena =  skončilo  se  (laš ).  Dyž  donde 
letního  času  =  bude  léto.  Maso 
v  trúbě  dojde  (dopeče  se),  netřeba 
přikládat.  Zito  d(  jde  na  pokládkách 
(dozraje).  Jabkadujdú  na  hromadách 
(Zl.).  To  sem  jak  živ  nedošel,  jaké 
ten  má  zápole  (zalíbení)  v  kofioch 
1=  nezkusil,  nepoznal  (Vlk  19).  Došla 
k  němu  jeho  matka  slov.  =  přišla 
(Suš.  184). 

dojít  (slov.,  val.) :  Kráva  krvú  do- 
jila. 


61 


dojivo,  mléko  ve  všech  svých 
způsobách. 

dojka  1.  jedno  podojení.  2.  Tá 
kráva  je  dobrá  dojka  =:  dojnice. 
3.  dojná  ovce  (Kda  II.  314). 

dojný:  Sestra  ji  poslala  štyry 
krávy  dojné  (Suš.  130).  Ptač  ty,  cé- 
rečko,  p}ač  ty  hojně,  abys  meta  krávy 
dojné  (Bart.  I.   136). 

dokáď:  Budu  toho  roět  na  dokáď 
=  na  dlouhý  čas.  Loni  sem  tam 
být  dokáď  =  dlouho  (Zl.). 

dokáSaCi  dokosovati:  Mat  som 
dokášac  (Dob.). 

dokázati  -žu:  Nedokázat  zkúšky 
=  neobstál  při  zkoušce  (vých.  Mor.). 
Ten  dokazuje  1  =  vyvádí.  Nedokazuj  I 
=  nedovádéj.  Dokazovat  s  kým  n= 
žertovati.  Ten  každó  lei  dokáže 
pravdo  =z  za  pravdu  (Mal.  XXIV. 
67). 

doker,  dokud  (val):  Dokel  Janko 
usne,  dott  r  tráva  uschne  (Suš.  267). 

doktádkai  co  se  dokládá,  přikládá, 
na  př.  na  vůz,  aby  byl  plný  náklad. 

dokonatý:  To  je  dokonata  pravda 
=:  vérná  (laS.).  Dokonatý  pozor  si 
musí  čtověk  dac,  či  to  pádně  či  nie 
(Dob.). 

dokonaf,  skončiti:  Mtačímy,  dnesa 
snaď  dokonamy  (laš.).  Jak  sa  tá  mša 
dokonata  (Podl.). 

dokonca,  nikterak:  Nechce  do- 
volit dokonca  (vých.  Mor.). 

dokument:  Ona  to  pečetí,  že  je 
to  dokument  pravda  =  věrná  pravda. 

dot  =  dolů:  Skáče  s  koňa  dot 
i  nahoru  (VI.  XVIII.  616). 

DoFáky,  krajina  Dolsko:  Šét  na 
Doláky.  Být  na  Dofákoch. 

dolaman,  uherský  kabát:  Máme 
pána,  máme  v  černým  dolamáně 
(Suš.  512). 

dolansko,  v.  horňansko. 

dolčlf:  » Tam  škaredě  dolčí,«  mluví 
»po  dolsku*,  říkajíce  bél,  dé,  vuknu 
a  p.  (Novoměstsko). 

doFec,  pí.  dolce,  důlky,  do  nichž 
se  sázejí  zemáky:  Kopeme  dolce 
(Vych). 

dofeNnúf :  Až  dofehne  na  čtověka 
neščcstí,  teprú  sa  pozná  (Vlk  22). 
Neraz  být  htadný,  afe  že  je  chudob- 


ným, nedolehto  naň,  až  dnes^  dyž 
mu  starý  Bazata  řek:  »Ty  žebráku  1« 
=  netklo  se  ho,  nebolelo  ho  (Vlk 
23). 

dolenský,  z  dolního  konce  dě- 
diny: Dolenským  pannám  na  zdůry 
(Suš.  769). 

dolíneki  slabina.  O  bolestech  ža- 
ludečních  se  praví,  že  boH  v  dolínku. 

doiípaf,  -pu  na  koho,  dorážeti 
(ZL).  Jmenovitě  o  psu,  který  zuřivě 
na  člověka  doráží. 

dolní  větr,  západní. 

Dolnicei  trať  (Senice). 

dolník,  ulička  ke  dveřům  domov- 
ním mezi  oběma  ploty  zahrádkovými 
(Podl.). 

dotožif:  Člověk  neví,  co  naň 
Pámbů  dotoží  =  dopustí  (Slav.  ČL. 

X.  465).  Ráda  bych  vidéta,  abys 
aspoň  ty  být  zaopatřený,  dyby  na 
nás  Pámbů  něco  dotožit   (Slav.  ČL. 

XI.  226).  2  doložit  pěsničku  =  uměti 
do  konce  =  To  já  nedotožím  (Podl.). 
3  doložit  si:  Ten  si  na  to  doložet 
(han.  =  ustřiht  slov.)  =  dal  záležeti. 

dotoiitý,  náležitý,  důkladný  (val.). 

dotů  kopcem  =  s  kopce  v.   hoře. 

dotúpif,  pořádně  naložiti,  nabiti 
(val.). 

dom,  dónn  =  domů:  Už  mó  miló 
dom  z  kostela  vedó  (Suš.  431.),  Dóm 
běžata,  nemeškata  (Suš.  112). 

doma :  Už  su  doma  =  už  to  vím, 
zpamatoval  jsem  se.  Hněď  být  doma 
=  dovtípil  se,  co  je  (Slav.  ČL.  X. 
372). 

domajšf  val.  =  domácí:  Už  při- 
chodili  k  domajší  chatupě  (Vlk  12). 
Ten  domajší  enom  ženu  bije,  a  van- 
drovný  srdcem  polituje  =  doma  cho- 
vaný, na  peci  válený ;  vandrovný  = 
světa  zkušený  (Bart.  II.  186).  My 
zme  domajší,  a  ty  si  cizí  (Slav.  CL. 
XI.  179). 

domajško:  po  domajšku  =  po 
domácku,  při  domajšku  =  při  domě 
(val.). 

domatičkovat,  domlátiti,  pocu- 
chati (han.). 

donnatičkovat  se,  opiti  se  »na 
matěru<:  Ten  je  domatičkované  I 
(han.). 


62 


dométaf  nékomu,  domlouvati  = 
Matka  céři  domčtata,  aby  neplakala 
(Slav.  ČL.  Xí.  482). 

domikáti  polévka  ze  sýra  (Slav. 
ČL.  X.  135). 

domitovat:  Ten  tu  bránu  malovat 
dal,  kdo  Marušku  domiloval  =  nedal 
si  jí  sokům  vzfti  (SuS.  106). 

domírat:  Už  ty  staré  zvyky  do- 
mirajú. 

domkaři  a,  osadník,  který  má  jen 
holý  domek  nebo  malý  kousek  pole 
k  němu,  (slov.,  han.,  záp.  Mor.). 

domtuva,  úmluva,  smlouva:  Zase 
takovou  domluvu  sobě  udělal,  jak 
s  prvým  (Kda  I.  214). 

domtúvaf  se  s  kým,  hádati  se 
(vých.  Mor.). 

domovník,  domovní  obyvatel:  Vše- 
ckym  domovníkům  dobrý  přiklad 
dávej  (Vyhl.  VI.  XVIII.  329). 

domrzadto,  kdo  >domfzá<,  do- 
paluje. 

domrzek,  mrzutost:  Měli  zmy 
doma  samy  domrzky  (laš.). 

dondeli  dondýiek,  uzíiek,  chu- 
máček:  nesla  na  zádech  dondýiek 
(Maš.).  Dondel  vlasů  (Jevíčko). 

donekáď,  nějaký  čas:  Ostanu  tu 
donekáď  (vých.  Mor.).  Dyby  aspoň 
donekáď  tam  pobyl  =  nějakou  chvíli. 
Dyby  ešče  mamička  donekáď  byli 
živi. 

donosit:  Už  sa  všeci  chlapci  po- 
ženili,  zelené  pérečka  donosili  (Suš. 
588). 

dopálifi  dozlobiti ;  dopalovavat, 
zlobiti,  škádliti. 

dopařif,  polapiti,  přistihnouti:  Teho 
až  tak  negde  dopařim,  terno  já  dám 
(han.).  Tož  zme  ho  přeca  dopařili 
(Slav.  ČL.  XI.  228). 

dopařif  sa  čeho  n.  k  něčemu, 
dosíci  čeho  (val.). 

do|báf,  -pnu :  Dopalo  mu,  nahnalo 
mu  strachu,  byl  uveden  do  úzkých 
(Vah.). 

dopažlti  urvati,  dostati:  Přeca  cosi 
dopažíř  (Zl ). 

dopažlf  sa  čeho,  dopíditi  se  (val). 

dopěkat:  Slunko  dnes  dopěká  = 
peče,  hřeje.    Jednúc  n.iň  velice  do 
pěkaía  =  dorážela  (Vlk  105). 


dopérovaf:    Větr    dopěrovál   = 

dorážel  (val ). 

dopfkaf  sa:  Matka  by  sa  byla 
ráda  dopíkata,  dávajúli  děti  v  ko- 
stele pozor  =  dovyptávala  (Slav. 
ČL.  X.  134). 

dopisovat  l.se  o  něco,  usilovně  se 
domáhati  (Kunštát).  2.  Temu  dopi- 
suje! =  napěká,  je  úzko  (Jicko). 

dopFet  se :  Plelo  děvča,  plelo  fen ; 
až  sa  na  kraj  doplelo,  na  synečka  vo- 
lalo (SuS.  302). 

doprzafi  dozírati,  dopalovati  (val.). 

dopomoct :  Já  vám  všeckému  do- 
pomožu. 

dopřádat:  Matka  kudel  předla  a 
len  dopřádala  (Bart.  I.  80). 

dopráSaf  sa,  doprošovati  se: 
Budeš  ty  sa  kohosi  doprášat  1  ( Vlk  27.) 

doprávaf :  Křúpalé  dopřávali  k  jař- 
ma ku.  Dopřáváni  sukna,  appretura 
(Slav.  ČL.  X.  471). 

dopusta,  dopuštění:  To  je  do- 
pusta  boží  (Kda  II.  45). 

dopustit:  Nemoc  naAho  Bůh  do- 
pustil (Suš.  791).  Co  nemožu  snésti, 
to  na  mne  nedopusť!  (Suš.  53.) 
Strachu  na  sebe  nedopustili  =  ne- 
zalekli se  (Kda  II.  72).  Dopustila  se, 
euf.  o  nezachovalé  dívce  (Mor.  lid 
103).  Dopustila  sem  sa,  žádný  ně 
s  chasníkem  nechťél  (byla  závitkou) 
Vek. 

dopuščatka,  svobodná  matka 
(val.). 

dováďat  si  na  krávu  =  zakládati 
si  (Vych.). 

dopovědět,  do  konce  domluviti: 
Ledva  to  dopověděl.  Oni  si  to  mezi 
sebúm  dopovéďá  =  zkázou,  pro- 
střednictvím třetího  (Vah.).  Nemožu 
ani  dopovčdět,  pořáď  mi  skáče  do 
řeči. 

dorábat,  dodělávati:  Ťažko  moja 
mamka  plátno  dorábala   (Čerň.  73). 

doradit  se:  Doradil  se  synek  roz- 
umu chytrého  =  došel  rady  u  (Suš. 
693). 

doraďovaf  sa  koho,  ob  čas  se 
raditi  o  svých  věcech  (Vah.). 

dorážet:  Dvanástá  doráží  =  do- 
chází (Sloup). 

doretan,  placek  (Jevíčko). 


63 


dořezat  sa,  -žu:  Ten  sa  dořezat 
=  dostal  se,  uškodil  si  (Zl.). 

dornfk,  probiják  (laš.). 

dorota,  lehká  ženština  (han.). 

dorozprá^af  sa,  domluviti:  Šak 
sa  dorozpráváme  (val.). 

dorozuméó  komu,  vyzráti  na  koho 
(Lor.). 

dorůst:  Ditě  rostlo,  až  dorostlo 
(Suš.  153).  Dor&stt  na  něho  =  po- 
radil mu,  přemohl  ho.  Po  páru  rokách 
se  na  ten  pokiad  ináč  dorůstío  = 
lépe  se  připravivše,  dobyli  pokladu, 
jehož  dříve  marně  dobývali  (vých. 
Mor.) 

dosedfačit:  Ukradli  ně  koně,  už 
sem  dosedlačit  (Bart.  III.  511). 

dosíhat,  dosahovati  (vých.  Mor.). 

dosítaf,  liefern:  Došiia  mu  muku 
z  Peštu  (la<.). 

dostuhovat :  Kabát  (klobouk  a  p.) 
už  dosluhuje  =:  je  starý,  dodělává. 

doslúžená:  Na  doslúženú  dostává 
dívka  koláč  (dok.  158). 

ďosna,  zadnice  (Jevíčko). 

dosoblf  sa,  dočkati  se:  Nemoh} 
sa  mňa  dosobiť  (val.). 

dosoudit  se  někoho,  dovolati  se: 
Nemůže  se  tam  žádnyho  dosoudit 
(Třebíčsko). 

dosf:  >Ten  psík  už  neroste.* 
»Tak  už  je  ho  dosť«  (už  je  dosť 
veliký).  Vedařel  se  on  (syneček) 
mně,  šak  to  dosť  nějaké  =  ledajaký 
(Vyhl.  I.  112). 

dostarec,  -Tca,  náhradník  (v  úřadě) 
laš. 

dostat,  dostávat,  dosáhnouti:  Já 
tam  nedostanu.  Nemože  dostat  do 
mise.  Dostaňte  tú  sklenku!  Počkaj, 
já  ti  to  dostanu.  Tatánek  mu  nedo- 
pustil, aby  on  mu  to  dostával  (vy- 
tahoval z  díry),  a  pravil:  »Já  si  to 
dostanu  sám.<  (Kda  II.  73.)  Kedz 
nikedy  peňazí  nedostane  =  nestačí 
(Dob.). 

dostávat  se,  dobývati  se:  Ztodějé 
se  dostávali  do  komory. 

dostavit:  Dyt  ně  vyženu,  nedo- 
stavím-li  koňa  =  nepřivedu  li  koně 
s  pastvy  domů  (dok.  262). 

dostonat:  Stonó  hospodyně  po 
celé  dédině  napořád;  mně  má  taky 


stone,  jestli  mně  dostone,  budu  rád 
=  umře  (Suš.  612). 

dosýpaf,  -pu :  Dosýpata  na  ňu  = 
dorážela  slovy  (Vah.). 

dosytit  se  koho:  Nemohla  se  ho 
dosytit  (dítě  mnoho  jedlo). 

došikovat  komu  co,  dohoditi, 
opatřiti;  gafánku  =  namluviti. 

doškobrtat  se,  namáhavě  dojíti: 
Ledvá  sem  se  tam  doškobrtá). 

došky  jsou  řifové  (dlouhé)  a  hla- 
vaté (Opav.). 

došútaf  sa,  -}ám  i  -lu,  pomalu 
dojíti:  Tak  tak,  že  zme  sa  tam  do- 
šůíali  (val.).  Na  Novoméstsku  = 
došulit  se. 

do  té,  dotud:  Chodil  do  té,  až 
sanuť  našel  (Kda  I.  159). 

dotéra,  dotěrný  člověk. 

dotéžovaf  si  i  sa  =:  stěžovati  si : 
Hanča  si  dotěžovata  maměnce  (Slav. 
ČL.  XII.  84).  Mynářka  sa  dotěžovata, 
že  u  nich  mléka  neTza  uprodať 
(Slav.  ČL.  XI.  179). 

dotísaf:  Bída  mňa  docísá  (tísní). 
Docísat  mňa,  abych  mu  požča}  me- 
ricu  žita  (naléhavě  prosil)  Dob. 

dotiskaf,  naléhati:  Bida  dotiskala 
(laš.). 

dotiskavý,  naléhavý  (Lor.). 

dotklívý,  citlivý  (laš.). 

dotragaf,  doštragati,  dopraviti : 
Pomozte  mi  to  zvíře  k  ohni  dotragať 
(Kda  I.  89). 

dotřelky,  pl.  m..  slavnostní  za- 
končení tření  lnu  (Žď.  obr.  31). 

dotřít  se  k  něčemu,  dojíti  něčeho 
(úřadu)  uskokem.  Ten  se  rád  k  ně- 
čemu zadarmo  dotře  =  žije  na  fatky 

(Zl). 

dotud :  Manželka  mu  lála,  kde  se 

dotud  zabavil  (tak  dlouho)  Kda  I.  23. 

doty  =  dotud:  Byl  jenom  doty 
živ  (Kda  I.  236). 

dotýkat  se,  -kám  i  -ču,  s  dat.  a 
gen.:  Chytaj  křepelku  chytaj,  enom 
sa  jí  pérek  nedotýkaj  (Suš.  637). 

doudiý  pařez,  vypráchnivělý  (záp. 
Mor.). 

doupifk,  nočník  (Zábřežsko). 

doušky,  pl.  f.  Douškami  rozumí 
se  vycházka  za  příčinou  ohledání 
veškerých  hranečníků  obecních  i  sou- 


64 


sedních  dědin  (Vyhl.  I.  99).  Doušky 
byly  slavnosti,  na  kterých  se  mnoho 
> doušků*  učinilo,  když  se  totiž  pilo 
na  obecní  útraty  (han.j  arch.  I.  25. 

douikový  deft|  kterýž  byl  první 
den  hned  po  sv.  Trojici,  po  venkov- 
ských obcích  naší  Hané  konali  a 
zachovávali  různé  obřady  a  zvyky. 
Hlavně  jednalo  se  o  upravení  hranic 
v  obci,  jestliže  se  kde  porušily,  buď 
ze  zlomyslnosti,  buď  z  neopatrnosti, 
na  př.  když  oráč  kámen  hraničný 
vypáčil  (arch.  I.  26). 

dováďat  si  na  něčem,  zakládati 
si:  Dováděía  sem  si  na  statku  (Vych.). 

dováhat  se:  Tak  si  oni  spočívali, 
večera  sa  dováhali  (váhavě  dočkali) 
Suš.  463) 

dovárat  sa,  -fu :  Áj  smrti  sa  člověk 
dovále,  ani  neví  jak  (Vlk  35).  A  téj 
smrti  sa  doválu  tak  febo  tak  (Slav. 
ČL.  X.  378). 

dovčifi  doposud:  Nebudu  tak 
dělat,  jak  sem  dovčil  dělá!  (vých. 
Mor). 

dovdéčný,  povděčný:  Dybych  vě- 
ďét,  kdo  to  dělá,  být  bych  dovděčný 
(Vych.).  Budu  toho  dovděčný  (val.). 

dovéf:  Tam  (v  hrobě)  mne  větr 
nedověje  ani  slunce  nedohřeje  (slez. 

pís.). 

dovfgdo  (kdovíkdo):  Myslí  si,  že 
je  dovígdo.  Bude  jim  dovijak,  až 
Jozef  odejde  na  vojnu.  Dovikady 
pochodil,  ale  služby  nenašel  (Mal. 
XXIII.  365). 

dovířaf,  důvěřovati:  AFe  sem  já 
tom  hrubě  nedovířál  (Slav.  ČL.  X. 
34). 

ďovírka,  dírka  (Jimramov). 

dovtačovat:  Otec  v  poli  oral,  oves 
dovlačovál  (Bart.   I.  80). 

dovolit:  Otec  tomu  nedovolí. 

dovozit  se:  Dyby  ím  na  táckách 
vdelky  vozil,  tož  sa  nedovozí. 

dovšímnút  si  =  povšimnouti  si: 
Nedovšimel  si  ho  (Podl.). 

dožat  se :  Až  sem  se  dožala 
chládku  studeného  =  žnouc  dočkala 
(Suš.  55:)). 

doždurnúf,  proti  vůli  postrčiti, 
přinutiti:    Doždurnul  mě  tam  (laš.). 


doiebrat  se,  -bfu:  Dožebrala  sem 
se  domů  =  žebrajíc  došla  (VI.  XVIII. 
521  Pit). 

dožera  (laš.  dožir,  m.) :  Nestojí  to 
za  tú  dožeru  (zlost).  Je  s  tým  veliká 
dožera  (oštara).  To  je  dožera  člověk 
(ein  Plagegeist).  Dělá  mi  to  na  dožeru 
(naschvál). 

doii6Íf|  opatřiti :  Dožičíl  mi  službu. 
Měl  sem  mu  psa  dožičiť.  Dožič  mi 
to  (val). 

doiínka,  dožatá,  obžínky. 

doiíradtOi  kdo  zlobí,  obtěžuje  (zvL 
děti)  Btcha. 

dozírat,  škádliti,  zlobiti :  Ešče  Mar- 
tina dožírávál,  že  naň  Kača  bere  (Vlk 
22). 

dožívat  se  čeho  (záp.  Mor.),  do- 
šúvaf  sa  čeho  ( Jicko),  domáhati,  do- 
žadovati se,  bažiti  po  čem,  2.  do- 
žúvať  sa  s  kým,  hádati  se:  Švirák 
s  Ofšákem  začali  sa  dožúvaí  (Slav. 
ČL   X.  371). 

doivaf,  žvu :  Tak  ty  koně  dožvál 
=  zapotil,  unavil,  zvi.  špatný  jezdec 

(Vah.). 

dožvfgdo,  doivíco  atd.  val.  = 
dovígdo  (v.  t.):  Já  už  sem  sa  dožví- 
čeho  dočkala,  dožvíjakéj  změny 
v  domě  (Slav.  ČL.  XI.  323). 

drabancovat  něčím,  hřmotně  vi- 
klati:  dveřmi,  oknem,  víkem  u  truhly^ 
aby  se  otevřelo  (slov.). 

drabantli  děti  (žert.):  Mám  tých 
drabantůch  krdel  (Vah.). 

drabica,  -ce,  voje  plužních  koleček 
(Brů.). 

drablnai  žebř  (Frýdecko). 

drábníki    turdus  viscivorus    (záp. 

Mor). 

dracůvkai  šňůrka  upletená  z  te- 
ničkých  drátků  žlutých,  ozdoba  slov, 
klobouku. 

dráč,  -a  1.  kdo  dere  peří  (dok. 
42),  2    ras,  výtažný  (Kda  II.  39). 

dračka,  1.  dráni  se  oč,  rvačka: 
Zelí  na  trhu  bylo  jak  na  dračku, 
2.  ženská,  která  dere  peří  (dok.  42). 

dragar,  trakař  (Zábřežsko). 

dragořif :  Kdo  neustále  o  jednom 
mluví,  ten  »pořaď  o  tom  dragoři< 
(laš ). 


65 


drahá,  1.  stopa  lidská,  zvířecí. 
2.  Včit  tom  už  vím  drabu  (radu). 
Nevěďét  tom  drahý.  Počkajte,  při- 
jdeme tom  na  dráhu  (na  kloub)  vých. 
Mor. 

drahý,  pl.  f.  kus  volné  prostory 
(trávníku)  na  jednom  n.  na  obou 
koncích  za  dědinou,  kudy  se  dobytek 
na  pastvu  vyhání  a  v  čas  nepohody 
též  popásá:  na  drahách.  Jinde  tomu 
říkají  výhon,  příhon,  skotnica  (Slez- 
sko), skotňa  (horň.),  výpustek  (záp. 
Mor.).  Máš  ruky  (nohy)  jak  drahý 
(nečisté). 

drahnýi  ve  smyslu  velký,  dlouhý 
na  Zábřežsku:  drahný  léta.  Na  vých. 
Moravě  jen  ve  rčení:  Už  je  mu 
drahněj  (ulevilo  nemocnému). 

drahotný,  drahý:  Počuj,  Ondry Sko 
muój  drahotný  (Dob.). 

drahovat  někoho,  stopovati:  My- 
slivec drahuje  zvěř,  pytláka. 

drahúcnýi  velmi  drahý  (vých. 
Mor.). 

drahuFa,  -fe,  hruška  toho  jména, 
rostoucí  původně  na  drahách. 

dřák,  železný  nástroj,  podobný 
dlátu;  dře  se  jím,  t.  j.  olupuje  kůra 
s  kmenů  (laš.). 

dráňaf,  -ám,  draňčaf,  -ím,  ne- 
ústupně prositi,  žemrati :  Cigánka  pod 
okny  draňčí  =  vrančí.  Vydráňál  na 
něm  poslední  gréjcar  (val.). 

dránéti  hledati  něco  ukrytého  na 
mlsání,  zpouzeti  (záp.  Mor.). 

dráp:  Jak  přiletěl  jelen,  dráp  ho 
za  rohy  =  drápl,  chytil  (Kda  I.  188). 
Tá  ženská  dráp  duchnu  a  šúst  s  ňú 
na  zem  (dok.  10). 

drapač,  -a,  m.,  ulmus  campestris 
(val). 

drápačka,  zdlouhavá  práce  (Maš.). 

drapák,  stará,  ošoustaná  metla 
(záp.  Mor.). 

drápat,  pu  1.  trhati  (oděv),  2. 
škrábati:  Je  všecek  podrápaný  od 
kocúra,  3.  dráti  peří:  Drapte,  drapte, 
drapulenky  (Bart.  II.  322). 

drapčit,  utíkati:  Drapčí,  jak  by 
mu  vydráí  (Zl). 

drápelí|  suché,  drobné  větví,  roždí : 
Člověk  při  tom  drápelí  aspoň  se 
ohřeje  (Žď.  obr.  5). 

Bartoi:  Dialektický  slovnik  moravský. 


drápež,  *e,  f.,  dření,  loupež  (Kt. 
Dod.  I.). 

drápiti  drápnouti,  škrábnouti : 
Udrápit  sem  sa  do  prsta.  Zdrápili 
s  něho  šaty  =  strhli.  Oddrápít  veko 
s  truhly.  Z  ruky  mu  to  vydrápít  = 
vyrval  (vých.  Mor.). 

drápoiit  sa,  drápati  se:  Kdež  ten 
sa  drápolí?=  leze  (vých.  Mor.). 

drasta,  nádobí:  drasta  hliněná, 
dřevěná  atd.  Zábřežsko  (hluž.  drasta, 
dluž.  drastva  jest  oděv,  šat). 

Drastíhtava,  vrch  na  Vsacku 
(srovn.  Výb.  I.  951:  Vy  strachy 
zdrastíte  kšici  =  zježíte). 

Drastihtávkyi  trať  na  Pohořelsku 
u  Napajedel. 

draf|  drát,  telegraf.  Složili  smy  se 
na  drať  (telegram)  Frenštát. 

drafáki  hrnec  drátovaný  (val). 

drátěný  klišče  =  na  drátování 
(Mal.  XXIII.  220). 

drátovat:  Sebrale  se  a  drátovale 
k  Moskvě  =  táhli  (Vyhl.  II.  18). 

draiák,  ferka,  švihák  (dok.  287). 

draidžafi  -ím,  drančaf,  žgamrať 
=  neodbytně  škemrati,  prositi :  Pořáď 
na  mAa  draždží.  Draždží  toléj  o  to, 
až  to  vydraždží  (val.). 

dřaždieč,  řinčeti  (o  řetěze,  o  voze) 
Lor. 

dražinka,  planá  hruška  (rostoucí 
na  drahách)  (val.). 

dražit,  stopo  váti = drahovat  (v.  t.): 
Dražili  zme  ho  až  do  Tesá  (vých. 
Mor.). 

drážlif  (val.),  dráínit  (slov.)  = 
drážditi:  Nedrážni  psa! 

drbácnúfi  vraziti:  Vůz  drbácnúl 
do  plota  (val.). 

drbanec,  -nca,  rána  rukou  do 
hlavy. 

drbati  -bu :  Drbe  do  toho  jak  jatel 
(datel)  =  dělá  pomalu.  Drbať  ja- 
zykem —  podpichovati  (Jicko). 

dřbaf  sa,  -bu,  hýbati  se:  On  sní 
všecko,  co  sa  mu  v  hubě  nedřbe 
(val.). 

drbka  1.  známá  dětská  hra  s  pěti 
kamínky,  které  též  tak  se  zovou 
(han.).  2.  slabá  podnapilost:  Má 
drbku. 


66 


drc :  »Baran  drc !«  škádlí  se  beran, 
aby  drcl,  trkl. 

drcana,  žinčica  s  urdou  (smetanou) 
val. 

drcaneCi  *nca,  rána  drcnutím  do 
zad  (vých.  Mor.). 

dřcat,  trkati  (slov.,  val.). 

drcnuti  strčiti  někoho  trochu  (na 
srozuměnou),  drcnuty  strčiti  hodně 
(slov.,  val.). 

drčák,    kdo   pořád   drčí,   mluvka 

(val.). 

Drčava,   na  Drčavéj,  trať  na  Vi- 

zovsku. 

drčeti  mluviti  drkotavě,  sypati  řeč 
ze  sebe:  Nedrč  pořáďl  (vých.  Mor.) 
Nedrkoc,  Aničko,  nedrkoc,  dostaneš 
čepeček  aj  vrkoč.  Proč  bych  já,  dru- 
žičky, drča}a,  šak  sem  sa  ho  ledvá 
dočkala  (Bart.  I.  87). 

drdaf,  třásti ;  vydrdať  něco  z  koho 
=  vymoci ;  nadřdať  =  potřásati  (val.). 

drdta  n.  dudtai  brepta. 

drdtaf,  -dlu,  brbtati  (udrdtaný  = 
morosus).  Vydrdlát  mu  =  vyškamrát, 
vylál.  Pohněvaný  drdfe^  reptající  dudfe, 

drdrena,  ženská,  která  ráda  drdle. 

drdtoň  =  drdta  (v.  t.). 

drdot  1.  chochol,  vlasy  hlavy 
ženské  stočené  vzadu  v  klubko.  2. 
vrch  na  Vizovsku. 

drdotaňa  =  drdolena  =  drdoluša, 
slepice  s  drdolem  na  hlavě  (val.). 
Drdotaně,  veliké,  bílé  třešně. 

drdotatý,  chocholatý. 

drdotka  =  drdoí:  Trpěíka  (cho- 
cholouš)  trpěla,  až  jí  drdolka  na- 
rostla (ND.  39). 

drdoslf:  Šak  vás  tam  cosik  po- 
smýče,  a  bodaj  to  vámi  dobře  po- 
drdosilo  (val.). 

dřemeno  =  břemeno,  nůše  trávy 
(val.). 

dřenica,  tenké  prkno  na  krytí 
stropu  (val.). 

dřenka,  pastinaca  (bot.). 

drepčifi  křepčiti  (val.). 

drepsif  n.  grepsit^  drobným  kro- 
kem jíti,  přešlapovati  s  nohy  na  nohu, 
křepčiti:  Jehrtata  daíy  sa  drepsiť  jak 
z  brku  vyražené  (Slav.  ČL.  XII.  273). 

dřev,  dříve,  než,  až  (horň.) :  Počkaj, 
dřev  to  uděíám.  Ja  dřev  já  to  uděíám ! 


Dřev  mosím  navariť.  Dřev  on  dojde, 
bude  pozdě.  Varuj  (hlídej)  doma, 
dřev  prídem  z  kostela.  Dřev  ona 
vody  nabere,  ze  mňa  holuby  ožene 
(Bart.  III.  129). 

dřevacina,  dřevěné  náčiní  a  ná- 
řadí :  Bystřičané  prodávali  dřevacínu : 
lopaty,  vidly,  varašky,  vahany,  lyžič- 
níky.  vařaSníky  (Slav.  ČL.  XIII.  416). 

dřevák,  vrták,  červotoč  (záp.  Mor.). 

dřetíaneCi  člověk  nehyba,  jako  ze 
dřeva  (laš.). 

dřepaný,  dřevěný  (laš.). 

dřevená k,  vůz  s  nápravami  dřevě- 
nými. V.  železňák  (Zl.).  2.  vaieríana 
(bot). 

dřevénicai  chalupa  dřevěná. 

dřevénlki  parís  quadrifoiia  (bot.). 

dřevěný :  dřevená  muzika^  provozo- 
vaná na  nástrojích  dřevěných,  k  nimž 
patří  také  cimbál ;  tedy  šmytcová  je 
pojem  úzký.  Dřeviny  chleby  obživa 
získaná  dřevařstvím  (Žď.  obr.  5). 
Dřei'éný  den,  dva  dni  v  témdni  (úterý 
a  pátek),  kdy  dovoleno  choditi  do 
lesa  na  roští  (Žď.  obr.  6).  Dřevený 
handliř,  obchodník  s  dřívím.  Dřevený 
dráb  býval  na  Zábřežsku  dráb,  který 
v  lese  dříví  hlídal.  Ide  žalovat,  a  co 
si  vyžaluje?  leda  dřevině j  ^roš  = 
nic  (dok.  125). 

dřevko,  držátko  na  péra. 

dřevnOi  kus  dřeva  (břevno)  slov. 

dřevo  má  v  pl.  dřeva  =  břevna 
a  drva,  drév,  drvám,  drvách  =  dříví 
(vých.  Mor.). 

dřevO|  lesní  strom:  Vtáci  po  dře- 
vách  lítali  (záp.  Mor.).  Stojí  dřevo 
oliva  (Suš.  39).  Ustup,  Mařenko,  na 
levo  pod  javor  zelené  dřevo  (Suš. 
105).  Uhledli  tam  dřevo  jaborové 
(Suš.  143).  Přivalilo  tam  vojáčka 
dřevo  javorové  (Bart.  III.  16). 

dřevolazník,  pícus  martius   (laš.). 

dřevollvno:Sv.Valentin  tak  krásny 
byl,  dřevolivnu  podobny  byl  =  dřevu 
(stromu)  olivovému  (?)  Suš.  28. 

dřez,  škop  o  třech  vysokých  no- 
hách na  umývání  náčiní  (dol.).  Jinde 
sluje:  zřez,  řez,  hřez  (han.),  myják 
(myjok,  Frýdek),  hrot  (Opav.). 

drgaňa,  -ně,  kotrba,  hloupá  hlava 
(val.). 


67 


drganeCi  -nca:  Dá  ternu  vedle 
drganec  do  boku  =  žduchanec,  rý- 
panec  (dok.  43). 

drgati  drgotat,  drcat  (vých.  Mor.)> 

drháki  drháček,  včchet  z  houně 
na  drhnutí  (val.). 

drhračka  1.  ženská,  která  drhne 
peří,  2.  drhnutí  peří :  Chodívali  k  nám 
na  drhlačku  (val.). 

drhlen  =  drhle  pl.  f.,  přístroj  na 
drhnutí  lnu  z  pálek. 

drhnut  1.  dráti  peří,  2.  mýti  ná- 
činí, podlahu :  Anna  drhne  užice  (Suš. 
295).  3.  škrabati  k&ži  (kožešník). 
4.  drhne  ho  za  vlasy.  5.  Drhne  pořáď 
jednaká  (mele,  mluví).  6.  Zdrhnut 
=  utéci :  Už  dávno  zdrhh  Ten  zdrhá ! 
(slov.,  val.). 

drchati  třepatí:  Podrchaj  tů  pe- 
řinu. Pták  je  nadrchaný,  když  je 
nemocný;  též  o  člověku:  Je  jakýsi 
nadrchaný  (nesvůj).  Zl. 

drchtaňai  -ně,  ženská  s  rozdrcha- 
nými  (rozcuchanými)  vlasy  (val). 

drchtati  -lu,  trhati,  střapiti  niti 
(slov.,  val.). 

drchma  1.  ospalec  (val.),  2.  ženská 
nepěkně  učesaná. 

drchmat,  dřímat  vých.  Mor. 

drchmat  se,  česati  se:  Dokúďse 
budeš  drchmat?  (vých.  Mor.).  Tam 
sa  možeš  drchmať  cetý  boží  deň 
(Bart  III.  680). 

d řehot  =  drdol  v.  t.  (Příbor). 

drchta  n.  drychta  n.  drochta  (Opav.) 
1.  plachta  travná,  2.  ženština  špatné 
pověsti  (Vlk  22). 

drchutai  -ty,  přezdívka  ženské, 
která  má  vlasy  a  šaty  rozdrchané, 
neupravené  (Jicko). 

dřl6|  -a,  pohodný  (Btcha). 

dřička,  draní  peří  (laš.). 

drfchmač,  -a,  dřímač,  ospalec 
(val.). 

drichmaf  =  drchmat    v.  t.   (val). 

dřija,  -je,  běhavka  (Mor.  lid  223). 

dřfmata,  -ty,  m.,  dřímá vý,  ospalec. 

dřímat  neosob.  zvr. :  Dříme  se  mi, 
dříme,  ba  i  se  mi  spáč  chce  (Suš 
497).  Zdřímlo  se  mi,  a  hněď  sem 
usnut  (vých.  Mor.). 

dřin,  pinus  laría  (bot). 

dřínek,    cornus  campestris  (bot.). 


dřínka,  laťka  jako  šindel  úzká 
(Kda  II.  162). 

dřinknout  koho  =  břinknout,  ude- 
řiti: Tak  tě  dřinknu  (záp.  Mor.). 

dřfnkový  n.  dřtncený  plot,  z  jedlo- 
vých dřínek  (plochých  polenec)  mezi 
kCily  z  pošika  položených  (val). 

dnt:  Nic  z  toho  nehodřel  =  ne- 
vydělal na  tom  (Jevíčko). 

dřívko,  sirka  (Jemnicko). 

dřizdoň,   dřizdil,   mluvka   (Vah.). 

dřizga,  tHska  (laš.). 

dřlztka  huslí  plácavý  člověk  (val). 

drkafi  -ču,  něčím  strkati  na  př. 
stolem  (horň.). 

drkoš,  -a  =  drkotá  v.  t. 

drkotal  -ty,  m,  1.  kdo  rychle  mluví, 
precipituje.  2.  Já  sem  už  edem  taková 
drkotá  =  vetešina  (Vah.). 

drkotačkai  drkotání,  třesení  (na 
celém  těle) :  Dostat  drkotačku  (laš.)- 

drkotat,  -cu  1.  Zuby  mu  drkotaty 
=  jektaly  (Slav.  ČL.  XI.  226).  Tak 
se  mnúm  zima  drkotala!  =  třásla 
(Vah.).  2.  mluviti  zhusta,  nejasně :  Co 
pořáď  dfkoceř  (v.  drčet). 

drkotat  se:  Tak  se  drkocu  = 
třasu  od  zimy,  od  strachu.  Ten  se 
drkoce  na  peníze  =  třase^  je  dychtiv 
peněz  (vých.  Mor.). 

drkotina  1.  chvění,  třesení  údův 
(laš.),  2.  rosol  (slov.). 

drkotky  pl  f. :  jak  v  kostele  seberou 
drkotky,  má  se  utříti  kapesníkem 
a  obejíti  třikrát  kostel  =  když  se- 
mele,  zdrobí  zima  (Vyhl  VI.  XIX. 
147). 

drkotnica,  -ce,  ženská,  jež  má  do- 
brou vyřídilku,  stále  mluví  a  klevetí 
(vých.  Mor.). 

drkoty,  pl  f.  třesení,  delirium 
tremens:    Piják  mívá  drkoty   (han.). 

drfaga,    ničemná    řeč    (Frenštát). 

drravlce,  pl  f.,  široké  plátěné 
nohavice  na  léto,  také  drfe  zvané 
(vých.  Mor.). 

Drllk  1.  příjm.,  2.  trať  (Rovensko). 

driina,  ovce  bílá  s  nohami  krop-* 
kovatými  (val). 

drlý,  čilý,  čerstvý:  To  je  aspoň 
chlapina  drtý  (Vlk  9).  Ja  Rozára,  to 
je  ešče  roba  drtá  (Slav.  ČL.  XI.  134). 
Byta  jakási  drlší  (Vlk  83). 


68 


drmkafi  drobným  krokem  jíti  = 
drmoliť  v.  t.  (val.)* 

drmÍBí  -le  f.,  n.  drmfe  í  pl.  f.  = 
grmle,  drnkačka  (val.). 

drmíovati  na  drnkačku  hráti :  Hoře 
dědinu  šel,  na  drmle  drmfovat  (Bart. 
III.  367). 

drmoFa,  -Te,  mluvka,  Plauscher 
(val.);  i  příjmení. 

drmofaz,  drobotina  (Brodsko). 

drmolif  1 .  béžeti  drobným  krokem ; 
užívá  se  zvláště  o  chůzi  drobných 
dětí.  2.  spěšně  mluviti  (plauschen): 
Ja  di,  nedrmoll  (val.).  3.  Děfo  dr- 
moli   dudef  =  drhne,    cumle   cumel 

(laS.). 

drmotéli  motýl  (Unčovsko). 

drn :  Letos  je  ovoca  jak  drnu 
(mnoho). 

drnčet  1.  Vůz  drnčí,  chřestí,  2. 
Baba  všecko  vydrnčela,  pověděla. 

drnda  1.  po  třeštěná,  lehká  žen- 
ština, 2.  pokrývka  ženské  hlavy,  klade 
se  pod  šátek  (han.)  v.  motáč. 

drndati  říká  se  o  tom,  kdo  má 
hopkavou  chůzi;  též  o  dítěti,  když 
spěchá  (Maš.).  Drndá,  drndá,  a  kde 
nic,  to  zbla  =  chodí  stále,  jako  by 
měl  plnou  hlavu  starostí,  a  kde  nic, 
tu  nic  fjevíčko). 

drnět  =  drnčet:  Co  ty  dveři  tak 
drníja,  dyž  ich  zavírá?  (ZI.).  Až  okna 
drněly  =  řinčela  (Slav.  ČL.  XI.  50). 
Těžké  železňáky  drníja  po  ščrku 
(ib.  XIII.  371).  Plechové  kolečka 
v  oknoch  drněly  (ib.  XIII.  375). 

droby  pl.  m.  1.  z  drůbeže:  křidla, 
nohy,  krk,  hlava  atd.,  2.  z  větších 
zvířat  játra,  ledviny,  plíce  a  p.,  3. 
jitrnice  a  jelita  (val.). 

drobazg,  -u,  drobotina:  drobné 
děti,  drobné  ovoce  atd.:  Chudobný 
člověk  ledvá  ten  drobazg  uživí  (Vlk 
20). 

drobasko  han.  =  drobazg:  Na 
pece  to  drobasko  skotačelo  (Dial. 
II.  57). 

'     drobčanka,     1.     drobná     (planá) 
hruška;  2.  druh  švestkového  ovoce. 

drobčif,  drobným  krokem  jíti 
(val.). 

drobena,  drobné  dobytče:  kráva, 
koza,  také  příjmení  Drobena. 


drobená  polévka,  polévka  se  střou- 
hánkem  (záp.  Mor.). 

drobénka,druh  švestkového  ovoce. 

drobit:  1.  peníze  =  měniti  na 
drobné.  2.  Zima  mne  drobí,  zdrobila 
ho    zima   =   semlela   (vých.   Mor.). 

drobkati  drobným  krokem  jíti 
(Jevíčko). 

drobky,    hrubší  strouhánek   (Zl.). 

drobnavý,  trochu  drobný:  Naše 
kobzafe  su  drobnave  (laš ). 

drobnica,  -ce:  Plané  třešně  šlovou 
drobnice  a  jsou  buď  černice  nebo 
bělice. 

drobný:  Po  té  voděnce  drobný 
rebe  skáčó  (Suš.  210).  Mám  já  mladú 
ženu,  drobné  děti  k  tomu  (Suš.  10). 
Na  trávníčku  tráva  drobná  (Suš.  114). 
Drobnéch  sme  mele  plno  (euf.  vší) 
fíg.  18.  Drobná  postava,  nevysoká, 
hubená.  Drobná  huba,  malá,  úzká. 
Drobnému  pastýřovi  dalo  se  pět 
měřic  rži  (arch.  I.  89)  t.  j.  pastýřovi, 
který  pásl  drobný  dobytek  (vepře 
a  kozy). 

drobslf,  drobným  krokem  jíti 
(val.). 

drobutký,  drobounký  (laš.). 

drochytko,  odrobinka,  drobek 
chleba  (záp.  Mor.). 

droužit,  kamaráditi :  Já  s  tebó  ne- 
dróžim  (han.). 

drozd  I.  plavý  =  drozd,  2.  černý 
=  kos  (horň). 

drozda,  y  =  drozd,  na  Jemnicku, 
je  rodu  mužs.  dle  vzoru  starosta, 
pl.  drozdi. 

drpek,  drpeček,  drobek:  drpeček 
sobě  udrpnuť  (ulomiti)  laš 

dřžč,  drn :  Kolikráf  chudobný 
člověk  má  dětí  jak  dřšča,  a  je  boháč, 
má  jedno  diťa.  Je  toho  ovoca  letos 
jak  dřšča  (Vlk  20). 

drtinky   pl.   f.,   strouhánek   (val.). 

drtit:  drceny  jabka  (bramborová 
kaše)  R.  a  Ž.  62.  Te  teho  nadrtíš 
=  ty  se  hloupě  namluvíš  (Maš.). 

drůba,  -ate,  mládě  drůbeží:  Po 
smrti  Bazalovéj  sa  teprú  ukázalo, 
jaké  je  Ozef  drůba  (kvítek)  Vlk  85. 

drůbňava,  asperula  odorata  (bot.) 
val. 

dručný  =:  drýčný,    pěkný    (laš.). 


69 


druda,  tulák  n.  tulačka  po  nocích 

(val.). 

drugai   vřeteno   na   předení   vlny 

(laS.). 

drugaf  vlnu,  přísti  na  vřeteně  (laš.). 

druhák,  druhý  roj. 

druhoteFka,  kráva  po  druhém  te- 
leti (vých.  Mor.). 

druhý:  »Jak  předovoče  ty  hrušky  ?« 
»Za  grejcar  dovum  sedm  jednu 
s  druhu  (=  bez  vybírání),  dyž  vy- 
bereče,  pét«  (Lor.).  Jaké  je  to  po- 
máhání, dyž  mně  druhý  otec  (=  očím) 
brání,  druhá  matka  (=  macecha)  za* 
povídá  (Bart.  III.  624). 

drusa,  drusík,  druh  téhož  jména 
křestního.  >Druso!  drusíku!«  oslo- 
vuje na  př.  Pavel  Pavla  (Zl.). 

drut  =  drát:  Na  Opavsku  se  obilí 
drutuje  na  druté  =  fukaruje  na  fu- 
kare. 

drúzgat  (drúzgám  i  drúždžn),  lous- 
kati (ořechy),  lámati:  Žena  drúzgá 
roždí ;  drtiti :  Zdrúždžu  fa  na  škaru- 
piny.  Prase  škopky  druzgá  =  chroupá, 
hlodá  (Slav.  ČL.  X.  469).  Podrúzganá 
noha  =  pohmoždéná  (Vlk  24). 

družba,  svatební  mládenec,  nékde 
starosvata,  pořadatel  svatebního  ve- 
selí. 

družbíti  býti  družbou:  Máto  by}o 
svaďbí,  aby  on  na  nich  nedružbíl 
(Vlk  43). 

druidétj  zvuk,  který  vydává  něco 
suchého,  jsouc  lámáno :  suché  roždí, 
zmrzlý  sníh  druždí  pod  nohama 
(vých.  Mor.). 

drvárňa,  -ně,  dře  vnik. 

drveno,  poleno  (val.). 

drviskOi  rubisko,  dčlniště  (Zá- 
břežsko). 

drvif,  tlápati  marné  řeči :  Co  drvíš 
(val). 

Drybnfčky,  trať  v  Ústí  na  Vsacku 
(býval  tam  rybník). 

drýčnýi  1.  hezký,  souměrně  rostlý, 
švarný :  drýčné  děvča  (horň).  2.  silný 
(Mal.  ČL.  VI.  583). 

dryja,    je,  švanda  (han.). 

dryndutai   klevetná  žena   (Opav.). 

držák|  řetěz  u  chomoutu,  visící 
na  prsníku,  dolním  koncem  za  kruh 
navlečený  na  voje  (v.  stroj  na  koně 


I.  4),  Má  slabé  držáky  =  nemůže 
držeti  moče. 

držení  (=  r.  deržava):  V  cefóm 
držéňú  císařském  =  mocnářství  (Zl.). 

ďaba,  ďubka,  tečka   (vých.  Mor.). 

dubák,  poddoubník,  hřib  rostoucí 
pod  dubem  (vých.  Mor.). 

ďubák,  zobák:  Kačátka  otřepů 
ďubáčky  o  zelenu  lísku    (Suš.  531). 

ďubati  zobati;  podubaný  (od  ne- 
štovic). 

dubénai  kráva  barvy  dubové  (val.). 

dubenáč,  dubovské,  kožené  jablko. 

dubeňáki  kožich  barvy  dubové, 
neobšitý. 

dubenastý  kožuch  =  dubeňák 
(horň ). 

dubenatý:  Zabita  babulku  pěkně 
dubenatů  (var.  popelatů,  ilovatů  = 
černou  a  bílou  Suš.  538). 

Dubičáky,  pl.  m.,  trať  na  Kyjovsku 
(duby  tam  byly  vyklučovány). 

dubina,  doubí:  Aj  dubina,  dubina 
(Suš.  201).  Co  su  to  za  koně  v  tej 
naši  dubině  (Suš.  583). 

ďubkat:  Ptáček  ďubkal  na  okno 
=  zobkal,  ťukal  (Kda  II.  192). 

dubovica,  -ce:  Košule  byly  ko- 
nopné, z  domácího  plátna,  s  límci 
stojatými,  a  zvaly  se  na  Kroměřížsku 
dubovice  (Vyhl.  II.  172). 

dubový:  Bude  nám  běda,  kupil 
nás  Breda  (baron  Breton,  Zlín),  z  du- 
bových sedláků  nadělá  žebráků  = 
zámožných  (Suš.  536).  Dubová  žába 
=  ropucha  (Lid  II.  19). 

Dúbravka,    trať   na    Lanžhotsku. 

dúbravnfk,  melissa  oíT.  (bot). 

duC|  zvuk  způsobený  nárazem 
hlavy  do  něčeho.  Řfká  se  dítěti,  když 
se  mu  hlavou  do  hlavičky  zlehka 
naráží:  baran,  baran  duc! 

ducat  (drcat),  dělati  duc :  Dělejme 
duel 

duča,  -če  (val.,  laš.),  ďuča  (slov.), 
důlek.  Uhodí  li  kdo  míčem  na  stěnu, 
má  duču,  nebo  udeří-li  se  kdo  do 
čela,  má  tam  duču.  2.  louže  při  po- 
toku jako  nádržka  na  sbírání  nánosu 
(Jicko). 

dúča,  -če,  bařina  (val.). 

dučka,  důlek  na  bradě  od  neštovic; 
podučkaný  a  podobaný  (Jevíčko). 


70 


dudaAa,  -nč,  ovce  s  tlustou  hubou 
jako  dudek  (val.). 

dudek  1.  tlusté,  zavalité  dítě,  2. 
Sedí  na  dodko  =  dřepí  (Jevíčko),  3. 
starodávný  čepec  valašský,  různo- 
barvy,  s  pantií,  4.  kus  papíru,  který 
si  dávají  pod  čepec  ženy,  když  mají 
málo  vlasů  (Jicko). 

dudefí  -dla,  cumel  (laš.). 

dudky,  pl.  m.,  luzula  camp.  (bot). 

dudta,  -ly,  dudtata,  kdo  dudle, 
neustále  bručí  (Btcha). 

dudfat,  -dfu  1.  chléb  v  ústech 
žmoliti.  Dítě  dodle,  když  ve  spánku 
ústy  pohybuje,  jako  by  cucalo  (v. 
dundat).  2.  =  drdtat,  broukali :  A  ta 
stará  dudle  jako  pivní  bečka  (Suš. 
420). 

dudlavý  1.  dutý:  vrba  (Kt.  Dod.  I ). 
2.  =  dudía  (v.  t.). 

dfúdrena  =  ďubka  =  dubraja,  ovce, 
má  černé  d\ibečky  po  všem  tčle 
(val.). 

ďúgaf|  nadúgat,  nasýsati,  náhlé- 
dáti  (val.). 

duh:  Neide  mu  to  v  duh,  nebylo 
mu  to  v  duh  =  po  chuti  (val.). 
Tatom  (otcům)  synků  to  nebylo 
v  duh  =  vhod  (Slav.  ČL.  XI.  275). 

duch  1.  Pověda}  mu  enem  tichým 
duchem  ==  šeptem.  2.  Nesmi  to  byť 
ani  za  z}y  duch  =  za  nevím  co 
(Opav.). 

dúchati  foukati:  Dúchá  do  ohAa 
(vých.  Mor.). 

dúchač,  -a,  cikánský  mech  ko- 
vářský (Zl.). 

duchna,  svrchnice,  peřina  na  při- 
krytí. 2.  Na  mu  duchnu,  euf.  dušu 
(Mor.  lid  103). 

ďuk :  Je  jako  ďuk  =  tlustý  a  zdravý 
(Kunštát). 

ďuka,  vyhloubenina,  důlek  (han.); 
ďuky  =  důlky  od  neštovic  (dok.  63). 

dukátka,  hruška  toho  jména,  žlutá 
jak  dukát. 

duFa,  -Te,  hruška  toho  jména,  velká, 
kyselá. 

důFe  =  dole  i  dolů  (slov.,  val.): 
Poletíme  důle  k  hájů  (Suš.  696). 

důfek  (spodek),  kluk  v  kartách 
(val.). 

důlží,  dělnější  (laš.). 


dům,  domů:  A  dyž  přišel  dům, 
povidal  (Suš.  153,  z  Bludova).  Na 
Brněnsku  dum,  dumka. 

dún,  na  rámě  soukennickém  jedno 
pole  od  sloupce  k  sloupci ;  na  rámě 
je  10—12  dúnů  (val.). 

dunajek,  potůček,  járek  (laš.). 

dunajský :  BrodU  Janko  koně  v  téj 
dunajskéj  vodě  =  ve  vodě  Dunaje 
(Bart.  II.  21). 

Dunavy  pl.  f.,  trať  (Sokolnice). 

dundat,  píti  u  prsů  matčiných. 
Matka,  dávajíc  prs  dítěti,  praví* 
»Dondé!«  Dundánek  :=!  ^rs.  2.  píti 
lihoviny.  Dundálek  příjmení. 

cfúňdaf,  sem  tam  se  ohýbati,  ne- 
odhodlaně si  počínati,  váhati  (Kt. 
Dod.  laš.). 

ďuAdiavý,  váhavý  (laš.). 

dundel,  -a,  plný  váček  Qimramov). 

ďúpa  I.  důlek  při  hře  míčové  >na 
pastýřa<  (ND.  178).  2.  zadnice:  Dostát 
na  (ftipu. 

dupárna:  V  lesíku  jest  postavena 
dupárna,  tančírna  (Žď.  obr.  50). 

ďupaf,  -pu,  klestiti:  odupať  chvojí 
(val). 

ďupka:  Na  škaredu  středu  nemá 
se  ani  jehlu  pichnút,  lebo  zašije  se 
slípkám  (ftipka  (řitka)  a  nenesó  (dok. 
237). 

duplina,  dutina,  díra  ve  vydoup- 
nělém  stromě  (laš.). 

dúpný  strom,  dutý,  vypráchnivělý 
(val.). 

ďúra:  Dostaneš  z  kotáča  ďúru  = 
nic  (Vek.). 

durák,  hra  v  karty,  zvaná  též  za- 
mrzlfk  (ZI.  —  asi  z  ruského). 

durament,  základ;  duramentni^ 
náležitě,  od  základu  (Vek.). 

durancie  mají  většinou  toto  jméno, 
nebo  též:  duranky  (han.),  damašky 
(již.  Mor.),  garanzije,  uherky  (sev. 
Mor.),  zamastilky  (Brfl.),  slivy  (Jicko). 

ďurbaf  sa,  -bu,  brchati  se,  sbírati 
se :  Už  sem  sa  z  téj  nemoci  vyd^irbát, 
zďurbá}  (val.).  Křupala  být  rád,  že 
sa  žena  trochu  dlirbe  (vzmáhá,  sílí) 
Slav.  ČL  XII.  273.  Už  sa  to  přeca 
dlirbe  =  roste  pomalu,  co  se  zdálo 
býti  zakrslým  (val.). 


71 


durdif:  To  děťo  ene  dycky  by 
durdHo  (chce  prsa)  laš. 

durdiveCi  zlobivec  (Brň.). 

dúřit  sa,  durditi  se ;  nadúřený  = 
nahněvaný  (slov.,  val.). 

durňa,  -ně,  sprosták,  hlupák:  Di 
durňo!  (Kt.  Dod.  I.  laš.)  Piíačech 
(pilať  jsem)  ja  s  pannama,  ně  s  ta- 
kými durňama  (Suš.  775). 

durný,  sprostý,  silný  ale  přihlouplý 
(Kt.  Dod.  I.  laš.). 

Duroň|  -a,  příjmení  na  Kyjovsku 
(v.  durňa). 

dusačka,  hruška  toho  jména 
(»srchká<,  že  se  jí  může  udusiti). 

dusit  jídlo,  s  chutí  a  hojně  jísti. 

dusňák,  dusňatý,  člověk  zavalitý 
(laš.). 

dusnovaCi  cupati  nohama:  Išot 
koscetom  dusnujúci  (Dob.). 

dusnovinai  cupot,  temný  hluk. 
Boto  tam  dusnovinyl  =  hluku  a 
prachu  při  tanci,  na  svatbě  a  p. 
(Dob.). 

důstojfcf:  Hétman  se  na  něho 
podival  a  ptal  se  ho,  esle  be  bel 
k  terno  dustojici  =  dostatečný,  do- 
stal-li  by  té  úloze  (Vyhl.  II.  137). 
Po  honě  sme  mele  pořádné  hlad; 
spořádale  sme  pár  tvarůžku  a  kos 
chleba,  ale  to  nebelo  dustojici  jídlo 
na  honě  (Vyhl.  II.  223). 

duša,  -še.  Duší  liší  se  člověk  od 
ostatního  živočišstva;  jen  člověk  má 
duši.  Proto,  když  se  člověk  »zhova- 
dilý«  na  roven  staví  zvířeti,  duše 
jeho  se  vyjímá ;  pravíť  se  o  takovém 
člověku,  že  »je  krom  duše  hovado*. 
Jenom  psu  se  přisuzuje  jakási  duše, 
ovšem  špatná,  jako  ubohý  pes  sám 
se  pokládá  za  >  špatné  zvíře  c.  To 
děje  se  jenom  v  nadávce:  »Ty  psí 
dušo!« 

Etymologicky  slovo  duše  znamená 
tolik  co  dech,  jako  latinské  anima. 
V  tomto  původním  význame  slovo 
to  zachovalo  se  v  několikerém  rčení : 
*Běží  jak  bez  duše.«  » Běžel,  sotva 
duše  (ducha,  dechu)  popadal. «  » Vy- 
pustil dušu.« 

Ze  rčení:  »Dřu  se,  že  bych  dušu 
vyplul*,  »Dyby  mi  dušu  na  dtaň  vy- 
plut,   nevěřím    mu«    (Vek.),    mohli 


bychom  se  domnívati,  že  naši  před- 
kové duši  také  s  krví  stotožňovali. 
Podobně,  ale  přece  poněkud  jinak 
praví  Komenský:  » Bezbožnou  duši 
svou  se  krví  vykydl.* 

Duše,  jakožto  princip  životní,  sto- 
tožňuje  se  se  životem  samým.  V  našich 
pohádkách  zbůjník  zastavuje  pocest- 
ného slovy:  > Dušu  lebo  peníze!*  (la 
bourse  ou  la  vie).  Člověk,  který  pra- 
cuje, až  by  se  do  smrti  udřel,  >dětá 
o  dušu*,  a  kdo  koho  zvláště  miluje, 
>dušu  by  za  něho  dat.* 

Jakožto  bytost  vlastně  cítící,  my- 
slící a  rozvažující  duše  stotožňuje  se 
také  se  svědomím:  »Jak  su  čtověk 
chudobný,  toho  bych  si  na  dušu 
nevzati* 

Činíc  člověka  člověkem  a  rozlišujíc 
jej  od  němé  tváři,  duše  ve  mnohých 
rčeních  a  pořekadlech  znamená  tolik 
co  osoba,  člověk  sám :  >  Neviděl  sem 
živé  duše,  nebylo  tam  živé  duše* 
(=z  ani  človíčka).  »Mitá  dušo*,  »du- 
šičko  moja«,  »šohaju,  dušo  má*  (Suš. 
351),  jsou  právě  tak  častá  slova 
lichotná,  jako  zase  kletby:  »Ty 
dušo!*,  »To  je  duša!*  (šelma), 
»£nom  sa  usmívá,  duša!*  (slota), 
»Počkaj  ty  duše  prokletá!*  V  du- 
chovní písni  » křesťanská  duše*  zna- 
mená tolik  co  křesťan:  'Křesťanská 
duše,  poď,  podívej  sel*  V  národní 
písni  slovenské  čteme:  »£šte  sa  len 
zorí,  už  k  hoře  do  hory  štyry  duše 
honia  turecké  potvory*  (Spevy  I. 
111). 

Duší  nazývá  lid  obrazně  dřeň 
(jádro)  dřeva,  zvláště  takovou,  kterou 
lze  snadno  z  kůry  vytlačiti,  jakou 
má  bez,  sítí  (iuncus)  a  p.,  vzdušný 
měchýř  rybí,  zaschlou  blánu  v  brku 
a  j.  Otloukajíce  s  jara  píšťalky,  naše 
děti  říkají:  » Vrazím  do  tebe  ku- 
dličku,  vyrazím  z  tebe  dušičku*  (ND. 
183).  Také  nádivce  moučných  jídel 
říká  se  »duša«:  >Naš  Hantoš  enom 
pery  lebo  buchty  s  hodnú  dušú  rád* 
(dok.  106).  Tak  myslil  si  lid  také 
lidskou  duši,  dalším  vývojem  této 
představy,  jakožto  bytost  samostat- 
nou, jaksi  hmotnou,  tělo  vyplňující. 
Takovým  způsobem  ustálil  se  v  ná- 


72 


zoru  lidovém  o  duši  dualismus,  ja- 
kého žádná  soustava  náboženská 
nebo  filosofská  nevyvinula.  >Nemá 
než  dušu  v  tčle,«  praví  se  o  človéku 
zcela  nemajetném.  Závistník  » nepřeje 
člověku  ani  duše  v  téle<.  Kdo  se 
neozývá,  zvláště  když  je  si  vědom 
své  viny,  >je  s  tichu  duSú.<  Vedle 
»ležel  bez  sebe«  říká  se  o  člověku 
omdlelém  také:  » ležel  už  bez  duše.< 
»Ditě  byto,  taják  by  roěto  dušičku 
vypožčanú*  (Slav.  ČL.  XII.  130) 
praví  se  o  dítěti  slabém,  churavém. 
Z  toho  viděti,  že  za  vlastní  podstatu 
člověkovu,  za  vlastního  člověka  lid 
pokládá  duši  lidskou.  Zcela  opačný 
názor  měli  Řekové  za  doby  Homé- 
rovy,  jimž  vlastním  člověkem  bylo 
jeho  tělo,  duše  pak  pouhým  stínem 
nicotným  (iHStoXov).  Srovn.  II.  I.  4: 
IIoXÁohg  d^lfp^íiiovs  in^x^fS  ^j^i^ť 
ttffoíaifBv  fjQáav,  avtohg  ůi  ikmQia 
xBvxě  xvvBaaiv  (mnoho  statečných 
duší  bohatýrů  Hádů  odeslal,  je  samy 
(=  jejich  těla)  za  lup  chystal  psům. 
Když  se  tedy  člověk  ze  spánku 
probírá,  probouzí  se  vlastně  jeho 
duše:  »Po  šesté  hodině  babička  při- 
stoupila k  loži  Baruščinu,  zaťukala 
jí  zlehka  na  čelo  —  to  prý  se  duSe 
nejdřív  probudí —  a  šeptala:  Vstávej, 
děvečko,  vstávej,  již  je  čas.«  (Babička 
16.)  Proto  praví  se  žertovně  o  člo- 
věku chorém,  že  >do  něho  dušička 
jen  spát  chodí. «  Jsa  žízniv  člověk 
nemá  jíti  spát,  nebo  kdyby  se  duši 
rozespalé  chtělo  píti,  unavila  by  se 
hledáním  vody  po  tmě,  čímž  by 
člověk  i  na  těle  slabost  cítil  (Opavsko). 
Kdo  má  všeho  hojnost,  >má  co  duša 
ráčí.«  Na  způsob  hrdin  Homérových 
{unB  itQog  ov  [iéyakriTOQa  d'vn6v) 
i  náš  člověk  mluví  ke  své  duši  jako 
bytosti  samostatné:  >PiJ  a  hoduj,  duše 
má,  šak  máš  dost  na  léta  mnohá* 
(Suš.  20).  Lehkomyslný  marnotratník, 
který  v  hospodě  své  duši  přeje,  čeho 
třebas  už  ani  »neráčí<,  dodává  si 
mysli  a  chuti  průpovídkou  >Huraj, 
dušo,  pekto  hoří  I  <  míně  tím,  když 
hoří,  že  také  shoří  a  že  ho  tedy 
nebude.  Kdo  koho  zvláště  miluje, 
>dušu  by  s  ním  rozdělil.*    Zemře-li 


dítě,  říkají  na  zapadni  Moravě,  že 
mělo  starou  duši.  Z  tohoto  krajního 
dualismu  vysvětluji  se  také  » hádky 
duše  s  tělem*,  vyskytující  se  hojně 
nejen  v  staročeské  poesii  umělé, 
nýbrž  i  v  písních  lidových,  na  př.: 
»Tělo,  tělo,  co's  dělalo,  o  duši  si 
nic  nedbalo*  (Suš.  16). 

Tento  krajní  dualismus  vyniká 
zvláště  ostře  v  hojných  žertovných 
pořekadlech  o  duši.  Kdo  se  dobře 
a  po  chuti  najedl,  u  toho  ^^už  je 
dušička  v  péří«  (indulget  genio).  Za 
rychlé  jizdy  po  cestě  hrbolcovité, 
zmítaný  ve  voze  vytýká  vozkovi,  že 
»z  něho  vy  třase  dušu.<  »Do  čeho  to 
Pán  Bůh  dušu  vstrčiti*  diví  se  náš 
humorista,  vida  nejapného  nemotoru, 
a  valašský  melancholik  zase  si  po- 
vzdychuje:  »Pane  Bože,  šak  su  čtověk 
hříšný,  ale  moh's  tu  dušu  raci  do 
měcha  pichnút!*  (Slav.  CL.  XI.  484). 
Kdo  svým  dědicům,  živitelům  a  p. 
pHliš  dlouho  žije,  »má  dušu  na  přič,* 
»má  dušu  v  lokti,*  >zaschta  v  něm 
duSa.«  >  Piják  už  zas  hodně  dušičku 
zalil,*  »pit,  až  ze  sebe  dušu  jako 
sysla  z  díry  vyhnat* ;  opilec  pak 
sám  varuje  svou  duši:  »Uteč,  dušo, 
žene  se  přivát!*  Hrozenkovský  ko- 
paničář  zase  chválí  dobrou  vodu  své 
studánky:  »To  máme  vodzičku,*až 
sa  duše  chytá*   (Dob). 

Strach  působí  na  člověka  dojmem 
a  účinkem  zimy.  To  jeví  se  zvláště 
na  duši,  která  se  strachem  až  scvrká : 
»Malá  dušička  v  něm  byta*  (podobně 
řecky:  óiiyog  Ixi  ^{lóg  iv^sv  II.  I. 
593),  »až  mně  strachem  dušička 
schla,*  »dušička  mu  tfeta.*  Smrtí 
odlučuje  se  duše  od  těla  jako  samo- 
statná,  hmotná  bytost.  Když  je  tělo 
na  smrt  nemocno,  duše  tuší  svou 
rozluku  a  leká  se  jí:  »Těto  leží, 
hrubě  stuká,  dušička  se  v  těle  leká* 
(Suš.  19).  Když  člověk  skonává,  >má 
dušu  na  jazyku*;  tu  zotvírají  okna, 
aby  duše  měla  kudy  vyletět.  Dokud 
je  mrtvola  v  domě,  nic  se  nedělá, 
ani  v  domě,  ani  na  poli,  >sice  by 
tím  duši  trhal.* 

V  písních  lidových  děje  se  často 
o  tom    zmínka,    kterak    duše  z  těla 


73 


V  podobě  ptáka,  jmenovitě  holuba, 
vyletuje,  někde  si  usedne  a  tam  na- 
říká, na  př.: 

Vyletěla  duša  z  čela, 

žáden  něvi,  kaj  leóela. 

Sedla  ona  na  hajiček, 

na  ten  zefeny  trávniček  (Suš.  19). 

Náš  staříček  sobě  vzdychá, 

hříšná  duše  se  v  něm  Těká. 

Nelekaj  se,  duše  milá, 

juž  si  se  tu  dosť  nabyla. 

Duše  z  těla  vyletěla, 

na  zelenu  luku  sedla, 

a  tam  sobě  naříkala, 

až  se  lúka  rozléhala  (Suš.  25). 

Jak  se  ten  hrob  otevřel, 

sivý  holub  vyletěl. 

Tá  pani  se  ufekla, 

hněď  na  kolena  kfekla. 

Nelekaj  sa,  pani  má, 

šak  to  byla    duša  má   (Suš.  110). 

dušička:  Ke  dni  dušiček  pekou 
pekaři  neb  i  hospodyně  v  domácno- 
stech zvláštní  pečivo,  zvané  dušičky^ 
dva  neb  tři  malinké,  kulaté  boch- 
níčky při  sobě  (R.  a  Ž.  53). 

dusit  sa,  dušovati  se  (vých.  Mor.). 

dušný  1.  Ja  tobě  obětuju  tuto 
modlitbičku  ke  cti  a  chvále  Boži, 
mojemu  dušnému  spaseni  =  k  spa- 
sení mé  duše  (Vyhl.  VI.  XIX.  454). 
2.  zádušlivý,  kdo  má  záduch. 

dut  1.  píti  velikým  douškem: 
Ten  duje  I  (Zl.)  2.  Děcko  duje  = 
vzdoruje  (Vah.). 

dut  sa,  durditi  se:  Co  sa  na  mne 
hněváš,  co  sa  na  mne  duješ?  (Bart. 
I.  13.) 

duznoti  dunění  (podl.). 

dužl|  a,  6|  pevný,  silný:  duži 
cblop  (laš.). 

duika,  prkénko,  jímž  se  zadělává 
úl  v  zadu  (ZI.). 

dúiný,  tělný,  silný:  dužný  pa- 
cholek (horň.). 

dužu6|  -a,  m.,   dudek  (Radostín). 

dva,  dvě:  Nech  mi  dá  pokoj,  já 
mu  dám  dva.  Hanba  febo  dvě, 
mosím  vás  poprosit,  abyste  mi  pož- 
čah  trochu  muky  =  třeba  je  to 
veliká  hanba  (Zl ). 


dvaciáš,  -a,  m.,  stará  stříbrná  dva- 
cítka. 

dvérca  (dvérec,  n.  pl.),  malé  dvéře. 

dvihaf  1.  zdvihati:  A  taciček  idzě, 
ručičku  dviho  (Suš.  465,  laš.),  2.  bu- 
diti, zvlášť  v  pondělí  velikonoční 
s  tatarem  v  ruce  (Vah  ). 

dvoják,  úl  s  dvojími  včelami. 

dvojduchý:  dvojduché  dveři  (jako 
jednoduchý). 

dvoje  =  dvé:  Meč  se  na  dvoje 
rozlomil  (Suš.  9).  Choval  si  dvoje 
kravic  (Dob.). 

dvojif   komu,   vykati    (val.,    laš.). 

dvojka,  bečka  d  vouvědérka.  Dvojky 
=.  dvojčata  (vých.  Mor.). 

dvojnlca:  Mlátili  ve  dvojnicu  = 
dva  mlatci  (vých.  Mor.). 

dvojvrška,  hruška  toho  jména. 

dvóošnlk,  hrnec  o  dvou  uchách 
na  mléko  (han.). 

dvořák,  1.  v.  svobodník:  Náš  ho- 
spodář hodné  dvořák,  pani  máma 
hodná  dvořéa  (Bart.  III.  515).  2.  po- 
druh (Štramberk). 

dvořan :  Co  majú  ty  famelie,  tem 
říkáme  dvořani  (dok.  234). 

Dvořisko,  trať  (Nechvalín) ;  stával 
tam  kdysi  panský  dvůr. 

dvořif  si  nad  něčím,  zakládati  si 
na  něčem,  býti  na  to  pyšný.  Antoš 
si  dvořil,  taják  by  býl  v  hospodě 
vyrostený  =  počínal  si  (Slav.  ČL. 
XII.  84). 

~  dvorní:  Dvorním  okénkem  na  mňa 
hleděla  =  okénkem  ode  dvora  (Bart. 
III.  238). 

dvorný,  hrdý:  dvorná  dževucha 
(laš.). 

dvorstvl:  Má  grunt  jak  dvorství 
(Jicko)  srovn.  dvořák. 

dvorstvo,  dvořanstvo:  Tak  celý 
hrad  byl  rozvázán,  a  všecko  dvor- 
stvo bylo  vysvobozeno  (Kda  II.  222). 

dvoruša,  kráva  toho  jména,  barvy 
červené. 

dvůj,  dvojí:  Má  z  teho  dvúj  užitek 
(Vah.). 

dvúFetka,  jalovice,  kobylka  dvou- 
letá (Vah.). 

dvůr:  Dítě  má  špatný  dvfir  = 
běhavku  (Vyhl.  VI.  XIX.  146) 

dvúrynščák,  dvouzlatník  (Vlk  78). 


74 


dyi  dyž,  když  (laš.) :  Dy  sem  ja  to 
žito  rozvival,  překrasnu  sem  pannu 
uhlídal  (Suš.  19). 

dyby  vyjadřuje  1.  přáni:  Di  pro 
tatíčka,  ale  honem,  debes  už  tu  be} 
(Mal.  XXIII.  44).  2.  prosím :  Strýčku, 
dy  byste  nám  požčali  tácek  1  (=  pož- 
čajte).  Tetičko,  dybyste  nám  šli 
pomoct!  3.  uvozuje  vitu  žádaci:  Ne« 
chafe  vás  naši  proseť,  debeste  nám 
pučele  hrabi  (Mal.  XXIII.  40).  Prosím 
vás,  kdybyste  mi  nějakou  vědomost 
dali  o  těch  třech  holubicích  (Kda  I. 
77).  Prosil  Boha,  dyby  mu  s  nejakú 
pomoců  přispěl  (Kda  I.  164).  4.  bývá 
často  výpustkové:  A  debe  co,  on  ne- 
ustópne  (Mal.  XXIII.  43).  Pomožu 
mu,  dyby  jak.  Najdu  si  to,  dyby 
kde.  Kupím  si  to,  dyby  zač.  V  zá- 
porných neskutečných  větách  podmíneč- 
ných vynechává  se  vždy  participium 
bylo,  bylo  bývalo:  Dyby  ne  Petrova, 
mohta  sem  tam  býti  (Suš.  199). 
Nebyl  bych  se  ženil,  dyby  ne  mi- 
lenky (Suš.  289).  Dyby  ne  rosenky, 
rosenky  studenéj,  by}a  bych  nažaía 
travěnky  zelenej  (Bart.  III.  231). 
Dyby  ne  šafáře,  šafářovej  dcery,  ne- 
byli by  chlapci  do  dvora  chodili 
(Bart.  III.  917).  Dyby  ne  tebe,  moht 
sem  byt  ščasný.  Dyby  ne  déšča,  už 
byzme  tu  dávno  byli.  Dyby  ne  tvých 
híúpých  řečí,  nebýt  by  děíát  tako' 
vého  pekta  (Zl.).  —  V  této  vazbě 
užívá  se  vždy  tvarů  ného,  ni,  nich 
(jako  po  předložkách):  dyby  ne 
něho,  dyby  ne  ní,  dyby  ne  nich.  5. 
dyby  příslovečně:  Škoda,  že  sem  to 
tele  neprodat,  moht  sem  mněf  debe 
dvacet  ztatek,  a  fčel,  dež  se  zabito, 
nemám  nic.  Jak  só  matička,  dečky 
něco  dajó,  debe  tó  šestku  (Mal  XXIV. 
347). 

dycky,  vždycky. 

dydyži  když  (laš.):  Na  čo  stě 
mě,  ma  matičko,  skoro  vydali,  dydyž 
stě  mé  hospodařif  nenaučili  P  Dydyž 
vy  ku  nam  přijedete  i^Vyhi.  VI.  XVIII. 
836). 

dýchaneCf  -nca,  vzduch  dýcháním 
zkažený:  V  izbě  být  takový  dý- 
chanec,  až  těžko  cuzím  naň.zvykať 
(Vlk  7). 


dýchaneki  pečivo  velikonoční : 
uvaří  se  krupice,  do  ní  se  natluče 
půl  kopy  vajec,  přidá  se  slaniny, 
uzeného  i  telecího  masa,  koření,  a 
pak  se  to  upeče  (BrA.)  =  svítek. 

dýchání:  Decháni  já  mám  ešče 
dobry,  afe  to  chozeni,  to  je  špatný 
=  ústrojí  dýchací,  plíce;  nohy  (Mal. 
XXIV.  344). 

dychavičnosfi  záduch  koňský. 

dychavlčný  kůň,  který  má  záduch. 

dychollti  trochu  dýchati:  Baran 
být  jak  zdechtý,  afe  přeca  ešče  dy- 
cholít  (vých.  Mor.). 

dychura,   -fe,  plachta  travní. 

dyjamant :  Švec  tluče  podešvy  na 
vyhloubeném  kameni,  jemuž  říká 
dyjamant  (Maš.). 

dýr,  -a,  pl.  dýle,  trámce,  z  nichž 
se  stavějí   dřevěné  chaloupky  (laš.). 

dým,  -u:  Pobýt  nede  dva  tři  dni, 
a  zas  být  v  dýmě  =  ten  tam  (Vlk 
102).  Peníze  byty  v  dýmě  =  ztraceny 
(Slav.  ČL.  XIII.  373). 

dymáki   část  dud   (v.   gajdy   15). 

dýmaf  (kovářským  měchem  do 
uhlí) :  Ež  to  větr  trochu  rozdýme  = 
mraky  rozežene  (Vah.). 

dýmit  86|  kouřiti  se,  na  př.  z  kamen 
(vých.  Mor.). 

dýnko  (dénko,  dno) :  Na  zakrývání 
mlíka  máme  hranatý  dýnka  z  deščic 
(dok.  119). 

dynovat,  státi  nečinně :  Co  tu  dy- 
nuješ?  (2dár),  2.  denovat  něčeho, 
litovati,  že  se  něco  nestalo  (Olom.). 

dýs  (=  dejs),  dej  sem :  Dýs  mně 
to!  Dýs  to  sem!  (Od  Bzence.) 

dyf.  Rozkaz  se  sesiluje  příslovcem 
dyť  (vždyť) :  Deť  se  dé  do  teho !  Deť 
už  poďte!  Deť  nekřeč  toli!  (Mal. 
XXIII.  40) 

dyž  z=  když:  »Kup  sito!«  »Dyž 
nemám  peněz!*  »Proč  neide,  dyž 
ho  votáš?<  »Dyž  je  hluchý  1«  »To  sem 
ty  voíy  hodně  přeptatít!«  »Dyž  si 
htúpýl*  (Z!.).  Naptákata,  že  dyž  oni 
sú  tak  neščasní!  (Slav.  ČL.  XIII. 
372.)  Srovn.  jako  5.  Dyž  jest,  tož 
jest,  dyž  dětat,  tož  se  skovat.  Dyž 
hody,  tož  hody,  poďme  k  muzice. 
Dyž  tak,  tož  tak  (Zl.).  Hospodář 
vende   ven   a   vidi   tam  Jánka  s  ja- 


75 


kémsi  cizim  jak  dež  řezníkem  (který 
vypadal,  jako  by  byl  řezník)  Hoch  88. 

dziňáki  kovový  knoflík  u  korduly 
(Brň.). 

diganeCi  -nca,  trhanec,  kousek 
(těsta)  pod  polévku  (vých.  Mor.) 

diganovitý  knedlík,  převařený  na 
džganec  (Slavkov). 

digati  cpáti:  Nač  to  tam  džgášř 
Nedžgaj  tam  toho  tolik  I  Nadžgat  se 
=  nacpati,  najísti  se.  Ten  do  sebe 
džgál  Aby  ťa  tam  pchato,  aby  ťa 
tam  džgato  (bodalo)  Suš.  767. 

džlg:  Roba  džigl  ho  břetenem 
=  bodla. 


džIganeCi  -nca :  Dál  mu  džiganec 
=  džig}  ho. 

džigati  bodati  někoho  palcem, 
který  se  vloží  mezi  ukazováček  a 
prostřední  prst  (MaS.). 

diignúti  bodnouti  něčím  končitým, 
též  prstem^  holí:  Škorpión  džigt  se 
sám  žédtem  (Dial.  II.  59).  Tém  slo- 
vem » ďábel  <  sem  ho  džigl,  protože 
mo  ledi  řikajó  »d!ábeU  (Vyhl.  II.  24). 

džindžatai  ty,  m.,  n.  džundžata, 
dundčta,  člověk  neobratný,  který  si 
neví  rady  (Opav.). 

džisno,  ďásno  (Opav.). 

diury,  džury,  volá  se  na  housata 
(Df.). 


6  1.  (he)  =  i:  E  tobě  se  dostane 
(Třebíčsko)  2.  =  i,  nu:  Syn  Boží 
pravil :  £,  to  se  stane.  Švec  povídá : 
£,  počkej,  až  povečeříme  (Kda  II. 
49).  3.  značí  nevoli,  odpor  =  ale: 
E,  dé  mi  už  raci  pokoji  E,  dybys 
teho  raci  nechá}!  (Btcha.) 

edem,  jenom  (val.,  laš.):  Edem 
jedna  voda  nezamrzla  (Suš.  5).  Na 
ty  }ůce  nic  néni  edem  koste}  ka- 
menný (Suš.  21).  Edem  zpomeA  na 
to  (Suš.  60). 

Edýn,  Eduard  (val.). 

Edvin,  Eugen  (Btcha). 

egreš  v.  angrešt. 

eheji  aha:  Ehej,  ty  matěro,  už 
ťa  mám  (Slov.  obr.  I.  325). 

eli,  jestli  (Opav.):  Eli  je  žebráček, 
almužnu  mu  dej  (Suš.  13). 

elikat  =  helekat  (v.  t.) :  Vita  sem 
tě  elikaja  (Bart.  II.  249). 

eni  =  ani :  Eni  sem  toze  neměl  hde 
(fig.  69).  Že  ho  nezmůže  eni  (fig.  129). 

enom  (slov.),  enem  (val.,  horň.,  laš.). 
ene  (laš.)  =  jenom:  Enom,  enoinl 
vyslovuje  výstrahu,   zákaz,  když  ně- 


kdo škodu  dělá,  když  se  chlapci 
rvou  a  p.  Enom  hol  (pobídka).  Un 
včil  ze  švagrovu  a  mě  enem  zabiť  a 
zabif .  Ene  mne  ty  něopuščaj  (Suš.  53). 

erb:  Šak  s  něho  erb  nespadne! 
=  neublíží  si  na  těle,  na  cti  a  p., 
třebas  nějakou  sprostší  prací. 

erdek  (maď.  ordóg),  čert:  erdek- 
baba,  čertova  baba. 

esci  =  jestli  (Polešovice). 

es!  =  jestli  (Frenštátsko). 

esli  =  jestli  (dol.,  podl.,  horň., 
Jicko,  laš.):  Esli  si  už  posnídala? 
(Suš.  528.)  Esli  pravda  néni,  bůj  se 
(Suš.  89).  Potem  já  ti  povím,  esli 
si  ťa  vezmu  (Suš.  122).  —  esli  —  esli 
=:  buď  —  buď,  brzo  —  brzo:  No 
já  se  nadělám  za  celej  deň,  esli 
v  poli,  esli  doma,  mně  těší  práca 
tuze  (dok.  212). 

ež  =  1.  až,  2.  než  (Hranicko,  Ke- 
lecko,  Jícko,  laš.):  Počkaj,  ež  se 
najím.  Tak  ona  nim  pere,  ež  se  zema 
chvěje  (Suš.  12).  V  tym  ež  vřeto. 
Včeraj  by}o  pěknějši  ež  dnes. 

ežll  =  jestli  (sev.  Opavsko). 


F. 


Fabiš  1.  Fabián,  2.  hlad  (žert): 
Až  přijde  Fabiš,  zíš  pá  pecna.  Mě} 
Fabiša!  (Slav.  ČL.  X.  302.) 

fábor,   visák  z  pantlí  (slov.,  val.). 


fáborai  kráva  toho  jména. 

facák,  silný  prsten  na  »fácnutí« 
(udeření) :  Před  padesáti  rokama  no- 
sili takový    klustý  prstýnky,   že  jak 


76 


s  nfm  nekeho  grcl,  hněď  byl  hoře 
nohama;  říkali  jím  facáky  (dok.  181). 

fácnúti  facit  =  pácnút,  facku  dáti : 
Fácni  ho  (slov.,  val.). 

fafara,  přetvářka  (Vek.) 

fafarovaf  sa,  přetvařovati  se:  Budeš 
sa  pořáď  fafarovaťt  (Vek.). 

fafrň  kovat  sa,  obcházeti  nečinné 
(val.). 

fafrňochy  pl.  m.,   šaty   (pohrdl.). 

faja,  -je,  fajka,  dýmka  (pohrdl.): 
Za  celý  deň  téj  faje  z  huby  nevydétá. 

fajčiti  kouřiti  z  dýmky. 

fajfbi  veliká  cívka  s  kolečky  po 
obou  stranách  (cívka  je  s  kolečkem 
po  jedné  strané)  Slav.  ČL.  XI.  225. 

fajka,  fajfka,  dýmka.  Druhy  fajek : 
šimička  (kamenná,  černá  šemnička), 
klučka  (ohnutá),  oderka  (vyráběná 
v  Odrách),  obkuska  (dřevená,  vy- 
řezávaná), vizovanka  (dřevěná,  kutá 
do  póla,  vyráběná  ve  Vizovicích)  val. 

fajnl,  fajnový,  tenký:  fajní  olej. 
Ona  je  moc  fajní  =  vybíravá  v  jídle, 
v  řeči,  v  práci. 

farcovnicai  tlustá  deska. 

farcovníki  hoblíkový  nástroj  na 
strouhání  falců  na  dveřích,  oknech 
a  pod. 

fatdovačky,  pl.  f.,  boty  s  holín- 
kami >faldovanými«,  nabíranými. 

fátka  dobytka,  když  se  koupí 
všecek  bez  výběru. 

fatuta,     pl.     -té,    pobuda,     tulák 

(Vych.). 

famllijai  -je  1.  rodina  domácí.  2. 
menší  usedlost.  3.  vzdorovitost :  My- 
slím, že  z  teba  tú  familiju  vyženu 
(Rožnov). 

faň|  přídavné  nesklonné  a  příslovce : 
To  je  faň  člověk  (hodný,  spořádaný). 
Ty  máš  faň  obilí.  To  je  faft.  Faft 
ti  to  svědčí  (pěkně),  vých.  Mor. 

faňáckýi  výborný : faňácký  chlapík, 
faňácké  pivo. 

fangura  =  faňura,  facka  (laš). 

faňúr  (val.)  =  faňura  (slov.),  facka. 

fárovo  pole,  farářovo  (u  Mor. 
Buděj.,  Maš.). 

fárskýi  farář:  To  je  fárskýho  pole, 
louka  (u  Jimramova,  Maš.). 

faska,  podlouhlá,  úzká  bečice, 
vrchem    otevřená,    na  sýr,    sůl    a  p. 


fasuňki  fasunék,  ňku,  žebřiny  vo- 
zové, v.  VĎZ  IV. 

fašanék,  fašanek,  -nku,  ostatky, 
končiny  (slov.). 

fatit  se  k  někomu,  lísati  se,  tříti  se. 

fatkovat:  Každý  fatkovát  prácu 
jak  mohl,  odbýval  (slov.)  jinde :  prácu 
fackovat,  pohlavkovat. 

fatrát,  kus:  chleba  (val). 

fatro  r=  fatráí 

fázi,  Fasern:  Erteple  majú  moc 
fázá  (Podl ).  Stromek  bez  fází  se  ne- 
ujme (Zl.). 

fazoFovica,  -ce,  polévka  fazolová 

(Zl.). 

fazulovica,  -ce,  nať  fazolová  (dok. 

126). 

fedrOi   brslenové  třepení,   odznak 

stárka  (dok.  287,  Mor.  lid  65). 

fedrovaf  sa,  přefedrovať sa  stačím^ 
přeživiti  se  ledačím  (sich  durchfretten) 
Rožnov. 

féfarai  píšfala  (han.) ;   v.  fřkalka, 

féfarovaf  =  pískati  na  féfaru 
(Btcha). 

fefkai  fajfka  (Zábřežsko). 

feftaf :  Ožralec  fefleabeble  (brebce 
nesrozumitelné)  val. 

féfrai  parádnice  (han.). 

feksirovaf  koho,  týrati  (Rožnov). 

feFábi  vojenská  dovolená  (verlaub, 
urlaub). 

ferčar,  lékař  (Feldscherer) :  Moja 
panímámo,  felčara!  (Suš.  605.) 

fena,  brzda  u  vozu  =  sviňa  (v.  t). 

Ferdoš,  Ferdinand. 

ferečina,  kapradí  (Lor.). 

ferfechta,  perspektiv  (Frýdek). 

ferka,  ferina,  pl.  ferci:  Ten  náš 
pacholek,  to  je  ferka! 

fěrtoch,   fértušek,   zástěra  (Fíír- 

tuch). 

ffbka,  suchý  kořínek  bílé  jehlice: 
Koho  bolí  zuby,  ať  kouří  fibky 
(Peck). 

fičet:  koule  vystřelená  fičí;  voda 
fičí  =  tryskem  žene. 

fífaf,  pískati :  Fifaju  na  ptáky  (laš.). 

flfejdy,  pl.  f.,  dráhy  v.  t.  (Vieh- 
weide)  jižn.  Opav. 

fifidio,  marnivá  ženská. 

fifra,  -y,  m.,  fifrák,  pipla  (laš.). 


77 


fifraf  sa,  -fřu,  v  jídle,  pabrať 
(vybíravý) ;  zfifrať  něco,  zkaziti  (Vah.). 

figFi  i  figel,  -la,  m.  uskok. 

figráři  podvodný  člověk  (Df.). 

figurai  -le,  fíková  hruška. 

figura,  nadávka:  Ty  figuro  1 

fljalistý:  Hubu  ihét  opáfenú  od 
stunka,  až  fijalistú  (do  fialová)  Slav. 
ČL.  X.  133. 

fikat,  -kám  i  -ču  1.  trhati:  Fiká 
mně  v  uše.  Rozfíkt  si  kabát.  2.  stří- 
kati :  Fiče  btátem.  Krev  fíkta  z  raný. 
Zafíkaný  =  zastříkaný  od  bláta  (vých. 
Mor.). 

fikonlti  zdrob.  slov.  fikat,  postři- 
kovati. 

fikulka,  falco  tinnunculus. 

filek,  -Ika,  chytrák,  šelma  (Btcha). 

fimfas,  veliká  opálka  (Fúllfass) 
Jimramov. 

ffačifi  fláknout,  lisknouti:  FTačím 
ťa  (Dob.). 

flagan  1.  veliký  kus  něčeho,  2. 
nízká,  placatá  čepice  (Jevíčko). 

ffandera,  trhan  (laš.). 

ffandra,  coura. 

ffák,  zástěra  mužská  a  všední 
ženská  (Jicko). 

flanerka:  Pak  vzal  na  kordolko 
takovó  ňanerko  modro,  nekeři  mele 
černó;  to  bel  také  vešeté  kabát  po 
pás  (Vyhl.  II.  138). 

ffaža,  -še,  láhev. 

f rek :  Vyhnat  ho  na  ňeku  z  domu 
=  na  místě,  okamžité  (Vlk  23). 

ffekáč,  -a,  m.,  plácačka  na  mouchy 
(han.). 

ffekúňat,  int.  slov.  flekat,  hubou 
mleti,  láteřiti:  Baba  začata  fTekúnať 
(val.). 

flinčiťi    flinknoutí,  lisknouti  (val.). 

flundra,  ženská  špinavá;  flundry, 
plundry. 

fňuki  ufňukané,  brečivé  děcko. 

fnučka,  rána  prostředním  prstem 
o  palec  vzpruženým  (ND.  176). 

fňukat,  fňukala,  kdo  stále  pofňu- 
kává. 

fňukat,  poplakávati  vzdychavě :  No, 
nefňukaj  pořáď  (Vlk  58). 

fňukna,  ženská  fňukavá. 

fňutr,  kanec,  valach,  vCíl  o  jednom 
varleti,  špatné  vykleštěný. 


fofar,  fukar  na  čištění  obilí  (Zá- 
břežsko). 

fogoš,  tlustý  čagan,  v  němž  je 
zastrčen  kord;  nosívali  jej  fortáši 
(val). 

fojt  čili  rychtář  byl  v  dědině  před- 
sedou práva,  maje  k  ruce  několik 
přísežných  zástolníků  (arch.  II.  85). 

fcjtáš  =  fortáš  (v.  t.) :  Mého  mi- 
lého fojtáši  zabili. 

fojtfk  1.  obecní  posel,  2.  pták 
ruticilla  tithys  (slov.,  val.). 

folga,  kůl,  kterým  se  přitahuje 
řetěz,  svírající  naložené  na  voze  klády, 
úvin  (Lor.). 

forgašit  sa,  strojiti  se  (val.). 

Forgáše,    -ů,    vinohrad    (Polešo- 
vice). 
formánek  :=  káčerek  (v.  t.). 

forota,  zásoba  píce  v  panském 
dvoře,  pak  hojnost  vůbec:  Máme 
toho  forotu.  Valí  do  foroty  (jí  za 
čtyři). 

forotit  se,  zásobiti  se:  Ten  je 
dobře  zaforotěný. 

forotný,  zásobený,  zámožný:  Jak 
je  kdo  forotný,  vesetka  trvá  tři  dni 
(val.). 

forovat  někoho,  vyháněti  ze  dveří 
(foras):  Vyforovali  ho  =  vystrčili 
za  dvéře. 

fortáž  n.  portáš,  bývalý  lidový 
četník  valašský  (v  LN.  I.  183). 

fósafa,  -e  =  vousáč  (Btcha). 

fouska,  pšenice  s  dlouhými  osti- 
nami  (han.). 

fř:  A  ten  mafučký  fř  do  polečka 
=  uletěl  (ND.  20). 

frajer  —  frajerka  (ír,  -íř),  milý  — 
milá    (podl.,  horň.):    Zanechal    mia 
frajer  můj  (Suš.  359).  Já  frajíra  ne 
mám  (Suš.  375). 

František  )e  toliko  František  svatý ; 
jinak  je  to  jméno  (Hchotné)  dětem. 
Odrostlejší  hoch  je  Francek^  pacholek 
Fráňa, 

Fraňuža,  -e  =  Františka  (Btcha). 

frasovaf  se  (laš.),  trápiti  se:  Esli 
se  tež  ma  milenka  o  mně  frasuje 
(Suš.  201). 

fraštan,  železný  kůl,  jímž  se  dě- 
lají díry  do  země,  průboj  (Lor.). 


78 


frclena,  ženská,  která,  co  začne, 
nic  nedodélá,  »frc  sem,  frc  tam,  a 
nikde  nic<  (záp.  Mor.). 

frčai  -če,  mašle  (dok.  287). 

frčafi  -ím:  Všady  írčaly  ohnivé 
metty  na  uzvýS  =  vyletovaly  frkota- 
jíce  (Slav.  ČL.  X.  465). 

frčka,  čamrda. 

fréd  \frejd)  meze  u  vinohradu. 

frejd  Tinfrýd,  samorostlý  plot  (Klo- 
bouky brň.). 

FréJunkVi  pl.  m.,  vinohrad  v  Po- 
lešovicích. 

frfeň,  -fňa  m.,  sopel,  šušeft  (vých. 
Mor.). 

frfračka,  ovci  rýma  (val.). 

frffaňa,  ženská  bručivá  (val). 

frfíaf  (frlTu),  brblať,  reptati,  od- 
mlouvali ;  frRať  na  koho,  pomlouvali 
(val.). 

frfnit,  sviniti,  kaziti:  Déšč  nám 
všecku  prácu  pofrfnfi. 

frfnit  sa  1.  piplati  se:  Nefrfni  sa 
s  tým.  2.  zlobiti  se:  Co  sa  na  mne 
frfnlš?  (yých.  Mor.) 

frfnivýi  piplavý:  Ale  toto  s  tů 
prácú  frfnivůl  (Slov.  obr.  II.  30) 

frgát  1.  přaslének,  dává  se  na 
vřeteno,  »aby  frga}o«  (laš.),  2.  čamrda, 
3.  perník,  navlečený  na  šňůrku, 
rCíženec  z  perníku  (Opav.),  4.  placka 
(Zábřeh). 

frgel,  -gla,  zakrnělý  plod  (záp. 
Mor.). 

fřkatka,  dětský  nástroj  hudební, 
otlouká  se  z  tenších  proutků  vrbo- 
vých za  mízy,  kteráž,  nemajíc  >  pysku  « 
(Ansatz)  vydává  zvuk  fagotový.  Dě- 
lává se  také  z  pampelišky  (ND.  185); 
han.  féfarka^  val.  frgót. 

frkat,  fřču  1.  pískati  na  fřkatku. 
2.  šustem  poletovati.  —  Vlk  roz- 
točený frčí  (frčet). 

frkotati  -cu,  -tám,  třepetati  se  a 
šustěti :  Kosárek  za  kloboukem,  pantla 
na  větře  frkotá  (dok.  287).  Praporec 
.samý  pantle,  enom  to  frkotá  (dok. 
83). 

frky,  pl.  m.,  dlouhé  vlasy  v  týle 
(han.). 

frfačka,  čamrda  (Opav.). 

frňáki  velký  nos,  nos  vůbec  (opo- 
vrž.) :  Dostaneš  po  frňáku ! 


frnčf :  kámen  prudce  hozený,  pták 
rychle  letící  frní. 

frngafi  frčet  (han.). 

frAúgaf  (int.  slov.  frnčt),  zlostně 
povrkovati  (o  kočce),  přenes,  chrá- 
pati (Slav.  ČL  X.  376).  Stará  dívka 
enem  frňúgá,  zlostně  povrkuje  (val.). 

frodla,  -le,  cípek  vlasů  vzadu  na 
krku  (MaS.)  =  frky. 

FroIlHi  Froliši  Florian. 

fróHcai  ozdobný  obojek  na  krk 
jehňatům  (val.). 

front:  Tady  je  ořechů  front  = 
hojně  (Kroměřížsko) ;  jinde  říkají 
>hundrt«. 

frýd,  hromada  drobného  kamení, 
s  pole   na  mez   odklizeného    (Brň.). 

Frýdecké  město  =  město  Frý- 
dek: Maširovať  musím  přes  Frýdecké 
město  (Suš.  587). 

Frýdka,  han.  kordula  (vesta),  ze- 
lená, bohatě  vyšívaná  (Vyhl.  II.  119). 

f  rysek,  plechová  trubice  v  lampičce, 
v  níž  jest  navlečen  knot   (Jevíčko). 

fryšký,  rychlý,  hbitý;  poďfrySko, 
dětajte  fryško  (vých.  Mor.). 

ftrboSi  pohlavek  (val). 

fúja,  -je,  fujavlcai  -ce,  vánice  na- 
padalým  už  sněhem,  třeba  za  jasného 
počasí  (Vlk  13). 

fuják«  prudký  vítr  (val.). 

fujara  čili  furyja,  dlouhá  píšťala 
na  způsob  flétny  (Kda  II.  292): 
VaSku,  s  fujaru  pospěš  I  (Bart.  I.  167.) 

fujaf  1.  mésti  sněhem  (val),  2. 
fujá,  es  zieht  (Zábřežsko). 

fujigaf,  silně  fučeti:  Afe  tam  fu- 
jigá.  Větr  fujigát  po  hůrách  =  skučel 
(Slav.  ČI^  XI.  325j. 

fuk  1.  mezera  vzniklá  mezi  nepři- 
léhavými  částmi  celku,  na  př.  oken- 
nými rámy,  puklinou  v  dřevě :  Ucpat 
všecky  fnky.  Fuky  mezi  kládami 
dřevěného  stavení  ucpávaH  mechem 
(arch.  III.  26).  2.  To  je  mně  fuk  = 
lhostejno.  3.  Nemá  ani  fuku  =  krej- 
caru (Jevíčko),  4.  S  tym  se  daj 
pokuj,  ten  ma  fuky  =  rozum,  chy- 
trost (laš.).  5.  Ty  mi  tu  žádných 
fuků  dělat  nebudeš  =  nebudeš  tu 
poroučeti,  se  roztahovati  (Kda  I.  45). 

fúk:  Já  fúk  na  světlo  a  Sůst  do 
postele   =   foukl    jsem   (dok.   258). 


79 


On  fúk  za  dveře,  a  oni  ho  neviděli 
ufúknút  (dok.  63). 

fukar  (fukač),   stroj  na  větí  obili. 

fukarovat:  Obilí  vymlácené  se 
fukaruje  (vyvivá)  na  fukaru. 

fúkavicBi  -ce  =  •  fujavica  (v.  t.) 
Vek. 

fukotati  -cu,  zdrobn.  slov.  fúkat: 
Ešče  by  se  (lísteček)  libotát,  dyby 
mu  větříček  fukotát  (Suš.  280). 

fufaó,  -u,  žvaniti  (Lor.). 

fuňák,  rypák  prasečí  (val.). 


fundament:  Ten  má  dobrý  fun- 
dament =  rozum  (Zl.). 

funtůvka,   jablko   veliké,    funtové. 

furíják,  furiant. 

fúsa,  neutr,  pl,  vousy:  Šéi  s  fú- 
sama  =  dát  se  oholit  (Z!.). 

fušek,  houser  (Opav.).  Také  pří- 
jmení. 

fúsáfi  -a  1.  vousatý,  2.  fazole  bílá 
s  černými  vousy  (ND.  181). 

futyrovať,  vážiti  si:  Nic  si  mne 
nefutyruje  (vých.  Mor.). 


gaba,  hromada  (val.) 

gabaf,  -bám  i  -bu,  omakávati: 
>Něgabajtě,  bo  nékupitě!<  když 
někdo  pečivo,  zboží  (též  děvče)  oma- 
kává  (laS.). 

gabnúf  1.  sáhnouti:  Edem  naň 
gabnú},  a  už  hýl  oheň  na  střeše 
(val.),  2.  gabnúť  do  dveří  =:  drc- 
nouti. »Ty*s  na  to  gabnul,«  uhodil, 
trefil  (iron.),  když  někdo  něco  hlou- 
pého řekne  (laš.). 

GabruFa,  -re,  Gabriela  (val.). 

Qabryš,  -a,  Gabriel  (han.). 

gadaf,  mluviti  (laš.) :  Ene  mi  s  nim 
něgadaj!  (Suš.  196.) 

gagatka,  zakrnělá  hruška,  nezralé 
ovoce  (Opav.). 

gágat,  kejhati:  Nebudu  ti  husi 
gágat  (Bart.  II.  384).  Letěla,  gágata 
bitá   hus   nad   vodu    (Bart.  III.  28). 

gagoň,  -a,  krk,  člověk  nenasycený 

(Vah.). 

gágor,  husí  krk^  chřtán  (opovržl.) : 
Cpe  jím  jak  husám  do  gágora  (Slav. 
ČL.  XI.  324).  Kamarádi,  co  s  němá 
pí}  a  prorévát  jím  gágor  za  darmo 
(Vlk  86).  Šak  by  na  ně  moh  prstem 
ukázať,  co  ty  grunty  proléjů  gágorem 
(Slav.  ČL.  XII.  83).  Ale  šak  mu 
zdtábí  gágor  (Slav.  ČL.  XI.  92).  2. 
gágory  =  trudovačky  (v.  t). 

gagot,  kejhání  husí. 

gagotat,  -cu,  zdrob.  slov.  gágat. 
Husi  gdgajú  táhlým  zvukem,  letíce 
nebo  běžíce,  gagocú  jako  by  pospolu 
hovořily. 


gagýňat,  int.  slov.  gágat,  vřískavě 
kejhati. 

Gahura  1.  příjmení  (Zl.).  2.  hora 
ve  Slezsku  (Vyhl.  VI.  XX.  113). 

GaJ,  -a,  příjmení. 

gaj,  -je:  Řezníci  chodí  do  gaje  = 
do  vsi  nakupovat  (Gau  ř  Zábřežsko.) 

gajC|  -e,  m.,  kolovrátek  na  pře- 
dení (Zábřežsko). 

gajdaňa,  -ně,  ženská  rozgajdaná, 
rozkasaná  (vých.  Mor.). 

gajdat,  -dám  i  -dzu,  kasati :  Gajdze 
sa  mi  to  (obilí  na  ffiře  se  rozlízá). 
Chodí  rozgajdaný  (má  šaty  neurov- 
nané)  vých.  Mor.  2.  marniti :  Gajdál^ 
haž  všecko  progajdál  (Maš.). 

gajdlca,  'Ce,  část  dud  (v.  gajdy 
12). 

gajdoš,  a  1.  dudák:  A  gajdošu 
s  gajdoma,  smiluj  se  nad  nama  (Suš. 
613),  2.  brouk  tesařík  (horň.). 

gajdovat  L  hráti  na  gajdy:  Gaj- 
duje tam  gajdušek,  2.  neustále  o  jed- 
nom mluviti :  Pořáď  o  tom  gajduje, 
3.  Negajduj  sa  s  tým  děckem  = 
nepěstuj,  nenos.  (Viz  obr.  na  str.  80.) 

gajdy,  záda  (žert.) :  Poď  na  gajdy. 
Vzata  děťo  na  gajdy  (laš.). 

gajsať,  gajsnúfi  mikati,  miknouti, 
posmeknouti  do  vrchu,  trhnouti 
něčím,  zatřepati  sebou,  ošívati  se. 
Kdo  leze  na  vysoký  strom,  ten  gajsá, 
gajsne,  pogajsne  se,  a  zase  si  od- 
počívá. Gajsať,  gajsnúť  ramenama  = 
do  vrchu  jimi  šúbati,  hlavu  mezi 
ramena  stáhnouti.  Pogajsaný  na  jeťú 


:=:  jetím  otřesený,  zvláGtČ,  jsouli 
v  cesté  hodná  'třasiskat  (jc-ti  cesta 
vytluCena).  Podgajsaná  letnica  =^  pod- 
kasaná,  podpásaná.  Ugajsaná  chůza 
^  houpává,  klátivá.  Když  se  kdo  sta- 
huje řemenem,  pogajsne  se,  aby  se 
mohl  lépe  stáhnouti  (laS.,  val ). 

gát,  1.  kal,  bahno  (val),  2.  černý 
a  hrubý  hrách;  chrobáci  ho  nežerou 
(Jicko). 


garán  —  gsránks,  milý  —  milá: 
Chodi  za  gaFánkú  (val.). 

garanda,  chůze  za  milou  a  pobyt 
u  ni:  Chodí  na  galandu  (val.). 

gsránlf  sa,  milkovati  se:  Rosina 
vydrlala  od  tatuHcy,  le  sa  galánita 
s  takovú   Tedačinú  (Vlk  23). 

gaMnský,  milovný:  Martinek  je 
hezké,   což  je  galánskél    (Suš.  561.) 

giraf,  1.  do  důlka  (gátka)  házeti 


9ý<fy  (cíuífy.*) 


1.  hak  (hluk)  ladnl,  Z  stávce,  J.  kluíka,  4.  pi«kor  hrubý,  S.  půtko.  ó.  sýtko 
Široké,  7.  hlava,  S.  tymlov  nebo  kota,  C.  sýtko  malé,  JO.  hlava  přední,  lí.  piskor  malý, 
12.  gajdica,  IS.  půtko  přednf.  74.  huk  přední,  IS.  míšek  (djmik},  íó.  viduchojem, 
17.  páka  horní,  IS.  páka  dolní. 

Čáať  l—S  visi  pfes  levé  rameno  po  zádech  do!&.  ~  Piskor  hrubý  (*}  z  chcbto- 
vého  dřeva  je  uvnitř  zastrčen.  —  Sýtko  (ó)  brání  návalu  viduchu  na  piikor.  Tymlova  (S) 
horní  čásť  leif  na  prsou,  dolni,  naplnéni  vzduchem  i  dymáku,  pod  levou  paií,  odtud 
iene  se  viduch  levým  loktem  na  oba  piskory.  Tymlov  zhotovuje  se  s  kůře  ročního 
koila,  nejradéji  bílého.  —  Dymik  (IS)  opírá  se  o  pravý  bok.  —  Páka  dolní  (Mi  lastrCi 
se  2a  řemen  u  patu,  a  páka  horní  (17)  připevněna  jest  u  lokte  pravé  ruky,  kteroul 
*e  nahání  viduch  do  tymlova.  —  Čásť  &—I4  visi  v  před.   Horní  čtyři  dírky  na  eajdici 


pal 


yji  prsty  levé,  a  dolní  čtyři  dírky  prsty  pravé  ruky.  NejhornéjSi  dírka  na  apoďé  pro 
líce  jmenuje  se  podpalečnica.  Ta  má  nej  pronik  a  včjSí  ton:  »Tak  mu  tá  podpalečnica 
Íaloce<,  říkají  o  takovém  pronikavém  tonu.  Přední  huk  (14)  byl  kasou,  do  něho  vklá- 
dali tanečníci  své  krejcary,  dávajíce  si  lahráti. 

T6ny  na  gajdici  spořádány  jsou  tímto  pořádkem:  i,  e,  d,  t,  f,  g,  a,  k;  sadní 
hluk  má  jediný  ton  Z>,  který  po  celou  hru  mí,  můře  se  viak  také  lastaviti,  zakrout(-U 
se  ladni  čísť  l—ú  na  kouii  (7j,  čímž  se  přeruSí  proud  vzduchový  do  zadního 
piskoru  (huku). 

Dle  této  soustavy  tónové,  dle  tonu  d  ladily  se  i  housle,  tak  že  struna  a  inčla 
jako  ono  d  na  gajdech,  jen  oktávou  výie.  Ladéni  bylo  tedy  náramně  vysoké,  pročež 
užívali  hudci  houslí  co  nejmenších  a  nejkratších. 

Hotovitelem  výborných  gajd  i  proslulým  gajdoíem  byl  }.  Šulák  z  Kuželového. 
Na  chebzové  dřevo  na  piskory  chodíval  až  pod  zadní  Javořinu,  od  příbytků  lidských 
nejvzdáleněji!;  neboť  prý  dřevo  chebzové,  vyrostlé  na  míaté,  kam  nikdy  nedoníkne 
hlas  kohoutí,  nejlepším  je  na  piskory.  Má  silný  ton  a  jakési  kouzlo  do  sebe,  jeř  při 
zápasech  hudebních  zajišťovalo  vítězství. 


81 


fazole  při  hře,  2.  =  cúhat,  cpáti  do 
sebe  jídlo  (val.). 

gatbák  (galvák),  levák  (val.)* 

gatbaAai  -ně,  levá  ruka  (val.). 

gatbavýi  levák;  též  příjmení. 

gatcnúfi  drcnouti,  uhoditi  do  zad 
(laš.). 

Gatda,  příjmení. 

galechi  athene  noctua  (Zábřež- 
sko). 

gáteki  dfilek :  Cúhaj  do  gá^ka  = 
koulej  fazolem  do  důlka  (val.). 

Gafetai  příjmení  (val.). 

gafetyi  pl.  f.,  nohavice  (laS.). 

gatgáPi  1.  nemotora,  neohrabanec 
(Jicko),  2.  darebák  (laš.),  3.  kořen 
pétiprstku  (potentilla  tormentilla)  slez. 
4.  trudovačka  (v.  t.). 

gafgaf  (grgaQ,  hltati,  s  příhanou: 
Ten  toho  zgalgál  (val.)  Kt.  Dod.  I. 

galibai  malér:  Stata  se  nám  ga- 
libá  (Zl.). 

galiga:  »Jak  sa  máte,  tetko  ř« 
•  Ach,  což  já,  taká  galigal«  (val.)  = 
kalika  (mrzačka). 

gálka,  jablko  toho  jména. 

garúnkýi  pl.  m.,  ozdobná  lemůvka 
ženských  střevíců  (val.). 

galvá6|  levák  (dok.  230). 

galvan  chleba  =  gavat,  kus  (Olom.). 

gáty  pl.  m.,  nohy  (opovržl.)  laš. 

gamba,  1.  veliká,  nepékná  huba, 
a  člověk  jí  opatřený  je  gambatý, 
gambál,  gamboš,  2.  nejedlá,  jedovatá 
houba  (val.). 

gambovafi  hubovati,  odmlouvati 
(val.). 

gambuFai  -le,  ženská  gambatá. 

gámera,  -fe,  m.,  hlupák,  nemotora 
(pomor.). 

gamtaó  (gamfu,  gamtaju),  jísti,  jako 
by  se  nechtělo:  Ty  todžívně  gamleš! 
(Lor.) 

gaňa,  -ně,  slina  kančí  (Brň.). 

gané|  facka  Qe víčko). 

gáňat,  -Aám  i  -ňu  ==  gágat  (v.  t.). 

gáňava,  šlépěj  v  mokré  půdě.  Gá- 
navy  dělá  dobytek,  přejde-li  přes 
orané  za  mokra  (val.). 

gancovaf:  Po  hře  slezské  děti, 
než  se  rozejdou,  bijí  se  do  hřbeta 
či  gancuju  (Vyhl.  VI.  XIX.  525) 
srovn.  gatcnúť. 

BartoS:  Dialektický  slovník  morsvfký. 


ganduši  špenzr,  dětský  kabátek 
(sev.  Mor.). 

gáneki  klenutá  přístavba  při  dve- 
řích oduličních,  žudro:  Stáí  právě 
v  gánku  (Slov.  obr.  I.  75). 

gandti  žvaniti ;  uganěný  =  žvanil 
(laš.). 

gangat  ==  trudovačka  (v.  t). 

gangoši  -a,  zajíkavý  (val.). 

ganíti  slintati ;  hoganěné  =  uslin- 
taný  (Brň.). 

gánif|  hleděti  jako  tele  na  nová 
vrata  (val.). 

garafíjai  -je,  dianthus  (bot.)  slov. 

garaf  ^  gabať  (v.  t):  garať  na 
psa  (laš.). 

garazda,  1.  neřád  (val.),  2.  motání 
v  hlavě:  Tafra,  co  se  to  se  mnó 
děje  ř  Dyť  přece  nesu  napité  ?  Co  je 
to  za  garazda  ř  (Vyhl.  II.  47). 

garazdif  (za-  do-  z),  neřáditi  (val.). 

garažijai  -je  1.  špata,  chatrná  věc: 
To  je  garažijal  :=  špatné  obilí,  látka 
a  p.  2.  staré  dobytče  i  starý  vetchý 
člověk :  Já  už  su  enom  taková  garažija. 
3.  druh  hrubého  sukna :  V  Hluchově 
na  Prostějovsku  staří  nosili  garažeju 
(kabát)  ze  šedého  neb  černého  sukna 
až  po  zem  (Vyhl.  II.  180).  4.  turdus 
saxatilis    (na   Štrambersku). 

garb:  Maso  z  garbu  neboli  z  péra 
je  nejlepší;  garby  huši  =^  droby 
husí  (laš.). 

garbovati  zelné  hlávky  v  kloubech 
nakrajovati  a  je  tak  ke  strouhání  při- 
pravovati. Okurky  se  garbují,  když 
se  nakládají.  U  zemáků  se  garbují 
oka,  když  se  mají  sázeti  (Kt.  Dod.  I.). 

garčoki  hrnec:  Uvaří  si  garčok 
zelí  a  má  na  ce}ý  deň  co  jest.  Zl. 
(Osvojeno  asi  kdys  od  ruských  vo- 
jáků.) 

Gargeta.  příjmení. 

gargot  (grgol),  hrdlo  (Opav.). 

gargufai  -le  byl  hanácký  čepec 
svatební ;  skládal  se  z  vlastní  gargule, 
t.  j.  úzkého  >loubku^,  jenž  byl  vzadu 
uzavřen  plátěným  dénkem,  nádherně 
vyšívaným,  a  ze  » šatky,  <  t.  j.  dlou- 
hého tenkého  plátna,  do  něhož  se 
gargufa  zavázala  a  jehož  cípy  vzadu 
visely  až  pod  kolena.  »Už  mne  za- 
čepili,    v    gargulu     mne    přistrojili* 


82 


(svat.  píseň).  Na  Hranicku  říkají  gar- 
gula  čepci,  jejž  nosí  vdané  ženy  pod 
šátkem. 

garnúfi  sáhnouti :  Gamu}  do  teho. 
Pták  se  garné  (dotkne)  spružiny,  a 
ona  scMasnč  (splaskne)  laS. 

gasafi  hltavě  pojídati:  Vrány  ga- 
saiy  cbrobáky  (Slav.  ČL    X.  31). 

gafafai  -fe,  kdo  chodí  v  plátěných 
gatích  (val.) 

gatě|  kalhoty ;  spodní  gatě  =  pod- 
vlíkačky. 

gaticai  -ce,  nohavica  gatí. 

gaúr,  vydoupnělá  díra  v  stromě 
(val.). 

gaurai  vysoká  ženská  vyhublá 
(Vah.). 

gaurníki  columba  oenas,  protože 
hnízdí   v  »gauri   bukovém*    (horft). 

gaurnitýi  vypráchnivělý :  Pňovi, 
kerý  je  gaurnitý,  koráb  se  řiče  (val). 

gavat,  kus:  chleba. 

gavenda,  tlachal  (laš.),  také  pří- 
jmení. 

gávěPí  bařina,  močál  (val.). 

gáz,  petroleum. 

gazda,  hospodář  (val.,  horň.). 

gazddna,  hospodyně  (val.,  horň.). 

gazdif  (gazdovať),  hospodařiti  (val., 
horň.).  Na  Brněnsku  znamená  gazdit 
špatně  hospodařiti.  Ten  tam  gazduje 
=   hospodaří,    řádí    (Kda    I.    306). 

gbel|  gbelik^  dřevěná  nádoba  na 
měření  sypných  věcí  (záp.  Mor).  Na 
Laších  gbet  znamená  okov  u  studně ; 
jinde  nádobu  na  vodu :  Vzala  gbelík, 
šla  na  vodu  (Suš.  170,  od  Holešova). 

gdohovíi  kdo  ví:  Gdohoví,  lešti 
tam  nešel  (Slov.  obr.  II.  13).  Dybys 
ty  tady  sa  hleďél  oženit,  gdohoví, 
Testi  bys  nedostál  ty  včiféj  nevěstu 
aj  dosť  bohatú  (Slov.  obr.  II.  79). 
Gdohoví,  Testi  toho  by  nechtěta  (Slov. 
obr.  II.  167). 

gebek  pl.  gebky,  zavazadla  == 
Gepáck  (Frenštát). 

gebétka.  mluvka  (val.). 

gébít  sa  (=  cébit  sa),  brečeti, 
vl.  míti  hubu  otevřenu  na  pláč: 
ogébené  děcko,  ogébenec;  rozgébit 
=  otevříti  do  kořán  (v  nečas):  Zas 
necháT  dveři  rozgébené  (slov.,   val.). 

gebloňi  rozpustilec  (Jevíčko). 


gebra  =  debřa:  Na  Valašsku 
říkají  zmolám  a  výmolfim  na  stráních 
gebry  n.  debře  (Peck). 

gebuFai  -Te  1.  ženská,  která  se 
ráda  gébí  =  fňukna,  šklebná,  2.  ke- 
bule iKockel). 

gec  n.  kec,  odhání  se  tele. 

géc:  Votek  sa  otočit  a  géc  ho 
(trkl). 

gécal  (Litovel),  gecan  (Jevíčko), 
gecgál  (Srbce),  gejcal  (záp.  Mor.)  = 
chřástal,  zpívaje,  jakoby  »gecal<  (při- 
sedal). 

gecati  čapati,  přisedati  (han.). 

geckat  =  keckat,  o  jedné  noze 
skákati,  kulhati. 

mk^x\<x\^  géccU  1.  žduchnouti :  Gécni 
hol  Géc  ho  ==  žduchl  (Zl.).  2.  silně 
bouchnouti:  Antoš  za  kolibú  géct 
z  pistule  (Slav.  ČL.  X.  374). 

gecnouti  čapnouti.  Ten  sebó  gecl, 
zprudka  sedl  (Jevíčko). 

geča,  -če,  plachta,  jíž  se  cikánky 
odívají  =  koberec  (val.). 

géga,  husa  (val.  Kt.  Dod.  I.). 

gégaf  :=  gágat,  o  husím  křiku: 
Na  trávníkoch  gégaty  husy  (Slav. 
ČL.  X.  32) 

gegtafi  -gTu,  viklati  (Vah.). 

gegnúf,  onomatop.  výraz  pro  zvuk 
vyražený  z  hrdla,  když  se  někomu 
z  nenadání  uhodí  do  zád,  když  někdo 
s  výšky  skočí  (Vlk  56)  =  heknouti, 
hrknouti:  Búcheu  mia  do  chrbta, 
tak  ve  mně  gegto  (slov.).  Z  nena- 
dátéj  Macha  dosi  šobástnút  po  zádoch, 
až  v  něm  gegřo  (Vlk  56). 

gegýňafi  rozpustilým  býti,  dová- 
děti (val.). 

gefa,  -Te,  gengeTai  hlupák  (val.). 

geFetai  dřevěný  hrotek  (dížka)  na 
dojení  ovec,  bez  ucha,  s  postrčeným 
na  přič  kolíkem  (úvazkem),  za  niž 
se  nosí,  na  jedné  straně,  kterou  bača 
doje  k  sobě  obrácenu  má,  poněkud 
vyšší,  aby  mléko  nevystřikovalo  (val.). 

gethoň,  -ňa,  kolohnát  (Opav.). 

gemtaf  (gemTu):  Čtověk  bezzubý 
gemTe  kůrečku;  chTébogemtaný(laŠ.). 

gemh'6kai  malá  ústa  (val.). 

gemuTai  -Te,  bezzubá  kráva  (laš.). 

gengefa,  -le,  m.  vysoký  chlap, 
který  se  pro  svou  délku  a  nemotor- 


83 


nost  na  všecky  strany   viklá  a  klátí 

(Vah.). 

gergelícSi  -ce,  kořalka  (posměšně) 
val. 

gerfa,  -le  řídká  polévka  (val.). 

Gerža,  -že  i  Geržo,  -že  (v.  Čaňo) 
příjmení  (val.). 

gevdreCf  -rca,  starovalašský  klo- 
bouk nebo  čepice  (Kda  II.  291). 

gfač  u  pluhu  v.  pluh  20. 

gíadnavý :  Pery  sú  jakési  gradnavé, 
mdlé,  řídké,  bezchutné  (Slav.  ČL.  XI. 
321). 

gfagai  telecí  žaloudek  ve  vodě 
namočený,  syřiště;  glagou  se  pod- 
pustí  n.  podgfagá  vydojené  ovčí 
mléko,  aby  sesyřelo.  To  je  glaga  a 
ne  máčka!  (Vyhl.  II.  160.)  2.  člověk 
chabý,  nejapný. 

gragafi  sýřiti  (val.). 

gFagavýi  bezvládný:  Mám  nohy 
jakési  glagavé  (Vych.). 

glagoňi  -a,  urvalec,  sprostý  chlap : 
Co  takovýmu  glagoňovi  se  nechat 
trápiti!  (Dok.  90.) 

gragůvkdi  jablko  toho  jména. 

grajda,  -dy,  m,  kdo  .<e  při  chůzi 
»grajdá,«  plete  nohama. 

gřajdaňai  -ně,  kráva,  která  má 
glajdavou  chůzi. 

grajdanicai  -ce,  míchanice  jídla  te- 
kutého, nechutně  připravená  (Btcha). 

gíajdafi  -dám  (do  tekutiny,  mléka, 
polévky)  mnoho  něčeho  nadrobiti 
(Btcha). 

gFajdat  sa,  -dzu  i  -dám,  motavě 
jíti  jako  vůl  (slov.,  val.). 

glajdavýi  kdo  se  při  chůzi  glajdá. 

gíam,  deštice^  spojující  žebřiny 
v  předu  i  v  zadu  =  rozpěrák  ^^v.  t). 

graméf  (val.)  =  klamět  (slov.) 
dřepěti. 

grán,  -u,  nános,  bahno  na  louce 
naplavené  (val.). 

gláňa,  -ně,  ruka  (opovržl.):  Ne- 
strké  tam  to  gláňo  (han.). 

Grandoch,  příjmení  (val.). 

gíánifi  kaliti,  bahnem  zanésti:  Tá 
voda  je  zagláněná.  Lúka  je  vodu 
podgráněná  (val.). 

gfasovaf  (i  gl.  sa),  skotačiti,  vá- 
leti se:  Pořáď  budete  po  tých  pe- 
řinách glasovať?  (Val.) 


gícaf  1.  klímati :  Dřímala,  pořádem 
glcá  (Kt.  Dod.  I ),  2.  hltavě  jísti,  3. 
skákati  o  jedné  noze  =  kecat  (val.), 
4.  strkati  (han.). 

gFej,  -u,  m.,  klih,  pryskyřice  na 
ovocných  stromech. 

gieják:  Pro  mně  je  nejlepší  ve- 
čera dobrej  gieják  a  sklinka  vína; 
domácí  sýr  z  tvarohu,  solí  a  kmínem 
promíchaného.  Když  se  uleží,  bývá 
glejovitý  (klihovitý)  dok.  103. 

gréjit,  zagféjit  =  klížiti. 

gFembafi  -bám  i  -bu  zuboma, 
hrýzti  (laš.). 

glentati  gryndat,  slintati  (Jevíčko). 

gfgi  onom.  výraz  pro  zvuk, 
způsobený  tekutinou  v  přestávkách 
z  láhve  vytékající  nebo  po  hltech 
v  hrdlo  vtékající.  Odtud ^r^-at,  ^Tgotat 
1.  o  zvuku,  jejž  působí  tekutina  do 
hrdla  láhve  neb  do  úzkého  otvoru 
vůbec  v  přestávkách  vtékající  (slov., 
val).  2.  řihati  do  sebe:  gigavé  kůň 
(Jevíčko). 

gfgáňi  -a,  kdo  rád  »grgás  ochlasta 
(Kt.  Dod.  I.). 

glgó6|  -a  =  čepák  v.  t.  (v  Tě- 
šanech).  , 

gigoň,  -a,  gigavy  hřibe,  jemuž  při 
pití  v  hrdle   »glgá«  (vada  koně)  han. 

grgotaf,  -tám  i  -cu  (zdrb.  slov. 
gigat) :  Potok  gFgotá  (raurmelt).  Voda 
z  baňky  gfgoce  (slov.,  val.). 

glimafi  žuchlat,  hrýzti  (zvláště 
o  bezzubém)  laš. 

glin,  pryskyřice  na  ovocných  stro- 
mech (Kt.  Dod.  I.  han.). 

glintat  se,  -cu,  viklati  se:  Zub  se 
mi  glince  (Ždánice). 

glintita,  -y,  m.  n.  glintídtOi  kdo 
se  příliš  glintí,   na  př.   dítě  (Btcha). 

glintif,  slinami  něco  jako  pěnou 
potřísniti,  upěniti  (Btcha). 

gfmati  -mu,  štouchati:  Proč  ho 
glmeš?  (Zl.) 

gímnúfi  štouchnouti  (val.). 

ginét  n.  glonéfi  čučet,  meškati: 
Hde's  tak  dlóho  giněl?  Hde  gloniš? 
(Jevíčko.) 

gíocek,  klacek. 

gloňa  n.  žgloňa,  šukavec,  nevý- 
prava  (Jevíčko). 

gtondati  -dzu:   Obilí  je  od  déšča 

6* 


84 


všecko  poglondané  =  poválené,  scu- 
chané  (ZL). 

gfonclat  88  ^  glajdat  sa,    lenivé 

jíti  (Z!.). 

gFongi  -u :  Má  gTong  v  nohách  = 
slabotu,  umdlelost,  nohy  v  kolenou 
klesají  (val.)- 

grub8f|  klovati :  Aj  už  sa  nekerým 
gazdénám  kuřata  gfuba^y  (Slav.  CL. 
X.  32). 

grug8Vý:  glugavé  rohy  dobytka 
hovězího,  stočené  do  předu  jak  u  be- 
rana =  klukavé  (?)  horft. 

glunii  bahno:  Ta  voda  je  sani 
glum. 

grumi8tý|  bahnitý. 

grumif,  grumem  zanášeti:  Zřidlo 
po  dešti  se  glumilo  (Kt.  Dod.  I.  laš.). 

grund8f  88|  -dzu,  hrbiti  se :  E,  už 
sa  tá  stařenka  také  glundze.  ZgTun- 
daný,  stlačený,  shrbený  (val.).  Stěny 
sa  grundaly,  bortily  (Slav.  ČL.  X. 
473). 

grur8|  brynda,  špatná  káva:  Na- 
vařila si  tej  glury  (laš.). 

grur8f|  bryndati,  kaliti  vodu.  GTura 
mi  v  břuše  ==  žbrouná  (laš.). 

gfv:  Přibéhí  húser  a  gfv  ho  = 
gM  zobákem  (vých.  Mor,). 

glVati  -vu,  glvnút;  zobákem  se- 
kati: Sfépka  mne  gfvla.  Tá  stépka 
glve  kuřátka. 

grvanec,  -nca,  rána  zobákem,  pak 
i  podobné  udeření  vfibec. 

glVícnúf   int.    slov.   gfvnúť    (val.). 

gment:  Do  gmentu  všecko  mně 
zhnito  =  mentem    všecko    (Přerov). 

gňábit  n.  gňávit,  tlačiti,  mačkati, 
hnísti:  Přigňábiť  pahnoztem  tabák 
ve  fajce.  Nesmíš  toho  koťate  pořád 
gňáviť,  neporoste.  Dobytek  má  nohy 
ogAábené  (vých.  Mor.).  Srovn.  jihosl 
gnjaviti. 

golozňai  -né,  hlava  v  hrubé  mluvě 
(Archlebov,  Vah.);    z  něm.  Gosche. 

gómaf,  -mu,  hádati,  domýšleti  se : 
Hněď  sem  gómát,  co  to  bude  (Ho- 
lešov;. 

gomballa,  -ie,   konvalinka:    Dám 

ci  pierko  z  růže,  gombalie  (Čerň.  73). 

gombéraf,  -ru  n.  kombéfať  sa  = 

kolébati  se;    když  se  něco  visutého 

na  různé  strany  klátí:  Nade  dveřma 


gombéfá}  sa  opentlený  jatovec  (Vlk 
87). 

gombík  =  bombík,  kulatý  olověný 
knoflík:  My  si  peněz  naděláme 
z  olověných  gombíkfi  (Bart.  III.  654). 

gomborc8|  pl.  m.,  zmrzlé  šubry 
(val.) 

gomofai  -Ie  =  komolá,  kráva  bez 
rohů  (val.). 

gongoFa  pl.gongofé,  halama  (Podl.). 

goř8t8|  -ty  1.  kořalka  (opovrži.): 
Pořáď  tu  gořatu  do  sebe  léje,  2. 
kořalečník,  piják  kořalky :  Také  nevíš, 
kdy  máš  přestat,  ty  gořato  jedna 
matěrovská  (Slov.  obr.  I.  252).  Ti 
gořali  nechcú  ženám  ani  grejcara 
dat  (dok.  11). 

gořar8n8|  kořalka  (pohrdlivě):Na- 
střebá}  sa  gořaleny  (vých.  Mor.). 

gor6ek|  -a,  hrnek  prostřední  veli 
kosti  (val.)  srov.  garčok. 

gorý6|  -a  (u  Kroměříže)  =  horýl 
(val.),  houba  agaricus  torminoaus. 

grabaki   nejapný  člověk   (Opav.). 

gr8b8f|  -bu,  po  dveřoch,  šmátrati 
(laš.). 

grac8|  -ce,  zakulacená  motyka 
zahradní. 

grack8  =  špuněk  (v.  t.). 

gr8cky  pl.  f,  dlouhé  vlasy  v  týle 
(slov.). 

gr8COun  (-ón),  stříbrné  a  zlaté 
porty  na  ženské  kordulce  (han.). 

grágoraf  1.  =  krákorali:  A  to 
kuře  grágoře  (Suš.  621).  2.  Staří 
také  přichoďúvali  pográgorať  si  = 
pohovořit  si  (Slav.  ČL.  X.  371). 

gramra,  -Ie  f.  1.  ví.  schromlá  ruka, 
pak  nehybná,  neobratná  ruka  i  noha : 
Co  ty  gramle  sem  strkáš?  (nohy). 
Jak  já  vám  ho  podám,  dy  já  ruku 
nemám,  jenom  ty  gramličky,  co  držím 
knížečky  =  ruce  s  ochromlými  n 
zakrnělými  prsty  (Suš.  32).  2.  m., 
nešika. 

gramfat  sa.  Tu:  kdo  má  chůzi 
zdlouhavou,  plete  nohama,  ten  sa 
gramfe  (vých.  Mor.). 

gramlavec,  -vca,  kdo  se  gramle, 
má  šmatlavé  nohy  (dok.  230). 

gramfavý,  kdo  se  gramle;  gram- 
Favé  ruce  ==  schromlé,  zimou  zkřehlé 
(vých.   Mor.). 


85 


gramtoňi  -a,  kdo  má  gramle,  ne- 
šika  (Btcha). 

gramolif  (krám.),  čtvernožky  lézti 
(Kt.  Dod.  I). 

grapa  1.  příkrá  stráň:  Chatúpku 
mél  přilepenu  ke  grapě  (Vlk  5).  2. 
=  z  grap  (laš.),  z  dráp  (slov.),  ne- 
úrodné pole,  >ani  hora  tam  neroste,* 
3.  Grapy,  pět  kopců  na  západní 
straně  Rusavy  (Slob.). 

graty  pl.  m.,  haraburdí  (Opav.) 
=  Geráte  (ř) 

grbál,  schnoucí  strom  (Brň.). 

grcnút  =  drcnut:  Grcl  ho,  hned' 
byl  hoře  nohama  (dok.   181). 

gřcafi  Stkáti,  blíti;  grcačka,  vo- 
mitus  (val.,  laš.). 

gr6a|  -če  =  hrča ;  grča  na  stromě, 
suk  (Zl.). 

gréfa  n.  gréfina,  horní  a  dolní 
spojovací  bidlo  žebřin  (v.  vůz  I.,  la), 
18,  1.  2.). 

greft  1.  řada  rév,  2.  grefty  sú  na 
dva  štychy  hluboký  dolíky  (dok.  146), 
3.  hráz  u  rybníka,  potoka,  vůbec 
ohrada  (han.). 

grejdifi  rejditi  (val.). 

gremžlfi  křepčiti  (val.). 

gremžovafi  krumplovati,  vyšívati: 
šaty  ztatem  gremžované  (val.).  Cer- 
vety  zlatem  a  stříbrem  gremžované 
(Kda  I.  132). 

greneši  -a,  m.,  hrozen  černý, 
muškatelu  podobný. 

grázli  obojek  košile  ženské  (han.). 

grgan  =  fagan,  děcko  neposlušné 

(val.). 

grgáňi    -a,    chrapoun,    přezdívka 

sedlákům    (od    slov.    grgať,    říhati): 

Rozvezlý  grgáňu  jeden!  (Vlk  32.) 

grgafi  ^gnúf,  říhati:  Grgá  se  ně 
tým  zelím  (vaL). 

grgurena  =  garguTa  (v.  t):  Za 
zefený  věnec  byélá  grgulena  (Bart. 
II.  250). 

grl6|  -í  pl,  podbradek,  vole  (Kt. 
Dod.  I.  laš.). 

grman,  trudovačka  (v.  t.). 

grmefai  -le  1.  kus  neotesaného 
dřeva,  klacek:  Popad  grmelu  a  naň 
(Vah.).  2.  starý  nůž  =  grňa.  3.  ne- 
šika.  4.  příjmení  (val.). 


grmrOi  -í,  pl.  f.  =  brumle,  drn- 
kačka  (vých.  Mor.). 

grmoli  kdo  má  temný  hlas  (Je- 
víčko). 

grmoFeCi  -Ica,  m.  (z  něm.  Krumm- 
holz)  1.  pahýl,  2.  rozpůrka,  na  kterou 
se  zabité  prase  věší. 

grňa,  -ně  1.  železo  u  nože,  2. 
špatný,  tupý  nůž,  3.  kořalka  (val.), 
4.  nemotora  člověk  =  grňák. 

grňaf  se,  otáleti :  Di  a  négrněj  se 
(Kt.  Dod.  I.  laš.). 

grňavý,  nemotorný,  hloupý  (Kt. 
Dod.  I.  laš.). 

groberáki  hrubián  (laš.). 

groka,  groiek,  píď  (laš.). 

gronyga  =  kronyka,  knížka  na 
čtení. 

groš  peněz  =  málo.  Groíe,  ku- 
laté skvrny  na  koňovi,  veliké  jak 
groš  (Slov.  obr.  I.  47). 

groSák  1.  kudla  za  groš  (záp. 
Mor.),  2.  kůň,  který  má  po  srsti 
groše. 

gróžai  -že,  kroužek:  Ta  sešla 
měla  na  obóch  stranách  pro  sochory 
gróže  (Vyhl.  I.  71). 

gróžka,  kroužek,  prstýnek  bez 
oka  (han.). 

gřugafi  chrchlati :  už  dogřugat  = 
umřel  (laš). 

gruchi  zvuk,  jejž  slyšeti,  když 
něco  dutého  s  vysoká  spadne,  nebo 
když  se  vystřelí :  Gruchy,  gruchy  ve 
dně  v  noci,  div  se  mi  srdečko  ne- 
rozkoči  (Suš.  380,  Kt.  Dod.  I.). 

gruchaf,  gruchnúfi  bouchati,  tlou- 
ci: Jak  by  bečka  z  hury  spadla,  tak 
to  gruchto.  Gruchnuť  koho  bičem  po 
hřbetě.  Něchtěta  sem  mači  stuchač, 
a  včil  musim  kolibečkum  dycky 
gruchač  (Suš.  380). 

gruchefí  -a,  malý  člověk  (Opav.). 

grúT,  -u  1.  mláto  vinné  vsype  se 
do  sudu;  nalije  se  na  ně  vody,  a 
když  »řizne<  (kyše),  pije  se  (Treber- 
wein),  2.  víno  ovocné,  hned  od  lisu, 
nekysané  (Zl.). 

grulit:  prase  grulí,  grunzen. 

grúrovicai  -ce,  polévka  z  grúfu 
zasmažená. 

grumba6kai  rozvařené  švestky 
syrové  (Brodsko). 


86 


grumbíri  brambor  (Grundbirne) : 
Idu  vařit  grumbir  (coll.).  Na  Bzenecku. 

grumfai  ob.  pl.  grumle,  -í  1.  drn- 
kačka:  Aj  ty  Juro  cigáne,  udčtaj 
mi  grumlu  (Bart.  I.  65).  Cigáne, 
udélé  mi  grumle  (Bart.  II.  439),  2. 
bručivý  člověk:  E,  mlč  ty  starej 
grumlol  (Dok.  156.) 

grumfovati  na  drnkačku  hráti: 
Dycky  mné  grumluje  Šohajek  pod 
oknem  (SuS.  354).  Budu  si  grumlovat 
na  kopečku  v  humně  (Bart  II.  439). 

grúft,  -a,  m.  (val.),  grún  (horň.), 
lesní  stráň:  Zdrhali  zme  dolů  grú- 
něm.  Či  že  to  koníčky  hoře  grúnom 
idzúř  (Bart.  III.  52.) 

gřungaf  n  křunkat^  silně,  chra- 
plavě kašlati,  až  by  se  zadusil  (laš.). 

grunlki  gruniček,  nízká,  obdélná 
vyvýSenina  půdy  (Lor.). 

gruSpánek  n.  krušpánek^  zimo- 
stráz. 

gryc  1.  gryci  na  Hané  říkají 
chlapcům,  kteří  chodí  »za  tři  krále  <, 
2.  nadávka:  Ty  staré  grycul 

grýčný  (val.),  d ryčný  (slov.):  Byřa 
to  grýčná  děvčica :  měla  hezké,  oku 
lahodící  pohyby  při  chůzi  a  při 
práci  (Vlk  20). 

grýfeki  plíSek,  jímž  se  vůl  pod- 
kouvá  (val). 

grýfnýi  zručný  (Lor.). 

gryfona,  jméno  kraví. 

gryndá6ek|  zástěrka,  jež  se  uvazuje 
nemluvněti  pod  bradu,  aby  se  ne- 
zagryndalo. 

gryndati  -dám  i  -dzu  slintati; 
ugryndaný. 

gryndy,  pl.  f.,  sliny  nemluvněti, 
psu,  dobytku  z  huby  tekoucí. 

grytan,  špenzr. 

grytí,  řit  (val.). 

grytka,  ženský  živůtek,  kabátek 
(laš.) 

grža,  -že,  kotržina,  houževnaté 
maso  (val.). 

guča,  -če  =  grča  1.  hrč:  Děvčica 
měla  pod  krkem  guče  (dok.  55), 
guča  peněz,  mnoho  jich,  jako  hrč 
v  míšku  nebo  šátku  zavázaných 
(rusky  kuča  i=  hromada).  3.  Do- 
bytky se  pastýřovi  zhriiuly  samy  do 


guče  =  do  hromady  (dok.  241).  4. 
keřík  (Kt  Dod.  I.). 

gu6atai  hromada  přímětů,  bolavek 
(slov.). 

gú6l|  křoví:  Zarfistly  mné  cesty 
drobným  gúčím  (Suš.  515). 

gugáči  -a,  m.,  záhrdlitá  hliněná 
nádoba  na  vodu  =  kubaňa  (Brod). 

guráfii  -a  na  Podluží  je  sváteční 
klobouk,  širúcha  něco  vyšší,  bez 
střechy,  na  způsob  hrotku,  jakž  mu 
i  sousedé  říkají. 

gulda,  -dy,  m.,  neohrabanec  (Je- 
víčko). 

gutai  -le  1.  koule:  Cesta  rovná, 
jak  by  gulú  hodil,  2.  švestkový 
knedlík  (dok.  109). 

gumaneCi  -nca,  žducfaanec  (val.). 

gumafi  tlouci;  vygumať  do  země 
díru  železným  sochorem  (val.). 

gumnúf,  strčiti:  Gumnút  do  něho 
(val.). 

gumýcnúf,  int.  slov.  gumnúť, 
prudce  drcnouti:  Ten  mňa  gumýcnúl, 
tak  ve  mně  gegřol  (Val.). 

guráS,  -u,  m.:  Má  klobouk  na 
guráš  (šikmo).  To  je  ale  guráš  člo- 
věka, íť  sám  proti  pěti  chlapom 
(Mal.  XXIV.  65).  Guráš,  trať  (Poče- 
nice). 

gurYi  pl.  m.  výslužka  od  zabijačky 
(Vek.). 

gutnýi  sešlý  (strom)  val. 

guzýi  kusý :  nůž  bez  špice  je  guzý, 
kráva  s  jedním  rohem  je  guzá.  Dělá  li 
kdo  co  a  není  to  na  všech  stranách 
stejné,  je  to  guzé  (Kt.  Dod.  I.  laš.). 

gvanét  na  kom,  doléhati  na  koho, 
domáhati  se  čeho  (val.). 

gybas  1.  kůň  » zdechlina «,  2. 
»zgeblý<  člověk,  lenoch,  nemotora 
(laš.). 

gybza  =  bibza,  něco  špatného, 
chatrného:  To  zboži  je  sama  gybza 
(Kt.  Dod.  I.). 

gygtat,  -gru  1.  něčím,  viklati,  ko- 
láceti,  2.  piplati:  špatná  kuchařka 
gygle  jídla. 

gygtotaf,  -cu,  zhusta  viklati  (Btcha). 

GyguTai  -le,  hora  na  Vsacku,  nej- 
vyšší vrch  Lysé  Hory,  vrch  a  louka 
na  Javorníku  proti  Hostýnu  (Slob.). 

Gycha,  příjmení. 


87 


gychanéCi     ňca,    m..    žduchanec 

(laš.). 

gychaf,  líti:  To  tam  gycha!  (lej- 
mem  prší).  Tak  z  něho  gycha  krev. 
ZagycMa  ho  krev  (zalila)  laš. 

gychnuf  1.  vodu  na  koho,  chrst- 
nouti, 2.  koho,  žduchnouti  (laš.). 

gychtanica,  -ce,  lijavec  (Kt.  Dod.  I. 
laš.) 

gyptavýi  nešikovný  (laš.). 

gyptoši  -a,  nešika,  nemotora  (laš.). 

gyr,  bolehlav  (Kt.  Dod.  I.,  u  Místka). 

gyzdi  -u  =  hyzd  (srovn.  ohyzdný), 


nečistota,  neřád:  Větr  plno  gyzdu 
nam  do  oken  nava}  (laš.). 

gyzdi  -a,  špinavec,  ošklivec:  Ideš, 
ty  gyzde  gyzdavý!  (laš.). 

gyzdáki    ošklivec,    >  neřád «    (laš.). 

gyzdavý,  ohyzdný  (laš.). 

gyzduFa,  -le,  nečistotná  ženská: 
Ma  v  domě  gyzdu  dosť  ta  gyzdula 
(laš.). 

gíió  se:  Krávy  se  zegžily  ^=  do 
střečku  daly  (laš.). 

gzyneCi   římsa  (val.)  z  něm.   Ge- 


simse. 


H 


háb,  vlněný  šátek  na  odívání  (Vah.); 
háby^  coU.  hábí,  staré  Šatstvo  nebo 
vůbec  šaty  (více  méně  opovržlivě). 
Dalo  nám  to  do  hábů  =  měli  jsme 
s  tím  práce,  starostí  I  Šak  ti  namete 
do  hábůch  =  nažene  strachu  (Vah.). 

haba,  habíc,  kabiček^  chléb  v  dětské 
řeči. 

habaděj,  hojně,  do  Pánaboha: 
Řepy  máme  habaděj.  Tam  je  všeho 
habaděj  (záp.  Mor.). 

habakůň,  -a,  žalář  (žert.)  Rožnov. 

habáň,  -a  1.  hubka  na  stromě 
i  křesací  =  hubáň,  2.  míč  =  habán, 
3.  větvička  stromová  s  listím:  Na- 
ráňai  habáňů  (Df.),  4.  dítě  zdravé  a 
veselé:  To  je  habáň!  Co  tu  děláte, 
habániř  (Zl.) 

habaňár,  kdo  vyrábí  (vl.  vyráběl) 
hubku  křesací  (val.). 

habání,  pozurážené  konce  stromo- 
vých větviček  s  listím  (Brodsko). 

habaf,  -bu,  sobě  přivlastňovati, 
bráti:    Ty   bys   pořáď  enom   habál. 

habat  sa,  -bu,  pomalu  se  bráti 
(o  těžké  chůzi  nemocného):  Vyhabál 
sa  z  příkopy  (slov.). 

habatky,  pl.  f.,  kožené  střevíce 
(Kt.  Dod.  I.  val.). 

habít,  starý  kabát. 

hačl  v  právo  velí  se  volům  (Zl.). 

ha6at,  seděti  (v  dětské  řeči). 

háčif  (zhačovaQ  koho  z  čeho, 
zrazovati. 


háčif  sa,  mírniti,  pamatovati  se 
(val.). 

had :  Rád  by  chytil  hada  cizí  ruku 
=  rád  by  těžil  z  cizí  podnikavosti, 
z  cizího  nebezpečenství,  2.  červeno- 
bílá kulatá  tkanička  vlněná,  ozdoba 
slov.  klobouku  =  húsenka. 

hádat:  Hádám  sú  na  poli  =  my- 
slím, asi  (horň.);  hádat  na  někoho 
=  míti  v  podezření:  Všeci  hádajú 
na  něho,  že  to  udělal. 

hadí  matka  (záp.  Mor.)  =  šidlo 
vodní  (hmyz),  hadí  mléč  =  cheli- 
donium  maius  (bot).  Je  z  hadích 
vocásků  =  neposeda  (MaS.).  To  je 
člověk  hadím  ocasem  zaščípený  = 
chytrák  (Vek.). 

hadica^  -ce,  sylvia  hortensis  (Val. 
Klob.). 

Hadince,  v  Hadincoch,  paseka 
(Vizovice). 

hádif,  žráti:  krávy  se  nahádily 
(val.). 

hádka,  hádanka  (vých.  Mor.): 
Princka  pověděla,  jestli  jí  zhodne 
hádku,  že  bude  připuštěn  (Kda  I. 
308). 

hadlavka,  konopná  oprátka  na 
koně  (záp.  Mor.). 

hadopeníca,  -ce,  hadzja  penica^ 
sylvia  hortensis  (horň.). 

hadovec,  -vca  1.  neplecha  v  obilí 
(Peck),  2.  trať  (Leznice). 

hadraba,  otrapa,  trhan,  Hader- 
lump  (laš.). 


hadrychi  ohnice  (Slezsko). 

hafeFí  -fla,  h.  pěsniček  =  špalíček. 
Kupované  pěsničky  sešívaly  se  v  ha- 
fal, s  jedné  strany  svaté,  s  druhé 
světské  (han ). 

haferi  borůvka,  Haidebeere  (val.). 

hafoli  houf:  Odkuďse  z  holečke 
se  vehme  hafol  husaru  (Hoch  97) 
z  něm.  Haufen. 

hafóleCi  -Ica,  houf:  Stálo  jich  okolo 
nás  celej  hafolec  (dok.  40). 

Hágy,  -ů,  trať  při  Moravě  (Ne- 
dakonice). 

hahol  ==  stůj,  velí  se  volům  (Zl.). 

hach|  ničema  (laš.). 

hachrai  -Te  1.  drhlen,  2.  stará 
dívka,  když  si  vede  jako  mladice, 
•staré  hachlisko*  (Zl.). 

hachrovat  =  ochlovat  (v.  t.). 

hachmáryi  pletichy,  mrzutosti : 
Nadělal  mo  hachmárů  (Maš.). 

hajhájl  hajte  odhánějí  se  husy: 
Haj,  haj,  haj,  husičky,  nekalte  vo- 
dičky (Suš.  103).  Hajte,  husičky, 
hajte  (ND.  200). 

haja  huš|  hajá  huš,  odhánějí  se 
husy  (laš.). 

hajat,  spáti  (v  dětské  řeči). 

Hájce,  -ců,  trať  (Blansko). 

Hajda,  příjmení  val. 

hajdalák  1.  lajdák,  2.  panák  (pim- 
prle). 

hajduk,  euf.  čert:  Hajduk  ti  tam 
scél  mět.  Hajduk  hábe  s  tebó  bél 
(Maš.). 

hájenka  1.  hájemství,  ochoz  háj- 
níkův,    2.  mladý  les  zahájený  (val.). 

hajfif  =  haňfářiť  =  fraňhářiť,  vy- 
měňovati něco  za  něco,  handlit  (val.). 

hajfiena,  ženská  necuda  (val.). 

hájina  =  háj :  Byta  sem  s  mitým 
v  hájině  (Bart.  III.  411). 

hájit  1.  s  genit:  Hájili,  hájili  dvá 
hájníci  hájka  (Bart.  II.  166).  Haj 
svého  zdraví.  Hájila  si  svého  místa, 
2.  o  zvláštním  žalostivém  pípání,  jež 
vydává  ze  sebe  párek  ptáků,  ob- 
letující hnízdo  s  mláďaty,  když  se 
mu  někdo  blíží:  Pěnkavka  hájí 

hajnica,  -ce,  vích,  kterým  se  na 
poli  zahajuje,  zápověď  označuje: 
Zanes  do  ščudteku  (jeteliny)  hajnicu 
(laš.). 


hajnlk,  hajný:  Přišé)  k  nám  hajník 
(Bart.  I.  62). 

ha  jsi  1.  v  před  (Zl.),  2.  v  levo 
(dol,  horň.)  velí  se  volům. 

hajsáki  vůl  (Loštice). 

hajsaf  se,  klouzati  se  (han.). 

hajsovaf,  toulati  se:  Chlapec  vhodí 
si  učení  za  hlavu  a  bude  hajsovať 
sem  a  tam  (Obzor  1903.  101,  han.). 

hajk,  v  levol  volům  (Vsacko). 

hajtáSe,  pl.  m.,  černé  výložky  na 
rukávech  bílé  haleny  horňácké. 

hajtrašit,  upalovati:  A  tak  haj- 
trašil,  až  nemohl  popadat  dechu 
(dok.  261). 

hajtrtán,  potřeštěný  člověk  (val.). 

hajzupaifi   houpati   dítětem   (val). 

hák,  hřbet:  Boli  mně  v  háko  (han.). 

hákata,    ty,  m.,    kdo  háká  (v.  t.). 

hákat,  namáhavě,  zdlouhavě  čísti ; 
škaredě  psáti,  čmárati  (Kt.  Dod.  I.). 

háklivý,  nedůtklivý,  povážlivý  (heik- 
lich). 

hata,  -ty,  dospělá  dívka:  Má  dvě 
céry,  hrubé  už  haly  (Df.). 

háfa,  le,  kůlna  u  kováře  (Halle) 
Podl. 

hatabaóka,  povídačka,  světská 
píseň,  na  př.  jarmareční  (Kt.  Dod.  I.). 

hatabata :  Détá  všecko  haUbata  = 
páté  přes  deváté;  přívlastkem:  To 
je  chtap  halabata  (Mal.  XXIII.  36). 
Jeden  sedlák,  jménem  Jan  Halabala, 
zemřel  (Vyhl.  II.  73). 

hafabúra,  vlna  na  punčochy. 

hara6,  -a,  kdo  má  velké  hale  (oči), 
člověk  s  vypoulenýma  očima    (laš.). 

hafadryja,  -je,  dryáčnice  (val.). 

harafaňa,  -ně,  štěkna,  hubatá  žen- 
ská (val.). 

hafama,  -y,  m.,  hrubý,  neotesaný 
chlap. 

halandryja,  je, trochu  lehkomyslná, 
obratná  ženština  s  dobrou  vyřídilkou 
(záp.  Mor.). 

hatapatún,  ničema  (laš.). 

hafas,  hlomoz  (laš). 

halaskovat,  zaháleti,  postávati 
(Jevíčko). 

hafasna,  »cérka,  kerá  nemá  ešče 
starostí,  enom  sa  vyzpívat  a  vykřičet* 
(Brumov). 

Halašfn,  trať  (Vizovsko). 


89 


hafašta,  křikloun. 

haTaštovafi  mluviti  zvýšeným  hla- 
sem (Vlk  33).  V  méstě  na  cestách  to 
hataštuje  =  řinčí  (Slav.  ČL.  XIII.  371). 

hafat,  hátuškat,  ležeti  (v  dětské 
řeči). 

halatýi    polonahý    (Novoměstsko). 

harbija,  -je,    korýtko   pro  mašíky 

(val.). 

halda  1.  hromada;  v  haldách  je 
hlína    (Jevíčko),    2.  špatná  ženština. 

hatdy  baldy,  nesrozumitelně  (Kt. 
Dod.  I.,  laš.). 

haldamáš,  dožatá  (dok.  157)  = 
aldamáš. 

háfe,  oči  (žert.)  laš. 

hatečkai  hálek  =  haluzka,  šiška, 
knedlík  (Slezsko). 

hatečkář,  kdo  rád  hatečky  (Slez- 
sko). 

haleluja,  iris  germanica  (bot.). 

halena  valašská^  jednoduchý  kabát 
z  bílé  huně,  s  krajem,  který  jde 
okolo  krku  a  po  obou  stranách  dolů, 
vyšívaným,  kolem  pasu  rozkřídlený, 
u  spodu  súžený.  Při  práci  zahrnuje 
se  spodní  část  do  »mrváňa<  (zmrviť  = 
zcuchati,  svinouti  neforemně  nějakou 
šatu).  Halena  je  střihu  tak  jedno- 
duchého, že  nemá  švů  až  v  rukávech, 
a  kdyby  ji  rozpáral,  bude  z  ní  zrovna 
tak  veliký  kus  huně,  z  jak  velkého 
byla  šita  (Vlk  9).  Haleny  hanácké 
byly  z  houně  jemnější,  v  úpoly  rovné 
(bez  faldu)  a  šly  až  po  paty.  Barva 
jejich  byla  černá,  modrá,  později 
bílá.  Slovenské  haleny  (haliny)  jsou 
kratší  a  širší,  na  zádech  visí  široký 
čtverhraný  obojek,  jemuž  také  říkají: 
cimbát,  hazucha,  scMopec,  stonina, 
darmovis,  typač.  Takové  cimbálové 
haliny  bývaly  a  částečně  jsou  posud 
také  na  celé  západní  Moravě. 

hafenárí  sedlák,  který  se  nosí  po 
selsku,  v  haleně,  prot.  kabacjár  v.  t. 
(Dob.). 

harenlcai  -ce,  papuč  (v.  t). 

HaliC6|   pl.  f.,    trať  na  Vizovsku. 

halínkai  brouk  slunečko. 

hattafi  hltavě  jísti  (Frenštát). 

hatuZi  -e:  Dostát  sa  tam  po  ha- 
luzi =  nepřímo,  oklikou.  Dostát  to 
z    něho    po    hatuzi    =   zavedl    řeč 


o  něčem  vedlejším,  aby  vyzvěděly  co 
chtěl  (opak:  po  pni)  Vah. 

hatúzčf,  drobné  haluzí. 

hatúzkovanýi  látka,  která  má 
v  sobě  vetkávané  nebo  vyšívané  ha- 
louzky: obrus  (slov.). 

hatuzník,  hřivnáč,  protože  hnízdí 
na  haluzích  (v.  gaurník)  horň. 

hatužka,  šiška,  knedlík  (Laši  mor.) ; 
hatužky  na  kvasnicách  ==  narušané 
šišky  =  kyslé  šišky;  třené  hatužky 
=:  noky  (Příbor) ;  na  Ostravsku  je 
haluzka  buchetka. 

haTva,  sukovitá  haluz,  boule  (laš.), 
březový  pařez,  z  něhož  se  dýmky 
vyřezávají  (Jevíčko). 

halža,  -že,  houžev  (záp.  Mor.). 

hami  sněz,  snědl  (v  dětské  řeči): 
Sv.  Jan   mléko    ham   (Mor.  lid   81). 

hamata,  hamán,  jedlík  (Opav.). 

Hamata,  příjmení  (val.). 

hamár  1.  hubený  kůň  (Jevíčko), 
2.  hluk,  povyk  =  Nedětaj  hamáru 
(slov.). 

hamáři  a,  překupník,  obchodník 
s  dobytkem  (val.). 

hamářiti  hřmotiti. 

hamatný,  silný,  masivní,  hustý: 
sukno,  plátno ;  hamatný  oblek,  příliš 
volný;    h.  lelík,  silný  cop  (Vlk  25). 

hambatkář,  Schwindler  (Slezsko). 

hambuřák,  druh  zemáků. 

hamlžovaf  se  1.  sužovati  se  (han.), 
2.  nesnaditi,  houževnatě  se  smlou- 
vati :  Budete  sa  o  gréjcar  hamižovať ! 
(Val.) 

hamnúf,  chňapnouti:  Hamt  mu  po 
prstě.  To  sa  hamto  1  (o  tučném  soustě). 
Nahamál  sa  =  najedl  se  (žert.).  Srovn. 
ham  (Slav.  ČL.  XI.  95). 

hamonit  1.  mnoho  jísti:  Pořád 
hamoní,  a  přeci  je  vechrtlé  (han.), 
2.  lakotiti;  hamonění  =  lakota ;  ha- 
monica  =  lakotná  žena  (Žďár). 

hamonit  se  1.  namáhavě  praco- 
vati: Hamoní  se  ve  dne  v  noce  a 
přeci  nic  nemá  (Maš.),  2.  hádati  se, 
hřmotiti :  Husaři,  sotva  přešle,  začale 
šromot,  hamonile  se  s  hospockém 
(Hoch  97). 

hamovat :  Hamuj  se  1  =  mírni  se 
—  hemavat^  brzditi:  Zahemuj,  je 
s  kopca  I  Zl.  (Obojí  z  něm.  hemmen.) 


90 


hampapai  jídlo  (v  dětské  řečí) 
Vyhl.  VI.  XIX.  333. 

hampaslt  sa,  lopotiti  se:  Nediét 
sa  na  koho  hampasiť  (val.).   = 

hampasovaf  se,  namáhati  se  těž- 
kou prací:  Dyť  nemusí  Hanča  tak 
sa  hampasovať,  jak  vy  ste  sa  hartu- 
sili  a  hrdlovali  (Slav.  CL.  XII.  83). 

hampejz  kuželna  (Ždár). 

hampefí  -pla,  prádlisko  (laš.). 

hampéSi  pole  na  neúrodné  stráni; 
hampésat  se,  dříti  se  na  takovém 
poli  (Jevíčko). 

hampfasít  sa,  kampTasovat  sa  = 
hampasit  sa  (v.  t.):  Cetý  sa  ham- 
prasím,  a  nic  nevydělám  (Zl.). 

hampFovat:  Koně  sú  zhamplované 
=1  sed  rané  (ZL). 

hampurka,  koflík  kostelní,  ampula 
(laS.). 

hamráki  starý,   velký  k&ň  (Maš.). 

hamrazí:  Samo  šáší,  hamrazf  = 
drobné  roždí  (Suš.  22). 

hamraziti  těžce  vydělávati,  vy- 
tloukati: Dybych  něco  na  dobytku 
nevyhamrazít,  neihét  bych  gréjcara 
(Zl.).  Až  něco  vyhamrazím  (val.). 

hamrazif  sa,  potloukati  se;  ha- 
mrazení,  potloukání  (val.). 

hamsat,  neotesanec  (laš.). 

hana :  Tom  koňovi,  tom  obilí  a  p. 
néni  hany  =  je  dobrý,  bez  vady. 
Tam  só  panny,  není  jim  hany  (Bart. 
III.  816). 

hanácká  svacfba:  zelí  a  hrách, 
každé  o  sobě  se  vaří  a  jí,  se  lžíci 
toho  a  Ižici  onoho,  nebo  se  oboje 
smíchá  (val.). 

hanák  1.  koláč  nadívanej  a  velikej 
přes  celej  plech  (dok.  110),  2.  druh 
zemáků,  3.  houba  boletus  rufus  (Zl.). 
4  Málo  sypou  zemáky,  půjdem  na 
Hanáky    =   na   Hanou   (Suš.   679j. 

hanba:  Šak  sa  rnně  tam  nedo- 
stane, co  iha  veTce  hanba  bude 
(Suš.  89).  Inši  síuži  ba  i  budě,  až 
mne  zaňho  hanba  budě  (Suš.  227). 
Néni  tě  hanba,  mládenče,  posmekat 
krúžky  panence?  (Suš.  641.)  To 
bech  béval  hanbo  opláchl  (Vyhl.  I. 
134;  slov.  obšústt). 

haňbéj,  více  hanba  =  Može  fa 
byt  haňběj  než  mne  (val.). 


hanbit  sa,  styděti  se  (vých.  Mor.). 

Hanby,  tra<  (dok.  187). 

handravý,    bídný,    titěrný    (val.). 

handrbufec,  -Ica,  tabák  (val). 

handriák,  hadrník.  Snad  převzato 
od  Slovák&v  uherských,  kteří  mají 
také  handru,  kdežto  na  Moravě  hadra 
říkají. 

hanióka,  cichorium  intybus  (Slez- 
sko). 

hánka,  článek,  kotníček  prstu: 
Strhla  sem  si  hánky  (Zl.).  A  ty  prsty, 
ty  hánky  vám  měla  černé  až  hr&za 
(Slav.  ČL.  XII.  42). 

hanuška  1.  odívačka  (laš),  2.  := 
hanůvka,  druh  jablek. 

hapat,  upadnouti  (v  řeči  dětské). 

hapatérky,  pl.  f.:  Už  je  na  ha- 
patěrkách  =  z  bohatství  na  mizině 
(Zl.)  —  od  slov.  hapat  (ř). 

hapatuša,  klepna,  han.  (abatyšař). 

hapitek:  vzať  někoho  do  hapitku 
=  přísně  ho  vzíti,  přísně  s  ním  na- 
ložiti; běžeť  do  hapitku  =  honem; 
zber  se  do  hapitku  =  přičift  se,  po- 
náfali  se  (laš.). 

hapítkovafi  poskakovati  (laš.). 

haprasovaf  sa:  Začat  sa  s  němá 
hapfasovať  =  tahati  (Slav.  ČL.  XIII. 
381). 

hárá,  nůše  tabáku,  jaké  nosívali 
>šverci<  valaští:  Já  sem  celý  ztvrdnul, 
jak  mi  obrajt  strhnut  tú  háru  ze 
zadů  (Suš.  536). 

haraburda,  der  Polterer. 

harabúzí,  haraburdí,  starý  ná- 
bytek. 

harabuzňa,  -ně,  veliká  jizba  (val.). 

harafica,  -ce :  Má  haraficu  =  jest 
opilý. 

harapáky,   pl.  m.,  starý  nábytek. 

haraska,  červená  pantle  harasová: 
Šohaj  drží  v  ruce  bílý  šátek,  červenu 
harasku  (Suš.  623). 

harasní,  dobrý:  To  ídto  nebyto 
hrubě  harasní  (val.). 

harasný,  vl.  červený  jako  haraš, 
pěkný,  parádný:  Néni  to  hrubě  ha- 
rasné  (val.).  Viďét,  že  to  néni  hrubě 
harasné  =  že  to  za  mnoho  nestojí 
(Vlk  53). 

háraf,  žehrati:  Někeři  haraju  na 
to  (laš.). 


91 


harc :  položit  něco  na  harc  =  na 
nejisté  místo  (Kunštát).  Harcem  pro 
né  postáli  =  na  kvap  (val.). 

harcaf,  hladil,  míti  rád  (v  dětské 
řeči)  Jicko,  laš.  (herzenř). 

harcovňa,  -ně,  veliká  hospodská 
jizba  (val). 

harčeói  vrčeti  (o  psuj:  Co  na  mé 
harčiš?  (Lor.) 

harfa,  přezdívka  vysoké,  hubené 
ženské. 

hargotafi  -cu,  hargotit  1.  třásti: 
Jakýsi  vétr  ňa  obešét,  tak  ňa  zima 
drobí,  až  mnú  hargoce  =  třese,  roz- 
třásá  mne,  háže  mnou  (Slav.  ČL. 
XII.  487).  Zima  ním  hargotila  = 
drkotala  (Slav.  ČL.  X.  137).  2.  racho- 
titi: A  za  němá  hargocú  kraváky 
pfné  lidí  (ib.  XIII.  371). 

hárka  v.  hárá:  Pobereme  hárky, 
půjdem  na  Slováky  (Su^.  536). 

harmuryga,  harmonyka  (val.). 

három  fárom  chodit,  bez  práce, 
zahálčivě  (Df.). 

hárovafi  spěchati:  Nacpali  míšek 
penězi  ahárovali  do  Brna(Vyhl.I.57). 

hartaf,  spáti  (v  dětské  řeči) :  Har- 
taj,  hulaj!  Hartni  sil  (val.).  Nevy- 
vezeš-Ii  do  Medarda  hnoja,  tož  ti 
přes  Teto  na  dvoře  hartá  (Vek.). 

hartuslf  sa  :=  hampasiť  sa  v.  t. 
(Slav.  ČL.  XII.  83). 

haruSi  hluk,  shon  lidí:  Zaset  do 
harusu  Tudskeho  (laš.). 

harusit  :=  harvasit,  hřmotiti,  kři- 
četi (slov.,  val.). 

harušňai  -ně,  ženská  punčocha 
beze  stopy  (val.). 

Haruza,  -e,  příjmení  (val). 

haruznif  sa,  hádati  se,  různice 
tropiti:  Oni  sa  v  jednom  kuši  ha- 
ruzníja  (Vlk  93).  Bylo  to  prám  rok 
a  deň,  co  sa  s  Křúpaiú  poharuznili 
(Slav.  ČL.  XII.  44). 

harvan  ^  havran  (val.). 

harvaňa,  -ně,  koza  černá  jak  ha- 
vran (val.). 

harvany  =  varhany  (Podl). 

harvaSi  -u,  hluk,  hlomoz:  To  je 
tam  zasej  harvas  v  téj  hospodě  (slov., 
val.). 

harvasiti  hřmotiti,  křičeti  (slov., 
val.). 


hasačert:  Je  jich  tam  jak  hasa- 
čertů  =  velmi  mnoho   (Zábřežsko). 

hasákovati  kositi  úhrabicou  (záp. 
Mor.). 

hástor,  stádo  husí,  zástup  lidí(val.). 

hastrmanní  šaty,  myosotis  pal. 
(bot). 

hašpa,  hašplay  kroužek  vbitý  do 
podvojí  dveřových,  aby  se  zamklo 
(Vyhl.  VI.  XIX.  146). 

haSvan  L  roztrhaný  kabát,  2.  fa- 
gan :  Včil  má  ošum  hašvanfi  na  krku 
(dok.  63). 

haf  I  'ě,  f.  L  otépka  z  haluzí  (fašina), 
2.  cesta  takovými  fašinami  tvrzená: 
Strážničané  byli  povinni  upravovati 
hatě,  po  kterých  se  chodí  ze  zámku 
do  Bzence  (Čas.  Mat.  mor.  XXVII. 
325).  Ty  Kojetské  hatě  na  vodě  na 
blátě  (Suš.  236).  3.  plot  živý  i  ple- 
tený (horň.),  4.  prostor  mezi  kolíbou 
(v.  t.)  a  pajtou  (v.  t.)  na  salaši,  5. 
košár  pro  ovce  (val.),  6.  jáma,  pleso 
(val.),  tichá  zátočina  v  potoku  = 
duča,  zhtaň  (Jicko). 

hata,  chůvka  (v  dětské  řeči)  Vyhl. 
VI.  XIX.  333. 

haťapa,  -py,  m.   nemotora  (han.). 

hatit  se :  Oře-li  se  za  mokra, 
oračka  se  hatí  (hatle)  Jevíčko. 

hafka,  plachta,  v  níž  se  dítě  chová 
=  chůvka  (laš.). 

hattati  nezpůsobně  jísti.  Ten  ha- 
tlák  všecko  zhatle  (vých.  Mor.). 

ható  (nesklon.),  kočárek  dětský 
(v  dětské  řeči). 

hatotaf,  jezditi  »hatoto<  (v  dětské 
řeči). 

hatovec,   -vca,  prut,    tatar    (val.). 

hátrafi  -třu,  choditi  kývavo  (val.). 

havačky:  Terygá  havačky  n.  po- 
havačky  =  lozí  čtvernožky  jako 
>havák<   (o  dítěti)  val. 

haváki  pes  (v  dětské  řeči). 

havatda,  skupenina:  U  stota  stáía 
havatda  chíapů  (Slav.  ČL.  XI.  50). 
Tam  sa  jařabatí  havatda  chalup  (ib. 
XIII.  371). 

havalec,  kus:  Spadl  havalec  břehu 
(Brň.)  =  gavalec. 

havat,  hafati,  štěkati. 

havkaf,  štěkati  drobně  (o  mladém 
psu)  Slav.  ČL.  XI.  133. 


92 


havořlf  =  hovořiť  (val.). 

havotafi  -cu,  poštékávati:  Och, 
to  je  fena,  dyť  tak  na  mfta  havotata ! 
(val.).  To  ty  ženské  tak  havocú  = 
ledajak  zpívají  (slov). 

havrany  =  varhany  (val.). 

havran kovýi  skládaný  do  záhybů 
(dok.  2871. 

havrrant,  křikloun  (děcko):  Za- 
trackaní  havrlanti,  budete  ticho  ř 
(Slav.  ČL.  X.  32.) 

havruSa.  -še,  kráva,  >jako  by  ju 
pošrahát.« 

házat,  -žu :  Háže  krev  (vrhá).  Kašle 
a  vyhazuje  (op.  >suchý  kašeU).  Há- 
žali   na  sebe  (při  dražbě  přidávali). 

hazucha  1.  obojek  slovenské  ha- 
leny (v.  t.),  2.  kabát  nesvěčný. 

hažarti  děcko :  Ještě  nějaký  loket 
plátna  pro  ty  hažarty  přidala  (Žď. 
obr.  87). 

hbitOi  honem:   Hbito  poďl   (laš.). 

hbitotai  hbitost,  náhlost:  V  te 
hbitotě  zapomět  sem  to  doma  (Laš.) 

hbitý  v  řeči:  té  jede  huba  jak 
tragač,  jak  patírka,  nedává  hubě 
darmo  jest,  má  jazyk  jak  na  obrt- 
líku,  má  hubu  jak  šlejfíř. 

hebetkovaf  sa  s  něčím,  lenoSivě 
nějakou  práci  konati :  Přehebelkovát 
sem  sa  s  křiváky  celým  Prajzkem 
(Vlk  31). 

hebFa,  vindra :  Nedá}  mi  ani  hebfe 
(vých.  Mor.). 

heblín,  réva  listí  popelavého  jako 
podběl,  lupení  krabaté,  málo  roz- 
střihované. 

hebtota  1.  nouze,  2.  daremnina 
(laš.). 

hebronif,  brečeti  (val). 

heCačka,  krátký  popěvek  žňový, 
jaké  prozpěvují  na  Valaších  žnice 
po  celý  čas  žní  (Bart.  I.  92). 

hečafi  -ím,  1.  zevlovati:  Odevšáď 
byli  lidé  vystúpení,  hečali  na  tú 
svacFbu.  2.  Tá  červená  šatka,  to  tak 
hečí  (křičí).  3.  zpívati  hečačky :  Táto 
hečačka  sa  hečí  při  stúnci  západu 
(Slav.  ČL.  X.  372). 

hečmanícai  -ce,  tlačenice  (Maš.). 

he6mat|  násilně  cpáti:  Běli  sme 
tam  zhečmaní.  Snad  se  mně  to  do 
potne  ješče  vhečmá  (Maš.). 


hetfi  mezislovce  (=  hleď),  vyja- 
dřuje něčí  radost,  když  něco  ukazuje 
a  p.,  nebo  škodolibost,  když  v  ně* 
kom  chceme   vzbuditi  závist  (han.). 

hedbávkai    jablko    toho   jména, 
červené,  kropenaté,  sladké. 
Hedbávná,  tra<  (Blansko). 

hegeS|  -a,  vfil,  má  rohy  do  zadu 
(LN.  II.  13). 

hecho  (echo):  Udělal  hecho  = 
rozhlásil  (Kunštát). 

hejcat,  pohejcat,  hejcovánú  laško- 
vati (Ždár). 

hejda :  je  v  hejdě  =  v  podezření 
(Zábřežskoj. 

hejdovai  (-é-),  rejditi  (han.). 

hejkali  lesní  strašidlo  v  podobě 
malého  mužíka;  zahejkne  si  v  lese 
hned  tu,  hned  onde,  a  běda  člověku, 
zvláště  zbloudilému,  který  se  mu 
ozve.  Přiběhne,  vskočí  mu  na  záda 
a  nespustí  se  ho  tak  snadno  (záp. 
Mor.)  Mor.  lid  136. 

hejno  husí  na  Dačicku  a  Telečsku, 
jinde  stádo. 

hejnom:  Nestane  nám  ona  tak, 
mosíme  jej  hejnom  hrát  (Bart.  III. 
10).  A  jak  byto  po  ránu,  šta  muzika 
hejnom  hrát  (Bart.  II.  5).  » Hejnom « 
hrává  muzika  ráno  před  zdavkami; 
vykládá  se,  že  muzika  hraje  po  dě- 
dině a  svolává  »v  hejno*  svatebčany 
(horň.).  Sice  užívá  se  slova  toho 
ještě  v  úsloví  > hejnom  behat«  = 
zmateně,  jak  bez  smyslu  běhati  ná- 
sledkem soužení,  pohromy  a  p.  (Df.). 
»Hejnom  hej,  hejnom  hej!«  je  za- 
čátek zpěvu  polského   (Lud  X.  46). 

hejseki  athene  noctua  (Kunštát). 

hejSai  odhánějí  se  ptáci :  £j  hejša, 
hejša,    ptáčku  jarabý    (Bart.  II.  54). 

hek  1.  ptáci  v  kleci  spáření,  zvi. 
kanárci  (ZL).  2.  Dýní  majú  do  heku 
=  hojně  (dok.  27).  Stromů  mohlo 
by  byt  do  heku  (dok.  131).  3.  = 
hekání  =  Najedl  se  do  heku  =  tak 
že  heká  (Maš.). 

Hék,  Podkéčí,  trať  (Tlumačov)  = 
Gehege  či  hájek  (ř). 

heknut  =  gegnút,  hrknouti :  Heklo 
v  něm  (Zl.). 

heláni  býk  (záp.  Mor.). 


93 


hefáňi  -a,  dlouhý  mužský,  heféna, 
ženská  (Jicko). 

helegzdi  veselé  děvče  (Kt.  Dod.  I., 
laš.). 

herekačka.  Na  horách  valašských 
a  lašských  kravařka  rozmlouvá  ne 
ustále  zpěvem  se  svou  kamarádkou, 
pasoucí  na  vršku  protějším  za  do- 
linou. Popěvkům  takovým  říkají  he- 
fekaiky,  hojakačky,  ohókačky,  od 
stálých  refrénů  »hero«,  >herero*, 
>hoja<,  »ohó«,  jimiž  se  začínají  a 
ukončují  (ND.  207). 

hefekafi  zpívati  helekačky:  Vila 
sem  ťa  (věnec)  heTekaja  (Suš.  440). 
Moja  milá  umí  helekati  (Suš.  525). 
2.  zpívati  vesele  (vůbec):  Zdravy 
družičky  (o  svatbě)  hefekaty  (Bart. 
III.  474). 

HelenĎin  věneček:  Když  se  len 
dotrhává,  nechá  se  ho  hrstka  státi, 
obejde  se  obřadně,  splete  v  rulík, 
stočí  u  věneček,  stlačí  k  zemi  a  při- 
kryje kamenem.  Tomu  se  říká  •vě- 
neček Helenčín«  (ode  Žďára)  Mor. 
lid  284. 

hefenka,  brouk  slunečko. 

herépafi  -pu,  utíkati  (val.)- 

heleso,  a,  veliká  ženská  (Kt. 
Dod.  I.). 

Heliga,    sirková  studně   na  Čejči. 

heh'ška|  >na  helišku«,  jarni  hra 
dívčí  (ND.  188). 

helmai  chlupatá  čepice  (Nov. 
Město). 

hermOi  horní  práh  ve  vratech  sto- 
dolních, nadvrátí  (Zl.). 

hemez,  hmyz  (sev.  Mor.). 

hemovat  v.  hamovat. 

hemzat  se:  Niti  se  hemzale  = 
kroutily  (Nov.  HříSe). 

hemža  v  krku,  v  prsou,  šimrání, 
nutkání  ke  kašli. 

hen,  henkaj  (slov.,  val.)  —  henkajc 
(Podl.)  —  henka,  henké  (han.)  — 
henaj,  henajky,  heneky,  hyn,  hynaj, 
hynajky  (laš.)  =  tam,  když  se  ně- 
komu na  předmět  ukazuje:  Viděla 
sem  ho  hen  v  hájíčku  (Suš.  331). 
Dyť  ešče  je  do  Ščepána  hen  = 
dlouho,  daleko  (Vlk  27).  Už  je  Matěja 
hen  ==:  tam,  dávno  (Slav.  ČL.  X.  37). 

hena,    hena!   —   hena,    hena  I  — 


hejna  háj  (val.))  —  odhánějí  se  husy 
=  háj :  Hena,  husičky,  hena,  ze  žita 
do  ječmeňa  (Bart.  III.  70). 

hensemtam:  Hosťé  mluvili  s  Ba- 
zatú  chvílu  hensemtam  =  ledaco 
vedlejšího,  oč  vlastně  nešlo  (Vlk  50). 
V  izbě  žatým  rozprávali  hensemtam 
=  o  tom  i  onom  (Slav.  ČL.  XI.  483) 

hen  ten  =  onen,  tot ten  =  tento:* 
Toť  tá  zahrada  je  lepší  než  hen  tá. 
Přízvuk  má  náměstka  s  povýšeným 
hlasem  (vých.  Mor.). 

henčovka  n.  henčuvka,  kolebač, 
houpačka  (Žďársko). 

henglat,  viklati:  Henglá  se  mně 
zob  (Maš ). 

henkat  se,  houpati  se  (záp.  Mor.). 

hép:  Pasák  hépl  dolů  z  jabloně 
=  skočil  (Slov.  obz.  I.  325). 

hépat,  -pu,  skákati  neohrabaně  n. 
přespříliš,  tančiti  nepěkně,  v  nečas 
anebo  vůbec  pozorovateli  nemile: 
Včil  sú  bláznivé  tance,  enom  sa 
hépe  z  kuta  do  kuta  (Slav.  ČL.  XI. 
276). 

hepdt  =  hyvět,  civěti,  lenošivě 
seděti  (Kunštát). 

herberki  špatný  pořádek:  To  je 
tam  u  nich  herberk  (Vah.). 

herdečit,  láti,  láteřiti  (z  maď. 
órdok) :  Žena  dycky  herdečila  (dok.  8). 

herli6ky,  pl.  f.,  aquilegia  vulg. 
(laš.). 

hermaOi  kolovrátek,  na  němž  se 
přede  příze  hrubá  na  měchy  a  voz- 
nice  (Zábřežsko). 

Hernlvy,  pl.   f.,    trať   (dok.  191). 

herpiškai  jeptiška:  U  svatýho 
Františka  složila  tam  herpiška  (ND. 
86).  To  je  herpiška  i  =  žena  hubatá, 
»erdek  baba*. 

herský  (slov.,  val.,  han.),  dosti 
veliký :  Dát  mu  herský  kúsek.  To 
je  už  herský  chlapík;  zřídka  =  hezký 
(za  kteréž  se  říká  hodný):  Šak  su 
herský  jako  ty  (Suš.  22). 

hertál,  věno  (Erbteil)  Brň. 

hesto:  Dali  si  hesto  =  smluvili 
se  (Zl).  Nechtěla  sem  dětaf  hesta 
=  křiku  (Příbor). 

heteSifi  trippeln:  Kde  hetešíšř 
(val.). 

heV|   hevaj,  hevajky,  hev,a  hevka» 


94 


hevkaj,    hebaj  =  sem  =  Poď  hev ! 

(la§.). 

hevar,  hevero  (Zl.)- 

hevtotifi  dříti  se,  Škrtiti  se:  Musí 
heviotiť  (Vek.). 

hevnáreki  hřeben  na  osnovu  (sou- 
ken.).  Slav.  ČL.  X.  35. 

hevže,  sem !  velí  se  kravám  (laš.). 

hezky :  Jak  pak  se  hezké  menoval  í 
=  honem,  když  si  někdo  hned  ne- 
může vzpomenouti  (záp.  Mor.). 

hezulai  -le,  hezká  ženská:  Já, 
taková  hezula,  a  dostala  sem  enom 
ševca  (dok.  65). 

htad:  Mřel  hiady.  Šak  ona  néni 
htady  =  o  hladě. 

htaděna,  jméno  krávy  hladké  srsti 
(val). 

htadeníi  úprava  hlavy  nevěsty  a 
družiček  (slov.). 

htaditko,  skleněná  koule  se  'Stop- 
kou* (držátkem),  kterou  se  »hladí- 
valo«  (žehlivalo)  tenké  prádlo  svá- 
teční (Zl.). 

hladina,  polní  řepa  strnisková 
(Rozstání). 

htadit:  To  sú  chlapci  rádi,  dyž 
sa  dívča  hladí  =  hlavu  si  upravuje 
jako  družička  (Bart.  III.  512).  Hladiť 
kfučky  =:  choditi  po  žebrotě  (Vah.)- 

htadný:  Hus  krmná  byla  za  24 
a  hladná  (=  nekrmená)  za  6  zl 
(arch.  I.  254).  V  ty  hladné  roky  sa 
jídaly  vařené  planušky  =:  kdy  byl 
hlad,  drahota  (Vlk  12).  Umřel  hladnú 
smrťú  =  smrtí  z  hladu,  hlady.  Byl 
bys  hladnou  smrtí  zemřel  (Kda  II. 
209).  (Golodna  smrť  nachodit,  mrus. 
Erben,  Sto  poh.  138.)  Jak  je  bohatý, 
tak  je  hladný  groSa  (Vlk  65).  Sú 
na  to  hladní  =i  dychtivi,  chtivi 
( Vych  ). 

htadno:  Snědl  na  hladno  kúsek 
osúcha  =  na  lačný  život. 

htadovati  1.  býti  o  hladě,  nemíti 
co  jísti:  Má  peníze,  ale  je  skúpý, 
raci  hladuje,  než  by  si  kúpíl  chleba. 
Letos  máme  málo  píce,  dobytek 
bude  v  zimě  hladovat.  2  o  hladě 
chovati:  Kupíš  krávu,  a  co  jí  dáš? 
Budeš  ju  hladovat  ř  (vých.  Mor.). 

htadovdnka,    draba   věrna  (bot). 

htadovitýi     kdo    má     stdie    hlad, 


mnoho  sní,  hiadný  kdo  má  právě 
hlad,  lačný. 

htadútký.  pěkně  hladký  (vých. 
Mor). 

htaný:  Strom  byl  velice  vysoký 
a  hlaný  =  hladký  a  bez  suků  (Kda 
I.  154). 

htas :  Pustiť  něco  do  hlasu  =  roz- 
šířiť  pověsť  (Vah.).  Král  dal  do  hlasu, 
že  ...  =  rozhlásil  (Kda  I.  254).  Bylo 
to  v  hlasu  =  vůbec  známo  (laš.).  Hla- 
sem plakať,  naříkať  =  na  hlas  (Opav.) 
Zavolal  na  ňu  hlasem  (Suš.  183).  Jak 
ho  uslyšela,  hlasem  zavolala  (Suš. 
411).  Nemůžu  přit  na  ten  hlas  =  na 
notu  té  písně  (záp.  Mor.). 

htásaf,  hlídati,  pozor  dávati  na 
něco:  hlasa£  kury,  vraný  (odháněti 
od  škody),  ovoce  (hlídati)  laš.  Srovn. 
hlásný. 

htáska,  hlídjca:  Měl  sem  hlásku 
v  noci  (han.). 

htaskaf,  -šču,  hladiti  (laš.) :  Dy  tě 
mamka  vola,  to  tě  pěkně  hlašče  (var. 
Matička  tě  budí,  hlavičku  ti  hladí) 
Suš.  485.  Jednum  hláska,  druhům 
bije  (laš.).  Daj  mi  sem,  ja  ti  tam  po- 
hlasknu  tu  kosu  =  pohladím,  pobrou- 

sím  (laš.)- 

htasnica  na  houslích,  Resonanz- 
boden  (val.). 

htásnOi  1.  na  hlas:  Povězte  mi 
to  hlasno,  bo  ja  něslyšim  (laš.).  2. 
=  čujno  (v.  t.):  Dnes  je  hlásno  (Zl.). 

hlásný,  zvučný:  Našli  dřevo  krásné 
na  husličky  hlásné  (Suš.  144). 

htaštovénka  =  vlaštověnka  (val). 

htava :  Kerá  žena  zlá,  dokáže  svú 
hlavu  (vůli)  Suš.  669.  Sv.  Prokop 
vzal  klášter  na  svu  hlavu  =  stal  se 
opatem  (Opav.).  Svú  vlasní  hlavu  to 
vykonal  :=  vlastním  rozmyslem  (Zl.). 
Umí  to  z  hlavy  =  z  paměti.  Mosíme 
to  něčím  z  tebe  vyhnat,  abys  ty 
nám  nechodil  po  hlavách  (Slov.  obr. 
327).  Budu  teho  meč  na  hlavu  = 
dost  (Lor.).  Máme  toho  n.  je  toho 
kiavy  klada  =  dost,  hojně  (Zl.),  Po- 
divné to  zajisté  úsloví  I  Na  Hrozen- 
kově říkají:  Mace  teho  dosc,  akorát 
pod  hlavu  klada  (Dob).  Starý  Ma- 
chala míval  jednoho  koňa  na  hlavu 
dosť  (Slav.  ČL.  XIII.  76).  Máme  teho 


95 


až  nad  hlavu  =  víc  než  dosti,  více 
než  třeba,  nazbyt  (Btcha).  2.  htava 
=  makovice  (Opav.).  3.  vnitřní  silná 
a  dutá  část  kola,  otáčející  se  o  ná- 
pravu; v  ni  jsou  vbity  špice  (v.  vůz 
I.  II.  7).    4.    část  dud    (v.  gajdy  7). 

5.  hlavy,  nohy  =  místo  na  posteli, 
kde  se  leží  hlavou,  nohama:  Stojí 
anděl  v  hlavách,  stojí  ďábel  v  nohách. 

6.  hraneční  strom  v.  úhlavrý. 
Hlavy,  trať  (Šelešovice). 
htavá6|  -a,   co  má   velkou  hlavu: 

1.  člověk  s  velkou  hlavou  =  htavál 
(přeneseně:  pán  velký:  Byli  tam  sami 
Mává  či),  2.  pulec,  3.  ryba  cottus 
gobio.    4.  Hiaváč,  příjmení   (Btcha). 

hlavá6ek|   adonis   vernalis    (bot.  . 

htavačka  1.  hlavatá  konopě  (vých. 
Mor.).  2.  =  o§čepačka  (v.  t.)  Brodsko. 

htavár,  -a  =  híaváč  (v.  t.). 

htavaAa,  -ně,  ovce  s  velikou  hla- 
vou (val.). 

htavatka  =  oščepačka  (v.  t )  val. 

htaveň,  hlavénka^  oharek :  Ej  lásko, 
hoříš  plamenem  a  spaluješ  srdenko 
na  hJaveň  (Suš.  349). 

htavénkai    1.   pěkná,    milá   hlava, 

2.  =  htavuška,  prunella  (bot). 
htavénka,   hlavnička,  tyfus:   Tam 

u  nás  sa  také  pořáď  jakési  nemo- 
cisko  včil  potluka,  najspěš  je  to  hla- 
vénka  (Slav.  ČL.  XII.  421). 

hlavička  1.  podzemní  peň,  z  něhož 
pruty  vinné  révy  vyrůstají,  2.  =  dý- 
chánek  (v.  t.):  Z  husí  krve  a  jater, 
přidavše  koření  a  krupice,  dělají  tak 
zvanou  hlavičku  (R.  a  2.  50). 

Hlavinyi  pl.  f.,  vinohrad  (Cejkovice). 

htavitý  (val ,  laš.)  =  Mavný  (slov.), 
dobrý,  valný  (jen  ve  větách  zápor- 
ných) :  Letos  néjsú  zemůáky  htavité 
(hlavně).  To  pivo  néni  dnes  htavité 
(hlavně).  Nemám  sa  hlavitě  (hlavně). 
Nehlavitě  sa  ně  líbíš.  Jarmaky  néjsú 
htavité  (Slav.  ČL.  XI.  132). 

hlávka,  tobolka  na  lnu  fzáp.  Mor.). 

ht6ák|  prohlubeň  v  řece,  mělčí 
než  zhlaň  (v.  t.)  Vek. 

hreďadto,  koukátko  (laš.). 

hreďák,  divák  (Vych.). 

hródák,  hlídač  (Slov.  obr.  I.  246). 

hfedat  pojí  se  s  genitivem:  Co  tu, 
ditě,    děláš  ř     Svoji    mamy    hfedam 


(Suš.  159).  Seslal  pán  Bůh  anděly 
s  nebe,  aby  hledali  panny  Marie 
(Suš.  6).  Hledám  chleba,  své  živ- 
nosti (Suš.  14).  Po  světě  chodila, 
noclehu  hledala  (Suš.  30).  Turek  na 
to  nedbal,  jen  Kačenky  hledal  (Suš. 
126).  Nehledá  gafánky,  ale  hledá 
statků  (Suš.  359).  Me  krávy  běhaju 
a  trávy  hledaju  (Suš.  527). 

—  hródat  ve  složeninách  za  české- 
hlížeti:  dohledat,  ohfédat  se,  vy- 
hledat, nahlédat  (vých.  Mor). 

hledaná  v.  tráva. 

hFeddti  dívati  se,  koukati:  Hledím, 
jedú-li  to  naši.  Hledi  jak  hrom  do 
kubaně  (Zl.)  =  jak  hrom  do  potoka, 
do  duba  (Opav.)  =  posupně,  mračí 
se,  jak  vraná  do  kosti  (upřeně),  výr 
(bystře),  žába  z  kýšky,  z  prachu 
(smutné),  ešče  hledí  jak  čížek  (dítě, 
jež  by  už  mělo  spáti),  div  si  očí  ne- 
vyhledí  (Zl.).  Hledal,  jak  by  chťél 
vypáliť  dědinu  (Slav.  ČL.  X.  303).  — 
Jak  to  všbcko  krásně  hledí  (zeleň 
po  dešti;  srovn.  »má  to  pěkné  oko« 
Zl).  Hfeďél  sem,  že  to  kmucháček 
=  myslil  jsem,  dívaje  se  z  daleka 
(Zl.).  On  ti  nehledí  na  zlé  =  nechce 
tvého  zlého.  Tož  hleď  sa  tyl  dyž 
by  ůa  brzo  vlastníma  penězi  od- 
dífali!  =  podívej  se  (Slav.  ČL.  XI. 
323).  Hleď  si  ho  (hleďte  si  ho, 
hredtee  si  ho),  co  by  on  si  navy- 
mýšfál  a  p.  =  podívej  se  na  něho. 
2.  hlídati,  opatrovati:  Toho  neuhledíš, 
dybys  jak  hleďél  =  neuhlídáš,  na  př. 
domácího  zloděje.  Co  sa  teho  na- 
hledím,  a  dycky  jednaká  nepodara. 
Nebude  můa  měť  kdo  dohfeděť  = 
opatrovati  do  smrti.  3.  pilen  býti 
čeho:  HFeďél  toho  živě,  hfeďél  učená, 
hreď  práce  a  nech  hlupoty. 

hTedíčeki  eufrasia  off.  (bot). 

hlecfhamne  (nesklon.),  antirrhinum 
orontium  (bot.). 

hrechnif,  do  holá  odříti  (strom 
z  listu). 

hTechnif  sa,  mozoliti  se:  Co  sa 
já  nahfechním,  už  nikam  nemožu 
(val.). 

hFenOi  věru:  Dyby  ně  mama  na 
trávu  dala,  hleno  bych  já  jí  batoh 
nažala  (Bart.  II.  147). 


96 


hifdat  =  hledět:  Otec  do  psá- 
nfčka  hlídá  (Suš.  124).  Hlídá,  jak 
be  měl   dědino   vepáltt   (záp.  Mor.). 

hlfn,  -u,  nános  hlíny,  naplavenina 
(Slav.  ČL.  X.  296). 

hliňák,  hrnec  hliněný. 

hllnčlstýy  červený  jako  hlinka 
(val.). 

hliňhák,  hmyz  klíště  (sev.  Mor.). 

hllnica,  -ce,  druh  švestkového 
ovoce  (v.  t.). 

hlinistýi  co  v  sobě  obsahuje  hlínu, 
je  spojeno  s  hlínou  (val.). 

hlinka  m.  1.  kůň  barvy  hlinkové 
(Falb):  Kerého  (koně)  mně  dáte? 
Teholi  vraného  febo  teho  hlinku? 
(Suš.  579).  2.  ovce,  »má  hubu  hlin- 
čistú<   (val.). 

hlinský,  hrob:  Mladej  se  dostal 
do  hlinskýho  =  zemřel  mlád  (Maš.). 

hllsta,  většinou  zemní  i  střevní; 
těmto  zde  onde  i  >škrkavky«  říkají, 
oněm  červi.  Hlísty  jsou:  srdeční 
(v.  srnice),  játerní,  krevní,  střevní 
(Mor.  lid  224).  Po  zelí  zbúříja  se 
ně  hlísty  =:  » zvedá  se  mi  žaludek* 
(Slav.  ČL.  XI.  324).  Hlísty  ščíja, 
hlísta  se  mi  uscata  (žáha,  páleni) 
Zl.    To  je  hlísta  člověk  =  slaboch. 

hifstnfk  =  zeměžluč. 

hliva  1.  herka,  2.  houba  agaricus 
ostreatus. 

hlivéf,  živořiti  (laš.). 

hlíza,  -ze:  Dobytče  má  hlízu  = 
bolavé  tělo  (Mor.  lid  261). 

hllzovatý:  Dítě  je  hlízovaté,  má 
drobné  hlísty  (srnice)  Vyhl.  VI.  XIX. 
146. 

híb  (híúb),  1.  košťál  zelný,  2.  ne- 
motora:  Ty  híbel  (Vych.) 

htobif,  tlouci,  bíti,  klovati :  Mlynář- 
ský hlobí  na  klíny  (Kda  II.  258). 
Karel  vyrypovál  (utíkal),  až  v  zadek 
patama  híobíí  (Slav.  ČL.  X.  32). 
Jatli  Mobili  do  stromů.  Ten  htobíl 
říká  se  o  silném  tabáku  šňupavém 
t  hlobí  hlavou  (Slav.  ČL.  X.  376). 
Zahtobíl  kůl  do  země.  Zhlobít  desky 
(sbil).  Ten  sa  híobíl  (udeřil).  2.  jistil 
Tu  máš,  Mobl  ATe  sa's  naMobí}: 
(Vek.)  3.  prositi:  Tak  sem  ho  hío- 
bi}a,   až  sem    to   dostala   (val.,  laš.). 


htobnúf,  udeřiti  (val). 
htodek,  ohlodaná  kost:  tvrdý  jak 
htodek.   Ty  tvarůžky  sů  jak  Modky 

(Zl). 

Hlohůvky,  pL  f.,  trať  (Hrádek). 

htomozina,  padálky  (v.  t.)  záp. 
Mor. 

hlouki  (-Ó-),  místo  v  zahradě,  kde 
se  voda  stéká  (han). 

hloupá:  Jak  ho  tá  htópá  chetne 
=  když  vyvede  něco  hloupého  (Mal. 
XXIII.  222). 

htoza,   -ze,  sušené  ovoce    (slov.) 

Htozca  (=:  -ce,  pl.  m.),  trať  (Drno- 
vice). 

htozikůrka,  lakomec  (Vych.). 
htoiek  =  hloh  (vých.  Mor.). 

htoiina,  hlohové  křoví:  Seděli 
chlapci  za  hložinú  (Suš.  157). 

htoilnka,  plod  hlohu  (čertova 
hruška  laš.). 

htoiková  zlni«i  bývá,  když  kvete 
h}ožek. 

htúb  1.  košťál  zelný  (hornoluž. 
hlubik),  2.  nadávka  vesničanům 
(Frenštát). 

htubo6l  =  hlubočina:  Hlubocí, 
hlubocí,  tam  sa  voda  točí  (Suš.  375). 

htuboko :  Pij  hluboko  I  =  napij  se 
hodně;  pij  hlúbějl  =  napij  se  víc 
(val.). 

htubovnlk,  vdolek  potHtý  poseka- 
nými hlúby,    na  másle   usmaženými 

(val.). 

htucháň,  -a,  kdo  slyšeti  maje,  ne- 
slyší. 

htuchaňa,  -ně  n.  hluchá  nemoc, 
hlavnička  (horň.). 

htuchoň,  -a,  nadávka  hluchému 
(vých.  Mor.). 

Hluchov,  trať  (Blansko). 

htuchý  jak  pantok,  jak  peň  (pařez). 
»MáS  zasej  hluchý  týdeftř«  —  kdo 
neslyší,  nerozumí,  neposlouchá  (ZL). 
Htuchý  htas,  dumpfe  Stimme  (laš). 
Máme  už  hluchý  rýl  =  tupý  (Slav. 
ČL.  X.  33). 

hluky,  pl.  m.,  dřeváky  (záp.  Mor.). 

hlup,  stín :  Zahrada  je  v  hlupu 
(Vel.  Meziř.). 

hlupanda,  ženský  hlupák  (dok. 
162). 


97 


htúpina  =  htůpota,  hloupost  (Slav. 
ČL.  X.  37).  Co  budeš  vyváďat  za 
hlůpiny!  (Slav.  ČL.  XI.  485.) 

hlupiti  stíniti:  Zeď  hlupí  zahradu 
(Vel.  Meziř.). 

htupkavý,  přihlouplý. 

htúpnúfi  blázněti:  Mupně  =  blázní, 
šílí;  zhlupli  =  zbláznili  se  (laš.). 

htúpota  =  hloupost:  To  sú  bab- 
ský hlupoty  (dok.  277). 

htúpý  jak  poleno,  sádto,  baraní 
roh,  až  bečí.  Co  je  hlůpýmu  po  roz- 
umu! (Dok.  76.) 

hlušica,  -ce,  bluma  (švestkové 
ovoce). 

hrůza,  -ze,  1.  hnis  z  rány,  z  bo- 
láčky (val.).  2.  dětská  nemoc,  průjem 
s  vrhnutím  spojený  (Vyhl.  VI.  XIX. 
146).  Na  Valaších,  když  díté  umře 
na  neznámou  nemoc,  praví  se,  že  je 
» hrůza  zaféla*.  3.  =  hloza,  sušené 
ovoce  vařené  (dok.  84). 

hluzovinai  hloza,  ovoce:  Na  stro- 
mech už  se  našla  hluzovina  pro  děti 
(Rok.  I.  100). 

hTuzovitý  strom,  »brantovitý«  (Zl). 

hTuzovník,     scrophularia    nodosa 

(bot.). 

hmácnúf  (val.  =  hňácnút  (v.  t). 

hmlica,  -ce,  mžení  (!aS.). 

hmour  n.  mhour,  suché  jehličí  na 
stelivo  (záp    Mor.). 

hmyz.  Hmyzu  všímá  si  lid  hlavně 
se  stránky  jeho  škodlivé  a  jakožto 
» nečistý*  nazývá  jej  souborným  jmé- 
nem hmyz  (Loštice),  hemez  (e,  f.) 
Bystřice  Pern.,  bšigale  pl.  m.  (Zá- 
břežsko).  Na  Brumovsku  hmyz  je 
»lecico  drobného:  králíci,  drobné 
ryby,   hnus  natrýzněný   ve  stodole. « 

hňácnút  sebú,  spadnouti:  Jak  je 
tá  Javka  vysoká,  tak  sem  sebú  hňáct 
dolů  (slov.,  val.). 

hňapi  kus:  chleba  (Vah.). 

hňáp  1.  noha  (opovrž.),  2.  veliká, 
neforemná  bota  (vých.  Mor.). 

hňápat,  -pu,  1.  násilně  do  čeho 
bíti.  2.  Všecko  zhňápe  =  sní.  Ten 
toho  zhňápál  =  snědl  (opovrž.).  3. 
vyhňápái  se  na  chodníku  =  vyne- 
řádil  (slov.,  val.). 

hňápnúf,  udeřiti  (Jicko). 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


hnát:  »Ja  tam  ho  hnali,  kady  on 
šét«  poř.  =  »láry  fáry,«  zamítá  se 
námitka  (Slav.  ČL.  XI.  49).  Goralka 
z  nich  hnata  jak  z  bečky  =  čpěla 
(Slav.  ČL.  XI.  229).  Já  sem  se  k  vám 
hnaía  že  na  koblihy,  a  vy  máte  ze- 
máky (Zl.).  Žene  na  sebe  velice  = 
rychle  mluví  (Vek.).  Dyby  ten  pa- 
náček tak  na  sebe  nehnal,  TepŠí  by 
mu  byto  rozumět  (Zl). 

hnát  1.  klát  (laš.),  2.  noha. 

hnátek  u  saní,  v.  saně  2. 

hňavíf  (val.)  =  hňápat  (v.  t.). 

hneďi  hneďkaj  (val.),  hned,  hned- 
kaj  (dol ,  pom.),  hnědaj  (laš.). 

hnedka,  hnědý  kůň,  Fuchs;  hně- 
doš,  hnědý  hřebec  n.  valach. 

hnédovraný:  Postůjte,  hnědovrané 
vranky  (Suš.  455). 

hněduFa,  -re,   kráva  hnědá   (val.). 

hňést  i  hňéct,  -tu  I.  těsto  (kneten), 

2.  bot  mne  hněte,  mám  nohu  ohně- 
tenou (tlačí  je  pouze  »tísní«,  hněte 
»tísní  a  dřet).  Sak  nás  botečky  ne- 
hnětů  (Suš.  433).  Tak  ona  (smrť) 
ho  hněce,  ež  z  ného  krev  teče  (Suš. 
12).  Mora  chodí  hněsť  lidi  (Vyhl. 
VI.  XIX.  149).  3.  mrzeti,  rmoutiti: 
Velice  ho  to  hněte.  Taková  řeč  ho 
musí  hňésť  (Slav.  ČL.  X.  37). 

hnětka  I.  velkonoční  koláč  zaklá- 
daný (laš.),  2.  (hnetka)  přesná  placka, 

3.  kaše  prosná  zasypaná  moukou 
(han.),  4.  kaše  z  brambor  a  mouky 
(záp.  Mor.),  5.  dítě  »ochalebné«, 
děvče,  jež  se  má  k  mužským  (laš.). 

hnětuFa,  le,  děvče,  které  se  dává 
» hňésť*,  objímati  (laš). 

hněvnlk,  s  kým  se  kdo  hněvá: 
Pošlite  mně  pro  dlužníky,  pošlite 
mně  pro  hněvníky,  ať  dlužníkům  za- 
platíme a  hněvníkúm  odprosíme  (Suš. 

775). 

hněvúse,  pl.  m.,  hnévúsky,  po- 
kračování vlasů  na  krku  v  zadu  ve 
dvou  proudech;  to  přej  sú  nedobří 
rudé  (Vlk  51). 

hněvúšek,  hněvivý:  Nehněvaj  se, 
hněvúšku  (ND.  38). 

hni  (ustrnulý  imper.  slov.  hnouti) 
jenom  ve  spojení  se  záporkou  ani: 
Volái  sem  ho.  ale  on  ani  hni  (ani 
se  nehnul).     Voly  ani   hni   nechtěty 


98 


Z  místa  (ani  se  hnouti).  Už  nemožu 
ani  hni  (ZL).  Kíliň  ani  hni  dálej  (Slov. 
obr.  I.  248).  Nepudu  ani  hni  (han.)> 

hnida:  Už  ti  zas  okřívajú  hnidy? 
=  už  jsi  zas  nezbedný,  rozpustilý 
a  p.  (kluk  po  nemoci,  po  výprasku). 

hnlkaf,  dávati  se  do  pláče,  fňu- 
kati (han.). 

hnfkaf  sa  1.  povalovati  se:  Ty 
by  sas  enom  pořáď  hnikal  a  smýkal. 
2.  zaměňovati  něco  za  něco:  Hní- 
kajme  sa  na  biče!  (Vek.).  3.  hádati 
se,  kočkovati  se:  Oni  doma  sa 
také  v  jednom  kuši  hníkajú  (Vlk  93) 
val.  M'é)  ženu  rád,  nebýt  by  sa  za 
nic  hnfká)  z  jejím  bratrem  (Slav. 
ČL.  XIII.  111). 

hnilicai  -ce,  hmlka  (laš.),  hruška 
>zahniličená«. 

hnitozubý,  kdo  má  vykotlané,  »vy- 
hnilé«  zuby  (Dob.). 

hniíý,  zhnilý,  lenivý  (horft.)- 

hnisat,  sbírati,  shromažďovati  do 
zásoby :  Mosím  si  nahnísat  vajec  na 
zimu.  Nahnísám  si  másta,  syrá  a  p. 
a  prodám  (Žlutavý  u  Napajedel). 

hniť  =  niť  (záp.  Mor.). 

hniti  spáti,  lenošiti  =  Dokúď  bu- 
deš hnit?  Už  bys  moht  stát. 

hnízdě,  -ěte  =  hnízdo  (Třebíčsko). 

hnízdit  se,  dělati  si  pohodlné 
místo  v  posteli,  na  židli  a  p.:  No, 
brzo-li  se  uhnízdíš?  Už  se  uhnízdit. 

hnlždlt,  tlouci:  Jož  máme  všecke 
škraně  vod  té  bifmovke  (bití)  po- 
hnízděny  (arch.  I.  253). 

hnojačka  (laš.)  =  hnojflvka  (slov.), 
hnojová  voda. 

hnojnlca  1.  hnojová  voda  (záp. 
Mor.),  2.  boční  deska  hnojného  vozu 
(vých.  Mor.)  v.  vůz  IV. 

hnot  =:  hunt,  špalek  (Lor.). 

hnotuň,  nátoň,  špalek  (Lor.). 

hňoupat  (-Ó)  do  sebe,  nemírně 
jísti  (Kunštát);  srovn.  hňápat. 

hňuhňaf  =  ňuhnati,  nosem  mlu- 
viti: Vodní  mužík  hňuhňal  (Kda  II. 
260). 

hňuSi  ster,  setřená  sláma,  seno 
a  p.  (vých.  Mor.\ 

hnusit  1.  tísniti,  zmáhati:  Veliké 
stromy  hnusily  malé.  Práca  ho  hnusí. 
2.  kaziti:    Strom    moc   hyne,   a  lidi 


a  děcka  dosť  to  hňusijú  (dok.  131). 
Pantáta  se  mrzel,  že  se  mu  zhňusí 
louka,  když  sekáči  se  do  rozbředlé 
louky    bořiti   budou    (2ď.  obr.    68). 

hňusno,  obtížno,  těžko:  Rý)  sem 
zahradu,  musím  toho  nechať,  ide 
ně  to  hňusno  (Slav.  ČL.  X.  33). 

hňusoba,  nečistota,  nečistý  člověk: 
Ach,  ty  hňusoba  ohavná  I  (Dob.) 

ho  (Jicko),  ku  (horň.),  zvuk,  jímž 
se  ozývají  na  zavolání:  »Bětol<  >hu!« 

hobárka,  hovor  (Záhoří  lip.). 

hober,  -bra  =  hoblík  (laš.). 

hobfena,  ženská  špatného  chování 
(val.). 

hobličky,  pl.  f.,  ledviny  (val.). 

hobtýňaf  sa,  hnízditi  se  (v.  t.)  val. 

hobořit  =  hovořit:  Ach,  Bože, 
což  ona  hoboří,  když  se  k  ní  šo- 
hajek posadí  (Suš.  765). 

hoda,  euf.  voda:  Vem  to  hoda! 
(Mor.  lid  103.^ 

hoden  s  inf. :  Kolíne,  Kolíne,  ne- 
jsi hoden  státi  1  (Suš.  585.)  Včil  já 
nejsem  hoden  po  té  zemi  chodit, 
ale  sem  já  hoden  do  ohně  mne 
hodit  (Suš.  32). 

Hodin,  les  na  Vizovsku. 

hodina :  Když  bila  hodina  (t.  jedna) 
Suš.  136.  Vo  hodině  stal  (Dačicko). 
Byta  hodžina  po  poledňu  (Lor.). 
>0  hodině*  (nikoli  >o  jedné*)  slyšel 
jsem  také  na  českém  venkově.  — 
Pán  nehleděl,  esli  je  tam  o  své  ho- 
dině (=  v  čas). 

Hodiny,  trať  na  Vizovsku. 

hodinicy,   kakost  (bot.)   dok.  126. 

hoditi  se  je  sloveso  trvací:  To 
sa  mi  nehodí  (praes.).  Bude-li  se 
hodit  (dřevo),  budem  kostel  robit 
(Suš.  548).  To  sa  nehodí  (schickt 
sich  nicht).  Dnes  se  nehodí  orat 
(nelze).  To  se  nehodí  jest,  obléct  a  p. 
Jeden  (prsten)  sa  mi  na  prst  hodí}, 
a  ten  druhý  mi}ému  (Suš.  637).  No 
nehubujte,  dyť  sa  to  hodí  ešče  udě}af 
=  může  se  udělati  (val.).  To  se  mu 
nehodí  délat  =  nesluší.  Hnilý  Wát 
nehodí  sa  ani  do  kamen  dat  (Suš. 
343).  On  se  nehodí  hospodským  -=. 
za    hospodského    (Mal.  XXIV.   67). 

hodlivý,  hodící  se,  tauglich:  Nčni 
hodiivy  (na  vojnu).  TěFa  hodlive  na 


\ 


99 


odstaveni  (laš.).  To  něni  každému 
hodlive.  Néni  to  hodlive  =  nehodí, 
nesluší  se  to  laš.  —  Také  ve  smyslu 
» hodný «  =  velký  (laš.). 

hodnačlf  sa,  honositi  se,  vynášeti 
se:    To   sa   to   hodnačito  u  muziky 

(val.). 

hodné  1.  hezky:  V  tom  kostele 
je  hodné.  Udělal  to  hodně  =  dobře 
(Zábřežsko).  Tady  se  vám  hodné 
půjde.  2.  hojné,  mnoho:  Letos  bude 
hodně  ovoca,  nebo:  letos  bude  hod- 
ného ovoca.  Už  ich  máme  hodných 
=  hodně. 

hodný  1.  hodící  se:  To  je  nanic 
hodné  1=  nehodí  se  na  nic  (ZL).  2. 
hezký :  Šohajíčku,  čí  si  ř  Velice  hodný 
si  (Bart.  III.  217).  Nejhodnější  panny 
tu  ňó  (poctivostí)  pohrdají  (Suš.  252), 
3.  kdo  dobře  vypadá:  Chvála  Bohu, 
šak  ste  hodní  (val).  4.  bohatý, 
vzácný:  Jim  to  bylo  velice  líto,  že 
tak  hodná  paní  jim  odepřela  almužny 
(Kda  II.  75).  Já  budu  chodiť  po 
hodných  lidech  a  budu  mořiť,  a  vy 
budete  léčiť  a  hojiť  (Kda  II.  99). 
To  enom  ti  hodňéjší  choďávali  na 
zól  (sál)  Slav.  ČL.  X.  296.  5.  dosti 
velký:  Hodný  kus.  Má  hodnú  izbu. 
Holianské  pastocha  má  hodnýho 
lenocha  (Suš.  555)  =  pořádného, 
velkého.  Dyby  pán  Bůh  hodnéj  vody 
ráčil  dať  =:  velké  (Suš.  225).  6.  sta- 
tečný: Keď  si  ty  cMap  hodný,  stoj 
ty  sám  do  vojny  (Čerň.  45).  7.  Byla 
hodná,  chodila  hodná,  a  s  kým?  =*: 
těhotná  (han.). 

hodoňka,  zimnice,  nazvaná  tak  od 
města  Hodonína,  v  jehož  bařinatém 
okolí  zvláště  řádívala:  Přišla  mně 
novinka,  že  moju  milenku  chytila 
hodoňka  (Suš.  142).  Bodaj  ťa,  sy- 
nečku,  popadla  hodoňka  (Suš.  343). 

Hodoňovec,  trať  (Blansko). 

hodura,  -Te,  dobytče,  které  se  za- 
bíjelo na  hody  (posvícení).  Koupilo 
se  na  obecní  útraty  a  páslo  se  na 
obecní  pastvě  (ČL.  XII.  152  han.). 
Když  měly  býti  »veleky  císařsky 
hode«,  sestupovali  se  sousedé  po 
dvou,  po  třech  a  šli  do  Kokor  na 
tarmak    >kópiť  hodulu«.     Bývala  to 


obyčejně  krmná  jalovice    (Vyhl.  II. 
160). 

hody,  pí.  m.,  kytka  rozmarýnu 
v  hody  (posvícení)  Zábřežsko. 

hofer  1.  =  domkař  (v.  t.)  val. 
2.  podruh  (slov.,  han.). 

hoferstvf:  Mladí  Trčáki  bývali 
v  hoferstvů  =  v  nájmu  (Slav.  ČL. 
XII.  43). 

hofrava,  podruhyně,  obyč.  osamělá 
vdova  bydlící  v  domácnosti  cizích 
lidí  (val.). 

hóg,  hoghógí  coufni  I  velí  se  volům 
(vých.  Mor.). 

hogat,  hógnút,  coufati;  hogaj, 
hógnil  =  hóg  (vých.  Mor.). 

hogča  volky!  =  v  právo  (Bart. 
II.  303). 

hodřňaf  (val.)  =  hogřňat  (slov.): 
Kolébka  hogřňá  (třením  o  zem  pů- 
sobí hřmot).  Děcko  sa  v  kolébce 
hogřňá  (kolébá).  Vůz  sa  hogřňa 
(nejde  rovno). 

hogýňaf,  intens.  slov.  hogat  i  ho- 
gřňat 1.  uhýbati  něčím,  2.  třískati 
něčím. 

hoch.  Hoši  známi  jsou  jenom  na 
západní  Moravě,  jinde  jim  říkají 
chlapci,  na  Laších  synď.  Či  su  to 
synci  ř  Kaj  iděté,  synci  >  Jinde  užívá 
se  toho  slova  v  tom  smysle  jen 
v  čísle  jednotném:  Čí  je  to  synek? 
Zvláště  tvarem  zdrobnělým:  Čí  si, 
synečku  ? 

hoj.  Povelem  hojí  hoj!  hoj!  chlá- 
cholí se  dobytek,  aby  se  neplašil, 
nebo  aby  šel  pomalu. 

Hoja,  -je,  příjmení  (val.). 

hojačka,  hojivá  zelina  (Peck). 

hojakačka  =  helekačka  (v.  t). 

hojakat  =  helekat  (v.  t):  A  já 
na  ťa  hojakám  (Suš.  529). 

hojař,  neučený  lékař  (val.). 

hojasa  =  hejsa,  výraz  veselosti: 
Hojasa,  hojasa,  nožky  moje!  (Suš. 
631.) 

hojeboj:  Ho  nich  je  všeho  hoje- 
boj  =  hojně,  nazbyt  (Maš.). 

hojička,    lenurus  cardiaca    (bot.). 

hojka,  plantago  maior  (bot.)  horň. 

hojkačka  n.  hongačka,  houpačka. 

hojkat  se  n.  hongat  se,  houpati 
se,    od    refrénů    popěvků     při    tom 

7* 


100 


zpívaných:  hoj  hoj  hojany,  hoja 
hoja  hojky  (ND.  22). 

hojná  večera  je  na  Valaších  večer 
před   štědrým    dnem   (Mor.  hd  11). 

hojně,  mnoho:  Hojně  nas  byto. 
Ešče  teho  mamy  hojně.  » Kolik  to 
koštovalo ?«   »Něhojně«  (laš.). 

hora,  -e,  hůl:  Čaká  ťa  za  dveřmi 
ta  dubová  holá  (Suš.  426).  HoFa 
užívá  se  jen  o  dlouhé  holi  s  křížkem, 
na  níž  se  spouštějí  putny  do  studně; 
na  podpírání  je  hůlka  (Slav.  ČL.  X. 
296). 

holajznik  =  plezmero  (v.  t.),  trhan 
s  holými  ňadry  (Novoměstsko). 

hotan,  kdo  je  holý  pozbyv  všeho; 
na  př.  kdo  v  kartách  prohraje,  praví: 
Sem  holan  (Opav.). 

Holanda,  trať  (Blansko). 

holének,  holé  (nahé)  dítě,  ptáče 
(Jevíčko) 

holandr  1.  druh  holubů,  2.  houba 
boletus  sanguineus  (val.). 

hoFandské  sukno,  světle  červené: 
Začervenala  sa  taják  holandské  sukno 
(Slav.  ČL.  XI.  482). 

holdán,  holdař^  holdin,  potulný 
žebrák  (Dačicko). 

holdovat,  choditi  po  žebrotě  (Kun- 
štát). 

hoFenka  =  holička,  švestka  po 
odkvěte  (Vek). 

Holešov,  údolí  u  Rouštky  (Vek.). 

hoígýňať:  Vůz  hoígýňá  v  juha- 
ftách  (vyhloubeninách),  jedno  kolo 
jde  dolů,  druhé  nahoru,  když  je 
v  jedné  koleji  jáma;  Budu  já  sa  na 
tom  vozisku  hoígýňať?  (Val.) 

holíca,  -ce,  pšenice  holá,  bez  ostí, 
a  je  buď  bílá  nebo  červená. 

holíkat  =  helekat:  Ráda  si  za- 
holíkala  do  té  mlhy  (VI.  XVIII.  Pitt.) 

holina,  nevzdělaná,  neporostlá 
půda. 

holiška,  střešně  nebo  trnky 
(švestky)  z  květu  zasedlé,  zelené  šlo- 
vou bolišky,  holičky,  holinky,  ho- 
Tenky. 

holizdra,  kdo  nemá  co  obléci 
(Vah.). 

hotobrúšky,  s  holým  břichem 
(Dob.). 

hotofif,  hulákati  (laš.). 


hotohúmnlca,  mlat  v  poli  na  oko- 
paném trávníku:  V  sucho  svět  ten 
rok  omtácí  na  hotohumnicách  (Dob.). 

hotomráz,  holomrazky,  holomraz- 
nice,  mrazy  na  holo,  bez  sněhu  (vých. 
Mor.). 

holomúcká  smrt  na  tamějších 
uměleckých  hodinách:  Byla  vyzáblá, 
no  hotová  holomúcká  smrť  vám 
(dok.  88). 

horoplcha,  vysoká,  neohrabaná 
ženská  (val.):  Taková  hofopicha,  co 
dostala  hiavů  do  tía  (Slav.  ČL.  XIII. 
372). 

hotof,  -i  f.,  holá  zem  v  zimě  (val.). 

hotota,  »ruka«  u  cesty  (val.,  laš.). 

hototovaf,  hulákati  (laš.). 

holoubkovat  se  (-ó-)  milkovati  se 
(Jevíčko). 

hoFstra,  vysoká,  neobratná  ženská 
(Dob.). 

hoFštánek,  nákrčník  z  drobných 
korálků  navlečených  na  žíni  a  pro- 
strčených červenou  neb  zelenou  tka- 
ničkou (val.). 

holub:  bit  holobe  =  vyskočit  a 
nohama  ve  vzduchu  o  sebe  udeřit 
(dětská  hra)  Maš. 

hotúbek,  holúbeček  —  holubinka, 
holubička,  slova  lichotná:  Počkaj 
mia,  můj  milý,  můj  holúbku  sivý 
(Suš.  383).  Lež  s  Bohem,  můj  milý 
synečku,  lež  tu  s  Bohem,  sivý  holú- 
bečku  (Suš.  185).  Nemožu,  synečku, 
sivý  holúbečku,  na  tebe  zapomnět 
(Suš.  225).  Pověz  mi  děvečko,  sivá 
holubečko  (Suš.  371).  Stávaj  hoře, 
sivá  holubičko  (Suš.  352). 

hotúbek,  holubica  ilaš.),  houba 
agaricus  russula. 

hotuběna,  kráva  zcela  sivá,  barvy 
holubí  (val.). 

hotubí  hrahurec,  astur  palumba- 
rius  (Kelč). 

hotublnec,  trus  ptačí. 

hotúz  I  hotúz  přivolávají  se  holubi. 

hoíý,  nepokrytý:  Padni  na  holé 
kolena  (Suš.  A).  Býí  z  holým  krkem 
(neovázaným).  Býl  z  holá  hlavu  (ne- 
pokrytou; hlava  bez  vlasů  je  oblezlá, 
lebavá).  Holé  vrchy,  skaty  (nepo- 
rostlé;  v  tom  smysle  nikdy  »nahý€ !). 
Spali  zme  na  holé  zemi.  Pod  holým 


é 


\ 


101 


nebem  museli  mu  odpřisahať  = 
čirým  (Kda  II.  43).  Švec  Sel  pod 
holé  nebe,  padl  na  kolena  a  děkoval 
pánu  Bohu  za  ten  dar  (Kda  II.  190). 
Živím  se  na  holé  ruce  (dělnickou 
pracf).  Kdo  na  to  z  holých  ruk  stačí? 
(dok.  161).  Ženy  majú  ostré  meče 
a  my  máme  hoíé  ruce  (Suš.  442). 
Do  Ameriky  jeďa  ihéí  peníze,  a  při- 
jeďa  tam  být  hotý  (bez  krejcaru). 
Já  jím  dám  poslední  krejcar  a  potom 
ostanu  hotý  (Slav.  ČL.  XXI.  323). 
Dy  tu  nejmladši  vydával,  hole  stěny 
ji  věnoval  (Suš.  118).  Ostala  mu 
holá  chalupa  (bez  polností)  ^Žď. 
obr.  15.  Dávat  si  mi  hoty  oves,  a 
včul  němaš  ani  stamy  =  samý  čistý 
(Suš.  175).  Šak  z  teho  má  holú  škodu 
=  nic  než  škodu  (ČL.  XI.  375  Šeb.) 
Být  hotá  tata  =  samá  záplata.  Hotý 
vták  =  netopýr  (podl.).  Přídě  Hotá, 
poď  do  dota  =  smrt  (Slav.  ČL.  XII. 
276). 

holýš,  -a,  holátko  ptáče  (dok.  41). 

homkati  houpati:  To  je  zvoní  Tře 
štvrti  hodině  mosijó  homkat,  než  na 
obě  dvě   straně  bije   (Vyhl.  II.  22). 

hompat  se,  houpati  se  (záp.  Mor.). 

homůtka  1.  homolka  (mor.  tva- 
růžek), 2.  homůtky,  malva  silvestris 
(laš.). 

houmat:   Hómá  plnó  hobó  =  jí 

(Maš.). 

hon  1.  jitro  pole  (val.).  2.  Na 
Brodsku  až  do  let  70tých  minulého 
století,  jak  dřív  i  jinde  na  Moravě, 
všecky  polnosti  jedné  obce  rozděleny 
byly  na  troje  hony.  Na  jedněch  se 
sely  oziminy,  na  druhých  jařiny,  třetí 
hony  byly  úhory  (Mor.  lid  55) :  Už 
byl  od  ní  na  dva  hony,  ještě  na  něj 
volala  (Suš.  598).  Záhlenské  pozemky 
rozděleny  byly  na  čtyry  hony  = 
tratě  (Vyhl.  I.  108).  3.  hany,  jednot- 
livé pole  od  meze  k  mezi :  Na  troje 
hony  ho  slyšet  (Zl.). 

honák  pomáhá  na  salaši  >vala- 
chovi<  pásti,  obrací  ovce  od  škody 
a  při  dojení  přihání  jednu  po  druhé. 

honce,  pl.  m.,  honcování  zvířat: 
Náš   macek  chodi   na   honce    (laš.). 

honcovat  se,  pářiti  se:  Zajíci  se 
honcujú. 


honcurai  -le  1.  samice  zvířecí, 
která  se  honcuje,  2.  o  děvčeti,  které 
se  honí  za  chlapy  (horší  než  >bě- 
hula) :  Och  ty  vojenko,  och  ty  hon- 
culo!  (Kda  II.  42.) 

Honécko,  trať  (Buchlovice). 

honem,  komp.  honemši :  Kerý  ho- 
nemši?  Truhly  byty  enom  tak  zhto- 
bené  na  honem  (Slav.  ČL.  XI.  381). 

honěná  kaša  (Jicko)  =  honěnka 
(Slezsko),  kaše  lámanková,  z  láma- 
ného ječmene. 

honénica  v.  pajta  (val.). 

hongat  sa,  houpati  se  na  hongači 
(kolébači),  spleteném  ze  dvou  silných 
prutů  s  vrby  ohnutých  (Zl.). 

honilka,  kráva,  která  se  pořád 
honí  (běhá)  a  nezůstává  stelná  (Da- 
čicko). 

honit:  Co  tu  honíte?  1=  děláte 
(Zl.).  Srovn.  lat.  agere. 

honit  se:  ovca,  kočka  a  fena  se 
honí,  je  nahoněná  n.  skotná. 

honora,  okázalost:  Détá  to  z  ho- 
nory (Zl.).  Nekerý  ty  ženský  prová- 
dějí enom  honoru  s  téma  nošama, 
kerá  větší,  tá  větší,  a  potom  se  str- 
hajú  =  dělají  to  z  honosivosti,  pyšní 
se  tím  (ČL.  XI.  272  Šeb.). 

honosnatý,  honosivý,  sebevědomý 
(val.). 

hont,  kus  dřeva,  špalek,  lať  (val.). 

hontina,  deska  stropní  (val.). 

hontový  ptot,  z  hontů  (větších  latí), 
při  vrchu  proutím  spletených  (slov.). 

hop :  Vzal  to  hopem  =  pospíchal 
s  prací  (Maš.). 

hopadora,  nešika:  To  je  jakási 
hopadora  (Dob.). 

hopajda,  kdo  poskakuje  při  chůzi. 

hopapa,  svaliti  se  (v  dětské  řeči). 

hópat,  nepěkně  skákati. 

hopsá,  hopsasa,  dětské  říkadlo 
při  poskakování  (ND.  23). 

hopsoň,  -a,  dítě,  které  stále  hop- 
suje,  neposeda  (ZL). 

hoptá6,  druh  tance  (Suš.  602). 

hopýc  I  říká  se  dítěti,  když  upadlo 
(val). 

hopýňaf,  škaredě  poskakovati 
(val.). 

hoř  =  hoře,  na  Přerovsku  mase. 
(Mal.  XXIII.  161),  na  záp.  Mor.  fem. 


102 


hora,  hory^  les:  Starý  Křupala 
odešéí  do  hor  (Slav.  ČL.  XI.  225). 
Půjdu  ráno  do  hor  (SuS.  683).  Kram- 
pota  dětát  v  horách  =  pracoval 
v  lese  (Vlk  10). 

horaói  hořeti,  hoře  =  hoři  (Opav.). 
Horala  linda  linduška  (Suš.  641). 

Hořák  =  Horák,  obyvatel  hor: 
Hořáci  pokú{>á  kde  jakého  tahúna 
(koně)  Jicko. 

horansko.  V  rozlehlejších  dědi- 
nách horní  konec  osady  nazývá  se 
horansko^  prostředek  postředňansko^ 
dolní  konec    dolansko    (vých.  Mor.). 

horcokovat,  dfirazně  pohádati: 
Půdo,  půdo,  jen  na  mě  tak  nehoř- 
cokuj!  (Maš.) 

horcovaf,  řítiti  se:  Kamení  horco- 
vato  dolů.  Zeď  zhorcovata  (val.). 

hoř6l6ná|  chrysanthemum  leuc. 
(bot.). 

hoře  =  na  hoře,  na  horu,  vzhůru 
(slov.,  val.,  Frenšt),  vzouru  (dol.), 
na  hoře,  na  horu  (Jicko),  na  vrchu, 
na  vrch  (laš.):  Kačky  uteču  hoře 
potůčky  (Bart.  III.  759).  Zajíc  hoře 
kopcem  utěkál  (Bart.  III.  760).  Staň, 
Aničko,  hoře  (Suš.  130).  Vyleťál  tě 
sokol  hoře  nad  oblaky  (Suš.  186). 
Drží  sa  hoře.  Tedy  byl  ešče  hoře 
(op.  přišel  nízko,  na  mizinu).  A  tak 
si  s  ňú  (dcerou)  hoře  vedla,  žádnému 
jí  dat  nechtěla  (Suš.  134)  =  byla 
na  ni  hrdá,  zakládala  si  na  ní. 

hořekat  si  =  hořekovat  (val.): 
Syn  si  hořeká  (Bart.  I.  84).  Tak 
hořekala  si  tetka  (Slav.  ČL.  XL  323). 

horem  pácem,  vzhůru  nohama: 
Převalil  sa  horem  pácem  (Zl.). 

horenský,  z  horního  konce  dě- 
diny: Provod  jede  proti  nám,  po 
věnečku  nese  nám,  tem  horenským 
panenkám  (Suš.  769). 

hořet  si  něco,  hoře  z  něčeho  po- 
ciťovati: Její  matka  naříkala:  Nic 
bych  si  to  nehořela,  dybych  ešče 
dceru  měla  (Suš.  778). 

hori6|  -e,  f.,  horkost,  horečka 
(Val.  Klobouky). 

hořfkat  si  =  hořekovati  (dol.  a 
laš.),  v  Morkově  u  Nov.  Jičína  oříkat: 
Ty  děti  si  hlasitě  hoříkajú  (dok.  91). 


horina  =  hora  (horA.):  Daleko 
je  za  horinú,  za  zelenu  javorinú 
(Čerň.  66). 

hořké  kvltfi  anthemis  arv.  (bot.) 
Slezsko. 

horknút,  heiss  werden  (slov.). 

horkúcf,  horkúcný,  horoucí  (val.) : 
Zem  je  hrozně  horkúcí,  zdálo  sa  ně, 
že  nohy  upálí  (Vek.). 

horlivý:  Byl  sem  horlivý  nad 
takovým  pořádkem  =  horlil  jsem, 
horšil  jsem  se  (Vyhl.  I.  107)  Můj 
Janíčku  dobrotivý,  budeš- li  na  mňa 
horlivý?  Neb  já  sa  ťa  hrozně  bojím, 
kerak  já  s  tebú  obstojím  =  náhlý, 
prchlivý  (Suš.  785).  Zpomeň  si,  mój 
milý,  na  mój  horlivý  plač  =  hořký 
(Bart.  Ii;.  431). 

l-lorna  (na  Hornách),  trať  na  Vi- 
zo vsku. 

Horňáci,  obyvatelé  horní  (horské) 
krajiny,  na  východní  Moravě  tolik, 
co  na  západní  Hořáci :  Býl  na  Hor- 
Aákoch,  půjdu  na  HorAáky. 

horňan,  obyvatel  hor,  op.  polán 
(z  údolí)  val. 

horní  větr,  východní;  h.  hlava, 
vysoká  tyč,  na  jejímž  vrcholu  upev- 
něna je  kytice;  znamení,  že  hora 
(vinohrad)  je  zaražena  (zahájena) 
(LN.  II.  15). 

IHorniĎky,  trať  (Blansko). 

horno:  Horno  je  mi  horno  na 
mojem  srdečku  (var.  hoře  je  mi  hoře) 
Suš.  235. 

hornosf,  hoře,  žalost  (val.):  vřed 
z  hornosti  (Mor.  lid  208). 

horný,  vrchní  dozorce  nad  vini- 
cemi, volený  z  obecního  výboru; 
jemu  podřízeni  jsou  hotaři,  placení 
hlídači  (LN.  II.  14). 

horoň,  -a,  chlap  jako  hora  (val.). 

horopácemi   horempádem   (Kun- 

štátj. 

horovýi  lesní  (val.,  laš.). 

horúcí  1.  hořící:  Di  do  horúcího 
pekla.  2.  velmi  horký:  jídla,  voda. 
•  Horúcí  vrúcí  od  pece  jak  rukavice « 
provolávají  »viřtláci«  na  trzích  a  pou- 
tích. 3.  horký  vůbec,  v  osadách  hor- 
ňáckých,  kde  nevyslovují  ř  a  tedy 
horký  znamená  hořký. 


103 


horúcf  Mska  (n.  dívčí),  lychnis 
chalcedonica  (bot.) 

horúčosf,  vedro:  Zem  se  padá 
(puká)  horúčosťú  (Vych.). 

horuch,  hluk:  By}o  trochu  ho- 
ruchu  (laš.). 

hory6,  horyika,  parno,  vedro ;  ho- 
ryčka  také  =  horečka,   tyfus  (laš.). 

horyr  i.  vysoký  starodávný  klo- 
bouk valašský,  2.  houba  agaricus 
torminosus  (val.). 

hospodář  svadební,  starosvata, 
pořadatel  svatebního  veselí  (Mor. 
svatba  4). 

hospodar6Ík,  praktikant  při  velko- 
statku (laš.). 

hostcová  zelina,  carlina  vulg. 
(bot.). 

hostec  1.  vyrážka.  Hostec  má 
každý  člověk,  a  je  suchý  a  mokrý. 
Od  mokrého  je  dobře  kůřiť  (Slav. 
ČL.  X.  139).  2.  suché  lámání,  rheuma- 
tismus. 

hostinovat:  Hostinoval  =  měl  ho- 
stinu, dával  hostinu  (han). 

hostýnec:  Ty  půjdeš  cestu  a  já 
hostýncem  (Suš.  797)  =:  goáóiniec, 
v  písni  převzaté  z  polštiny  (srovn. 
tamt.  čeho  ty  pláčeš,  čeho  naříkáš). 

Hoščínek,  trať  (Tlumačov). 

hošena,  hříbě  (záp.  Mor.). 

hotaři  polní  hlídač  (z  něm.  Híiter). 
Pastýř,  jemuž  svěřeno  stádo  koní, 
slul  hotař  koňský,  na  rozdíl  od  ho- 
taře polního.  Od  r.  1836  hotaři  koň- 
skému říkali  konař  (arch.  I.  159, 
z  Plumlovska). 

hotovaf,  chystati  (laš.):  Svojemu 
milému  věnek  hotovala  (Suš.  362). 
Ach,  komu  ja  smutná  voničku  ho- 
tuju?  (Suš.  583.)  Hotuj  biče,  poho- 
niče  (ND.  56). 

hotově,  na  krásné,  snad  přece 
(ve  větách  podmín.)  záp.  Mor.:  De- 
beste  hotově  nejakó  škodo  mele  .  . 
Debe  se  hotově  stalo,  že  be  ten 
dum  přišel  na  prodé,  kópil  bech  jé. 

hotovízeň,  -zně,  f,  zásoba  (val.). 

hotovo :  Chodí  na  hotovo  do  Brna 
=  na  jisto,  nosí  do  jistých  domů 
mléko,  netřeba  jí  kupců  teprve  vy- 
hledávati. 


hotový :  Přijde  a  sedne  si  k  hoto- 
vému (druzí  na  něho  pracují).  Po- 
tkala ho  jedna  žena  a  to  byla  smrť 
hotova  (Suš.  13)  =  sama,  leibhaftig. 

houkati  o  hlase  holubím :  Holoubci 
houkaH  (Suš.  109). 

houpat,  slota,  nečas:  V  takovým 
hópatě  (záp.  Mor.). 

housenka,  červ  střevní,  hlísta  (záp. 
Mor.). 

houser,  trudovačka  (v.  t). 

houska,  (-Ó  ),  housenka  (záp.  Mor.). 

houško  (ouško),   hrozen   (Líšeň). 

houvjetka,  silná  tyč,  kterou  se 
zatahuje  řetěz,  jímž  se  ve  voze  sva- 
zují klády  (Jemnice). 

houivit  se,  natahati  se,  namáhati 
se  (záp.  Mor.). 

hovado,  ovád:  Chtěl  se  komár 
ženiti,  chtěl  sobě  brat  mušku,  při- 
letělo hovado,  chtělo  byt  za  družku 
(Suš.  694). 

hovadský,  velikánský :  chlap,  kus. 

hovárat,  hovořiti:  Nechtěla  mi 
oken  otvárat,  ani  se  mnu  hovárat 
(Suš.  627). 

hovéf:  Sú  tu  hosťé,  člověk  jím 
chce  hověť  =  vyhovovati,  po  vůli 
býti  (Slav.  ČL.  XII.  130).  Už  sem 
se  naučila,  jak  mám  mužovi  hovět 
(Suš.  675).  Tá  mu  hoví!  =  dobře 
vaří,  opatruje  ho  a  p.  Ten  si  hoví! 
=  dobře  jí  a  pije,  přeje  si. 

hovija,  -je,  pohova:  Dyž  si  leh 
v  létě  v  neděTu  odpotedňa  do  chrasti 
a  zapálí}  si  do  fajky,  to  by^a  cetá 
jeho  hovija  (Vlk  10). 

Hoza,  -e,  příjmení  (val.). 

h6zky(ouzké),zákamní  (záp  Mor.). 

hoža:  Pacholci  vítají  stárka  po- 
zdravem: >Hoža,  stárku  náš!< 

hrab  =  habr. 

hrabačka,  která  pohrabuje  klásí 
po  vázání  (dok.  157). 

hrabat  sa,  jíti  pomalu:  Už  sa 
hrabe.  Přihrabál  sa.  »Kde  sa  hrabeš?* 
praví  se  tomu,  kdo  se  něčeho  chápe, 
něco  podniká,  seč  není  (vých.  Mor.). 

hrabcovaf,  seci  hrabicí  (Fren- 
štátsko). 

hrabčl,  chrasť  habrová. 

hrábě  =  č.  hrabě;  spojuje  se 
podle  rodu  gramatického :  To  hrabě 


104 


se  pořád  na  ni  dívalo  (Kda  II.  192) 
v.  kníže. 

hraberňáki  hřib  rostoucí  pod  ha- 
brem (val.). 

hraběnka^  žena  hrabající:  Hrabala 
baba  zahradu,  přiše}  k  ní  synek  na 
radu :  O  raď,  hraběnko,  raď  radu  1 
(Bart.  I.  128.) 

hrábl  =  habří. 

hrabica,  rohatína  na  věšení  šatů 
(Zábřežsko). 


Hrabůvky,  trať  (Tlumačov). 

hřácnút,  bouchnouti :  Raná  (z  puš- 
ky) hřácla  (ZI.). 

hračica,  -ce,  silnice  z  Tovačova 
do  Olomouce  (=:  hradčica,  hradská 
v.  t.). 

hřada  znamenalo  původně  trám, 
žerď  vůbec.  Podélnímu  trámu,  který 
ve  větších  jizbách  podpírá  trámy 
příční  na  stropě,  Valaši  posud  říkají 
hřada   (hluž.  hrjada).     Časem    slovo 


Hrabica. 


II. 


III. 


1,  kosisko,  2,  ručka,  3.  kosa,  4,  patka,  5.  motyčka,  6.  zákovka,  7.  stpec  (sloupec), 
zhlavik  (záp.  Morava),  7.  +  8.  branka,  9,  rožence,  prsty  (záp.  Mor.),  10,  putiny  (dráty, 
jimiž  jsou  rožence  přivázány  k  bránce),  struny  (záp.  Mor.). 

Motyčka  jest  železné  kutí  na  konci  sloupce,  má  podobu  motyky,  týlec  jest 
vbit  v  konec  sloupce  a  motyčka  záíři  dvou  prstů  visí  pod  pravým  úhlem  dolů. 

Patka  jest  konec  kosy  pod  pravým  úhlem  sehnutý,  podobný  irotyčce. 

Zákovka  jest  železný  kroužek  (zdiřka),  jenž  spojuje  kosu  s  hrabicí  takto:  zá- 
kovka  navleče  se  s  vrchu  na  kosisko  a  podvleče  za  motyčku,  jež  se  octne  při  kosisku 
s  levé  (vnitřní)  strany.  S  pravé  (vnější)  strany  kosiska  zastrčí  se  kosa  patkou  tolikéž 
do  zákovky  a  k  ní  přirazí  se  ještě  klín,  aby  vše  dobře  drželo.  Kosa  zastrčena  jest  sou- 
běžné s  roženci  pod  pravým  úhlem  k  sloupci. 

Vedle  hrabíce  vyskytuje  se  novější  dobou  lepač,  t.  j.  plátno  natažené  na  oblúku. 

Na  západní  Moravě  hrabici  říkají  »úhrabica<,  jí  se  >hasákuje<  (kosi). 


hrablna,  habrový  háj. 

Hrabinky,  vinohrad  v  Kobylí. 

hrabre,  -í  pl.  f.  (val.,  horň. ;  jinde 
hrabě,  č.  hrábě):  Drží  hrable  v  ruce' 
(Suš.  267). 

hrabůvka,    jablko     toho    jména, 
tvrdé,  kyselé. 


to  ustrnulo  na  význame  bidla  v  kur- 
níku, na  němž  slepice  v  noci  sedají. 
V  tom  význame  užívají  slova  toho 
Slováci  a  Valaši,  pol.  grz^da  (slépky 
sedíja  na  hradě,  idú  na  hradu),  kdežto 
jinde  říkají:  slepice  dó  na  řade,  se- 
dijó  řadem :  Spadla  tutěnka  z  hrady 


105 


(Suš.  651).  Nade  dveřmi  na  hradě 
seděl  kohout;  ten  uhnul  se  své  hrady 
(Kda  I.  22).  Chodí  na  hradu  ze 
sTépkama  =:  brzy  večer  spát  (Zl.). 
Kanárek  spad)  z  hrady  =  s  bidélka 
v  kleci  (Slav.  ČL.  XII.  276) 

Hradečník,  trať  (Blansko). 

Hrádek,  trať  (Bedihošť). 

Hradlšťíca,  vinohrad  (Ostrá Lhota). 

hradit  ptoty  (ne  »dělat<l).  Máto 
tým  zahradíme  =  nestačí  nám  to, 
na  př.  peníze  (Zl.). 

hřádka  (pol.  grzí|dka),  záhonek 
v  zahrádce:  Já  mám  maryjánek  v  za- 
hrádce na  hřádce  (Suš.  234).  V  za- 
hrádce na  úzkéj  hřádce  růst}y  křen 
a  všelijaké  zeliny  (Vlk  6).  Poletím 
do  naší  zahrádky  na  ty  mate  hrádky 
(Bart.  III.  2). 

hradská,  -éj,  silnice  (val.,  laš.). 

hrách:  Zakusil  do  hracha  (do 
zrnka)^  kúpít  měřicu  hrachu.  Na  hubě 
mu  čert  mtátíi  hrách  =  měl  do- 
líčkovatou  tvář  od  neštovic  (Slav. 
ČL.  XI.  91). 

hrachor,  lathyrus  pratensis  (bot.) 
Slezsko. 

hrachovina,  sláma  hrachová.  Sta- 
řík být  už  taják  hrachovina  =  slabý, 
bez  jádra  (Vlk  81). 

hrachovísko,  pole,  s  něhož  skli- 
zen hrách. 

hrachůvka  1.  jablko,  třešně,  fazole 
toho  jména.  2.  řitice  na  hrách  (han.). 

hraja,  -je^  muzika  (val.,  žert):  Šét 
na  hraju.  Hraja  začata  poznov  = 
hudba   k  tanci   (Slav.   ČL.  XI.  92). 

hraň,  -ě  i  hrana  •=.  hranice  (val., 
laš.):  To  dříví  měl  ukládať  do  veliké 
hraně  (Kda  I.  64).  Šindel  se  skládá 
do  hraní,  kde  je  více  místa;  vždy 
se  kladou  dva  a  dva  napříč  na  sebe. 
Do  hraně  se  takto  složí  200  šindelů 
(v.  čeřeft)  Vlk  46.  Schraňať  snih  do 
hraň  =  smetati  na  hromady  (Opav.). 

hrany:  Dal  jí  hrany  zvonit  na 
paterý  strany  (Suš.  126)  =  vyzvánět. 

hranáč,  hrubián  (záp.  Mor.). 

hranačka,  dýmka  hranatá,  neoblá: 
Mat  som  vtedy  takú  peknú  fajku 
hranačku  (Dob.). 

hraňastý  =  hranatý  (val). 

hranečník,  mezní  kámen. 


hránek,  Rané:  Dyť  nebyli  v  tom 
hránku  (Slav.  ČL.  X.  296). 

hranét,  teřeti:  Ptátno  zhranéto 
(Zl.). 

hranit,  hraničiti:  Pole  hranijou 
spolem  (dol.).  Me  hranime  s  Véšo- 
vicama  (han.). 

hranka,  vrstva  desek  na  plti  (hra* 
nicka)  Vek. 

h ranka  =:  hánka,  kotník  na  pr- 
stech. 

Hranová,  hora  na  Vsacku. 

hrant :  krávy  ve  chlévě  na  Podluží 
mají  hrant  (koryto),  svině  hraňtík 
(LN.  II.  64). 

hranůvka  n.  hranáč,  jablko  toho 
jména,  sladké. 

hranůvka,  čtverhraná  láhev  na 
víno,  kterou  snadno  vstrčiti  do  so- 
tora  (pom.). 

hřápnúf,  hřmotně  si  sednouti  : 
Hřápňaci  na  tavu  u  kamen,  roztah 
nohy  do  pů  izby  (Vlk  89). 

hrašina,  réva  Riessling. 

hrát:  Dyž  sem  malá  bévala,  v  pa- 
nenky sem  hrávala  (Suš.  757).  Ty 
Příborské  zvony,  ony  pěkně  hraju 
=  zvučí  (Suš.  489).  Nijakéj  práce 
sa  nebát;  šecko  mu  tak  enem  v  ru- 
kách  hráto  (Vlk  21).  Dožhrát  sem 
sa  na  ogara,  tak  se  mnúm  hráto  = 
zlostí  jsem  se  třásl  (Vah.).  Včil  mu- 
síme o  tvého  syna  živobytí  hrát  =: 
ukládati  (Kda  I.  158).  Šak  o  to  dávno 
hráš  =  lstivě  usiluješ  (Suš.  251). 
Všeci  o  něho  hrajů  =  o  jeho  škodu, 
záhubu  usilují.  Pudem  hrát  =:  na 
hratou,  na  besedu.  Přendi  k  nám 
hrát  (na  besedu).  Bela  sem  hrát 
o  Chetilu  (na  besedě)  han. 

hrát  sa  =  hráti  si  (slov.,  val )  : 
Janíček  sa  s  AnduTkú  v  karty  hrá 
(Suš.  541).  Za  vodičku  hráta  sa  cé- 
rečka  s  hctubičkú  (Bart.  I.  77). 

hratva,  beseda,  tácky  (han.). 

hráza,  -e,  1.  prázdný  prostor  po- 
dél pole,  obyčejně  křovím  zarostlý, 
kam  se  ukládá  kamení  na  poli  na- 
sbírané (Zl)  =  výskyď  (v.  t).  2. 
syringa  vulg.  (bot). 

hrázíĎek,  troglodytes  parvulus, 
protože  v  hrázách  se  zdržuje  a  hnízdí 
(Brumov). 


106 


hrb,  záda  (žert.):  Já  tě  dám  do 
hrba  (fig.  25).  Dalo  mo  to  do  hrba 
=  napracoval  se  o  tom  (Maš.).  2. 
kopec,  pole  neúrodné,  hrdelné  (Zl.). 

hrbáč  neskl.  =  vrbač:  na  hrbáč 
=  na  rvačku  (laš). 

hrbačka  =  hrabačka,  lopatka  na 
vy h rabování  popela  zpod  kotla  (val.). 

hrbaňa,    -ně,    ovce    hrbatá   (val). 

Hrbas,  příjmení. 

hrbatina:  Hrbatá  se  s  krejčím 
hádá,  že  jí  ušil  křivý  záda.  Nehádej 
se,  hrbatino,  je  s  tím  télo  tvoje  vinno 
(Suš.  691). 

hrbénai  hrbatá  ženská  (han.). 

hřbet  1.  záda:  Vezmi  to  na  hřbet 
(laš.).  Položil  to  za  hřbet  =  nevy- 
konal toho  (Kunštát).  2.  přezdívka 
sedlákům. 

Hrblny,  pl.  f.,  vinohrad  (Archlebov). 

hrboratý,  nerovný,  s  malými  vy- 
výšeninami,  hrbolci:  cesta. 

hrborcovat  sa,  padati  po  hrbol- 
cích,  nerovné  půdě:  Bečka  sa  hrbol- 
covala  s  kopca  (Zl.). 

hrboHca,  hruška  toho  jména. 

hrbúc  n.  hrbudúcy  mezislovce  zvu- 
kem označující  pád  se  schodů  n. 
vůbec  s  výše :  Jak  ho  drcle,  on  hrbóc 
do  vodě  (Mal.  XXIII.  35). 

hrbúcat:  Vůz  hrbúcá,  když  jede 
po  nerovné  cestě.  Než  on  sa  tam 
dohrbúcá  =:  dojde,  dojede  (ZL). 
Hrbúcať  po  kotárech,  po  světě  = 
třískati  se  po  neschůdných  cestách, 
světem  (Jicko).  2.  (hrbóceť)  šramotiti, 
zvláště  nádobím  (Btcha). 

hrbúcnút,  spadnouti  odněkud 
(slov.,  val.). 

hrc:  Zeď  hrc  dotů  =  hrcla,  zbo- 
řila se  (Zl ). 

hrcnút,  spadnouti  se  hřmotem  = 
Klenutí  hrclo,  zeď  hrcía  (Zl.). 

hrč,  -e  n.  hr6a  1.  boule,  nádor: 
Hrča  se  mi  vyvalila  na  ruce  (Zl.). 
Mám  hrčo  na  noze  (Maš.).  2.  suk 
v  dřevě,  ve  skále:  Ten  strom  je 
samá  hrča.  Do  naších  kamen  dyž 
vložíme  hrč,  ešče  ráno  najdu  oheft 
=  sukovité  poleno  (Slav.  ČL.  XII. 
228).  3.  člověk  zakrslý :  Taková  hrč 
a  bude  sa  to  stavať  (Vah.).  4.  Chlapů 
byJo    hrč   =    houf   (ČL.    XI.    229). 


Vydětáí  hrč  peněz  =  mnoho  (Vlk 
53). 

hrčatay  ty,  m,  mluvka:  Ten  hr- 
čata  teho  nahrčí  (namluví)  laš. 

hrča,  -e,  m.,  kdo  mluví  honem, 
hrkotavě:  Ten  toho  nahrčí !•  (Zl) 

hr6at,  -ím:  Potok  hrčí.  Prasata 
hrčá  (žrala  by)  Jicko.  Chtapci  hrčíja 
(v  týden  pašijový  místo  zvonění).  Tá 
toho  zas  nahrčata  (rychle  a  drkotavě 
mluviti).  Žába  hrčí  (rechotá). 

hrdernl:  Ti  Bměnščí  páni  z  okna 
vyhledali,  regruta-li  vezu,  či  hrdel- 
ních vězňů  (obviněných  z  hrdelních^ 
těžkých  zločinů)  Suš.  573. 

hrdefný,  namáhavý,  těžký:  To  je 
práca  hrdelná.  To  mu  přišto  hrdelno 
(ZL). 

hrdračka,  hruška  toho  jména  (má 
dlouhý  krk). 

hrdlif,  škrtiti,  rdousiti:  Zahrdlila 
diťa  (val ).  Dyť  nemusí  Hanča  poraď 
ty  břemena  hrdliť  =  těžce  nositi 
(Slav.  ČL  XII.  83).  Kdo  by  sa  s  tým 
hrdlíH  Uhrdlíl  sa  na  prováži  =:  oběsil 

(val). 

hrdtovat  sa,  namáhati  se:  Moc 
sa  hrdlovala  (Slav.  ČL.  XI.  325). 

hrdtovisko,  1.  pole,  na  kterém  se 
musí  »hrdlovaf«,  těžce  pracovati; 
2.  hrdelná  práce:  Co  to  dalo  hrdlo- 
viska  tolké  zdi  stavať  (val.). 

hrdo :  Dybysme  do  téj  Prahy  išli, 
tak  pěkně  bych  vyšita  šjaty  na  seba 
aj  na  dzeci,  fen  abysme  sa  tym 
pánom  ukázali  hrdo  =  nádherně, 
elegantně  (Dob.). 

hrdýi  nádherný,  pěkný,  dobrý: 
šaty,  halena,  vdolky  atd.  (Dob.). 

hřebaf  1.  hrabati:  A  kůň  jeho 
vedle  něho,  nohu  hřebe,  lituje  ho 
(Suš.  175).  Kuře  hřebe  (laš.).  Kury 
pohřebaty  četu  zahradu  (laš.).  2. 
hubovati,  domlouvati:  Hodně  sem 
mu  vyhřebaía  (Vah.). 

Hřebavec,  -vca,  trať  (Hulín). 

Hřebávka,  les  (Koryčany). 

hřebčák  1.  =  hřebeček,  hříbě 
hřebec,  2.  voják  od  hřebců. 

hřebetco,  der  Striegel :  Z  mlada's 
mne  česal  zlatým  hřebelcem  (Suš. 
532). 


( 


107 


hřebetcovat,  česati  dobytek  hře- 
belcem. 

hrebernlk,    malý  nebozez  (Dob.). 

hřeben,  -a,  1.  vrch  lesní  toho 
jména,  2.  za  stará  obecní  »trdlica« 
(mučidlo),  postavená  před  kostelem. 

hřebenář,  -a,  masopustní  maškara. 
Pacholek  hrachovinou  omotaný  chodí 
v  úterý  masopustní  po  vsi,  blátem 
šplíchaje  a  volaje:  >Staré  baby  na 
hřeben  a  mladé  ženy  na  rožeň!« 
(Suš.  732.) 

hřebica,  hřebička^  hříbě  kobylka. 

hřebiček,  karafiát. 

hřebfk,  druhy  hřebíků:  špeňár 
(největší  hřebík),  peřák  (do  desky,  na 
»peření«  =  sbíjení),  }atovák  (do  lat), 
šindeTák,  podkovňák,  cveček. 

hřešit  1.  kinouti;  zlolajce  se  okři- 
kuje slovem:  » Nehřeš!*  2.  láti,  plís- 
niti, vaditi  se:  Vybita  ti  tvá  máti 
lebo  ti  hřešila  ?  (var.  lála)  Suš.  202. 
Hrubě  naň  hřešil  =:  huboval.  Vy- 
hřešit mu.  Bai  ím  vyhřešte,  dyž  ne- 
posíechnú  (Vlk  57). 

hrgFovat,  hrkotat:  Větr  dveřama 
hrgluje  (slov.). 

hrgotat:    Hotub    hrgotá  =  vrká. 

hřib:  ze  země  vyrůstá  stopka 
(htúbek,  snět,  nožka),  na  stopce  leží 
klobúk  (čepička,  hlavička). 

hřiby,  jméno  hromadné  =  houby: 
Dnes  půjdeme  na  hřiby  (val.  Brněn- 
sko): Tak  na  mně  hřiby  růstíy  = 
polekala  jsem  se  (Vek.) 

hříbat,  štibrati:  Zajíc  hřibe  zelí. 
Všecko  zelí  nám  zajíci  ohříbali  (Zl.). 
Koza  hřebe  stromek  (han.).'^    ^ 

hříbra  =  hříbě  (Jicko). 

hřibovica,  hubová  polévka. 

hřičkovaf  s  něčím,  hráti  si,  praco- 
vati ledabyto  a  pomalu  (Vah.). 

hří6ný,  uhřícený:  Ale  ty's  běžela! 
Seš  celá  hříčná  (záp.  Mor.). 

hřích  1.  To  je  k  smíchu  ai  k  hříchu 
(Vlk  23).  Tož  na  takové  hříchy  ste 
sem  přišli?  =  nezbednosti,  darem- 
nosti.  Černá  slepice  kokrhá  na  hříchy 
=  pohoršení  (Mor.  lid  299).  2.  starý 
hřích:  Takový  starý  hřích  a  ešče 
by  sa  to  ženilo !  =  hříšník.  Ja  sihéj 
sa,  sméj,  ty  starý  hříchu!  (val.).  To 
(ta  chalupa)  je  už  staré  hříšisko  = 


sbor  (Zl.);  3.  Kýho  hřícha!  euf.  =: 
čerta  (Mor.  lid  102). 

hřichovat  se,  pod  těžkým  hříchem 
tvrditi,  že  něco  je  nebo  není:  Hři- 
chovat se  na  to  nebudu  (Zl.). 

hřiméf  =:  hřmíti:  Cetú  noc  hři- 
měío  (val). 

hřisko,  kuželna  (slov.,  val.). 

hříšný.  Je-li  kdo  v  nesnázi,  praví: 
Kde  já  se  hříšný  poděju  ?  Já  hříšný 
a  zarmůcený  člověk,  co  si  počnu? 
Ach,  já  hříšná  hlava!  Šak  ňa  chcú 
také  voliť  do  výboru.  Tož  nevím 
hříšný  člověk  co  dělať?  (Slav.  ČL. 
X.  378.)  Kde  pak  já  hříšný  tu  budu 
nocovati  (Kda  I.  42).  —  Košula  se 
zdere  na  mem  hřišnem  cele  (Suš. 
111).  Na  mu  hříšnú  (t  dušu).  — 
To  sú  hříšné  peníze,  koštuje  to  hříšné 
peníze  =  velké,  bez  rozumné  pří- 
činy placené,  bez  práva  žádané,  až 
je  hřích  je  dávati  nebo  žádati.  — 
Tá  střecha  je  hříšná  =:  chatrná 
(Jicko). 

hřlt.  Tohoto  slovesa  v  některých 
krajinách  neužívají.  Na  Zábřežsku 
říkají:  sluníčko  je  horky;  na  Dra- 
hansku  kamna  hřijó,  ale  slonečko 
tepli,  netepli. 

hrk  1.  =z  hrkot:  Voda  jim  hrkem 
vtékala  do  lodičky.  2.  žebrota,  fecht: 
»Šél  na  hrk«  říká  se  o  vandrovných 
(Zl.).  3.  Sotva  to  dořekl,  peníze  hrk 
do  země  nazpátek  :=  hrkly  (Kda  II. 
249).  Hrk  s  tým  do  vody  =  vy- 
hrkla, vsypala  (dok.  10).  Jak  přesil, 
fšeci  hrk  kole  něho  =  shrkli  se 
(Mal.  XXIII.  38).  Chmatňa  putýnku 
vody,  hřk  na  něho  =  vychrstl  (dok. 
159). 

hrkata,  křikloun  (laš.). 

brkat :  Synáček  šablenkú  hrká  = 
chřestí  (Suš.  570).  Před  susedovym 
dva  duby,  hrkaju  na  nich  holubi  = 
vrkají  (Suš.  449).  Sviňa  hrka  u  kr- 
mika  =  rechotá  (ND.  225  laš). 

hrkavica,  -ce.  Pastýř  měl  mimo 
kocara  hrkavicu.  To  byla  okutá 
krátká  hůlka,  na  3  aji  4  krúžky.  Jak 
zahrkal,  to  už  dobytek  se  bál,  víc 
než  kocara  (dok.  208). 

hrkrávka  (hrkávka,  hrkačka,  hr- 
kotka)  1.  velikonoční  řehtačka  (ND. 


108 


273).  2.  rolnička:  Koné  hrkotaly 
hrkávkatni  (Vlk  64).  3.  jablko  toho 
jména  (jádra  v  něm  hrkajf). 

hrkotat:  Hrkoce  mé  srdečko  = 
rychle  a  silně  bije  (Suš.  347). 

hrkotlna:  Sníh  slezl  hrkotinó  = 
hrkem,  rychle  (Maš). 

hrkotnica,  povídavá  ženská. 

hrkútat:  Holubička  hrkútala  (Bart. 
II.  3)  =  silně  vrkala. 

hřmení,  anthemis  arv.  (bot.)   vaL 

hřmet  (dvojslabičně,  horťi.)  = 
hřmíti:  hr-mf.  Ej  hrmeto,  pršato  na 
našu  zahrádku  (Čerň.  41). 

hřmota  =  hrmotný  chlap. 

h(motica,  hřímání,  bouřka  (Lor.). 

hrmulec,  boule  (záp.  Mor.). 

hrncaf  botama,  má-Ii  kdo  veliké 
boty  na  své  nohy  (Vah.). 

hrncovat  se,  nemotorně  jíti :  Hde 
se  s  tém  hrncuješř  (han.).  Vůz  hrn- 
cuje,  hřmotí,  když  prázdný  jede  po 
kamenité  cestě  (Zl.). 

hrnčlřovat,  hřmotně  jeti,  jako 
hrnčíři  s  hrnci  (Žďarsko). 

hrnčířovo  poFe:  Ten  vynese  celý 
grunt  na  hrnčířovo  pole  =  propije. 
Nepožehnané  peníze  v  nic  vyjdou. 
Ev.  Mat.  27.  7  (val.). 

Hrňo,  -ě  (v.  Beňo),  příjmení  (val.). 

hrnuó,  spěchati:  Kaj  hrněá?  Ej, 
jak  hrne  kajái!  (Lor.) 

hrnúšek,  menší  než  hrneček,  kmu- 
lišek  ještě  menší. 

hrobař  =  hrobník. 

Hroby,  les  (Osvětimany). 
.  hrochat,  hrouchat   (slov.  róchat), 
práskati  bičem  (záp.  Mor.). 

hrom:  A  co  ty  tak  hledíš  jak 
hrom  na  žábu?  (Vlk  26)  srovn.  hle- 
dět. Starý  Vašica  méí  hroma  — 
povětroň,  kamenný  mlat  (Slav.  ČL. 
X.  369).  Měchy  sů  jak  hrom  těžké 
=  čert  (Slov.  obr.  I.  258). 

hromada:  Stóí  Tedahde  jak  hro- 
mada neščesťá  =  schlíplý,  skormou- 
cený  (Vah.).  Valí  se  jak  hromada 
neštěstí  (Zl.). 

hromádka:  Seďé}  v  hromádce  jak 
pět  groši.  Umřét  v  hromádce  =:  skr- 
čený, »zgrumený«  (val.);  hromádky 
u  cesty  =  hranoly  štěrku. 


hromadnice  sg.  hromada  kamení 
v  poli  nasbíraného  (Zábřežsko). 

hromadníoe  pl.  (horň.)  =  hro- 
maédilky  (Brumov),  houba  agaricus 
congregatus. 

hromotřesk,  sempervivum  tec- 
torum. 

hromový  kameň  spadne  s  oblohy, 
když  uhodí,  zaryje  se  do  země  a 
vyleze  až  po  sedmi  letech  =  staro- 
věký mlat  kamenný  (Mor.  lid  294). 
U  hromovéj  hrušky,  u  hromovéj 
skaty,  do  nichž  kdysi  uhodilo. 

Hromůvka,  trať  (Blansko). 

Hromy,  -ů,  trať  (Blansko). 

hrot,  střež,  škopek  na  mytí 
(Opav.):  Z  hrota  pomyj  nabrala 
(Suš.  778). 

hrotek,  dřevěná  nádoba  s  uchem, 
na  dojení,  dojačka,  dížka. 

hrotlca,  -ce  I.  dřevěná  nádoba, 
větší  než  hrotek,  s  dřevěným  dr- 
žadlem, bez  ucha ;  nabírá  se  jí  z  kotlá. 
2.  buAka,  ze  které  se  líhne  matka 
včelí  (ZI.J. 

hrotík,  hrotilek  v.  masnica. 

hrouzek,   ryba   gobius   íluviatilis. 

hrozavá,  tanec  strašák  (Vyhl.  I. 
109)  =  hrozená  (Zl.). 

hrozně,  velmi,  náramně:  Hrozně 
ái  se  mi  zavděčit  (laS.).  Ta  Pope- 
luška  byla  hrozně  krásné  a  pobožné 
děvče  (Kda  II.  191).  Ten  hrob  je 
hrozně  pěkně  ozdobené  (Vyhl.  I.  63). 

hrozná,  -y  (Zl.),  krosno^  -a  (horň., 
laš.  vinno  hrozno)  =  hrozen. 

hrozný :  Hrozné  škodě  bude  = 
mnoho.  Néni  těch  peněz  tak  hroz- 
nech =  tak  mnoho  (Mal.  XXIII. 
158)  srov.  strašný. 

hrstková  polívka,  v  níž  se  vaří 
kaše,  krup,  čočky,  každého  hrstku 
(han.). 

hrtán,  han.  chrtáň  =  chřtán. 

hrtaň,  piják,  žrout  (laš.). 

hrtánit,  křikloun  (Šmýd,  laš). 

hrtánif,  z  plna  hrdla  křičeti,  vře- 
štěti (Šmýd,  laš.):    Ten  tam  hrtani! 

hrtánif  se,  namáhati  se,  sich 
rackem  (laš.). 

hrtllk,  jablko,  tvrdé,  zimní. 

hrtůs  =  hrtán  (val.). 


109 


hrtúsif  sa,  hrdlovati,  namáhati  se: 
Tolký  čas  sa  hrtúsíl  (Vlk  53). 

hrubavý,  trochu  hrubý,  velký. 

hruběl  velmi,  příliš:  To  je  hrubé 
zle.  Néni  ona  hrubé  hrubša  (vetší) 
laš.  Mám  já  dité,  je  hrubé  zlý  (Suš. 
153).  Zpívata  bych  sobe,  ale  hrubé 
nesmím  Suš.  214  (zvláštní  význam! 
asi  =  ani).  Ty  se  mné  hrubé  líbíš 
(Suš.  364,  od  Brna).  Má  maménka 
hrubé  stará,  ta  mné  téžko  vechovala 
(Suš.  566).  Zarmótili  mné,  šak  ne- 
hrubé  (Suš.  204).  Aj  slychač  tam 
novinečku  néhrubé  dobru  (Suš.  317). 

hrubo:  Mistoma  je  ešče  hrubo 
ledu  =:  mnoho  (laš.). 

hrubý  1.  veliký:  hrubý  človék, 
hrubý  kus,  šét  na  hrubú  (t.  mši). 
Dyť  ste,  dítky,  dosti  hrubý  (Suš. 
109).  Martin  nebýt  svým  rodičom 
na  hrubů  radosť  (Vlk  3).  2.  tlustý: 
hrubý  strom  (laš.;  tlustý  znamená 
»tučný«).  Chodí  zas  hrubá  =  té- 
hotná  (val.).  3.  hrubý  gazda  =  zá- 
možný, bohatý  (Dob.).  4.  hrobá 
nemoc  =  padoucí  (han.). 

hrud.  Podél  Moravy  na  Podluží 
táhne  se  bujný  les,  v  némž  vyvýše- 
niny,  kterých  voda  nezatápí  a  na 
nichž  za  rozvodnéní  Moravy  zvéř 
útulku  hledá,  hrudy  se  nazývají. 
Takový  hrud  zaujímá  prostor  3 — 5 
jiter,  a  každý  má  své  zvláštní  jméno 
(LN.  II.  8). 

Hrudy,  trať  v  Kobylí  (dok.  191). 

hruda:  Ty  Jane,  vem  hrudu  syrá 
na  desce  (kus  sformovaný).  Bart.  I. 
165.  Věruška  nese  hrudu  másla 
(Bart.  I.  173).  Žena  sebrala  pét  liber 
másla,  dvé  hrudy  sýra  a  dva  pecny 
chleba  (Kda  II.  160). 

hrudařka,  čistá  šata,  do  níž  se 
vkládá  hrudka  »sehnaného<  ovčího 
sýra  a  povésí  na  klínek,  aby  otekl 
ze  syrovátky  (val). 

hrudka  budka.  Obilí  na  podzim 
zaseté  nemá  se  váleti;  hrouda  je  zrnu 
ochranou  proti  ostrým  vétrům  (Zl.). 

hrudovat  se  snihem,  broditi  se 
snéhem  stuhlým  (Maš.). 

hrušĎák  (hruškovník,  hrušAák), 
koláč  nadívaný  n.  potřený  hruškami 
sušenými,  uvařenými  a  rozsekanými. 


hruška,  závaží  na  mincíři  (val.); 
hrušky,  hrubší  kamenci  mékké  (val.). 

hrůza,  mnoho:  To  už  je  hrňzu 
let.  Vojska  bylo  hrůzu  kotem  mésta. 
Ja  pomnim  (pamatuji)  hrůzu.  Na 
hrůzu  toho  byto  (laš.). 

hrůzka  1.  vícha  v.  hájnica,  2.  meta 
při  hře  v  míč  (han.). 

hrúznúf  (srovn.  pohroužit j :  Dnes 
tam  vůz  hrůzné  =  zapadá  do  zemé. 
Zahrúznúl  sem  sa  až  po  kotíky  do 
Mata  (Jicko). 

hrůzovaný:  To  je  hrůza  hrůzo- 
vaná  =  hrůzoucí  (Slav.  ČL.  X.  136). 

hrvat  (dvojsl.)  =  rváti  (podl.). 

hryzák,  rožek,  špička  na  troubeli 
od  dýmky  (val.). 

hryzek  (hryzík),  houba  agaricus 
deliciosus. 

hryzení,  bolení  břicha. 

hryzikůrka,  skrblík. 

hrýzt:  Pes  hryze  kosť.  Já  už  kůrky 
neuhryzu.  Vhryzí  se  mi  provaz  do 
koze  (Kt.  laš.).  Pes  hryze  =  kouše 
(laš.).  Muche  hryzó  (Zábřežsko).  Tak 
rha  to  hryze  =  mrzí.  Všeci  sa  se 
mnú  hryzů  =  vadí.  Vyhryzli  ho 
z  domu  (Zl.). 

hrzkýi  hezký,  vzácný  (han.). 

huba,  1.  ústa,  tvář:  To  sám  svú 
hubu  vykrádat  (horň.).  Nevidí  si  do 
huby  =  nestydaté  mluví.  Sedí  na 
mné  z  hubu  1=  vadí  se  se  mnou. 
Jezdiť  po  nékom  s  hubúm,  voziť  po 
nékom  hubu,  viseť  na  nékom  s  hubúm 
:=  otírati  se  v  řeči  o  nčkoho  (Vah.) 
=  Pase  na  mné  hubu.  Dostata  sem 
to  na  cetú  hubu  za  šestku  =  po 
dlouhém  smlouvání  (Vah.).  2.  hu- 
bička: Daj  mi  huby  (laš.). 

hubačit,  mleti  hubou,  odmlouvati: 
Nehubač,  tomu  ty  nerozumíš. 

hubákovat  sa,  hubičkovati  se: 
Koné  sa  hubákujú  (Brod). 

hubár,  -a,  kdo  má  velikou  hubu» 
široká  ústa  (slov.,  val.). 

hubáň,  -a  m.,  hubka  na  zapalo- 
vání (val). 

hubánek,  hubička  (záp.  Mor.). 

hubanka,   hubová   polévka  (slez.). 

hubatý  1.  odmluvačný,  vadivý, 
2.  hovorný,  řečný  (Jimramov). 


110 


hubavica,  -ce,  puchýřek,  jenž  na- 
skočí od  kopřivy,  štípnuti  komářího 
a  p.;  hubavice  pl.  Nesselausschlag 
(vých.  Mor.). 

hubena,  pěkná  ústa  (vých.  Mor). 

huběnka,  hubička.  Kačenko,  má 
huběnko   zlatá   (lichotivě)   Suš.  125. 

hubík,  kokotice  (v.  t.). 

hubka,  difteritis:  Hubka  v  krku 
děti  udušuje   (Vyhl.  VI.  XIX.  145). 

hubkár,  hledatel  lanýžů;  hubkar- 
ský  pes  (Df.). 

húbočf,  hlubočina:  Húbočí.  hů- 
bočí,  tam  sa  voda  točí  (Bart.  II.  70). 

hubonoha,  impatiens  n.  me  t.  (bot.). 

hucáň,  -a,  vysoký,  těžký  klobouk 
valašský:  Černé  v}asiska  mu  fézty 
zpopod  hucáňa  (Vlk  21). 

hucaf,  pokašlávati  (val.). 

húcat,  bouchati:  húcat  do  vrat. 
Cesta  vyhúcaná  (vyjezděná),  ko}o 
vyhúcané  (Zl.). 

hucre  (=  hudsle),   housle  (Jicko). 

húcnúf,  uhoditi:  Hůc  robám  klo- 
bukem   do  peří  (Slav.  ČL.  X.  301). 

hučáček,  járeček  s  kopce  hučící 
(horň.). 

hučet  1.  Větr-li  to  fučí  lebo  voda 
hučí  (Suš.  304).  2.  Ludé  hučá,  že  . . . 
=:  mluví  veřejně  (val.). 

hučky:  Otrči}  hučky,  ani  sa  toho 
neponadál  =  natáhl  bačkory  (Vlk  40) 
v.  koty. 

hučnica  t.  j.  hlučnica,  hlučná 
cesta  =  silnice  (val,  laš.),   2.  náves 

(laš.). 

hudec,  -dca,  houslista:  Ešče  dnes- 
ka] hudci  hudú  (Bart.  III.  776). 
Hudci  a  gajdoši  dobří  řemesníci 
(Suš.  615). 

hudeček,  hnědý,  vrzavý  tesařík 
(ND.  48). 

huhňat  =  ňuhňat,  nosem  mluviti. 

húj,  malá,  húj,  velí  se  krávě,  aby 
uhnula  (dok.  123). 

hujaf  na  něco  s  n^kým,  vyměniti 
si:  Hujajme  na  fajky,  co  přidáš? 
(Vlk  96.)  Zahujajme  na  ty  voly. 
Valach,  když  neprodá  volů  na  trhu, 
tož  »zahujá«  na  ně,  aby  byl  »alda- 
máš«. 

hújat,  plýtvati,  hýřiti:  Potom  se 
sádlem  a  masem  taky  tak  hújajú  a 


nemajú  po  chvilce  zas  nic  (dok. 
102).  Dycky  nám  říkával,  abychine 
nehůjali  se  slámou  lebo  s  tým  senem 
(dok.  159). 

hujátko,  dítě  v  kolébce  (Jevíčko). 

hujšaf,  houpati:  Hujšál  cMapca 
na  koleně  (Slav.  ČL.  XII.  132).  Na 
pofoch  sa  hujšaty  zraté  klase  (Slav. 
ČL.  X.  465). 

huk  (=  htuk)  1.  hluk,  poplach: 
Strhnu}  sa  huk.  Bylo  huku,  a  kde 
nic,  tu  nic  (Vah.).  2.  přední  a  zadní 
část  dud,  v.  gajdy  1,  14.  3.  hlt 
(Dob.). 

hukat  1.  Zahukat  třikrᣠ tajak 
sova  (Vlk  37),  2.  Jak  sa  to  s  tům 
mlékárnám  hukalo  (pověstí  o  ne- 
pořádcích se  šířily).  Jak  sa  to  s  Mar- 
jánúm  začato  húkať  (jak  se  trousila 
pověsť,  že  je  s  ní  změna).  Jak  sa 
to  rozhúkato  (zpráva  rozšířila)  Vah.  3. 
Sviňa  se  huká  n.  hučí,  je  nahúkaná 
n.  nahučená,  han.  říká  se  =  chce 
kance. 

huknúc,  hltnouti:  Hukni  to  = 
polkni  (Dob.). 

hukša  hej,  ohánějí  se  ptáci  z  obilí. 

huFa  I.  =  hulava,  hůlečka,  pře- 
háftka,  déšť:  HuTečka,  hufečka,  daj 
Bože  slunečka  (ND.  207).  2.  =  huIka, 
bulička  (val.,  laš.),  kolébka  v  dětské 
řeči  (ND.  24).  3.  zvuk,  jímž  se  od- 
hánějí ovce  (Jicko). 

huTafa,  -e,  f.,  hular,  bzinky  (Ko- 
jetín). 

buFáňaf,  škaredě  hulákati  (val.)- 

hurař,  kaše  bzinková  (han). 

huTat,  >vyhodit  si  z  kopýtka«: 
Až  my  se  nasnídáme,  potom  sobě  za- 
huláme  (Bart.  III.  927).  Hufaj,  dušo, 
peklo  hoří  I  (Slav.  ČL.  XI.  276.) 

húraf,  kolébati  (v  dětské  řeči,  val., 
laš.)  ND.  24. 

húrava,  přeháňka  dešťová  i  sně- 
hová (slov.). 

hulinkovaf,  fňukati:  Pořáď  hulin- 
kuje.  NehulinkujI  (Jicko.) 

huttnuf,   huítek  =  hltnouti  (laš.) 

huruška,  kolébka  (v  dětské  řeči, 
val.). 

humenec,  -nca,  společný  oběma 
sousedům  průchod  a  průhon  mezi 
jejich  zahradami  oplotěnými  (slov.). 


111 


humenco,  menší  stodola  (Dob.). 

humenica  n.  humenisko,  odděluje 
přístodůlek  od  mlatu  (v.  stodola). 

humnař,  kdo  ubíjí  humno  (mlat)  laš. 

humno  1.  zahrada:  Jak  za  humna 
vyjeli,  nikde  cesty  neměli  (Suš.  22). 
2.  mlat  ve  stodole. 

humpara,  oheňpara,  šarlach  (Df ). 

humprovaf,  kaziti,  dráti:  kabát 
zhumplovaný  (val.). 

humulí6ky,  pl.  m.,  erythraea  oif. 
(bot). 

huna,  sukno  z  » řídké «  vlny,  t. 
z  vlny  dlouhého  vlasu  tvrdého  (Vlk 
19).  Okna  sú  zamrzlé  jak  huna 
(Vah.). 

hunék,  jedno  oddělení  valchy,  do 
něhož  tlukou  dvě  kladiva,  podobně 
jako  ve  mlýně  složení  (Slav.  ČL. 
XI.  95). 

hunt,  od  klády  odříznutý  špalek 
(Lor),  poleno  (val.). 

hupačky,  hupky,  rychle:  Hupačky 
šlo  to  ke  konci  (doL).  Kuřátka  hu- 
pačky rostú  (dok.  108). 

hup6if|  hopkat,  poskakovati  (vai.;. 

hupitem  (laš.)  =  hupkem. 

hupkem  n.  hupky,  skokem,  rychle. 

hůra,  prostor  nad  stropem  pod 
střechou:  Seno  máme  na  hůře. 

hurčet:  Prase  hurčí  =  kvičí  (laš.). 

hurda,  kráva  divoká  » hurdy  bur- 
dy«.  Majů  hurdy  burdy  =  pilno 
(Vek.). 

hurdaf  (laš.)  =  hrncovat  (v.  t.). 
Nepohybuje- li  se  kolébka  rovně,  haní 
ji,   že  hurda   (Vyhl.  VI.  XIX.  330). 

hůrek,  svršek,  dáma  v  kartách 
(val.). 

hurgat:   holub  hurgá,  vrká  (laš.). 

hurk :  Voda  hurkem  teče  =  hrkem, 
hrkotem  (slez.). 

hurkaf,  buditi,  povzbuzovati  (laš.). 

Hurta,  příjmení  (val.). 

hurtovaf,  šromotiti:  Nepotřebovat 
sem  hurtováňa  =  hřmotného  pobí- 
zení (val.). 

husacník,  husí  chlívek  (val.). 

husar,  1.  husák,  pasák  husí  (záp. 
Mor.),  2.  trudovačka  (v.  t.). 

húsenica,  housenka  (val.). 

húsenka,  1.  červenobílá  tkanička 
vlněná,    ozdoba    slov.    klobouku   = 


had.  Na  Horňácích  svobodný  nosí 
húsenky  a  portu,  ženatý  místo  porty 
aksamitku,  vdovec  zelenou  stužku  bez 
húsenek  (Df.),  2.  húsenky  n.  červíky, 
jistá  vyraženina  na  jazyku  hovězího 
dobytka. 

húser,  rheumatické  bolesti  v  kří- 
žích. 

husí  čapa,  réva,  má  list  podbělavý, 
víno  kyselkavé,  je  nesná,  >když  uslyší 
bednářa,  hněď  změkne« ;  h.  čapka 
n.  šlapka,  alchemilla  vulg. ;  h.  kap, 
taraxacum  oíf. ;  h.  víno,  angrešt,  ve 
Slezsku  konvalmka;  h.  křivda,  trať 
v  Nákle,  zoraný  trávník,  kde  se  husy 
pásaly,  čímž  se  husám  křivda  stala. 

husi6ka,  1.  (hoš'čka)  štrycle  ze 
žitné  mouky  vyrážkové,  nadívaná 
tvarohem  nebo  povidlím;  peče  se 
při  chlebě  žebrákům  (Znojemsko), 
2.  v  zadu  na  špenzli  ženském  » takový 
šústky «  =  faldy  nabírané  (Jimramov). 

husidřist  =  »plkoš«,  kdo  nic  ne- 
zatají, všecko  »vyplkoce«   (Jicko). 

husina,  husí  sádlo  (val.). 

husinec,  husí  trus. 

husiř  =  husák  (laš.). 

husírňa,   chlívek  na  husy  (Jicko). 

husit,  strašiti:  Pohusil  ditě  (srovn. 
»husí  kůže«)  Liš.  Pav. 

huška,  bílý  křemen  (laš.). 

huslař,  houslista  (han ). 

huslařit,  housti  (han.). 

húst:  Pusťte  mia.  mamko,  kde 
hudú  =  hrají  (Suš.  679). 

hustaf,  houpati ;  hustačka  =  hou- 
pačka (laš.). 

huš,  hušI  zahání  se  ušípané. 

húšaňa,  tlustá  ženská  (Kt.  Dod.  I. 
val.). 

húšaf,  houpati;  hušačka  =  hou- 
pačka (val.). 

húščák,  houba  boletus  cyane- 
scens  (val.). 

húšéava,  houština  (slov.). 

huškat,  štváti,  naváděti  (slov.,  val.) : 
Huškat  psa  na  krávy  (Slav.  ČL.  X. 
472).  A  ho  nebylo  třeba  hrubě  huSkať 
(Vlk  86). 

hušpapa,  kdo  má  hubu  vypasenou 
(záp.   Mor.). 

huštrama,  člověk  nevymáchané 
huby  (val.). 


112 


hutaf  (huttkť,  httať),  polykati ;  o  pití : 
Už  sem  dva  kalíšky  vyhut  (Vlk  98). 

hutat:  Ponocný  hutá  =  troubí  (od 
zvuku  »hút<). 

hutnúf,  hltnouti  (val.) :  Vína  i  piva 
ráda  hutnu  =  zavdám  si  (Kda  II. 
66).  Řezník  vzal  víno  a  hutnul  si  ho 
(Kda  II.  39).  MikuFenka  si  hutnút  = 
učinil  doušek  (Slav.  ČL.  XIII.  119). 

hutný  =  hotař  (v.  t.)  :  Pole  hlídá 
hutný  (Vyhl.  VI.  XX.  33). 

huvatka.  O  svatebním*  veselí  visel 
v  hospodě  na  tramě  na  šňůře  korblík 
čili  huvatka ;  do  něho  nalil  hospodský 
piva,  a  veselníci  točili,  si  z  něho  do 
menších  nádob  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
326). 

huzaf,  housti,  hráti  (laS.). 

huždaĎka,  houpačka  (Opav.). 

húžva,  březový  provaz  na  gréfi- 
nach  místo  řetězů;  val.  též  vitra 
zvaný. 

húžvif  sa  n.  húžvačif  sa,  nuza- 
čiti  se,  skrbliti,  sich  fretten:  Húžva- 
čili  sme  sa  jak  tak  (slov.).  Dyť  ona 
má  přeca  pěkných  pár  grošů  pona- 
zhúvaných  (Vlk  22). 

hvézdoň,  vůl  toho  jména,  s  hvězdou 
(lyskou)  na  čele. 

hvézdura,  kráva  s  hvězdou  na 
čele. 

hvéždán  n.  věžďanka,  lucerka 
(Brod). 

hvítký  =  hbitý  (laš.). 

hvízdajúĎky:  Išiet  Tesem  hvizda- 
júčky  =  hvízdaje  (Dob.). 

hvízdnúf  někoho,  uhoditi,  hlavně 
kamenem  (Vah.). 

hvizdoňi  kdo  hvízdá  jiným  ne- 
milo. 

hvíždž:  Dokel  nebýt  na  tom  ho- 
spodisku,  byí  jak  hvíždž  :=  hubený, 
štíhlý;  jinak  se  neužívá  (Slav.  ČL. 
XII.  131). 

hvižďžák,  pták  ruticilla  tithys 
(Sloup). 

hvižďžef  (má  dvojí  tvar  pro  3.  os. 
pl.:  Chíapci  hvížd^ú  —  saně  hvižď- 
žíja,  val.):  Vétr  hvižďží.  Ujíždali 
dóm,  tak  saně  hvižďžaly  (Vlk  70). 
Kameň  mi  hvižďžák  nad  hlavúm 
(Vah.). 

hvozdíki  dianthus  (bot.)  horň. 


hý,  povzbuzuje  koně  k  rychlejší 
jízdě:  Hý,  koníčku,  hý  můj  vraný 
(Suš.  531). 

hyb:  Na  tři  hyby  zhodí}  dva  kolky 
(kuželky)  Zl.  Býl  sem  tam  od  hybu 
sedům  roků  =  celých  (val).  Od 
hybu  všecko  zebrát  =  hned  a  na- 
jednou (val.).  Nebyli  sme  v  poIu  ani 
hyb  =  ani  na  krok  (laš.). 

.hybafi  házeti  (laš.):  Na  Moravce 
světí  se  na  sv.  Štěpána  oves.  Ačkoli 
hoši  mají  zakázáno  jím  hybať  po 
druhých,  přece  se  nezdrží  a  házejí, 
aby  si  připomněli,  jak  židé  sv.  Ště- 
pána kamenovali  (Vyhl.). 

hýbaf,  -bám  i  -bu,  běžeti,  jíti :  Ten 
hyba  za  nim!  (laš).  Na  Petra  a 
Pavta  hýbu  dóm  (Podl.).  On  hned 
hýbal  do  světa  (Kda  I.  145).  Pastýř 
kráčel  pomalu  vpřed,  a  celé  stádo 
hýbalo  za  ním  (Mor.  lid  246).  KůA 
se  nám  dodal,  a  pak  sme  hébali  dál 
(Vyhl.  I.  104).  Musim  k  panu  Bohu 
na  sud  hybač  (Suš.  13).  Jmenovitě 
imperativu  hybaj  (hybajte,  hybajme) 
se  často  užívá:  Hybaj,  dcero  upla- 
kaná (Suš.  113).  Hybaj.  děcko  še- 
redné (Suš.  780).  Dora,  hybaj  sem 
(Dob.).  Imperativy  sloves  hýbať  a 
íť  nahrazují  minulý  čas,  když  se 
má  zvláštní  rychlost  děje  naznačiti: 
Rozina  badala,  co  je,  a  hybaj  ven 
a  poď  ho  přes  vodu  (val).  Pepek  si 
na  prostřed  izby  čopnút  a  jehňata 
hybaj  mu  přes  záda  (Slav.  ČL.  XII. 
273).  —  Dostát  hybaj,  dám  ti  hybaj 
=  bití  (Zl.). 

hýbat  se:  Zem  se  hýbe  =  pro- 
bouzí se  jarním  slunkem  k  novému 
životu  (Mor.  lid  186).  Jarou  pšenici 
nejlépe  seti,  »až  sa  hruška  hýbe*  = 
pučí  (Mor.  lid  2S2). 

hýbadlo  (-é-),  kvasnice  Czáp.  Mor.). 

Hýbaly  (Hébale),  vinohrad  (Stře- 
líce). 

hybina,  hebký  prut  (laš.). 

hybkýi  ohebný,  mrštný:  Synečku 
hybký,  neboj  sa  bitky  (Bart  III. 
822). 

hybnOi  honem:  Poďhebnol  (han.) 
Abe  muhle  hebno  pracovat  (Vyhl. 
II.  29). 

hybnút,  udeřiti  holí  (val). 


113 


hyboký  =:  hluboký :  hyboká  cesta. 
Prasa  meto  hyboký  bruch  (Vah.). 

hýcafi  nešetřiti,  rozkazovati  (val.). 

hycer,  -cla,  katův  pacholek  (val.). 

hy6a,  košťál  zelný  (val.). 

hyčatSi  hrubá,  silná  kost  (Kt. 
Dod.  I.  laš.). 

hyčka,  střední  žila  v  listě  hned 
od  stopky  (val.). 

hyd,  1.  hmyz  příživný  (pol.  gad- 
wszy,  Lud  IX.  64),  2.  Ten  hyd  pe- 
kelný =  ošklivec.  To  je  hyd  jaký- 
sik  =  verbež  (Slav.  ČL.  X.  32).  Ti 
handléři,  to  je  hyd  =  verbež  (ib. 
XIII.  373). 

hydek:  Je  tam  hydek  =  zima 
(maď,  rum.)  Slav.  ČL.  XII.  274. 

hydla  (-e-),   nevěstka   (záp.  Mor.). 

hyhaf,  řehtati:  Hýháš  jak  kůň 
(laš.) 

hýhurai  -le,  ženská,  která  se  ráda 
směje  (hihihi). 

hyhúňaf  sa,  smáti  se  nezbedně 
(val.). 

hychllt  se,  chechtati  se  (Zdíár). 

hýkati  stkáti :  A  tak  velice  plakal 
a  přežalostně  hýkat  (Bart.  III.  9). 

hiklati  viklat:  Hiklá  se  mně  zub 
(Maš.). 

hyráňat  (hyTásňat,  hyfazňat),  kři- 
četi na  plnou  hubu,  veřejně  povyko- 
vati:  Zahyfáňát,  až  ho  by}o  čuť  za 
devátú  horu  (Vlk  95).  Ožralec  na 
dědině  hyfásňá. 


hyn  (hyna,  hynaj,  hynka)  1.  tam 
(na  otázku  kde):  Hynaj  běží  zajíc 
(Suš.  623).  2.  onehda :  Na  hynka  to 
byto  (Lor.). 

hyndrovat  (-e-),  ničiti  (Jevíčko). 

hynštátyi  pl.  m.,  nohy  (opovržl.) 
.(val.) 

hyntov,  kočár:  Bar  si  céra  pastý- 
řova, enom  sedaj  do  hyntova  (Bart. 
III.  72). 

hyp:  Enom  hypem  do  pofa  = 
skokem  (Vych.).  V  jednom  hypě 
(Vlk  56). 

hýpaneCi  -nca,  pohlavek,  sota  do 
zad  (Vek.). 

hypnút,  uhoditi:  On  hyp  hol  := 
udeřil  (Btcha). 

hýpnút  =  hépnůt  (v.  t),  skočiti: 
Ale  sem  hýpt  s  takovéj  výšky  (Slov. 
obr.  I.  326). 

hypytkem,  hupkem  (laš). 

hyry:  Sedl  na  kozlík  a  hyry  = 
vjo  (záp.  Mor.). 

hyrycovati  o  dětech,  které  tropí 
hluk  (záp    Mor). 

hysura,  hejsek  (han.). 

hyta,   plachta,  v  níž  se  dítě  nosí. 

hytetó  (neskl.),  nošení  dítěte  v  hytě 
(ND.  24). 

hyža,  -že,  špinavá  ženská  (záp. 
Mor.). 

hyžďáty,  pl.  m.,  dlouhé  nohy 
(opovržl.):  Co  ty  hyžďáty  až  sem 
natahuješ.?  (Val.) 


Ch. 


ch  příklonné  zdůrazuje  tázací  ná- 
městku jako  příklonka  i:  Komuch  vás 
nechám  jinému  než  pánu  Bohu  sa- 
mému (Suš.  109  ze  Zvole). 

cháb  1.  prut,  haluz.  2.  potrhlý 
člověk  (Kt  Dod.  I.  z  Kyjovska). 

chabastif,  laš.  =  chábiť  (v.  t.). 

chabá,  talon  v  kartách  (Příbor); 
chabka  (val.). 

chabaščí,  chrastí,  proutí,  drobné 
roští  (Btcha). 

chabaščina,  veliká  čepice  Qe- 
víčko). 

BartoS:  Dialektický  slovník  moraviky. 


chabavýi  pochybný,  nepodařený 
(Jevíčko). 

chabaždží,  slov.,  val.  =  chabaščí 
(v.  t.). 

chábek  (chábeček),  chrástek  zelný 
neb  salátový,  řídká,  lehká  hlávečka. 

chábí,  drobné  roští;  také  o  zelí: 
To  zelí  je  enom  chábí  (žádných 
hlávek): 

chabina,  haluz  s  listím :  Jak  chytnu 
chabinu,  tak  ti  vyoktádáml 

chábif,  lapiti,  ukrásti,  šiditi:  Ten 
sa  už  něco  lidu  nachábítl  (val., 
laš.). 

8 


114 


chabtajai  -e,  stará  kazajka,  veteš: 
Obfeču  si  nejaků  chabtaju  a  půjdu 
(Přerov). 

chabrák,  carduus  (bot.). 

chabfati  -fu,  házeti  na  hromadu 
bez  ladu  a  skladu,  nepořádně  konati : 
Šaty  sú  pochabtané  (pomačkané). 
Ten  ďovčk  všecko  schable (slov, val.). 

chab1oň|  kdo  všecko  schable. 

chabolif  sa,  kaboniti,  mračiti  se: 
Jaksi  sa  tam  dnes  chaboli  (Kt.  Dod.  I. 
val.). 

chabovec,  březový  prut,  větev 
chvojová :  Jak  popadnu  nějaký  cha- 
bovec! (Slav.  ČL.  X.  32.) 

chabrata,  -ty,  m.,  kdo  se  chabře, 
se  vším  loudá  (Btcha)  =  kutoň  (v.  t.). 

chabrafi  -břu,  něco  nedbale,  lik- 
navě vykonávati  (Btcha.) 

chabraf  se  1.  loudavě,  pomalu  se 
ubírati,  2.  s  něčím  liknavě  se  obírati, 
áukati  se:  Ty  se  s  tém  nachabřešl 
(Btcha). 

chabrek,  -u,  chrpa  (Vyhl.  VI. 
XIX.  637). 

chabruží  laš.  =  chabaščí  (v.  t.). 

chabzjó  =  chebzí,  bezoví  (horň.). 

chadrba,  smotlacha,  plevel:  Rofa 
špatně  obdělané  rod%  edem  chadrbu 

(Vah.). 

chach,  mezislovce  chlácholivé: 
Chach!  jářku,  pamatuj  sa,  Jozefe 
(Slav.  ČL.  XI.  485).  Chach,  každá 
kulka  netrefí  (Vlk  28). 

chách|  onom.  výraz  smíchu :  Chách, 
lidé  milí!  smáta  se  Křúpatka  (Slav. 
ČL.  XII.  228). 

chachabáš,  přezdívka  sedlákům 
(Brň.). 

chachari  otrapa,  ničema:  Takého 
chachara  si  najat  (val.,  laš.). 

chachařif  n.  chacharovaf,  potlou- 
kati  se,  toulati  se  (laš.). 

chachárňa,  domek  obydlený  spust- 
lými  lidmi,  kořalna  (Kt.  Dod.  I.  laš.). 

chacharyna,  vojtěška  (Brň.). 

chachoti  chechot  (val.). 

chachomafi  -ti,  suché  chvojí 
(Brodsko). 

chachotaf  sa,  -cu,  chechtati  se 
(val.). 

chachravý,  nemocí,  stářím  sešlý: 
Šak   já    su    také    jakási    chachravá 


(Slav.  ČL.  XII.  276).  Ječmének  býí 
na  pfúca  hrubě  chachravý  (Vlk  81). 

chachrňa,  -ě,  luštěnina  hrachu 
podobná ;  má  hranatá  zrna  v  luskách 
(Viškovsko). 

chachúňat  sa  n.  chachýAat  sa  =: 
chfachúnať  sa,  smáti  se  neomaleně, 
na  plnou  hubu :  CMapi  sa  dali  cha- 
chúňať  (Slav.  ČL.  XI.  229). 

chajaf,  hladiti  laskati,  laš.  (Kt. 
Dod.  I.). 

chajdai  chatrč,  neúhledná  cha- 
loupka. 

chatabúdai  brambor  toho  jména, 
kulatý,  drápatý. 

chatachyňai  rozcuchaná  ženská 
(val). 

chataPi  chlapisko  lenošné  (val.). 

chatáňi  výrostek  (Df.). 

chalbat  (záp.  Mor.)  =  chatgat 
(han.)  =  chafkať  n.  chaňkat  (slov., 
val.),  chlácholiti,  pokojiti:  Di  mně  to 
ditě  hochalbat,  nemužo  je  hochalbat. 

chalbat  se  u  někoho,  lichotiti  se: 
Ten  se  ho  něho  teď  chalbá,  hábe 
něco  dostal  (záp.  Mor.). 

chatoň,  -a,  nezbedný  výrostek 
(vých.  Mor). 

chatoupka  (ó-),  zvláštní,  oddě- 
lený byt  výměnkářův  v  zámožnějších 
dědinách  na  Hané. 

chatupa.  Chalupy  v  horách  budují 
se  většinou  ze  dřeva  >róbenica«  (záp. 
Mor.).  Když  se  chalupa  buduje,  po- 
loží se  na  zemi  do  čtyř  úhlů  čtyři 
kameny,  >poduhelníky«,  na  nich  sbije 
se  »srub«  z  osmi,  devíti  dřev  řádně 
otesaných,  na  srub  připevní  se  »pod- 
krokevnice*  (silné  trámy),  do  nich 
ve  dlaby  vpustí  se  krovy  a  svisle, 
střecha  se  pobije  šindelem.  Nejstarší 
dřevěnice  stavěly  se  z  »brlin«  (trámců 
z  kůry  neotesaných),  pozdější  »z  dýlí« 
(trámcův  otesaných).  Na  Frenštatsku 
spodní  trám  srubu  slově  »průtěs«, 
horní  >p^atva«.  >Podvažovat  cha- 
lupu«  znamená  dolní  zhnilé  trámy 
vybrati  a  nahraditi  novými.  Skuliny 
mezi  dřevy  se  »vymší«  (vycpou  me- 
chem). 

V  kraji  nejstarší  chalupy  byly 
»tíučénky«  (slov.  dol.)  n.  »sypanice« 
(záp.    Mor.).    Na    základ    z  kamene 


115 


vyzdéný  přičinily  se  mezi  kňly  desky 
tak  vzdálené  od  sebe,  jak  široká 
měla  býti  zeď;  mezi  ty  desky  sypala 
se  hlína  a  utloukala  se  v  pevnou 
hmotu,  pak  se  desky  posouvaly  do 
délky  i  do  výšky,  až  zdi  dokola 
náležitých  rozměrů  nabyly.  Na  Hané 
za  stará  stavívali  z  »válků«.  Hlina  se 
smísila  s  mrvou,  z  toho  se  uválely 
války,  ty  pak  se  kladly  v  zeď  na 
kamenný  spodek.  Později  teprve  na- 
staly >zděnice«  (val.),  kamennice  n. 
murovanice  (laš.)  z  cihel  nepálených, 
kteréž  mají  rozmanitá  jména :  vepřo- 
vica,  kot,  kotovica  (doL)  sploščka 
(Brněnsko),  pucina  (Zábřeh),  bandúr 
(Jicko),  trupla  (záp.  Mor.).  Omítka 
je  buď  na  ostro  (s  hrubým  pískem, 
»nehlazená<),  nebo  na  hladko.  — 
Už  podžme  do  chalupy  =  domů. 
•  Kaj  idže6eř«  »Na  chatupy  vySe« 
=  na  besedu  (Lor.). 

chatúp6a,    -ate,    n.,    chaloupečka 
(val.). 

chatupnfk  =  domkař  (v.  t.)  laš., 
Brň. 

chamat,    dychtivě    bráti,    chvátiti 
(Kt.  Dod.  I.). 

chamcha,  plevel  (v.  t.). 
chámi,  roští  (Velká). 
chamtaf  (val.)  =  chamtat  (slov.), 
hltavě  jísti:  Všecko  schamfe. 

Chamov :  Tyn  (ten)  je  z  Chámova 
=  chám,  sprosťák  (Lor.). 

champori   stará,  rozmoklá  houba 
(val.). 

champroš6í|  rozmanité  roští  (laš.). 
chamraďi    -ě,    f.    sběrky    ovocné 
(val.). 

Chamraďkai  hora  na  Vsacku. 
chamrat,  skrblík  (laš.). 
chamrazí,  chábí,  roždí  (val.). 
chamtati  hltavě  jísti  (slov.). 
chamtavý,  žravý,  han.  (Kt.  Dod.  I.). 
chamuFai  -fe  1.  ovocná  kaše,  nimra : 
křížaly  jablkové   a  hruškové    se    ve 
mléce  uvaří  a  zasmaží  (slov.,  val.).  2. 
ovocná  polévka  (slez.),  3.  zelná  po- 
lévka (Df.),  4.  huba,  paštěka  (Vek.). 
chamúfaf,   -fu,  jísti  plnou  hubou 
(val.). 

chamúZi  -a,  m.,  iasione  montana 
(bot). 


chámy,  pl.  m.,  přístroj  na  koně 
i  voly  z  řemenů,  místo  jařem  a  cho- 
mouta  (Df.). 

chaňkat  někoho,  chlácholiti  (slov., 
val.) :  Mama  ho  chaňkata  (Slav.  ČL. 
X.  298). 

chaňkat  sa  s  někým,  mazliti  se: 
Afe  to  je  to,  že  sa  mama  s  tebú 
tak  chaňká  (Vlk  57).  Chaňkáte  sa 
s  němá  (dětmi),  a  potom  budu  roz- 
mazaní   (Slav.  ČL.  XII.  189). 

chápat  sa  na  někoho  =  sápati 
se  (val.). 

chaplivý  na  něco,  dychtivý,  žádo- 
stivý čeho:  na  peníze  (Jicko). 

charabór,  -a,  n.  charabela,  -e, 
starý  strom,  vetchý  člověk  (Zl.). 

charabura,      slaboch,      churavec 
(Zl.),   2.  plané  jídlo,   na  př.  zemáky 
se  zelím  jalovým  (Vek). 
charampen6í,  křoví  (laš.). 
charamza,  -ze,  nedbalec  (val.). 
charandzovaf,  chorovati  (val.). 
charpa    (charba,    charva),    chrpa. 
charpatí,     drobné    roždí    ježaté: 
Ty    otěpky,    to    je    samo     charpati 
(laš.). 

charúžek,  bouda  ze  zeleného ;  též 
na  Boží  tělo  u  oltářů  jsou  charůžky 
(podl.). 

Charvátka,  studně  toho  jména 
(dok.  191). 

charý,  ošumělý,  škaredý  (Orlová, 
laš.). 

chasa,  svobodný,  mladý  lid  obo- 
jího pohlaví:  Hospodáři  choďá  na 
raní,  chasa  na  hrubú.  Chasou  slu- 
žebnou na  větším  gruntě  je  kravař 
n.  kravařka  (na  záp.  Mor.  pastvec 
n.  pastvica),  dívka  (děvečka),  po- 
hůnek  (pohoničj,  pacholek.  Na  Frý- 
decku  má  sedlák  pohoniča,  prostřed- 
níka, pacholka,  sviňařa,  pasty rku  a 
kuchyňská  dívku.  Na  Podluží  dě- 
večce říkají  >naša  sfužebná<,  pa- 
cholku »náš  čeledín* ;  Před  svobodnu 
chasu  teba  pomtůvajú  (Suš.  547). 
Dyť  ty  nejsi  z  růže  květ,  dyť  je  ešče 
chasy  (i=  chasníků)  ceiý  svět  (Suš. 
211).  Zednici,  zednici,  vy  ste  chasa 
čistá  (Suš.  548).  Bude  vojna  bude, 
bude  verbovaná,  půjde  na  ňu  chasa 
sama    vybíraná    (Suš.   572).     Chaso 

8* 


116 


braniborská,  je  vám  cesta  úzká,  že 
vás  obklíčila  ta  královna  česká  (Suš. 
586). 

chásňa,  -ate,  dítě  obojího  pohlaví, 
dokud  jest  ještě  v  peřince  (val., 
horň.):  Babka  sa  ptata,  jak  chásňa 
okřtiť  (Vlk  3). 

chasnfk  1.  malé  dítě  obojího  po- 
hlaví (val.),  2.  hoch  14— 201etý:  Ja- 
nošek je  hodný  chasník  (Suš.  135). 

chaf,  -ě  =  chatrč  (Dřevohostice). 

chavucný  (?):  Tři  dni,  tři  noci 
jeli  po  tmi  po  chavucnym  (Suš.  775). 

chebdí,  bezoví  (slez.). 

chebto,  koketa  (laš.). 

chebtota,  špatné,  nepodařené  obilí 
a  všelijaké  zboží:  Nekupuj  teho,  je 
to  hebtota  (laš.). 

chebZ|  -u,  bez  černý. 

chebzíí  bezoví. 

chebzík,  syringa  vulg.  (bot). 

chebzoň,  -a,  surovec  (slov.,  val.). 

chechonit  se,  chechtati  se:  To 
sme  se  nachechonily  (dok.  237). 

chechotat  se,  -cu,  zdrobň.  slov. 
chechtati  se. 

chók,  euf.  čert:  Ba  chéka!  Létal 
jak  chék.  Chéci  do  vás!  (Mor.  lid 
102.) 

chem,  gen.  chrnu  =  mech  (horň.). 

chemelif  se  1.  ošívati  se:  Co  se 
tak  dycky  chemelišř  2.  vírem  tančiti 
(chumeliti  se)  laš. 

chemtaf  sa,  -Tu  škrabati  se  ve 
vlasích  (Vah.),  o  dobytku,  když  se 
otírá  bokem  o  strom  (val ). 

chemtoň,  přezdívka  měšťákům 
(Vah.). 

chemtotai  přezdívka  hladné  pýše ; 
hlavně  maloměstské  žebrácké  pýše 
Moravané  dávají  toto  jméno:  Staro- 
jická  chemíota  (Vah.). 

chérum:  Vyvolali  ho  na  chérum 
=  vyprávěli  o  něm  všeobecně,  han. 
(ČL.  XII.  152). 

chtad:  Nemohla  sem  cMady 
zdržet. 

chtádčit,  seděti  v  chládku:  V  ne- 
děfu  odpotedňa  chtádčili  sme  v  za- 
hradě (Vych.). 

chtádečnica,  n.  chtádečník,  be- 
sídka v  zahradě  (val.,  laš.). 


chtadnavý,  trochu  chladný:  Je 
tam  cbtadnavo  =  čerstvo. 

chtadnúcný,  velmi  chladný  (val.). 

chTachonit  sa,  smáti  se  vesele: 
Leze  kočička  po  jabtoni,  až  sa  Ja- 
níček zachfachoní  (slov.,  val.). 

chrachoti  hlučný  smích  (slov.,  val.). 

chtachota,  -ty,  m.    smíšek   (val.). 

chrachotat  se,  -cu,  chfachtat  se, 
silně  se  smáti:  Co  sa  pořáď  chfa- 
choceš,  ty  řehořu  řehořovský  (ž. 
řehufo  řehufovská)?  (slov.,  val.) 

chrachúňaf  sa,  hlučně  se  smáti 
(val.). 

chrachýzňat  sa,  nezbedně  se  smáti 
(slov.,  val.). 

chrám,  -u  =  chlast:  Ešče  aby  aj 
žena  vydětávata  najehochfam!  (Zl.) 

chTamaňa,    nápoj    kravám    (val.). 

chTámat:  Dobytek  chfáme  (pije). 
Požívati  nestřidmě  lihových  nápojů, 
neb  i  vodu  nezpůsobně  píti  jest 
»chrámat<  (slov.,  val.). 

chlamtat,  -mcu  =  chlámat:  Na- 
chlamtal  se  vody  =  hodně  se  napil 
(han.). 

chtap  na  východní  Moravě  nemá 
do  sebe  nižádné  příhany ;  každý  do- 
spělý mužský  jest  chlapem.  »NaM 
cMapi  sú  v  lesis  praví  hospodyň 
o  svém  muži,  dospělých  synech  a  pa- 
cholku. » Vitaj,  Tomšu,  mezi  chtapy,« 
vítají  sousedé  v  hospodě  nebo  jinde 
shromáždění  příchozího  mezi  ně.  Na 
Laších  jest  chlop  tolik  co  manžel: 
Muj  chtop  je  na  pofu.  Chtop  mi 
umřut.  To  je  jeji  chtop ;  chfopek  = 
mužíček.  Chlap  ve  Slezsku  jest  na- 
dávkou, jako  na  Hané  a  jinde. 

chráp:  Vzat  lopatu  a  chfáp  ho 
po  zádoch  =  chlapi,  udeřil. 

chtáj&a,  -ate,  n.,  slabý,  malý  chlap: 
Chlapa  jak  za  groš  bělka  (Slav.  ČL. 
X.  303). 

chtapák,  chlapáh  val.  =  chlapina. 

chrápat  1.  Chlape  tam  snih;  do 
rána  ho  nachfape  na  sanicu  =  pa- 
dati velikými  kusy.  Sněhem  chfape 
(slov.,  val.).  2.  chlemtati,  chlastati: 
Co  sa  ti  fudé  nachfápú  goralky 
(val.).  3.  (iter.  slov.  chlopit),  bíti 
rukou:    VychFápál   mu    (slov.,  val.). 


117 


chtáp6a|  -ate,  n.,  chlapčiskOi  chla- 
pík (Df.). 

chtapec  v.  hoch,  znamená  i  do- 
spělého jinocha :  Šak  je  ješče  chlapců 
dosti,  co  chcó  chodit  k  nám  (Suš. 
245) 

chtapénai  záletnice  (val.)- 

chtapina,  hezký,  statečný  chlapík. 

chtapif  sa  1.  dělati  se  chlapem, 
stavěti  se  silným  (val),  2.  běhati  za 
chlapy  (o  ženské)  val.,  3.  chlubiti 
se:  Chlapi  sa,  že  .  .  .  (horň.),  4. 
=  chtopit,  udeřiti  (val). 

chrápovaný  šátek,  má  velké,  ne- 
pěkné květy  (horň.). 

chtapskýi  výborný:  To  je  chlapské 
žito  (laš.).  To  je  chlapský  pivo 
(Maš.). 

chrast:  Ešče  přídů  chlasty  = 
pršky  se  sněhem,  obyč.  v  dubnu, 
na  podzim  (Vah.). 

chTastaĎka,  hruška  toho  jména; 
když  spadne,  rozbije  se. 

chrastaf,  tlachati  (laš.). 

chrastún,  tlachal,  klevetník  (laš.). 

chTastif  sa,  lichotiti  se  někomu 
(val). 

clírastnúf,  hoditi:  Škoda  je  teho 
másla,  co  sem  do  tych  nudli  chfastla 
(Vyhl.  VI.  XIX.  789). 

chTastoň,  -a,  ochlasta,  piják  (slov., 
(val). 

chrastuhai  tlachalka,  klevetnice 
(laš.). 

chraš6it|  udeřiti  (slov.,  val). 

chTób.  Chlebem  vyrozumívá  se 
nejen  všecko  » živobytí*  (strava), 
nýbrž  i  všecka  živnost,  hospodářství, 
polnost  i  služba.  >Má  svůj  chléb, « 
praví  se  o  tom,  kdo  má  svou  živ- 
nost; kdo  jí  nemá,  ten  »je  na  cizím 
chlebě*.  Kdo  má  těžkou,  lehkou 
službu,  má  těžký,  lehký  chléb;  kdo 
nemá  služby,  úřadu,  >je  bez  chleba,* 
»zhodili  ho  s  chleba*.  Čteme-li  ve 
starých  listinách,  že  ti  a  ti,  »šedše 
se  svého  chleba  na  mou  dědinu, 
sbili  mé  lidi,  učinivše  to,  šh  zase  na 
svůj  chléb,*  vidíme,  že  se  tu  chlebem 
rozumí  tolik  co  dědina,  t.  j.  hospo- 
dářství, statek,  polnost  (Mor.  lid 
129).  Nejvzácnějším  pamlskem  dětem 
býval  » chléb   s  kohoutím   mlékem*, 


t.  j.  chléb  od  příbuzných  neb  od 
sousedů  jim  darovaný,  nebo  » chléb 
se  zlaté  lopaty*,  koupený  v  soused- 
ním městečku.  S  pole  přinášívajf 
dětem  >chlebíčka  od  zajíčka*.  Tak 
totiž  matka  říká  dětem,  dávajíc 
jim  chleba,  jenž  zbyl  dělníkům 
od  jídla  na  poli  (ND.  41).  »Já 
som  nějédot  chfeba  fen  z  jednej 
peci,*  praví,  kdo  chce  říci,  že  mnoho 
zkusil  a  všelikde  byl  (Dob.).  To  mi 
dalo  chfeba  (práce,  namáhání  Vah). 
Musíme  hfeděf,  abychme  byli  na 
svém  chlebě  =  měli  svou  živnost, 
sami  se  živili  (Slav.  ČL.  XII.  45). 
Dy  budeš  na  jeho  chlebě,  půjde  on 
s  kyjem  na  tebe  =  až  se  vdáš  na 
jeho  statek  (Suš.  706).  Staň  si  na 
svuój  chljéb  =  ožeň  se  a  buď  samo- 
statným (Dob.).  Na  takové  chlib,  co 
be  moc  mosela  dělaf,  se  vdaf  nechce 
(Mal  XXIII.  38). 

chlebárňai  -ně,  huba  (žert.) 

chlebíček,  brambor  toho  jména, 
podlouhovatý,  žlutý. 

chlebníki  šraky  s  obloučky  na 
4 — 12  pecnů  chleba,  zavěšené  v  ko- 
moře u  stropu  (dok.   120). 

chlebný  =  chlebový:  V  chlebné 
pece  napekla  vdolku  (Vyhl  II.  206). 

Chleboun,  příjmení. 

chrebůrka,  chlebová  polévka :  vřelá 
voda  osolená,  kouskem  másla  oma- 
štěná,  do  níž  se  nadrobí  chleba 
(Příbor). 

chrebůvka  1.  chlebová  robota,  od 
které  dávala  vrchnost  půl  pečínka 
chleba  na  den  (slov.),  2.  stolní  plachta, 
protože  se  do  ní  zavíjí  chléb  (Kt. 
Dod    I.). 

chremtat,  -mcu  n.  chlamtat 
1.  hltavě  střebati:  Syrovátku  chlemcó 
(Suš.  723).  2.  smáti  se:  Co  se 
chlemceš?  (Jevíčko.) 

chJósta  =  hlísta  (Zábřežsko). 

chlóstanec,  vyšplíchnutá  voda 
(záp.  Mor.). 

chlóstanica,  -ce,  liják  (Maš.). 

chlóstati  šplíchati  vodou  (záp. 
Mor.):  Vechléstl  na  ňé  hrnec  vodě. 
Chléstá  jak  z  potynke  =  je  prudký 
liják  (Maš.).  Prší,  jen  to  chléstá. 
Ten  to  módrosť  ze  sebe  chléstá! 


118 


chllpif  se:  Raná  se  chlipi  (otvfrá). 
Raná  se  rozchlipUa  (laš.). 

chtop  v.  chtap. 

chTóp:  Sedrák  pacholka  Manicú 
chfóp,  chróp  =  chfopil,  udeřil  dva- 
krát po  sobě  (slov.,  val.). 

chTopati  klepati :  ChTope  na  okénko 
(Df). 

chrópat,  bíti  dlaněmi  o  sebe,  tles- 
kati (slov.,  val.). 

chropénai  kráva  toho  jména,  >má 
veliké  fleky,  je  jak  pochlápaná«  (val.). 

chTopený:  dveři  chfopené  na 
sklepě,  dvéře  na  zemi  ležící,  jimiž 
je  přichlopen  sklep  (Vah.). 

chTopícnúfi  int.  slovesa  chfopit, 
udeřiti  pádně  (val.). 

chlopka,  špalda  (v.  t). 

chrópnút  n.  chfopit  (dur.  chfópat 
i  chrápat)  1.  plesknouti:  Při  prodeji 
dlouho  se  smlouvají;  posléze  když 
se  dohodnou,  »chrópnů  si  v  ruce,« 
a  smlouva  hotova.  Slovy  »chlóp  na 
to!«  vyzývá  se  prodavač,  aby  pro- 
dal za  peníze  kupitelem  nabízené. 
2.  =  klopiti :  Schfopf}  uši.  3.  Šaty  jí 
chTópú,  schlottern  (slov.,  val ). 

chtopský,  selský  (proti  panskému) 
Lor.  Chtopsky  hněv,  svízel  (laS.). 

chrp,  srknutí:  Udělá)  dva  chTpy 
a  nechat  tak  (slov.,  val ). 

chfpat,  stfebati:  Večer  sa  nachípu 
kýšky  (Slav.  ČL.  XII.  131). 

chrpícat  int.  slov.  chlpat  (val). 

chtubnai  brambor  toho  jména. 

chTumpi  šubra,  špunk:  Mam  na 
feknici  chfumpy  (laS.). 

chlupáó,  člověk  úskočný  a  vy- 
chytralý (Žďár). 

chtupá6ek|  angrešt  (v.  t). 

chtupaři  přezdívka  soukenníkúm 
(Slav.  ČL.  X.  303). 

chlupatý  jazyk,  mlsný  (Žd^r). 

chlupénka  =  angrešt  (v.  t.). 

chTupét  1.  padati:  Ovoce  schfu- 
pěto  =  opadalo,  než  dozrálo. 
2.  chTupi,  poprchá  (laŠ.). 

chFupka,  cMupeíka,  kapka,  hlt 
(goralky)  val,  horň. 

chtupkaři  přezdívka  soukenníkúm 
(laš.). 

chrustnůf  vodou,  stříknouti  (laš.). 


chruS6e   pí.  f.  =  pfúšče,   lijáky 

(val.). 

chm,    řek  Mach  smutno,   vám  sa 

dobře  sihéje.  strýce  (Vlk  26). 

chmac:  Kočka  chmac,  myšku 
draps  =  chmatla  (ND.  94).  Donde 
k  lůžku  a  chmac  po  BabuSce  (dok.  10). 

chmat  =  chmac:  Kobyla  chmat 
jablko  a  snědla  (Kda  L  69).  Ho- 
spodář chmát  měch  a  smyk  s  ním 
do  kuta. 

chmelí,  coU.  chmel:  Na  tej  tyjce 
chmelí  roste  (Suš.  749). 

Chmellnca,  pl.  m.  =  chmelince, 
trať  (Ostrožská  Lhota). 

Chmersko,  hrud  (v.  t). 

chmert,  euf.  čert:  Ať  íde  do 
chmerta.  To  je  po  chmertoch  dobré 
(Mor.  lid  102). 

chmef :  Je  šidivý  jak  chme£  (han.). 

chmetat  se:  Utíká,  jen  se  chmetá 
=  tak  se    za   ním   práší    (Kunštát). 

chmkaf :  Vlk  počúvaja  to  všecko, 
enem  chmká}  =  říkal  stále:  chm, 
chm  (Vlk  99). 

chmour,  opadalé,  suché  jehličí: 
V  panských  lesích  nedovoluje  se 
chmour  hrabati  (R.  a  Ž.  48).  Kousek 
chmouru  na  stlaní  (Žď.  obr.  6). 

chmuFa,  nimra  fval). 

chmúla,  -fe:  On  je  pořád  jak 
chmůla  =  zachmoulený,  zamračený 
(dok.  87) 

chmúfat  sa,  otáleti:  Len  sa  chmú- 
faj,  ty  chmufo,  až  fa  zazre  ten  bar- 
navý  (vůl),  co  kofe  (Df.). 

chmúlif  se  1.  kaboniti  se,  2.  laš. 
ščeřif  zuby:  Konik  ten  něuhryze 
(neukousne),  ene  se  chmuU.  Smať  se 
nesmět,  ale  se  choť  uchmulil  Na 
Brodsku  »kůA  sa  chmúlí*  praví  se 
o  koni  kousavém:  přitáhne  uši  a 
natáhne  hubu,  jakoby  se  smál,  za- 
tím hledí  ukousnouti  (Df.). 

chňápat  se:  Kdo  se  to  tam 
chĎápe?  =  jde  v  těžkých  botách 
(Jevíčko). 

chňastnout  (-ó-),    uhoditi    (han.). 

chobot,  1.  rozházená  kopa  sena, 
aby  seno  doschlo  (horň.),  2.  jméno 
tratí  (Blansko,  Dešov).  3.  Má  cha- 
lupo na  chobotě  (opodál  osady) 
Maš. 


119 


choča  (pol.  chociaž),  aspoň:  Jak 
byto,  tak  byto,  choča  mě  tam  nebili 
(Lor.)  v.  choť. 

chod|  chůze:  Byto  ho  poznať  ze 
zdafeky  po  chodě  (Slav.  ČL.  303). 
Preněščasná  cuzá  mači,  němóžem  jej 
uhověci  ani  chodom  ani  rečú  (Čerň. 
56). 

choďavái   druh  tance   (Suš.  602). 

chodénai  kráva  toho  jména, 
> pěkně  si  vykračuje*  (val.). 

chodénica,  chůze  (val). 

chodi6ka,   chodník,  stezka  (val.). 

chodincei   pí.  m.,   trať  (Střelíce). 

chodit  v  nářečí  slov.  a  val.  s  před- 
ponami za  české  -cházeti:  Stú- 
nečko  vychodí,  zachodí,  lidé  vycho- 
dili z  kosteta,  pořáď  ešče  lidé  do- 
chodili,  prochodit  sa,  už  sem  od- 
chodit atd.  Choj  —  chojce  (choď, 
choďte)  s  Bohom  =  jdi !  Hupky  choj  1 
=  pojď  (horň  ).  Chodí  jak  duch  (po 
tichu),  jak  Uudná  duša,  btudná  ovca 
(smuten  a  osamělý),  jak  pitomý  (ne- 
řádný), jak  somár,  sotor  (rozdurděný), 
jak  pávica  (pyšná),  jak  s  treterem 
(poplašený);  chodí  za  mnú  jak  tele 
za  krávu  (dotěrný),  chodím  jak  svá- 
zaný, chodí  jak  kočka  s  puchýřem 
(ustavičně  zavazí),  choďá  jak  na 
oféru  (jeden  za  druhým,  na  př.  že- 
bráci). Chodit  pojívá  se  též  s  in- 
strumentálem  doplňkovým:  Chodita 
k  nám  matů  cérkú  n.  bud^  matů 
cérků  (ZL).  Chodile  tak  vagabun- 
dama  po  světě.  On  si  chodi  pánem 
a  já  abych  za  něho  dětat  (Mal. 
XXIV.  67).  —  Chodila  sem  tenkrát 
s  Babuškú  (t.  těhotná)  dok.  267. 

chodura,  tulačka  (val.). 

chodzaó  —  chodzuju  =  chodí- 
vati (Lor.). 

Chochola,  trať  (Blansko). 

chochoiaňa  =  chocholuša^  slepice 
s  chocholkou  (val.). 

chochoratý,  s  chocholkou:  Haj 
husičky  chocholatý  (Suš.  422). 

chocholka,  jablko  toho  jména 
žluté,  kyselkavé. 

chocholouš :  Věnečky  svatební 
byly  vysoké  a  vybíhaly  v  > korunku*, 
v  Kateřinkách  chocholouš  zvanou 
(Vyhl.  VI.  XVIIl.  449). 


chochotúškai  druh  švestkového 
ovoce. 

chochrňák,  velký  vdolek  =  ochr- 
ňái  (v.  t.)  val. 

chojany  laš.  =:  chvojový. 

chojl  laš.  =  chvojí. 

chojlcai  -ce,  větvička  chvojová, 
kterou  se  o  velkonocích  postřikuje 
(Opav.). 

chojka  laš.  =  chvojka:  Chojka 
se  lámala  (Suš.  193). 

chorást  ním  do  síně  =i  praštil 
(Slav.  ČL.  XI.  92). 

Chorava,  příjmení  (mrusky  chol- 
java  =  čistota). 

chotdún  =  kohún  (v.  t.). 

choluj,  -a,  m.,  listové  stelivo, 
drobné  větvičky,    laš.  (Kt.  Dod.  I.). 

chome6ek:  Už  je  jak  chomeček 
1=  sešlý  věkem  (ZL). 

chomota,  kráva  komolá,  bez  rohů. 

chomolý  =:  komolý:  Počké,  pas- 
téřo,  ho  našéch  rolí,  haž  já  vezeno 
naše  chomolý  (t.  krávy)  Bart.  IIL 
526. 

chomtati  -mcu,  lakotně  něčeho 
mnoho  bráti:  Jak  ta  kráva  trávu 
chomce!  (Kunštát.) 

chomtoňi  -a,  kdo  chomce,  slova 
polyká. 

chomút  1.  stroj  na  koně  (v.  tam  I.), 
2.  z=  hřbet,  sprostý  chlap,  3.  ovce 
toho  jména,  je  na  hubě  černá  na 
způsob  chomoutu. 

chomýš, -a,  m.  =  chumáč  (Podl.). 

chop:  Řekl  sem  to  z  chopu  = 
nerozmysliv  (han). 

chórai  kůr  v  kostele  (ZL). 

chomout  (ó-):  Ten  člověk  ná- 
ramně chorne  =  tratí  se,  hubení 
(han.). 

choroba:  To  je  choroba  člověk 
=  neduživec  (ZL). 

chorovat,  churavěti. 

cheruba,  korouhev  (Opav.). 

chorý  1.  churavý,  2.  špatný,  ne- 
podařený, snědý:  chlebíček,  žitečko, 
muka;  chorá  košufa  z  hrubého  plátna 
(val.,  laš.):  U  mamy  si  jedla  žitné 
halušečky,  a  včilej  musíš  jesť  dosť 
choré  klusečky  (Suš.  470).  Koláčky 
nejsou  z  choré  mouky,  ale  z  bílé 
(Kda  I.  57). 


120 


chorýS,  -a,    chorý  (snědý)   chléb 

(val.). 

choť,  manžel :  Co  détaš,  muj  choti 
(Suš.  10).  V  řeči  lidu  slovo  to  ne- 
známo. 

choť  (choť  by,  choť  baj,  choť  až) 
Jicko,  laS.  1.  ačkoli,  byť,  i  kdyby: 
Včif  chodiť  už  nechcete,  choť  vam 
hraju  šumně  (Suš.  59).  Choť  by  mi 
včifej  muzika  hrála,  už  mi  žáden 
mojeho  srdečka  něrozveseli  (Suš. 
351).  Choť  ja  žita  nemam,  afe  ti  ja 
přece  svadběnku  udětam  (Suš.  386). 
Choť  sem  ja  chudobná,  a  šak  mě 
zas  pan  Buh  požehná  (Vyhl.  VI. 
XVIII.  562).  »Bůh  či  pomož,  pro- 
švarna  dzěvucho,  třeba-li  či  pomoci?* 
•  Netřeba  mi  pomoci,  choé  by  přeé 
do  půl  noci«  (Suš.  750).  Chot  se  tu 
pojí  s  inf.  =  i  kdybych  měla  pleti 
do  půl  noci.  2.  aspoň:  Smrči,  míla 
smrči,  zaněchaj  mne  ešče  choč  do 
dně  třečiho  (Suš.  12).  Esli  ně  —  to 
choť  =  tedy  aspoň. 

chotár  =  kotár,  territorium  jedné 
obce,  všecky  její  polnosti  až  po  hra- 
nice obcí  sousedních:  Hovězský 
chotár  je  rozlehlý.  Kotár  arch- 
lebský  (vých.  Mor.). 

chotářif,  hraničiti :  My  spolu  cho 
taříme  (Valaši  s  Uhry). 

chofoj,  -e,  f.,  usušené  větve  lipové 
nebo  jiné.  V  zimě  se  dávají  ohlo- 
dati ovcím  z  listí,  potom  se  spálí 
(Vah.)  =  letina  (slov.,  val.). 

choulný,  (-Ó-),  přítulný,  krotký: 
Chólny  zviře  (Jevíčko). 

chóva,  chování,  strava:  Tachova 
naša  koštovala  na  dzeň  výše  zla- 
tovky.  Má  nádenníka  s  chóvú  = 
dává  mu  mimo  plat  i  stravu  (Dob.). 

chovat:  Kedz  člověk  cjažko  robí, 
musí  sa  dobré  chovac  =  živiti  (Dob.). 

chovací  telacko,  na  němž  lze  něco 
přichovati  (val ). 

chováč,  -a,  kdo  chová  obecního 
býka  za  plat  (Vych.). 

chova6ka  =  chůvka,  plachta, 
v  níž  se  chová  dítě    (Vyhl.  I.  127). 

chovanai  kráva  doma  odchovaná, 
vždy  červená,  trochu  připálená  (val.). 

chovanec  —  chovanica,  děti 
chudších    příbuzných   neb  i  cizí    si- 


roty, jež  bezdětní  hospodáři  za 
vlastní  vychovávají  a  potom  své  živ- 
nosti jako  vlastním  postupuji.  Jména 
svého  takoví  chovanci  nemění.  Na 
Podluží  je  chovanec  vůl  domácího 
plemene  =  našinec. 

chováni  1.  strava:  Třa  (třeba) 
přismyčič  (přinésti)  chováni  z  města 
(laš.).  2.  děvče  dobrého  chování  = 
dobře  vychované,  dobytče  dobrého 
chování  =  plemene. 

chovat  1.  dělníky  =  dávati  jim 
mimo  plat  i  stravu:  Usnesli  se,  aby 
se  každý  sám  choval  =  stravoval 
(Kda  II.  166).  Kupcová  koupila  pa- 
cholkovi na  šaty  a  dobře  ho  chovala 
(Kda  li.  176).  Já  se  s  tebou  nebudu 
chovať,  ty  moc  snfš  (Kda  II.  228). 
2.  chovat  dobytek,  drůbež,  včely 
(ne:  držet!):  Chová  si  páru  koní  a 
páru  vo}ů.  My  medu  nemáme,  my 
včel  nechováme.  3.  opatrovati :  Cho- 
vajú  ho  jak  iskerko  v  pernici  (sedmi- 
krásku ve  květníku).  4.  pochovávati 
mrtvé  (laš.):  Kdy  ho  budu  chovať ř 
Mrtví  chovají  se  na  krchově  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  553). 

Chrábka,  trať  (Blansko). 

chramačkai  kulhávka  (dobytčí 
nemoc)  val. 

chrámata  =  chromazda,  kulhavý 
(s  příhanou)  Jicko. 

chrámaf  1.  kulhati  o  dobytku 
(val.).  2.  Ta  kráva  chrámá  n.  chromce 
=  s  chutí  žere  (Jevíčko). 

chramosta,  bezohledný,  hrubý 
člověk  (záp.  Mor.). 

chramozdai  kdo  má  špatnou, 
těžkou  chůzi  (Zl.). 

chrampat,  nemotorně  jíti  (Jevíčko). 

chránif  se :  Už  se  chranimy  s  pofa 
=:  Stěhujeme.  Chraň  I  =  táhni  (laš.). 

chrapravinai  chrapot  (laš.)  chrap- 
nút  třesknouti,  praštiti:  Chrapnu) 
sebum  (laš.). 

chrapún  1.  hrubec:  Ozef  být 
chrapún  (Vlk  86).  2.  nadávka  vesni- 
čanům od  měšťáků. 

chrapuň,  ospalec  (laš.). 

chrapúňaf,  chraptivě  kašlati  (val.). 

chraslinka  =  trudovačka   (v.  t.). 

chrast,  strup,  vřed:  Má  chrasty 
na  hlavě|  nemože  šatka  strhnut  (sdě- 


121 


lati)  Df.  Na  záp.  Mor.  chrásty  =: 
prašivina. 

chrást  1.  keř,  2.  zelný  chrást: 
když  se  vyřeže  hlávka,  zbylé  listi 
je  chrást,  nebo  když  na  košťále 
hlávky  ani  není,  jenom  řídké  listí: 
Letos  je  zelí  enom  chrásty  (vých. 
Mor.).  Ti  naši  stařenka  sú  enom  jak 
chrásteček  =  všecka  vyhublá. 

chrasfi  -i,  f.  1.  husté  křoví,  půda 
porostlá  hustým  křovím:  V  naší 
chrasti  sú  dvá  zajíci.  2.  sušené  du- 
bové nebo  vrbové  halouzky  na  zimu 
pro  kozu  (Maš.)  =  letina  (v.  t). 

chrástf  =  křoví,  jednotlivé  chrásty 
při  sobe,  ne  tak  husté   jako  chrasf. 

Chrastalka,  trať  (dok.  187). 

chrástaři  -a,  tulák  bez  přístřeší, 
jenž  se  zdržuje  v  chrasti  (::=  č.  rošťák) : 
Mnět  toli  peněz,  a  fčel  chodi  po 
světě  chrástařem.  Odešit  do  světa 
chrástařem  (Mal.  XXIV.  68). 

chrastavá  žába  n.  chrastaňa,  ro- 
pucha (v.  t.). 

chrastěti  křástal,    crex  pratensis. 

chrastnúfi  uhoditi  =  chrapnúť: 
Chrastnut  ho.  Chrastnu}  sebum  na 
zem  (laS). 

chrbát  (laš.)  =  val.  chfpať,  střebati. 

chrbósti  onom.  napodobení  zvuku 
lité  vody:  Chrbést  na  něho,  a  už 
byl  celé  mokré  (Kunštát). 

chrbet,  -bta  i  -beta,  hřbet,  záda 
(slov.,  horft.,  val.):  Už  mně  mojej 
krásy  pomaly  ubývá,  už  mně  ju  šo- 
hajek na  chrbtě  odbíjá  (Suš.  495). 
Vytrh  kerůsi  škutinu  mašíkovi  z  chr- 
beta  (Slav.  ČL.  XIII.  418). 

chrbót  (záp.  Mor.)  =  chrbet: 
Dostal  jích  nepočitanéch  na  chrbót 
(Maš.). 

chrbtovlnai  vepřová  páteř,  hřbet 
vepřový  uvařený  (Zl.). 

chr6ávka|  záškrt  (val.). 

chrePi  křen  (horň.). 

chriplíf,  chrapěti :  Němuóže  vravic 
(mluviti),  chripí.  Som  zachripiý(Dob.). 

chríák,  člověk  churavý,  který  ledva 
dýše  (Frenštát). 

chrmraf,  -Tu,  kašlati  (val.). 

chrmt,  trudovačka  (v.  t.). 

chřňati  chrápati:  DofehAa  pod 
kamna,  už  chřňá  (slov.,  val.). 


chrnúf,  chřadnouti:  Stará  Křú- 
pa}ka  začala  chrnúť  (Slav.  ČL.  XII. 
188).  MamuTka  chrnuli,  až  od  téj 
nohy  umřeli  (Vlk  102). 

chroba6|  e,  f.  coll.  =  chrobáci, 
hmyz:  A  tož  pravíja,  dyž  prší,  že 
néni  toléj  téj  chrobače  (Slav.  ČL.  X. 
468). 

chrobá6ek:  »chódiť  na  chro- 
báčka«,  za  maškaru  přistrojený  a 
hrachovinou  podvázaný  v  končiny 
choditi  po  uzenině  (Vah.).  »Mňj 
chrobáčkul«  lichotí  se  dětem. 

chrobačitý:  Dítě  je  chrobačité  n. 
chrobáčivé  =:  má  drobné  hlísty 
(Vyhl.  VI.  XIX.  146). 

chrobačilvý,  červivý:  Trnek  je 
moc  chrobačlivých  (Slav.  ČL.  X. 
468). 

chrobák  1.  brouk,    2.  červ  (laš.). 

chrobár,    a,  veliký  chrobák  (val.). 

chrobaňai  -ně,  škaredý  chrobák 
(slov.,  val.). 

chrobavéf,  červivěti:  Nám  jabka 
chrobavíja  (Slav.  ČL.  X.  468). 

chromárí  -a,  n, chromáň^-^.,  chromý 
(s  příhanou):  Vás  sa  já  bojím,  vy 
chromáAu  chromý  (Slov.  obr.  I.  115). 

chrómati  kulhati  (val.,  slov.). 

chromkafi  pokulhávati  (val.). 

chroust  (babka)  slově:  chrust 
(slov.,  val.,  laš.,  han.),  májka  (Měřín), 
koza  (Jaroměř),  kozamyška  (Jem* 
nice),  kozomyška  (Budějovice),  slípka 
(Bohdikov),  brón  (Zábřeh)  —  brňák, 
mynář  (na  nitce  uvázaný). 

chroustat  (ó-)  n.  křóstat vořeche, 
louskati  je  zuby  (Maš.). 

chrpútaf  n.  chrpůstaf,  silně  ka- 
šlati s  chrapotem:  Desi  nachtád, 
tož  včil  chrpúce  (val.). 

chřstafi  stříkati:  Začala  z  něho 
chřstať  krev  (Vlk  107). 

chrstnouti  střiknouti :  Vechrstl 
na  Aé  vodo  (Maš.). 

chrt  1.  krtek  (Brň.),  2.  lakomec: 
To  je  chrt,  ten  chrtí  (Jevíčko). 
3.  slámka,  která  má  souček,  s  jinými 
bez  něho,  na  losování:  Táhli  chrta 
=  losovali  (Podl.). 

chřtán,  chřtán:  Tolik  chřtánů 
musím  živit  =  krků,  dětí. 

chrtánit    1.    křičeti,   řváti    (han.), 


122 


2.  Nacbrtánít  500  zl.  =  naSkrtil, 
mozolné  nahospodářil  (ZI.) 

chrtúsit,  rdousiti,  škrtiti:  Ten  se 
něco   nachrtúsi  s  liďma    (dok.  154). 

Chrumtat,  chrápati  (Jevíčko). 

chruňSi  -ně,  nemotora  (val.). 

chrust  v.  chroust;  znamená  také 
slabocha :  Ja  di,  ty  chruste,  teba  sa 
bojím ! 

Chrústovce  pl.  m.,  trať  (Otro- 
kovice). 

chrvátek  (chrvotek),  rukávce  žen- 
ské košile  (Frýdecko). 

chfó6|  -a.    laskavec    (bot)    Peck. 

chtét:  »Co  sem  chfé}  řéct  a  nic 
nedat«,  pořekadlo,  když  si  někdo 
na  něco  zamluveného  za  řeči  zase 
vzpomene  (ZL).  »Chtéťs  necoř«  táže 
se,  kdo  se  na  zavolanou  dostavuje 
=  chceš  něco?  přeješ  si  něčeho? 
(VI.  chtěKs  něco  tehdy,  když  jsi  mne 
volal?)  Šak  sme  se  spolu  chtěli  ce- 
lých šest  let  =  měli  jsme  spolu 
známost,  lásku.  Chceta  sa  pretrhnúc 
=•  skoro  by  se  byla  přetrhla  prací 
(horft.).  Ten  se  hinšich  chlapců  ne- 
bojí, nechce-li  tebe  =  neřkuli,  ne 
tak  (Jevíčko).  Chtěío  se  mi  studenéj 
vody  píti  (Suš.  6).  —  Sloveso  chtíti 
opisuje  jen  kondicionál,  nemajíc  pů- 
vodního významu :  Debe  chtět  spad- 
nóť!  Debeste  chtěli  zmoknót!  = 
kéž  byste  zmokli!  (Mal.  XXIII.  40.) 

chubelica  =  chumelíca  (val.). 

chubtafi  -biu  něco,  krčiti  na  př. 
šaty  (Btcha). 

chubtaf  sa,  chuhoUt  sa\  Nebe  sa 
chuble  1=  kaboní.  Chubolí  sa  =i 
velmi  sněží  (val). 

chudaĎisko  člověk  =  veliký  chu- 
dák (Dob.). 

chudačka  1.  (chudaňa,  val.),  hu- 
bená polévka.  Na  Hané  zavaří  se 
ve  vodě  kaše,  potom  se  zalije  mlé- 
kem; jinde  zavaří  se  kaše  v  pouhé 
vodě.  2  pohančená  kaše  na  řídko 
zasmažená  (Vlk  12),  3.  lesní  tráva 
tenká;  vycpávají  se  jí  polštáře  místo 
žíní  (laš.). 

chudár,  hubený  člověk  i  dobytče ; 
Chudárek,  příjmení. 

chuďatOi  chuděra :  Chuďato  slípka 
hladem  skapala  (dok.  23). 


chudéj,  -a  (val.)  =  chudár;  Chu- 
děj,  příjmení. 

chuděrko,  ubožátko:  To  ditě 
chuděrko  má  se  zle  (Mal.  XXIII. 
162). 

chudina,   iasione  montana   (bot). 

chudiá,  -a,  hubené  dítě  (laš.). 

chudnút,  hubeněti:  Po  téj  nemoci 
hodně  schud}. 

chudoba,  chudobný  lid:  Těšila 
sa  chudoba,  že  sa  jí  polehčí  (Bart. 
II.  327). 

chudobný,  nemajetný,  č.  chudý: 
Chudobném  nido  neide  rád  za  kmo- 
cháčka  (Vlk  4).  Chudobné  vysvěd- 
čení =  chudoby.  Chudobná  kasa 
=  pro  chudé  (Mal.  XXIII.  221). 

chudoun  (-Ó-),  hubený  člověk 
(Brň ). 

chudozňa,  -ně  =  chudina,  chu- 
dobný lid  (Zl.). 

chuďutký,  velmi  hubený  (laš.). 

chudý,  jen  ve  smyslu  hubený,  vy- 
záblý  (člověk  i  dobytče).  Chudý  jak 
deska,  tříska,  chrt,  koráb,  sedm 
drahých  roků,  šindel,  brucok  na  fe- 
lábě,  slabikář  (huba),  jak  by  šočky 
lúpát,  že  by  muh  sirkum  podpalič 
(laš).  Chudé  maso  =  libové;  chudá 
anča,  ryba  ambramis  vimba  (dol); 
chudá  beta,  capsella  bursa  past. 
(bot);  chudé  rytíře,  skyvky  chleba 
nebo  buchty  ve  vejcích  oválené  a 
na  másle  smažené  (val ). 

chuch,  -u,  chuchnutí,  dechnutí 
(Kt.  Dod.  I.). 

chuchet,  -chla,  zámotek  z  koudele 
(Opav.). 

chuchnúf — chúchaf,  dýchnouti: 
Chuchni  na  mě.  Navrtej  do  dubu 
díru,  chuchni  do  ní,  pak  ji  zatluc 
(Vyhl.  VI.  XIX.  146)  laš. 

chujava  =  fujava,  metelice  (Zl.). 

chujavica,  -ce  =  fujavica,  mete- 
lice: Taková  chujavica  vám  byla  a 
tma  jak  v  měchu  (dok.  88). 

chujavina,  zápach,  zvi.  stuchlina, 
puch  chlévní  (laš.). 

chůjka  =  chvojka  (Telč). 

chumák,  člověk  nenasytný  (val.). 

chumeia,' chumelice  sněhová.  Chu- 
mela  s  nechvílou,  neohrabaný  člo- 
věk (záp.  Mor.). 


> 


123 


chumta  (-o-),  chumtavý,  kdo  se 
chumtá,    plete,    matonoha  (Jevíčko). 

chumtati  másti:  Mám  to  všecko 
schomtany.  Pořád  se  chomtá  a  nic 
nehodélá  (Jevíčko). 

chumtafi    -mcu   i  -tám,     ňuhňati 

(laš.). 

chup  (chtup),  muž  zarostlý  (podl). 

chuf  1.  Ja  se  na  tebe  nehněvám, 
ale  chuti  k  tobě  nemam  (Suš.  153) 
=  náklonnost.  Je  mu  to  v  chuť, 
iron.  =  nemilé.  2.  druh  bodláku 
léčivého,  č.  máčky. 

chútečka:  Nemám  ani  chútečky 
na  jídlo  =  ani  nejmenší  chuti.  Ro- 
zina k  ném  nemeta  chútečky  (Vlk  51). 
Pivo  neměto  chútečky  (Zl.). 

chutlivý,  kdo  má  chut  k  něčemu, 
volný,  ochotný,  laš.  (Kt.  Dod.  I). 

chutničkai  jablko  toho  jména, 
velmi  chutné. 

chutnýi  pěkný:  To  je  chutná 
panenka  Maria  (obraz).  To  je  chutné 
diťa  (podl.,  laš.).  Chutná  svetlička 
(světnička)  je  to  =  milá,  příjemná 
(Dob.).  Šohajku  chutný,  strčím  ťa 
do  putny  (Suš.  662).  Je  tu  plno 
kameni,  tož  to  je  chutný  sečeni, 
iron.  1=  příjemné,  pěkné  (Mal.  XXIII. 
163).  To  je  chutný  dávání,  dež  člo- 
věk nic  nemá  (Mal.  XXIV.  343). 
Dnes  je  venku  chutno  =  pěkně, 
příjemno  (laš.).  Chutno  se  nám  tam 
sedělo  (podl.).  Jedl  s  chutnum  chuťum 
=  s  velikou  (laš.). 

chůva,  chování,  strava  v.  chóva: 
Dostane  40  kr.  a  chůvu  (horň.). 
Děkujeme  tomu  domu,  měli  sme 
tam  dobru  chůvu  =  hostinu  svatební 
(Suš.  ^447). 

chůvka,  kus  neširoké,  podlouhlé 
látky  (kanafasu  nebo  trilichu  barevně 
pruhovaného)  na  chování  dítěte  Kdo 
chová,  drží  dítě  na  levé  ruce,  chůvku 
ovine  přes  levé  a  pod  pravé  rameno ; 
pravici  má  volnou. 

chůza,  -e:  Ja  už  na  chůzu  nejsu 
=  nemohu  choditi.  Ty  boty  sú  do 
chůze  těžké. 

chvadaf  n.  k^adaf,  chřadnouti: 
Ze  starým  člověkem  je  to  tak :  chvadá 
pomaly,  chvadá,  až  dochvadá  (slov., 
val.,  laš.). 


chvadavý,  kdo  chvadne,  chřadne 
(laš ). 

chvatabohu  se  zdrobňuje:  chvála- 
božku  (Suš.  446). 

chvarba,  chlubivost:  Chvalba  neni 
chvála,  laš.  (Kt.  Dod.  I.). 

chvallďúra,  -y,  m.,  vychlubač. 

chvalimařa,  -ře,  vychlubačka. 

chválit  sa,  chlubiti  se:  Pochválil 
sa  mi,  že  vyhrál  v  futryji.  Žena  se 
kmotrovi  pochválila,  jak  byla  ob- 
dařena (Kda  II.  186). 

chvant  =  chvancák,  trhan    (laš.). 

chvaŠ6lvý,  chtivý,  bažný:  Hladný 
je  chvaščivý,  jídla.  Je  chvaščivá  do 
tanca;  chvaščivo  i=  dychtivě  (val.). 

chvět,  třásti:  Zachvěješ  višinkú 
(Suš.  383). 

chvástat  sa,  těšiti  se  dychtivě: 
Nechvestaj  se,  že  ti  něco  dá.  Chve- 
stala  se  na  hostinu  Na  maso  každý 
deft  može  se  nechvestat  (ZL). 

chvira.  -ře:  Ta  réž  mosí  chvílu 
schnut  (dlouho).  Máme  chleba  na 
chvífu  (na  dlouho).  To  je  chvíla,  než 
on  přijde  dóm  (trvá  dlouho).  Už  je 
to  chvífa,  co  umřeli  (dávno).  Už  to 
mám  chvífa  (nom. !).  Co  chvífa  budu 
štyry  (za  chvilku).  Co  chvífa  tu  bude. 
Dyby  si  dali  chvífu  (sich  Zeit  neh- 
men).  To  je  chvífú  (počasím,  na  po- 
časí záleží).  To  je  tam  dnes  chvífa ! 
(špatný  čas).  Naša  súseda  je  na 
každú    chvílu    (do   kouta)    dok.  69. 

chvístačka,  silný  průjem. 

chvlstanica,  -ce,  řídké  bláto  na 
cestě. 

chvfstat,  stříkati  blátem  a  p.  (ne 
vodou!):  Už  tam  púščá,  na  cestě 
tak  to  chvíšče  (roztálým  sněhem)  Zl. 

chvfstek,  ruticilla  tithys  (laš.). 

chvojí  coU. 

chvojinka:  Každý  křížek  pokropí 
se  chvojinkou  z  nejlepiich  klasů  zhoto- 
venou a  namočenou  ve  svěcené  vodě. 
Vyhl.  VI.  XVII.  1981.  (Původně 
byla  to  větvička  chvojová,  když 
potom  její  místo  zaujaly  klásky, 
jméno  zůstalo ;  srovn.  pérko  =  kytka 
květinová,  voniČka  =  každá  květina 
zahrádková,  i  která  nevoní  a  p.) 

chvojka,  iuniperus  sabina  i  cu- 
pressus. 


124 


chvojnatýi  jehličnatý:   les  (Maš.). 

chvost  horň.  1.  ocas  (tohoto  slova 
se  tam  neužívá),  2.  lelík,  cop,  3. 
chvost,  luscinia  rubecula  (slez.). 

chvosta6ka  n.  chvástala^  hruška 
toho  jména,  ke  stopce  velmi  súžená 
jako  s  chvostem. 

chyba :  1.  Ona  není  v  chybě,  vy  jste 
v  chybé  =  ona  nechybila  (fig.  113). 
Abych  vám  nezethá),  na  chybu  tam 
budu  dvé  míle  =  jisté,  t.  j.  kdy- 
bych se  vsadil  >na  chybu«,  vyhraju. 
(Zl )  Šverci  hádali,  že  na  chybu  to 
bý}  Jastřabík  =  spíše  on  než  kdo 
jiný.  Ten  kůň  má  patnást  pěstí  na 
chybu,  t.  j.  spíše  víc  než  míň  (Vlk 
40),  2.  Podstatné  ch>  ba  kleslo  v  pří- 
slovce, s  významem  leda,  než,  neli 
(zřídka  ckybé):  V  hospodě  neostalo 
chyba  trochu  sefských  chlapíků  (Vlk 
36).  Kdež  sú  peníze  ř  Chyba  u  vás. 
Dědiny  nevidět  chyba  až  do  ní  vejde. 
Staří  netancúvali  chyba  na  svaďbách 
(Slav.  ČL.  XI.  276).  Peněz  nenosil, 
chyba  dyž  šél  něco  platiť  (Slav. 
ČL.  XI.  435).  »DáS  mi  to?«  »Ťaňu 
chyba  požčaf <  (val.).  Což  bych  tady 
u  nás  věděl  nového?  Chyba  jeden 
mlýn  tady  máme^  a  v  něm  přebývá 
čert  (Kda  I.  44).  Kdež  mrtvé  tělo 
patří  chyba  do  země  (Kda  II.  47). 
Žádný  vás  nevysvobodí,  chyba  ten, 
co  zas  tím  klíčem  odmykaf  bude, 
kterým  já  vás  zamykám  (Kda  II.  181). 
Tesaři,  zedníci,  to  sú  řemesnici; 
nigde  jich  nenajde  chyba  v  pálenici 
(Bart.  III.  798).  Kdož  pak  by  Sél 
inší  chyba  najmiléjSi  (Suš.  94).  Noc- 
lehu vám  nedám,  chyba  bych  vám 
data  v  téj  pustéj  stodole  (Suš.  793). 
Komu  bych  jich  (rukou)  podala 
chybé  Janko  tobě  (Suš.  187).  3. 
Z  příslovce  vyvinula  se  předložka: 
Všece  přešle  cheba  Obzene  (Mal. 
XXIV.  138).  Všeci  tam  byli  chyba 
sóseda  (Kunštát)  =  kromě. 

chybafi  házeti:  Něchyboj  kamy- 
ňami.  Vychybuje  hnůj  (Frýdecko). 
A  choji  (chvojí)  lámala,  pod  kočár 
chybala  (Suš.  146). 

ohýbafi  chyběti,  nedostávati  se: 
A  co  by  tobě  mělo  chýBaťř  (Vlk 
26.)     Děti    žgavraty,    že  jím    chýbá 


toho  lebo  toho  (Vlk  101).  Chybato 
kobzoli  (laš.). 

chybět:  Jedneho  chybělo,  baranka 
lysého  (SuS.  133). 

chybit:  Pohanka  chybila,  réž  se 
nezrodila.  Suš.  536  (obyč.  pochybila 
=  neurodila  se).  Ež  vas  chybí  dě- 
dina =  až  minete  dědinu,  konec 
dědiny  (laš.). 

chybný:  Ona  je  též  časem  chybná 
=  chybuje  (Jicko).  Každá  (nevěsta) 
jaksi  chybná  byla  =  měla  jakousi 
chybu  (laš.).  Chybný  na  oko,  na 
ruku,  na  nohu  =i  nemá  zdravé  oko, 
nevidí  na  ně  dobře  atd. ;  chybný  na 
řeč  =:  koktá. 

chybovat,  chyběti,  nedostávati  se : 
Chybuje  mi  ešče  pA  lokťa  (Zl).  Keď 
sme  šli  na  hody,  bylo  nás  jedenást, 
keď  sme  šli  z  hodd  dom,  chyboval 
jeden  z  nás  (Suš.  721).  Jedna  (ovca) 
mu  chybuje  (Bart.  II.  67). 

chybující:  Sme  všeci  chybující  = 
všeci  máme  své  chyby. 

chycený:  Plíca  má  chycené  = 
nakažené  (Zl.).  Maso  je  chycené  = 
nasmrádlé;  pivo  =  nakyslé;  zemáky 
z=  namrzlé;  chleb  =  od  piesniviny 
a  pod. 

chychnit  se  =  chychotat  se, 
smáti  se  potutelně:  Všeci  sejí  chlo- 
stale  (hlasitě  smáli)  a  névic  se  chy- 
chnil  kovář  (záp.  Mor.). 

chychoň,  -a,  smíšek. 

chychura,  -fe,  ženský  smíšek. 

chýlit  se :  Chýlí  se  ke  dni  bílému 
(Suš.  151). 

chyrkemi  schýleně,  sehnutě :  utěkať 
chylkem  =  úprkem  (laš.). 

chyty  =1  nachýlený  (laš.). 

chynúf  (=  chybnúť,  srv.  chybať), 
hoditi:  Chyň  po  nim  (Frýdecko). 

chýr  1.  pověst :  chýr  pustit  o  něko  m 
=  rozšířiti  pověst.     Nebude  u  tec 
Švagerů  také  toléj  těch  peněz,  jaké 
chýry    děíajú    (Vlk    65).     2.    křik.. 
Dělali  takové  chyry  (laS.). 

chýra.  bravura:  dželač  chyru 
(Lor.). 

chyraó  áe,  pyšniti  se  (Lor.). 

chýrečnýi  znamenitý,  proslulý: 
Něni  to  chýrečné  =  není  po  tom 
mnoho  (Dob.). 


> 


125 


chýrný,  vychválený,  vyhlášený, 
rozumný  (val.). 

chystání:  Zabil  Heřman  lani,  aby 
měl  hostům  chystání  =  co  chystati 
(Suš.  82). 

chystat  trávu,  trhati  na  poli  (han.). 

chyt:  Milý  Jura  chytl  ho,  do  země 
jím  uhodil  =  chytil  (Kda  I.  116). 
Chíap  chytl  ho  pod  krk  (Zl.). 

chytána,    détská    hra   (ND.  173). 

chytanda  val.  =  chytána. 

chytaf  sa:  Už  sa  ho  též  tá  čer- 
tová pýcha  chytá:  Toho  sa  nic  ne- 
chytne =  toho   nic  nedojme   (val.). 

chytit  se:  Krku  se  ho  chytila 
(s  dvěma  genitivy)  Suš    189. 

Chytky,  fortele  (Lor.). 

chytravý,  co  hněď  chytne :  nemoc 
(nakažlivá),    člověk    (zlobivý),   látka 


(která  hned  chytne  barvu),  ditě 
(chápavé). 

chytnut:  Chytla  s  chuťú  na  sýr 
=  dala  se  s  chutí  do  něho.  To  (ta 
látka)  nechytne  barvy.  Oblúk  vinný 
se  chytne  =  ujme  (dok.  146).  Viz 
chycený. 

chytro,  honem:  Chytro  poď 
(horň.)     Je   to   na   chytro   urobené 

(Df.). 

chytrosf:  Chopit  sa  chytrosti  = 
vymysliti  si  vytáčku,   výmluvu  (Dí). 

chytrcvaó,  mudrovati,  vymýšleti 
(Lor.). 

chytrý:  Ty  si  chytrý  enom  to 
udělat  =  ty  to  neuděláš  (Zl.).  Ty 
si  chytrý,  afe  tak  něco  dobrého  zesť 
(val.).  Je  to  chytré  =  nedobré,  ne- 
pěkné: jídlo,  šat  (Zl.). 


I     J 


i  uvozuje  vokativ  nadávky  udělené 
tomu,  kdo  je  přistižen  při  zlém 
skutku:  I  ty  sloto  jedna,  já  ti  dám 
pást  na  lúce!  I  vy  darebáci,  tož  vy 
tak? 

ihrát  sa,    ihrál  (Df.)  =  hráti  si. 

(ohuchúl  výskot. 

indich,  indigo,  modřil. 

inu  (ino,  nu,  no),  ano  (laš). 

inym,  jenom  (Karlovice). 

iver :  Ked  prvý  ráz  zataí,  iver  od- 
skočila (Bart.  III.  1)  =  ivero.  Zvláštní 
tvar  I  srovn.  ib.  isker,  f.  =  iskra. 

ivero.  »Dyž  rubeme  dřevo  (strom) 
hrubé,  tož  ty  třísky,  co  odletujú,  sú 
ivera.  Z  toho  ivera  odletujú  třísky* 
Ivero  je  tedy  výsek,  způsobený  ve 
stromě,  aby  podťatý  strom  padl  na 
určenou  stranu,  i  třísky  vyseknuté 
z  ivera  (Vych.).  Ivero,  ivorek,  coll. 
ivorie,  tříska  (val.,  horň.).  Srovn. 
pol.  wiór. 

Ja  1.  Slovcem  tímto  počínává  se 
odpověď:  »Kde's  to  kúpílř«  »Ja 
v  Holešově.*  »No,  jak  to  byloř* 
»Ja  šak  vy  to  také  víte«  (srovn.  a). 
2.  uvozuje  se  mírný  zákaz:  Ja  dil 
ja  nech  toho !  ja  co  bys  tam  chodil 
(=  nechoď  tam).  3.  v  písních  bývá 


na  počátku  verše  jako  předrážka 
bez  zvláštního  významu:  Ja  dolina, 
dolina  (Suš.  242).  Ja  moja  děvečko, 
nestaraj  sel  (Suš.  265.) 

JabĎánka,  jabková  polévka  (val.). 

Jabčenica,  kaše  z  rozvařených 
jablek  (val.). 

jabko;  jabuko,  jabúčko  (horň.). 
Kde  i  bramborům  jabka  říkají,  tam 
rozeznávají:  stromsky  jabka  (hor), 
jabióška  jabluňovy  (Brň.),  jabka 
ščepovy  (záp.  Mor.) 

jabtečník,  agrimonia  eupatoria 
(slez.). 

Jablisko,  pole  bramborové  (Ji- 
mramov). 

Jabloň  mase.  (Skreje  u  Doubrav- 
níka). 

jabtýško  =  jablíčko. 

jačet:  Zpíval,  až  v  horách  jačelo 
(se  rozléhalo)  Kda  I.  158.  Nějač! 
=  nevřešti,  neplač  (Dob.). 

ja6meň,  ječmene  zrno  (na  oku) 
Vyhl.  VI.  XIX.  150. 

jačmenky,  pl.  m.,  kroupy  z  ječ- 
mene   (>krupy  su  z  pohanky «)    laš. 

Ja6myk,  ječmínek,  ječmene  zrno 
na  oku  (laš.). 


126 


Jadat  se,  jediti  se,  vztekati  se 
(záp.  Mor.). 

Jádernica,  hruška  toho  jména. 

jadét  i  dadlt^  palčivě  svrbéti:  Už 
mne  tá  bofačka  jadí  kotem  a  kotem 
(Vych.).  BoTačka  ho  začata  jadif 
(Slav.  ČL.  XII.  188).  Jadí  ma  v  zube 
(Jicko). 

Jadivý,  svědivý,  palčivý:  Doptati} 
ty  najjadivéjSí  dtuhy  (val.). 

jadlisko,  držadlo  lžíce  (Dob ),  to- 
poro  na  železné  vidly  (Df.). 

jadovaf,  otravovati:  Dostata  som 
šohaja,  hada  jadového,  ten  ma  budze 
jadovac  do  skonánja  mého  (Čerň.  40). 

jadrnét  sa,  dělati  se,  stavěti  se: 
Ja  di,  nejadrh  sa!  (Brodsko.) 

jadrný,  co  má  jádro,  životní  sílu, 
pěkný  vzhled  a  p.:  ovoce  (pěkné, 
vzhledné),  vůl  (»má  jádro«,  dobrý 
na  maso),  kotě  (to  bílé  koťa  je  moc 
jadrnější  ež  to  černé  =  čilejší), 
máslo  (»jak  íkry«),  obilí  (pěkně 
vzrostlé),  chtap  (zdravý  a  silný),  ja- 
zyk, huba  (» dobrá  vyřídilka*),  řeč 
(zřetelná,  jasná). 

jagar,  xsiy^ví^z\  jagarna^  myslivna 
(Podl.). 

Jagata,  akát,  laš.  (Kt.  Dod.  I ). 

Jagoš,  příjmení. 

Jahňačka,  vlna  s  jehAat  (Slav. 
ČL.  XI.  93). 

Jahoda,  kráva  toho  jména,  »sama 
červená,  co  nemá  nikde  nic  bílého* 

(val.). 

Jahodí,  jahodové  trsy. 

Jahodňatka,    hruška  toho  jména, 
»má  chuť  jahodovou.* 
Jahřabina,  sorbus  aucuparia  (bot). 
JahuFka,  jehnička  (val.). 

Jachat,  jíti,  běžeti:  On  na  to  nic 
nedbat,  pro  Verunku  jachaí.  Dyž 
přes  město  jachali,  pěkně  bubnovali 
(Bart.  III.  19).   Hde  jacháš?    (Maš.) 

Jáchymova  masf,diaculum(Třešť). 

Jak,  Jako.  Oba  tyto  tvary  jsou  sice 
původně  významu  stejného,  avšak 
lid  je  rozlišil,  užívaje  v  určitých  spoje- 
ních   buď   toho    neb    onoho    tvaru, 


málo  kdy  obou  vedle  sebe.  Pročež 
i  my  tu  pojednáme  o  každém  tvaru 
zvláště. 

I.  Jak  1.  vyjadřuje  zpksob  a  miru: 
Te  debe  mnéfe,  jak  nemajó,  s  téma 
be  neobstáta  cetá  dědina.  Debe  befe 
penize,  jak  nésó,  tož  be  to  s  nama 
ináč  státo.  Debech  dětat  u  druhy  ho, 
jak  je  fčel  nádenik  vzácné,  taky  be 
mně  to  dovezí  (Mal.  XXIII.  43). 
Abys  mi  načítá}  (peněz),  jak  je  v  rybě 
kostí,  ty  mi  nezaplatíš  mojí  pocti- 
vosti =  co,  kolik  (Bart.  II.  378). 
Koštuje  to  20  zl.  jak  jeden  grejcar 
z=  ani  o  grejcar  méně.  2.  Po  kom- 
parativé  =  neé\  Ty's  dostát  větší 
kus  jak  já.  Naši  staříček  sú  starší 
jak  vaši.  Néni  horší  jak  dyž  je  zle. 
3.  jak  kdo,  jak  kerý^  jak  kde,  jak  kdy 
v  odpovédech  na  otázky  dilem  při- 
svidčuje^  dilem  opak  tvrdí  \  Ptatíja 
vám  všeci?  >Jak  kdo;  nekerý  zaplatí 
hněď,  iný  ostane  díužen.*  Sů  ty 
jabka  dobré?  >Jak  keré;  nekeré  ešče 
néjsú  zaležené.*  Je  u  vás  hodně 
ovocař  »Jak  kde;  v  nekerých  dědi- 
nách je  ho  dosř,  u  nás  enom  jak 
by  pohodí}.*  4.  s  opakovaným  sub- 
stantivem určujicim  čas  znameuá  tolik 
co  kačdý:  deň  jak  deň  =  každý  den, 
večer  jak  večer  =i  každý  večer  atd. : 
Včil  je  deň  jak  deň  peklo  (dok.  162). 
V  nekerých  domech  rok  jak  rok 
dobytek  vykape  (dok.  125).  — 
Spojení:  jak  je  den  (rok  atd)  dlúhý 
znamená  tolik  co  celý  den,  rok  atd. :  *) 
Jak  je  deň  dtúhý,  dyby  slámku 
křížem  přeíožíl  (Zl.).  Dcera  chodí 
jak  je  rok  dlouhej  na  tovarych 
(dok.  107).  5.  jak' tak  s  opakovaným 
týmž  tvarem  slovesným  vyjadřuje  se- 
silniný  déj\  **)  Mynářský  vzal  tatar 
a  vodního  muže  jak  mele,  tak  mele 
=  bije  hlava  nehlava,  co  nejvíc  může 
(Kda  II.  259).  Tesař  vyfezaci  na 
střechu  jak  kuří,  tak  kuří  =  dýmí 
jak  z  komína  (Slav.  ČL.  X.  469). 
Jak  ho  tam  čepcuje,  tak  ho  tam 
čepcuje  (Slov.  obr.  1.  15).  Vyletí 
do  síně  a  popadňa  kosu  jak  ňú  mtátí, 


*)  V  tomto  spojení  spojka  y^z/t  má  přízvuk. 
**)  V  tomto  spojení  obě  spojky  mají  přízvuk. 


\ 


127 


tak  ňú  mlátí.  6.  V  predvitich  pod- 
minečných  vét  neskutečných  jak  s  po- 
sitivem zastupuje  ^sebe*  s  kompara 
tivem,  jehoš  v  nářečích  není;  při 
slovese  zastupuje  >sebe  více* :  *)  Debe 
be}  jak  chetré,  přeci  ho  ošidi.  Debe 
jaké  (=  jak  veliký)  ten  statek  bel, 
tož  mosi  prasknóť,  tak  utráceja  (Mal. 

XXIII.  229).  Dyby  jak  votál,  žádného 
se  nedovolá.  Dyby  jak  prosil,  ne- 
dostane nic.  (Vedle  toho  také:  ať 
volá  jak  volá  atd.)  V  jiných  vHách 
jak  s  positivem  má  význam  elativw. 
Ale  to  už  ju  (čepičku)  mělo  ditě 
jak  diúho  na  svátek  =  velmi  dlouho 
(dok.  13).  l.jakby  příslovečné:  Viděl 
sem  tam  jakbe  chlapa  kfečeť,  a  nic 
tam  nebelo.  Mně  se  zdálo,  že  tam 
jakbe  nemosel  beť  =  snad.  Má 
jakbe  padóci  nemoc.  Meslim  só  ti 
chlapci  skoro  sténi,  jenem  Janek  je 
jakbe    věci    =    snad    o    něco    (Mal. 

XXIV.  347).  8.  jak  dyz  příslovečné: 
Ten  chlib  je  těžké  a  jak  dež  vizne 
v  zubech.  Ti  se  tam  už  nastojijó; 
fčef  se  mně  zdá,  že  se  jak  dež  roz- 
cházijó.  Teto  botě  budó  jak  dež 
věci,  afe  moc  si  to  neudělá  =  jakbe, 
snad  o  něco  (Mal.  XXIV.  347).  Bylo 
to  jak  dy  na  schval  (laš.).  9.  Spojeni 
jak  živ  považuje  se  za  jedno  slovo 
a  často  se  ho  užívá  jako  příslovce 
bez  náležité  shody:  To  zme  ešče  jak 
žev  nevidčfe.  On  od  jakživa  nic  ne- 
dělal. To  je  jak  ževo,  že  s  tebó 
pudem  =  tof  se  rozumí  (Mal.  XIII. 
223).  10.  Ve  spojeni  se  záporným 
slovesem^  jmenovité  se  záporným  slo- 
vesem býti  spojka  jak  {jako)  napo- 
máhá stručnosti  výrazu:  Nejedl  sem 
jak  včera.  Neviděl  sem  ho  jak  loni. 
Nebyla  sem  s  milým  jak  v  nedělu 
večer  (Suš.  288).  Néni,  Bože,  jako 
ženská  mladá,  dyž  ona  sa  rozveselí 
z  rána  =  nic  příjemnějšího  (Slav. 
ČL.  XI.  276).  Néni,  néni  jako  dobře 
dělat,  nebude  se  pán  Bůh  na  nás 
hněvat  =i  nic  lepšího  (Suš.  611). 
Néni  jak  vám  =  nikomu  tak  dobře. 
Néni  jak   v  fétě,   po   téj    zimě  néni 


nic  =  nikdy  tak  dobře.  Néni,  Bože, 
jak  o  svatej  Anně,  dyž  si  sedlák 
žitečka  nažne  (Bart.  I.  78).  Dnes  ani 
nebyl  jak  jarmak  =  byl  slabý  jar- 
mark. Dnes  ani  néni  jak  neděfa  = 
nesvětí  se  náležitě  a  p.  (Zl.).  Ne- 
měla ju  (dceru  jako  chovat,  musela 
ju  do  služby  dat  =  neměla  >pro- 
středků*(!)  (Bart.  III.  34).  11.  jak 
a  kerak  spojuje  se  za  vétším  dů- 
razem: Nevím,  děťátka,  jak  vás, 
kerak  vás  tým  masem  počídiť?  (po- 
děliti z  mála).  Nemám  jak  a  kerak 
(z  čeho  živ  býti).  Néni  jak  a  kerak 
(není  peněz).  Dyby  bylo  jak  a  kerak, 
fedaco  by  sa  ináč  dělalo.  Jak  a  kerak 
vyživíš  včil  sebe  a  pět  krků  z  holých 
ruk  (dok.  90).  Neměli  zme  jak  kerak 
:=  neměli  jsme  peněz.  Pane,  bélo 
nám  jak  kerak  =  všelijak,  nevalně 
(fig.  17).  Letos  je  ovoca  jak  kerak 
=  hojně  (val.).  Svinstva  všady  jak 
kerak  =  plno  (dok.  93).  12.  Spojka 
jak  uvozuje  vety  a)  časové  (jak,  jak 
věrně,  jak  ruče  =:  jak  mile):  Jak 
zme  tam  přišli,  hněď  zme  viděli,  co 
je.  Budeš  mě,  céro,  živiti,  jak  ne- 
budu mocť  robiti?  (Suš.  118.)  Komu 
košulenku  šiješ?  To  tobě,  synečku, 
jak  pomašíruješ  (Suš.  583;  var.  až). 
Jak  věrně  sníh  sléz,  vypravili  sa 
(Slav.  ČL.  X.  38).  Jak  ruče  odjeli, 
ztratila  paměť  (Vych.).  Jak  to  rúčej 
zeseče  .  . .  (LN.  II.  64).  b)  podmí- 
nečné: Jak  máte,  dajte.  Jak  mi  do 
posledního  nezaplatíš,  vrátíš  mi  krávu. 
Jak  sa  ti  nefúbím,  hfedaj  si  iného 
(Suš.  88).  A  jak  ti  nezdrží  konopný 
provázek,  daj  sobě  udělat  cigánom 
řetázek  (Suš.  335).  Jak  by  tak  bylo, 
půjdu  se  hospodáře  zpytať  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  120).  c)  připouštéci**)'. 
Tom  já  také  rozumím,  jak  sem  ne- 
študyrovál.  Jak  su  groša  potřebný, 
toho  bych  si  nevzáf  na  svědomí  (Zl.). 
Jak  mne  nohy  bolíja,  trúfám  si  tam 
přeca  dojíť.  Jak  su  po  nemoci,  tolik 
přeca  ešče  unesu  (val).  Jak  nemohl, 
přeci  tam  šil.  Jak  je  on  chetré, 
přeci   ho    oSedil    (Mal.   XXIII.   43). 


*)  V  tomto  spojení  spojka  y^i  má  přízvuk. 
**)  Ve  větách  připoubtčcích  spojka  ya>&  má  přízvuk. 


128 


Jak  to  belo  naše  plemeno,  nebeli 
hodni  ti  engličti  (koné)  podať  im 
vodě  (fig.  71).  d)  příčinné:  Befe  be 
nás  rozmačkafe,  jak  se  na  nás  tlačife. 
Za  Aó  to  tak  hučeto,  jak  beta  na- 
strojená. Snáď  bech  ho  be}  zabit, 
jak  sem  bet  zlé  (Mal.  XXIII.  42). 
Srov.  tak  a  co  tak, 

II.  jako  1.  určuje  podrobněji  (^=totii) 
neb  opravuje  výrok:  Bylo  to  v  lété, 
jako  o  Janě.  Sak  on,  jako  MfgaTa, 
bude  z  toho  osožný  (Vlk  65).  Za- 
búřili  na  Kaču,  jako  na  stará  Ma- 
dérku  (Slav.  ČL.  X.  302).  Potom  ten 
vdovec,  jako  její  muž,  dycky  čút 
cosi  šramotif  (ib.  370).  Chťél  sem 
mu  to  prodat,  jako  ne  prodat,  chťét 
sem  mu  to  pronajat.  Byta  sem  tam 
s  Franckem,  jako  s  Jozefem  =  vlastně 
ne  s  Franckem,  nýbrž  s  Jozefem 
(Srovn.  šak  3).  2.  =:  tušim,  snad: 
To  sem  jako  já  mět  udětat,  a  ne  ty. 

3.  =  prý:  Vzal  oba  k  sobě,  aby 
jím  jako  bylo  veselo.  AFe  ona,  že 
půjde  pro  tatíčka,  že  jí  mosíja  jako 
šaty  dat  (Zl.).  Oni  jako  že  sa  chtěli 
(Jicko).  Potom  byla  přehlídka,  a  tož 
abych  jel  jako  dom  (Vyhl.  I.  106). 
Časně  ráno  dívka  zvala  (na  přístku), 
kde  béla  jaká  cera  lebo  dívka,  abe 
jako  přešla  =  pravíc,  zvouc  (ib.  110). 
Špaček  uctivě  poprosel  (kmotrů), 
jako  že  jich  ve  staveAó  přebelo 
(ib.'115}.  Stará  si  povidala,  že  jako 
sám    do    Řéma    netrefím    (fig.    75). 

4.  jako  s  opakovaným  týme  substan- 
tivem znamená  stejnost  v  Šech  jedinců 
toho  druhu*):  Pes  jako  pes  =  každý 
pes  stejný.  Darebák  jako  darebák. 
Klobouk  jako  klobouk  (ein  Hut  wie 
der  andere).  Nůž  jako  nůž  (Kda  I. 
39).  Užívání  není  jako  užívání;  za 
to  já  nejsem,  když  špatně  užívala 
(fig.  109). 

Jiného  vyznawu  je  toto  spojeni, 
kdyé  opakované  slot'o  se  spojkou  jako 
(jak)    znamená   touž  osobu  nebo  véc: 


Jozef  jak  Jozef,  ten  už  je  tovaryšem 
horší  je  s  Franckem,  ten  ešče  ani 
školy  nevychodíl.  Letos  jak  fetos, 
horší  bylo  loni  =  letos  je  ještě 
dobře.  Pit  jako  pit,  enom  kde  pe- 
níze brat  =  ono  by  se  pilo,  jenom 
kdyby  bylo  peněz.  Vypožčať  jak 
vypožčať,  ale  horší  oplácať  (Slav. 
ČL.  XII.  44. 

5.  jako  (jak)  uvozuje  skrácenou  vitu 
příčinnou'.  A)  Oškera  býl  včera  zas 
až  do  pů  noci  v  hospodě.  B)  Jako 
Tump  =  vždyř  je  to  lump,  což  ji- 
ného    lze     od     lumpa     očekávati? 

A)  Čísi  ogaré  nám  byli  na  střešAách. 

B)  Inu,  jako  chlapci.  Natož  já,  jak 
hlúpá,  sem  na  to  svolila  =  dyž  sem 
byla  hlúpá  (dok.  202).**)  Srovn.  dyé, 

jakořka  slýchati  všude  na  Moravě 
za  spisovné  takořka. 

Jakoubek,  angrešt,  coll.:  Šli  sme 
na  Jakoubek,  trhali  sme  Jakoubek 
(Třešťj. 

jakový  =  jaký  (horň.,  val.):  Ja- 
kový hospodář,  taková  gazdina  (Suš. 
533). 

jak  se  patří:  Rozešli  sa  jak  sa 
patří  =  v  pořádku.  Jaksepatří  = 
pořádný  se  skloňuje:  Mám  jakse- 
patřího  pacholka  (Zl.).  Ten  náš 
krejčíř  neušíje  nic  jaksepatřího  (Zl.). 

Jaksi :  Jaksi  se  mi  to  nedaří  (ani 
nevím  proč).  Ach  což  je  on  neveselé 
jaksi  (Suš.  397). 

jakubínka  (jakůbka,  jakubunka 
laŠ.)  hruška,  jablko  i  brambor  zrající 
o  sv.  Jakube. 

Jaký:  Jaké  je  to  ochlazení,  dyž 
tu  néni  potěšení  (Suš.  151)  =  co 
je  po  takovém  ochlazení.  Do  hospody 
Tudé  půjdu,  dyby  jaká  bída  byla  = 
sebe  větší  (Slav.  ČL.  XII.  84).  Jaké 
naše  bránění,  dyž  zme  porubaní  = 
jak  jsme  se  mohli  brániti  (Bart.  I. 
23).  —  Vyjadřuje  jako  spojka  jak  pří- 
činu: Já  nczdržím,  jaká  je  tu  zema. 
Zrovna    hořel,    jako    mněl    horkosť 


*)  V  tomto  spojení  spojka  y^j/tť?  má  přizvuk. 

**)  V  tomto  spojení  spojlcz  jako,  jai  má  prízvuk:  Vojáci  bele  náturni  (vášniví) 
jak  Maďaři  (fig.  74),  t.  j.  vojáci  ti  óylť  Maďaři,  a  od  Maďara  neUe  ničeho  očekávati 
než  »náturnost«.  Je-Ii  však  spojka  jak  bez  přízvuku,  má  význam  prosté  srovnávací, 
a  věta  znamená,  že  vojáci  ti  nebyli  Maďaři^  ale  počínali  si  vášnivé,  jak  je  zvykem 
a  povahou  Maďarů. 


I 
f 


129 


(Mal.  XXIII.  43).  Zas  musel  ten 
chléb  jist,  jaký  hlad  čarodějnice 
naň  dopustila  (Kda  I.  86).  Valašsky 
též:   takový   hlad,    co   takový   hlad. 

Jaký  taký:  Jaký  taký  výděíeček 
přeca  při  tom  bude  (=  i  když  ne 
veliký,  přec  aspoň  nějaký).  Já  ešče 
bych  býl  jaký  taký,  afe  ruka  nechce 
stúžit  (ještě  dosti  zdráv).  Výmluva 
jaká  taká  (fig.  111). 

jakýsi:  1.  Nebuď  jakýsi  a  po- 
slechni přeca  1  (=:  nebuď  svéhlavý, 
neústupný  a  p.).  Di  ty  jakýsi!  Su 
jakýsi  nemocný  (=  nevím  ani  sám, 
co  mi  jest)  Zl.  Znal  též  Větáčku  a 
pravil  o  ni  hned,  že  je  jakási  (Slov. 
obr.  II.  90).  Bylo  by  to  jakési,  dy- 
bychme  Im  to  neudělali  (z=  nepěkné, 
neslušné)  Zl.  Ty  darebáku  jakýsi! 
Ty  sloto  jakási!  (Zl.)  Ja  počkaj 
šelmo  jakási  (Suš.  243).  A  ona  mi 
povídala,  že  je  smutná  jakási  (Bart. 
III.  248).  2.  Spojuje  se  často  se 
spojkou  jak:  Ten  člověk  je  jakýsi 
jak  hlúpý.  Ona  je  jakási  jak  potrhlá 

(Zl.). 
jakýž:   Jakýž  tu  pán!  Čerti  vzali, 

jakáž  tu  paní!  praví  se  o  tom,  kdo 

si  hraje  na  pána  (Vah.). 

jatovcová  poFévka:  Dyž  néni 
masného,  tož  sa  uvaří  »jalovcová« 
:=  jalová  (slov.). 

Jalovčák,  mladý  býk  pro  jalovice 
a  mladé  kravky  (han.). 

Jatovinka,  bobule  jalovcová. 

jatovizeň,  -zně,  f.  =  jalovina  (val.). 

Jatůvka  =  jalovice. 

jatový:  Tobě,  sestro,  Styry  krávy 
dojné  a  štyry  jalové  =  které  ne- 
dojí  (Suš.  154).  Rohlík  jalový  =  ne- 
mastný, makový  (Slav.  ČL.  XI.  433). 
Jalový  potok,  »co  neteče  na  mlýn; 
na  mlýn  teče  struha*  (Brň.). 

jarubňák,  hrnec  z  černé  hlíny, 
z  Jalubí  u  Velehradu. 

Jamet,  -a,  m.  Qamela,  jamelo,  ja- 
melí)  =  jmelí. 

jamkai  dolinek,  slabina  (Brumov). 

jámo  tamO|  sem  tam:  Jako  tyn 
kuň  chodži  coái  jámo  tamo!    (Lor.) 

jamovítý:  Keré  zemňáky  sú  pěkné 
hladké,  sú  fepší  než  ty  jamovité 
(Slav.    ČL.  X.  141). 

Bartoi:  Dialektický  sloirník  morairský. 


Jan  je  jméno  křestní,  Ján  je  svatý. 
Na  sv.  Jána  —  zavolaj  Jana.  Po- 
něvadž Jan  znamenává  hloupého 
Honzu,  vařbuchtu  a  p.,  říci  sv.  Jan 
pokládal  by  lid  za  hrubou  blasfemii.  — 
Má  Jana,  Jan  mu  sedí  na  zádech 
=  lenoch  (Olom.). 

Jána,  kus  záhona,  který  ženci  za- 
stoupí, žnouce  napříč  záhonem  od 
brázdy  k  brázdě  (záp.  Mor.)  =  po- 
stať:  Až  tu  jámu  dožneme,  k  večeři 
se  pohrneme  (Suš.  557).  Len  se 
trhá  na  jány ;  jána  tu  znamená,  kolik 
jedna    ženská    najednou    zastoupne. 

jančar  Zl.  (Tančar  laš.,  bagan  sev. 
Mor.),  ženská  botka  šněrovaná. 

jaň6et  (ňaňčet,  mňaňčet)  o  hlase 
kočičím:  kočka  jančí. 

Jandasky,  pl.  f.,  trať  (Blažovice). 

Janeček,  obrázek  sv.  Jana  Nep. 
na  »hagmastce«  na  krk  (záp.  Mor.). 

Janek  1.  žertovný  název  zajíce: 
» Janek,  janek!«  volávají  pasáci  za 
vyplašeným  v  poli  zajícem.  Nekerého 
tlustého  janka  zedli  aj  doma  (Vlk 
14),  2.  (Janíček)  rosnička:  Zelené  Ja- 
nek převolává  dyšč  (fig.  14).  3.  houba 
boletus  rufus,  4.  skrojek  chleba  (val.), 
5.  kus  trávy,  podložený  pod  nůši 
trávy,  aby  břímě  netlačilo. 

Janíček  1.  rosnička,  2.  svatojanská 
muška. 

Janiga^  příjmení  (val.). 

Janizot,  přezdívka  Janovi  ==  Ja- 
nisko  (Lor.). 

Jánka  1.  jablko  toho  jména,  ranné, 
sladké,  brambor  ranný,  2.  vínek  ze 
skleněných  perel,  jejž  nosí  na  hlavě 
*  královna  >  (v.  králky)  slov. 

Jar,  i,  f.  (v.  iver),  jaro,  vesno:  na 
jar,  do  jari  (horň.).  Keď  prší  na 
Hatu,  skovávaj  výhryzky  za  latu; 
lebo  budě  népodárná  jar  (Dob.). 

Jarabáček,  ptáček  jařabatý:  Co 
ten  ptáček  jarabáček  nad  námi  lítá 
(Suš.  216). 

Jařabaňa,  -ně,  slepice  jařabá  jako 
kuroptev  (val.). 

Jařabastý  =  jařabatý  (val,  horň.). 

Jařabatit  se:  Trnky  (švestky)  se 
už  jařabatíja  =  nalévají  pupence 
jarní  mizou  (Zl.).  Zde  onde  sa  jara- 


130 


batfl  oves  =z  pestřil  se  vétrem  (Slav. 
CL.  X.  267). 

jařabatýi  pravidelné  strakatý  ve 
dvou  barvách  (Slav.  ČL.  X.  30). 
Jařabatá  hlava,  čupfínatá,  rozcuchaná 
(Vah.). 

Jařabinai  bobule  jeřábu. 

Jařabý,  kropenatý:  kuroptev,  sle- 
pice, pták:  Já  se  udělám  ptáčkem 
jařabým  (Suš.  484). 

Jarčaný  chlóbi  z  járky,  jarní  rži 
(laS.). 

Jarčisko,  pole,  s  něhož  byla  skli- 
zena Jarka  (laš.)- 

járek  1.  potfiček  tekoucí  ze  stu- 
dánky nebo  z  roztálého  sněhu  nebo 
po  dešti,  také  rýha  v  zemi  potílčkem 
tím  vyhlodaná  (vých.  Mor.):  Na 
sv.  Marka  napijem  se  z  járka  (Mor. 
lid  79).  V  járkoch  eSče  ryčata  sně- 
hová voda  (Slav.  ČL.  X.  34):  Mat 
som  já  gafanku  z  druhéj  strany  járku, 
tak  som  k  ní  chodívat,  prešfapat  som 
íavku  =  potok  (Bart.  II.  205).  Když 
šel  přes  lávku,  padnul  do  járku 
(Bart.  III.  65).  Od  důlka  k  důlku 
uděláme  járeček,  aby  se  mohl  habáň 
(míč)  pěkně  kotúlat  =  rýha  (dok. 
39).  Na  desce  pod  oknem  bele  járke, 
keréma  voda  stékala  do  plechovéch 
žbánečku  pod  desko  =  vyřezané 
v  desce  žlábky  (Dial.  II.  57,  han.). 
2.  důl  dosti  velký  a  hluboký,  na- 
plněný a  protékaný  vodou,  aby  ho- 
spodyně mohla  v  něm  práti  (Btcha). 

Járek,  Járky,  trať  (Vizovice,  Ha- 
lenkovice). 

jargafi  třásti  stromem  (laš.). 

Jařica,  -ce,  jaré  žito  (Žď.  obr.  20). 

jařina,  jař  -i,  f.,  1.  obilí,  co  se 
s  jara  seje,  3.  chlapci  od  18 — 19  roků, 
to  je  jařina  (dok.  68). 

Jařišča,  cell.  pl.  f.,   trať  (DeSov). 

Jarka  1.  jarní  réž  (vých.  Mor.), 
2.  ovce,  která  se  s  jara  ulíhla;  ne- 
okotí-li  se  téhož  roku,  slově  jahničkú, 
jahalkú  (val.). 

járka,  korýtko,  po  němž  ze  stu- 
dánky   voda  odtéká  (Brň.)  v.  járek. 

Jarmačné,  vítané  z  jarmaku :  Dyž 
odnekel  přišét,  přines  děťom  víta- 
ného a  z  jarmaku  jím  dát  jarmač- 
ného  (Slav.  ČL.  XII.  132). 


armak  =  jarmark. 

,ařmo,  obyčejně  pí.  jařma;  do 
jařem  se  zapříhají  voli  (v.  pluh  II.). 
Jařmo  též  přezdívka  staré  krávě  a 
veliké,  nemotorné  ženské  (Vah.). 

jarní  bída,  beliis  perennis. 

Jaroš,  -a,  vůl  toho  jména,  pod- 
pálený (slov.). 

jarošek,  báječný  had  domácí, 
hospodářík,  skřítek  (Vyhl.  VI.  XIX. 
898). 

jaršif  1.  drchati  peří  uleželé  v  pe- 
řinách,  2.  drážditi,  popouzeti  (val.). 

Jaršif  sa,  zlobiti  se  (val.). 

Jarušky,  trať  (Třebíčsko). 

jasaf,  dráti  šaty:  Už  si  ty  gatě 
pravda  rozjásat  ř  (val.) 

jasaf  sa,  svítiti  se:  Cosi  sa  tam 
jásá  (horň.). 

Jásat,  hubou  mleti  (slov.). 

jaser,  -sle,  f.,  žebř  v  maštali,  za 
nějž  se  dává  dobytku  píce:  Dát 
koňům  za  jasel.  Obyč.  pl.  jasle 
i  jasfa  -í,  f.  Od  vodnatelnosti  je 
dobře  za  jasTe  vtožiť  =  bago  za 
skráň  (Vyhl.  VI.  XIX.  246). 
aseň,  -a  =  jasan  (val.,  laš.). 

,  askat,  výskati :  Zajaskát  sem  si 
pěsničku  (slov.). 

Jaskot,  vaděnice  (val.). 

Jaskotat  1.  výskati:  Co  jaskoceš? 
2.  mlet  hubou:  NejaskocI  3.  vaditi 
se  (slov.,  val.). 

JaskuFa,  -le,  drkotnice  (laš.).  Srovn. 
pol.  jaskótka  (vlaštovice). 

Jasnavo,  jasno  zde  onde  z  mraků 
prokmitající  (laš.). 

Jasnina:    Už    idú   z  hory  jasniny 
=  jasní  se  od  hor  (Dob.), 
ásno  (ob.  pl.  jásna),  dáseň. 
astřabica,  jestřáb  (val.). 

\  astřlf,  bystře  hleděti  (val.).  Srovn. 
jastřáb. 

Jaščerica,  ještěrka  (Dob.). 
aš6frka,  ještěrka  (slov.). 
aščúr,  mlok  (laš.). 

,  ašif  sa,  plašiti  se;  zjašený  (val.). 

,  aškuFa,  hruška  toho  jména. 

'ater,  -tfa  =  datel  (val.). 
atela,   kráva  toho  jména   (Maš.). 

Jatelinisko,  pole,  s  něhož  sklizena 
byla  jetelina. 

Jaterník,   hepatica   triloba    (bot). 


) 


4 


131 


jat  bez  zvratného  se  dosti  časté 
v  písních,  na  př. :  Jala  mu  zpívati 
(Suš.  35).  Jali  rúbať,  jali  sekať  (Suš. 
42).  Jala  Maruška  zpívati  (Suš.  105). 

jatka,  masný  krám.  Na  Moravč 
a  na  Opavsku  znalí  jen  jatky  řez- 
nické, t.  j.  tržnici,  kde  řezníci  pod 
společnou  střechou  prodávali  maso 
(Prásek  ve  Vest.  Akad.  XII.  88). 

játra,  -y:  Jed  sem  játru  (Jicka). 
Žuíť  je  v  játře  (laš.). 

játro  vatét,  o  zvláštní  chorobě 
plicní :  Játrovatijó  mo  plóca  (fig.  23). 

javora,  kráva  toho  jména,  barvy 
kmene  javorového  (Dob.). 

javořina  1.  javorový  háj,  2.  jména 
několika  vrchfi  na  východní  Moravč, 
3.  místo  v  lesích  ovcím  na  pastvu 
vykázané  (Kda  II.  314). 

javorka,  míza  tekoucí  &  javora 
s  jara  navrtaného,  kterou  lidé  pijí 
jaico  březovku  (Peck).  Chlapci  vftali 
do  javorů  na  javorku  (Slav.  ČL. 
X.  31). 

jazek,  ryba  jelec  (Podl.). 

jazýčky,  carex  acuta  (bot). 

jazykáĎ,  -a,  všetečný,  drzý  mluvka 
(záp.  Mor.). 

ječmenisko,  pole,  s  něhož  sklizen 
ječmen. 

ječmenka,  hruška  toho  jména; 
zraje  v  tu  dobu,  kdy  ječmen. 

je6menné  zrno :  Zpozorovav  pa- 
stýř, že  má  prase  ječmenné  zrno  na 
rypáku,    vyřezal   je    (Mor.  lid   247). 

jed  (horň.  jéd,  laš.  jeď,  -i  f.),  zlost: 
Mněl  jeda,  má  na  něho  jeda  (záp. 
Mor.).  Věru  by  sa  čtovek  nad  takým 
porjádkom  pominut  od  jedu  (Dob.). 

jedinák  1.  jediný  syn,  2.  vůl  ne- 
párný  (slov.). 

jedenástky,  dlouhé,  hubené  nohy. 

jedlt,  zlobiti:  Čo  ty  umrlec,  ty 
budzeš  ma  len  jézdic?  Jedí  ma  to. 
Taký  som  najedený  (Dob.). 

jedlf,  coll.  jedloví. 

jedlicí,  houští  jedlové. 

jedličnfk,  jedlový  les  (val.). 

jediina,  jedlový  háj  (val.). 

jedlý  1.  člověk,  který  mnoho  sní, 
2.  jídlo,  chutné,  kterého  se  mnoho 
sní  (Jevíčko). 

jeden:    Ten  ječmen  je  jeden  je- 


diné pcháč  =  samý.  Mně}  ruku  jeden 
pleskéř  (Mal.  XXIII.  228). 

jeden  —  druhý  pojí  se  každé 
o  sobě  s  plur.  slovesa  v  imperative : 
Jeden  ju  (krávu)  veďte,  druhý  po- 
haňajte  (Zl). 

jediný:  VeUáda)  to  Jankovi,  a 
ten  zostal  jak  jediná  stěna.  Deť  be 
si  už  mohl  kópif  nějaké  te  šate, 
chodi  jak  jediné  trhan.  Tuze  stabo 
šla  a  nemohla  ani  promtuviť,  jak  je- 
dine  duch  (Mal.  XXIII.  228). 

jednak  1.  přece,  tak  jak  tak,  bez 
toho  (val).  Dveří  zadélať  nelza,  tož 
on  jednak  uteče  (Slav.  ČL  XI.  229). 
To  bych  musel  všecky  krávy  prodať, 
a  potom  bych  býl  jednak  žebrákem 
(val.).  Ja  préj,  daj  ten  kontrabáš 
prasati.  Sak  jednak  prasa  zíme  (Slav. 
ČL.  X.  303).  2.  ustavičně,  pořád 
(laš.) :  Bude  jednako  dožírať  =  pořád 
obtěžuje.  Sama  se  tam  jednak  trapi. 
Jednak  tu  slači  (číhá).  Jednak  hu- 
buje. 

jednaký,  stejný:  Vymaloval  také 
dva  chlapce  jednaké  (Suš.  519).  Všeci 
sú  jednací,  jeden  jak  druhý. 

jednat  sa,  smlouvati  se  při  koupi 
a  p.:  Já  som  sa  s  ním  dojednala 
(Dob.).  Já  vám  haleny  nedám,  radšej 
sa  s  vámi  sjednám.  Tak  sa  diúho 
jednali,  až  Janoška  zabili  (Suš.  121). 
Jednat  si,  koupiti :  Najednal  si  šatů 
(Zl.). 

jednobytné,  stále,  pořád:  Jedno- 
bytně  sedí.  Pil  by  jednobytně  (záp. 
Mor.). 

jedno  druhé,  a  tak  dále:  Ta  be 
z  nás  vehnala  národ,  Slovane,  véstavo 
a  jedno  drohy  (fig.  68).  Včel  só 
jenom  samé  vélete,  parádě,  klebete 
a  jedno  drohy  (Vyhl.  I.  114). 

ednoručka  =  jednoruký. 

ednokoňka  v.  opálka. 

ednostejné,    stále:     Byl    jedno- 
stejně navalenej  (Šeb.  ČL.  XII.  365). 

jednotky,  pl.  f.,  dětský  oblek  = 
žívůtek  i  gaťky  v  jednom,  v  zadu 
rozporek  (dok.  185). 

jednou  stupňuje:  Nemáme  jedno 
do  hubě  co  daf.  Nemáme  to  žeto 
jedno  kde  vesepať.  Néni  tu  jedno 
hde  sednóť  (Mal.  XXIII.  229). 

9* 


132 


lednůCfjednúcky  =  jednou  (staro- 
pol.  jedn^c,  Pořadník  I.  108).  Gdysi 
také  jednúcky  šíy  préj  ty  krúpy 
(Slov.  obr.  II.  47).  Ešče  jednu,  jednu 
jednučičkú  podívám  sa  na  svú  gafá- 
nečku  (Bart  III.  643). 

Jedový  =  jedovatý:  Najdeš  hada 
jedového  (Suš.  168). 

Jedůvka  i  Jedúvky,  traf  (Blansko). 

Jedyn  =  jenom  (Frýdecko). 

Jehlíca  černá,  genista  germanica; 
j.  žlutá,  genista  tinctoria  (bot.). 
2.  Krávy  dostávají  nékdy  jehlícu 
(nemoc),  která  je  buď  žlutá  nebo 
černá;  taková  kráva  je  zjehličená. 
Žlutá  jehlica  jest  jenom  pod  kozí; 
»když  chytne  krávu  po  hřbetě,  po- 
pod  kožů  jí  praščí  a  potom  jí  na- 
skakujú  hrče.«  Černá  jehlica  vejde 
do  střev.  Černá  jehlica,  je  táž  nemoc, 
které  se  jinde  říká  > černá  nemoc* ; 
žlutou  jehlicu  jinde  nazývají  žlu- 
tavkou,  nebo  se  praví,  že  se  kráva 
zežabila  (val.)  (Mor.  lid  261).  3.  je- 
hlice u  jařem  v.  pluh  III.  4.  příčná 
kulatá  lať,  k  níž  se  břevna  březovými 
pruty  (na  plti)  přivazují  (Vek). 

Jehličí,  ononis  spinosa  (bot.). 

jechaf,  jeti  (laš.). 

Jechtna,  klevetnice  (Jevíčkoj. 

jéj  O^J^^i  jéjdana,  jéjdanenkova) 
1.  výkřik  bolesti:  O  jéjda,  to  je 
bolesť  (dok.  54).  Ach  jejda  přejejda, 
už  musím  do  světa  (Suš.  571).  2.  vý- 
křik podivu:  »Chodzja  k  něj  Fudzja?* 
>Jéj,  chodzja  veru«  (horň.).  No  jéjda- 
nenkova I  (dok.  92.) 

jejin,  -a,  -o  (jejiného,  jejinéj  atd.) 
=  její:  To  je  jejin  bratr,  jejina  sestra, 
jejino  diťa  (val.). 

jefeň,  -a,  brouk  roháč  (v.  t.). 

Jařena,  kráva  toho  jména,  rychlá, 
bystrá  jako  jelen  (val.). 

Jelení  skok,  lycopodium  clavatum 
(bot.),  j.  uši,  houba  clavaria. 

Jelita,  pl.  n.,  traf  (Dubany). 

Jelitnica,  ovarová  polévka  (Vyhl. 
VI.  XIX.  41). 

Jefša  =  olše  (horň.). 

Jem,  -u,  ostrost,  bystrost.  Jem  má 
řezací  nástroj  dobře  nabroušený, 
člověk  bystrý,  duchapřítomný :    Ten 


nuž   nemá  jemu   (Zl.).     Ten  člověk 
nemá  jemu  =  je  jak  bez  duše  (val.). 

Jenrieto  =  jamet,  jmelí :  Enom  je- 
meto  sa  ešče  zefeňá  na  dubocb 
(Slav.  ČL.  XIII.  371). 

JenrieFovaf,  bíti  (val.). 
enriný    nůž,    dobře    nabroušený; 
jemná  zima,  pronikavá  (Zl.). 

Jene  =  jenom  (laš.):  Čijaž  byla 
vina?   Jene  mamulčina    (Suš.   381). 

Jenonri:  Syn  Boži  se  ptá:  »Co  za 
to?<  Švec  odpovídá:  > Jenom  nic.« 
Syn  Boží  praví :  »  Jenom  přece  něco !« 
(Kda  II.  48.) 

Jenym  =  jenom  (Lor). 

Jenž,  zájmena  toho  v  řeči  lidové 
není  (v.  co). 

Jeseň,  podzim  (horň.):  na  jeseA» 
v  jeseni,  do  jeseně:  Dotapáš  sa  nrta- 
déj  ženy  pod  jeseň  (Suš.  679). 

Jest,  jísti:  Budu  vařit  jest  =  subst. 
oběd.  Vzal  si  jest  (^  jídlo)  na  poFe 
(Zl.). 

Jestli:  jesli,  esli,  lesi  (han.),  jesi 
(laš.),  lešti  (val.),  esle,  ešle  (hor.)^ 
hešli  (Brň.),  esli,  jesl,  esl,  hesl,  hešl 
(Třebíčsko),  esi  (Telč):  Prosel  bech 
vás,  esle  běste  nám  pučele  mněchu 
(Mal.  XXIII.  40).  Jestli  pHslovečné 
=  snad :  Toťka  sem  dostat  do  zadu 
esle  hósera,  a  tak  mně  v  nich  boli. 
Co  ste  za  to  dále?  *Já  nevím,  kolekse 
grécaru  esle  patnást*  (Mal.  XXIV. 
347). 

Ještérka  slově :  iščerka  (slov.,  val.), 
hiščerka  (záp.  Mor.),  ščurka  (Podl.). 

Jetel  slově:  jatelina  (slov.,  val.), 
jetelina  n.  jetel  (han.,  hor.),  dělelina 
(na  Lipnicku,  Hranicku,  Jicku),  huni- 
čina  n.  kunčina  (na  Místečku),  šču- 
dlovina,  ščudtek,  ščudlina  (jinde  na 
Laších). 

Jet.  Na  Březové  a  na  Hrozenkově 
(horň.)  nemají  slovesa  jeti ,  pravíť  se 
tam :  šiet  s  vozom  n.  na  voze,  vjézot 
sa  na  voze.  —  Druhým  nožem  k  srdci 
jeřa  (Suš.  83).  Pořáď  po  mne  jede 
(jezdí)  =  vadí  se  se  mnou  (Vych.). 
Jak  je  tam  dnes  jeť  (subst.)  =  jaká 
je  tam  cesta  (Vah.). 

jetá  robota,  která  se  konala  po- 
vozem (op.  pěší). 


133 


Jezdivovač,  -vuju,  iter.  slov.  je- 
zditi (laš.). 

jezerůvka,  hruška  toho  jména. 

Jezivo,  jídlo,  potrava:  Máte-li  jaké 
jezivo  s  sebúř  (vých.  Mor.)  Nepříía 
svadebnfkom  kúsek  toho  jeziva  (Slav. 
ČL.  XI  321). 

Jezof  =  Jozef  (val). 

Jezovlsky,  traf  (Kobylí). 

jež  =  ježek,  zlobivec. 

ježďuFa,  -le  =  běhula,  chlapěna 
(han.). 

ježík,  zdrobn.  jež:  Zabijali  sme 
bravka,  by}  to  enom  taky  ježik  (laš.). 

ježišmajrovat,  křičeti  na  Ježíš 
Maria:  Ženy  začaly  křičet  a  ježiš- 
majrovat (dok.  252). 

,  ežit  se,  zlobiti  se.     Je  naježený. 
ežďat  =  jezditi  (slov.). 
ež  kovat  v.  lepařa válek. 

Ježovice,    pl.   f.,    trať  (Blansko). 

ježovina,  1.  ježčí  kůže,  2.  strupy 
na  nose  ovčím. 

Ježovské,  jablko  toho  jména. 

Ježovsko,  trať  (Zl.). 

Ježunky,  trať  (Lor). 

ji,  příklonná  částice  tázací  =  li; 
po  souhláskách  J  se  odsouvá  =  i,  y 
(po  tvrdých):  Má-ji  to?  Dafeko-ji? 
Máte-ji?  VíS-i  o  tomř  Už-iř  Býí-y 
tam  už?  Optaj  sa  ho,  jed-y  by? 
Víž-iž?  (víš-li)  val.  Řeč  lidová  nevy- 
pouštívá  tak  často  této  tázací  čás- 
tice jako  nynější  řeč  spisovná.  Od- 
povídá se  obyčejné  slovesem. 

Jicl,  přezdívka  dětem  =  knot 
{Zábřežsko). 

icnfk,  jedlík  (val.,  slov.):  Mach 
býl  hrubý  leník  (Vlk  16). 

fdlivý:  A  to  sa  zbíhá  taková  tá 
voda  ídlivá  z  toho  sněhu;  to  sa  pře- 
žere  všady  (val.). 

idovaf,  it  slov.  jisti:  Uni  teho 
něiduju  (laš.). 

Idre,  -ete,  pl.  idrata,  jádro  (Tře- 
bíčsko). 

idž  vedle  dži  imper.  slov.  idu 
(Lor.). 

ihta  =  jehla  (horň.). 

ikavec.  Je  tlustý  jak  ikavec.  Na- 
tahuje sa  jak  ikavec  (Vek.). 

I  kro,  lýtko:  Vody  byío  po  ikra 
(laš.). 


jílem,   -Imu   =  jilm   (záp.   Mor.). 

Ifmek,  -mku,  cornus  campestris 
(slov.,  val.). 

itovatý,  černý  a  bílý :  babulka  ilo- 
vátá  (Suš.  538)  =  sedlatá  (Spevy 
II.  č.  729  vykládají  húska  ilovatá  = 
popelatá). 

im  =  jilm  (Val.  Mez.). 

iná6,  ina6í,  více,  větší:  Já  se 
mosim  naděíať  jak  te  a  nestěžuju 
si.  Ten  je  mu  ináč  vzácné  jak  me 
fčeci.  Ja  mám  inači  Mad  jak  te  a 
čekám  (Mal.  XXIII.  229). 

Jinadem,  jinudy  (Tišnovsko). 

hinadema,  jinudy  (Brň.). 

inakší,  jiný,  jinačí:  Enom  dyby 
ti  ženiši  byli  inakší  (Slov.  obr.  II.  167). 

Iňava,  jinovatka  (laš.). 

indová,  jindy,  kdysi:  Indova  to 
bývalo  (dok.  7). 

hinedvá,  jindy  (Tišnovsko). 

jíní,  jinovatka  (ZL). 

inovaf,  jinovatka :  Okolo  Buchlova 
veliká  inovať  (Suš.  462). 

inovatét,  jinovatkou  se  pokrývati: 
Stromy  už  inovatíja  (Zl). 

iňovec,  vca,  sněžník^  t.  j.  hora 
vysoká,  jež  bývá  často  osněžena 
(Dob.). 

iný:  Zaplať  a  budeš  jak  iný  pán. 
Má  košufu  jak  iný  dratař  (Zl.).  Já 
mládenec,  a  ty  jiná  (euf.  nepanna) 
Suš.  167.  A  tak,  to  je  jiná  (Kda  I. 
137)  =  něco  jiného,  etwas  anderes. 

jinší  =  jiný:  Tam  byl  devět  roků 
otrokem  a  musil  dělať  a  jísť  tak  jak 
jinší  hovado  (Kda  II.  27). 

Jirámov,  trať  (Slátenice). 

fskaf  1.  štípati:  Je  tam  zima^  tak 
iska  (laš.).  2.  hledati  vši:  Jískaj  mi 
v  mojí  hlavě  (Suš.  171).  Srovn.  Kázal 
si  jí  hUdat  v  hlavě  (Suš.  192). 

isker,  f.  =  iskra:  Isker  odskočila 
(Bart.  III.  1).  (Srovn.  iver.) 

iskerka  (slov.,  val.),  iskerko  (laš.), 
bellis  perennis ;  iskerka  veliká^  chrys- 
anthemům  leuc. ;  iskerky  žulte\  orsej 
(laš.).  Já  si  dám  pierenko,  švarný 
šohajenko  s  iskereckú  (Čerň.  51)  = 
páví  péro  s  perličkou  skleněnou, 
ozdoba  klobouku. 

iskra  1.  lesk:  Poznal  po  iskrách, 
že  baran  nebude  diúho  na  oči  hledět. 


134 


Víno  má  iskru  (Zl.).  2.  Dybych  mélsL 
aspoň  iskerku  másla  ==  kousíček 
(Jicko).  3.  kráva  toho  jména,  bystrá 
jak  iskra  =  iskřena,  iskrula. 

iskřif  sa,  jitřiti  se:  Iskří  sa  to 
(slzí  to).  Neškrab,  roziskříš  si  to 
(ránu)  val. 

ísf,  praes.  idém,  fut.  puom,  puoš, 
puo,  puom,  puotč,  puojdú,  pf.  íšet 
(Březová  horň.). 

láč,  jíti  (Lor.). 

isté  (val.),  ísto,  istota  (laš.),  ano: 
Odpověděl  jim  Kristus  Pán:  Jistě, 
jistě,  já  vás  neznám  (Suš.  42)  ^ 
amen. 

istevkai   lednice   ve  mlýně  (laš.). 

istif,  tvrditi:  A  do  hospody  lidé 
půjdu,  dyby  jaká  bída  byta,  istí) 
Zgabaj    (Slav.  ČL.  XII.  84). 

istnfk,  jedlík  (laš.). 

istý :  istý  jak  v  koši  voda.  Na  isté 
isto  prídzem  (Dob.).  Jíti  najisto^  na 
jistý  rok  =z  jíti  na  námluvy  se  že- 
nichem k  rodičfim  nevěstiným.  Ro- 
diče vyzvali  ženicha,  ať  si  přijde  ve 
čtvrtek  pro  jist/  slovo,  neb  ustanovili 
mu  na  čtvrtek  jistý  rok  (Vyhl.  VI. 
XVIII.  42). 

Jišč,  f,  drobné,  rozdrobené  věci 
(Lor.).  Kobzale  drobné  jak  išč,  sam 
išč  (laš). 

jiščič,  štípati,  drobiti;  j.  se,  dvo- 
jiti se:  My  zme  še  nihdy  kofe  teho 
(z=z  pro  to)  nějiščili  (Lor.). 

ft :  Přišé}  sem  sa  podivaf  (na  trh), 
jak  ide  svět  (val.).  Stromy  pěkně 
idú  =:  (rostou).  Zvony  krásně  idú 
(harmonicky  zvoní).  Už  mi  ide  na 
desátý  rok  (obyč.  ide  mi  na  dvacátý, 
třicátý,  pétaštyrycátý  atd.).  Tu  ide 
cesta  do  lesa.  Okolo  krko  těch  kor- 
dolek  bele  červeny  pantle  přesety, 
a  te  šle  po  každé  straně  na  předko 
a  na  zadko  (Vyhl.  II.  139).  Plat  šel 
do  Bobrovy  (odváděl  se).  Šlo  mu 
ščestí  decke  (záp.  Mor.).  Idú  ně 
s  ním  ohlášky  (val.).  Musíš  íť  jednu 
řečú  se  mnu  (vypovídati  jako  já  při 
výslechu)  val.  Neidu  na  tvé  zlé  (ne- 
obmýšlím  tvého  zlého).  Byl  jeden 
šlechtic  v  Polsku,  a  tomu  šlo  všelico 
na  uši  o  žebrácích  (doslýchal  se 
všeličeho)  Kda  II.  156.     Ide  mi  na 


paměť,  že  .  .  .  (vzpomínám  si).  Včil 
mi  neide  už  žádná  (píseň)  na  mysel 
(nemohu  si  vzpomenouti).  Také  mu 
to  včil  ide  na  odpor  (jest  odporno). 
To  ide  enom  mezi  pánama  (je  zvy- 
kem, panuje)  dok.  274  Ide  mu  to 
jak  psovi  pastva  (když  někomu  práce 
nejde  od  ruky;  pes  jen  s  vrchu  trávu 
škube).  Ideš  po  zadu  jak  sv.  Martin 
(protože  jde  po  všech  svatých).  Šél 
jak  pentfa  (vystřízlivělý).  Budeš-i 
tak  hospodáři^  pfijdeš  odtuď  že- 
brákem. Sé)  sem  hotú  htavú  (slov.). 
Koně  mu  šli  co  deň  do  sebe  (sílili) 
Kda  II.  124.  Krávy  idú  do  peněz 
(podražují).  Z  dvanásti  co  choďá  do 
škofy  a  idú  na  panáčky,  edem  jede- 
nást  sa  jich  vydaří  (LN.  I.  234). 
On  na  to  Šéí,  aby  sa  to  da}o  děckům 
připsat  (usiloval,  naléhal)  Vah.  Stavba 
dřevěné  paseky  je  až  za  1200  zl.» 
»bo  dřevo  draho  tdě«  =  je  drahé 
(Vyhl.  VI.  XX.  22).  //  sa  nikoho, 
jíti  za  muž,  vzíti  si  někoho  za  muže: 
Poď,  Aničko,  poď  ty  za  mňa  (Suš. 
672).  Nač  si  za  mňa  išta,  keďs  mia 
nelubila?  (Suš.  779.)  A  já  za  tebe 
nepfijdu  (Suš.  653).  Potom  za  vás 
půjdu  (Kda  I.  41).  Maruša  šta  za 
pána,  Katuška  za  kráfa  (Suš.  620). 
Chudoba,  chudoba,  ona  cti  netratí, 
vychádzajú  za  Au  nádherní  bohatí 
(Suš.  783).  Co  bych  si,  šohajku,  co 
bych  vinŠova}a,  ked  ti  za  mňa  bráni 
celá  tvá  rodina  (t.  ít)  Suš.  780. 

jitřina,  jitřní  mše  na  Boží  naro- 
zení (záp.  Mor.). 

Itřnf,  n.,  na  itřňú  (slov.,  val.). 

izba  1.  světnice,  2.  chalupa:  Izba 
Popelárčina  stojí  o  samotě  jako 
všechny  jizby  kopaničářské   (Dob.)* 

izbanský  v.  izbovský. 

izbený,  jizbový,  od  jizby:  Izbeným 
oknem  nahfédaly  tři  štyry  hlavy 
(Slav.  ČL.  XI.  48). 

Izbétka,  menší  světnice  než  izba, 
přístěnek  (vých.  Mor.):  Hneďizbétku 
zametala  (Suš.  90). 

Izbovský.  Na  Jicku  a  v  některých 
osadách  na  Hané  slově  byt  výměn- 
kářův světnica,  kdežto  »hospodář« 
syn  bydlí  v  izbě.  Odtud  nazývá  se 
hospodář   syn  proti  výměnkáři   otci 


135 


isbovský,   izbanský:   To   só   naši   iz- 
bovšči. 

izbútkai  světnička :  Nízkýma  dve- 
řama  vešío  sa    do  izbútky   (Vlk  7). 

Jizda  pl.  jizdi,  mládenec  svatební 
jedoucí  na  koni  (L.  p.,  Záhoří). 

již,  částice  důrazová  při  výrazech 
podivu  a  zděšení:  Ach,  to-již  vám 
by}o  vzácné  podívaníčkol  Och  fud- 
kové  dobří,  to-již  sa  děje  hrůza  1 
(val.)  Srovn.  //  a  liš  u  Celakovského 
v  Ohlase  písní  ruských :  Nebylo  dosti 
světla  hojného  pro  to-li  množství, 
do  toho-liž  chrámu  božího.  I  ono 
valašské  jiš  je   za  původní  liš  v.  ji. 

iž  gen.  ježa  ^  jež  (laS ). 

Jobeši    Jozef;     Jobtíek,   Jozífek; 
Jobiéka^  Jozefka  (záp.  Mor.). 
oč,  zajoČ,  jmouti  (Lor,). 

,  odán,  bramborová  kaše  (Jevíčko). 

,  ochaf,  líti,  cestovati  (val.). 

jojčaf,  jojkaf,  bědovati  »ach  joj, 
jojl«  Cetú  noc  jojčá),  jak  by  ho  na 
nože  bral  (val).  Chásňa  hrozně  joj- 
čalo  (Vlk  4). 

Jordánka,  zázračná  voda  léčivá 
v  pověrách  lidu  valašského.  Božec 
(lidový  lékař  a  zařikač)  vezme  džbán 
a  na  potoce  nabere  džbánem  vody 
třikráte  proti  proudu  a  promění  ji 
v  jordánku  říkáním. 

jovejl  výkřik  bolesti  =  jej  (val.). 

Jožka,  -y  =  Jozef  (Btcha). 

Joza,  -že,   Joška  =  Jozef   (val.). 

juh,  tání,  odměk,  teplý  (juhový) 
vítr:  PřiSéí  juh,  a  nebyio  možná  jet 
ani  saňama  ani  vozem  (val.). 

Juhana,   hmyz  s  velkými   nohami. 

juhaňa,  jáma  od  kol  v  cestě  »vy- 
húcaná«   (val.). 


Juhas  (z  maď.)  1.  pastýř  ovčí 
(horň.),  2.  trhan  (val.). 

juhový  vétr,  teplý  vítr,  který  pů- 
sobí tání:  Pofukuj,  větříčku  juhový 
(Suš.  324).  Ve  studénce  ešče  byío 
itochvíjuhovéj  vody,  z  roztálého  sněhu 
(Slav.  ČL.  X.  39). 

juhúcnúf:  Enem  to  v  krku  ju- 
húcne  I  (když  pojídá  škubánky,  udětá 
to  jtíhúc  1)  val. 

juhyňa  1.  prohlubeň  v  potoce, 
2.  zmola:   Je  to  samé  juhyně  (val.). 

jucha    (i   poL),    jícha;     jen    pře- 
zdívkou: Ty  juchol  (Lor.) 
Julfn,  Julius  (val.). 

Jun :  na  sv.  Jun,  o  sv.  June,  jjnak 
Jan  (Lor.)  srovn.  Ján  a  Jan. 
juna,  kráva  toho  jména. 

junec,  -nca,  junček^  -a,  mladý  vůl, 
kterého  ještě  nezapřahají  (slov.). 

Junčar,    pasák   junčoviny    (slov). 

jun6ovina,  mladý  statek  (hovězí 
dobytek)  slov. :  Junčoviny  bylo  moc 
na  jarmeku  (Dob.). 

Junggagagal  pokřik,  jímž  se  husy 
do  vzletu  dráždí  (ND.  200). 
Jura,  kocour  (žert.)  val. 

juřenka,  hruška  toho  jména. 
Juřica,  -ce,  fringilla  cannabina  (ZL). 
Juřík,  hirundo  urbica. 

Juřfkcvska,  trať  (zaniklá  osada) 
Milotice. 

Jurota,  příjmení  (val.) 

Juryga,  příjmení  (val.). 

jutro,  zítra  (laš.):  Nepřijdu,  dě- 
vucho,  ež  jutro  (Suš.  405). 

Južif  n.  Juhnúf,  táti  (val.):  Začí- 
nalo južiť  (Slav.  ČL.  XI.  380). 


..* 


K. 


k  předložka:  Bet  tuze  člověk 
k  Bohu  pobožný  (Mal.  XXIV.  138). 
Bude-li  děvče  k  nám,  budeme  my 
k  němu  (Vyhl.  VI.  XVIII.  410).  Tá 
nemoc  néni  k  smrti.  Ležela  k  smrti 
(záp.  Mor.  =  na  smrť  vých.  Mor.). 
Dělá  ke  zdravě  (za  stravu,  se  stravou ; 
op.  bez  stravy)  záp.  Mor.  Je  náděja 


k  času.  Hnůj  k  zelí,  k  řepě  (záp. 
Mor.  =  pod  zelí,  pod  řepu  vých. 
Mor.).  Nejdou  k  ouvodu  (záp.  Mor. 
=  na  úvod  vých.  Mor.). 

ka  náměstkovy  živel  složených 
s  předložkami  příslovcí  =  kud\  doka, 
poka  (val.,  horň.). 

kabacjár,  kabátník ;  kdo  chodí  po 


136 


městsku,  v  kabáte;  op.  halenár  v.  t. 

(Dob.). 

kabáček    =     pagáček,    placka 
(horĎ.). 

kabačka,    galium    aparine    (bot). 

kabaňa  1.  starý,  nes  věčný  kabát 
(Zl.,  Jicko),  2.  volná  kazajka  ženská 
(Vlk  67). 

kabát:  cihle  od  kabátu  =  s  po- 
vrchu peci,  méně  vypálené;  op.  od 
ohfta  =  z  prostřed  peci,  dobře  vy- 
pálené (Maš ). 

kabátek,  houba  nissula  pratensis. 

kabeFa,  -le:  Dyž  je  měsíček  obrá- 
cený hoře  kabefú,  do  třech  dn(  bude 
prSet  (když  je  poslední  čtvrt)  Zl. 

kabefatét  se,  krabatěti  se,  dělati 
faldy:  Kabát  seti  kabelatf.  Koza  se 
na  těfe  kabefatěta. 

kabétka  na  psánf,   couvert  (ZL). 

kabich,  ženský  kabátek  (Zá- 
břežsko). 

kabošek,  kabátek  dětský  (dok.  41). 

kacabaja,  -je,  kabátek  ženský  no- 
vějšího původu. 

Kácaly  pl.  m.  trať  (Bořetice). 

kácat:  Kácá  sa,  páčí  se,  chce 
zrušiti  smlouvu.  Zkáceli  to,  zrušili. 
Svaďba  se  kácí. 

ka6a,  -če,  1.  tlusté  střevo  vepřové 
=  kateřina,  2.  dětská  hračka  ze 
dřeva,  na  způsob  překloněného  ku- 
želíčku,  s  mnohými  rýhami,  která 
bičíkem  švihána  jsouc,  rychle  se  točí. 
Dostane-li  se  takto  roztočená  kača 
náhodou  do  čepice,  točí  se  v  ní  na 
jednom  místě,  nemohouc  ven.  Odtud 
se  praví  pořekadlem  o  člověku,  který 
se  šuká  na  jednom  místě,  při  práci 
nemotorně  si  vede,  že  se  točí  »jako 
kača  v  čepici «.  Tuto  kaču  psávají 
někteří  velkým  písmenem^  před- 
stavujíce si  asi  nějakou  Káču,  ana 
si  dá  čepici  na  hlavu  a  točí  se  (snad 
tancuje)  na  jednom  místě  I 

kačena  =  kachna. 

kačeňák,  kačení  žaloudek,  který 
všecko  stráví. 

kačení  mydfo,  oblázek  potoční 
=  kačinec. 

kačenka.  Vrchnosť  měla  za  ro- 
boty takovú  kačenku.  Dráb  třeba 
ty    mladíky    přivázal    řemínkem    za 


krk  a  za  nohy;  jak  ho  čísl  a  ten 
sebú  trhl,  tož  ta  kačenka  pojížděla. 
Ti  výskali,  chudáci  I  (dok.  149.) 

káčer  slove:  káčenec  (horň.), 
kačor  (laš.),  kachňák  (N.  Město), 
kachník  (slov.,  i  příjmení),  kachák 
(Žďir),  šmák  (Biskupice)^  čmák  (Da- 
čicel.  Káčery  u  stavu  tkalcovského 
v.  stav  tk.  I  a).  Káčery  dělat,  házeti 
ploským  kamenem  tak,  aby  se  o  hla- 
dinu vodní  odrážel;  každý  takový 
odraz  slove  káčer  =  babka  (Jevíčko). 
Káčer,  zvláštní  tanec  masopustní 
(LN.  II.  191). 

káčerek  1.  železný  klínek  na  konci 
oje,  aby  držáky  (v.  t.)  nesjížděly ;  je 
horní  a  dolní  (vůz  II.,  22,  25).  2.  ká- 
čerky,  dvě  pérka  skroucená  v  ocase 
kačeřím. 

kačf  =  kačení:  žaludek  (laš.). 

kačica,  -ce,   kachna   (laš.,  horň.). 

kačin:  Už  je  po  kačinéj  svaďbě 
=  už  je  po  tom.  Sním  to,  zeberu 
to  a  p.,  a  bude  po  kačinéj  svaďbě 
(vých    Mor.). 

káčlrka,  hruška  toho  jména. 

kadé,  kudy  (horň.). 

kadečka  1.  malá  káď,  2.  břicháč. 

kadem  (kadema,  kadým),  kudy 
(záp.  Mor.):  Půdo  já,  kadem  je  cesta 
k  Vídni  (Bart.  III.  402). 

kádér,  močál,  bařina  (val.). 

kadit  1.  milíř,  uhlí  =  páliti  (Zá- 
břežsko),  2.  kadí  sa  =  kouří  se 
(v  jizbě  z  kamen)  horň. 

ka dlátka,  švestka  (záp.  Mor.). 

kadllčka,  kadlcova  žena:  Zkázal 
kadlec  i  kadlička,  abys  dala  dvě 
vajíčka  (ND.  275). 

kadtub  (val.  kad}b)  1.  vydlabaný 
nebo  vypráchnivělý  silný  klát  (špalek), 
dole  zabedněný,  do  něhož  se  obilí 
(až  i  10  měřic)  sype.  2.  husí  trup 
bez  křídel  a  krku:  Předata  sem  tři 
kadíuby  po  1  zl.  20  kr.  (laš.).  3.  Brust- 
korb:  Udeřil  se  na  kadlub  (laš.), 
4.  vyšatnalá  nebo  vydlabaná  řepa 
(Opav.). 

kadlúbek  (val.  kadíbek)  1.  škopík, 
2.  studánka  v  dutém  kmeni  (Vych.) 
=  korábek  (v.  t.),  3.  dolinek  (!aš.), 
4.  vykrojený  v  krajíci  chleba  důlek. 


137 


do  něhož  se  dává  kravařům  máslo 
n.  sýr  na  pole. 

kady:  Víte-li  kady  do  N.?  = 
Znáte-li  cestu?  Vím  kady,  neza- 
bloudím. 

kafaty,  -ho,  káva:  Medem  někdy 
to  kafaty  osladím  (Žď  obr.  65). 
Kafatýho  si  tu  mfiže  navařit  co  dost 
(Pitt.  VI.  XVIII.  518). 

kaffrňa,  -ně,  kavárna  (val.). 

kaftan,  dětský  oblek  v  celku 
(Opav.). 

katuFa,  káva  (žert.)  Slav.  ČL.  X.  37. 

kahanec :  na  misce  nebo  na  střepe 
béval  selné  knotek  jak  prst  a  kos 
sádla  o  něho  (Vyhl.  I.  140). 

kachre,  -í,  pl.  f.,  kamna  (Příborsko). 

kachlenka,  pekáč  (Zábřežsko). 

kachraf,  hltavě  jísti:  Už  je  na- 
kachrany  (Frenštát). 

kachtat,  gagotat:  Hus  kachtá, 
když  sedíc  na  vejcích  chce  ven  (Tře- 
bíčsko). 

kaj,  kde  í  i  kam  ?  laš.  mimo  Fren- 
štátsko,  kdež  mají  Adé:  Kaj  si  bytř 
Kaj  iděšř  Nimaš  kaj  =  není  kde 
(Frýdecko),  kajsi  =  kdesi,  lecikaj 
=  leckde,  ledakaj,  ledykaj  =  leda- 
kde.  Kaj  můj  nocfeh  budže?  (Suš. 
54.)  Kaj  je  moja  dceruška  ř  (Suš.  86  ) 
Kaj  tu  nevěstu  vedetě?  (Suš.  449.)  — 
kajtaj  =.  kdekoliv  (Lor.).  Pozob- 
chodil  kajjaky  chodníček  (Suš.  551). 

kaje  =  kady;  dzekaje  =  vSeli- 
kady  (horň.). 

kaJhaHi  hus  (přezdívkou)  Žďársko. 

kakatužka,  pták  cinclus  aquat 
(Opav.). 

-kar,  náměstkovy  živel  složených 
s  předložkami  příslovcí  =  -kud :  do- 
kaf,  dokal  (val.,  horň.)- 

kal:  Zadního  či  spodního  oleje, 
tak  zvaných  kalů,  používá  se  na 
mazání  řemení  (R,  a  Ž.  54). 

kafaba,  opletačka,  nepříjemnost: 
Ty  bys  ňa  do  pěknéj  kafaby  přived 
(val).  To  bych  by}  v  pěknéj  kafabě! 
(Slav.  ČL.  XI.  93.) 

kafabačný,  churavý  (val.). 

kafabisovaf  (kafabusovat;  odtud 
příjmení  Kalabis  a  Kalabus;  kafa- 
bizňovat),  klábositi. 

katamaja    stará    =-:  stará   děvka.. 


kafapače,  pl.  m.,  kaménky,  v  něž 
si  děti  hrají  (Kyjovsko). 

Kátavy,    pl.  m.   trať  (Kvítkovice). 

karbovaf,  zahnouti;  kalbovaný, 
zahnutý  (val.). 

kale,  kloudně:  Z  toho  si  kale  ne- 
vybereš (Pittn.  VI.  XVIII.  522). 

kálec  =  zákalec,  brousek  na 
chlebě  (Jevíčko). 

kalemba,  tlachal  (záp.  Mor.). 

kaienda  =galanda:  Na  kalendu, 
totiž  za  holkama  chodit  (R.  a  Ž.  19). 

kafenica,  hřeben,  slémě  střechy: 
Vyvedí  ho  na  kafenicu  =  ztropil  si 
z  něho  blázna.  Ožratá  kafenica  = 
ožralec  (Zl.). 

kaffas  =  Kalkfass. 

kaliba,  malheur  (slov.,  val.). 

kalfk,  člověk  i  zvíře  na  úmor, 
>sotva  že  se  vláčí«  (laš). 

kalina,  kráva  toho  jména,  »pri 
očách  zakalená*  (horň.). 

kaliní,  coll.  křoví  kalinové. 

kalisko :  Hosička  divoká  voděnko 
vepila,  kalisko  nechala  (Bart.III.  322). 

kališ6,  -a,  m.  =  kaliště,  mokřina 
(laš.). 

kalmučka,  sukně  kalmuková. 

kaloun,  šňůra:  To  jich  jde  kaloun! 
=z  mnoho  za  sebou  v  řadě    (Maš.). 

kalousovat  se  (-ó-),  potulovati  se 
(Olom.). 

Katovice,  pl.  f.  vinohrad  (Polešo- 
vice). 

katuha  (-o-)i  kaluže  (han.). 

katus  (laš.)  kalousek  (záp.  Mor.) 
1.  pták  athene  noctua.  2.  cmur 
z  másla  (v.  t.)  laš. 

katužlnka,  jabko  toho  jména. 

kalvina,  jabko  toho  jména. 

Katy,  pl.  m.,  trať  (Zlín). 

katy  1.  zakalený  (laš.),  2.  kloudný; 
Není  to  kalé  (záp.  Mor.). 

kam,  ve  smyslu  českého  kam 
užívá  se  na  záp.  Moravě,  na  Porno- 
raví  slov.  a  na  Horňácích;  jinde  se 
zachovalo  jen  ve  rčení  kam  kerý\ 
Rozutíkali  se  kam  kerý.  Tá  rýž  je 
zešfá  kam  kerá  (Mal.  XXIII.  365) 
=  zde  onde  některá.  Aby  to  ne- 
bylo kam  kery  kus  =  nepořádně 
složeno  (laš.).  Chalupy  sú  kam  kerá 
jedna  =  roztroušeny  (Vah.). 


138 


kam  dál  =  čím  dál:  Dlvča  ptače 
a  naříká  kam  dál  víc  (Bart.  II.  173). 
Ty  platy  sú  kam  dál  vetší  (dok.  150). 

kam  —  tam :  Chyťa  tu  palicu  kam 
honí,  tam  honí  (Bart.  II.  386).  PřiSéí 
Janíček  s  tlustýma  pysky,  kam  zutá, 
tam  zutá  bátešky  z  misky  =  jak  —  tak 
(Bart.  II.  393). 

kamarádit  v.  karamádit. 

kamas,  -a,  =  ohnaš  (v.  t). 

kamas,  výrostek  (val.,  laš.,  horň.) : 
Už  je  to  hodný  kamas,  može  zapást. 
Tací  kamasé,  ihrajú  sa  a  statky  ve 
škodé!  (Df.). 

kambálke  =  hambálky  (Loštice). 

kameň  1.  Kameň  do  vody!  = 
mlč  (Vek.).  2.  váha  řeznická  = 
20  liber  starých:  Ten  vúl  má  sotva 
deset  kamen  (starý  gen.). 

kameňák,  hřib,  má  hlavičku  čer- 
nou, okolek  pod  hlavičkou  červený; 
když  ho  ukrojí,  je  černý  (Zi.). 

kamenář  =  kameník. 

kamenci,  drobné  kamení. 

kamenec,  pl.  kamenca,  kamenité 
řečiště,  zavodňované  jen  rozvodně- 
nou  řekou  (val.,  laŠ. ;  ve  Zlíně  ščrk) : 
Túlali  se  mládenci  po  tem  Luckém 
kamenci  (Suš.  429).  Ditě  sedí  na 
kamenci  (ND.  117). 

kamenco  =  kamenec  (laš.). 

Kamenčák,  kdo  má  chalupu  na 
kamenci. 

kamóneček,  brouk  kovářík:  Kle- 
paj,  klepaj,  kamenečku  (Vyhl.  VI. 
XIX.  738). 

kamének,  brousek  na  broušení 
kosy  (Zl.). 

kamenica,  chalupa  z  kamene. 

kamenfček  1.  pták  charadrius 
minor,  2.  brusinka  (v.  t). 

kamenistý  =  kamenitý  (val.,  horň.). 

kaménky  (kamenůvka,  kameňorka 
laš.),  hruška  toho  jména,  drobná, 
tvrdá. 

kamtotka,  sukně  sváteční  z  dražší 
látky  (Vyhl.  VI.  XVIII.  1045). 

kampef  (do  kampfa),  žumpa  (laš ). 

kamy  =  kam :  Kamy  my  půjdeme, 
dyž  povandrujeme  (Suš.  459,  z  Blat- 
nice slov.). 

kamyk,  kamének ;  kamyček,  kamé- 
neček,  katnyči  coll.  (laš.). 


kamýšek,  kamének  (slov.). 

kané,  pl.  f.,  husté  sliny,  pěny: 
Koňům  lítajó  kaně  vod  hobe  (záp. 
Mor.). 

kanafaska  1.  sukně  kanafasová, 
2.  druh  tance  (Bart.  II.  299),  3.  kana- 
fdsky^  moučné  jídlo:  mouka  se  za- 
dělá kýškou,  vymíchá  se  vařekou, 
přidají  se  tři  vajíčka,  v  hrnci  se  to 
dá  do  peci,  potom  se  po  puších 
lžičkou  na  misku  naklade,  omastí  a 
posype  makem  (han.). 

kancelář  m. :  do  kancelářa. 

kandéravý,  kučeravý,  kudrnatý 
(Brodsko). 

kandraslf,  kandrasovat  (sa\  na- 
máhati se,  dříti  se:  Kandrasíja  na 
děti  (val.).  Nech  sa  pověšeli,  bez 
toho  cetý  týden  kandrasí  (Slav.  ČL. 
X.  142).  Bídně  sa  kandrasuje.  Já 
budu  na  tebe  kandrasovať,  a  ty  si 
toho  nevážíš  (val.). 

kanduch  (kanduš,  kandúšek),  volné 
šatky  dětí  už  běhajících,  v  celku  na 
celé   tělo,   zapínající   se   na   zádech. 

kaní  mléko  =  mlíč  (slez.). 

kanlčky  (=  tkaničky),  krajky  (Blat- 
nice slov.). 

kanit  se  1.  zlobiti  se:  Ten  se 
kaní  (jako  káně).  2.  slintati  (v.  kaně) 
záp.  Mor. 

kánka    v.  ústroj   hlavy  nevěstiny. 

kantnéře  pl.  f.  =  kancníř,  pod- 
stavec pod  sudy  ve  sklepě:  Na 
kantnéřách   bečka   vína   (Suš.   777). 

kaňúr,  intens.  subst.  kanec  (di- 
voký) Vlk  51. 

kanuf  (kanútka),  kapka:  Daj  mi 
kanútku  mléka.  Nemáme  oléja  ani 
kanútečky. 

kapalica  =  cmůr  (v.  t)  Třebíčsko. 

kapátka  1.  voda,  jež  odkapuje  při 
tužení  sýra  =  syrovátka  (laš  ).  2.  šťáva 
ovocná,  která  při  sušení  vytéká  (Slav. 
ČL.  X.  375).  3.  druh  švestkového 
ovoce  (v.  t). 

kapánky,  pl.  m.,  těsto  kapané  do 
vroucí  polévky. 

kapat  1.  hynouti:  Muchy  kapu. 
Po  té  vodce  vykapaly  všecky  muchy. 
Zkapto  nám  prase.  Kape  htady. 
Skapni.  potvoro!  2.  Ztráceti  se: 
A  i  čítané  ovce  kapajú.  3.  kliditi  se. 


139 


jíti :  Kap  po  svých.  Kapte,  baby,  ode 
dveří  I  Dyby  už  raci  odkapán  v  pekty  1 
No,  pokap  už  dóm  I  Mohl  bys  už 
dóm  kapaf  1  (val.)  Kapeš,  ty  ostudo! 
=  táhneš!  (Slov.  obr.  I.  288.)  Ne- 
chtěli kapat  žádný,  moseta  sem  jich 
odejit  (Slov.  obr.  I.  219).  Nevíš,  že 
už  je  petedně,  nemožeš  ty  už  při- 
kapat?  (Slov.  obr.  I.  206.) 

kaptan,  kapoun  (laš.). 

kapfanif,  vykaplanovat^  kapouniti 
(laS). 

kaplička,  výklenek  přede  dveřmi 
domovními  (slov.V 

kaplina  vody,  kapka  (horň.). 

kaptún,  kapoun  (Jicko). 

kapouni,  pl.  m.  vařená  řepa  (žert.) 
Žďár. 

kapra,  kapka:  To  padají  kapry  I 
To  na  něj  vystupují  kapry!  (záp. 
Mor.). 

kaproš,  holub  toho  jména,  černý, 
bíle  kropkovaný  (jako  kapr). 

kaptur,  čepec  vdaných  žen  (slez.). 

kapusnica,  voda  z  kvašené  ka- 
pusty :=  zelnica  (v.  t). 

kapusta,  zelí  (horň.). 

kapuš,  -a,  dráb  (dok.  149). 

karabina,  tlustý  bič  pastýřský 
(Třebíčsko)   =    tatar    (vých.    Mor.). 

karadajka,    řeznický  nůž   (Lor.). 

karaflja,  -je  =  karafiát:  Mom  jo 
řodku  karafije  (Suš.  272,  laš.). 

karafiát,  tagetes  patula  (bot.)  han. 

karaktér,  nadávka :  Ty  karaktere  I 
(laš.). 

karamádit,  býti  s  někým  kama- 
rádem, přátelsky  obcovati :  Za  m}adu 
sme  spo}u  karamádíli.  S  kým  kara- 
mádí  váš  Jan?  Skaramádili  se. 

karas,  -a,  zákrsek,  nízký  keř  (laš.). 

karasatý,  křovatý  (laš.). 

karbinec,  -nca,  m.,  lycopus  europ. 
(bot.). 

karbovat,  rozmíchá  váti  maltu 
(Vych). 

icarbovňa,  -né,  nádržka  na  roz- 
míchávání  vápna  s  pískem  na  maltu 
(Vych.).  —  karboňa  (val.). 

karetka,  korespondenční  lístek 
(také  polský  lid  jej  tak  jmenuje). 

karhant  =  karhan,  fagan,  děcko: 
Běžte,  karhanti,  za  tato  (Bart.  II.  435). 


karhat  1.  chorovati  (slov.,  val.): 
Suchoty  je  nemoc,  dyž  je  člověk 
chytly  na  pFúca  a  diúho  karhá  (Mor. 
lid  213).  2.  kárati,  trestati  (Dob.): 
Nech  tu  roste  fialečka,  nech  sa  karhá 
má  matička  (Suš.  778,  ze  Strání). 

karhátek,  aegopodium  podagraria 

(bot.). 

karkuFa,  le  =  kaptur,  bílý  če- 
peček, který  vdaná  žena  nosívala  za 
tepla  (Vyhl.  VI.  XVIII.  1049);  han. 
gargulena,  slov.  grgufa. 

karíátka,  švestka  (záp.  Mor.). 

kartub  =  kadlub  fv.  t.)   Vlk  47. 

Kartub,  trať  (Hulín). 

kartus,    lehkovážný  člověk  (laš.). 

karmaš,  -a,  m.  1.  hostinka  po 
pohřbu  neb  úvodě;  žerty,  jež  se  jí 
účastní,  šlovou  karmašnice  (val., 
laš.).    2.  císařské  posvícení    (Opav.). 

karmašňánka,  hruška  toho  jména. 

karmín,  -a,  n.  karmína^  -^,  vepřové 
hody  (slov.,  dol.) :  Koblihy  smažíme 
na  ostatky,  do  kuta  a  na  karmín 
(dok.  111). 

kárnfk  1.  košina  na  saních,  2.  vozík 
dvoukolový  s  kárkou,  t.  j.  s  malými 
žebřinami,  do  nichž  se  vloží  košinka 
(Vych.).  3.  nekrytý  kočárek,  pryčka 
(laš.),  4.  dětské  sáňky  ozdobnější 
než  obyčejné  (Opav.). 

kárnosf,  kázeň:  Já  chcu,  aby  bý) 
ogarec  v  kárnosti  (val.). 

karpa6ka,  prtačka,  látačka  (sta- 
rých bot)  val.,  laš. 

karpaf,  opravovati  (plot),  látati 
(šaty)  val.  laš. 

karpatiny,  pl.  f.,  lojdy,  krhavost 
očí  (val.  í. 

karpavý,    lojdavý,    krhavý    (val). 

karputiny,  pl.  f.,  špatná  zem  (laš.). 

kartář,  karbaník:  Kartáři  tu  hrajú 
(Suš.  31). 

kartit  1.  kaziti:  Zkartít  mi  to. 
2.  hubiti  (myši)  slov.,  val.,  3.  komu 
co,  haněti  (Jevíčko). 

kartúnka,  sukně  kartounová. 

Karuša,  Karolina. 

kasanica,  -ce  =  kasanka  (Suš. 
422). 

kasanka  =  letnica,  sukně  (val., 
rum.). 


140 


kasaňka,  sukénka  pro  déti  do 
číyf  let  (dok.  185). 

kasat,  lenoch,  pobuda:  To  je 
takové  kasat.  Chodí  kasátem,  nemá 
co  dělat  (han.). 

kasátum  chodit  =  kasátem:  Cho- 
dile  jenom  tak  kasátum  (bez  účelu) ; 
fig.  15). 

kasaf  se,  -šu,  chystati  se  na  ně- 
koho ve  zlém  úmyslu:  Už  sem  se 
dávno  na  něho  kasá}.  Ty  se  pořád 
na  něho  kašeš,  a  neuděláš  mu  nihdá 
nic  (Btcha). 

kask,  klus:  KuA  idě  kaskem  (laš.). 

kaša,  -še:  prosná  (jáhelná,  žlutá), 
pohančená,  bílá  (krupičná  n.  rýžová), 
moučná  (z  mouky  a  vajec),  režná 
(kroupková).  Kaša  prosná  a  pohan- 
čená nazývá  se  syrové  zrní  i  vařené. 

kašakút,  netopýr  (Broumov). 

kašel    ovčí,    Keuchhusten    (val.). 

kasička,  myosotis  pal.  (bot.). 

kaškót  (slez.),>&ai>&^/(han.)zfranc.; 
jest  obyčejná  čepice  se  štítem ; 
u  Loštic  ji  říkají  helma. 

Kašnáky,  pl.  m.,  trať  (dok.  189). 

kašovica,  -ce,  polévka  z  prosné 
kaše,  buď  v  mléce  nebo  ve  vodě 
zavařené  a  zasmažené. 

kaštan:  Jak  ju  mátí  strojit  pře- 
stane, chytnó  se  jí  kaštane,  ledva 
je  sebó  nosí  (Suš.  388),  var.  sotva 
švardy  unese  =  šubry,  kusy  bláta. 
Na  sukni  má  kaštany  (Bart.  II.  276). 

kaštýr,  -a,  zámek  (val). 

kata:  zapírá,  kata  ne  přisvědčuje 
(Rožnov,  Karlovice  a  laš.:  katať, 
kataťni):  >Ty*s  mi  to  vzář!«  >Kata 
vzáí«  =  nevzal.  »Chceš-i  kúsek?« 
»Kata  ne  :=  chci.  » Pojedeš  na  trhř« 
»Kata  pojedu,  dež  mám  chromý 
koně.«  >Zíobite  se  na  mně?«  »Kata 
bech  se  nezdobit,  dyžs  mně  takovó 
škodu  udělat.*  (Mal.  XXIV.  346.) 
>Což  bys  na  mne  povědžet,  dyž  na 
mne  nic  něviš.«  »A  kata  ja  tež 
něvim«  (Suš.  111). 

kateřina,  tlusté  střevo  vepřové, 
nadívá  se  kroupami. 

katfk,  pův.  katův  pacholek  := 
trhan. 

katiíčky,  pí.  f.,  visací  zámek  (Brň.). 

Kátliny,   pl.  f.  trať  (Halenkovice). 


katovaf  se,  mozolití,  dříti  se:  Ka- 
tuju  se  po  jarmakach  (laš.). 

Katovec,  -vca,  trať  (Zlín). 

Katovna,  -ně,  trať  (Hulín). 

Katovné,  pl.  f ,  vinohrad  (Kobylí). 

katuia,  -še  1.  kachna,  2.  kráva 
toho  jména,  po  krku  kropenatá  (val.). 

kavák  (han.),  kaváň  (val ),  kavon 
(han.),  kavka,  havran. 

kavéna  (kavčena,  kavufa),  kráva 
toho  jména,  černá  jak  kavka. 

Kavéna,  trať  (Blansko). 

kavoš,  vůl  toho  jména. 

kázar,  kdo  v  domě  »kázaruje«, 
rozkazuje ;  hospodář,  pán :  Dzevečka, 
biela  zára,  trafíla's  na  kazara,  budze 
ca  (tě)  kazarovac,  tvé  vlásky  roz- 
tahovac  (Suš.  52). 

kázat,  ve  smyslu  poroučeti  na 
záp.  Mor.  neužívají;  říká  se  tu:  Po- 
vídal, řekl  mi,  abych  to  a  to  udělal. 

kázeň,  -zně,  f.,  kázání:  kázeň 
konať  (val.,  podl.,  horft.).  Ten  pan 
farář  pěknú  kázeň  káže   (Suš.  431). 

kazovaf  =  kázati  (val.,  laš.) :  Dě- 
večka se  divila,  že  jí  staříček  kazuje 
toli  vzíť  (Kda  II.  16). 

kazub,  koš  z  vazových  kůr,  na 
způsob  putny  na  chytání  ryb  (Podl.). 

každedeňky,  pl.  f.,  brambory 
(žert.),  protože  jsou  každodenní  stra- 
vou (Žď.  obr.  5). 

každodňový,  všední:  šaty  (horň., 
laš.). 

každý  deA,  všední  den  (laš.,  horň.) : 
Má  mitá,  premitá,  uvij  mi  dve  pera, 
jedno  na  každý  dzeň,  druhé  do  ko- 
stela (Cern.  78). 

kde  (gde,  hde,  de,  dže)  val.  kde 
i  kam?:  Kde  idešř  Neidu  za  celý 
týden  nikde.  1.  Ten  je  už  kde! 
(daleko.)  Už  bylo  kde  na  deň,  a 
oni  eššče  spali  (daleko).  Už  bylo 
kde  na  noc  a  u  nich  ešče  svítili. 
Kdež  ten  je  od  svatých  1  Kdež  ty 
si  od  těch  konopí!  =  daleko  od 
cíle,  chyba  lávky!  Néni  to  enom 
u  nás,  je  to  aj  kde  inde.  2.  znamená 
míru,  o  kolik  A.  nad  B.  vyniká 
(=  daleko):  On  je  hde  menši  jak 
Tonek.  Hdež  só  Valaške  pěkňéši 
podle  u  nás  děfčat!  (Mal.  XX.  223.) 
V  Uhrách  je   kdež    lepší   kaša  jak 


141 


u  nás!  To  je  kde  pěknější  I  (dok. 
169).  Kdež  ty  si  ode  mne  mladší  I 
(Zl.).  3.  s  kondicionálem  opisuje  zá- 
por: >Dajú-li?«  »Kde  by  ti  dali  I « 
=:  nedajú. 

kdesi  na  Vizovsku  a  na  Klobucku 
začíná  každou  téměř  odpověď  na 
otázku  kde?  >Kdés  býl?«  » Kdesi 
v  městě,  kdesi  u  kovářa.«  »De  ideš?< 
>A  tu  desi,<  »desi  do  Lipiny.< 

kde  kerý  (kde  jaký,  kde  kdo) 
znamená  tolik  co  >všeci,  co  jich  jest, « 
kde  coy  všecko:  Přišel  kde  kerý  že- 
brák. Už  sme  spálili  kde  jaké  po- 
leno. Už  sem  pozobchodíl  kde  jaký 
chodníček.  Už  o  tom  ví  kde  kdo. 
Snědl  kde  co.  Lid  byl  sužován  robo- 
tami, dáňkami  a  kde  čím  (Kda  I.  18). 

kde  nic  —  tu  nic  =  nikde  nic: 
Hledal  sem  všady,  a  kde  nic,  tu 
nic.  já  sem  myslel,  že  jenom  z  toho 
cosi  bude,  a  včil  kde  nic  tu  nic 
(dokonce  nic,  Kda  II.  105). 

kdesi  cosi:  Dává  mi  měsíčné 
těch  pár  grejcarů,  afe  dycky  až  kdesi 
cosi  =  po  dlouhých  okolcích  se  své 
a  prosbách  s  mé  strany  (Zl.). 

kdo:  Přeneščasná  tá  hodina  na 
světě,  kdo  si  koho  zamiluje  do  srdce 
=  když  někdo  (Bart.  II.  173). 

kdo  —  ten,  co  —  to:  Pomože 
nám  kdo  ten  =  přece  někdo  snad 
se  najde,  kdo  nám  pomůže.  To  by 
moh  hdo  ten  (=:  ledakdo)  si  za- 
báhnúť  vlámať  sa  do  stavená,  dyby 
sa  nemělo  trestař  (Vah  ).  Je  to  jedno, 
pojedu   s    kém    tém   (Vyhl.  I.  105). 

kdovfkdo,  —  co :  Dybych  potkal 
dovikoho,  neleknu  se  žádného.  Mysli 
si,  že  je  dovico.  Mluvil  o  dovičem 
{=  buvigdo  t.  j.  Bůh  ví  kdo). 

kdoví  jaký :  Bylo  tam  hdovi  jakéch 
lidí  =  všeho  druhu,  podezřelých 
(Btcha). 

kdy  (gdy,  hdy,  dy):  » Nemám  kdy< 
(volného  času).  »Udělaj  si  kdy!< 
Nebyl  sem  tam  kdy  (dávno).  Už  to 
mám  naorané  kdy  (Zl.).  Přijdi  ke 
mně  kdy  jindy,  já  ti  otevřu  (někdy, 
kdykoliv)  Bart.  ÍII.  235.  Že  sem  se 
tam  hdy  neSil  podívať!  Že  sem  ho 
hdy  jenem  samyho  pustil  (stupňuje) 
Mal.  XXIII.  229.     Abe  to  hdy  spis 


udělal  (=  co  nejspíš).  Jenem  abe 
nebel  dlóho  nemocné,  abe  hdy  to 
s  ňém  bélo  lepši  (Mal.  XXIII.  223). 

kec  I  kec  I  odhání  se  tele. 

kecata  n.  keckal  (laš.),  keckař 
(val.),  chřástal. 

kecat  1.  kapati:  Celé  se's  polívko 
pokecal  I  (Maš.)  2.  loudavě  jíti  (val. ; 
záp.  Mor.  kecat  se) :  No,  že  se's  jož 
překecál  (Maš ).  3.  práskati  bičem, 
hloupě  mluviti  (laš ). 

kecek  (Kelč),  kecek  (slez.)  1.  chřá- 
stal (zpívaje,  jako  by  přisedal,  čapal, 
•gecalc),  2.  krátká  sukně:  Mam  takého 
kecka  (Opav.). 

keclivýi  lehtivý  (val.). 

kecnouti  lenošně  sednouti:  Ten 
leda  tak  kecnót  a  klábosit;  práca 
mo  smrdí  (Maš.). 

-keď  jest  náměstkovy  živel  slože- 
ných s  předložkami  příslovcí  na 
Frenštatsku,  Štrambersku,  Příborsku 
a  Brušpersku  =  kud :  dokeď,  odkeď, 
pokeď,  zakeď. 

keď  (horň.),  ked  (Podl.)  =  když. 

kedbych  (Podl.),  kebych  (horň.  = 
kdybych. 

kedy  (horň. ;  v  Javorníku  kedt)  = 
kdy,  když:  Kedy,  ty  Janko,  kedy 
k  nám  príděš?  (Bart.  II.  180.)  Kedy 
buchty  pekla,  spálila  jich  (Suš.  677). 

kédati  natahovat  kédy,  velmi  pla- 
kati (záp.  Mor.). 

kédovati  kédy  (záp.  Mor.)  =  gaj- 
dovat, gajdy:  Jak  já  budu  kédovat 
na  ty  moje  kédy  (Suš.  685). 

ke]  i  kěji  kdy:  Němaju  kej;  kéj 
indy  (někdy  jindy);  kejši  (kdysi)  laš. 

kejhan,  husa  (žert.):  Mívali  sme 
těch  kejhanů  až  dvacet  (Žď.  obr.  19). 

kejhat:  Hus  kejhá  (záp.  Mor). 

kekářif  sa,  baviti,  meškati  se  ně- 
kde (val ). 

kókíat,  něčím  viklati,  kývati  (Kun- 
štát). 

-kef  jest  náměstkovy  živel  slože- 
ných s  předložkami  příslovcí :  dokef, 
odkeF,  pokef,  zakel  (val.,  horň,  a 
částečně  laš.). 

ker,  kfa,  kefec,  kefčák,  keláň,  přední 
zub  kanci  (Hauzahn). 

ket|  kia,  klíč  rostlinný. 

kér,  -u,    1.  kapusta.   2.  Přezdívka 


142 


3.  pluku  pěšího  (Erzherzog  Karl). 
>Hde's  hýl  na  vojně  ř<  ,Sióžtf  sem 
u  hrnců  kélu*  (t.  j.  u  3.  pluku),  ná- 
podobí se  tím  německý  název  pluku 
českými  posměšnými  slovy.  Btcha. 
kefai  kolik  (laš.):  Kela  ja  chod- 
níčků udžeíal  sem  k  tobě  I  (Suš.  226.) 

keli,  -a,  -e  —  telí,  -a,  -e,  koliký  ~ 

toliký  (quantus  —  tantus) :  keli  les, 
tela  hora.  Neměla  bych  tefeho  hřichu 

(las.). 

kelinai  hrnec  na  dojení:  Skubaj, 
kravičko,  na  úhoře  a  davaj  mléka 
po  kelině  (Vyhl.  VI.  XIX.  792). 

kerký  —  terký  =  keli  —  teli  (laš.). 

kefňa  n.  keTnik  u  vozu,  kozlík 
(v.  t.). 

keto  —  tefo  (kefko  —  tefko,  tefe, 
tefej,  kyfa  —  tyfe)  laš.,  horň:  Aj 
bych  zap}aci},  fen  nevjém  kelko 
(Dob.). 

kerňa,  -ně,  lžíce  zednická  (Vah.). 

kenězai  dřevěná  nádoba  na  zrno 

(Vah.). 

kepeň|  -a  1.  ošumělý  klobouk 
(val.).  2.  místy  na  Slovensku  kožichu 
říkají  kepen, 

kepif  sa  ==  cébiť  sa,  brečeti  (val.). 

kepský,  špatný;  kepsky,  špatně: 
kepský  čas,  kepská  práca  (Vah.). 
Řemeslo  šio  čím  dáf  kepščéj  (Slav. 
ČL.  X.  465).  Mám  se  kepsky  (záp. 
Mor). 

kerady,  kam  (val.). 

keraki  jak:  Kerak  sa  menuje? 
Kerak  je  ti?  (Klobucko)  Nemáme 
kerak  =:  nemáme  zač  (koupiti  něco) 
Zl.  Stupňuje  se  složením  s  předponou 
pře:  Kerak  překerak  to  mám  smutná 
udělať?  Kerak  překerak's  to  mohl 
jenem  udělať?  (Mal.  XXIII.  225.) 

KerhátYi  na  Kerhátoch,  trať  v  Po- 
lance Vsacké. 

kerchov  (slov.,  val.),  kerchovo 
(laš.),  krchov,  hřbitov:  Kerchove, 
kerchove,  ty  lúčko  zeFená  (Bart.  II. 
348).  Jak  na  kerchovo  vkročila 
(Suš.  4). 

Keřky,  pl.  m.,  trať  (Vizovsko). 

kerúcí  (po  kerúci,  po  korejsi), 
někdy  v  neurčité  budoucnosti  (jako 
kdysi  o  neurčité  minulosti):  Kerúci 
k  vám  přijdu,  ani  sa  nenadáte  (Zl.). 


Zdovíte  sa  po  kerúci,  do  su  já 
(Vlk  33). 

kerýi  -á,  -é  užívá  se  v  řeči  lidové 
ve  přívlastkovém  spojení  s  podstat- 
ným, anebo  když  se  vztahuje  k  ná- 
městce osobní  nebo  následující  ukazo- 
vací (kerý  —  ten);  srovn.  co:  Kerý  pes 
moc  ščeká,  nekúše.  Kerá  slépka  moc 
vdáká,  málo  nese.  Keré  (zemáky) 
budu  nakažené,  dávajte  o  své.  A  vy 
milí  kamarádi,  keři  ste  mne  měli 
rádi,  pod^e  se  mnó  (Suš.  566).  Kera 
se  mi  zasměje,  ta  se  mnu  pojede 
(Suš.  554).  2.  Sponové  sloveso  býti 
ve  větách  vztažných  s  doplňkem 
často  se  vypouštívá:  Kerý  dobrý 
gafán,  z  dafeka  se  směje  (Suš.  553). 
Kera  dobra  děvečka,  něch  pozbiře 
jablečka  (Suš.  437).  Ked  přídeme 
do  salaša,  kerá  lepší  ovca,  naša 
(Bart.  III.  54)  3.  Užívá  se  souvztažně: 
Krajánek  vykládat,  že  Rus  sa  bije 
s  Engličákem,  a  Machala  býl  by  rád 
věďél,  kerý  kerého  (Slav.  ČL.  XI. 
178).  Víš  ty  každů  cestu,  kerá  ke 
kerému  městu  (Suš.  134).  Kerý  na 
kerého  spjéše  zapomenem?  (Suš. 
237.)  4.  Feminina  kerá  užívá  se  sub- 
stantivně  ve  spojení  >z  keré  do  keré« : 
To  je  z  keré  do  keré,  dež  só  žňa, 
ani  se  najesť  člověk  nemože.  Belo 
mně  z  keré  do  keré,  dež  sem  mněl 
iť  na  takovó  dobu  z  domu  (Mal. 
XXIII.  364).  Jož  těch  platu  a  pře- 
rážek  máme,  až  nevime  z  keré  do 
keré  =  kudy  kam  (fig.  136). 
5.  =  kdo?:  Keré  je  to?  Keré  ste 
vy?  (Tišnovsko)  6  Kerý  tázací  po- 
jívá se  s  coll.  plurálem  (v.  jeden): 
Ztratila  sem  vínek,  kerý  ste  ho  našli  ? 
(Suš.  376.)  Kerá  s  nama  půjdete? 
(Slav.  ČL.  XI.  435).  7.  Kerf  —  ien  = 
kterýkoliv,  ledakterý:  »S  kerým  ko- 
šem půjdeš  na  ty  jabka?«  >Mi  je 
jedno,  s  kerým  tým«   (ZL). 

kerýsek,  malý  semel,  blecha  v.  t. 
(ND.  180). 

kerýsi :  Je  tam  ešče  kerási  hruška 
=  něco  málo  hrušek.  »Máte-li 
ořechy?*  »Ešče  tam  kerýsi  bude.« 
Za  kerýsi  měsíc  po  téj  =  za  ně- 
kolik měsíců  potom  (Vlk  39).  Starý 
Tomšák  viďél  býka  s  ohnivů  hlavu, 


143 


čápá}  tam  ve  vodě;  a  to  keřfsi  tam 
chytali  raky  a  svítili  si  met}ú  (sub- 
stantivné)  Slav.  ČL.  X.  373. 

kešeňa,  (pol )  kapsa  (žert.) :  V  ke- 
šeni  bélo  jak  tédeA  před  stvořenim 
světa  (fig.  74). 

kFabaf,  klepati  1.  kfabat  cepem, 
zvolna  mlátiti :  Počkaj  ež  to  oklabnu. 
Dybysme  to  ešče  dnes  mohli  do- 
kfabnút  (Jicko).  2.  kfabať  za  stavem 
=  tkáti  (val.)»  3.  klikou  u  dveří 
vzhůru  dolCi  pohybovati,  abychom 
šramotem  tím  upozornili,  že  chceme 
do  domu  (kfabnóť,  zakfabnóť)  Btcha. 
4.  klábositi,  pomlouvati:  Ten  toho 
za  deň  naklabe  (Brň.).  Tá  kde  koho 
poklabe  (Jicko). 

kráboslti  stále  o  jednom  do  kola 
mluviti. 

klacmuddi  člověk  vysoký  a  ne- 
ohrabaný (záp.  Mor.). 

kfači  kleč:  u  pluhu  (v.  pluh  20), 
u  saní  (v.  saně  10).  2.  nohy  (po- 
směšně): Co  ty  klače  natahuješ? 

kračary  pl.  m.,  krátké  sáňky  (val.). 

ktada,  mučidlo  za  starého  práva: 
Rychtář  do  klady  mě  dat  kázal 
(Suš.  688). 

ktadf,  coll.  klády. 

ktadíbuchta  =  vařbuchta,  nemo- 
tora  (laš.). 

ktadívce,  kladívko  (val.). 

ktadka  1.  držadlo  u  srpu,  biče, 
péra,  2.  visutý  zámek  (laš.). 

Ktadnatái  hora  na  Valaších. 

ktadnička,  houba  polyporus  squa- 
mosus. 

Kladník,  trať  (Náklo). 

ktadorub:  Tesařům  naši  předkové 
říkali  kladorubi  (arch.  II.  4). 

ktak,  trhan  (laš.). 

ktaka,  turín  (brassica  napus)  Opav. 

kfaky  =  klačary  (v.  t.). 

ktamaó,  který  klame,  klatnainigUy 
která  klame:  Klamači,  klamači,  ti 
Vrbeci  chlapci,  větši  klamačnice  Vr- 
becké  děvčice  (Suš.  167). 

kramaf,  kTamořif,  klábositi,  vyklá- 
dati (laš.). 

kfaměf  (kloměť,  kfuměť),  seděti 
shrben,  dřepěti  (val.):  Mama,  chu- 
děra staří,  Waměli  na  íavě  (Vlk  108). 


kfamka  1.  klika  na  vážení  vody 
(laš.),    2.  =  tlamka  u  pluhu  (v.  t.). 

klamočít  se,  hamplasiti  se,  na- 
máhati se:  Naklamočil  se  na  to 
(Drahany). 

klampajzna,  paščeka,  huba  (ob- 
hrouble). 

ktanlca  1.  klaníce,  tyče  u  vozu 
hnojného,  aby  hnojnice  (prkna)  ne- 
padaly na  kola.  U  vozu  žebřinového 
jsou  poloviční  klaničky  (v.  vůz  II. 
10,  III.  18).  2.  kíance  u  saní  (v. 
saně  12),  3.  nadávka  člověku  zdlou- 
havému. 

ktanie,  -ia,  píchání  v  boku:  Mám 
kíanie,  dostal  som  ktanie  (Dob.). 

ktanýi  »co  sa  dobře  kole<;  klané 
drva,  rovno  štípané  (v.  klať)  val. 

kfapy  kfap:  Má  střevíčky  klapy 
klap  (Suš.  660)  =  klapavé,  které, 
nesedíce   dobře    na  nohou,    klapou. 

kFapačka  1.  (=  kfepačka  han., 
kfapač  slov.,  klapetka,  klapotka  laš.), 
dětský  nástroj  na  klepání  v  pašijový 
týden.  Skládá  se  z  prkénka  na  krát- 
kém držadle  připevněného,  na  němž 
vprostřed  okolo  své  osy  kladívko 
se  otáčí,  tlukoucí  vpřed  i  vzad  na 
prkénko  (ND.  273).  2.  ústa  (ob- 
hrouble):  Dat  mo  na  klapačko  zá- 
mek (Maš.),  3.  klapačky,  falcované 
trámce  na  dvoukřídlých  vratech  u  sto- 
doly n.  kůlny,  jež  při  zavírání  na 
sebe  přilehnouce  zaklapou  (Prostě- 
jovsko). 

krapáki  staré  klobučisko,  jehož 
střecha  »krapí«  (dolů  visí)  val. 

křapati  -pu,  klepati:  Slyším  pod- 
kovy klapat  (Suš.  570). 

kfapatýi  co  »klapí«,  schlípeno  jest: 
Ten  pes  má  kfapaté  uši  (Slav.  ČL. 
X.  39);    kfapatý  klobúk  =  kfapák. 

ktapčf,  z  »klapťu«  (=  klátu)  uro- 
bený: úf  (laš.). 

krapeOi  račí  klepeto  (laS.).  Kt. 
Dod.  I. 

kiápeCi  klopota,  kříž,  soužení:  To 
mám  s  tebou  klapec  I  (Třešť) 

krápěna,  kráva  toho  jména;  má 
rohy  »krapaté«,  dolů  skroucené  (val ). 

ktapefí  -pťu  (klapetek,  klapýtek), 
klát,  špalek  (laš.,  Zábřežsko). 

krápět,  chlípěti:  Klobúk  na  očách 


144 


klapf  (Suš.  472).  Svadté  listi  klapi 
(n.  klupi)  na  stromě  (Slav.  ČL.  X. 
301). 

klapetky  se  jmenuje  taká  zelina, 
žluté  kvítečko  to  má,  malinké  lístečky 
drobné  a  kořínky  hodné,  jak  malé 
kobzole  tři  nebo  štyry  (Vyhl.  VI. 
XIX.  154). 

kíapeto  =  klepeto  (laš.). 

krapineCi  -nca,  kopka  sena  (Fren- 
štát). 

kfapkai  víčko  oční:  A  ty  klapky 
mám  ráno  takové  těžké  (Slav.  ČL. 
XII.  386). 

kfapkafi  zdrobň.  slov.  klapať:  Žen- 
ským huby  klapkajú  jak  nová  pa- 
tírka  (val.). 

kiapoušeti  kloniti  hlavu:  Květina 
zklapoušelá  =  suchem  zvadlá  (Kun- 
štát). 

kíapúchý,  kdo  má  klapáte  uši: 
klapúchá  sviňa  (dok.  153). 

krarnetai  klarinet  (laš.). 

ktas  coll.  =  klasy :  Žito  má  pěkný 
klas.  U  Protivanova  platí  se  z  pole 
šest  zlatých  na  jeden  klas,  t.  j.  za 
jeden  užitek,  na  jeden  rok. 

ktásí  coll.,  klásky  na  poli  po  sklizni 
zbylé ;  chudobné  děti  chodí  na  Másí. 
klasitó  žito,  má  dlouhý  klas. 

ktasnovat.  Na  mlátě  obilí  se  nej- 
prve klasnuje;  snopy  se  postaví 
vzhůru  klásím  a  bije  se  do  nich 
hůlkami  od  cepů  (v.  stodola).  U  Je- 
víčka klasnovat  znamená  přemlaceti : 
Zůstávají-li  na  zrnech  ječmenných 
ostiny,  musí  se  klasnovat. 

ktast,  1.  peníze,  spláceti,  2.  pocho- 
vávati :  My  se  klademe  tu  =  máme 
svůj  hřbitov.  My  se  klademe  do 
Žďaru  (záp.  Mor.).  3.  obilí,  louku  = 
seci :  Budzem  už  aj  svoju  luku  klase 
(Dob.),  4.  oheň  klást:  Kravaři  kladů 
si  na  poli  oheň,  naložili  si  oheň. 
Vovce  se  bodó  dobře  pásti,  me  si 
můžeme  voheň  klásti.  Te  Petřiko, 
voheň  skládé  (ND.  234).  5.  Kalendář 
klade  déšť.  6.  A  což  mi  to  zlato,  to 
kladu  za  bláto  =  pokládám  (Suš.  8). 
Klaďte  to  sobě  za  neštěstí  (Suš.  259). 

Klášovky,  pl.  f.,  trať  (Násedlovice). 
ktášterná  panna,  jeptiška. 


ktášterničkai  hruška  toho  jména. 

ktáti  1.  špalek,  2.  úl  (vých.  Mor.). 

kíáf  —  kofu,  štípati  kláty  po  sto- 
jato,  na  rozkol:  Uhlíř  se  dal  taký 
velký  klát  klať  (Kda  II.  57).  V  boku 
ma  kole  =  píchá  (Dob.).  Kráva  kole 
=  trká  (horft.). 

ktataři  -a,  včelař,  který  chová  včely 
v  starodávných  úlech  (laš.). 

ktatečkyi  dřeváky  =  cukle  (v.  t ). 

ktátek,  střenka  nože  (Vyhl.  1. 136). 

ktátit  sa,  kývati  se:  klátí  sa  mně 
zub  (slov.). 

kFatkai  kTatečka,  klícka  na  matku 
včelí  (laš.). 

kfatý  obrázek,  na  němž  vyobrazena 
nesvatá  osoba,  světská  věc ;  op.  svatý 
obrázek  (Jicko) 

klazan,  bezbožný   kluk   (Zábřeh). 

ktbfk  (val.)  =  krbík  (v.  t). 

krcafi  křesati  (val.). 

krč,  1.  pařez,  2.  =  klčovina,  vy- 
klučovaný,  na  pole  upravený  les  (Ždá- 
nice). 

Klče,  trať  (Nítkovice). 

kfčf,  coll,  pařezí. 

krčovat,  mýtiti. 

klebetníki  sotor,  dlouhý  koš  ha- 
nácký, jako  by  se  v  něm  klevety 
roznášely:  Klebetníček  s  drobnůst- 
kami  nechali   na   noclehu    (fig.  77). 

kfebetovat  s  akk.,  klebetiti  o  ně- 
kom, pomlouvati  někoho:  Chodz, 
šohajku,  dze  chceš,  fen  ma  neklebetuj 
(Bart  III.  274). 

klebúňat  int.  slov.  klebetit:  To 
idú  na  besedu  a  klebúňajú  (dok.  61). 

klec  mase.  (Jihlavsko). 

krécaf,  kulhati :  Kráva  kléče  (val.). 
krecačka,   ovčí  nemoc,  kulhávka, 
»dyž  ovce  kTéčů*   (val.). 

křeč  1.  u  pluhu  =  klač  (v.*t), 
2.  dřevěné  okrají  chomoutu  (v.  stroj 
na  koně  I.  1). 

krečačky,  kleče,  -íc  (Zl.). 

krečévat  iter.   slov.   klečeti    (Zl.)* 

krečidto,  klekátko. 

krečúvaf,  iter.  slov.  klečeti  (val.). 

kréhnit  =  klohnit:  Špatná  ku- 
chařka jídla  kféhní  (Zl.). 

krechtačka,  řídké  bláto,  v  němž 
se  klechtá,  brodí  (laš.). 


145 


klechtanka:  Fazula  se  zaklechtá 
klechtankú  z  vody  a  muky  (dok. 
106). 

klechtat  1.  brkati :  vařekó  klechtat, 
rozklechtat.  2.  Botě  mně  klechtajó 
na  nohách,  3.  Veklechté  ten  hřebík 
ze  zdi  (vyviklati)  Maš.  4.  kfechtať, 
•chcu,  klevetiti  (slez.).  5.  klechtat  se 
^  chechtati  se  (Jevíčko). 

krechtuFai  le,  která  klechce,  kle- 
vetnice  (Opav.). 

kFeki  křivý  strom  (val). 

krekanicai  -ce,  báječná  bytost: 
Toulalo- li  by  se  díté  po  klekání, 
chytla  by  je  klekanica  (ND.  41). 

kíekotka  (klepotka),  klepačka 
velkonoční  (laš.)  v    klapačka. 

klemzáki  stará  kudla  (záp.  Mor.). 

Klenci,  trať  (Blansko). 

klenec,  klen  (acer  campestris). 

klenlca,  ce,  1.  =  klenec,  2.  kle- 
nica  černá,  druh  révy,  má  velké 
hrozny  modravé  neb  višňové  barvy, 
» neřáda  vyzrá«  (slov.). 

klénkovaf  se,  sich  kránken  (han.). 

klenpírovafi  krepirovat,  churavéti : 
A  tož  tak  s  tým  klenpírovali  (Slav. 
ČL   XI.  272). 

klepač  1.  =  klapačka  v.  t.  (dok. 
124),  2.  pták  cypselus  apus  (Příbor). 

kíepáč :  V  Pravčicích  starší  muži 
měli  klobouky  >krepáče«  barvy  černé 
(Vyhl.  II.  171). 

krepaná,  dětská  hra  v  míč  (ND. 
178). 

kfepat:  čáp  klepe,  klepoce. 

klepat  se:  Bída  se  tady  klepala 
teze  veliká  =  potloukala  mezi  lidem 
(Brň.). 

klepatá  kráva,  koza,  jež  má  rohy 
zpátky  (záp.  Mor.)  =  klapatá  (v.  t). 

kíepetOi  ruka  (žert.):  Když  bude 
stát  za  dveřama,  já  se  opřu  kfepe- 
tama  (Suš.  706)  laš. 

klesáki  zavírací  nůž  (Maš.). 

klesfi  klestí;  chvojí  posekané  na 
stelivo  (záp.  Mor.). 

kresnlf  =  klestiti  (laš.). 

klestiti  přesekávati  chvojí  na 
drobno,  by  se  hodilo  na  stelivo  (záp. 
Mor.). 

kťeščí  -a,  škvor  (Trojanovice). 

Krešně,  pL  f.,  trať  (Vizovsko). 

Bartoi:  Dialektický  tlovník  moravský. 


kret  —  klejů  1.  klnouti,  2.  tlíti: 
Cosi  tu  kleje.  Ta  zem  (rašelina) 
nehoři  plamenem,  jenom  kleje  (Vvhl. 
I.  35).  3.  (klejů  i  klím)  klíčiti:  Žito 
juž  kleje  ^Zábřežsko).  Zemňáky  nám 
už  hrubé  klíja    (Slav.  ČL.  XI.  324). 

kretka,  klec  (laš.). 

kleveta.  Na  západní  Moravě  děv- 
čata chodí  se  Smrtolkou.  Je  to 
smrček  ověšený  výfuky  z  vajec  a 
věnci  ze  sečky  a  z  hadérek,  jimž 
klevety  říkají  (ND.  259). 

klibeCi  -bca,  klobouk  (žert.)  Maš. 

klf6nfk.  Hotové  peníze  obecní, 
spisy  a  pečeti  byly  v  obecní  truhlici, 
od  níž  po  klíčku  měli  dva  sousedé, 
klíčníci,  od  obecní  hromady  volení, 
kteří  však  nebyli  z  obecního  úřadu. 
Když  pudmistr  potřeboval  peněz, 
pečeti  n.  spisu  některého,  povolal 
oba  klíčníky  (Skop.  II.  108). 

kliháki  pták  oriolus  galbula ;  volá : 
»kupte  klihu!« 

klín  1.  šos  u  kabátu  (vých.  Mor.), 
2    klín  u  pluhu  (v.  pluh  16). 

klínai  klika  u  dveří  (laŠ). 

klíneCi  dřevěný  hřeb  na  sbíjení: 
Odtrhla  sa  im  z  pluhu  deščička, 
přibíjala  ju  švarná  dzěvčička,  při- 
bíjala  ju  se  dvoma  klínci  (Suš.  517). 

klfnek  1.  dřevěný  hřeb  na  věšení: 
Pověs  si  kabát  na  klínek.  2.  osmý, 
stejný  díl  pokrájeného  velkého  ko- 
láče (vdolka),  trojhranný:  Klínek 
vdoika  pro  pacholka  (Bart.  III.  565). 

klintafi  klábositi:  Co  srny  už  teho 

naklintaly!  (laš.) 

kllščák  (kliščál),  brouk  roháč 
(záp.  Mor.). 

klfzafi   -žu,   klouzati   (záp.  Mor.). 

kFnút  imper.  kUň\  Neklen,  milá, 
neklen  (Suš.  343,  z  Komně). 

klobás  m.  Brň.  =  klobása  f. 
(vých.  Mor.). 

Klobáse,  pl.  f.  vinohrad  (Ne- 
chvalín). 

ktobúček,  zvonek  fcampanula) 
květ  šlaku  (dle  podoby  květu);  klo- 
búčky^  hřebíčky  (koření)  horň. 

krocáň,  -a,  vysoký  a  suchý  chlap. 

krocár,  dlouhý  kyj  (val.). 

kroček  =  klacek  (val.). 

10 


146 


klóčka  =  tloučka,  dřevěný  hmož- 
díř na  tlučení  maku  (han.). 

KtodlchoVi  les  (Polešovice). 

klofák,  zobák  (MaS.). 

klofat,  zobati,  udeřiti  (Maš.) 

kiofaneCi  rána  kotníky  ruky :  Dal 
mu  klofanec  (Maš.). 

krohniti  špatně  vařiti:  Dyž  oni  na 
tom  dědinisku  to  všelijak  klohníja 
(Slav.  ČL.  XI.  227).  Tes  to  hoklo- 
hnila!  (Maš.) 

krochta,  kleveta  (val,  laš.,  Jirara- 
mov;  srovn.  pol.  klechda). 

krochtáři  klevetář  (val.). 

ktoko6|  var,  vír :  Mléko  vřelo  klo- 
kočem (Kda  II.  143).  Voda  bije  do 
hráze  a  dělá  klokoč  (Vych). 

ktokočkai  hruška  toho  jména. 

ktokočifi  klokočovat,  klokočem 
vříti :  Voda  klokočita.  Na  kotle  voda 
už  klokočuje  (laš.). 

ktokočovýi  klokočem  vroucí :  Na- 
féje  sa  klokočové]  vody  (val.). 

klomeň,  -a,  haluz;  klominek^  ha- 
louzka: Na  každým  klomínko  só 
letos  žvance  střešní  (Maš.). 

klomočeti  klamati  (han). 

kiomočnlcai  -ce,  která  klame 
(han.). 

kton  vzíť,  vzíti  pochop,  ztratiti 
rovnováhu :  Deska  vzala  klon  a  bác. 
Vzal  klon  a  střelil  sebúm  do  potoka 
(Vah.). 

kTop,  ohrnutá  a  obrácená  část 
kabátu  na  prsou  (Vah.). 

kropeto,  noha,  hnát:  Kfopeto  mě 
boli  (laš.). 

klosbery,  pl.  m.,  angrešt  (Opav.; 
Glasbeeren). 

kloub,  lnu  n.  konopí  po  20  ze- 
mičkách, zemička  po  2  hrstech 
vlákna  (arch.  I.  168). 

klouhat  (  Ó-),  klouzati ;  klouhačka 
(záp.  Mor.). 

klube  klub:  Dyž  byla  večeře, 
klube  klub  na  dveře  (Suš.  161 ;  ob. 
klupy  klup  =  zaklepalo). 

klubek,  zobák  (Doubravnik). 

ktubaňka  (-o-),  slaměnka  s  kol- 
mými stěnami  a  rovným  dnem  (han). 

ktubko,  míč  (val). 

kfúcat,  kulhati:  KFúcál  na  obě 
nohy  (Vych.). 


Kfuč,  -e,  f.  traf  (Bohdíkov). 

krú6,  -a,  m.  1.  hákovité  voje  k  za- 
pravení  jařem  při  orání  a  přípřeži 
(Df.).  2.  (kfučíček),  primula  verís 
(slez.). 

Kludenina,  trať  (Blansko). 

kfučík,  oje  plužních  koleček  (viz 
pluh  1.). 

kfučka,  klička,  1.  křivá  dýmka 
(val.),  2.  klička  z  prstů  udělaná:  ít 
na  kfučky  =  kfučkovat  se  (v.  t). 
3.  Je-li  obilí  tak  zralé,  že  klasy  visí 
dolíi,  praví  se,  že  je  zralé  na  klučky. 

kručkovaf  pole,  vláčiti  pole  na 
přič  sem  tam  (slez.). 

kručkovaf  sa,  dětská  hra  =  háčko- 
vati se,  chytiti  se  za  ohnuté  malíky 
a  táhati,  který  kterého  přetáhne. 

klučnica  (-o-),  široká  motyka 
(Maš.). 

kfučovisko,  oje  plužných  koleček 
(laš.)  =  kfučík. 

krudif  1.  vésti,  stěhovati:  Kludi 
statek  na  jarmak  (laš.).  Kludžil  sobě 
ju  do  dumku  (Suš.  462,  laš.).  Už  sa 
vykludili  (val),  2.  pleskati,  klábositi : 
Někluď!  Kludi  hlupu  =  hloupě 
mluví  (laš.).  3.  kludiť  na  někoho, 
hanu  kydati,  nadávati:  Býl  u  nich 
vařený  pečený  a  včiléj  na  něho  všeci 
kruďá  (jicko). 

kruka  znamená  kliku  větší,  jakc 
u  stroje,  dřevěný  hák,  kfučka  kliku 
u  dveří  (Slav.  ČL.  300) ;  klukou  váží 
se  voda  ze  studny  (Btcha). 

krukaňa,  -ně,  kráva  toho  jména; 
má  rohy    do  kliky  skroucené  (val.) 

kfumkaf,  klímati  (val.). 

klumočnlca,  ce,  klepna  (=  tlu- 
močnice) han. 

kfumpa,  hromada  (Klumpen): 
Stojá  fedakde  v  kfumpě  a  edem 
o  saméj  darebnině  (Vah.). 

křupat,  klepati:  Smrč  klupe  na 
dveři  (Suš.  13). 

křupaná,   dětská   hra   (ND.    186). 

kFupěf,  ovisati:  listy  oklupěné 
(když  vadnou)  val.  Ty  vyščuhrané 
ruky  kfupěly  na  cíše  —  ovisaly  mdle 
(Slav.  ČL.  XII.  275). 

křupnut,  klepnouti:  Ulom  si  pru- 
teček,  klupni  na  hrobeček  (Suš.  159). 

ktuska,  šiška,   knedlík  (Frenštát). 


147 


klusói  kluseiD,  honem.  Běží  klusó 

(Brft.). 

kluščaný,  velmi  tlustý  (dok.  125). 

kfuti  klovati :  Húsátka  sa  kfujú  = 
vyklubávají  se  z  vajec.  Nakfuté  va- 
jíčko. Tráva  se  kluje  ze  země  (jako 
house  z  vejce).  Kde  sa  halena  kluta, 
vraziía  sa  Jata  (slov.). 

kfuznafi  zakluznať  koně,  zauzditi 
(han.);  slov.  kfznat;  odtud:  kfznák 
=  uzda. 

kFvaňa,  -ně,  sekyrka  (val.,  Kt. 
Dod.  I.;  také  příjmení). 

krzavícai  -ce,  náledí  (Dob). 

kmásati  -šu  1.  trhati,  rváti:  Naši 
kmášú  jabka.  Pokmásáí  mi  šaty. 
Rozkmásaná  htava  (střapatá).  Kmásái 
ho  za  vlasy.  Větr  kmásái  listí  ze 
stromů  (Slav.  ČL.  XI.  434).  2.  bíti: 
Aby  vám  enom  nenakmásali.  Chvílu 
sa  spofem  kmásali  (val.,  horň.,  podl.). 

kmasif,  uchvátiti  (val.). 

kmasoňi  -a,  kdo  se  rád  bije, 
trhan:  Je  z  něho  takový  kmasoň 
(Slav.  ČL.  XI.  378). 

kmíňanka  (laš.)  =  kmínovica,  kmí- 
nová polévka  (na  snídaní) 

kmín  (gamin),  šejdíř,  filutář:  Oj, 
co  sem  vám  udělal,  vy  Bilovčí  kmíni  ? 
(Bart.  II.  464.) 

kmfnek  (zdrob.  kmen),  větev  (záp. 
Mor.). 

kmfniti  šiditi:  Ten  kmín  kmínský 
okmíníl  mne  o  pět  rýnských. 

kmínstvOi  figle,  podvod  (vých. 
Mor.). 

kmiter,  -tla,  knutel,  kyj  (val.). 

kmochá6kovat  se  s  někým,  říkati: 
kmocháčku. 

kmotr  —  kmotra.  Vedle  těch  jmen 
říká  se:  kmocháček  (kmucháček)  a 
kmotřenka  (kmoterka,  val),  křesný 
otec  a  křesná  matička,  nebo  křesni 
tata  a  křesni  mama  (Rožnovsko ;  tak 
i  na  Laších  nebo  křesný  a  křesná, 
křesníček  a  křesnička),  krsný  a  krsná 
(Lanžhot;  kmotr  a  kmotra  je  tam 
na  biřmůvce).  Na  jižním  Opavsku 
užívají  slova  »poteček«  (z  něm. 
Pathe).  Na  Žď&rsku  >  kmotra  Havlí- 
ková «  značí  kmotru,  která  byla  dítě 
při  křtu  na  rukou  držela;  řekne-li 
se    však    y kmotr  Havlíková*,   je   to 


pouze  žena  kmotrova,  kterýž  byl 
křténci  posloužil  (R.  a  Ž.  23). 

kmotrovat,  býti  kmotrem:  Koli- 
krát do  (kdo)  kmotruje,  toFéj  má 
schodků  do  nebe  (Vlk  3). 

kmotrovaf  se  s  někým,  říkati  mu 
kmotře. 

Kňahnicei  pl.  f.,  vinohrad  (Ra- 
děj ov). 

Kněhyňa,  hora  (val). 

kněz,  ploštice  zdobená. 

Knéženky,    pl.  f.,    trať  (Blansko). 

Knéžf    hory,    vinohrad    (Bzenec). 

Kněžíkov,  trať  (Blansko). 

knéžůvka,  hruška  toho  jména. 

kníkalka  =  vejskalka,  šlížek;  jsa 
dlouhý,  v  krku  uvízne  a  »kníkne«, 
výskne  (záp.  Mor.). 

knísat  sa,  -šu,  klátiti  se,  kývati 
se :  Zub  sa  mi  kníše.  Zbožjé  sa  kníše, 
kedz  větr  fučí  (Dob.).  Červené  ja- 
blučko  nad  vodu  sa  kníše  (Suš.  578, 
horň.).  Kalina,  malina  nad  Váhom 
sa  kníše  (Bart.  III.  415).  Péro  sa 
kníše  za  širákom  (horň.). 

knihy,  žaloudek  hovězího  dobytka : 
Kráva  má  zapečené  v  knihách. 

knižák  v.  svobodník. 

kníže,  n. :  Umíralo  jedno  kníže, 
ale  i  skonávalo  Kda  II.  99  v.  hrábě. 

knížky,  kniha  modlitební. 

knofer,  -íTa,  knoflík  (laš.). 

knofra,  šiška  (Podl.). 

knofraj,  -a,  veliký  knoflík:  Cigáni 
měli  u  vest  stříbrné  knofTaje  taják 
vlaské  ořechy  (Slav.  ČL.  XIII.  373). 

kňok,  kyj  (han.). 

knot,  1.  děcko:  Počkaj  enom,  ty 
knote!  2.  trhan  (val.),  3.  knoty,  staré 
věci  vůbec,  zvláště  šaty:  Zebrái  své 
knoty  a  šél  (=  svých  pět  švestek, 
dle  něm). 

knotavec,  knot,  zlé  děcko :  Toťkaj 
ten  knotavec  malej  (dok.  236). 

kňučet:  Prasata  ve  chlévě  kňučíja 
híady  (Slov.  obr.  258). 

knuter  (slov.,  val.  z  něm.  Knittel), 
kolek,  jímž  se  povříslo  na  snope 
v  uzel  stahuje;  han.  róbf,  dol.  vrúbT; 
laš.  knebf  (z  něm.). 

knutrovat,  snop  knutlem  zavazo- 
vati (han.  róblovať). 

kobettníca,  klevetnice  (Jicko). 


148 


kobettovaf  1.  něčím:  strkati,  dr- 
cati :  Někobehuj  tak  s  túm  korébkúm. 

2.  pomlouvati,  klevetiti  (Jicko). 

koberáč,  břicháč  (la$.). 

kobereCi  plachta,  v  niž  nosí  ci- 
kánky déti  na  zádech. 

kobero,    břicho:    Kráva   byía   ve 
vodě  po  kobero  (laS.). 
koberatý,  břichatý  (laš.). 
koberura,  břichatá:  ženská,  kráva 

(laš.). 

kobirek,  šotek,  skřitek  (Prostě- 
jovsko). 

koblih,  kobližek  1.  smažený  (v  o- 
statky),     2.      podlouhlý     makovník, 

3.  =  nové  leto,  na  nový  rok  pečený 
koláč  (Jicko). 

kobiók   =  klobouk   (Zábřežsko). 
kobottnlca    (=   kobeltnica),    po- 
mluvačná  klevetnice  (Z!.). 
kobottovat  (kobehovať  v.  t.),  vi- 

klati,  na  př.  otevřenými  dveřmi:  Co 
tým  koboituješř  (Zl.)  Sviňa  kobot- 
tuje  vrátama  ^  narážejíc  do  nich 
rypákem  třese  jimi  (Slov.  obr.  í.  258). 

kobřňaf  sa,  váleti  se  (val ). 

kobrtafi  převraceti,  přehazovati : 
seno  (laš.). 

kobyranka,     druh     švestkového 
ovoce. 

kobyraščf,  šťovík  (val). 

kobylí  mtátOi  symphytum  oíT. 
(bot.). 

kobyllna,  stolice  na  strouhání  dra- 
ček (val.). 

kobyllneoi  koňský  trus. 

kobylíščf,  šťovík  íZl.). 

kobyližka,  kobližka  (Lor.). 

kobytka,  chudé  pohančí  zrno  (val.). 

Kobylnice,  pl.  f.,  trať  (Domanín). 

kobzák,  druh  bramborů,  >v  jam- 
kách červený*. 

kobzar,  brambor  (laš.). 

kobzarnisko,  pole,  s  něhož  skli- 
zeny kobzale  (laš.). 

kobzoF,  -a,  m.,  brambor  (laš.). 

kobzoFanka  1.  ňať  kobzolová, 
2.  polévka  kobzofová  (laš  ). 

■(obzollsko  =  kobzafnisko. 

koc,  dřevěný  holubník  (záp.  Mor.). 

kocan,  kocanka,  jíva  (laš.). 

kocanky  pl.  f.  nb.  kocianky,  je- 
hnědy  jívové  (laš.,  val.). 


kocanková  nedéfa,  květná  (laš ). 

kocar  1.  karabáč  (záp.  Mor.), 
2.  hůl  (Jevíčko),  3.  trudovačka  (v.  t). 

kocati  tlachati  (záp.  Mor.).  Odtud 
název  některých  hospod  »kocanda<, 
vlastně  místnost,  kde  se  kocá. 

kocavýi  tlachavý  (záp.  Mor.). 

kocián,  gnaphalium  dioicum  (bot). 

kocicat,  equisetum  arv.  (bot.)  laš. 

kocmandai  bramborová  kaše 
(horň.) 

koomaf  sa,  šukati  se,  dlouho  se 
oblékati  a  p.  (val). 

kocmochi    moučná    kaše    (Brň.). 

kocmrda,  ůlisník,  lichotník  (záp. 
Mor.). 

koco  i  koce^  'Ca^  ptačí  hnízdo 
(val). 

kocoňi  kdo  kocá,  tlachal  (záp. 
Mor.). 

kocournfk,  calamintha  acinos 
(bot.). 

kocúňaf  sa,  kočkovati,  milkovati 
se  (jako  kočky):  Mach  s  Rozinu  sa 
kocúňali  (Vlk  23). 

kocúr  1.  10 — 12  žemenek  Inu  n. 
konopí  u  věnec  spletených  (Zl.)  v. 
žemenka  2.  silný  řetěz  na  brždění 
vozu  i  saní,  3.  chumáč  spečeného 
sena  a  p.  (Lor.),  4.  trudovačka  (v.  t.), 
5.  druh  tance:  kocura  hrať  (Opav.). 

kocúry  1.  domácí  papuče  z  okrajků 
(val.),  2.  zkažené,  přepálené  cihly 
(Opav.),  3.  =  tchoř,  věc  (zvláště 
obilí)  domácím  zlodějem  ukradená 
a  prodávaná  (laš.),  4.  pěšinka:  jit 
kocourama  (Jihlavsko). 

Kocúryi   pl.    m.,    trať    (Žeravice). 

kooúrek  (=  vaček),  nástroj  ho- 
blíkový na  vyhrnování  dlabu  ve 
dřevě  (val ). 

kócúřlfi  vynášeti  kocúry  (v.  t): 
Ta,  by  všecko  zkocuřita  (laš.). 

ko6,  -e,  f.,  kočár  (slov.):  Stup,  dě- 
večko, do  koce  (Suš  22).  Nebudem 
ťa  v  koči  vozit  (Suš.  258). 

kočárky,  pí.  m.  kolotoč. 

koči,  -a,  o,  kočičí:  Sova  ma  koču 
híavu  (laš.). 

kočlč,  -a,  kočí  (slov.). 

kočiček  1.  talíř,  na  němž  se  dává 
kočkám  (han.),  2.  míšek  na  tabák 
z  kočičí  kůže. 


149 


ko6l6anka  (kočůvka),  jablko  toho 
jména,  červené,  kyselé. 

ko6i6i  hlava,  jablko  toho  jména, 
sladké;  k.  mýdlo,  saponaria  oíf. 
(bot.);  k.  ocas,  druh  révy  =  husí 
čapa  (v.  t.).  k.  pazúrky,  houba  ma- 
jůvka,  k.  svacFba,  zelí  a  zemáky  (val.)i 
k.  tanec,  kousky  se  zelím  (Třešť; 
jinde  hrách  s  kroupami),  k.  zlato, 
nepravé. 

kočičky,  jehnědy  jívové;  světí  se 
na  květnou  neděli. 

kočlmamai  milovnice  koček. 

kočfrka  u  vozu,  kozlík  (v.  t.). 

kočiš,  -a,  kočí  (Suš.  756). 

kočka,  kotev  lodní  (vat.). 

kočkovaf,  hráti  si  jako  kočka, 
žertovati. 

kočovka  =  koča  zelina,  mentha 
crispa  (laš.). 

kočvar,  veliký  hrnec  (val.). 

Kočvara,  příjmení. 

kočvaría,  *ie,  zvodnělý  sníh  (val.). 

kodač,  -a,  kdo  kodá,  mluví  páté 
pres  deváté  (záp.  Mor.). 

kodat,  klepati,  tlachati:  Ve  dvě, 
dež  se  sendete,  ve  se  něco  nakodáte 
(Maš.). 

Kodle,  -ete,  n.,  Karel  (sev.  Mor.J. 

kofra,  -fe,  plecháč  (laš ) ;  koffa  na 
mféko,  plechová  nádoba    (Frenštát). 

kohan,  veliký  hrnec  (val ). 

kohólif,  vyvrátiti:  hrnec  (val). 

kohřcaf,  velice  kašlati  (val.). 

kohřňafi  škaredě  kašlati  (val.). 

kohút:  chodník  dělaný  na  kohůty 
=  serpentiny  (Frenštát). 

kohufák,    $tyra  slepičí    (Kunštát). 

kohútek  1.  u  pluhu  (v.  pluh  11), 
2    papaver  rhoeas  (bot.). 

Kohútí,  trať  (Koryčany). 

kohútí  ocas,  orobus  vernus  (laš.), 
2.  k.  mliko,  zákalec  ve  chlebě  (han. ). 

kohútit  se,  rozpáliti  se  hněvem: 
Hněď  se  kohútí.  Zakohútil  se  = 
začervenal. 

kohýňaf,  silně  kašlati  (val.). 

Kochan,  příjmení. 

kochání,  >potěšení>,  milá:  Sedaj 
na  vůz,  kochání  moje!  (Suš.  455,  od 
Val.  Meziř.) 

kochánek  —  kochanka,  milý  — 
milá  ^laš.):  Ešče  můj  kochánek  ně- 


snidaí  (Suš.  196).  Švarný  šohajku, 
můj  kochanečku!  (Suš.  351.)  Dobro 
noc  tobě  vinšuju,  kochanko  moja 
(Suš.  339). 

kochaf,  milovati  (laš.):  Kochaj 
mě!  (Suš.  387.) 

kochat  86  v  něčem,  míti  zalíbení: 
Ten  strýček  se  přej  v  tem  tuze  rádi 
kochajů  (dok.  62).  Jeden,  dvá  se 
v  tem  včelařstvjů  kochajú  (dok.  124). 

kocholka,  chocholka  (Zábřežsko). 

kojácnúf,  svaliti  se:  Ostrévka  (na- 
ložená) kojácla  (val). 

kokáš,  trudovačka  (v.  t.). 

kokeš,  -kša,  kohout  (Žďár).  Hra 
na  kokša  (ND.  163). 

kokodovy  hody,  úvod  s  dítětem 
(val.). 

kokohrtí,   papaver  rhoeas    (bot). 

kokořlč,  -a,  m.,  konvalinka. 

kokořišek,  pták  troglodytes  par 
vulus  (horň.). 

kokošek,  kohoutek :  Ty  kokošku, 
nelítaj,  tej  kuřičky  nechytaj  (val ) 
Suš.  434. 

kokot,  kohout  (laš.):    Kokot  věje 
(Suš.    742).     Březnový    kokot,    dítě 
v    březnu    narozené    (Vyhl.    XVIII 
450). 

kokotaf :  Kohút  kokota!  na  dvoře 
na  slépky;  vykutal  chrobáka  (onom. 
svolával  slepice)    (Slav.    ČL.  X.  32). 

kokotek  u  pluhu  =  kohútek  (v.  t). 

kokoti  peří,  iris  germanica  (od 
podoby  květů). 

kokotice  má  jména  přerozmanitá 
1.  povyka  (Tršice,  Litovel),  2.  po- 
přádka.  popřídka  (M.  Budějovice), 
3.  povítka  (Zábřeh),  4.  votáčka  (Nové 
Město),  5.  kozina  (ib.),  6.  hubík  (-o-) 
Střelice,  7  zrzavka  (Frenštát),  8.  ze- 
zulena  (slov.,  val.),  9.  zlátenka  (val.), 
10.  pozlátka  (laš.,  horň),  11.  zlato 
(laš.).   ' 

kokovdákat.  Kúra  kokovdáká: 
kokokokokokovdák,  nesu  vajca  do 
Slovák  (ND.  69). 

kokrhér,  -a,  m.,  drdol,  čepec: 
Umřela  židovka  v  kokrhéli    (píseň). 

kokrhélf,  papaver  rhoeas. 

kokrhuhú,  hlas  kohoutí.  Kohútí 
kokrhúkajú  (val.).  Kohótek  kokyryhá 
(Bart.  II.  396). 


150 


kokšit  86  =  kohoutit  se,  zlobiti 
se  (záp.  Mor.) 

kctacat,  klátiti :  Jak  ten  větr  téma 
stromy  kotacá!  (Zl.). 

kotáč  na  východní  Moravě  bývá 
jenom  na  svatbě  za  výslužku:  Sná 
neideš  s  kofóčem?  =  ze  služby  (Vlk 
27);  sice  říká  se  koláčům  >vdotky«. 

kotáček,  1.  vdolek  (Podl.),  2.  ko- 
láčky s  kadlátkama  =  švestkové  kne- 
dlíky (Brň.),  3.  haíužky,  noky  (val.). 

kotáčný :  Bazala  bý)  čtověk  takto 
dosť  kofóčný  =  mohl  s  ním  každý 
ubýti,  se  srovnati  (Vlk  18). 

ícotáčová  mísa  =  na  koláče  (Mal. 
XXIII.  220). 

koFaja,  -je,  kolej:  Sedí  na  kolaji 
vtáča  (Suš.  545).  Co  je  po  vodince, 
co  teče  kolajó  (Suš.  214).  Krev  se 
leje  koTajama  (Suš.  124).  Tak  to  zas 
ostaío  na  starých  koTajách  =  při  sta- 
rém (Zl.). 

kolajka,  pták  vanellus  cristatus 
(záp.  Mor.). 

kotárčfk,   tovaryš  kolářský   (laš). 

kotataf,  klátiti,  kolísati  (val). 

koFco  (kofce,  -ca),  kolečko ;  koTca^ 
-lec,  plužná  kolečka  (val.). 

kotčí,  coll.  drobné  kolky:  Uhrabať 
íúku  z  jara  z  kotčí  a  kamenci  (Vah.). 

kotčovíi  drobné  haluzí  nebo  třísky 
(val ). 

kotdýcaf,  klátiti:  KoMyca  se  to 
(laš.). 

kofe  užívá  se  hojně  za  předložku, 
zvláště  na  vých.  Moravě,  1.  =  okolo, 
mimo,  podél:  Kole  té  zahrady  byla 
veliká  zeď  (Kda  II.  209).  Chodil  pán 
Bůh  kole  hrobu  (Suš.  3).  A  když 
bylo  kole  vesna  (Suš.  434  =  neda- 
leko, blízko).  Réž  budeme  míátit  až 
kole  vánoc  (Zl.).  Kole  našich  oken 
teče  voda  dobrá  (Suš.  265).  Kofe 
Dunaja  chodila  (Suš.  156).  2.  Zastu- 
puje často  předložku  o  ve  význame 
přeneseném,  zvláště  spojovanou  s  lo- 
kálem a  předložku  stranivá  (s  strany), 
na  vých.  Moravě  neobvyklou:  Déíá 
kofe  pofa,  kofe  hospodářství,  koFe 
dobytka.  Dětál  koFe  vinohradu.  Na 
dělal  sem  se  kofe  toho.  Pořád  kole 
toho  práci  měla  (Kda  II.  22).  Bu- 
deme rozpravať  kofe  vaši  cerky,  dy- 


bystč  nam  ju  dali  (Bart.  II.  141). 
Rád  bych  s  varna  kole  téj  věci  pro- 
mlúvíí  (Zl.).  Byla  akorát  kofe  téj  sto- 
doly řeč.  Vykládal  kole  teho  kněza. 
Kole  tých  hodin  sem  sa  naplakala 
(val.).  Ptal  se  v  kancelářu  taky  kole 
teho  placeni,  a  řekle  mu,  že  to  može 
platiť  až  v  dubnu.  Už  sem  se  ho  pta) 
kole  teho  koAa,  jak  draho  ho  kópil 
(Mal.  XXIV.  139). 

kofói  -á,  coll.  kůly  vinohradské 
(slov.). 

koreba6,  v  čem  se  dítě  kolíbe 
(mimo  kolébku),  na  př.  z  plachty 
na  polí  urobený. 

koréba6,  kdo  kolíbe:  Hulaj,  belaj 
a  neplač,  pil  by  víno  kolébač  (Suš. 
510). 

korebina,  prohlubina  na  cestě,  die 
Mulde  (slov.). 

Kolebina,  trať  (Dok.  189). 

Korebiskai  n.  pí.,  trať  (Halénko- 
vice). 

korebuša,  -še,  kolebač,  houpačka, 
dětem  při  práci  na  poli  z  plachty 
udělaná  (laš.). 

koteček,  sirka  (val.). 

kolečka  (kolca)  pl.  n.  =  č.  ko- 
lečko. 

kofeda,  1.  zvláštní  píseň  vánoční, 
zpívaná  po  domech,  2.  dárky  při  tom 
vybírané:  Já  du  na  koTedu,  nesu  si 
pyteF  (ND.  218),  3.  člověk  povídavý: 
To  je  koleda,  ten  toho  nakoTedujel 

koFedníki  kdo  chodí  po  koledě: 
Já  sem  malý  koledníček  (ND.  219). 

Koledník,  trať  (Blansko). 

koFedovat,  neustále  o  jednom  mlu- 
viti. 

korej  —  toréj,  kolik  —  tolik :  KoIéj 
ty  chceš,  toféj  já  ti  nemožu  dat  (slov., 
val.) 

kotek,  1.  kuželka:  Na  tři  hypy 
zhodíl  enom  dva  kolky  (Zl).  2  Po 
plotě  kolek  =  daleký  příbuzný  (Zl.) 
3.  ryba  aspro  Zingel  (Podl.).  4.  kol- 
ky =  roždí  (val.). 

kotem :  Dež  si  to  kolem  a  kolem 
vepočitáš,  tak  uvidiS,  že  ešče  ztratiš. 
To  čteni  je  kolem  do  kola  =  roz- 
vláčné (Mal.  XXIV.  139).  Děti  se 
kolem  toho  bily  =  o  to  (Kda  I.  49). 

kofenáči  1.  člověk  kolenatý  (dok. 


151 


230),  2.  vysoká  bota,  jejiž  holínka 
v  předu  sahá  nad  koleno  (Liš.)- 

koFenačky  (kofensky),  po  kolenou. 

korendovat  sa,  odtahovati  při  práci 
(slov.). 

kolerové  kapky  =  od  kolery. 

kofesOi  kolo  (horň) :  Žena  zatočí 
pás  do  kolesa  'Mor.  lid  16).  Kolesa 
lámat,  dětská  hra  (ND.  175). 

kolevái  okolo,  mimo:  Mele  se  toze 
kolevá  mně  (fig.  70).  Šií  kolevá  mně 
(Mal.  XXIV.  139). 

koliba,  dřevěná  bouda  na  salaši, 
odkorky  pokrytá,  na  způsob  střechy 
na  nizounkých  stěnách  postavená. 
V  ní  bydlejí  bača  s  valachy  (pastýři) 
val.  rum. 

kolíbka :  dělat  kolibke  =  pokosy 
(ovsa)  shrabovati  v  hromádky,  co  by 
mohl  vzíti  do  náručí  (Jevíčko). 

koliha,  pták  vanellus  cristatus  (Da- 
čice). 

kolik  —  tolik  má  v  gen.,  dat,  lok. 
kolikati  —  tolikati,  v  instr.  vedle  koli- 
kátí též  kolikatima  —  tolikatima. 
Jiné  tvary  jsou :  KoFéj  —  toléj  (slov. ; 
ostatní  pády  jako  kolik) ;  kelo  — 
tefo,  kofko  —  tolko  (val.) ;  kolik  — 
teléj  (s  teléj  lidmi,  Jicko);  kelo  — 
tefo,  kefko  —  telko  (tele,  telej), 
kyla  (kyfe)  —  tyla  (tyfe),  velej  — 
telej :  vefej  krajů  v,  telej  krojů  v,  o  kela 
hodinách  (laš.). 

kolikerasto:  tatar  spletený  v  koli- 
kerasto  (val). 

koliknást  ==  kolik:  Už  koliknást 
roků  nebylo  snihu  (Zl.). 

koliký  —  toliký,  staročeské  (nyní 
jak  velký,  tak  velký)  zachovalo  se 
posud  na  Moravě  těmito  tvary:  ko- 
liký —  toliký  (slov.);  kofký  —  tofký 
(val.  laS.);  keli  (-a,  -e)  —  teli  (-a,  -e), 
kelky  —  telky  (laš.):  teli  les,  tela 
kniha,  tele  polo. 

Kolín,  trať  (Jihlavsko). 

kolínek,  kousíček  (v  řeči  dětské): 
Dé  mi  kolínek  (záp.  Mor.). 

koilsač,  kolíbač,  kdo  kolíbe  dítě: 
Za  kolisača  ho  vzali  (Dob.) 

kollsarka,  povidla  (val.). 

kolíska,  kolébka  (horň.). 

kolfsaf,  -šu,  kolébat  (horň.):  Mamka 
ca  (=ťa,  tě)  kolíše  (Suš.  511).  Dora 


kolísala  dzjéca  (Dob.).  Aneša  chodzí 
s  Fúskú  kolišjúci  =  chodí  s  ní  na 
pole  a  tam  jí  kolíbe  dítě  (Dob.). 

kollt,  tančiti  (Bzenec). 

kolitý,  koledavý,  povídavý  (han.). 

korky  (v.  koliký),  mnohý:  KoIký 
nemá  ráz  co  do  huby  strčiť  a  musí 
též  byť.  To  koFcí  ani  dvá  chlapi  ne- 
zecíá.  KoIký  si  ?  =  kolikátý  (ve  škole) 
Vah. 

Koimačka,  příjmení. 

kornást  =  koliknást,  kolik :  desek 
kofnást  kop  (Vlk  46). 

koFní:  Kujeme  tři  kolní  hřebíky 
(Suš.  31;  od  slov.  kláti  —  koli). 
Kolní  hon  =  hlavní  hon  podzimní 
(laš.). 

kolník,  1.  kůlna  s  patrem  (Jem- 
nicko), 2.  turín  (řepa)   Krumlovsko. 

kolnohý:  Dostál  sem  pěstí  vod 
babě  kolnohé,  šmatlavé  (ND.  244; 
srovn.  kolohnát). 

kolny,  štěpný:  Dřevo  je  kolné  = 
dobře  se  štípe  (val.). 

kóto,  1.  Má  hubu  dycky  na  celé 
kolo  ■=  mluví  plným  hlasem.  Býl 
na  celé  kolo  hladný.  Je  vdaná  na 
půl  kola  (o  svobodné  matce).  Ko- 
houtek staré  ručnice  natahuje  se 
na  půl  kola  nebo  na  celé  kolo ;  od- 
tud ona  obrazná  rčení.  Di  mi  na 
kolo  =  k  šipku  (Žďár).  Měsíček  je 
v  kole  =  v  ohradě  (laš.).  2.  koláč 
darovaný  chase  za  výslužku    (Brň.). 

kotoděj,  -a,  1.  Našim  předkům 
kolář  slul  kolodějem  (arch.  II.  4). 
2.  mluvka  (Opav.),  3.  oSemetník,  »ne- 
zmířá  edem  dycky  na  nějaké  peklo* 
(Vah.) 

kotohnát,  neohrabaný  velikán. 

kotomastryka  =  gummi  elasticum 
(ND.  177). 

kolombač,  -a,  m.  =  kolembač, 
houpačka  (Brň.). 

kotoštyja,  vadivá  ženská  (val). 

kolovaný:  Mé  pantličky  červený, 
kolovaný  bílý  =  s  bílými  koly  (Suš. 
443). 

kolovrátek  (kolovrotek),  pták  íice- 
dula  hyppolais  (Frýdecko). 

kotovratnica  (korovratnica)  =  ko- 
lovrátek na  předení  (ZL). 

kolozub,  zub  rostoucí  mimo  řadu. 


152 


kotozubeCi  kAl  se  zuby  (kolíky) 
po  stranách  vyčnívajícími,  na  něž  se 
napichuje  obilí  (Vek). 

kolozubý:  baba  =  bezzubá  (=  ho- 

lozubý  ?). 

kottún  (koMún ;  ve  Slezsku  í  vilko- 
diak),  splichtění  a  splstění  vlasů  (plica 
polonica),  křeče,  hysterie  (val,  laš.). 
Koitún  povstává  z  leku,  z  markot- 
nosti  (lítosti)  a  ze  zlosti.  KottúnA  je 
čtvero:  1.  kudtatý  (splstěné  vlasy), 
2.  suchý  (vlomí  se  do  kostí,  které 
pokřiví),  3.  mokrý  (hnisající  boule), 
4.  paskudný  (mlsný) ;  nemocný  má  co 
chvilka  jinou  chuť,  tu  na  bélku,  tu 
na  maso,  na  ovoce  a  j.,  a  když  mu 
po  vůli  nebude,  trhá  kosti  a  střeva, 
působí  horko  a  zimu  atd.  Odtud 
kohún  znamená  tolik  co  neodolatelná 
chuť,  laskominy :  Mam  velikého  ko}- 
tuna  na  koíače.  Daj  mu,  ať  ho  kottún 
nepoíáme!  (Vyhl.  VI.  XIX.  154,  Mor. 
lid  209),  2.  špinavec,  všivák  (laš.). 

kottunova  zejinai  plavuň  (laš). 
kotužníki  koželuh  (laš.). 
korvičlnský,  kterýkoliv:  Na  žjád- 
ném  koJvivičinském  mjésce  (Dob.). 

komár.  »Když  jsem  uviděl  někde 
ve  slovanské  Praze  v  hostinci  nápis: 
,Kibic,  drž  hubu!'  vzpomněl  jsem  si 
iia  hostinec  v  městečku  na  Valaších, 
kde  u  karetního  stolku  byl  nápis: 
, Komáři,  mlčte!'  Jak  výtečně  je  vy- 
stižena slovem  komár  dotěrná  ne- 
odbytnost  řadiče  při  kartách!*  (Slav. 
ČL.  XII.  230 ) 

komárník,  prkenný  stolek  v  kolibě, 
na  němž  se  suší  hrudky  brynze  (val). 

komárovati  dotěrně  nahlížeti :  Ko- 
máruje  na  všecko. 

kombISi  komise  (Dob.). 

komendSi  komando:  Je  tam  pod 
dobru  komendu  =  v  přísné  kázni  (Zl.). 

kometa,  komedie  (slov.). 

kominář,  1.  kominík,  2.  dozorce 
nad  komíny  od  obce  ze  sousedů 
ustanovený  (Skop.  II.  76),  3.  pták 
ruticilla  phoenicurus  (Zl.),  4.  houba 
boletus  scaber  (Zábřežsko),  5.  čme- 
lák zcela  černý  (ND.  212). 

komlnářík,  pták  ruticilla  tithys 
(Krumlovsko). 


kominf66k|  pták  luscinia  rubecula 
(Dačice). 

komora,  -e,  slepice  toho  jména, 
s  malým  hřebínkem  bez  drdolu  (val). 

komotá  kráva,  koza,  s  jedním  ro- 
bem nebo  bezrohá  (val.). 

komonec,  -nca,  dlouhý  úzký  čeřen, 
který  se  přičiní  k  otvoru  ve  svislích 
stodoly  a  vrabci  se  do  něho  nahá- 
nějí (ZL). 

Komonec,  vrch  u  Luhačovic. 

komora,  1.  podružství:  Un  je  tam 
kumoru.  Vydala  áe  pod  kumory  (laš.). 
2.  plíce:    má  dobro  komoro   (Maš.). 

komoráš,  -a,  má  o  svatebním  ve- 
selí na  starosti  komoru,  t.  j.  vydává 
jídla  a  nápoje  (Df.j. 

komořica,  -ce,  menší  než  komora 
a  větší  než  komůrka:  Ze  síně  vchá- 
zelo se  do  komořic  vrchních  a  do 
dolní  komory   (arch.  III.  26,    han.). 

komorní  sluha  =  komorář  (Dob.). 

komornfček:  Kdyby  o  mně  můj 
tatíček  věděl,  on  by  pro  mne  na 
vozíčku  přijel,  a  přijel  by  v  pěkném 
komorníčku  (Suš.  487)  =  » kočár,  jen 
že  bez  per,  dost  těžký,  se  stříškou 
na  čtyřech  sloupcích,  se  záslonami 
a  poduškami*  (Jirásek,  »Sv.  Mikuláš* 
39). 

komorník,  hofer,  podruh  (slez.); 
bydlí  »pod  komory*. 

komplt,  nešika:  Ty  kompite  (Žďár); 
též  příjmení. 

komat  (=  zkoumati?)  pozorovati: 
Kómal,  ešle  je  v  kostele  (han.). 

komzif,  dráti:  Pořáď  ty  gatě 
komziš!  (val.) 

kon:  Ten  dělá  kóny!  =  vyvádí 
kusy  (záp.  Mor.).  To  bude  teprv 
honů  a  koňů  (Žď.  obr.  80). 

Konačka,  trať  (Blansko). 

koňák,  voják  na  koni.  kavalerista. 

konár,  silná  haluz;  > haluze  má 
edem  strom  jehličnatý,  listnatý  má 
konáry*  (val.).  Na  Hané  místy  koňdr. 

koňař,  -a,  obchodník  s  koAmi. 

koňařif,  obchodovati  s  koňmi 
(Slav.  ČL.  XIII.  208). 

konaf,  skonávati,  umírati :  Tu  ho- 
dinku, dych  konala,  joch  se  tady 
zpovídala  (Suš.  775,  laš.). 


153 


kon6á  dědiny,  lesa,  zimy  a  p.  = 
konec,  na  konec  (Zl.). 

kon6ahaJ6a  (na  končahajčoch), 
trať  (Žeraviny). 

končevá  =:  končá  (Spytinov). 

končina  (kuňčina),  jetel;  vodní 
končina  =  hořký  jetel  (Vyhl.  VI. 
XIX.  151). 

končiny  pl.  f.  1.  ostatky  maso- 
pustni,  2.  pole,  pastviny  a  paseky 
od  osad  vzdálené  (Viz.). 

končeki  koneček  =  ocelové  péro; 
jeho  špice  je  končúšek  (Dob.). 

končitý,  špičatý;  zařezat  na  kon- 
čito  =  do  špice  (Zl.). 

kondel  (kondýlek),  chundel,  chu- 
máč (vlasů)  Jevíčko. 

kondrabi  pondrav  (laš.). 

konec :  Mám  to  na  konec  jazyka 
=  už  už  si  vzpomínám,  ale  hned 
mi  to  zas  uniká  z  paměti.  Na  takový 
konce  došli  (dok.  213).  Do  ví,  de 
je  mu  konec  =  kam  se  poděl  (Vlk 
101).  Ale  kde  tem  byl  konec!  = 
kdež  ti  byli  I  (dok.  247.)  Nevím  tomu 
konca  kraja  =  nevím  si  s  tím  rady. 
Já  o  ťa,  synečku,  dokonca  ne<$tojim 
=  nikterak,  docela  (Suš.  241).  Od 
té  chvíle  bylo  tomu  strašidlu  konec 
(Kda  II.  251 ;  pojí  se  se  slovesem  bez- 
podmětným  na  způsob  příslovce).  — 
Pojíc  se  s  genitivem,  zastupuje  před- 
ložku: Konec  Veteřova  stojí  tamto 
milá  (Suš.  582).  Budó  se  stěhovať 
konec  března  (Mal.  XXIV.  63). 

konečné:  Nemožu  ho  konečně 
vypraviť  ze  stavená  =  nijak,  o  živý 
svět  Qicko). 

konečný  konec:  Nechťél  do  ko- 
nečného konca  (Zl.).  Nemožu  koneč- 
ným koncem  dómu  dostať  (Jicko) 
=  nijak,  o  živý  svět. 

koní  mňaf  (Aať),  mentha  pulegium 
(bot.). 

koníček  1.  sýkorka  parus  cau- 
datus,  2.  fazole  žlutá  s  černými  pruhy 
po  bocích  (ND.  181),  3.  aquilegia 
vulg.  (bot.),  4.  druh  tance  (Suš.  602). 

konfki  colchicum  autumnale  (bot.). 

koninec,  koňský  trus  (Kda  I.  62). 

konlf  sa,   divočiti   se:    Co   ty   sa 

toléj  koníš  ř  líceš  jak  skoněný  ?  (Vah.) 


konofollja,  -je,  kalafuna  (Slav.  ČL. 
XII.  190). 

konofSai  pl.  konopě:  Zelená  ko- 
nopja  (Suš.  266).  Konopě  jsou  po- 
skoné  (poskůnky)  a  hlavaté  (hla- 
vačky). 

konopáč,  -a,  m.,  eupatorium  cana- 
binum  (bot). 

konopáska,  slepice  barvy  konopné. 

konopastýi  zelené  barvy  konopný 
(val.). 

konoplcai  -ce,  1.  =  koňova: 
konopice  máčac  (Dob.),  2.  plevel 
rostoucí  v  bramborech  a  ve  Ině  (záp. 
Mor.). 

konopka,  anemone  nem.  (dle  po- 
doby listů)  laš. 

konopufa,  -fe,  hruška  toho  jména. 

konorza  (konurza,  konurz,  ko- 
nělza),  parus  maior. 

konouška  n.  konejška,  visutá  ko- 
lébka z  plachty,  houpačka  (záp.  Mor.). 

konrábek  (kunrabek,  kundrotek), 
glechoma  heder.  (slez.)  bot. 

konrádka   lycopus  europ.   (bot). 

koňský:  k.  handlíř,  obchodník 
s  koňmi,  k.  hlava,  hruška  toho  jména 
=  baba,  k.  ščáv  (ščiv,  Sčiber),  rumex 
aquat.  (bot.) 

konšet.  Za  čas&  patrimonialních 
byli  v  obci  dva  konšelé,  obecní 
úředníci,  kteří  konali  službu  policejní 
a  po  dědině  oznamovali  jako  nyní 
bubeníci. 

kontrabáši  -a,  m.,  brambory  s  po- 
hančenou  kaší  míchané,  v  mléce 
pečené  a  slaninou  maštěné  (val.) 

Kontrbovcei  trať  (Čejkovice). 

kontráši  -a,  kdo  zpívá  nebo  hraje 
druhý  hlas  (horň.). 

kontrovafi  zpívati  nebo  hráti  druhý 
hlas:  Daí  sa  zpjévac  kontrujúci 
(Dob.). 

kontura,  -fe,  část  úpravy  ženské 
hlavy,  obalena  z  vlasů  nebo  z  plátna 
(horň.). 

-  konýšeki  koneček :  na  samém  ko- 
nýšku. 

kopa:  Když  se  nějaká  změna  na 
hranicích  udávala,  t.  j.  když  sadili 
nové  hranečníky  místo  starých  nebo 
na  místech  sporných,  mládeži  (i  nej- 
mladším   sousedům)   pro   pamětnou 


154 


dávali  »držeti  kopy«,  položili  je  na 
hranečník  a  vysázeli  na  zadni  část 
těla    arch.  I.  87). 

kopá6|  -a,  nástroj  o  dvou  želez- 
ných zubech  na  kopáni  hnoje. 

kopačka  1.  žena,  která  kope  (bram- 
bory), 2.  kopáni  (bramborů):  Ma- 
minka šli  na  kopačku ;  plur.  kopačky^ 
doba,  kdy  se  okopávají  nebo  vykopá- 
vají brambory:  Bylo  to  v  kopačky 
(Lor.). 

kopár,  -a  (slov.)  =  kopáč. 

kopanicai  -ce  1.  role  z  lesní  píidy 
vzdělaná,  2.  pfida  sněhu  prostá  (Lor.), 
3.  kopanice,  samoty  od  dědiny  vzdá- 
lené, po  návrších  (kopanicich)  roz- 
troušené (=  paseky)  horň. 

kopaničárí  obyvatel  kopanice,  pa- 
sekář:  Dzedzinarja  sú  horši  než  ko- 
paničárja  (Dob.). 

kopanina  =  kučovina,  role  vzdě- 
lané z  vykočovaného  lesa;  název 
tratí  ve  všech    krajinách  hornatých. 

kopaf  se  čemu,  protiviti  se:  No 
vidíš,  jak  se's  kopat  rukavicám,  a 
včer  só   ti  dobry    (Mal.  XXIII.  43). 

kopčanka,  kopeček  (laš). 

kopčit  zemáky,  okolo  každého 
povyrostlého  trsu  bramborového  shr- 
nouti zem  v  kopeček. 

kopčitýi  vrchovatý:  kopčitá  štvrc 
zbožja  (Dob.). 

kopec,  keř:  kopec  růžové,  šipkové, 
chlupěnkové  (angreštový)  (han.).  Maš 
hlavu  jak  trnový  kopec  (Opav.). ;  coll. 
kopčí;    kopší,   kopšoví    (Zábřežsko). 

kopeček  (kupeček),  malá  štětka 
(Brň.). 

Kopečné,  -ého,  trať  (Zl). 

kopenec,  -nca,  1.  ohrnovať  kob- 
zofe  do  kopencuv  (laš.),  2.  mrave- 
niště (Zl.). 

kopidot,  hrobník  (val.,  laš.). 

koplja,  -je,  kopí:  Sv.  Juři  vytáhnul 
kopiju  (Suš.  40,  laš.). 

koplnéc,  -ňca,  mezník  (Lor.). 

kopka,  vrch  kamen,  za  stará  ku- 
latý: Postavil  talíř  na  kopku  =  na 
kamna  (záp.  Mor.). 

kopla,  stádo  koní:  Mladý  aji  starý 
koně  vyháněli  do  kopie  (dok.  125): 
Dokud  obecní  pastviny   nebyly  roz- 


děleny, vyháněli  koně  na  noc  do 
kopie. 

kopla  ř,  pastýř  koni  v  kopli  (dok. 
242). 

koplfn  (kuplník),  kurník  (záp. 
Mor.). 

koplhoun  ( ó-\  velká,  silná  mo- 
tyka do  skály,  na  pařezí  (Jevíčko) 
=  kylhof  (slov.). 

kopifnka,  místo  na  výsluní,  s  jara 
dříve  jiných  sněhu  prosté  (>kopné«): 
Ovce  sa  na  koplinkách  pasů  (Dob.). 

Kopnái  kopec  nad  Rusavou  (Slob.). 

kopňák,  žebřinový  vůz,  na  němž 
se  odvážejí  kopy  s  pole. 

kopňat  (kopnéty  kopnut)  táti: 
Už  kopná,  bude  vesno.  Snih  už 
skopňá}.  Sůl  všecka  skopňata.  Javo- 
rina  kopní.  Až  snah  podkopně  ^ 
zdola  stáje  (val,  horň.). 

kopnit  se,  kouřiti  se,  pařiti  se: 
Z  krávy  se  kopnilo  (záp.  Mor.). 

kopno,  holo,  bez  sněhu  s  jara: 
Už  je  kopno.  »Je  u  vás  sanica?« 
»Už  je  a  i  u  nás  kopno. «  Po  kopně 
nepojedem    na  saňách    (val.,  horA.). 

kopný:  kopná  zem  =  v  zimě, 
s  jara  sněhu  prostá  (val.,  horň.). 

kopof,  zvláštní  pec  »honaci<,  barvy 
černé  a  nad  očima  má  žluté  skvrny, 
»kopoly«  (horň.). 

koprnét,  dychtivě  čekati  (Zá- 
břežsko). 

koptedryv,  hlupák:  Co  pak  si 
mesliš,  že  so  koptedryv?  Původně 
asi  tolik  co  Horák,  kteří  takto  vy- 
volávali dříví  na  prodej  a  na  něž 
Hanáci  s  vrchu   hleděli    (Prostějov). 

koptit  se,  prášiti  se :  Koptí  se  po 
selnici  (Maš.). 

kopýcnúf,  škaredě  kopnouti  (val.). 

kopyst,  -u,  m.  (Dačice). 

kopýšek,  kopeček  (slov.,  val.). 

kopytco  n.  kopýtce  v.  krpec. 

koráb,  něco  vydoupnělého,  zkor- 
natělého.  1.  strom  vypráchnivělý : 
koráb  vrbový,  2.  studánka,  v  níž 
takový  koráb  zasazen  jest  místo  obe- 
zdívky,  3.  suchá  kůra  z  pařezů  a 
uschlých  stromů,  sama  se  odlupující 
a  odpadající:  Do  do  lesa  na  korábe 
(Maš).  4.  vyžraný  zub :  Mám  v  hubě 
už  enom  několik  korábů.  5.  Kostra 


155 


koňská.  Odtud:  Dostal  se  na  koráb, 
už  je  na  korábe  (auf  den  Hund 
kommen),  hubený  jak  koráb,  starý 
na  koráb  a  p. 

kořalka  (gořa)ka)  má  jména  roz- 
manitá, na  mnoze  satyrická,  z  nichž 
vyznívá  osvědčená  pravda  » Video 
meliora  proboque,  deteriora  sequor« : 
čutra,  Svitoryja,  bramboria,  kočva- 
ryja,  žmíchanica  (ví.  rozbředlý  snih), 
švihuTa,  vrzuTa,  hatas  (vl.  hřmot), 
trklica  (trkati),  židovské  n.  volské 
sluze,  můra,  grňa,  čmrňa,  gergelica, 
brblavá,  šmajda,  patálija,  šmatlavá, 
trápení,  gebufa,  strkula. 

korban,  trudovačka  (v.  t). 

korber,  -a  trudovačka  (v.  t.). 

korbelek,  výdumek  z  vejce. 

korbica  =  č.  kolečko  (u  Pern- 
Stýna). 

kord:  Sú  spolu  na  kordy  (ne- 
přátelé). Už  ste  zas  na  kordy?  (už 
jste  zase  v  sobéř)  >Pod  kordem  a 
bosky«,  praví  se  pořekadlem  o  tom, 
kdo  je  svátečné  oděn  a  bos,  má 
nový  kabát  a  staré,  ošumělé  kalhoty 
a  p.  (Zl.)  V  listině  dané  dne  30.  listo- 
padu 1669  Františkem  hrabětem  Še- 
řením cechu  kovářskému  atd.  na 
Lomnici  se  nařizuje,  aby  tovaryši  do 
chrámu  Páně  chodili  v  kordech; 
*  bosýma  nohami  nechoditi  dostatečně 
se  nařizuje  a  ukládá*.  Čas.  Mat. 
Mor.  XXII.  (1898  str.  401).  2.  skokan 
(Podl). 

kordovat  sa  s  kým,  býti  na 
kordy,  hádati  se  (ZL). 

kordutai  kordúlka,  vesta  mužská 
i  živĎtek  ženský  (slov.,  val.). 

kordybaník,  koželuh  (Frýdek). 

korec,  budka  špačkům  na  stromě 
nachystaná  (Jicko). 

kořeň:  Prodat  obilí  na  kořeni: 
=  na  stojato.  Dál  60  zl.  za  seno 
hněď  na  kořeni  =  na  louce,  ještě 
neposečené.  Šak  sem  jí  neprosit 
ječmeňa  na  kořeni  (Bart.  III.  358). 
Abyste  věděli,  proč  ten  róblék  nosim, 
tož  vám  teho  povim  kořeň  =  grunt 
(Vyhl.  I.  134). 

kořenačka  (kořenůvka),  hruška 
toho  jména,  chuti  kořenné. 

kořenčák,   co  vyrostlo  z  kořene, 


od  kořene:  stromek,  kyj,  čagan 
(vých.  Mor.). 

kořenče,  -ete:  šípové  kořenče 
(Bart.  II.  401). 

koření  peprné  n.  štyplavé  n.  prostě 
koření  =  pepř  (horň.),  koření  vě- 
trovo,  křečovo,  žaludkovo  =  od 
větrů  atd.  (Dačice). 

Koretinyi  pl.  f.,  trať  (Blansko). 

korhóri  -a,  pijan:  Co  je  to  za 
chtap,  takový  korhél  je  z  něho 
(Slav.  ČL.  XII.  131). 

korhoň,  -a,  nezvedené  děcko,  vý- 
rostek, který  si  počíná  dětinsky 
=  orgoň  (Zl.) ;  též  příjmení. 

kořlstllvý,  zištný :  On  néni  kořist- 
livý  (Val.). 

kořlšeki  konvalinka    (záp.    Mor.), 

korfáki  voják  od  pluku  arcivévody 
Karla:  Išli  za  mnú,  išli  vojáci  kor- 
ráci  (Bart.  III.  655). 

kornatéfi  práchnívěti,  trouchni^ 
věti:  Zino  je  zkornatěté  na  práchno. 
Za  sucha  semeno  v  zemi  zkornatí 
(val.). 

korobai  -bě  (korábička),  korouhev 
(han.). 

koróbnfk,  korouhevník  (Vyhl.  I. 
127). 

korovičkai  korouhev  (Zl.). 

korovráteki  sanguinosorba  oíT. 
(bot.). 

koruba  (koruba),  korouhev  (laš.). 

koruna,  kůra  stromová.  Di  ty 
stará  koruno!    (alte    Schachtel)    laš. 

korunka,  brouk  slunečko  (ND. 
48). 

korusat  se  (o)  s  kým,  býti  v  ne- 
přízni, na  štíru  (Jevíčko). 

koruženka,  bytost  báječná  =  divi- 
žena ;  snad  od  kruhů  (kol),  na  nichž 
své  reje  provozují  (v.  násl.). 

Koružnói  trať  na  Nákelsku;  na 
Senické  straně  totéž  pole  Kruhy. 

koryto  1.  troky,  korýtko^  necky 
(Podl.,  horň.;  koryto  a  korýtko  ve 
chlévě  je  tam  hrant  a  hrantík).  2. 
řečiště  (srb.  též  korito). 

Koryta,  pl.  n.,  vinohrad  (Střelíce). 

korýtkový:  Když  na  Kyliána  prší, 
bude  žito  korýtkové  =  hubené  (Mor. 
lid  81). 


156 


kosek,  ska  (laš.),  kosík  (Bítov), 
kosovec  (val.)  =  kos. 

kos/i  pí.  f.  pás  v  souhvězdí  Ori- 
ona :  Už  sú  kosy  nade  mlýnem  (Suš. 
631).  Včera  z  večera  vysoko  ko- 
senky  vySíy  (Bart.  III.  211).  Včera 
odpoledAa  vysoko  kosičky  vyšly 
(Suš.  382). 

kosák  1.  (vých.  Mor.)  =  srp  (záp. 
Mor.):  Šlo  dévčátko  na  travičku 
vezma  kosák  pod  pažičku  (Suš.  189). 
2.  šindel,  seseknutý  s  jedné  strany 
«koso«  (šikmo)  na  krytí  »paže« 
(místa,  kde  se  scházejí  dvé  střechy 
téhož  stavení). 

kosby  (kosinky),  žně  senné  (Dob  ). 

kosec  (nom.  pl.  horA.  koscovjá), 
kdo  kosí,  sekáč:  Nech  si  svých 
kosců  hledí  (Bart.  III.  516). 

kosen,  -sna,  větev  (Dob.). 

kosimo  =  kosmo  (laš.V 

kosinka,  peroutka,  křídlo  husí 
(han.). 

kosíř  1.  řezací  kosa  (v.  stolica 
řezací),  2.  pták  rorýs:  Aj  kosíři  už 
obletovali  baňu  na  věži  (Slav.  ČL. 
X.  31). 

kosířek  (kosárek),  volavčí  péro, 
ozdoba  slov.  klobouku. 

kosisko,  rukověť  kosy. 

kosFák  (košfák),  druh  ořechů 
s  velmi  tvrdou  skořepinou:  Za  na- 
šéma  só  vořeche  kosláke  (Bart.  III. 
699). 

kosravý  chod  má,  kdo  při  chůzi 
tře  nohu  o  nohu  (Kt  z  Ostravska). 
■    kosmáč,  kosmatý,  střapatý. 

kosňa,  -né,  prádelník  (kostn):  do 
kosně  běžata,  bité  groše  brata  (Suš. 
779). 

kosník  —  kosníca,  kosec,  žnec 
-žnice  (Opav.). 

kosO|  šikmo:  Stěna  ide  trošku 
do  kosa  (Zl.). 

kostelíčkYi  pl.  m.,  ajuga  pyrami- 
dalis  (bot). 

Kostel isko,  trať  =  místo,  kde 
stával  kostel  (Želetice). 

kostelník:  masný  kostelník  =  fi- 
luta. 

kosterní:  Vykřičet  to  na  něho  na 
kostefní  cestě  =  na  cestě  do  ko- 
stela, jda  do  kostela  (laš). 


kostefný  =  kostelník:  Kostelný 
mi  snad  přece  za  kmotra  poslouží 
(Kda  II.  98). 

kostitý,  kostnatý,  silných  kostí 
(val.). 

kostka  1.  pecka,  2.  kotník  na 
noze:  Na  řece  je  voda  jenom  po 
kostky,  3.  krychle:  Složíme  to  do 
kostky,  4.  prohnaný  člověk:  To  je 
kostka  I 

kostřavSi  kamenci  v  kaší  (Vah). 

kostrbát  1.  jedlová  tyč  s  roz- 
sochami na  sušení  sena  nebo  jeté- 
liny  =1  ostrev  (Jicko).  2.  =  trudo- 
vačka  (v.  t.). 

kostrhún  1.  vysoký  a  suchý  chlap 
(val.),  2.  mazaný  šibal  (Slav.  ČL. 
XII.  84),  3.  fatkář  (val.). 

kostúr  1.  suchá  větev,  .sukovitá 
hůl,  palice :  tvrdý  jak  kostur,  2.  suchý, 
hubený  dobytek,  3.  naškrobené 
prádlo,  v.  zlý,  zpurný  člověk  (Opav.). 

košár,  ohrada  na  salaši,  do  čtver- 
hrana  ze  struněg  (lés)  sestavená 
nebo  z  dřínek  (podlouhlých  deštic) 
spletená.  Košár  postaví  se  na  lu- 
čině, o^^ce  zůstanou  v  něm  na  jednom 
místě  24  hodin  (pokud  ovšem  nejsou 
na  pastvě),  potom  se  posouvá  dál 
a  dál,  až  se  všecka  louka  pokošá- 
ruje  a  tím  pohnojí  (val.). 

Košařlskai  pl.  n.,  trať  (Vsacko): 
Hoře  košariský  čjérná  liška  běží 
(Bart.  II.  28  =  místo,  kde  stávaly 
košáry). 

košafi  tleskati  (Jicko,  laš.):  Ru- 
kama košatá  (Suš.  32). 

kosatka  =  vošatka    (záp.    Mor). 

koščál  1.  (han.  a  záp.  Mor.) 
=:  híúb  (vých.  Mor.).  2.  koščálky, 
hlavatice  zelná  (po  různu  na  záp. 
Mor.). 

koščálisko,  pole  zelné  (Maš). 

košče  (Třebíčsko  a  dále  na 
západ)  =  pometlo  (Znojemsko,  Bo- 
skovsko)  =  metta  (vých.  Mor.). 

koščenáčky,  dětské  pojmenování 
měkkých  oblázků,  vybraných  z  po- 
toka na  hru  v   »drbky«    (Prostějov). 

koščlvari  kostival,  symphytum  off. 
(bot ). 

Košile  ženská  skládala  se  většinou 
ze  tří  částí,  kteréž  byly   1.  od  pasu 


157 


do  polovic  lýtek,  zvaná:  a)  rubáč 
(val.,  slov.,  Jicko),  d)  opasek  (han.), 
c)  spodnica  (Slezsko),  d)  spodník 
(horň.).  e)  sukna  (Přerovsko)  f)  ko- 
Sufa  (dol.  Malenovsko,  Napajedelsko, 
Kroměfížsko,  Zábřežsko); 

2.  čásť  od  pasu  nahoru  do  půl 
prsů,  zvaná :  a)  opféčko  nebo  opféčí 
(val.,  slov.,  dol.,  han.),  6)  oplétačka 
(Záhoří  lip.),  c)  podsádka  n.  podná- 
rámek  (Příborsko),  d)  stonek  =  stá- 
nek (Místecko); 

3.  svrchní  čásť,  zvaná :  a)  rukávce 
(mor.),  d)  košufa  (Slezsko). 

Opréčko  bylo  většinou  k  části 
spodní  přišito  a  nazývalo  se  pak  obé 
rnbáčem,  košulou  nebo  spodnicou, 
kdežto  zase  tato  spodní  část  proti 
opléčku  slula  podolkem.  Podolek 
tento  (rubáč,  košula,  spodnica)  byl 
z  hrubého  plátna  konopného  nebo 
pačesného,  sešitý  na  způsob  nynéjší 
košile,  a  přiléhal  těsně  k  tělu.  OpTéčko 
bylo  z  plátna  tenkého,  v  zadu  při- 
šity byly  na  něm  provázky,  kteréž 
se  v  předu  dírkami  protáhly  a  za- 
vázaly a  tak  celé  opféčko  vzhůru 
držely.  Provázky  tyto  sluly :  prorámky, 
trháčky,  šandy,  od  nichž  pak  se  ko- 
šile tato  také  nazývala:  prorámčica, 
trháčková  neb  i  opféčnica  (od  opfé- 
čka.*) 

Opasek  hanácký  měl  podobu  sukně 
a  opféčko  bylo  od  něho  odděleno; 
bylo  vzadu  pěkně  vyšívané,  z  předu 
pevnou  pentlí  zašněrované,  přiléhajíc 
těsně  k  tělu  jako  šněrovačka. 

Rukávce,  volná  svrchní  část  košile, 
byly  z  tenkého  plátna  lněného.  Záda 
rukávců  slují  stánek,  prsní  část  před- 
nica;  rukávy  všity  jsou  v  náramky. 
Límec  rukávců  valašských  byl  úzký 
a  slul  obojek,  jinde  byl  límec  řas- 
natý,  4 — 10  loket  dlouhý,  z  tenkého 
plátna,  všelijak  vyšívaný,  a  slul  grézl, 
pTacák  (han.),  obršfák  (slov).  Rukávy 
byly  na  všední  den  úzké,  bez  okras, 
na  neděli  >nažachořené«  (nadrchané), 
u  rukou  s  'kadrlatyc  (krajkami). 

Na  Frýdecku  rukávce  šlovou 
»chrvotek«  (=chrvátek). 


košFák  (=  kostlák),  1.  =  kameňák, 
šidelňák,  ořech  se  slupkou  velmi 
tvrdou,  »jádra  nedostane  leda  šidlem«, 
2.  koSlavé  dobytče  (v.  t). 

košraf  se,  kolfbavě  jíti  (laš.,  val.). 

košFavý:  kráva,  která  má  klouby 
vystrčeny  dolů  (skosité)  laš.,  dycha- 
vičná  (Vah.).  Jdé  košfavé,  kolíbavě 
(val.,  laš.).  Prasa  zdá  se  nějakési  ko- 
šfavé  =  chycené  na  plíce  (Slav.  ČL. 
XIII.  418). 

košuFa,  fe  (košelka),  blána,  v  níž 
se  dítě  narodí:  Na  velikej  pátek  na- 
rozený ditě  mívá  košelku   (dok.  7). 

košut,  kozel. 

kot|  1.  kocour  (laš.),  2.  lýtková 
kosť,  noha:  Kocúr  skočil  na  koty 
(Suš.  71 1).  Otrčíl  koty  =  umřel.Tvrdý, 
zmrzlý  jak  kot,  3.  nepálená  cihla 
(vepřovice)  val.,  slov ,  4.  druh  slad- 
kých jablek,  5.  nadávka :  To  je  hlúpý 
kot  selský  (Slav.  ČL.  XI.  275).  Zhniíý 
kotel  =  lenivec,  6.  zvláštní  tanec 
(Suš.  602). 

Koty,  pl.  m.,  trať  (Blansko). 

kotaĎka,  1.  dipsacus  silv.  (bor.), 
2.  plod  lopuchy  =  vlk  (Brň.). 

kotár  =  chotár,  1.  obec  se  svými 
polnostmi,  obvod  obce  neb  okresu: 
Na  kotáre  Jasenském.  Strýc  Migufů 
být  vyhlášený  družba  po  celém  ko- 
táre (Vlk  43).  2.  kamenitá,  neúrodná 
půda:  Co  sa  též  tam  na  tých  kotá- 
roch  može  rodiť?  3.  =  kot,  noha: 
natáhnúť  kotáry  =  umříti  (val.). 

koťata,  tenké  třísky  na  podpalo- 
vání  (Blansko). 

koťátka  =  kočičky,  jehnědy  jívové. 

koťatnlca,  -ce,  jíva  (val.). 

kotce,  pí.  m.,  holubník  (záp.  Mor.). 

kotéja,  -je,  kdo  se  dlouho  strojí, 
vypravuje;  »nemože  sa  vykotiť«  (val.). 

kotelek  (laš.)  =  kotlík. 

koteki  nožička:  prasecí  kotky 
(Vlk  14). 

koténa,  kotěnka  =  čičenka^  lichot- 
né  jméno  kočky. 

kotík  =  kotník  lidské  nohy  (Vlk 

14). 

kotit  se,  1.  líhnouti:  kočka,  fena, 
zajíc   a  jiní   drobní   ssavci   se    kotí: 


*)  Na  Jicku  provázky  »při  šorcoch<  sluly  »rainenníky<,  při  >leknicochc  >nábetky<. 


158 


Kočka  se  nám  okotila.  2.  dlouho  se 
vypravovati  odnékud:  Skoro-Ii  sa 
vykotiš  z  domu  (val.). 

kottačkai  oloupaný  klas  kukuři- 
cový (slov.). 

kotlinai  místo,  obyčejné  vně  osady 
na  pastvisku,  kde  je  kotel  zasazený 
na  vaření  trnek  (povidel).  V  kotliné 
scházívá  se  večerem  chasa  na  besedu. 

Kotliskai  pl.  n.,  trať  (Blansko). 

kottovinVi  pl.  f.,  povidla  (Val.  Klo- 
bouky). 

kottůvka,  ovarová  polévka  (Vyhl. 
VI.  XIX.  41). 

kotora,  mosazné  kolečko,  jež  se 
navléká  na  řemeny  koňům  na  ozdobu. 

kotouč,  kolečko  (vozík)  záp.  Mor. 

kotovicai  chalupa  z  kotů  (nepále- 
ných cihel). 

kotovka,  dipsacus  silv.  (bot). 

kotrba,  hlava  »dyž  je  vní  sečka«. 

kotrberec  (kotrbenec,  kotrlec,  ko- 
trlenec),  kotrmelec:  Na  zemi  pak 
udélal  pét  kotrlenců    (Vyhl.  II.  50), 

kotrbyc:  Svalí-li  se  dítě,  volá  se 
na  ně :  kotrbyc  I  nebo  hopapa  I  čímž 
se  pobízí,  aby  povstalo  (Vyhl.  VI. 
XIX.  331). 

kotrcat  se,  namáhavě  jíti  (Kun- 
Stát). 

kotrč,  -a  1.  rozsocha  (Zábřeh), 
2.  chrástek,  chumáč:  Kotrč  řimbaby 
mně  slíbila  Kača  (dok.  62).  Vetrhl 
mo  kotrč  vlasů  (Maš.).  3.  zakrnělý 
stromek,  zakrnělý  keř  (MaS.),  4. 
houba  clavaria. 

kotrdlenec,  kotrmelec  (záp.  Mor.). 

kotrta  (laS.)  =  kotvría  (val.,  slov.'), 
alauda  arborea. 

kotríec,  kotrmelec :  kotrfce  metat 
(ND.  175). 

Kotrlý,  příjmení. 

kotrmňácnúf  (=  měgnúť,  mo- 
Tazgnúť,  hňápnúť)  sebú,  škaredě 
upadnouti  (val.). 

kotrňák  (samice  kutrna),  králík 
(val.). 

kotřňaf,  kolébati  (val.). 

kotrnénec,  -ňca,  mládě  králičí 
(val.). 

kotri!  kotrš!  zvuk,  jímž  se  při- 
volává  králík  (val.). 

kotržina,    něco    tuhého,    tvrdého 


vůbec:  To  maso  je  jak  kotržina 
(val.). 

kotúč,  ozdoba  ze  stužek  k  věnci 
(dok.  288). 

kotúček  v.  masnica. 

kotuFa,  -le  1.  (=  zapinák,  spinka), 
veliký  ploskatý  knoflík,  z  kosti  nebo 
perleti,  zvící  stříbrné  zlatky,  zapínat 
kojili  na  prsou  (val.),  2.  =  kotofa, 
mosazné  kolečko  na  ozdobu  koní. 
To  kerý  je  koňák  (milovník  koní), 
tož  má  těch  kotulí  na  nich  takové 
páteře  (Slav.  ČL.  X.  377). 

kotúFat,  -lám  i-  lu,  kutáleti  (vých. 
Mor.). 

kotúiit,  kotáleti :  Skotúlítsa  =  svalil 
se  pomalu  a  bez  ublížení  (vých. 
Mor.). 

kotúfka,  hračka  podoby  kruhovité, 
kterou  si  děti  »kotúrajú< ;  ob.  nějaké 
dřevené  dénko  (Zl.). 

kotururú,  říkají  děti,  kotoulajíce 
něčím  (Zl.). 

kotva,  brusle,  želízka:  Jezdí  na 
kotvě  (od   Přerova). 

kotvica,  -ce  šiška  dubová  (záp. 
Mor.). 

kotvícaf  se,  klátiti  se:  Ditě  se 
kotvícá.  Láva  se  kotvícá  (má  kratší 
nohu).  Kt.  Dod.  I. 

kotvísaf  sa  (val.)  =  kotvícaf  se. 

kotvísif,  bláboniti  (val.). 

kotvrta  =i  kotría  (v.  t.). 

kotyzovat :  Nic  nedětá,  enom  kole 
uhtů  kotyzuje  =  lenošivě  obchází 
(Zl.);  odtud  příjmení  Kotyza, 

kouchat,  trkati  =  krávy  se  kou- 
chají  (záp.   Mor.). 

kouchnout,  loktem  strčiti  (záp. 
Mor.). 

koukoF,  -a.  m.:  Leř,  sokole,  do 
pofa,  nazobé  se  kókofa  (Bart.  II.  48). 

koupif,  s  instr.  doplňkovým:  Tož 
ve  ste  tó  vranó  kópiie  hříbětem,  a 
já  sem  meslel,  že  koněm  (Mal. 
XXIV.  67). 

kouření:  Máte  to  kořeni  jakyse 
Spatný,  pořáď  se  vám  to  rozstro- 
juje  =  nástroj  kouření,  dýmka  (Mal. 
XXIV.  344). 

kouřmo :  Když  se  mlhy  válejí  po 
lukách  a  po  horách,  říká  se,  že  je 
kouřmo  (R.  a  Ž.  43). 


159 


kousat:  Koše  na  knedle  z  vy- 
soká =  nechutnají  mu.  Kósni  se  do 
prsta,  do  pyska  =  vtip  se,  že  tebe 
kárají  (Kunštát). 

kousek  1.  Kóskama  furt  to  plátno 
dělat  =  .po  kousku  (Mal.  XXIV. 
68).  2.  kousky,  veliké  noky,  buď  do 
polévky  nebo  maštěné  (vých.  Mor.). 
Kousky  z  chleba:  vyrážkový  chléb 
se  pokrájí,  mlékem  spaří  a  posype 
makem  (Brň.). 

koutko,  prázdný  otvor  mezi  ko- 
pyty kravskými  (záp.  Mor). 

koutkovati  prohlížeti  koutky, 
kapsy:  Zas  mně  kótkuješ?  (záp. 
Mor.) 

koutný  koš,  v  němž  se  nosí  do 
kouta. 

koutnicSi  -ce:  1.  žena  v  koutě, 
2.  plachta,  v  niž  se  odívá:  Kótnice 
byly  plachty  dlouhé,  když  si  to  dala 
na  sebe,  visely  až  k  zemi  (Vyhl.  II. 
124). 

kováči  -a  =  kovář  (horň). 

kovadto,  kovadlina  (Vah.):  Dva 
strnadle  kuju  na  kovadle  (Suš.  742, 
iaš.). 

kovar,  kovář  (Iaš.):  Kovalu,  ko- 
valu,  popřej  mi   nocleha    (Suš.    25). 

kovářík,  ploštice  zdobená. 

kovářská  (t  práce):  dělá  ko- 
vářská. 

koza,  ze  1.  přezdívka:  Mlsná 
kozo !  híúpá  kozo  I  stará  kozo  I  (děvče 
odrostlé,  když  si  dětinsky  počíná\ 
2.  chroust,  3.  část  dud  (v.  gajdy  8.), 
4-.  druh  jablek,  podlouhlých,  červeně 
a  bíle  pruhovaných  (Zábřežsko),  5. 
kdo  se  při  žatí  obilí  opozdívá,  zů- 
stává na  kozi  (vých.  Mor.),  6.  koze, 
neštovice,  osýpky  (Podl.). 

kozák  1.  kozáky,  hromadné  jméno 
hub  (po  riiznu  na  Valaších  a  na 
Zábřežsku):  Ženu  pošlu  na  kozáky, 
a  sám  si  poležím  (píseň).  2.  kozák 
březový,  boletus  scaber;  kozák  osi- 
kový, boletus  rufus  (Zl.),  3.  trudo- 
vačka  (v.  t),  4.  krajáč  na  mléko 
(Ždársko). 

koza  myška  (kozomyška),  chroust. 

kozár  (kozárek),  houba  boletus 
scaber  (záp.  Mor.). 

kozařy  pasák  koz 


kozet  1.  stoh  obilí  nebo  slámy 
(Iaš.).  2.  Dyž  má  byt  noša  na  kozla, 
to  se  svážu  enom  štyry  cípy  do 
kříža  (dok.  126). 

kozelec  1.  pták  motacilla  suU 
furea  (Zábřežsko),  2.  valeriana  (bot). 

kozétek  a  kozrena,  kozlata  samec 
a  samička  (val.). 

Kozencei  pí.  m.,  tra£   (Blansko). 

kozí  brada,  tragopogon  prát.  (bot.), 
primula  veris  (slez.),  (=  kozí  rožky) 
houba  clavaria;  k.  cecek,  hrozen 
obřídný,  má  velká,  dlouhá  zrna ; 
k.  dřist,  anemone  nem.  (Iaš.) ;  k.  řitka 
(=  kuří  řitka),  bradavice ;  k.  střevo, 
stellaria  media  (bot);  k.  vymeno, 
barbarea  vulg.  (bot.).  Už  je  na  kozím 
třicátku  =  na  mizině  (Zl.)  v.  tři- 
cátek. 

kozlca  1.  mladá  koza:  Kozice 
dve  boty  (Dob.).  2.  kozí  brada  (Zl.). 

kozičkai  druh  hrušek  =  cukro- 
vačka. 

kozičky,  květ  bezový. 

kozílek,  kolovrátek  na  přízi  tenkou 
(kolovrátek  je  na  přízi  hrubou;  Zá- 
břežsko). 

kozlna  1.  kozí  kůže,  2.  lajdík 
flanelový  na  obyčejno  (han.),  3.  druh 
tvrdé  trávy  též  izurka  zvané,  4.  ko- 
kotice. 

koziňáki  kožich  z  kozí  kfiže. 

kozlík  1.  zahnutý  předek  spodních 
gréfin  (v.  t.)  u  vozu,  řetízky  k  mečfim 
připevněný,  kde  sedává  vozka  (v.  vfiz 
IV.  5),    2.  stolice   řezací   (Kunštát), 

3.  prisma    štěrku    na   silnici  (slov.), 

4.  (kozílek),  parus  cristatus. 
koztovafi  jako  kozel  skákati,  do- 
váděti:  Skoro  přiše}  do  Skoty,   aby 
tam  moht  koztovaf  (Šm.). 

kozubi  do  kužele  zakulacená 
stříška  v  čele  ponad  svislama  (Vlk 
93). 

kozúbeki  košík  z  kfiry  březové 
(val.) 

kožany  =  kožený  (Iaš.). 

koženáč  (kožuch,  kožúšek,  kožu- 
šénka,  kožušnička),  druh  jablek. 

kožený  most:  1.  třasavisko,  pro- 
hýbavá  půda :  kůň  zapadl  do  bahna 
na     koženým     mostě     (dok.     261), 


160 


2.  tenký,  prohýbavý  led :  Chlapci  se 
vozfja  po  koženém  mostě  (Zl.). 

koiuch  se  rozeznává:  1.  rasovňák 
(bez  okrasy),  2.  dubeňák  (hnédý, 
okolo  krku  premovaný  modrou  kože- 
šinou), 3.  buchtičkový  (bílý,  s  černou 
berančinou  u  krku  a  u  rukou),  4. 
ocasatý  (konči  se  v  předu  i  v  zadu 
ocasem ;  je  bez  rozporku,  obléká  se 
přes  hlavu).  Mfsty  na  Slovensku  ko- 
žichu říkají  kepeň. 

kožuchy,  zrno  pří  mláceni  v  ple- 
vách pozůstalé. 

Kožuchy,  vinohrad  (Bzenec). 

kožúr,  netopýr  (val.). 

kožúšek:  Moc  ječmeňa  se  ne- 
vymetato ;  ostat  v  kožúšku = v  pochvě. 

kožušnica,  druh  hrušek  =  oves- 
nica. 

koiuinf6ek|  pták  parus  caudatus 
(val.). 

kř:  Když  se  ptáčata  z  hnízda  vy- 
braná doma  krmí,  volá  se  na  ně: 
kř,  kř,  kř!  (ř  se  vyslovuje  zdlouha.) 

krab,  záhyb,  vráska:  kraby  na 
šatech,   na  tváři. 

krabaňa,  ovce  toho  jména,  má  na 
krku  a  na  hřbetě  kraby  (val.). 

krabatýi  vráštitý:  Má  hubu  kra- 
batú. 

Krabí  horyi  trať  (Archlebov). 

krabldtOi  stará  baba  (v  hrubé 
mluvě):  Čertové  krabidtol   (Vah.) 

krabifi  dělati  kraby,  na  př.  na 
sukni  (val.). 

krabif  sa,  zahýbati  se  v  kraby, 
šklebiti  ^e  (val.). 

kráčeti  jíti,  ubírati  se:  Kám  ty 
kráčíš,  sestřičko  má  milá?  Kráčím, 
sestro,  kráčím    do  kostela    (Suš.  4). 

Kráčiny,  trať  (Nivnice). 

krádeř  =  krádež. 

kradmém  (kradmý),  ákradkem: 
Vlez  kradmém  do  dvora  (Kda  I. 
133). 

kraďomky,  úkradkem:  Podstrčit 
mu  kraďomky  s  hrsť  dvacítek  (Vlk 
35). 

kraďói  úkradkem,  tajně  (han.). 

krahulák  =  krahulec  (Zábřežsko) 

Krahulci,  trať  (Blansko). 

kraj  1.  Začni  z  kraja  =  ze  za- 
čátku. 2.  s  předložkami  z  ^na  skládá 


se  v  předložku  složenou,  zůstávajíc 
neskloněno:  Střelit  z  kraj  húšča 
(Dob.).  Dybys  být  na  kraj  světa,  za 
tebú  půjdu  (Suš.  477).  Sedí  pantáta 
na  kraj  stota  (Suš.  746). 

krajačky  (krajavice,  krajovičky, 
sekavice),  vysoké  podkovky,  jimiž 
bylo  lze  i  na  tvrdé  půdě  vykrojiti 
důlek,  když  se  šohaj  na  podpatku 
otočil.  Při  tanci  se  krajačkami  lus- 
kalo :  Mosíš  dobrý  pozor  dávat,  kra- 
jačkama  neťukávat  (Suš.   167). 

krajadto  u  pluhu  =  krojidlo  (v. 
pluh  13). 

krajance,   pl.  m.,   nudle  (Pcdl). 

krajanka,  křížala,  jablko  na  póly 
nebo  na  čtvero  rozkrojené  a  usušené 
(slov.).  Jinde  slově:  krajačka  (dol), 
króželka  (han.),  ščipanka  (val.). 

Krajča,  -če,  příjmení  (Zl.)  = 
Krejčí. 

krajšíř,  -a.  krejčí  (val.). 

krájet:  Tak  mu  ten  jejich  plač 
srdce  krájel  (dok.  91).  Třetímu  se 
srdce  kraje  (var.  srdce  puklo;  rus.: 
Serce  jej  [sestře]  sja  kraje  z  žalja). 
Nevěřila  bych  ti,  dyby  se*s  mně 
krájel  (Suš.  307). 

krajíček:  na  samém  krajíčku  = 
zcela  na  kraji. 

krajíčkovat,  sbírati  krajíčky,  že- 
brati. 

krajina:  Krajino,  krajino,  co  si 
tak  neveselá  (Suš.  267). 

Krajina,  trať  (Blansko). 

krajiny,  kraj  lesa  (záp.  Mor.). 

krajní  deň,  t.  v  týdni  =  sobota : 
Ja  hněvaj  ty  sa  třeba  celý  týden, 
enom  sa  nehněvaj,  dyž  přijde  krajní 
deň  (Suš.  782).  Krajní  noc  se  soboty 
na  neděli. 

krajnlca,  -ce,  první  deska  po  od- 
korku  (MaS). 

krajník,    der    Flugelmann   (slov.). 

krajovice:  Lúbja  sa  mi,  Janko, 
tvoje  krajovice,  usekaty  cestu  pres 
naše  zelnice  (^Čern.  35)  =  krajačky 
(v.  t.). 

krajovatý :  Dub  má  krajovatúkůru^ 
buk  htadkú  (val). 

krajšl  =  krásnější  (slov.):  Co 
krajší  šaty  máš,  obleč  si  (Suš.  147). 


161 


Hfadajte  si  krajšie  dzievča  ve  svece 
(Čem.  25). 

křak,  kfaky,   kořání  lesní,  pařezy 

(Opav.). 

kraka     m.    pokraka,     starý     kiiň 

(Opav.). 

krákati  krákorat:  slepice,  kavka, 
havran  kráká  n.  krákoře. 

Kra  koje,  pl.  f.  trať  (dok.  188). 

Krakov  (na  Krakove)  trať (Telnice). 

Krakovy,  pl.  f.,  trať  (Kyjov). 

králica,  -ce,  kopretina  (Zl.). 

králíček,  pták  serinus  hortulanus. 

králica  1.  =  králica  (v.  t.),  2.  krá- 
lovna v  kuželkách  (i  polsky)  3.  O  let- 
nicích chodí  králky  či  králenky, 
královničky  děvčátka  pěkně  ustrojená 
(Suš.  755). 

krárové  zeré,  daturastraemonium; 
někde  eryngium  campestre  (bot.). 

krárovka  =  králica  (v.  t). 

KráFovy,  trať  (Bánov). 

krárůvka,  houba  boletus  regius 
(val.). 

křamáky,  pí.  m.,  zuby,  které  všecko 
»skřámou«  (val.). 

křámat,  -mu  1.  kousati  hřmotně 
něco  tvrdého  nebo  křehkého :  ořechy, 
jabka,  2.  lámati  větve  se  stromu: 
Hatuzí  okřámané,  hrušky  pryč  (Slov. 
obr.  I.  12). 

křamét  =  klamět,  čučet,  dřepěti: 
Netřeba   tě   tu   křamět    (slov.,  val.). 

křámnút,  ukousnouti:  Pes  mne 
ukřámt  v  nohu  (slov.). 

Kramoliš,  příjmení  (srov.  pol.  gro- 
molič  síq,  namáhavě  o  něco  praco- 
vati). 

krampampuFa,  -Te  =  chamufa, 
kaše  z  jablek  a  hrušek  (val.). 

křampat  1.  cupati:  Nekřampé 
téma  botiskama,  2.  tlouci:  Roz- 
křampál  bes  kde  jaké  hrnec  (Maš). 

krámský  věnec,  z  dělaného  kvítí, 
v  krámě  kupovaný  (ND.  279). 

křáp  1.  =  křapnutí:  To  býl  křapl 
2.  Křáp  hrncem  o  zeď  =  uhodil. 
Skovajú  se  někde  za  plot  a  křáp 
svadebčanom  hrnec  popela  pod  nohy 
(dok.  83). 

křápy,  pl.  m  1.  staré,  sedrané 
boty,  2.  lidské  křápy  =  tlachy, 
klevety  (Žďársko). 

Bartoi:  Dialektický  slovník  mormvský. 


krapa  1.  kapka,  2.  okap  (Tře- 
bíčsko). 

kra^a,  -ě,  krůpěj:  Štyry  křápě 
krve  za  tymi  krapjami  (Suš.  129). 
Pršely  na  tebe  velké  krápě  dešča 
(Suš.  299). 

křapák,  1.  zvonec  z  plechu  na  ovce, 

2.  puklý  zvon  nebo  hrnec  (,»křapí«), 

3.  největší  ořech  vlaský,  4.  veliký 
knoflík  cínový  u  vesty  (Brň.),  5.  houba 
helvella. 

křápata,  -}y,  m.,  kdo  křápe^  mluví 
neslané,  nemastné. 

křapaná,  -ně,  ovce,  která  nosí 
křapák  (v.  t.)  val. 

křápat  1.  botama;  ztěžka  a  šro- 
motně  jíti,  má- li  kdo  boty  veliké  na 
své  nohy,  2.  =  křámat  (v.  t.) ; 
jabka,  hrušky;  mlaskati  při  jídle, 
hltavě  jísti:  Ten  toho  skřapátl  3.  mlu-. 
viti  nemístně:  Co  to  křápeš?  (slov., 
val.) 

křapét  1.  Puklý  zvon,  hrnec  křapí, 
má  chraplavý  zvuk,  2.  =  křamět, 
dřepěti:  Křapíš  tu  jak  hřib  (slov. 
val.). 

krapky  =  kapky,  tinktura  (laš.). 

křapravý,  chraptivý  hlas. 

krapFa  ob.  pl.  kraple,    Butterteig. 

krapnatý:  Před  našima  oknylipa 
zelená,  na  ní  rosa  krapnatá  (Suš. 
313)  =  velikými  krůpějemi. 

křápnut,  udeřiti  hřmotně:  Křápnu 
ťa  tým  hrncem  (slov.  val.). 

krása,  -se:  Te  šate  to  je  krása! 
=  ty  jsou  krásné.  To  je  krása 
děfčete  ta  Majarova  Frantina  =  M. 
F.  je  nad  míru  krásné  děvče  (Mal. 
XXIV.  65). 

krasena,  jméno  kraví  (val). 

kráska  =  sedmikráska. 

krásný.  Dle  mínění  lidu  na  Žďársku 
krásná  je  prý  jenom  P.  Maria ;  žen- 
ské jsou  jenom  pěkné,  hezké.  Na 
smrtnou  neděli,  kteráž  ve  Slezsku 
slově  krásná,  dává  kmotra  svým 
»křesným  dcerám*  krásnou  (pečivo, 
ovoce,  peníze;  Mor.  lid  34). 

krásné :  Krásně  di  si  =  pro  mne 
a  za  mne  (Třešť).  To  je  na  krásně 
=:  zřejmo,  patrno  (Novoměstsko). 

krasňuienký,  překrásný:  To  je 
krásňulenký!  (dok.  121.) 

11 


162 


krásovanýi  velmi  krásný  (val). 

krásf,  -a,  chrást  zelný  (Brň.). 

křastat:  Ječmen  se  křastá,  t.  j. 
zbavuje  se  špiček  a  slupek,  zůstanou 
pak  kroupy,  jež  se  »přehánijó< 
(srovn.  opichovat).  Ten  je  jož  trocho 
vokřastané  =  ponékud  zjemněl,  není 
už  tak  hrubý  (Maš.). 

krasuFai  -le,  kráva  toho  jména, 
bledočervená  (val). 

křášč  1.  chřástal  (laš.),  2.  chrást 
(coll.  křáščí)  val. 

krašFena,  jméno  kraví  (val). 

Kratina,  trať  (Dubany). 

krátkavý:  Že  bylo  sucho,  je  rež 
tak  kratkava  (laš.). 

krafochi  človék  krátkého  vzrostu. 

kratochvíra:  Nebudu  už  u  Rašku 
služiť,  nebo  mi  nědaju  kratochvíle 
užiť  (Suš.  522). 

krafšOy  komp.  adv.  krátko:  Vem 
to  na  kratšo.  Udétáme  to  z  kratša 
=  kratSeji  (Zl). 

kravač  =  ob.  kravák,  pastýř 
krav :  Kravač  ti  užene  (Suš.  542). 

kraváki  vůz,  do  něhož  se  zapříhají 
krávy  ;  rozdílné  kravák,  obecní  pastýř 
krav  (val). 

kravaři  pasák  krav,   ob.   chlapec. 

kravařkai  pasačka  krav,  ob.  děvče. 

kravařify  tahati,  dělati  kravami 
(Btcha). 

kravča,  -ate,  kravka:  Ve  chfévě 
byío  jedno  kravča  (Vlk  5). 

Kravf  hory,   vinohrad   (Bořetice). 

kravička  1.  fazole  kulatá,  černá 
a  bílá  (ND.  181).  2.  houba  agaricus 
lactiíluus  (Zl)- 

kravina,  zápach  kravský. 

kravinec,  -nca,  trus  kravský. 

kravská  zelina,  bryoniaalba(slez.). 

kravské  koření:  hřebíčky,  sto- 
kláska,  zázvor  a  pepř ;  dává  se  krávě, 
aby  měla  chutné  mléko  a  žluté 
máslo  (Mor.  lid  255). 

krb  1.  (krbec):  Kavkám  a  vrabcům 
stavějí  na  stromy  krby  (budky), 
z  nichž  mláďata  vybírají  a  pojídají 
(Žďársko).  2.  dřevěný  toulec  na 
brousek  (Ma§.)  =  krbík  (v.  t.), 
3.  jméno  tratí  v  různých  končinách. 

Icrbáč,  -a,  porouchaný  hrnec  nebo 
džbán  (val). 


krbái  1.  starý,  už  neúrodný  strom, 
2.  pařez:  Lidí  posekali  les  za 
krbále  (dok.  133).  3  vykrájená  řepa, 
4.  staré  hubené  dobytče,  starý  hu- 
bený člověk  (han.). 

krbata,  kdo  >krbe<,  t.  j.  drmolí 
v  řeči,  nebo  drobčí  v  chůzi  (laš.). 

krbáiovat  řepu,  nožem  vykrajovati 
prostředek,    až  zbude    krbál   (han.). 

krbaň,  starý  hrnec  (val). 

krbaňa,  -ně  1.  (kubana  i  gtbaňa), 
záhrdlitá  hliněná  nádoba  na  vodu 
(Zl).  2.  střep  (val). 

krbaf,  -bu.  drmoliti  v  řeči.  drob- 
čiti  v  chůzi  (laš.). 

krbatý,  vyštěrbený:   hrnec    (val). 

krbík,  dřevěná  nádobka  s  vodou» 
kterou  má  sec  (sekáč)  za  pás  za- 
strčenu a  v  ní  brousek  (Zl). 

krbiík  laS   =  krbík. 

krčina,  krtičinec  (v.  t.)  i  mrave- 
niště (horň.). 

krč,  -a  1.  zákrsek  stromový:  >Maš 
tam  jaké  stromy?*  *Ba  su  tam  ene 
samé  krče*    (laš.).    2.  =  klč,  pařez. 

křč,  -a,  křeč  (slov.,  val). 

krčadta,  poloviční  saně,  »co  na 
nich  ktady  a  krče  vozíja<   (Vek.). 

krdát,  zakrnělý  strom. 

krčica,  -ce,  krtek  (Podl,  záp. 
Mor.). 

krčkůžka,  lakomec  (Pav.). 

krčová  motyka  (záp.  Mor.)  =  ku- 
čovnica  (vých.  Mor.),  silnější  oby- 
čejné, na  kopáni  »krčů«  (pařezů). 

křder,-a,  stádo,  hromada:  ovec» 
vran,  dětí:  v  křdeli  pásť.  Byto  jích 
už  hodný  křdef  :=  tlupa  (Slav.  ČL. 
XI.  379j.  Křdef  borů  vyschlo   (val, 

laš.). 

křeca,  -ce  han.  =  kšička  (v.  t.). 

krédlich,  povidla  (Sumbersko). 

křeháč  1.  (křehůvka),  druhjablek 
křehkých,  2.  (křehanec),  pagáček 
(placka),  v  němž  je  hodně  másla, 
aby  byl  křehký. 

křehká  zelina,  impatiens  n.  me  t. 

krehta  (krhla),  džbán  (horň.) :  Ne- 
chala krehlu  pri  studni  (Bart.  III.  9). 

křehňačka  (křehňatka,  křehotka, 
křehufa),  druh  hrušek. 

křehotiny  =  boží  milosti  (v.  t.) 
záp.  Mor. 


163 


křehoutka:  Byl  zmrzlý  na  kře- 
houtku  (Telč). 

křehura,  salix  fragilis. 

krejčíř,  -a  =  krejčí :  Krejčíř  dělá 
pichy,  pichy  (Su§.  481). 

krejčka,  švadlena  (záp.  Mor). 

krejdai  křída  (laš.) :  Potom  vezmeš 
s  sebou  svěcenou  krejdu  (ČL.  XI. 
264). 

kremai  kromě  (val.). 

křemelai  křemen,  oblázek  (záp. 
Mor.) :  Pod  tím  sádem  křemela  tlu- 
čená se  najde  (arch.  I.  99).  Je  to 
kremela   člověk  =  jak   z   křemene. 

Křemelníki  tra£  (Blansko). 

křemeto,  křemen  (val.). 

křemenina,  lopuch  (laš.). 

kremla  =  kramla:  Má  prsty  jak 
krerale  =  zkřivené  (MaS.). 

křenčet,  stávati  se  křehkým: 
Dřevo  zkřenčelo.  Křenčuvitý  dřevo 
(Maš.j. 

křeneCi  -nca  1.  rampouch  (záp. 
Mor.),   2.  kra    ledová   (vých.   Mor.). 

křenfy,  p).  m.,  kočičky  veliko- 
noční  (Telč). 

křenka,  syringa  vulg.  (Měřín). 

křepet,  samec  křepelčí:  Křepe- 
ličku  máme,   křepela  nemáme   (Suš. 

727). 

křepeFat,  o  zpěve  křepelčím :  Kře- 
pelenka  křepelala  (Suš.  544). 

křepelit  =  křeperat:KřepeliIamalá 
křepelenka,  křepelil  s  ňú  malý  krahu- 
Hček  (Suš.  561). 

křeperátko,  mládě  křepelčí:  Kře- 
pelátka,  drobné  děti,  kam  sa  mám 
s  vama  poděti  (Suš.  544). 

křepeilčka,  jarní  hra  dívčí:  na 
křepeličku  (ND.  192). 

křepelky,  třeslice  (ND.  51). 

krepét,  vězeti :  Kde  jen  ten  chlapec 
krepí?  (MaS.)  v.  krpět. 

kreplna,  1.  širší  »húsenka€  (v.  t), 
ozdoba  slov.  klobouku,  2.  krepiny, 
drahý  čepec,  ze  stříbrného  drátu  zho- 
tovený a  penízky  ozdobený  (Jimra- 
mov,  Pav.).  ^ 

krepra,  -fe,  kobliha  (Opav.). 

křes,   u,  hieracium  pilosella  (bot). 

křesaf,  tesati :  Chlapi  křešu  dřevo 
tesačkú  (val.,  horň.\ 


křesívo,  potřeby  křesací  starých 
kuřáků:  hubka  (n.  práchno),  křemé- 
nek a  křivák  s  ocelků  (val). 

křesto,  čihadlo  na  ptáky  (laš.). 

křesňák,  přesný,  nekysaný  pagáč 
(val). 

křesno  =  přesno :  na  křesno  za- 
délať,  bez  kvasnic  (val ). 

křesníček  —  křesnička,  1.  kmotr 

—  kmotra  (laš.),  2.  dítě  na  křest 
nesené  (val). 

křesný  otec,  kmotr,  křesná  ma- 
tička, kmotra  (val.):  Sv.  Jáchym 
křestný  tata,  sv.  Anna  křestná  mama 
(Suš    29). 

kret  (kretek),  krtek  (val.,  laš.). 

křeči  (kretí)  =  krtičí :  křeči  džura 
(laš.). 

kretlnec  (laš.)  =  krtičinec  (slov., 
han.),  hromada  hlíny  krtkem  vyhra- 
baná. 

krév  (krvi)  půščat,  ne:  žílu,  ani 
žilou. 

křevký  =  křehký  (Zl.). 

krevnosf,  rodina:  Dal  se  zapsaf 
čertovi  s  celou  krevností,  s  ženou 
i  dírkami  (Kda  II.  48). 

krher,  -hla,  člověk  zakrsalý,  (laš.). 

krhůcaf,  ztěžka  kašlati  (val.). 

krhýňaf,  silně  kašlati,  >až  v  krku 
hrčí«  (val.). 

krchá  ruka,  levá. 

krcha6ka  =  krsačka,bodlák(Peck). 

krchaňa,  -ně,  levá  ruka  (val). 

krchilčka,  hrnec  s  jedním  uchem, 
op.  dvóšník  (han.). 

krchňák,  kdo  dělá  krchou  (levou) 
rukou. 

krchón,  záp.  Mor.  =  krchňák. 

krchovo  (laš.)  =  krchov,  hřbitov : 
Zaneste  mne  na  krchovo    (Suš.  59). 

k řehtat,  kašlati. 

kříb,  -a,  keř  (val.,  laš.):  U  vody 
na  křibě  seděl  krkavec  (Kda  I.  258). 
Kříb  nekříb,  jen  utíkal  (Kda  I.  61).  — 
Že  se  slova  toho  dříve  po  celé  Mo- 
ravě užívalO;  dokazují  jména  tratí : 
Kříb,  Kříby,  Kříba,  po  různých  kon- 
činách Moravy  rozšířená. 

křibet  =  chrbet,  hřbet:  Tobě  tak 
do  křibeta  namlátit  (Slov.  obr.  II.  39). 

křlbí,  křoví  (val,  laš.):  Nalezl  tajné 
místečko  v  kříbí    (Kda  I.  146  .    Už 


164 


si  V  křibu  =  už  se's  chytil,  už  se's 
podřekl  (Opav.). 

kříbicai  -ce,  horka,  lesní  žito.  Seje 
se  na  jaře  s  pohankou  nebo  s  ječme- 
nem. Teprve  na  druhý  rok  se  vy- 
metává.  Zrno  má  zelené,  šupkaté  (se 
silnou  slupkou).  Chléb  je  z  ní  zelen> 
kavý,  ale  chutný.  Myslivci  seji  mnoho 
křlbice  do  kučovisk.  Kříbica  se  jme- 
nuje odtud,  že  se  velmi  kříbí  (pouští 
odnože)  Vlk  10. 

kříbiší,  drobné  křoví  (val.). 

kříbinai  křovina:  V  kříbiné  se 
zdržovala  rota  zbojníků  (Kda  II.  71). 

kf  íblf  sa,  pouštěti  odnože :  Kořeň 
sa  rozkříbí  (val.,  laš.). 

křičet:  Křičí  jak  na  horách,  jak  by 
ho  na  vidfy  brát. 

křičet  se  s  někým,  vaditi  se :  Ve- 
lice sa  spotu  křičíja  (ZL). 

křldiif  se,  hrdě  vystupovati :  Křidli 
se  před  muziko  (han.). 

křídlo,  klín:  Ditě  si  sedlo  matce 
na  křídlo  (záp.  Mor.). 

křik :  S  křikem  a  hříchem  to 
udělal. 

kříkata,  -ty,  m.,  křikloun  (laš.). 

Křikalka,  trať  (Blansko). 

křikrák,  křikloun  (laš.). 

křikmo :  Křičí  křikmem,  silně  (val.). 

kříkopa  =  příkop,  mlýnská  strouha 
(Zl). 

krípit  sa,  hádati  se,  spírati  se 
(horň.). 

křípopa  =  příkop  (Opav.). 

křísnout,  udeřiti:  Křísl  se  (záp. 
Mor.). 

křístek  =  skřítek:  Nebelo  tam 
hani  křístečka  =  živé  duše  (Maš.). 

křístel,  chřastal  (han.). 

Krista  Pána  plač,  berberis  vulg. 
(bot.). 

krištůfka  n.  zemský  klíč,  knížka, 
obsahující  formule  a  modlitby,  jimiž 
se  otvírají  poklady  v  zemi  ukryté 
(LN.  I.  233). 

křiváč  =  šmatláň,  nadávka  kulha- 
vému (Vah.). 

krivačka,  kulhavka,  nemoc  dobytčí 

(Dob.). 

křivačkář,  výrobce  a  prodavač 
křiváků  (kudel)  Slav.  ČL.  XI.  91. 

křivajzr,   z  něm.  Krummeisen,  na 


křivení  drátů   do  kramplí  soukenni- 
ckých  (Příbor). 

křivák,  kudla  (val.). 

Křivánky,  trať  (dok.  187). 

krívaf  (křivěti),  kulhati:  Křivá  na 
pravú  nohu  (Dob.). 

křivda :  Poď,  Aničko,  poď  ty  za 
mňa,  nebude  ti  křivda  žádná  (Suš. 
672)  =  nebude  ti  nikdo  křivdit,  ne- 
bude ti  zle.  Oni  sú  už  na  pravdze, 
já  som  ešče  na  krivdze  =  oni  už 
zemřeli,  já  ještě  žiju  (Dob.). 

křivica  u  saní  v.  saně  10. 

křivice,  dřeva  na  kalenici  převě- 
šená,  aby  vítr  nedral  střechy  (Dob.) 
v.  prjenesy. 

křiviny,  pl.  f.,  přední  (křivé)  nohy 
stolice  řezací  (v.  t.  EE.). 

křivka,  1.  pták  křivonoska,  je  trojí : 
zelená,  červená  a  sivá  s  šedými  ka- 
pečkami  ==  šprtka  (Zl.),  2.  druh 
švestkového  ovoce. 

křivostopka,  druh  sladkých  jablek; 
»má  na  stopce  kolénko*. 

krivulka,  kdo  napadá  na  nohu 
(Dob.). 

křivús,  něco  křivého,  na  př.  strom. 

Křivóse,  tra£  (Mouchnice). 

křivý:  1.  křivý  prach  měl,  kdo  ne- 
dobře střelil,  2.  křivý,  chromý  (horň.), 
3.  ubrečený:  Což  je  takový  křivý 
(Lor.). 

kříž:  Ani  stámy  křížem  nepřeloží 
=  nic  nedělá.  Křížem  krážem  sem 
pochodí}  tuku  (val.).  Zběhát  pole 
křížem  mitvem  (dol.). 

kříže,  1.  při  stavě  tkalcovském 
(v.  t.  III.*).  2.  (kříža),  páteř:  Mám 
bolení  v  křížoch,  tak  ma  bólá  kříža 
(Vah.). 

křižácká:  Když  se  teličce  ulíhlé 
přední  noha  pravá  a  zadní  levá  po- 
loží na  sebe,  a  druhé  nohy  zas  tak, 
kráva  bude  křižáckou.  Křižácky  krávy 
nikdo  »nepokazí«  (neučaruje)  Mor. 
lid  152. 

křižák,  1.  pečivo  na  způsob  prec- 
líka, 2.  druh  jablek,  3.  kůň,  který 
»chodí  přes  palec<,  křižuje  přední 
nohy  (arch.  III.  190). 

křižana  (křížena,  křižula),  kráva 
toho  jména,  černá  s  bílým  křížem 
na  hřbetě  (val.). 


165 


křižanístýi   co  je  znamenáno  kří- 
žem :  kráva  křižanistá  =  křižana. 
křížlí6ek|    pták    regulus  cristatus 

(Zl.). 

křižmo,  do  kříže:  Na  kuželky  bere 

koule   na  šturc,    křižmo  nebo  Sikou 

(Jevíčko). 

křlžnatýi  široký  v  prsou  a  v  zádech 

(Vych.). 

křížný,  do  kříže:  k.  šátek,  čtve- 
rečný, když  se  dva  rohy  skřížf,  obě 
trojúhelné  polovice  se  kryjí  (Slav. 
ČL.  X.  371);  k,  cesty,  které  se  kři- 
žují, přetínají  =  křižovatky :  Na  tých 
křížných  cestách  hrob  mně  vykopajte 
(Su§.  181);  k,  voiky,  nestejné,  jeden 
velký,  druhý  malý,  jeden  nese  hlavu 
vzhůru,  druhý  dolů  (Dob.);  —  křižná, 
druh  tance  (Suš.  602). 

křiiováneki  jablečník  obecný  (bot.) 
dok.  270. 

křížovské,  druh  jablek. 

krk:  Musím  živit  tolik  krků  I  = 
osob,  zvi.  dětí.  Krky  z  řepy,  horní 
konce  pod  listím  (dok.  126). 

krky  pl.  tant.  =  krk:  Chytií  ho 
pod  krky.  Ztomit  krky  Kebych  si 
já  svoje  krky  vylomil  (Bart.  III.  247). 
Dopadl  ho  za  krky  (Dob.)  horň, ; 
porůznu  i  val.,  laš. 

krkán,  krkavec  (horň.). 

krkán,  havran  (Podl.). 

krkaňa,  hloupá  ženská  (val.). 

Krkandy,  trať  (Blansko). 

krkat:  1.  Slepice  krká  n.  krčí, 
když  >se  stará«.  2.  štikati  (Maš.). 

krkavec:  Co  chce  krkavec  míti, 
umí  to  nastrojiti  (Suš.  688),  euf.  = 
čert. 

krkohlavý,  kdo  má  hlavu  sraženou 
v  záda  (Přerov). 

krkocha,  z  toho  krkoška,  suk: 
Ta  deska  je  sama  krkocha  (laš.). 

krkorožec,   brouk  roháč  (horň.). 

krkoška  1.  suk  na  dřevě,  2.  tenká, 
osekaná  větev  s  jehličnatého  stromu, 
3.  dýmka  vyřezaná  z  jalovcové  kr- 
košky  (suku)  val. 

krkoškový  plot,  z  hůlek  (val.). 

krkotat,  řehotat:  Žába  krkoce 
(Suš.  696). 

krkovaf  sa  1.  objímati  se,  2.  hrdlo- 
vati se,  namáhati  se  (val.). 


krkovec,  ta  část  haleny,  jež  se 
vine  kolem  krku  (Dob.). 

krkúňaf  sa,  objímati  se  (potupně) 
val. 

krifia,  mě  (slov.),  křrha  (val.), 
píce:  To  sa  enem  v  krmi  tak  lýpe 
(přehrabuje)  (Vlk  5). 

krmáš,  -a,  posvícení  (Kirchmess) 
laš. 

krmášovaf  se,  hodovati. 

krmec,  1.  chllvek  pro  prase:  Ba- 
gon  utíkal  do  nejzazšlho  kouta 
v  krmci  (fig.  23 1;  2.  krmné  prase 
(Btcha). 

krmhorec  (krompoTec,  grmolec), 
dřevo,  na  němž  visí  zabité  prase 
(Krummholz). 

krmljál,  kriminál  (Rožnov). 

krmík  1.  chlivek  pro  prase  (slov., 
val,  na  Přer.),  2.  krmné  prase  (han.). 

krmný  dobytek,  krmná  hus  atd., 
vykrmený,  tučný;  krmený,  který  se 
krmí  a  je  třeba  ještě  hubený. 

krnáč,  -a,  suchá  haluz  (val). 

krňas,  suchý  strom. 

krnéf,  teřeti,  hniti:  kobzofe  krňa, 
dřevo  krni  (laš.). 

krnovatět,  trnouti:  Nohy  mi  zkrno- 
vatěly  (horň.). 

krnús,  zakrnělec  (laš.). 

krobót,  druh  bramborů. 

kroó  —  krajů,  krájeti  (Lor.). 

kroha,  hřbitov  (val.). 

krohékat,  postonávati  (Olom.). 

Krochotky,    trať    (Novoměstsko). 

kroj :  Prodává  v  krojů  =  na  drobno. 
V  krojů  se  prodává  drahši  ež  na 
celko  (laš.). 

krojidto  u  pluhu  (v.  pluh  13). 

krojit,  ob.  jen  sloveso  předpo- 
nové: vykrojit,  ukrojit  atd.  U  Suš. 
435  čte  se  jednoduché:  Jak  do  ja- 
blíčka krojila  (var.  vkrojila). 

krok:  Celý  týden  nebyl  nigde 
krokem  než  po  práci  (na  krok)  (Slav. 
ČL.  XI.  324).  Raná  se  mu  hojila 
krokem  (pomalu)  Mal.  XXIV.  68. 
Dat  do  kroku,  lépe  vykračovati,  po- 
spíšiti  si. 

krok,   keř  (Vyhl.  VI.  XIX.  635). 

krokovňák  (i  krovovňák,  krokev- 
nik),  silný  nebozez,  jímž  se  vrtají 
krovy. 


166 


krokévkai  lata  přibitá  na  krovech ; 
na   krokévky   se   pak   přibijí    šindel 

(val). 

krom  (kroma  —  krema,  val., 
krém  —  okrem  —  okrom)  horň., 
kromévá,  han.)  1.  předložka  kromě: 
Do  očí  mtúví  tak  a  krom  očí  ínáč 
(Zl).  Krém  jedinéj  ztatky  ostatní 
všecko  utratit  (Dř.).  To  je  hovado 
krom  duše  (přirovnává-Ii  se  člověk 
pro  nepěkné  vlastnosti  k  nějakému 
zvířeti).  Hodlá-ii  kdo  říci  něco  ne- 
slušného, nepěkného,  omlouvá  to 
předem  formulemi :  krom  Boha,  krom 
dobrých  a  poctivých  lidí,  krom  vašich 
poctivých  hlav ;  při  jídle :  Krom  bo- 
žího daru  hovno  po  něm.  2.  pří- 
slovce =  leč,  než:  Už  vás  neroz- 
vede  krom  rý}  a  motyka  (Suš.  283). 
Všecky  panny  na  mšu  idú,  krom 
jedna,  tá  nešla  (Bart  III.  4).  »Co's 
dát  za  to  jal&vča?<  »Sto  rýnských 
šajnii.«  >To  néni  možná,  krema  bys 
ju    bý}   kupí}  od  nekeho    známého* 

(val.). 

kromačkai  sukně  červená  na 
svátek  (Jicko). 

kromboií  dárek,  lidský  trus 
(Btcha);  srovn    krom. 

krombožlnec,  -nca,  lidský  trus; 
srovn.  krom. 

Kroměříž,  -a,  m. 

kropáčky,   pl.  m.,    primula   veris. 

kropanlstý,  kropenatý  (val.,  horň.). 

kropena,  kráva  toho  jména,  čer- 
vená nebo  černá  s  drobnými  bílými 
kropkami  (val.). 

kropení  (kropyni),  úkrop  pro  do- 
bytek (Lor.). 

kropenina,  řídký  med,  » mohlo 
by  se  nim  kropiť« :  Včely  měly  jen 
taku  kropeninu  (laš.). 

kroplša,  ovce  toho  jména,  kro- 
penatá  (val.). 

kropitý  déšť,  nenáhlý,  ale  sporý 
(Kunštát). 

kropka,  kapka  padlá  na  něco 
kropením 

kropkaňa     (kropkuša),     slepice 
černá  s  bílými  kropkami  (val.). 

kropkovatét,  dostávati  kropky : 
Zemáky  se  budu  kazit,  kropkovatíja 
(ZL). 


krosnai  pl.  n.  1.  tkalcovský  stav: 
Děla  za  krosna  laš.  2.  skříň,  v  níž 
Slováci  roznášejí  na  zádech  tabulové 
sklo,  3.  nohy:  natáhnúf  krosna  = 
rozvaliti  se,  položiti  se  (Vah.).  Na- 
táhni ty  krosna  =  pokroč  lépe  (laš.). 

kroutit  (  ó  )  prádlo,  ždímati  (han., 
slov.  krúcat).  Krotit  řečó,  vytáčeti 
se  z  něčeho 

krpa  v.  krpět. 

krpáč,  staré  klobučisko  (val). 

krpačif  sa,  nuzovati  se :  Já  už  sa 
enom  tak  krpačím  (val.).  Mnohý  sa 
krpačí,  aby  sa  ukrpačíl  (bídně  uživil), 
až  dokrpačí.  Už  je  celý  zkrpačený 
(prací  sedřený)  Vek. 

krpadta  v.  pluh  II. 

krpat,    loudavě    pracovati    (Brň.). 

krpatét,    scházeti,  hynouti  (han.). 

krpčář,  hotovitel  krpců:  Udělali 
krpčáři  koryto  (Suš.  612). 

krpec,  -pca,  nebo  krpefj  -pla;  pl. 
krpě,  krpí,  kif>om,  krj>och,  krj>ami, 
nebo:  krpce,  krpců.  Krpec  je  stará 
valašská  obuv  a  skládá  se  ze  dvou 
částí.  Napřed  se  obuje  na  nohu  ko* 
Pýtce  (houněná  punčocha) ;  na  kopýtce 
přišňoruje  se  návlaky  (řeménky) 
kožený  krpec  (kus  kůže  vejčitě  skro- 
jený)  val.  —  Na  Hané  znamenají 
krpce  stará  botiska  a  na  Zábřežsku 
říkají  krpse  ženským  botkám. 

krpeň,  -a  =  krpáč  (v.  t.) 

krpét  1.  Když  při  hře  do  důlka 
některá  fazole  t^k  hozena  jest,  že 
na  pólo  nad  důlkem  visí,  na  pólo 
venku  leží,  praví  se,  že  krpU  je  krpa ; 
tou  se  háže  znovu  (rusky  korpěf, 
dřepěti  nad  něčím).  2.  šikmém  státi : 
Je  li  pole,  zahrada  na  svahu,  říká  se, 
že  krpí  (Brň.).  3.  čuměti,  postávati 
(val.).  4.  Tá  už  beztak  ostane  krpěf 
=  sedět,  na  ocet  (Jicko). 

křs,  zakrsalý  stromek:  Křse  ženu 
omlády  (Zl.). 

krsačka,  bodlák. 

krsál,  zakrslý  stromek  nebo  keř: 
Nasekal  v  lesí  krsálů  (Maš). 

Krsov,  trař  (Počenice). 

krst,  krsténí,  křest  (horň.). 

krstný  n.  krsný  (otec,  tatko)  — 
krstná  n.  krsná  (mama)  =  kmotr  — 
kmotra:    Vitám    vás    krstná  1     (Df.) 


167 


»A  ten  krscený  nebo  krscená  volá 
sa  kmotr  —  kmotřenka,^  Krsný  — 
krsná  na  birmóvce  =  kmotr  —  kmo- 
tra na  biřmování  (Dob.). 

kršák|  pták,  >má  širší,  končitější 
křídta  než  kana,  hvíždže  hoře  pod 
oblaky  jak  chtap*  (Brumov)  —  pernis 
apivorus  (?). 

krtetka,  dřevěný  korbel  (slov.). 

krticai  -ce  1.  krtek  (slov.,  han.), 
2.  nadávka  (horň). 

krticei  pí.  f.  1.  moučné  jídlo: 
rozválené  těsto  se  pokrájí  na  čtverce, 
uvaří,  omastí  a  poplaská  trnkama 
(povidlím)  slov.  2.  scrophulosis. 

krtičák,  prase  drobného  plemene, 
o  nízkých  nohách,  s  krátkým  ry- 
pákem. 

krtičinec  (vých.  Mor.)  =  krtinec. 

krtlčňák  =  krtičinec   (dok.  238). 

krtineCi  -nca,  krtí  hromádka  (záp. 
Mor.). 

krtonožka,  slove:  ščor  (Brň.), 
ščurek  n.  »ščurek  s  fusami«  (laš.), 
hiščerák  (Krumlovsko),  podžerák 
(val.). 

krucáki  kroucený  tabák. 

krúcat  prádlo  ždímati  (slov.,  val.). 

kručet:  Žába  kručí. 

kruh|  nemoc,  »dyž  není  chuti  na 
jídlo;  z  toho  se  zvihne  zlátenica« 
(sev.  Mor.). 

kruháč,  druh  jablek  velikých,  ky- 
selých. 

ícruch:  slaný  jak  kruch  (užívá  se 
jen  v  tom  spojení). 

kruchánek,  ječná  veka  slaná  (záp. 
Mor). 

kruchta  1.  presbytář  v  kostele 
(Vah.).  2.  sakristie  (Zl.). 

krůj  u  pluhu  (v.  pluh  13). 

krukati  krukolit,  o  hlase  prasecím: 
Čuňka  krukolí  jak  prase. 

krumpra,  -fe,  druh  bramborů 
(slov.). 

krumprovica,  -ce,  bramborová  po- 
lévka (slov.). 

křuňa,  -ně,  huba,  paščeka. 

krúpa:  >áak  já  mu  to  neodpustím, 
dyby  krúpa  za  groš  byía«  (poře- 
kadlo). 

křupa  1.  veliká,  tvrdá  třešně  (horň. 
chrupaná),  2.  sprosták  (Kunštát). 


křupáček,  druh  jablek. 

křupancOi  pl.  m.,  moučné  jídlo 
=  křehotiny  (záp.  Mor.). 

křúpafi  s  praskotem  kousati  věci 
křehké,  chroustati :  jabka,  ořechy  a  p. 
Ovce  křúpú  fetinu  (zhrubělé  krápat 
v.  t.). 

křupavka,  polygonům  aviculare 
(bot.  . 

Křu  pávka,  trať  (Rovensko). 

krůpeCi  -pca,  m.  =  krůpěj  (záp. 
Mor.):  Hospodář  kropí  dobytek  na 
trh  vedený,  říkaje :  Aby  bylo  krůpců, 
tolik  kupců. 

křupět,  praštěti:  Snih  (zmrzlý) 
křupí  pod  nohama.  Mrzlo  tak  křu- 
pělo (Zl.).  Tráva,  až  uschne,  zkřupí, 
stane  se  křupkou,  křehkou  (laS.). 

krupica  1.  syrová,  2.  krupičná 
kaše. 

křu  pík,  rumex  acetosa  (bot.)  PodL 

křupka,  chrupavka  v  mase. 

krupky,  pí.  f.,  coronilla  varía  (bot). 

křupky,  křupkavýy  resch:  kůrka 
z  chleba  dobře  vypečeného,  rohlík  a  p. 

kruslček,  calendula  off.  (bot). 

krůsna,  -ně  1.  nůše,  2.  líná  ženská 
(záp.  Mor.). 

Krušen  ka,  příjmení  (val). 

krušina,  1.  evonymus:  Proč,  kru- 
šino, proč  nerodíš?  (Suš.  322.) 
2.  odrobinka:  Snědl  všecko,  neostalo 
ani  krušinky  (laš.). 

krušpánek,  barvínek. 

krůta,  ropucha  (Krásná,  Maš.). 

krúténka,  spiranthes  autumnalis 
(bot). 

krutihtavec,  krutihlav  pták. 

krutineo,  něco  ukrouceného. 

krutiřltka,  pyšný  (dok.  230). 

krútit:  Provázky  krátíme  (Suš. 
767).  Krůtím,  krůtím  píščelečku  (Zl.). 
Krátilo  se  mi  v  žaludku,  ale  vypil 
sem  to  přeca  (lék  odporný).  Jak  má 
něco  udělat,  už  se  mu  to  krátí  = 
protiví  (Zl.).  Ale  tem  druhým  se  to 
zasej  krátilo  =  protivilo,  neshodo- 
vali se  (dok.  200). 

krutitý,  pokroucený,  zavilý:  Dřevo 
je  krutité  (laš.). 

krutovaó,  vzdorovati  (Lor.). 

krutý  1.  dřevo  kruté,  nerovno 
rostlé,    skroucené,    jež    se    nedobře 


16S 


Štípe  (op.  ščfpné),  krutá  přaza  = 
skroucená,  zmodrchaná,  2.  nepovolný, 
neposlušný:  Je  taký  krutý,  nepo- 
slechne. Čeledíni  sú  včil  krutí  (vých. 
Mor.). 

kružadta,  pí.  n.  přístroj  na  krou- 
žení (krájení)  zelí  (Jicko,  laš.,  han.). 

krúžaf  1.  zelí  na  kružadlech  krá- 
jeti, 2.  s  chutí  jísti:  Ten  kruže! 
skružal  to  (laš.). 

kružel,  -a,  kužel  1.  hlava  na  pře- 
slici,  2.  válec  na  mandlování  (Opav.). 

kruželik  =  kuželek  (laš.). 

kruželica,  verbascum    (bot.)   laš. 

krúžétka  1.  slupka  z  ovoce  okrá- 
jena, okrúžlaná  (slov.,  val.),  2.  kró- 
želka,  křížala  (han.). 

kroužif  (  6-)  zelí,  krájeti  na  kru- 
žadlech (han.). 

krúžka  1.  kroužek:  V  té  skále 
byla  veliká  kroužka  železná  (Kda  I. 
155).  2.  prstýnek  hladký,  bez  ka- 
menka; nékdy  se  od  prstýnka  od- 
lišuje, jindy  s  ním  stotožňuje:  Dáťs 
mné  mosazný  prstýnek,  olovenu 
krúžku  (689).  Jenom  ten  jeden  ne- 
plakal, co  jí  prsténky  posmekal.  Není 
tě  hanba,  mládenče,  posmekat  krúéky 
panence?  (Suš.  641.) 

krúirat  jabko,  hrušku,  ze  slupky 
okrajovati  (slov.,  val.). 

krvačif  sa,  nuzovati  se  do  krve 
(val.). 

krvavka,  druh  hrušek. 

krvavnica,  -ce  (krvavnička),  druh 
jablek  červených  vné  i  uvnitř. 

krvavník,   sanguisorba   off.  (bot.). 

krvútečka:  Ani  krvútečky  by  se 
na  ní  nebyl  dořezal  =  ani  kapky 
krve  (Vlk  63). 

kryčky,  pl.  f.,  dětská  nemoc,  pod- 
rost. Ditě,  jež  má  kryčky,  jest  v  úpoly 
oteklé  (záp.  Mor.). 

kryjemko:  Po  kryjemku  n.  po 
ukryjmu  =  tajně  (laš.). 

krytuša,  -še,  koza  toho  jména. 
^má  nějaký  fféček,  už  je  přikrytá* 
(val.). 

krzačka  (laš.)  =  hrkávka  (v.  t ). 

krzaf  (krzúkať,  krznúť),  vrzati: 
Dveři  kržu,  krzukaju.  Cosi  krzlo 
(vrzlo).  Někrzaj  sel  =  nevrzej  se 
(laš.). 


krzadtOi  vrzadlo,  něco  rozvrza- 
ného: Ten  muž  je  také  krzadlo  už 
(laš.). 

krzukadtoi  co  krzuká  (vrzuká), 
stará  věc  rozvrzaná,  rozviklaná  (laš.). 

kržek  (horň.)  =  krbík  (v.  t.): 
Dobré  kosenka  kosí,  ked  mu  milenka 
kržek  nosí  (Bart  II.  408). 

Kržiska,  pl.  n.,  trať  (Bořitov). 

KržrOi    pl.  í,   trať    (Halénkovice). 

ks  I  odhání  se  prase  {s  se  prodlu- 
žuje). 

k  sobě  I  ^  v  právo,  velí  se  vol&m 
(Vsacko). 

kši  odhání  se  slepice  {š  se  pro- 
dlužuje). 

kšahal  odhání  se  pták:  Kšaha, 
kšaha,  ptáčku!  (Suš.  485.) 

kšička,  kytka  na  biči  kravařově 
z  vlastní  kštice  (ND.  202). 

kšohejl  odhání  se  pták:  Ej  kšo- 
hej,  kšohej,  ptáčku  jařabý  (Suš,  484). 

kšókaf,  kšóknút^  odháněti  slepice, 
ptáky  zvukem  kšo!  (val.) 

kšost,  šos  u  lajbíka  ženského 
(Rožnov). 

kubáč,  -a  (val.)  =  kubaňa  (v.  t). 

Kubáň,  příjmení  (val.). 

kubaňa,  ně,  hliněná  nádoba  zá- 
hrdlitá  s  velikým  uchem  na  držení 
=  baňa:  Hledí  jak  hrom  do  ku- 
baně  =  zhlídá. 

kubík  =  krbík  (v.  t). 

kucat,  kuckat^  kašlati:  Zakuckal 
se  (»když  v  krku  zaskočí*).  Už  sem 
se  nakuckáll 

kučma,  placatá  čepice  (Zl.). 

kucmák,  kdo  nosí  kučmu. 

kuča,  -če  1.  chajda  =  kuťa:  Tá 
kuča  ho  nevyživí  (Vlk  17).  2.  hrouda 
hlíny,  3.  kštice  vlasů  (val.,  laš.). 

kučavec,  -vca,  kudrnáč  (laš.). 

kučavý,  kudrnatý  (laš.). 

ku6ek,  žvanec,  který  kráva  vy- 
žouvá. 

kuĎemer  :=  košenil  (val.). 

kučif  vlasy,  čuchati  (val.). 

kučkaf,  za  vlasy  tahati;  vykučkať 
za  vlasy  (laš). 

kučníca,  -ce,   kučovnica,  motyka. 

Kučová,  trať  (Zl ). 

Kučovanina,  trať  (Otrokovice). 


169 


kučovaf  1.  strom  vytrhnouti  i  s  ko- 
řenem, 2.  les  mýtiti :  Tu  kopajte,  tu 
kučujte  (Suš.  38).  3.  kučovaf  sa  ve 
víasoch  —  probírati  se.  4.  V  jedném 
kuši  v  čemsi  kučuje,  zabývá  se.  Což 
doma  toléj  kučuješ  a  nedáš  si  od- 
péku?  =  oddechu. 

kučovinai  kučavisko  =  kopanina, 
pole  vzdélané  z  vykučovaného  lesa. 

kučumeFová  barva,  košenilová 
(Slav.  CL.  XI.  96). 

kudai  karatel  (kudif  uher.,  slov. 
kárati)   Kt.  Dod.  I.;   také   příjmení. 

kúdernícai  druh  jablek. 

kúdefný:  Kúdelečko  kúdelná  ne- 
budu ťa  priasti  (píseň).  2.  kúdefná 
Veruna,  nešikovná  ženská  (Zl.). 

kudla  1.  fena  (záp.  Mor.),  2.  ha- 
movnik  (brzda)  dřevený  nebo  železný, 
podhodí  se  pod  kolo  (Df.),  3.  chlup; 
ob.  pl.  m.  kudty:  Míč  z  kravské] 
kudíy  (coll.)  Slav.  ČL.  XII.  132. 
Vyrvi  synečkovi  za  kudly  (ND.  56). 

kudtáček  1.  angrešt  (laš.),  2.  vlk 
na  lopouné  (Brň.). 

kudiačinka,  angrešt  (laš.). 

kudtatý,  chlupatý. 

kudlit  sa,  chumeliti  se,  o  metelici 
a  kouři:  Venku  sa  to  dnes  kudlí 
=:  sníh  v  metelici    se    honí    (slov.). 

kudtoňi  vlasáč,  nadávka  měšťákům : 
kudloňé  (Vah.). 

kudolit  se,  váleti  se  v  prachu, 
sněhu,  obilí:  Slépka  se  kudolí  v  prachu 
=  popelí.  Si  všecek  zakudolený  od 
snihu.  Dětem  se  rozhodí  koláčů,  a 
ty  se  o  to  kudolijú  =  válejí  a  perou 
v  prachu  (dok.  86j. 

kudoilca,  -ce,  metelice  sněhová 
(val.) 

kudollsko,  místo,  kde  se  kdo 
kudolil :  v  prachu  =  kde  se  slepice 
kudolila,  v  obilí  =  kde  se  kudolil 
zajíc,  pes. 

kudrbačka,  malá,  kulatá  Švestka 
(Kt.  Dod.  I.,  han.) 

kuhotat,  o  hlase  sovím :  Sova  ku- 
hoce  (val.). 

kúch|  záboj,  pokrutina. 

kuchat  se,  trkati  se  (o  dobytku), 
záp.  Mor.). 

kuchman,  kdo  kuchmaní,  kdo  ne- 
umí vařiť  (Opav.). 


Kujovníki  tra£  (Jihlavsko). 

kúka,  slepice  (horň.). 

kukačka  má  tvary:  kukučka,  ku- 
kátka, kukutka,  kukufenka :  Zakukala 
kukulenka  (Suš.  668) ;  znamená  také 
orchis  (bot.). 

kukán,  kukaňa^  koš  na  kvočnu 
(Brň.). 

kukla,  šátek  pod  bradu  zavázaný 
(Klobouky,  brň.). 

Kukle,  pl.  f.,  trať  (dok.  189). 

kuklenka  1.  šátek  dvěma  cípy 
pod  bradou  uvázaný ;  druhé  dva  cípy 
pak  splývají  vzadu  dolů  (záp.  Mor.). 

2.  malý  šátek  na  hlavu:  Vezmi  si 
koklenko  (Maš.). 

kúkolík,  dolní  kroužek,  jímž  kosa 
na  kosisku  upevněna  (horní  slově 
zákovka)  Df. 

kúkoHca,  agrostemma  githago 
(bot.). 

kukornioa,  -e,  řítice  na  vyšívání 
koukole. 

kukový,  koudelný  (v.  kuky) :  Spěš 
sa  kukový  chtap  ožení,  než  hedbávná 
roba  vydá  (Dob.). 

kukuč,  šátek  pod  bradu  uvázaný 
(Kobylí)  =  kukla. 

kukúč,  vzhled,  vzezření:  Má  jakési 
nazlobené  kukúč  (Maš.). 

kukučí  obrtel,  orchis  (horň.). 

kukučky,  pl.  f,  ajuga  reptans 
(bot.). 

kukuša,  ovce  »trochu  okajistác 
t«  j.  okolo  očí  černá  (val.). 

kuky,  pl.  m.,  koudel  (horň.). 

kůt  1.  rovný  kořen:  Bor  má  kul 
do  země  a  jedla  taky  (han.).  2.  man- 
del: Dali  zme  obili  do  kutuv  (Lor). 

kuFa,  -le  1.  váha  u  hodin,  závaží 
(Opav.).      2.     knedlík     (Zábřežsko), 

3.  zástup,  tlupa,  hromada:  Janek  sa 
střetl  s  kuTú  chlapů  (Slav.  ČL.  XI. 
228).  Křupala  stá)  u  kule  lidí,  co 
sa  nahrnuli  kole  Šviráka  (Slav.  ČL. 
XI.  434).  Šverci  choďúvali,  jak  sa 
kerým  uzdálo:  po  dvoch,  po  troch; 
nic  nebili  do  kufe  (»nedrželi  dohro- 
mady*) Vlk  41.  Všeci  do  kufe. 
Spočítajme  to  do  kule  (dohromady) 
val.  4.  Ve  Francově  Lhotě  u  Val. 
Klobouk  několik  chalup  pospolu 
slově  kula,   jež  mají    svá  jména   po 


170 


jednom  hospodáři,  okolo  něhož  se 
snad  ostatní  později  skupili,  třebas 
už  není  hospodáře  toho  jména:  kula 
Tarabova,  Ohradova,  Vambůchova 
a  jiné. 

kulád,  druh  révy  (dok.  145). 

kuračka,  sekera,  kterou  se  kfilá 
(v.  kůlat) ;  má  přihnuté  toporo  (val.). 

kuFajkai  široký  proužek  v  podobě 
prstenu  (val.). 

kuFák,  válec  na  válení  nudlí,  prádla 
(Opav.). 

kuránk/i  pl.  m.  (=  oblaky,  oblíce, 
válce),  stromy  nepříliš  silné,  na  metry 
rozřezané  (neštípané)  a  do  metrových 
rázů  v  lese  na  prodej  urovnané  (Maš.). 

kúraf,  -lu,  váleti  prádlo.  Prádlo 
se  navine  na  váF  (válec),  ten  se  po- 
loží na  přič  na  lavu  a  potom  se 
»varačkou«  (deskou  na  způsob  dlou- 
hého pístu)  kúTá  (válí)  vzhůru  dolů  : 
Kúlaj  mně,  maměnko,  košulenku 
(Suš.  268). 

kůraf  (srovn.  kíát  —  koFu),  štípati 
dřevo  paprskovitě  do  středu  na  šin- 
del (ščípat  je  podle  blány,  po  letech). 
Šindel  ščípaný  je  Maňák  (špatný), 
kůIaný  je  dobrý  (val.). 

kulatka  1.  (==  kuláč),  mrvenka, 
pomrvená  při  mlácení  sláma  (Jevíčko), 
2.  druh  švestkového  ovoce  =  kulo- 
vačka. 

kufatý  =  kulovatý. 

kurčif,  klučovati,  mýtiti  (laš.). 

kulhýňaf,    škaredě    kulhati    (val.). 

kulífaj,  nimra  člověk  (val.). 

kullhrášek,  dítě  tlusté. 

kulík  (kulis),  pták  charadrius  minor. 

kullna :  Když  se  vosk  ze  souše 
vyvaří,  zbude  kulina  (záp.  Mor.). 

kulipáHi  Kegelbahn  (han.). 

kulíšek,  kopeček  (val.). 

kulivár(kulivar),  švestkový  knedlík 
(slov.). 

kuTka  (kulena),  slepice  bez  ocasu 
(val). 

kuTmo,  železný  válec,  jímž  roz- 
páleným se  kulmovaly  (žehlily)  na 
troubky  ženské  obojky  pod  krk 
(han.). 

kuTnúf  (jednodobé  slov.  kúrať): 
Kúfni  si  s  nama  (v  kuželky).  Tou  ku- 
ličkou si  třikrát  kulnul  (Kda  I.  76). 


kuFovadka  1.  druh  švestkového 
ovoce,  2.  drobná  červená  fazole. 

kulovaný:  Ve  pantličke  červený, 
kulovaný,  bílý  (Bart.  II.  247)  =  s  bí- 
lými koly. 

kumaf,  hýbati:  Kumal  člověkem, 
je  li  živý  (Kda  I.  203)  srovn.  gumaf. 

kúmaf:  O  člověku,  který  nemá 
zubů,  praví  se,  že  kúme  =  ďásněmi 
kouše  (Vah.)- 

Kumbuti  tra£  (Blansko). 

kumháPi  také  haval  z^zxiý,  dlouhý 
kůl,  mezi  trámce  stěny  kolibové  nad 
vatrou  zastrčený,  na  který  se  kotel 
zavěšuje  (val). 

kumigaf  1.  přežívati  (o  krávě), 
2.  jísti  a  při  tom  velmi  žvýkati  (val.). 

kumora  (komora),  bydleč  pod 
kumory  =  v  podruží  (Lor.). 

kumotefí   kmotr  (compater)  Lor. 

kumotra,  kmotra  (Lor.). 

kumpáška,  společnost  (kumpanie) 
Podl 

kůň  1.  Stup,  Kačenko,  na  můj 
kůň  (Suš.  178).  Sedaj  na  můj  kůň 
(Suš.  587,  laš.).  Potom  jím  poručila 
tetka  peníze,  tož  sú  zas  na  koni  = 
na  bučku,  je  jim  hej  (Slav.  ČL.  XI. 
323).  2.  silná  haluz  stromu  listna- 
tého, val.  konár:  Ten  kuň  taky 
hodně  kvetl  (han.).  3.  podlouhlá  sto- 
lička o  třech  nohách,  v  předu  jedné, 
v  zadu  dvou.  V  ní  v  předu  zaražena 
babka  (babčica,  nákovka  =  kova- 
dlinka),  na  níž  se  kosa  klepe  zvláštním 
kladívkem,  řečeným  klepáč. 

kuna,  mlsný  člověk,  který  všecko 
vyslídí. 

kunčava  =  kolčava  (od  Pern- 
štýna). 

kundačka,  šukavá  práce  (laš.). 

kundaf  se  —  kundzu,  šukati  se 
po  domě  (laš.). 

kundéli  kus:  Dál  mně  hodné  kou- 
del chleba  (Maš.). 

kundolec :  Takový  kundolce  měla 
z  vlasů  =  chumáče  splstčné  (dok. 
285). 

kunrabek  =  kundratek  (slez.). 

kundratek,    glechoma  hed.   (laš.V 

kundrbucí  =  kontribucí    (Jicko). 

kundrfáti  žertovný  kousek,  šprým: 
Tak    kundrfáfy   dětaf,   na  to   by  ho 


171 


už(}  fval).  Ty  si  sám  kundrfál  (Slav. 
ČL.  X.  36). 

kundrfalístai  šprýmař  (Slav.  ČL. 
XI.  95). 

kundruskai  allium  schoenopr.  (val.). 

Kuní  horBi    vinohrad    (Žeraviny). 

kunica,   čepice  s  kuní  kožešinou. 

kuničina  n.  iunčina,  jetel  (Mí- 
stecko). 

kunovat:  Celou  noc  sme  kunovali 
=  nespali  (Novoměstsko). 
.  kup,  zápis:  Nemám  od  smrti  kupu. 

kúf)B,  nákup:  Dyž  brali  vécéj  pe- 
něz na  nejakú  kupu  (Slav.  ČL.  X. 
298). 

kúpačka  (Opav.)  =  mrskačka 
(v.  t). 

kúpálky,  pl.  f.,  koupací  necky: 
Štyry  skyvky  chleba  dajú  do  kaž- 
dýho  rohu  kúpálek  (dok.  57). 

kupčík,  pomocník  kupecký  (laS.). 

kupec:  Tanu,  bý}  bych  na  ňu 
(vlnu)  kupec  =  koupil  bych  ji  (Slav. 
ČL.  XI.  132). 

kupečeki  štětečka  (Brň.). 

kúpef,  -a,  m.:  V  tem  nejprvšim 
kupeli  (Suš.  468). 

kúpeikyi  pl.  f.,  vanka  na  koupání 
nemluvňat  (Jicko)  =  kúpálky  (v.  t.). 

kúpefňa,  -ně,  lázeň. 

kúpernicei  pl.  f.  (val.)  =  kúpetky. 

kupidto,  co  kdo  nakoupil  ?Co  si 
nakupit  v  městě ř<  »To  je  všecko 
moje  kupidlo«  (ukazuje)  val. 

kupúvati  iter.  slov.  kupovat  (vých. 
Mor.). 

kurOi  slepice  (val,  laš ).  Na  Jicku 
slépky  kuřata  dorostlá,  dokud  ne- 
nesou;  potom  jsou  kury  (Vah.). 

kuřacina  =  kuřivo :  Sak  kuřacinú 
sme   zaforotěni    (Slav.  ČL.  X.  299). 

Kuřacinai  trať  (Vizovsko). 

kuřacník,  kurník  (val.). 

kuřačka,  alsine  (bot). 

kurancovati  trestati,  týrati. 

kuřástva,  první  mléko  po  otelení 
vydojené  (val.)  =  mlezivo  (v.  t.). 

kuřata  (kuřátka,  kuřítka,  kuřičky, 
kuřáky)  (Brumov),  kuráčky  (horň), 
houba  cantharellus  cibarius. 

kuřata,  velké  osýpky  (laš.). 

kuřátka,  briza  media  (bot). 

kuřatnica,  kvočna  (val.). 


kuřava,  chumelice  (laš.). 
kurčoch,  Zwitterhahn  (laš.). 
kurdéj,  -a  (Jicko)  i=  kurčoch. 

kurec  =  kuřinec,  slepičí  trus; 
jen  ve  rčení:  kurec  je  po  tom  a  p. 
(val.). 

kůrečka,  kttrčička. 

kuře],  -a  (val.)  =  kurděj. 

kuřenčář,  -a  1.  obchodník,  který 
skupuje  po  dědinách  kuřata,  2.  (ku- 
renčiar),  ostříž  (Dob.). 

kúřené  maso,  uzené  (val.). 

kúřenica,    -ce,    chumelice   (val.). 

kurenka,  slepička  (horň). 

kuří,  slepičí:  Na  nový  rok  o  kuří 
krok  (Zl.),  k.  řit  1.  bradavice  na 
rukou,  2.  anemone  hepat  (slez.), 
k.  slep,  Mondblindheit  (laš.),  k.  stopky, 
primula  veris  (laš.),  k.  střevo,  alsine 
(laš.). 

kurica,  -ce,  slepice  (horň.):  Za- 
bita sem  dvě  kurice  (Bart  II.  9). 

kuřička,  slepička  (laš):  Kuřička 
vajco  snesla  (Suš.  434). 

kuřimacek,  kdo  »macá  kury< 
(ohledává  slepicím),  skoro-li  ponesou, 
což  se  pokládá  za  nedíistojno  muže 
=  skrblík  (laš.). 

kuřinec,  -nca,  slepičí  trus. 

kúřit  1.  Už  mi  ani  kúřit  nešma- 
kuje  (substantivně  =  kouření).  Puč 
mi    kúřit  =  nacpané    dýmky    (Zl.). 

2.  topiti:  kúrit  v  peci,  zakúrit  = 
zatopiti,  podkúrit  =  podpáliti  (horň. ; 
tabák  se  tam  fajčí,  dřevo  dýmí  Df.), 

3.  prášiti :  Prach  se  kuři.  Lže,  ež  se 
kuři.  Nekuř!  (nepraš)  laš.  Kúřilo 
sněhem  =  prášilo,  metlo  (Vlk  59). 

kuřfák,  kuřák. 
kuřfavý  tabák,  na  kouření. 
kurnota,    ovce    toho   jména,    má 
rovné  rohy  (val.,  rum.). 

kuropatva,  kuroptev  (slez.  i  pol.). 

kurové.  Svatba  počínala  se  v  úterý 
u  nevěsty  a  ve  středu  se  dokonala 
u  ženicha;  ale  družbové  pořídili  si 
ještě  ve  čtvrtek  hostinu  kurovým. 
Přivázavše  kuru  na  senné  vidly,  ob- 
cházeli jako  s  praporem  dům  od 
domu  sbírat  kury,  z  nichž  strojili 
si  hostinu    (Vyhl.    VI.  XVIII.   450). 

Kůrovec,  příjmení. 


172 


kus :  Nemáme  kusá  hrnca  =  žád- 
ného. Nemá  kusá  rozumu,  srdce, 
citu.  Přiďbe  na  kúsek  řeči.  Pršelo 
v  jednom  kusí  pět  dní  =  bez  pře- 
stání. V  jednom  kuši  křičí,  zpívá, 
jí  atd.  Ještě  je  kus  do  večera  = 
hodně  daleko  (Kda  II.  188).  Už  je 
kus  na  deň  =  dávno  slunce  vyšlo 
(Slav.  ČL.  XII.  43).  Přišel  kus  na 
večer  do  dom  (laš ).  Zaseděli  sme 
se  při  řeči  ež  kus  na  noc  (Vah.). 
To  je  kus  osía  =  veliký  osel.  Ten 
ogara  je  kus  čerta,  kus  darebáka. 
To  je  kus  chlapiska  nepodařenyho. 
Ta  Mařena  to  je  kus  robe  hlópé 
(Mal.  XIII.  228).  2.  dělo:  Janíček 
zraněný,  z  kusá  postřelený  (Suš.  151). 

kusá  zmíja,  slepýš  (horň.). 

kusaňa,  -ně  =  kuska. 

kuska,  ovce  bez  ocasu  (val.). 

kusáry,  pl.  m.  1.  (=  psoty)  pan- 
čochy  bez  příkopyťá  (stopy),  2.  kaca- 
bajka  bez  rukávů,  *edem  na  pole< 
(Jicko). 

kuseček,  kousíček  (Lor.). 

kuša  1.  luk  ze  šindela  s  obloukem 
rákosovým  a  tětivou  z  provázka, 
dětská  hračka,  2.  euf.  =  duše:  Na 
mú  kusu  (Suš.  536).  Na  mej  kuši 
(laš.). 

kúšček,     -ščka,    kousíček    (slov., 

val.). 

kušif,  pokoušeti:  Požehnaj  mě. 
Pane  Bože,  by  mě  zíy  duch  někušií 
(Vyhl.  VI.  XIX.  452). 

kušra,  bravek  v  řeči  dětské  (Vyhl. 
VI.  XIX.  333). 

kuštorif  sa,  debatovati:  Šak  sa 
spoíu  nakuštorili  (Dob.). 

kuti  kuti  volá  se  na  králíka  (val.). 

kút:  po  cudzích  kútoch  sa  túc 
=:  po  bytech  u  cizích  lidí  (Dob.). 
Naše  kuty  =  naše  krajina:  V  těch 
naších  kútoch  rádo  pršívá  (val.). 

Hoíé  kuta,  trať  (Vizovsko). 

kufa,  -tě,  chajda. 

kutáč,  -a  =  kuták  (v.  t.). 

kutačka,    vlk   na  lopouně    (Brň.). 

kuták,  silný  železný  prut  na  konci 
ohnutý,  s  dřeveným  držadlem  na 
»kutání«  v  ohni. 

kufák  1.  králík  samec  (val.),  2.  cep, 
má  aspoň   pět  krúžek  železných   na 


sobě,  aby  dál  prošlahl  k  obříslu,  dyž 
snopy  ještě  stojíjú  na  mlátě;  ale 
enom   na  ječmen  je   to   (dok.  114). 

kufalelky,  pl.  f.  (z  maď.):  Jož  je 
na  kuťalelkách  =  na  mizině  (Maš.). 

kutat,  -cu  v  popele,  rozkutat  uhlí, 
vykutat  pečeňáky  (pečené  brambory) 
z  uhlí;  což  se  děje  kutákem.  2.  kuře 
kuce  =  hrabe.  Kohút  vykutá!  chro- 
báka  (Slav.  ČL.  X.  32).  Vykutaly 
ho  (rozmarýn)  vaše  kury.  Herteple 
nám  na  poli  kutala  ==  kradla  (dok. 
211). 

kutat  se,  hrabati  se,  šukati  se: 
Já  bych  nešla  do  města;  raci  se  tu 
kucu  na  tom  tovarychu   (dok.  154). 

kutavý :  cesta  je  kutavá,  zabořují-Ii 
se  nohy  do  bláta  nebo  do  sněhu 
(Maš.). 

Kuté],  příjmení  (val.). 

kůtky,  vypařené  pysky  v  koutkách : 
Má  kůtky  jak  brabíc. 

kutík,  opěnačka,  pouto  na  koně 
(laš.). 

kútkavec,  kdo  má  kůtky  (dok. 
230). 

kútkový:  Tancovala  s  Kútkovým 
Janem  =  stála  v  koutku  (dok.  69). 

kufmaf  sa,  kufmacaf  sa,  piplati  se 
(val.). 

kútnlca,  -ce  1.  žena  v  koutě,  šesti- 
nedělka.  2.  (=  zákoutníček),  troj- 
boka  armárka  postavená  v  koutě  za 
stolem  pod  křížem,  v  níž  se  uschová- 
vají peníze,  spisy  a  knihy  (Jihlavsko). 

kutoň,  -a,  kdo  se  s  prací  kuce, 
šuká,  opozdívá  =  chabrala  (v.  t.) 
Jicko. 

kutrna,  samice  králičí  (val.)  v.  ko- 
trňák. 

kutý  Němec  =  pouhý  (Vah). 

kuvík,  sejček  (Dobi). 

kuvíkaf,  o  hlase  kuvičím,  sejčím: 
Kuvík  zakuvíkal,   kdosi  umře  (horň.). 

kuzifř,  kouzelník  (Kda  II.  30). 

kuzíorka,  kouzelnice  (Vyhl.  VI. 
XIX.  899). 

kuzňa,  kovárna  (val.,  laš.) :  Kovář 
dycky  v  kuzni  kuje  (Suš.  482). 

kuznat  (zakuznúť),   zauzditi  koně. 

kuzník,  kovář  (laš.),  i  příjmení. 

kuzno,  uzda  (val.,  horň.). 

kůža:    Nebyl   ve  své  kůži  =  ne- 


173 


cítil  se  zdráv  (fig.  37).  Néso  eSče 
ve  své  kůži  (Maš.). 

kvác  I :  Na  raz  sa  opřel  do  búdy 
větr,  a  búda  kvác !  =:  kvácta,  shrou- 
tila  se  (do  sebe)  Slav.  ČL.  XII.  274. 

kvácat :  To  kvácá  I  =  veliké  kusy 
sněhu  padají  (val.) 

kvačati  -čím,  kvácnúf:  Búda  jarma- 
reční  kvácne,  když  všecky  čtyři  strany 
padnou  do  prostředka,  a  kvače,  když 
je  k  takovému  pádu  náchylná  (val., 
Slav.). 

kvačaf,  šplouchati:  Už  mi  v  botách 
kvača  (laš.). 

kváčat,  ščičkovat,  za  vlasy  tahati : 
On  mňa  kvače  I  (Df.) 

kvačeti  seděti  >jak  kvaka  v  zemi« 
=  čučet,  dřepěti:  Co  tu  kvačíš? 
(val.). 

kvadaf,  vadnouti,  chřadnouti  (val.). 

kvadrátkyi  pl.  m.,  knězovy  čepičky, 
brslen;  druh  jablek  (Btcha). 

kvak  (val.),  kvaka  (slov.),  kvaček 
(laš.),     1.     turín     (brassica     napus), 

2.  člověk  klátivý,  lenivý:  Do  tanca 
jak  pták,  do  práce  jak  kvak  (Vek.). 

kvákata,  -ty,  m.,  kdo  kvače,  mluvka. 

kvákati  -ču  1.  o  hlase  kavky, 
vrány,  2.  křičeti  jako  kavka:  Ukvá- 
kali  ho  (přemluvili).  Přece  to  na 
něm  vykvákát   (vyloudil,   vyžebronil. 

3.  Okvákál  bych  ťa!  (ohřál).  4.  za 
vlasy  tahati  =  kváčat  (horň.). 

kvakotati  -cu,  krákorati,  pleskati : 
Co  pořáď  kvakoce  ?  (Zl.) 

kvatt  (Gewalt)  1.  násilí:  kvahem, 
na  kvah,  2.  mnoho,  dost:  Už  je  té 
práce  kvalt  (Maš.). 

kvattovat  koho,  nutiti  násilím. 

kvanty  (chvanty),  háby,  šaty  (laš.). 

kvap,  -u,  prach  peřový  (val.,  laš): 
Nechcu  já  tě,  milá  brachu,  dyž  ty 
nemáš  peřin  z  kvapu  (Bart  III.  155). 

kvapí,  -j^á,  coll.  kvap  (laš.). 

kvapit  na  někoho,  naléhati:  Ne- 
kvap na  mě,  deť  nehoří  (Maš.). 

kvasníčkář,  kdo  prodává  kvasnice. 

kvašený:  oharek(>kyselá«  okurka), 
kvašené  n.  bečkové  zelí. 

kvašlivý,  co  se  kvasí,  hnisá:  bo- 
Tačka  (laš.). 

kvečerou,  kvičerou  =  k  večeru 
(záp.  Mor.). 


kvelb  (Gewolbe),  klenutá  komora, 
kupecký  krám. 

kvést,  -i,  kvéct\  » Jakým  kvete  tá 
voničkař*  »Modrým,  bílým,  čer- 
veným.* Roste  to  na  rolách,  bílým 
kalíškem  kvete  (dok.  22).  Ty  kveteš 
ríižú  a  já  malinu  (Bart.  II.  102). 

kvét  coll. :  Strom  nemá  letos  květu. 
Čekaj,  milý  synečku,  do  léta,  až  bude 
hojně  kveta  (Suš.  693). 

kvétňák,  hrnec,  v  němž  se  pěstují 
květiny^  č.  květináč. 

kv6tnica,  květná  neděle  (slez.). 

kveto  (kvietko),  květ  (horň.). 

kvétufa,  jméno  kraví  (laš.). 

kvétuša  (val.)  =  květula. 

kvfčeia  =  kvíčala. 

kvíčerek  (han.,  dol.  a  záp.  i  sev. 
Mor.),  čas  k  večeru :  do  kvíčerka,  na 
kvíčerek,  též  do  kvečerou  (Hříše). 
Dej  vám  Pán  Bůh  dobrý  kvíčerek 
(Žď.  obr.  50J.  Na  včéréší  kvíčerek 
bode  pamatuvat  (Maš.).  Přišil  za 
kvíčerko  (han.). 

kvfčerou  =  kvečerou  (v.  t). 

kvik,  kvičení:  Lazar  kvik  jich 
(štěňat)  uslyšel  (Suš.  21). 

kvf rka  =  chvilka  (Podl.  a  j. ;  hluž. 
khwilka). 

kvfraf  sa,  viklati  se :  Stůl  sa  kvírá 
n.  kvíře  (nestojí-li  dobře  na  nohách) 
=  kvirdaf  sa,  virgať  sa  (Jicko). 

kvitancí  n.  =  kvitance. 

kvíteček:  >Mí^j  kvítečku !«  lichotí 
se  dětem. 

kvítí,  květiny  polní  a  luční. 

kvítko  sedmero  bratří,  phila- 
delphus  coronarius  (bot.). 

Icvítnúf,  kvésti  (laš.,  val):  V  našem 
dvoře  kvitnu  růže  (Suš.  534).  Za 
našima  humny  kvitně  kvítkem  rež 
(Suš.  404).  Šebišovske  pole  cele  hlo- 
žím kvitně,  ale  to  Buzovske  kvitně 
fialečku  (Suš.  354).  A  ešče  se  ptala, 
čím  to  pole  kvitně  ř  Tú  bílú  lelijú 
(Suš.  789).  Budě  kvitnuť  rež  ai  pše- 
nica  (Suš.  5). 

kvíto  =  kvítko  (Dačicko). 

kvočna,  naříkavá  žena. 

kvokaňa,  -ně,  slepice,  která  stále 
kvoká. 

kvokat  1.  kúra  kvoká  (kvoče), 
2.  stenati,  naříkati. 


174 


kÝunkyi  onomat.  slovo  (srovn.  kví- 
leti) :  >Dycky  kvunky,  kvunky  a  nihdy 
zvuukyN  fekl  muž  o  ženě,  která  mu 
dlouho  stonala  a  přec  »neumirala« 
(Lor.).  Jinde:  Dycky  stonky,  nikdá 
zvonky. 

kvysf  (Podl.)  =  kysť  (v.  t.). 

-kyi  náméstkový  živel  složených 
s  předložkami  příslovcí  =  -kud :  doky, 
odky,  poky,  zaky  (horft.,  val.). 

ky6|  kýči  zvuk,  jímž  se  odhání 
koza;  žertovně  dětem:  Kyč,  koza, 
od  noža!  (val.) 

kyča,  -če  (kyčka)  1.  (=  kysť), 
kvétenství  prosa,  ovsa:  To  néni  ani 
tyma  kyčami,  že  leží  to  proso,  jako 
tyma  přívaly  (Jicko).  2.  kštice,  3.  třa- 
pec, 4.  (=  stužka,  mašle):  zavázat 
na  kyčky  (val.,  laš.). 

kyčaiyi  pl.  m.,  nohy,  hnáty  (po- 
směšně) :  Ten  ma  dluhe  kyčaty  I  (laš.) 

kyčerBi  vrch  \iyčerky,  stráň.  Jméno 
několika  vrchů  v  Bezkydech. 

kyčka,  karabáč,  kterým  se  o  ky- 
čkování   mrská  (slez.).    Mor.  lid  42. 

kyčkaf  1.  kudliti,  rváti  za  vlasy: 
Co  mne  tak  kyčkáš?  (Kda  II.  137, 
srb.  kečkati). 

kyókování  (slez.)  =  mrskačka 
(v.  t.). 

kyčkovankai  koleda  velkonoční: 
Hoši  dostávají  ve  Slezsku  od  kmo- 
tríi  kyčkovanky  na  mrskut  (Mor. 
lid  34). 

kyókydtOi    kyčkrle,  blecha  (v.  t.). 

Kýčová,  véj  1.  jméno  hrudu  (v.  t.), 
2.  trať  (Lanžhot). 

kyda,  -y,  kříbí,  chrasť  (val.;  srovn. 
Bezkyd). 

kydaf :  Snih  kydze  =  hustě  padá. 
Stromy  su  zakydane  (Frenštát). 

kygaga,  husa  v  dětské  řeči  slez- 
ské (Vyhl.  ČL.  XI.  342). 

kýhat :  Starší  husa  zakýhala  (Suš. 
133;  var.  zagagala,  zagvagala). 

kýchanka,  helleborus  (bot). 

kýchavlca,  veratrum  lobelianum 
(bot). 

kýchnut  sa:  Diťátkovi  sa  kýchlo 
(slov.). 

kyj,  -a,  hůl:  O  kyj  se  staří  Sle- 
zané nepodpírali  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
1045).    Méťs  kyj,    proč   ho's   (vlka) 


nehnal?  (Suš.  133.)Ščeňata  pozavíral 
a  je  kyjmi  biti  dal  (Suš.  21).  Nejsme 
pod   kyjem,    robime  si  volno   (laš.). 

kyjác,  -a,  kyj,  okieštěk  (slov.): 
A  my  máme  kyják  ten,  kerý  zabil 
vlka  toho  (Suš.  621). 

kyjaň,  -ě,  f.  (val.),  palice,  kterou 
se  zaráží  kůl  =  kyjanica  (horň.). 

kyjanka  1.  krátký,  hrubý  kyj  na 
otloukání.  Čeroknězník  da  uhlířovi 
kyjanku  do  ruky  (Kda  I.  24).  2.  píst 
na  praní  =  silnější  uhlazená  deštice 
s  rukojetí,  kterou  se  prádlo  pere, 
3.  palička  na  buben,  4  lopatka  pod 
násadem  u  saní,  5.  ozdobná  lopatka 
s  krátkou  rukojetí,  kterou  na  Opavsku 
někteří  rychtáři  čili  fojti  sousedy 
zvali  dohromady.  Fojt  kyjanku  po- 
slal svému  sousedovi,  aby  ji  ten 
dále  dodal  (Prásek  ve  Vést.  Akad. 
XII.  88)  val.,  laš. 

Kyjas,  příjmení. 

kóklat:  Kéklá  sebó  =  kývavě 
chodí.  Je  rozkéklané  =  rozviklaný 
(Maš.). 

kyrhof  =  nosál  (laš.),  krumpáč 
(záp.  Mor.),  ttučnica  (kločnica,  han.), 
špičák,    nástroj    na   lámání   kamene 

(Zl.). 

kýnn,  přísl.  časové,  jak  mile,  sotva, 
než:  Podnes  se  otřásám,  kým  si  na 
to  zpomenu  (dok.  258).  Kým  přišel, 
už  sa  vadil.     Buď  tu,    kým    prídem 

(Df.). 

kymef,  -mfa  1.  krátký  klacek, 
2.  krátký  lelík  (cop)  val. 

kynár,  -a,  veliké  nosisko  (laš.). 

kynoiif,  hubiti,  kaziti:  Všecek 
strom  vykynožili.  Gajdy  sa  zkyno- 
žily  (val.). 

kypro:  z  kýpra  chodit  =  drob- 
ným krokem  (Zl ). 

kysat :  kdo  nemírně  spí,  ten  kyše, 
je  kysáč^  ukysaný ;  rožky  sáný  =  roze- 
spalý (slov.,  val.). 

kysefák  1.  kyselé  víno  (Suš.  290), 
2.  bílý  Kunovský  klobouk  (Kt.  Dod.  I., 
od  Hradiště). 

kysefec,  -Ica,  šťovík  (val.). 

kyselica,  -ce,  polévka  ze  zelnice 
(zelné  vody),  zahrkané  smetanou  a 
vejci  (vých.  Mor.). 

kyselfk,  druh  jablek. 


175 


kysetkavýy  nakyslý:  jabka  jsou 
buď  kyselkavé  nebo  sladké. 

kyselo  1.  zelná  voda  (val.),  2.  po- 
lévka z  kvasu  (Zábřežsko),  3.  droby 
na  kyselo  připravené  (val.). 

kyselý:  k.  gatč  =  z  hrubého 
plátna  (Kyjovsko). 

kysfa,  -e,  ovčí  podmásli  (val.). 

kysíý  1.  —  kyselý  (val),  2.  kyslé 
šišky  =  kysané,  3.  kyslé,  -ého  = 
kyselá  žinčica. 

kysnatkai  druh  jablek. 

kysf,  -ě  1.  klas  prosný  (ZL),  ovesný 
(Jevíčko),  2.  kysť  klásí  =  s  hrsť. 

kysf,  -kyšu  1.  =  kysnouti,  kysati: 
Zamísiía  sem  na  chféb,  a  nechce 
né  cosi  kysť  (val ).  Z  téj  role  pořád 
kyše  =  kypí,  voda  vy  víra  (Vah.), 
2.  spáti  (zhruběle)  =  kysat  (v.  t.): 
Poífte    už   kysť    (Slav.  ČL.  X.  466). 

kýstkdi  kytka:  Trhala  fialku,  do 
kýstek  vázala  (Suš.  281).  Fialku 
trhala,  svojemu  milému  kýstku  udě- 
lala (Suš.  583).  Hněvám  sa  na  svoju 
gafánku,  že  mi  neuvila  kýstku  z  mary- 
jánku  (Bart.  III.  356).  V  kýstku 
svazuje  chudina  klásí  na  strnisku  na- 
sbírané. Kýstka  střešní  (za  stopky 
svázaných). 

kystňai  -ně,  bedna  (Kiste). 

kyšulkSi  druh  švestkového  ovoce 
(laš.). 


kýščit  sa:  Zkýščito  sa  ně  mléko 
=  srazilo,  ssealo  (vých.  Mor). 

kýška,  ssedlé  mléko  (slov.,  val., 
laš.  [kyška],  han.  [kéškaj):  Hfedí 
jak  žába  z  kýSky  =  nevyspalý; 
zhruhéle  JiyJía:  Pořáď  enom  tú  kyšu  ? 

kyšpePi  kulatá  síť;  uschovají  se 
v  ní  ryby  nalovené  (Podl.) 

kýta,  stehno,  noha:  Dát  do  kyt 
=  utekl  (Vlk  59). 

kyteji  šubra,  bláto  na  sukně  u  spodu 
nachytané:  To  je  kyteja  n.  kytejůl 
(laš.) 

kytka  1.  třapec  ze  žíní  nebo  z  pant- 
ličky  na  konec  biče  uvázaný,  aby 
bič  hodně  >róchá}«  (praskal)  val., 
2.  květina:  Natrhej  kytek  v  zahrádce 
(Dačice,  Zábřeh). 

kytuša,  -e,  kráva  toho  jména ;  má 
konec  ocasu  bílý  na  způsob  kytky 
(val). 

kyvis  (ky viska),  pták  anthus  (záp. 
Mor.). 

kyvkaf  hlavú,    pokyvovati    (val.). 

kyviat,  -vfu,  kyvlotai^  -cu,  viklat: 
Zub  se  mi  kyvtoce  (ZL). 

kyvotati  int.  slov.  kývat:  Všecko 
sa  kyvoce  (val.). 

kyvy,  pl.  f.,  malá  snovadla  na  od- 
víjení příze  s  přadena  (Lor.). 

kyih*néC|  -Aca,  křemének  (Kiesel) : 
Maty  kyžliněc  vefku  ďUru  v  htavě 
zrobi  (Kt.  Dod.  I.  laš.). 


rabafi  Tábovat,  hulať,  hýřiti:  Včera 
ce}ý  deň  fábová}  =  po  hospodách 
hýřil  (Zl.).  Posmětá}  sa  po  hospodách 
a  lábovát  (Vlk  86).  Lábujú  jak  staré 
vojačiska  (Slav.  ČL.  X.  37). 

Fabét:  Už  je  v  fabétě  =  v  pasti. 
Byli  s  tým  v  fabétě  =  nemohli 
s  místa  (val.). 

iábnúf,  lapiti  (val.). 

laboda,  pobuda  (záp.  Mor.). 

Fabrovaf  sa,  bráti  se,  stěhovati  se 
kam  (val.). 

iabudek,  -dka,  m.,  labuť:  Labudek 
p}yně,  věneček  týně  (Suš.  351).  Ach, 


mam  ci  ja  doma  ty  dva  labudečky 
(Suš.  351). 

iabuné  (sg.  tabuňa),  staré  papuče 
(val.). 

labufi  clematis  (bot.). 

rácafe,  fácary,  opratě  (Leitseil) 
han. 

{.acigai  příjmení  (val.). 

iaciný:  Vy  ste  z  laciného  kraja 
=  kdo  málo  podává    při  kupování. 

iacňéjšo :  Já  sem  si  kúpít  rži  ešče 
za  lacňéjša  =  když  byla  lacinější 
(val.). 

Fačbai  Tačbavý^  nemotora,  nešika 
(Vek.). 


176 


račbafi  ledabylo  nastavěti,  polo- 
žiti (slov.,  val). 

Fačina,  snfženina  v  horách,  prů- 
smyk  (laš.)- 

Facka,  léčka,  nástraha  (val.). 

iačný:  }ačná  pýcha  =  pyšná  že- 
brota; lačné  sliny  =  na  lačno  vy- 
plité (Mor.  lid  233). 

tada,  skříň  (Lade)  Jicko. 

iadný,  švarný  (laš.):  Teraz  z  těbč 
budě  tadna  hospodyňa  (Vyhl.  VI. 
XVIII.  328,  z  Těšínská). 

Fadžbaf  sa:    Mama   fedvá   sa  po 
izbě    Tadžbali  =  vláčili    (Vlk   108). 
iagáHi  lenoch,  povalovač  (val.). 

iágat:  Nastane  liskání  a  tágání: 
liskat  po  hubě,  lágat  dlaní  po  zad- 
nici: Enom  mu  vvtágajl  (Slov.  obr, 
I.  352.) 

rahčovina,  lehké  maso,  Báuschel 
(PodL). 

lahodit:  Jak  ti  kdo  nejvíc  lahodí, 
jistě  tě  nejspíš  uhodí  (ZL).  Když 
vrchnosť  nic  svist  nemohla,  lahodila 
jich  (=  je)  Vyhl.  II.  92.  Oni  nas 
lahoďa  =  lákají  (laš). 

Lahota,  příjmení. 

Fahostajnéi  po  Tahostaji  =  lho- 
stejně (val.). 

fahún,  tlustý,  neforemný  člověk 
(Vek.). 

Lach,  Slezan  a  Moravan  mluvící 
lašským  nářečím  (v.  Dial.  I.  97): 
Seí  na  Lacby. 

tach|  trhan,  ničema  (laš.). 

lachna  =  machna,  tlustá  ženská 
(Třebíčsko). 

lachotiti  o  hlase  kačením:  Kačena 
lachotí  (Zábřežsko). 

tachovaó  (laš.)  =  }ašovat  (val.), 
slíditi. 

Tajbfk,  valašský  kabátek  ženský, 
kožešinou  podšitý,  se  »kšosty«  (šosy). 

Fajcák,  beran  toho  jména,  černý 
(val.). 

Fajda  =  lajdák,  člověk  o  nic  se 
nestarající,  lhostejný,  na  sebe  ne- 
držící (Btcha). 

rajdafi  zTajdat  někoho,  učiniti  laj- 
dou  (Btcha). 

Fajdat  se,  -dzu,  nečinně  se  po- 
tulovati. 


lajdík,  soukenný,  modrý  nebo  ze- 
lený kabátek,  pěkně  vyšívaný  (han.). 

fajka  (taja),  ovce  toho  jména, 
všechna  černá,  jenom  konec  ocáska 
bílý  (val.). 

iajský,  nevázaný,  hrubianský:  rob- 
sko  lajské  (Slav.  ČL.  X.  302). 

Fajtreki  krátká  kabaňa  s  kapsami 
(val.). 

Fajtro  (=  fatro)  drév,  řada  slože- 
ného dříví  (Vek.). 

Lajza,  příjmení. 

Fak  =  lek,  leknutí  (horfi.). 

Fák  1.  rozlitá  tekutina  na  podlaze, 
2.  To  je  Ták  roba  =  k  ničemu  (val.). 

lakomica,  lakomá  ženská  (dok. 
243). 

iakosifi  lakotné  sháněti:  Už  je 
tak  starý  a  pořád'  ešče  lakosí. 

Lakositi  příjmení. 

iakosivý  na  peníze,  lakotný,  dych- 
tivý peněz  (Zl.). 

lakot6,  pl.  f.,  laskominy:  Dostal 
lakotě  na  maso  (záp.  Mor.). 

takotné  dítě,  které  má  lakoty 
(v.  t.). 

ta  koty,  pl.  f ,  dětské  suchoty:  Dítě 
mnoho  jí,  a  nejde  mu  to  k  duhu 
(Mor.  lid  213). 

FaF8|  -fe,  (falka,  falička)  1.  panna, 
loutka,  2.  cizí  člověk  (val.,  laš.  v  dět- 
ské řeči). 

FallĎkai  dítě  v  prvních  měsících  po 
narození,  v  peřince  zabalené  (Vah.). 

FaFa  (fafac,  faíacě),  ejhle  (horň.), 
ja^^ec  (Falec),  jelec  (laš.). 

Fatoknaňai  ovce  s  lalokem  (val.). 

FaFotati  pronikavě  zvučeti:  Tak 
mu  (dudákovi)  tá  podpalečnica  laloce 
(v.  gajdy).' 

tamač,  darebák:  To  sú  tamačél 
(Vek.) 

tamaneCi  tenká  a  křehká  placka, 
jež  se  jí  s  mlékem  nebo  sladkou 
omáčkou  (val.). 

tamanka,  ječmen  opíchaný  na 
hrubé,  lámané  kroupy;  vaří  se  nebo 
peče  na  způsob  kaše  (val.). 

iámankovlcai  lámanková  polévka. 

témat:  Král  dal  kolo  dělati,  pannu 
na  něm  lámati  (Suš.  8).  Lámala 
matka  své  ruce  =  lomila  rukama 
(Suš.  68). 


177 


tamařy  píst  do  pukače  (v.  t). 
rambači  piják,  opilec  (Vah.). 
Fambaf,  piti,  opíjeti  se  (Vah.). 
támka  (tamačka),   přístroj   na   lá- 
mání (tření)  konopí  (slov.,  val.,  laš.). 

tamoš,  pustý  chlapík  dorostlý, 
pak  vůbec  výrostek  (syn.  ohnaš, 
sogan)  i  příjmení  (slov.,  val.). 

Tamozit:  Pole  sa  zvrhalo  (oralo) 
a  tamozito,  jak  sa  dato  =  pluhem 
lámalo,  ledabylo  oralo  (slov.) 

Tampart,  druh  révy,  nesoucí  hrozny 
červené. 

Tam  pasta  kráva  =  babušistá  (v.  t.) 
Brodsko. 

Tampáši  -a,  m.  lucerna  (Dob.). 

lamprda,  toulavý  lenoch  (Kunštát). 

iamúzat  n.  lamúzgaty  int.  slov. 
lámati:  1.  Pořáď  o  tom  }amúzgá  = 
neustále  o  tom  mluví.  2.  Lamúzgát 
sa  přes  ptot  do  zahrady  (val.). 

iamžeFezOi  hřmotný  silák. 

tana  u  vozu  (v.  vůz  IV.),  u  saní 
(v.  saně  9). 

Fanclparija  (laš.)  =  Landparthie. 

iancovafi  toulati  se  (val.). 

iancúch  1.  u  vozu  =  zaháňka 
(v.  t.),  2.  tulák. 

iancúchovati  toulati  se,  býti  po- 
budou. 

iaňcúch,  řetěz  u  saní,  aby  s  kopce 
po  ledě  nesjížděly  (val.). 

Tanóaryi  pl.  m.  =  jančary,  ženské 
polobotky  (laš.). 

landa,  nečistotná  ženská  (Jevíčko). 

Fandvochi  finanční  strážník  (Land- 
wache) :  Hybajte,  landvoši  (Suš.  531). 
iandygovafi  toulati  se  (laš.). 
iandia,  -dže,  tulák  (laš.). 

taní  =  laň:  Zabil  Heřman,  zabil 
lani  (Suš    83). 

Fankvara  1.  špatný  nápoj,  na  př. 
pivo,  2.  chabý,  stonavý  člověk. 

Fantaši  -a,  lajdák  (Lor.). 

Fantaf  se,  toulati  se  (han.). 

Fantoši  -a,  tulák  (horft.)  =  fan- 
tucha. 

tap:  Dohná}  ho  a  tap  mu  čepku 
z  híavy  =  lapí,  strhl.  Vyběhl  do 
zahrady  a  íap  ho  =  chytil. 

Fap:  Děcko  fap  na  zem,  ani  se 
nehnuto     =    laplo,    sedlo.     Babka 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


chmac  chasníka  a  lap  s  ním  na  pe- 
řinku =  posadila  ho  (dok.  12). 

tapačkai  pasť  na  ptáky  (laš.). 

tápati  -pám,  chytati:  Kočka  tápá 
myši.  Přes  potok  skákala,  kačeny 
lapala  (Suš.  516). 

Fápati  -pu  1.  kydati,  saditi  (hrubě): 
Kdo  to  tu  nalapat  ?  =  nastavěl  (val.). 
Lápať  dluhy  =  dělati:  Už  má  cetú 
gruntovní  knihu  zafápanú;  f.  peníze 
=  dávati:  Abych  pořáď  Tápat  pe- 
níze, to  bych  muset  měf  bankát 
(Jicko).  Keré  prasa  sa  to  tu  vy- 
lápato  na  chodníku?  =  vyneřádilo. 
2.  (faptať,  Fapotať),  tlachati. 

Fapéfi  dřepěti  nečinně:  Kerá  je 
chromá,  nech  lapí  doma  (ND.  92). 
Lapěta  tu  ce}é  odpoJedňa.  Lapí,  ani 
sa  nehne.  Pořáď  u  ženy  lapí  (Slav. 
ČL.  X.  297). 

Fapiďupai  kdo  lapí,  dřepí  na  ďbpě 
(zadnici)  Zl. 

tapimucha,  kdo  }apá  mouchy, 
místo  aby  konal  práci  důležitější 
(val.). 

Fapkafi  (zdrob.  slov.  Fápaf):  Lapká 
diuhy  do  gruntovní  knihy  (val.). 

Fapkyi  pl.  f.,  nízké  pilířky  z  ve- 
přovic  v  jizbě  při  zdi,  na  nichž  jsou 
položeny  lavice  (han  ). 

Fapnúfi  sednouti:  Lapni  a  seďl 

Fápný:  Ty  si  fápný  enom  to  udětat  1 
=  chytrý  (iron.).  To  je  Tápnél  = 
pěkné  (iron.)  Zl. 

Fapoši  -a,  tlachal  (val.). 

Fapota  1.  pleskačka,  tlach:  To  só 
enom  robské  lapoty  (han.).  2.  žvanil: 
Ja,  di  ty  lapoto,  nelapocl  (val.) 

Fapotaf,  -cu,  tlachati  (val.). 

Lapotova  Dora,  tlachačka  (val.)- 

Fapoty  gaFoty,  spodky  >prinděnců« 
(cizinců  městských ;  posměšně)  Dob. 

Fapta,  tlachal  (laš.). 

FaptuFai  -e,  tlachačka  (laš.). 

Fapuša,  -e  1.  tlachal,  2.  daremná, 
bezcenná  věc,  tretka  (val.). 

Farmo,  křik:  Už  je  darmo  dětat 
farmo. 

taška  (Brň.  vlaská),  lasice. 

Faska,  líska,  hůl  lísková  (laš.): 
Vzat  fasečku  (Suš.  118). 

táska:  Křúpatce  čím  dáléj  nevěsta 
vchodila    do   }ásky    (Slav.    ČL.    XI* 

12 


178 


324)  —  op.  vychodiť  z  lásky.  2.  Chodí 
na  lásku  =  práci  dobrovolnou,  na 
př.  myslivcovi,  a  pak  za  to  dostane 
dovoleni  chodit  na  roští,  mhour  a  p. 
(Třebíčsko).  3.  adianthum  capillus 
Veneris  (bot.). 

iaskaf  koho,  lásku  prokazovati 
(laš.). 

laskoviny    =    laskominy    (Maš.). 

fasovat  po  poli,  po  zahradách, 
slíditi,  kde  by  se  co  hodilo  vzíti 
(slov.,    val.)  =:  tachovač    (laš.)   v.  t 

tát  1.  ostře  domlouvati  podřízeným: 
Nelaj,  maměnko,  nelaj  (Suš.  282). 
2.  hubovati:  Staré  dívky  lajú,  že  sa 
nevydajů  (Suš.  375). 

tata  1.  záplata  na  odčvě:  Na  ka- 
bátě mnoho  lat  (Suš.  504).  Lata  na 
tatu  se  bije,  a  pivo  se  přece  pije 
(Zl.),  2.  =  lať,  štacheta,  3.  lata,  Jata 
spálená,  ničema  (laš.),  4.  zemáková 
buchta;  I,  pálená,  podlouhlá  buchta 
nadívaná  (Vek.). 

tatačka,  žena,  která  láce,  záplatuje. 

tatačka,  látání,  Flickerei. 

tataň,  -a,  ničema  (laš). 

tataňa,  -ně,  ovce,  jež  má  po  sobě 
velké  černé  taty  (val.). 

tátanec,  -nca,  rána  tatou,  holí 
(slov.,  val.). 

tataf  1.  záplatovati:  Ztým  ztého 
nezatáce  =  ztú  (roztrhanou)  tatů 
nezatáce  ztých  (děravých)  šatů,  zlým 
zlého  nenapraví  (Vfk  86).  2.  bíti 
latou,  holí:  vytátát  mu. 

raterňa,  -ně  =  lucerna. 

raterničkai  odkvetlá  pampeliška 
(val.) 

tátka,  veliký,  dvojuchý  hrnec  na 
dojivo. 

iátnúf,  uhoditi:  Něbudě  ticho,  až 
ho  kopidot  (hrobník)  topatum  tatně 
(laš.). 

Latocha,  příjmení. 

tatoveCi  -vca,  hřebík  na  přibíjení 
lat. 

latovísko,  kaluž  krve  (záp.  Mor.). 

tatušdi  -e  =  tátka  (v.  t.). 

tava.  Lávy  jsou  lavice  postavené 
podél  kamen  a  podél  stěn  s  obou 
stran  štola.  Za  stará  zatloukli  do 
země  po  dvou  kolikách  nebo  po- 
stavili z  vepřovic  u  zdi  pilířky  >rapky« 


zvané,    položili   na  ně  silnou   desku 
a  byla  tava. 

lavica,  -ce,  1.  cizí  lavica,  podruž- 
ství:  Kerý  seděl  na  cizí  lavicí,  měl 
13  dní  roboty.  Sedí  na  cizích  lavi- 
cách  (záp.  Mor.),  2.  Navoral  lavic  = 
velkých    kusů    (Žďársko). 

Mvica  (láhvica),  1.  dřevěná  nádoba 
na  způsob  škopíku,  na  hoře  zabed- 
něná. Nosívá  se  v  ní  voda  žencům 
na  pole.  U  prostřed  horního  dna  má 
díru,  kterou  se  voda  vlévá,  při  kraji 
malou  dírku,  kterou  se  pije.  Drobné 
děti  dělníků  chodívaly  se  svými  lžič- 
kami k  hospodáři,  u  něhož  jejich 
rodiče  v  práci  byli,  >za  távicu*.  Na 
távicu  takovou  postavila  se  dětem 
mísa,  okolo  níž  děti  poklekaly  a 
jedly  (han.).  2.  láhev:  Chyťa  pálené 
s  lávicú,  hoře  kopcem  pospíchal 
(Suš.  695). 

Lavičné,  trať  (Blansko). 

taz,  -u,  louka  nebo  pole  při  lese 
i  o  samotě,  trním  nebo  živým  plotem 
ohrazené  (horň.). 

Láz  (Lázek,  Láze,  Lázky),  jméno 
tratí  po  vší  Moravě  rozšířené. 

Laza,  příjmení  (val.). 

lazebník,  lékař  (Zábřeh);  jinde 
dochtor,  felčar. 

tazlkaf,  iter.  slov.  taziť  (Přerovsko). 

tazif,  rozfážaf  sa  (val.),  odlažaí 
(laš.),  iter.  slov.  lézti. 

taznfki  iazovan,  kdo  má  chalupu 
na  tážu  (v.  t.)  slov. 

tazuga:  tazi  jak  tazuga  (laš.). 

taža,  1.  agio,  2.  žlutý  plíšek:  Atén 
pás  bel  z  kůže,  lážó  vekládané 
(Vyhl.  II.  138). 

Lažišča,  pl.  n.,  trať  (Otrokovice). 

re,  fe  ho,  výraz  podivu,  když  kdo 
něco  náhle  (na  př.  zajíce)  spatří  (val.). 

Teb,  nebo:  Tři  Teb  štyry  roky. 
Včil  si  s  ním  co  chcete  dětajte; 
Teb  ho  pusťte,  feb  zavřete.  Přinesu 
puténečku  trnek  Teb  čeho  (=  čeho 
koliv)  val.,  laš. 

tebaňa,  -ně,  veliká  hlava  (val.). 

tebavět,  1.  pozbývati  vlasů:  Naši 
tatíček  už  hodně  lebavíja.  2.  barva 
lebaví  =  rudne  (slov.,  val.). 

tabavina,  1.  ovčí  nemoc,  jako 
prašivka;    vlna   schází,   ovce  tebaví^ 


179 


2.  úlehle,  na  níž  roste  zde  onde  ně- 
jaký keř  (slov.,  val.). 

iebavý,  iebovatý,  1.  plešatý:  Už  je 
hodně  iebavý.  Obilí  je  tebovaté  = 
jsou  v  něm  holá  místa.  2.  vybledlý 
v  barvě  (slov.,  val.). 

Tebeda,  špata,  ledačina. 

iebeň,  ně,  Meňa^-né,  lebka,  ko- 
trba: Torci  pré  pijó  kryf  z  ledskéch 
lebefté  (fig.  21) 

iebkáček,  pták  sylvia  atricapilla 
(Telč). 

rebO|  1.  nebo:  Vem  si  jednu  lebo 
dvě  (Suš.  43).  2.  sice:  Di,  lebo  vy- 
držíš!   Daj    pokoj,   lebo   ťa  vyženu! 

3.  Tebo  —  Febo  =  buď — nebo :  Lebo 
mně  sobě  vem,  febo  mně  vínek  vrať 
(Suš.  378)  vých.  Mor. 

reci  kdO|  Teči  ketý  atd.  =  leckdo, 
ledakdo  (val.). 

Teč,  1.  ale,  nýbrž:  Hospodář  ví, 
Teč  ja  ne.  Já  sem  nekřičáí,  Teč  tento 
a  tuten  křičali.  No,  Kuruci,  ti  eSče 
nebyli  tak  nájhorší,  leč  ti  Tataři 
(Slav.  ČL.  X.  139).  Tanu  trochu 
měla  eSče  selské  zvyky,  Teč  už  do- 
mácněía  v  městě  (Slav.  ČL.  XI.  324). 
2.  až,  než:  Leč  přijde,  dáme  ji.  Leč 
sme  poobědvali,  už  přišli.  Leč  sa 
vrátím  ze  stodoly,  už  chodníka  ne- 
znať.  Leč  budu  vařiť  oběd,  zatel  tam 
dojdeme  =  dokud  budou  vařit,  než 
uvaří  (val.). 

réč,  1.  vyrostlá  seč  (val.).  2.  (=  lýč), 
houžev  (Brň). 

Teda,  1.  než,  po  záporu:  On  ne- 
hfedí  leda  člověka  oSidiť.  Francek, 
ten  neměl  oči  Teda  na  něho  (Mal. 
XIII.  153).  2.  attributivně :  Včilmože 
Teda  stará  baba  jezdit.  3.  uvozuje 
věty  účelné:  Šukali  sa  tam,  šukali, 
leda  Verunku  dostali  (jen  aby,  dum- 
modo).  Sama  královna  písaníčko 
psala,  Teda  synečka  na  vojnu  dostala. 
Snídaníčko  mu  chystala,  Teda  ho 
doma  zdržala  (Bart.  II.  29).  Mne  tu 
matička  vhodila,  leda  ve  vínku  cho- 
dila (Suš.  156).  A  tam  Kaču  prodali 
za  půl  masu  vína,  Teda  darmo  ne- 
byla (Suš.  177).  Mám  já  synečka 
leda  bylo,  Teda  mně  teskno  nebylo 
(Suš.  626).  Kovář  jedl  tak,  jako  by 
nejedl,  leda  mu  to  déle  trvalo  (Kda  II. 


55).  Zkazuje  mně  syneček,  leda  mně 
zkazoval  =  jen  tak,  ne  na  opravdu 
(Suš.  209).  A  já  chodil,  feda  chodil, 
feda  děvče  za  nos  vodil.  A  já  chtěla, 
Teda  chtěla,  feda  víc  galánfi  měla 
(Suš  240).  Já  su  syneček  leda  býí  = 
ledajaký  (Bart.  II.  296).  4.  Ve  smyslu 
posledních  vět  pod  č.  3.  uvedených 
pojí  se  feda  také  s  infinitivem :  Hle- 
díte Tedi  odbéva£  leda  odbévať  (= 
ledajak  odbývat).  Nehdy  se  to  zdá 
beť  Teda  beť,  a  je  to  dobry  (=  leda 
jaké)  Mal.  XXIII.  230. 

Tadačina,  osoba  nebo  věc  ledajaká, 
daremná :  Takových  fedačin  je  plná 
dědina.  Može  ťa,  synečku,  može  ťa 
hanba  byt,  žes  ty  se  naučil  za  leda- 
čim  chodit.  Ledaco,  ledaco  ledačinú 
bude  (Suš.  252).  Rozina  vydržala,  že 
sa  gafánila  s  takovú  ledačinú  (Vlk 
23).  Nekupuj  takové  Tedačiny  = 
špatné  látky. 

Fedaco  =  ledačina:  Bár  aké  le- 
daco hnědz  na  člověka  vykriká.  To 
je  ledačo  chlap  (Dob.). 

redajaký,  daremný,  malé  ceny  (der 
erste  bestej:  Má  bet  ledajaké  (milý), 
nech  neni  nijaké  (Suš.  656).  To  je 
ledajaká  roba.  Chudobná  panenka 
mnoho  zlého  zkusí,  ledajaké  šefmy 
posfóchati  musí  (Suš.  335). 

Fedakdo:  1.  Chovaj  mi  ju  šest 
let  v  domu,  sedmý  ju  daj  feda- 
komu  =  komukoliv,  komu  chceš 
(Suš.  131).  Naděláš  se  fedakomu 
(Suš.  501).  2.  Často  spříhanou:  To 
by  ledakdo  řekl!  Což  myslíš,  že  su 
ledakdo  ř  Nebudu  otvírat  ledakomu 
dveří. 

redavačka,  druh  jablek. 

TedeneCi  lotus  comiculatus  (bot.). 

Tedovicai  -ce,  náledí  (slov.^  val.). 

Teduňa,  -ně,  kráva  toho  jména, 
barvy  ledové  (val.). 

ledvé  =  ledva :  Strachy  ledvé  do- 
běhla dom  (Vyhl.  II.  212). 

Tedvinka,  druh    fazoli  =  koníček 

(v.  t.). 

Tedy-  i  ledzi  ve  složeninách  =  leda, 
lec :  ledajaký,  ledykaj,  ledzikdo, 
fedzico  atd. 

regat   (regátka    i   legátko),    židle: 

12* 


180 


Legáte  mněle  v  lenochu  veřezávany 
srdečka  (Díal.  II.  57). 

LegerBi  trať  (Lačnov). 

Tegrací,  n.  =  lekrace. 

Féhafi  praes.  féžu  (val.)- 

Tehčo:  z  fehča,  lehčeji. 

Tehčiny,  pl.  f.  1.  plíce  (plúca  = 
všecky  droby  laš.):  Lehčiny  má 
to  prase  chycené  (Slav.  ČL.  X.  383). 
2.  játra,  ledviny  a  slezina:  Zažeh- 
návám  tč  (vřede)  ze  srdce,  z  plúc, 
lehčin  (Mor.  lid  208  val.).  3.  Na 
Horňácich  jsou  lehčiny  plíce  a  letné 
lehčiny  játra  (Dob.). 

Fehký  o  váze  i  tolik  co  lehko* 
myslný. 

rehkói    ého,  plíce  (slov.). 

rehnýi  jenom  ve  rčení:  Už  je  mu 
lehňéj  =  nemocnému  ulevilo  (val.). 

Tehotina,  darebnina :  Člověk  dá  za 
to  kus  peněz,  a  je  to  (látka)  leho- 
tina  (Vek.). 

rehutký  (laS.)  =  lehučký,  pří- 
jemné lehký. 

léchat,  uléchat  (o)  někoho,  utišiti, 
uchlácholiti:  plačícího  neb  ustra- 
šeného (Olom.). 

techtivý:  Janek  je  do  práce  le- 
chtivý z=z  nerad  pracuje. 

Lóchyi  na  Léchách,  paseky  (Vizo- 
vice). 

Tejai  -je,  Tejava^  liják. 

lejstříki  nejhustší  řitice(záp.  Mor.). 

Fejšai  -še,  olše  (horň.) :  Pásla  som 
ovce  pod  lejSú  (Suš.  543).  »01šovci«, 
dědínce  u  Březové,  Horňáci  říkají 
Lejšov. 

řekl  leknutí:  Z  toho  Teku  one- 
mocněl. 

Tekacíi  lekavý:  Sem  lekaci  (laš.). 

FekarovaCi  býti  lékařem,  léčiti 
(Dob.). 

Tekavec,  impatiens  noH  me  tan- 
gere  (bot.). 

reknica,  -ce  (=  letnica  v.  t.),  bílá 
sukně  na  léto  (val.) ;  na  Jicku  černá, 
dole  s  modrou  obrubou  ;  jinde 
i  jiných  barev:  Chodí  v  červenej  lek- 
nici  (Suš.  422). 

Teknúf  sa :  Nelekne  sa  (nebojí  sa) 
ani  sedláka  na  obilí  =:  má  tolik 
obilí  jako  sedlák. 

Fekvar,  povidla  (Podl.). 


iele,  ielete,  hle,  hleďte  (záp.  Mor.). 

Felíki  pletenec  ženských  vlasů,  cop 
(slov.,  val.,  han.) :  Nechaj  mně  lelíka 
(Suš.  442). 

Tem  =  jen  (horň.):  A  ten  její 
nájmiléjší  lem  sa  diví  (Bart.  II.  163). 
Keď  sa's  nevyspala,  teda  sa  lem 
vyspi  (Bart.  III.  375). 

róm,  houžev:  Plť  je  spata  březo- 
vými lémy  (val.). 

lemech,  lenoch  u  žídle  (Telč). 

Temůvka,  pantle  n.  šňůrka  na 
lemování  (val.). 

Fen  P.  Mariei  línaria  vulg.  (bot). 

reHi  lenej,  lenejk,  jen  (horň.).  Šak 
sem  si  já  nezpívala,  len  sem  si  na 
služku  lála  (Suš.  132).  Ráda  jedem 
s  vámi,  lenej  že  mňa  srdco  bolí  nad 
děťami  (Bart.  III.  17). 

Len6oV|  trať  (Blansko). 

Fenonai  kráva  »ptavastá«  do  bledá 
(val.). 

Tenovlčkyi  pl.  f.  linum  tenui- 
folium  (bot.). 

Tenovýi  lněný:  Ten  fěrtoSek  le- 
nový (Bart.  II.  30). 

Tenúchaf  sa,  -šu,  soukati  se  (val.). 

iép :  Přiskočí}  od  zadu  a  tép  ho  I  = 
udeřil  pohlavkem  (slov.,  val.). 

tepa  (fépka,  tépečka),  čepice  (val.). 

iepač,  -a,  plácačka  na  mouchy: 
Tak  muchy  biť  lepačeml  šak  z  inú 
prácu  ňa  néni   (Slav.  ČL.  XII.  421). 

tepačka  (ZI.)  =  }epač. 

Tepanec,  -nca,  věc  přilepená  (val.), 
tepanec,  -nca,  pohlavek  (val.). 

iepancovalf,  pohlavky  sázeti  (val.). 

Tepař,  -a.  Doposud,  zvláště  na 
Moravě,  vyskytuje  se  rodinné  jméno 
Lepař;  jest  to  jméno  po  řemesle, 
které  kdysi  bývalo  výnosné,  pokud 
totiž  ještě  sruby,  příbytky,  chlévy 
a  stodoly  z  hlíny  lepili.  Lepařova 
práce  při  novém  stavení  byla :  všecko 
náležitě  rozměřiti,  >  valouny  <  čili 
> války*  na  lepení  připraviti,  a  to 
jednak  na  lepení  zdí,  jednak  na  le- 
pení >  po  valů «  nad  světnicí,  a  též  na 
omítání  budov  ze  dřeva  srubených. 
Bylo-li  stavení  srubeno  z  holých  dřev 
jen  z  kůry  oloupaných,  omítka  na 
hladkém  dřevě  těžko  by  se  byla 
držela;     protož    bylo    třeba    klády 


181 


> ježkovati',  t.  j.  zabíjeti  do  nich 
klíny,  aby  se  na  nich  omítka  držela 
(arch.  III.  63). 

iópati  -pu,  pohlavkovati. 

TepaveCi  -ca,  Tepavica,  svízel. 

repenlcai  -ce  1.  =  lepanec  (v.  t.). 
2.  podlaha  v  jizbě  ubitá  z  hlíny 
(val.). 

lepernicai  -ce:  Ta  je  vám  po 
mužských  jako  lepernica  (Žď&r). 

Tepišai  -še  1.  lepení,  2.  věc  ule- 
pená, 3.  lepič  (kdo  lepí)  (val.). 

Tepišovaf,  lepiti  (val). 

repivkai    iychnis    viscaria    (bot.}. 

řepka,  maz  knihařský  (val.). 

Lepká,  trať  (Blansko). 

tópka  (či  lebka?  srovn.  tebeA), 
horní  část  klobouka  (kromě  střechy) 
(Zl ). 

tepkaf,  vybíravě  jísti:  Enom  fepká 
(val.). 

Fepký  1.  I.  rozmarýn,  galium 
aparine  (bot.),  2.  >  Peníze  sú  lepké «, 
snadno  se  přilepí  na  cizí  ruku  a 
ukradou  (Zl.). 

lepna,  silenka  lepívá  (Kunštát). 

Fepnlca,  -ce,  krabice  z  březové 
kfiry  na  véjice  pomazané  lepem 
(val.). 

repnisko  =  lepnica  (Zl.). 

lepnout  se,  slepovati  se:  Lepnó 
se  mo  peské,  jak  sleší  vo  gorale 
(Maš.). 

iepotaf  1.  }.  pyskama,  pohybovati 
(na  př.  při  modlitbě).  2.  tlachati  = 
Tapotať  (val ) 

iepucha(}epocha),  rozvařené  >suší«, 
sušené  ovoce  :  švestky,  křížaly, 
hrušky  a  zasmažené   (iaš.). 

iepýňaf,  ustavičně,  v  nečas  mluviti 
(val.). 

lerfán,  modřín  (Lerchenbaum)  Da- 
čice. 

les  1.  lešení  v  hody  pro  muzi- 
kanty venku  postavené  a  chvojím 
ovinuté  (Mor.  lid  66).  2.  dřevo :  Sed- 
láci  měli  les  k  šibenici  svésti  (arch. 
II.  5). 

rósa,  -se,  1.  košatina  upletená  z  lís- 
kových pruttt  na  sušení  ovoce  v  su- 
šíme. 2.  V  některých  osadách  mívají 
kromě  dveří  sinových  ještě  nízkou 
branku  před  nimi,   aby   se  síň  drů- 


beži mohla  uzavříti  a  přece  světlo 
do  ní  vnikalo.  Takové  bránce  říká 
se  lesa,  protože  je  zrobena  z  prutů 
lískových:  Otvírajte,  mamko,  lesu 
(Bart.  III.  27). 

lesačka  :  Hajná  hubovala,  že  dělá 
muž  z  děvčete  lesačku  —  která  by 
ráda  v  lese  stále  pobývala  (Pittn. 
VI.  XVIII.  515). 

rósek,  pták   ruticilla  phoenicurus. 

réskovňák,  houba  boletus  scaber. 

Fesovisko,  na  orné  pole  vydělaný 
les  (Lor.). 

Test!  (slov.,  Vsacko,  Klob.  val), 
tesci{\íovň,),  /J?ié5¥  (Karlovice,  Rožnov), 
í^si   (Kelč),    Teči  (Mořkov)  =  jestli. 

Teš,  -u,  m.,  koks  (Opav.'. 
róščí,  lískoví  (val.). 
Feščica,  lis  na  tvaroh  (Iaš.). 

Lóščky,  pl.  f.,  trať  (Vizovice). 

lesí,  n.,  lišej  (han.). 

Feškotaf,  drkotati:  Tak  ho  zima 
udrtita,  až  mu  zubami  féškotato 
(Kda  II.  252) 

Tejmo,  ve  spojení:  Feje  lejmem  = 
prší  velice  (val.). 

rét  se  (často  bez  zvratného),  téci : 
Lejó  se  mně  v  oči  sloze  (Suš.  58). 
Krev  sa  léje  kofajama  (Suš.  124). 
Z  mojich  černých  oči  stuze  Teju  (Suš. 
782).  Z  vočí  mně  sloze  lijó  (Suš. 
575).  Z  vašeho  synáčka  nevinná  krev 
léje  (Suš.  98).  Hněď  bystrá  vodička 
z  Dunaja  léta  (Suš.   193). 

Fetét  1.  Zlá  novina  letí  (pták  ji 
přináší)  Suš.  197.  2.  běžeti:  Letí  jak 
drak.  Kde  fetíš?  Neleť  tak,  di  po- 
mátni 3.  padati:  Daj  pozor,  ať  ne- 
zfetíšl  Zleťét  z  jabloně.  List  letí  ze 
stromu.  Stodota  mu  letí.  Chléva 
fetíja.  Mi  letí  dvě  kopy  po  měřici 
(vypadá,  t  j.  dvě  kopy  po  měřici  se 
mi  urodilo).  Na  nás  letí  na  každého 
dvě  hrušky  (při  dělení).  50  zl.  dhihu 
fetí  na  něho  (připadá).  Nevím  jak 
vyFetím  (vypadnu).  Ščasně  sem  vy- 
Feřéí.  Po  čem  letí  kopa  vajec  (^zač 
přijde «)?  Zl. 

řeterňa  =  Taterňa,  lucerna  (Iaš.): 
Pojčej  mi  feterně  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
563). 

létharka:  na  létharko   (létharske) 


182 


jet,     na    koních,    na    př.    mládenci 
o  svatbě  (Jevíčko). 

Fetinai  větve  listnatých  stromů 
lesních  v  létě  nasekané  a  za  zimní 
píci  ovcím  a  kozám  usušené  (val.): 
lehký  jak  letina.  Má  sukničku  jak 
fetina. 

Fotko,  dim.  léto:  Vandruj,  ženko, 
létko,  dvě  (Suš.  503). 

retnf  1.  Má  te  konické  letni;  do 
řepě  se  ani  nehodijó  (han  )  =  slabé ; 
srovn.  letní  šaty  =  tenké.  2.  fetňo 
(=  letňá)  voda  =  vlažná,  teplá  (Lor.), 
op.  žimna  voda  =  studená  =  letná 
voda  (Spytinov).  3.  =  letitý.  4.  Roby 
byly  už  po  letňu  obfečené  =  jako 
v  létě,  po  lehku  (Slav.  ČL.  X.  134). 
Nekeří  ešče  po  Tetňu  chodili  (ib. 
XIII.  417). 

Tetnica,  -ce.  Sukně  za  stará  bý- 
valy bílé,  na  všední  den  z  hrubšího, 
na  neděli  z  tenšího  plátna,  a  sluly: 
fetnica,  Feknica,  kasanka  (val.),  fěr- 
toch (han.).  Obnošený  fěrtoch  dal 
se  do  barvy  na  modro  a  slul  lorec ; 
z  tenšího  plátna  vyleštěný  jmenoval 
se  skleňák,  liščák,  bliščák,  šusťák. 

Fetnina  =  Fetina  (v.  t.)  Dob. 

Feto:  Kdy  se  ženit  budeš?  Za  rok 
za  dvě  léta  Suš.  743.  (Toto  spojení 
je  stálé;  neříká  se  za  rok  za  dva 
a  p.)  Dcera  byla  již  v  letech  = 
dosti  stará,  vekcm  pokročilá  (Kda 
I.  40).  Mét  moje  Feta  (byl  tak  stár 
jako  já),  rhéí  tatíčkovy  Feta,  být 
v  mých  Fetech.  A  přece  se  mi  taky, 
ne  li  ty  parády,  aspoň  trochu  slušnýho 
šatstva  chcelo;  vždyť  mi  šlo  do 
let  =  dospívala  jsem  (Pittn.  VI. 
XVIII.  614). 

Fetojší  =  letošní  (Zl.). 

Fetojšek,  letošní  rok,  letos:  Slíbit 
mi  počkat  do  Fetojška.  Loni  byío 
víc  ovoca  proti  Fetojšku  (Zl.). 

Fetocha,  kdo  léče,  se  toulá  (laš.); 
i  příjmení. 

letopéř,  netopýr  (záp.  Mor). 

Fetorosti  ratolest  laš.  (vulgol). 

Fetovati  léto  tráviti :  Gdze  letujem, 
tam  zimiijem  (horň.)  ND.  72. 

Fetovisko,  chlév  a  koliba  na  vzdá- 
leném pastvisku,  na  němž  se  hovězí 


dobytek   pase    a  tam    po    celý    čas 
pastvy  ve  dne  v  noci  zůstává  (val.). 

Fetúnyi  pl.  m.:  Béha  na  Fetuny  = 
toulá  se  (laš.). 

letušek,  dobytče  toho  roku  ulíhlé 
(Žďár). 

Fetvinkai  větvička  (laš.). 

Fevča,  -če,  Ušeň    u    vozu   (horň.). 

levčit,  ulehčovati :  Levčel  jim 
nemoc  jak  mohl  (han.). 

Fevký  =  lehký :  Aj  Fevká  tvá  táska 
jako  peří  (Bart.  II.  643). 

levný  1.  laciný:  Kupit  to  za  Fevný 
peníz.  Je  to  Fevné,  ale  nic  po  tom. 
Ukúpít  sem  to  Fevně  (Zl.).  2.  Nastalo 
levnější,  totiž  mírnější  počasí  (R.  a 
Ž.  7).  Dnes  je  mu  levňéj  (nemoc- 
nému ulehčilo). 

Fezáček,  pták  certhia  familiaris 
(val.). 

lezavka,  pták  sitta  europaea  (Jim- 
ramov). 

Fózt,  iter.  tozit  (slov.,  val),  taziť 
(Příborsko,  Frýdecko)  Na  Opavsku 
dur.  Fezť  je  též  za  iterativum  Qako 
v  češtině),  jinde  se  jinak  vyjadřuje: 
špFhať  po  stromoch  (Ostravsko).  Na 
Hrozenkovsku  neznají  slovesa  léztiy 
praví  se  tam:  vejc  do  zahrady  (ve- 
jíti ,  vyndzi  na  hrušku  (vyjdi),  choj 
(jdi),  naber  (natrhej)  čerešní,  chodzic 
po  stromoch  (tozit):  Leze  jak  mucha 
z  pomyjí.  Dybys  ty  chmeřu  po  plo- 
tach  nelez  (Suš.  300).  Co  sem  v  mladi 
činil,  na  oči  mi  leze  (Suš.  10).  Leze 
mi  za  pahnozty  (zima  za  nehty). 
Zemáky  už  Fezů  (ze  země).  Tak  ně 
zuby  na  vrch  Fezů!  (když  kdo  mluví 
o  něčem  kyselém).  Snih  slézá,  už 
slezl.  Vtasy  mu  Fezů,  už  mu  všecky 
vtasy  sFezty,  má  htavu  obFeztú  (ple- 
šatou). Jak  začala  fabrika,  lezla  služba 
každej  rok  vejš  a  vejš  (plat  byl  větší 
a  větší)  dok.  158.  Co  mi  Fezeš  do 
svědomí?  (saháš). 

Fež,  než  (val.,  horň.):  Radši  bych 
umřela,  lež  bych  sa  vydala  (Suš.  94). 
Není  péro,  lež  věnec  (Suš.  22).  A  lež 
sa  utopit,  na  Boha  zavotat  (Bart. 
III.  13). 

Fežačky,  ležmo  (jako  seďačky, 
stojačky). 

ležák,  slimák  (Brň.). 


183 


reiato :  Prodat  obifé  na  ležato  = 
posečené  (val.). 

Feiet:  Jak  sa  ti  leží  na  téj  tavce? 
Syn  leží  v  smrtelnéj  nemoci  (Suš.  6). 
Tobě,  milá,  tobě  to  stavení  nové,  co 
v  něm  leží  stojí,  všecko  bude  tvoje 
(Suš.   155). 

režísko,  pelech  zaječí:  zastřelit 
zajíca  na  Težisku  (val ). 

ležmo :  Zabit  zajíca  na  Težmě  (op. 
na  stojmě).  Obili  rostě  na  fežmě  bai 
na  stojmě  (laš.).  Leží  fežmem  (o  těžce 
nemocném)   (val.). 

iežka,  lžíce:  Hotujcě  ležky  (Suš. 
464). 

Lhota,  trať  (Chvalkovice). 

Iii  částice  tázací,  nevypouštívá  se 
v  řeči  lidové  tak  často  jako  v  jazyce 
spisovném :  Skoro  li  se  vypravíš  ř 
Hodně-li  ste  vzali?  Je-li  váš  mostek 
tvrdý?  Dáte-U  nám  přes  něj  jeti? 
(Suš.  730.)  W,ji. 

libórek,  kdo  ve  žně  na  poli  pro- 
stírá povřísla  (Kojetsko). 

libotat  sa,  llgotat  sa,  -cu,  třepe- 
tetati,  třpytiti  se:  Liboce  se,  liboce 
zelený  lísteček  na  buče  (Suš.  280). 
Jedů  chtapci  jedu,  uherskú  silnicú, 
až  sa  jim  tak  šabTenky  na  bokoch 
libocú  (Bart.  II.  368). 

libovnica,  -ce,  milovnice:  Sestra 
je  libovnice  poutí  (Kda  II.  146). 

libuša,  še,  kráva  toho  jména, 
pěkná,  která  se  všem  líbí  (val). 

libý:  Vytáhněte  rybu  mému  srdcu 
hbú  (var.  milou)  Suš.   187. 

Ifcat,  líceti,  strážiti  na  ptáky:  Bu- 
deš-li  ješče  lítati,  budu  na  tebe 
lícati ;  nalícám  na  tě  žitné  klas  (Suš. 
250) 

lící,  živý  plot  (dol.)  =  cedron. 

iícnatý,  hladký,  úhledný  =:  lícný. 

lícní,  co  jest  na  líc:  strana  lícní 
(u  šatu,  bankovky  a  p.)    op.   rubní. 

lícný,  úhledný,  pěkný. 

Ilčak,  hrnec  s  vápnem  na  líčení 
<bílení) :  Má  boty  jak  ličáky,  baňaté, 
neforemné  (Kt.  Dod.  I.). 

ličlf,  počítati  (laš.):  Pan  stoji  na 
moscě,  přeličuje  ovce  (Suš.  133). 

llĎlt,  bíliti  (v.  t.). 

líčíf  sa  na  něco,  někam,  stro- 
jiti se. 


líčka,  líčení  (bílení)  domu. 

lidenec,  -nca,  odrtida  hrachu; 
zrno  má  šedé,  hořké,  kvete  červeným. 
Nalézá  se  v  bílém  hraše  a  vybírá  se 
pro  hořkost  (Tišnovsko). 

lidi  ve  smyslu  českého  »lidičky«, 
sice  lidé:  Lidi,  tam  byto  dobře! 
Lidi  ztatí,  byta  vám  to  mela  I 

lldkovó  (rudkové)  =  lidi :  To  vám 
byta,  lidkové,  hiůza  (Vah.). 

lidský  1.  co  náleží  lidu:  Ty  veliké 
kusy  poIa  sú  panské,  tam  ten  kus 
je  farský,  a  ty  mate  kúsky  sú  lidské. 

2.  Ty  se's  nalokal  venku  lidského 
vzduchu  a  včil  myslíš,  že  tu  mám 
člověka,  t.  j.  vzduchu,  v  němž  žijí 
lidé,   jímž    oddychují    (Kda  I.  208). 

3.  Už  bys  aspoň  pro  hanbu  lidskú 
teho  moh  nechať,  dyž  už  sa  Boha 
nebojíš  (val.),  t.  j.  mohl  by  se's  sty- 
děti lidí.  Nelež  tu  na  hanbu  lidskou 
=  lidem  (fig.  37).  Srovn.  biblické 
»pro  strach  židovský «.  4.  cizí,  ne- 
svůj :  já  mám  pivo  lidský,  já  ho  piju 
dycky,  a  jak  se  ho  napiju,  pěkné 
poděkuju  (Bart.  III.  788). 

liduša,  -še,  kráva  toho  jména, 
bledé  barvy  (val.). 

líduška,  kostka  číslovaná  od 
1 — 6.  Na  lidušku,  zvláštní  hra  ha- 
zafdni 

llduškář,  -a  1.  chodíval  s  liduškou 
po  trzích  a  poutích.  2.  člověk  zištný, 
taškář. 

ligavý :  ligavé  rohy  (dobytka  hově- 
zího) =  do  zadu  obrácené  jak 
u  srny  (horň). 

llgotat  (se)  =  libotat  (v.  t):  Li- 
gotaty  hvězdičky  (Bart.  III.  712). 

Ilguša,  >še, kráva  toho  jména(Dob.). 

líha,  znamení  hraničně,  vřezané 
do  stromu  hraničného,  který  slul 
proto  lizovaný  (arch.  I.  52). 

Ilhavka,  trouba  n.  píšťala  po- 
nocného  (slez.)  Kt.  Dod.  I. 

lícha  v.  lichovat. 

Ucha:  Belo  pět  párů,  jeden  mlá- 
denec zvostal  licho  (Maš.)  =  lichém, 
béz  parnice  (družičky). 

líchnf:  holub,  sám,  bez  holubice 
(záp.  Mor.). 

lichota  1.  By  tě  lichota  vzata  1 
(laš.,  euf.  čert).  2.  zlý  člověk. 


184 


Uchovat  na  západní  Moravě  zna- 
mená označiti  si  kus  pole  slámkami 
nebo  větvičkami,  kolik  se  ho  jedním 
hozením  semene  posíje  (obyčejně 
čtyři  kroky  zšíří);  Ucha  je  takový 
kus  pole.  Jinde  znamená  lícha  2.  kus 
pole  z  lesa  vzdělaný  (Ivančicko) 
3.  úzký  záhon  kraj  pole  při  cestě 
(Zábřežsko:  na  Kyjovsku  tomu  říkají 
sádek)\  4.  díl  lesa  obecního,  jímž  se 
»vobsedlí<  každoročně  na  kácení 
podělují  (Brň ),  5.  jméno  tratí  (Brft.V 

llchvai  dobytek  hovězí  (horň.), 
hovězí  i  ovčí  (Klobucko  a  Hru- 
movsko). 

Ilchvai  -ate,  mladé  dobytče  ho- 
vězí (horft.)* 

llchÝacf  trhl  dobytčí. 

lichý  1.  snop,  ořech  =  zbývající 
nad  kopu,  nůž  nad  tucet  atd.  (Zl.). 
2.  vetchý  =  šat,  látka  (laS.)- 

lijan:  Sekej,  synko,  sekej  lijan 
svěj  panence  na  povijan  (Suš.  554)  (ř). 

lijaneCi  -nca  =  lívanec,  litý 
vdolek  (již.  Mor.). 

iireckýy  euf.  čert:  Ba  lifeckéhol 
(Mor.  lid   103.) 

liluška  1.  kachna,  od  zvuku  lili, 
jímž  se  přivolává.  2.  pták  anthus. 

limba,  lípa  (Lindě)  (sev.  Mor.): 
Stojí  limba,  stojí  listu  širokého  (Sjuš. 
161).  Pod  tó  zeleno  limbo,  tam  se 
děvčátka  zendó  (Suš.  758).) 

Ilmónka  =  císařská,  druh  hrušek. 

lÍHi  -u,  hadí,  kůže  s  hada  slezlá, 
dobrá  na  nakuřování  od  nátchy  (ZL). 

lina,  láno  (val.). 

If ňat  i  iýňat,  pouštěti  srst :  Kráva, 
pes  líná. 

linda,  topol  vlašský. 

Ilnduša,  kráva  toho  jména,  barvy 
kmene  lindového  (val.). 

linduška,  pták  anthus. 

línek,  rak  s  novým  pancířem 
(Brň.). 

Hnit  se  =  líftat  (v.  t);  i  rak  se 
líní,  dostává  nový  pancíř  (Brň.). 

Lipar,  příjmení. 

Ilpatý:  Lipo,  lipo  lipatá  (Suš.  472). 

lipí,  coll,  mlází  lipové. 

liplna  1.  =  lipa:  Stoji  lipina,  pod 
lipinu  děvčina  (Suš.  202).  2.  lipové 
větvičky:     Nasekat    sem    lipiny    do 


šatka  bílého  (Bart.  II.  211).  3.  U- 
pový  báj  (val.). 

Ilpinka,  druh  hrušek. 

lipka,  druh  révy,  někde  réziink, 
jinde  lampart  (v.  t.)  zvané. 

iipovák  =  podlipník,  hřib  ro- 
stoucí pod  lipou. 

Lipovica,  -ce,  trať  (slez.). 

lipský  šátek,  velký  červený,  zvaný 
také  tureckým. 

lipůvka  1.  druh  jablek,  2.  houba 
agaricus  prunulus 

llrýkaf,  zpívati:  Dybych  měla  hlas, 
to  bych  vám  zalirýkata!  (val) 

lísa,  branka  sbitá  z  latí  (záp.  Mor.) 
v.  lesa. 

lísek,  drobná  muška,  co  požírá 
chmelový  list. 

lisk,  liskanec,  poliček  (laš.). 

iiskačka,  palestra,  kterou  se  míČ 
•  liská*   (Podl.). 

liskaná,  -ně  =  Iiskačka. 

liskanec,  poliček. 

liskat  (liščit,  lisknút)  1.  poličko- 
váti :  naliskat,  vyliskat  někomu,  zliskat 
někoho.  2.  bíti  v  míč  liskačkou  (pa- 
lestrou).  3.  So  vod  blata  celé  za- 
lískané  =  zastříkaný  (Maš.). 

list  1.  coll.  =  listí:  Byli  sme  na 
listě  v  lesi.  Naši  hrabu  list  (Zl.).  A  ta 
voda  není  čistá,  napršalo  do  ní  lista 
(Suš.  3).  2.  Stromek  na  třetím  listé  už 
měl  ovoce  =  třetí  rok  po  nasazení 
nebo  naštěpování  (ZL).  Můj  vinohrad 
má  teprú  třetí  list  (=  třetí  rok,  co 
byl  založen) ;  na  pátém,  šestém  listě 
už  hodně  rodí  (slov.).  3.  Já  tobě 
složím  sv&j  list  doktorský  =  diplom 
(Kda  II.  101).  4.  Daj  mi  lístek  sla- 
nin =  tenký  kousek. 

jístnačka  1.  hieracium  boreale 
(bot.).  2.  plachta  na  list. 

Jistník,  kryté  místo  u  chalupy,  kde 
se  chová  lesní  list  na  stelivo    (val.) 

listopad,  padání  listu:  Ach  prší, 
prší  listopad  (Bart.  III.  407). 

liša,  še,  plamen  vzhůru  vyšlehu- 
jící:  Jak  tá  liša  Učí!  Hořelo  to  lišú. 
Od  stodoly  chytla  se  ai  lipa  a  ho- 
řela lišú  (Zl.). 

jiščák,  v.  letnica. 

Liščárňa,  trať  (Lor.). 

liščí :  L.  hory,  vinohrad  (Bzenec), 


185 


1.  jabko,    physalis    (bot.),     1.    ocas, 
echium  vulg.  (bot.). 

LiščicOi  pl.  f.,  trať  (Vránová). 
liščistýi  červený  jako  liška  (val.). 
líákai  malá  liša,  plamének  (Btcha). 
líškaňai  ovce  toho  jména,   kolem 
očí  liščistá  (val.). 

liškárňa,  bouda,  z  niž  lišky  střílejí 

(val). 

Lišky,  les  (Kelč). 

lištva,  šrák,  mísník,  police. 

lištvícei  pl.  f ,  přičesnuté  ženské 
vlasy  z  pod  šátku  vyhlédající. 

litka,  litkup,  pitka  při  prodeji: 
Pili  na  to  už  litku,  a  potom  kde 
nic  tu  nic. 

lítO|  komp.  lítější,  sup.  nejlítější: 
To  je  mně  nejlítější  (Suš.  578). 

litopéř,  netopýr  (hor.). 

lítostivý:  To  ditě  je  velice  líto- 
stivé (wehleidig)  slov.,  val. 

Lítová  =  Litovel;  adj.  litovský: 
Najvěc  sa  prodávaly  babůvky  li- 
tovské  (Slav.  ČL.  XIII.  417). 

litovaf:  Dy  ci  budze  mama  laci, 
přidz  se  ke  mně  litovaci  =  abych  tě 
politoval  (Suš.  324). 

lítvín,  druh  bramborů,  mají  pro- 
středek děravý. 

lívička,  pták  sylvia  hortensis 
(horň.). 

livurkai  husa,  od  zvuku  livu,  livu ! 
jímž  se  přivolává  (laš.). 

lizačka  1.  břečka  povidlová  (slov.). 

2.  míchanina   otrub   se    solí,  jež  se 
dává  lízati  kravám  (záp.  Mor.). 

iízáki  prst  ukazováček,  že  se  jím 
líže  (laš.). 

lizaňai  -ně,  palestra,  kterou  se 
míč  >lizne*  =  liskaná  (v.  t.). 

lízaneCi  -ca  1.  značka  líznutím 
způsobená,  2.  pohlavek  (srovn.  liznút) 
laš. 

lizitací,  n.  =  licitace. 

lizna,  modřina  po  ráně,   v.  tyzna. 

lízna,  lenošná  parádnice. 

liznút,  udeřiti:  Tak  tě  líznul 
Lizni  hol  Liznu)  ho  tři  rázy  po- 
hlávkami  (Vyhl.  VI.  XIX.  1117). 

iizícnúf,  rázně  udeřiti  (val). 

lizonif  sa,  ulizovati  se,  Škeřiti  se. 

lízuFa,  -le,  kráva,  která  ráda  líže. 

ližíca,  -ce  =  lžíce    (vých.   Mor.). 


iiiiónfk,  podlouhlý,  úzký  košík 
na  ližice,  nože  a  vidličky. 

Ilžnfk  čili  postíhař^  zřízenec,  který 
po  lihách  do  sklepa  spouští  sudy ; 
jinde  mu  říkají  z  německá  šrotýř 
(arch.  III.  96). 

Tnut:  K  tomu  zasetému  fnů  slépky, 
že  nelza  ubránit  =  ženou  se  po  za- 
setém (Vych.). 

iobas,  trhan  (val.,  laš.). 

Foč  (pol.  lač),  líti  (Lor.). 

toč  (pol.  lajač),  láti  (Lor.). 

iocuga,  nechutný  nápoj,  brynda 
(Frenštát). 

tocún,  tulák  (laš.). 

ioďan  chleba  ==  kus  chleba 
(Olom.). 

todí,  n.,  loď:  Jaborové  lodí,  klen- 
cové veselko  (Suš.  241). 

iogaň,  výrostek,  hoch  (Vek.). 

iogaf,  lokati  (val.). 

togda,  míč  (val.)  ND.  177. 

iohnit,  píti  (potupně)  Kunštát. 

loch  1.  ležisko  zaječí,  2.  sklípek 
na  brambory,  3.  (=  lok)  doušek, 
hlt:  Víc  nesmíš  vypit  než  dva  lochy 
(Kunštát). 

iochat,  píti  velikými  doušky 
(Kunštát).  Voják  chyťaci  putnu 
z  vodu,  tak  z  ní  lochát.  (Slav.  ČL. 
XI.  380). 

iochtuša  =  loktuše  (val.,  laš.): 
Přikryj  iha  tú  bitů  íochtušú  (Suá. 
453). 

Lcchtuše,  pl.  f.,  vinohrad  (Ar- 
chlebov). 

rejdy,  pl.  m  ,  krh,  das  Triefen  der 
Augen. 

lojdavec,  -vca,  lojdavý,  kdo  má 
lojdy  (dok.  230). 

lokáč,  -a,  louže,  Locke   (Dačice). 

Fokajka,  lokálka,  místní  dráha. 

iokeš,  -kša  1.  koláč  z  chlebové 
mouky  (val.,  horň.),  2.  placek  bram- 
borový na  způsob  omeletty,  posypaný 
makem  (Podl.). 

Lokóték,  trať  (Bořitov). 

tokmes,  výrostek  (laš.)  =  ohnaš 
(v.  t). 

tokýš,  -a,  nudle  (val.). 

rolek,  atropa  belladonna  (bot.). 

tom,  lomoz,  veliký  křik,  sváda: 
U  Trčaíků  býí  co  chvíla  tom  (Slav. 


186 


ČL.  XII.  131).  Néni  teho  domu,  co 
by  v  něm  nebyío  tomu  (Vek). 

iomázgaf,  tropiti  tom  (val). 

iomcíř,  urvalec  (val,  laš.). 

iomcovat,  třásti:  Psina  (zimnice) 
člověkem  lomcuje  (Kda  II.  333), 

iomeníca,  -ce.  zděná  komora,  ke 
kuchyni  přistavěná,  o  jednom  patře, 
nazvaná  tak  proto,  že  jsouc  vyšší 
nežli  jizba,  pod  střechu  vyvýšena  je 
zdí  lomenou  (Zl). 

tomit  1.  Rukama  lomila  o  svého 
bratříčka  =  ruce  zalamovala  (Suš. 
98).  2.  hřmotně  křičeti:  Ten  tomíl 
Pořáď  se  s  ňů  íomí  (vých.  Mor.). 
Rozina  si  stěžovala,  jak  s  ňú  tatíček 
lomili  (Vlk  52). 

tomotit:  Opilci  v  hospodě  lomo- 
tíja  =  hulákají  (val). 

torhozg,  -u,  coll  oblom ky,  oblá- 
mané odpadky,  2.  prsť  (laš). 

tomozif  sa:  Lomozil  sa  chřástím 
=  drápal  se  (val). 

tomozovaf  sa,  dříti  se:  Nalo- 
mozovál  sa  dosť  (val ). 

iompetat  se,  třásti  se:  Pinkl  se 
rno  na  zádech  lompetá,  hází  se  mu 
(Maš.). 

tompitaf    sa,    nečinné    pocházeti 

(val). 

tona,  vlna  vody,  větru,  die  Welle 
(han.)  v.  lonit  se. 

toňajšf,  loňský:  Mám  zteba  strach 
jak  z  loňajšjeho  snahu  (Dob). 

lonek  =  zákolník  (v.  t.). 

Fonga,  Tongoš,  bidlo  přivázané 
s  boku  k  vozu  žebřinovému,  aby 
osoby  po  něm  pohodlněji  dostaly 
se  do  vozu  (v.  vůz  IV.). 

lonit  :=  lochat,  píti  velikými  dou- 
šky (Brň.). 

ionit  se  n.  ionovatět  se^  vlniti  se: 
Voda  se  loni,  lonovatí  (han.)  v.  lona. 

tonskOi  loňský  rok:  Do  loňska 
zme  ešče  jak  tak  vystačili.  Proti 
loňsku  je  obilí  letos  pěkné.  Před 
loňsky  bylo  lepší  (Zl). 

ionší,  loňský  (laš). 

Lopač,  potok  (Blansko). 

topačat  sa :  ptáci,  hůsata  sa  lopa- 
čajů,  dostávají  brky  na  lopatkách. 
Takovým  ptákům,  housatům  říká  se 
lopačata.     Mladí   ptáci  jsou   napřed 


holata,  potom  lopačata,  pak  opéřenci, 
posléze  vyvedenci,  když  se  z  hnízda 
> vyvedli*,  vyletěli  (Zl). 

iopačka  (=  slopačka),  nápoj  do- 
bytku: teplá  voda  s  otrubami  (laš.). 

iopař,  -a,  lopata  (val). 

topaf  =  slopati  (laš.). 

Lopata,  trať  (Počenice). 

topatka  1.  alisma  (bot.).  2.  Dalo 
mo  to  pod  lopatke,  napracoval,  na- 
nesl se  (Maš.). 

topún  1.  (lopuň  laš ,  lopoň  sev. 
Mor.),  lopucha  (lappa  tomentosa), 
2.   (-Ó-)   veliký    klobouk    (Tovačov). 

topúnkai  ovce  toho  jména,  má 
veliké  uši  (val). 

iopušica,  -ce,  tussilago  farfara 
(bot.)  val 

Loskot,  příjmení  (pol  ==  praskot). 

Losky,  jméno  tratí  v  různých 
končinách  =  malé  losy,  podíly. 

iosopěri  trigonometrické  znamení 
na  vrších  (horň.). 

ioubek  (-ó),  kadlub  na  mouku 
(han.) 

touĎník,  pták  emberiza  miliaria 
(Kelč). 

louhat  (-Ó-),  povykovati  (Jevíčko). 

louhot  (-Ó)  1.  náledí,  2.  okyďna 
stromech  (Zábřežsko). 

loupárka  (-ó-),  houba  suillus  an- 
nulatus  (Myslibořice). 

Loupeže,  trať  (Blansko). 

Lovcov,  trať  (Blansko). 

loviskOi  prohlubeň  v  rybníku,  do 
níž  se  při  lovení  ryby  stekou  (záp. 
Mor.). 

tovka  1.  záminka:  Lovku  si  hledať 
na  někoho,  záminku,  aby  mohl  ně- 
koho týrati:  Takových  lovek  si  na 
ženu  hledal  (Vlk  86).  Vy  dycky 
hledáte  jakúsi  lovku  (Slav.  ČL.  XIII. 
77).  2.  pifka,  záští  (val). 

Lozce,  pl.  f.,  Loze  (na  Lozách), 
jméno  tratí  v  různých  končinách 
(srb.  kmen  vinný). 

lozif,  iter.  slov.  lézti  (v.  t.):  Ty, 
bratříčku,  umíš  dobře  loziť,  vylez  na 
ten  strom  (Kda  I.  261).  Po  kolenách 
lozila  (Suš.  138).  2  choditi  (v  hrubší 
řeči):  Ten  sa  tam  k  ním  něco  na- 
ložil; myslel,  že  Bárku  dostane,  a 
žatým  odešel  utřa  nos  (Vah.). 


187 


toža,    -e,  f.  ^  lože    (laš.,    horň.). 

lože  sluje:  pohrádka,  pohradina 
(val.),  tožnica,  lůžko,  postel  a  má 
dvč  četa  (podl.  ohřebta),  v  hlavách 
a  v  nohách,  a  dvé  postrannice. 

iožíĎkOi  kravské  lože  po  oteleni: 
Táhne  se  to  (nějaká  látka)  jak  to- 
žíčko  (Zl.). 

iožif,  klásti:  Po  oboch  stranách 
chalupy  tožUy  sa  na  zimu  hrané 
drév  (Vlk  6). 

tožňačka,  typhus  (val.). 

iožnica,  ce  I.  lože  (val.):  V  kuté 
na  právo  stála  tožnica  (Vlk  7). 
2  =  stlánka,  plachta  na  pokryti 
slámy  v  loži  (záp.  Mor.). 

Fsknout  se,  lesknouti  se:  Byla 
by  se  skla  jak  dennice  jasná  (Suš. 
150). 

tub  1.  kolo  ze  štěpiny,  do  něhož 
se  vplétá  šito  nebo  řešeto,  2.  be 
zedný  kadlub,  který  se  zasazuje  do 
kotlá,  když  se  v  něm  vaří  povridla, 
3.  lýko.  Ve  význame  tom  zachovalo 
se  to  slovo  jako  archaismus,  jemuž 
se  nynf  nerozumí,  jen  ve  rčení 
•  chrápe  jak  by  tuby  dřet«  (srovn, 
rus.    tub   =    lýko,   stromová    kůra). 

rubaný,  líbaný,  slezský  tanec. 

rúbif  koho,  něco,  rád  míti,  milo- 
vati: Dávno  sem  já  mohta  mtadú 
ženu  býti,  keby  ťa  mé  srdco  prestato 
Fubiti  (Bart.  11.  186).  Zelá  on  ne- 
lúbí  =  nerad  jí.  Lúbí  víno  =  rád 
pije.  Něrúbim  hádek  (slov.,  val., 
horň.). 

Tubif  sa,  líbiti  se:  Lúbjá  sa  mi 
tvé  očenka  sivé  (Bart.  III.  414). 

Tubivý,  libový:  maso. 

rubný,  milý,  hezký,  chutný  (Vek). 

Tubošky:  Kedz  je  jim  to  na  Tu- 
boškách  sem  behac,  něch  behajú  = 
když  se  jim  to  líbí  (Dol.). 

tubovica,  -ce,  míra  na  obilí  (han.). 

Tubušai  -še,  kráva  toho  jména, 
která  se  líbí  (val.). 

tuĎivo  1.  louč,  smolnička,  2.  noční 
knůtky  (Opav.}. 

tudíca,  -ce,  udice  (laš.). 

túdit,  vábiti:  Hanička  si  moc  ga- 
Fánů  túdí  (Bart.  III.  518). 

rucTkoyó,  lidičky,   milí  braši:    No, 


luďkové,   já  vás  nutiť  nemohu  (Kda 
I.  264). 

Tudno:  Je  ta  hospoda  stranu 
v  Teše,  ale  v  Tetě  byva  tam  ludno 
=  bývá  tam  mnoho  »ruda«,  hlučno 
(laš.). 

ludný  (-0-),  kloudný  (iron.):  To 
jož  bode  lodny,  na  pr.  jídlo,  když 
dlouho  stoji  (Olom.). 

Fudský  1.  Majetek  je  buď  svůj, 
buď  fudský  (jiných  sousedů),  buď 
panský  (velkostatku):  Pase  na  fud- 
ském,  ne  na  svém.  To  je  ludské 
=  cizí  (val.)  2.  ludský  čtověk,  svě- 
tem prošlý,  zvláště  >svinkar«,  co 
vede  obchod  s  prasaty  (laš.)  Srovn. 
lidský. 

Tudzí  květ,  tussilago  farfara  (horň.). 

tuh  jako  jméno  obecné  vymizelo 
z  řeči  lidu,  ale  jako  jméno  polnosti 
nalézá  se  zde  onde. 

Tucha,  špatný  nápoj,  brynda  (laš.), 
řídká   polévka  (val.)  =.  Túra    (v.  t.). 

Túchaf  vodu,  plnou  hubou  lokati, 
nalúchaný  kůň  (Val.  Klob.). 

tukavý,  tuční:  t.  kvítí  (val). 

Lukniška,  trať  (Dob.). 

iuknOi  polní  česnek  (horň). 

iúkof,  -ě,  f.,  dřevo  na  způsob 
čtvrtměsíce  vykrouhlené ;  loukotě 
dřevěnými  hřeby  spojeny  jsouce,  činí 
okruh  kola  (v.  vůz  I.  II.  5). 

tukša,  -še,  nudle:  Mama  vaří  lukše 
(Suš.  508).    Také   na  Přer.  (Btcha). 

Furáki  atropa  bell.  (val.). 

ruTafi  píti;  onom.  pův.  píti  z  lahve: 
Veť  on  aj  hodné  Tufá  (Slav.  ČL. 
XII.  44). 

Lulč,  m.  do  Lulča. 

Turek,  atropa  bell.,  Mčí  coll.  (val.). 

rurkyňa,  ženská  s  vřískavým  hlasem 
(Frenštát). 

TuTotafi  bublati:  Voda  v  potoce 
lulotá  (val.). 

Tumpa,  ženský  lump. 

tuň,  loni  (han.). 

Tundač,  žvaniti  (Lor.). 

lundačkai  zdlouhavá  chůze,  toulka: 
Myslíš  jen  na  besedy  a  lundačky 
(Žď  obr.  115). 

Tundák  (Tundat,  fundata),  kdo  se 
Fundá,  tulák  (Zl.). 

Tundat  se,   toulati   se:    Cetý  deň 


188 


se  kdesi  lundze  (ZI.).  Lundali  se 
s  místa  na  místo  (dok.  157). 

lunt,  1.  ('0-)  kus:  chleba,  masa 
(Jevíčko),  2.  šat:  Nemá  na  sobě 
kusá  Tunta  (slov.).  Němá  luntuv  (laš.). 

tup :  Tá  tup  to  ze  stota  (=  vzala). 
Dvacet  měřic  žita  tup  na  vůz,  odjeď 
dáf  (=  hodil  a  odjel)  slov.,  val. 

iupák,  lijavec  (val;  srovn.  prší 
tak  tupoce),  2.  =  šupák,  brambor 
v  šupce  uvařený  (laš.). 

lupat  (-0-)  prstama,  luskati  (Maš.). 

tupaf  88  v  jídle,  rýpati,  s  nechutí 
se  přehrabávati  a  jen  nejlepší  sousta 
vybírati  (val). 

iúpaf  1.  zemáky  vařené  ze  šupky, 
2.  ořechy  =  louskati. 

tupet,  zhusta  a  hlučně  pršeti:  Ale 
tam  tupí!  (v.  tupotat). 

tupina,  něco  odloupnutého,  lu- 
piny. 1.  šupky  se  zemákí^  sloupané 
(val),  2.  šupiny  rybí,  3.  šupiny  ve 
vlasích. 

íůplf:  Vyíúpili  mu  =  vybili,  (val). 

tupnut,  udeřiti,  píchnouti:  Čili  ťa 
včelička  tupta  ve  včelínku  z  rána 
(Bart.  III.  293). 

tupotat,  klepati,  tlouci:  Tam  cosi 
lupoce,  červená  žunečka  na  buče 
(Suš.  370).  Prší,  tak  tupoce. 

Túra,  brynda  (káva):  Daj  trochu 
tej  lurky  (Jicko,  laš.)  =  lucha  (v.  t). 

tuska  1.  Lusky  má  hrách,  >dyž 
už  je  tam  zrno,  dokuď  je  to  tenký 
bez  zrna,  říká  se  ternu  dlaščky*  (Zá- 
břežsko).  2.  trudovačka  (v.  t.). 

tuskáč,  a  1.  nůž  zavěrák,  když  se 
zavírá,  luskne  (Df.).  2.  polní  mák  (Zl). 

tuskačka  1.  dětská  hračka  z  oře- 
chové slupky,  kolíčku  a  niti,  2.  brouk 
kovářík  (Dob.),  3.  truskavec  (tvrdá 
jahoda,  na  mezích  rostoucí). 

tuskavka,  brouk  kovářík ;  položí-li 
se  na  dlani  naznak,  luskne  sebou  a 
převrátí  se  (ND.  49). 

luskovina,  laskominy  (Zábřežsko). 

tušĎlnec,  rhinantus  (bot.). 

tušĎlf,  lusknout:  Týden  přeleťéí, 
jak  by  prstama  luščít  (Slav.  ČL.  X. 
300). 

Fušňa,  -šně,  lišen,  bidélce  při  kole 
v  nápravě  upevněné,  na  němž  leží 
ebřina  (v.  vůz  I.  3). 


rúSňaf,  slíditi,  hledati:  Nalúšňám 
něčeho  kozi  (val).  Lúšňá  po  za- 
hradách. Adam  Túšňát  po  ráji  a  had 
mu  svédt  ženu  (Df.). 

Túšňaf  sa,  choditi  sem  tam  (val). 

Fušnisko  1.  dřevěná  část  lušně 
o  sobě  (v.  vůz  V.).  2.  klobúky  s  luš- 
niskama:  lušniska  starodávných  klo- 
bouků byla  tři  tenká  dřívka,  která 
chránila  širokou  střechu,  aby  pů- 
vodního tvaru  nepozbyla.  Bez  lušnisk 
byl  by  klobouk  »klapúchej<  jako 
tyrolský  (dok.  82). 

Tutky,  lehké  nebo  staré  kalhoty 
odřené  (Slav.  ČL.  X.  378). 

rútoba,  lítost:  Býl  jak  otrúcený 
(otrávený)   od  téj    Fútoby   (Vlk  24V 

Futobif  sa,  lítostiti :  Co  by  sa  s 
tak  rútobira!  (Vlk  108.) 

Tutomérka,  druh  jablek,  původem 
z  Litoměřic ;  jméno  asi  hodně  staré, 
pochodící  z  té  doby,  kdy  Litoměřice 
byly  ještě  Lutoměřicemi  a  českými. 

lutrejch  =  utrejch  (Krásná,  Maš.). 

Tuty,  pl.  f.,  plátěné,  široké  gatě 
(slov.). 

tůiký  =  úzký  (Jicko). 

tužerňa,  -ně,  louže  (val). 

tužica,  -ce,  lžíce  (laš.). 

tuilčka,  lžička. 

tužovlca,  -ce,  voda  z  louže  (vých. 
Mor.):  Donesla  mu  lužovice  (Suš. 
168;   var.  z  luze  vody  mu  nabrala). 

túžovka  =  tužovica  (Btcha). 

tybnúf  =  tupnúť,  uhoditi  (val). 

tybotaf:  Čtveráctví  mu  tybotato 
v  očoch  =  jiskřilo.  Hvězdičky  ty- 
boců,  dyž  je  mráz  (Vlk  26).  Srovn. 
libotat  se. 

tyčák,  lýčený  provaz. 

ly čeňka  (e)  =  tyčák  (Zábřežsko). 

tyčný,  tuhý,  záh  =  chléb,  maso 
(laš). 

tyga  n.  tygaňa,  kráva,  jež  má 
rohy  v  zad  obrácené  (val,  horň.). 

tygaf,  polykati,  hltavě  píti:  Ně- 
tygaj  takl  (laš.) 

tygo,  sivastý  vůl  (horň.). 

tyk,  hlt:  Dva  lýky.  Ten  má  velke 
tyky!  (laš.) 

tyknúf,  polknouti:  To  muši  tyknuť 
(laš.). 

tykovltý  =  tyčný  (v.  t.}. 


189 


typač,  -a  1.  široký,  čtverhranný 
obojek  slovenské  haleny,  2.  Valašky 
nosí  střevfce  s  typačem,  soukenným 
jazykem,  jimž    se  rozporek    zakryje. 

týpaf  sa  1.  pabrati  se  v  jídle:  Enem 
sa  v  tem  type  (človék,  dobytče), 
2.  dotýpať  na  koho  =:  dosýpati,  do- 
tírati (val.)  v.  {upať  sa. 

tysa,  lysina. 

tysák|  fazole  červená  n.  černá 
s  bílými  lyskami  (ND.  181). 

tysaňa,  -né,  kráva  toho  jména, 
červená  s  bílou  lyskou  na  čele  (val). 

tysena  :=  tysaňa. 

Lysiny,  pl.  f.,  vinohrad  (Syrovín). 

tysistý,  lysý  (val). 

tyskaňa,  -ně,  ovce  s  lyskou  (val.). 

tyskovatéti  dostávati  lysky:   Dyž 


začnu  ňaté  lyskovatět,  zemáky  se 
kazíja  (Zl.). 

4ysoň,  -a  (íyso,  tysko,  tyša,  íysoš), 
vůl  červený  s  bílou  lyskou  na  čele. 

♦ýstko  =  lýtko  (val.). 

fýtkoviC6|  pl.  f,  boty  s  vyleště- 
nými, tvrdými  holínkami. 

iyzif  sa,    smáti  se  pitomě   (val.). 

tyzna,  modřina :  Co  ghvífa  jí  vidět 
íyzny  na  hlavě  (Vlk  92).  Hanča 
ukazovata  tyzny  na  rukách  (Slav. 
ČL.  XII.  85). 

tyika,    Ižice,  I  žabí,  škeble  (laš.). 

iyžník,  koš  na  Ižice  (laš.)  =  li- 
žičník  (v.  t.):  V  lyžniku  su  chro- 
baky  (Suš.  535). 

tza,  slza  (laš.):  Kdy  kole  vas 
půjdu,  obleju  se   tzami    (Suš.    489). 


macat  =  makati  (val.,  laš.  i  poi.) : 
V  kapci  se  macá,  krejcara  nemá 
(Bart.  III.  544).  Co  vas  mace!  =  na- 
padá. 

macaf  se  s  něčím,  šukavě  praco- 
vati:   Dtuho  áe   s  tym  macali  (laš.). 

macavýi  šukavý,  lenivý  (laš.). 

macek  l.  kocour,  2.  špaček,  velký 
semel  (ND.  180).  3.  po  macku 
==  omatem,  po  tmě. 

maclgai  macecha,  u  Frýdka  (Kt. 
Dod.  I.). 

mackůvkai  druh  hrušek. 

mácnút,  udeřiti:  Mácnu  tě  mo- 
tyku! Mác  ho,  už  ležél. 

macúPí  macúrek  1.  =  macek, 
2.  trudovačka  (v.  t.). 

macvejda,  neohrabanec  (Frenštát). 

mačec,  -čca,  mák  polní  (dok.  126). 

mačínka  1.  hlávečka  zeleniny: 
Satát  má  ešče  malé  mačinky.  2.  vět- 
vička: Rozmarýn  má  mět  každý 
hosť,  dyby  jakú  malinku  mačinečku 
(dok.  81). 

máčka  =  omáčka. 

mačkaneCi  místo  na  šatě  po- 
mačkané: Mám  tú  suknu  samý  ma- 
čkanec. 

mačura,  nechutná  máčka :  Takovú 
mačuru  možeš   si    sama    sněst  (Zl.). 


maděra,  přihlouplý  člověk  (záp. 
Mor.). 

madéránek  =  maděránka:  On 
mně  bude  v  zahrádečce  maděránek 
plet  (Suš.  630). 

madéránka,  majoránka :  Nasela 
sem  sobě  maděránečke   (Suš.   629). 

mádlo,  kamenný  n.  dřevěný  sloupek 
na  kraji  silnice,  aby  vůz  se  silnice 
nesjel;  pl.  mádla^  zábradlí  u  mostu 
(Zábřežsko). 

madovník  (medovník),  perník  (Df.). 

madrca,  malá  ženština  (Kelč). 

madrmačka,  melissa  oíf.  (bot). 

Madienka,  příjmení. 

ifiadžgaf,    mačkati,     hnísti     (val., 

laš.). 

mága.  Chce-li  dítě,  kam  nemá, 
postraší  je  říkajíce:  Nechoď  tam, 
chytne  tě  mága.  Mága  chodi  jen  za 
tmy;  jak  se  rozsvítí,  mága  hned 
zmizí  (ND.  41).  Přijde  na  tě  mága 
s  krvavým  n.  koňským  okem  (Ko- 
nice). 

rhaga,  hlína  s  vápnem  smíchaná, 
malta  (laš.). 

rhagačka  =:  mága  (laš.). 

magarón  1.  zavíjená  šiška  na- 
dívaná povidlím.  2.  taška  nadívaná 
tvarohem    n.    krupicí.     Vybíravému 


190 


děcku  praví  matka:   Což   myslíš,  že 
ti  budu  chystat  magaróny? 

ifiágaf  ihádžu  1.  =  ifaadžgaf 
(v.  t.),  2.  tlouci,  bíti  (val.). 

magnáš,  *a,  velký  pán,  boháč. 

ifiagnúfi  udeřiti,  praštiti  někým 
o  zem. 

Magurka,  pahorek  toho  jména 
(val). 

Mahdai  Magdalena,  >stará  mahda«. 

mahdáki  levák. 

mahcFný  1.  mlsný:  Má  hubu  ma- 
hofnú  (val.).  2.  libé  chuti:  nápoj 
(Kunštát). 

mahulóna  =  majoléna  (v.  t.). 

Mahura,  hora  ve  Slezsku  (Vyhl. 
VI.  XX.  113). 

machl  prase  (val.). 

machajdubskýi  zmatený,  pitomý: 
Já  som    celá    machajdubská   (Dob.). 

Macháň,  příjmení. 

machar,  trhan  (laš.)   Kt.    Dod.  I. 

máchaf,  -chám,  i  -šu,  práti  (prádlo) 
laš.,  Zábřežsko  (prať  jest  tam  =  biti). 

mácheli  taraxacum  autumnale 
(bot). 

machomót,  potrhlý  (Mal.  ČL. 
VI.  75). 

machús,  strašák  (val.). 

mája,  -je,  máj  =  májový  strom, 
postavený  v  máji  a  o  posvícení  (záp. 
Mor.). 

majet:  Má  veliké  majety  :=  bo- 
hatství (val.). 

majetnosf,  majetek :  Ten  má 
pěknú  majetnosť  =  živnost.  Od- 
bíraj,  Aničko,  svoje  majetnosti,  co 
si's  najednala  od  svéj  maličkosti 
=:  výbavu  (Bart.  I.  29). 

majetství,  majetek:  Všecko  ma- 
jetství  své  pán  odporučil  Michalovi 
(Kda  I.  38). 

majholéna  =  majoléna  (v.  t.) :  Ona 
když  de  k  tanci,  jako  majholenka 
(Suš.  473). 

mají6ek|  májiiko^  tarraxacum  oíT. 
(slez.). 

májka,  chroust  (v.  t.). 

májka,  při  průvodech  zřízená 
stromořadí  z  březových  větviček 
(záp.  Mor.).  =:  han.  ruská. 

majoléna  1.  dívka  v  máji  naro- 
zená,    t.    vždy     veselá    a    oblíbená 


(Df.),  2.  pěkně  nastrojená,  vyfintěná 
ženská. 

májovka,  druh  ranných  třešní. 

májovník,  asperula  odorata  (bot). 

májová  rosa,  galium  cruciatum 
(bot )  ^ 

majůvkai  houba  russula  prunulus. 

mak,  zakusit  do  maka  (do  zrnka), 
kúpíl  si  litr  maku.  Maka  nic  mu 
neostalo  =  zhola  nic  (Kda  I.  123), 
ob.  pracha  maka  nic. 

makabonka  =  bobotusek  (v.  t). 

makota,  makot  (ihakota,  měkota) 
1.  vše  na  poli  sazené  nebo  seté,  po 
čem  nezůstává  strniska:  brambory, 
zelí,  hrách,  bob  a  p ,  2.  pole,  s  něhož 
tyto  plodiny  byly  sklizeny:  zemá- 
čnisko,  zelnisko,  hrachovnisko,  vi- 
čnisko  atd. ;  nehnojívá  se. 

makotina,  plevel:  Je  to  sama  ma- 
kotina  (Víškovsko). 

makováč  =:  makovník  (v.  t): 
Budeme  piet  koláče,  dobrý  maku- 
váče  (Bri^.). 

makovat  (o-,  po-),  makem  posy- 
pávati. 

makovica,  -ce,  koza  toho  jména, 
strakatá  (val.). 

makovina  1.  Když  se  zřežou 
s  hrachu  makovice,  zbude  makovina 
(Slav.  XII.  152).  2.  odvar  z  makovic: 
Ten  člověk  spí,  jak  be  se  makuvine 
napil  (Maš.). 

makovník,  podlouhlý  koláček  na- 
dívaný makem;  pečivo  vánoční. 

makůvka  1.  makovice,  2.  (laš.) 
=  makovník  (v.  t.),  3.  druh  jablek, 
4.  meretrix  (laš.). 

makyta  =  rokyta  (salix  aurita)  val. 

Makyta,  příjmení  (val.). 

matackovaf  =  obalovat  (v.  t.), 
\  vyslovovati  jako  «,  v\  huva,  šva 
(Frenštát). 

matavý,  trochu  malý. 

mářa,  (e),  -ate  (ete),  nemluvně: 
Bude  pohřeb  toho  málate.  Mety 
pohřeb  dvě  málata  (Vych.). 

mafastý,  malovaný  (horň.). 

maCe  (pl.  í),  malovaniny,  >cifry« 
(horň.). 

maTena  1.  malé  děvče,  ob.  v  pl. 
maleny  (Vych.),  2.  =  mafuša,  malá 
kráva. 


191 


Mafenisko,  paseka  (Vizovice). 

maférka:  Budu  za  mnú  plakat 
užice,  taféřky,  že  už  včiT  nemajú 
takové  maféřky  (Suš.  481)  =  ho- 
spodyně, která  je  v  takové  čistotě 
chovala. 

maliny  černé  =  ostružiny. 

maiináč,  malinový  keř;  nnalináčí 
coli.  (val.). 

maliní,  coll.,  malinové  křoví. 

málif  sa:  Deň  sa  malí  (krátí, 
ubývá  ho).  Slivky  sa  málá.  Lid  sa 
zmálít.  Už  sa  teho  malí  (slov.,  val.). 

matky  =  malý  (val.). 

mafOi  vúl  barvy  světlé,  ne  však 
sivák.  (1.  5.  malo,  4.  malu;  ostatní 
pády  berou  se  od  adj.  malovaný.)  Df. 

máto:  Má  btadu  jak  mynářova 
slépka;  peněz,  jak  žába  cMupů;  šatů, 
jak  žába  ptáščů;  přibývá  ho,  jak 
krajíčka  v  hrsti  (=  pomalu  roste); 
ovoce,  jak  by  pohodíh  —  Je  mne 
máío  na  tú  věc  =:  nestačím  silou, 
penězi,  rozumem  (Vych).  Mně  už 
bylo  na  mále  =:  nahánělo  mi  (Brň.). 

matoň,  -a,  malý  vůl. 

marovačka,  fazole  červená,  bíle 
kropenatá  (ND.  180). 

marování,  vyšívání  (Podl.)  =  cifro- 
vání (v.  t) 

mafovánka,  brambor  mající  po 
sobě  červené  skvrny  (laS.). 

mafovaný:  Šáteček  pěkný,  bílý  a 
kraje  má  malovaný  (Suš.  754)  = 
vyšívány.  Švarný  šohaj  z  lesa  jede, 
malované  dřevo  veze  (Suš.  276)  = 
pěkné.  V  téj  novéj  komoře  malo- 
vané lože  (Suš.  465).  Dolinečka  do- 
lina marovaná  dokola,  maTová}  ju 
Janíček,  jeho  vraný  koníček,  maFo- 
vata  dokola  jeho  ztatá  podkova  (Suš. 
600).  V  širém  poli  stojí  hruška 
malovaná  až  do  vrška  (Suš.  613). 
Postáli  ně  pohoňača,  mafované  dívča 
=  hezké  (Bart.  III.  405).  Šéí  sem 
přes  kopec  přes  malovaný  (Bart.  III. 
724). 

maRaša,  hrachový  pokrm  štědro- 
večerní (val.). 

maltárna,  moruše  (Brň.). 

maftovňa,      nádržka     na     maltu 

(Vych.). 


maruĎký  (maTušinký,  maTunký, 
mafulinký,  malulizný)  velmi  malý 
(val.). 

maTúnečko  (mafúnenko,  maluši- 
nenko),  velmi  málo  (val.). 

marušlnec :  Sú  to  také  malušince 
=  malé,  slabé  volky  (Dob.). 

marušurný  =  malučký  (v.  t.). 

marutký  =  malučký  (v.  t.). 

maty  1.  =  máto:  Dostal  to  za 
maty  penize.  To  só  maty  Teta  od  té 
době  (Mal.  XXIII.  221).  2.  s  inf.: 
Ty  zemáky  sú  ešče  malé  ohřňac  = 
aby  se  již  ohrnovaly.  3.  mate  = 
dftě :  Já  sa  budzem  nosíc  na  vraném 
koníčku,  a  ty  budzeš  vodic  mate  za 
ručičku  (Čerň.  48). 

matžen,  manžel  (val.  jako  stč.)  : 
Lepší  je  ten  můj  matžen  než  cetý 
svět  (Suš.  448). 

mam,  strašidlo  (Dob.). 

mámitý.  Ve  valaštině  rožnovské 
slova  má  mitá  srostla  v  jedno,  jako 
jedno  slovo  se  skloňují  a  v  tomto 
složení  tvoří  i  rod  mužský :  Ach  má- 
mili^ mámili,  kde  ste  dotel  chodili  ^  — 
Podobné  složeniny  jsou  též  v  slo- 
venštině uherské:  Potom  pójdem 
k  ma  milej.  Nikde  v  širom  světe 
mójmilého  ja  nemám.  Viděla  tam 
stať  vojáka  svojmilého  kamaráta 
(Spevy  I.  172,  135,  125). 

mamona,  šelma,  ve  smyslu  zlém 
i  dobrém. 

mamonit,  majetek  lakotně  sháněti : 
Na  koho  ten  člověk  mamoní,  dyž 
nemá  dětí?  Už  toho  dosť  namamonít! 

mamrat,  bručet:  býk,  medveď 
mamře. 

mamurka,  matka  (lichotivě)  val., 
laš. 

mamuník,  kottún  (v.  t.)  Vyhl.  VI. 
XIX.  135. 

mančlč,  přemlouvati,  mámiti  (Lor.). 

manda,  kočka  (dok.  23). 

mandačka,  levá  ruka. 

manďák,  levák. 

mandaska  =  bandaska,  veliký  a 
široký  hrnec,  v  němž  se  dobytku 
vaří. 

mandelfčka:  Okolo  sv.  Prokopa 
nasazují  se  posledně  kuřátka,  jež  se 
vylíhnou  přede  žněmi.  Taková  kuřata, 


192 


>mandelíčky«,  prý  se  dobře  vydaří 
(R.  a  Ž.  35).  Jinde  jim  říkají  >pro- 
kupky  «. 

mandrčif,  s  něčím  handliť;  pře- 
mandrčiť  koho  =:  obelstíti,  ošiditi; 
vymandrčiť    co    na    kom,    vymámiti 

(val.). 

mandyka,  levá  ruka  (laš.). 

mandyvira,  děvče  čiperné,  dotěrné 
(laš). 

mangre,   pl.  f.  =  mandle   (Lor.). 

maninu  ==  maní:  A  já  půjdu  ma- 
ninu za  tú  švarnú  děvčinú  (Bart.  III. 
697). 

maňorec,  -rca,  zakrslý  člověk 
(záp.  Mor.). 

maňú  =:  maní:  P&jdeme  maňú, 
až  trefíme  na  ňu  (val.).  Maňó  sem 
to  našil  (Maš.). 

rhantaf,  -cu,  másti,  zmodrchati: 
niti,  bavlnu  (laš.)  Kt.  Dod.  I. 

mářa,  -ře  1.  škodná  mářa,  žena, 
která  všecko  maří,  kazí,  2.  hojná 
fnařa^  marnotratnice  (Zl.)- 

mařák  v.  mařena. 

maránifi  kaziti,  ničiti  (han.)  Kt. 
Dod.  I. 

marasit  1.  pošlapati,  rozbiti:  ovoce 
nohama  na  zemi,  2.  zamazati  (Kt. 
Dod.  I.). 

marasnička,    mřínek  (záp.  Mor.). 

marasf,  plevel,  neřád,  smetí  (val.). 

mařasf,  -i,  veliké  bláto  (ZL). 

marastif,  za-,  zasmetiti,  roz-,  roz- 
biti, do-,  zbíti  (val.). 

marčák  1.  zajíc  v  březnu  ulíhnutý, 
2.  ječmen  v  březnu  zasetý  (Vlk  72). 

mařeCi  -rca,  březen  (laš.). 

mařena  (mořena,  smrť,  smrtnica, 
smrtelnička,  smrtolka),  býval  došek 
hůlkou  prostrčený  a  za  ženskou  při- 
strojený, který  na  smrtnou  neděli 
děvčata  za  zpěvu  obřadních  písní 
z  osady  vynášely  a  pak  odstrojený 
do  vody  házely.  V  některých  osa- 
dách také  hoši  nosívali  tnařáka  (smr- 
ťáka,  smrťocha).  LN.  I.  231. 

marhuTai  -le,  meruňka. 

marcha  =  mrcha  i^laš.). 

marchotný,  trpký,  nemilý  (val.) 
=  markotný. 

Mariovy,  Mariin:  Jeďte  s  tým 
obrazem  Mariovým  (Suš.  41). 


markota,  markotnost,  truchlivost 
melancholie  (laš.). 

markotnéf,  trudnomyslněti,  stávati 
se  melancholickým :  Při  špatném  po 
časí   každý  markotní   (Kt.  Dod.  I.) 

markotno,   líto,  smutno:  Ani  ku 
sečka    mu    nepodali;    němě)    htadu 
ale  přece  mu  to  bylo  markotno  (laš.) 
Mně  je  markotní,   smutně,   nedobře 
(han.). 

markotný,  markútný,  truchlivý, 
smutný,  melancholický:  Staříček  sú 
už  kolik  dní  jacísi  markotní  (val.). 
So  jakése  markotné  =  mám  poka- 
žený žaludek  a  p.  (han.).  Bagón  je 
jakése  markotné  (íig.  23). 

márnica,  kůlnice  na  máry. 

marňochi  marnotratník:  Marňoch 
marný  je  z  něho  (Vlk  92).  Marňoši 
seděli  v  hospodách  (Slav.  ČL.  XI.  380). 

márnosf:  Hádať  se  s  vama  ne- 
budu, to  be  beta  márnosf  (Mal. 
XXIII.  164). 

marný,  hubený,  slabý:  Ozef  být 
marné  číovíča  (Vlk  51).  Je  to  marné 
chtáí)a  (Vlk  64).  Zabitě  riia,  Sak 
som  marný  =  nestojím  za  nic,  jsem 
na  nic  na  světě  (Bart.  II.  193).  Tento 
jeden  marný  peníz  =:  nepatrný  t. 
trojník  (Suš.  27).  Pro  marný  slo- 
večko  zranila  srdečko  (Suš.  149). 
Náš  panáček  (kaplan)  dostál  mámu 
fárečku  (Zl.).  Světlo  svítí  marně  = 
slabě,  špatně  (záp.  Mor.). 

mařoch,  mařitel,  kazič  (laš.). 

marokánka,  druh  bramborů. 

márovňa,  -ně  (val.,  laš.)  =  már- 
nica (v.  t). 

Maršállcy,  vinohrad  (Bzenec). 

Maršová  coU.  pl.  f.,  na  Maršovách, 
trať  (Vizovice)  =  Marsovská. 

martinek,  poslední  n.  nejmenší 
kotě,  kuře,  vůbec  mládě  (Kunštát). 
Jinde  mu  říkají  poškrabek. 

martinka,  druh  hrušek. 

martykán,  cikán,  komediant :  »Děti 
zamurísané  (umouněné)  beru  marty- 
káné«  (Df.).  Také  vlastní  jméno 
(Btcha). 

marunka,  brouk  coccinella. 

marušači  reptati,  hubovati  (Lor.). 

marvan  1.  buchta  z  pohančené 
mouky,  2.  hlupák  (val,  laš.). 


193 


maryáši  -a,  tolar  Marie  Teresie 
(val.). 

maryjánek,  majoránka. 

marýnka,  špenzr  (kabátec)  plátěný 
nebo  z  bílého  sukna  =  erytan  (Pří- 
borsko), valaška  (han.). 

masar  (Podt.)i  fnasař {lsií^.\  řezník: 
Veznem  kozu  za  rožečky  povedem 
k  masařu  (Suš.  615).  Utni  mi  ma- 
safu,  utni  masa  (Bart.  11.  436). 

masarčfk,  tovaryš  řeznický  (laš.). 

maSčenkai  omáčka  ze  sladkého 
mléka  moukou  zahrkaného;  máčejí 
se  v  ní  podlesníky  (v.  t.)  val. 

masečko  =  masíčko  (laš.). 

máselníček,  brouk  májka  (ND.49). 

máselnlki  druh  hřibů. 

masjaček  =    mésíček*   Kedz  je 
masjaček    na    prázno,    nesměj ú    sa 
kantofie  sadzic  (Dob.)-    Srovn.  m^s* 
jálky, 

masFaný,  máslový :  Řehok  maslany 
=  Řehák,  jenž  kupuje  a  prodává 
máslo  (Lor.). 

másleníček,  caltha  palustris  (bot). 

masfenka,  ranunculus  (bot.). 

máslenkai  =  máselnice  (slov.). 

masllca,  tlouček  v  máselnici 
(Ostravsko)  Kt. 

maslinka  (han.,  dol.)  =  máselnice. 

másto.  Stlučenému  (nerozpuště- 
nému) máslu  říkají  1.  másto  (na 
Jicku,  na  Laších),  2.  mladé  másto 
(proti  >  topenému «,  val),  3.  přesné 
máslo  (horň.),  4.  výtisk  (Pulčiny  na 
Val.),  5.  putr,  putra. 

masFochi    caltha  pal.    (bot.)  slez. 

masnica  =  máselnice  (Zl.).  V  ma- 
snici  zastrčen  jest  hrotíky  nad  derou 
hrotíku  přes  hůlku  (val.  topárku) 
navlečen  hrotíček  (pomor.  kotulka), 
na  hůlce  dole  připevněn  koiúíek 
(cezánek  dřevěný). 

Masnfki  trať  (Blansko). 

masnOi  masité  jídlo :  Pojedl  masna 
(laš). 

masnota,  vše,  čím  se  mastí :  máslo, 
sádlo,  slanina:  Zboží  měli,  ale  mast- 
noty neměli  (Kda  I.  184). 

masný  =  mastný;  m.  kohútek, 
lychnis  viscaria  (bot);  m.  kořeň, 
chenopodium  bonus  Henricus  (bot); 
masnéy  -ého  =  masnota. 

Bartol:  Dialektický  slovník  moravský. 


masopust  1.  zabíjačka  či  maso- 
pust jak  také  říkají  (R.  a  Ž.  60). 
2.  Dělá  si  z  něho  masopust  =  blázna 
(záp.  Mor.). 

masopustníki  masopustní  host : 
Ja  mam  tež  masopustniky  (laš.). 

masf  =  masnota  (v.  t.)  Df. 

ifiásf,  plácati:  Ja  di,  neihať  raci 
(val.). 

mastibřuchi  marnotratník  v  jídle 
a  pitt  (laš.)  Kt  Dod.  I. 

mastičková  matička,  brouk  májka 
(Kunštát). 

mastigulSi  hoch  asi  1  Slety,  který 
maže   stroj   při  mlácení   (dok.  157). 

mastigulka,  májka  (slov.). 

mastihuba,  mlsoň;   též   příjmení. 

mastitkOi  peroutka  na  pomašťo- 
vání  pečiva  (val.). 

Mastní k,  trať  (jihlavsko). 

mašík  (val.)  =  muSik  (laš.),  prase. 

maska   (mašuta,  mašurka),   svině. 

maškařit  se,  dělati  ze  sebe  ma- 
škaru  nápadným  strojením;  Ne- 
maškař  se!  (Maš.) 

maSkrta  I.  pamlsek,  2.  mlsoů  (val.). 

maškrtek,  *tku;  pamlsek  (val., 
horA.,  laš.). 

maSkrtifi  mlsati;  m.  sa  nač  = 
míti  chuť;  podmaškrtiť  sa  nač  =  do- 
stati chuť  (val.). 

maškrtka,  druh  hrušek. 

maškrtný  1.  vybíravý,  mlsný  (val., 
horň.,  laš.),  2.  choulostivým  »háklivýc 
(BrĎ.). 

mašličkai  drbka,  podnapilost. 

maštaT,  na  Hané  rozdělena  jest 
na  dvé  (dvě  maštale,  každá  na  čtyři 
koně);  uprostřed  je  Hzeň  (řezárňa, 
řízAa,  řízňák)  n.  příkladník,  t  j.  pře- 
hrazené místo  v  maštali,  kde  se  řeže 
sečka  a  pacholek  spává  a  maták 
(mateník,  mátník)  n.  mišník  (Zá- 
břežsko),  truhla  na  míšení  sečky  a 
ovsa. 

mašutka  na,  \olá  se  na  prase 
(Jicko). 

mašúr  =  mašík  (v   t). 

mat  (2.  mateře,  3.  6.  mateři, 
4.  mater,  5.  mamo,  7.  materťi),  matka 
(Df). 

mátaCi  strašiti  (Dob.). 

maták  v.  maštal. 

13 


194 


Matafák,  trať  (Pohořelice  u  Nap.). 

matalík  (Štramberk),  motolík  (Ji- 
cko),  motoliš  (Hodslavice),  motrlák 
(Klimkovice),  motýl. 

matečnfk,  melissa  oíf.  (bot). 

matéji  pták  oriolus  galbula. 

mateník,  v.  maštal. 

rhaténka  (mňaténka,  mčtynka), 
otep    slámy    pomrvené    (v.  stodola). 

matera,  matka:  Vandrovat  mta- 
dzeněc  od  svoji  matery  (Suš.  12). 
U  méj  matery  v  tnihre  zamčený 
vlnek  (Suš.  798). 

matěra  1.  čtverák,  šelma  (po 
dobrém  i  po  zlém:  To  je  matěra  I 
Počkaj  ty  matéro.  2.  Opilý  na  ma- 
těru  =  na  mol.  3.  Střela  do  tvéj 
matery!  (matky?)  Střela  mu  v  ma- 
teři (Suš.  507).  Všickni  lomili  ru- 
kama, vidouce  princezku  na  matery 
zohavenu  (Kda  I.  252). 

mateřanka,  mateři  douška:  Vije 
vinky  z  mateřanky  švarná  divčina 
(Suš.  209). 

materiai  stavivo:  Staví  na  tvrdú 
materiu. 

mateřica,  druh  hrušek. 

mateří  drožka  =  m.  douška  (han.). 

materinský  =  mateřský  (horň.): 
V  macerinském  živoce  som  bot,  čo 
mňa  otec  odemret  (Dob.).  Macerinská 
reč  (Dob).  Materinský  podft  =  po 
matce  (Df.).  Vrať  mné  kluče  od  sío 
body,  od  slobody  od  panenskéj,  od 
vůličky  materinskéj  (Suš.  392)  =  od 
volnosti,  jakou  jsem  mívala  u  své 
mateře. 

mateřizna,  dědičný  podíl  po  matce 
(laš.). 

matička  na  Podluží  chodí  večer 
po  sv.  Mikuláši  Zahalena  jest  v  bílou 
plachtu,  v  ruce  drží  kopyst  (Mor. 
lid  9).^ 

matlzna,  vršek,  pupen,  srdce  rost- 
liny: Matiznu  slimáci  zežrali,  ostatek 
nechali  (Opav.). 

matka  1.  Hen  tom  děvčati  matka 
=  teho  děvčate  (val.).  Tak  ju  (mrtvou) 
zprovádzaty  až  do  matky  země  (Bart. 
III.  15).  2.  ženské  genitálie:  Matka 
má  cosik  na  matce  (praví  porodní 
bába;  Vah.).  3.  křeče  žaludeční  n. 
hysterické:    Já   myslím,   že   z  lítosti 


a  z  veliké  práce  sobě  matku  pohla 
(nemocná  dcera)  Korr.  Pal.  112. 
Zbúřita  se  jí  matka  (val.).  4.  Na- 
cházejíce onu  matku  sazenici  ne- 
shnilou, těší  se,  že  nebudou  brambory 
hniti  (R.  a  Ž.  10).  »Tak  že  sem  do- 
stát matku,  <  říkají  na  Kroměřižsku, 
když  z  vysetého  hrachu  nebo  čočky 
sotva  semeno  vytěžili. 

matková  zelinai  mentha  piperita 
(bot). 

matkový  křeče:  » Sevře  žaludek, 
zkroutí  oči,  zůstane  i  mrtvý  <  (záp. 
Mor.). 

matkový  vejce:  Vejce  na  zimu 
schovávají  se  mezi  svátky  nanebe- 
vzetí a  narození  P.  Marie;  jsou  to 
takzvaná  » matkový  vejce «  (záp.  Mor.) 
Mor.  lid  274. 

mattat,  tru,  mazati,  špiniti:  ruce, 
nohy,  šaty.  Nematli  1  Nezamatli  sal 
Má  boty  zamattané.  Kde  se  s  tak 
zamattát  ? 

mattochai  kdo  se  matle,  špinavec ; 
též  příjmení. 

mátnfk,  v.  maštal. 

mátoha,  strašidlo,  příšera  (Kda  II. 
293).  Když  člověk  vybere  sově  vejce, 
shodí  jej  mátoha  (též  mam)  do  vody 
(horň  ).  Viděla  nějakú  mátohu  v  kaž- 
dém kvítku  (dok.  117).  Chodila  sem 
jak  mátoha  =  slabá  (dok.  15).  Ty 
mátoho!   =    příšero,    darebo    (val.). 

matonoha  1.  nešika;  též  příjmení. 
2.  (mňatonoha),  lolium  temulentum 
(bot). 

matonožka;  řitice,  má  nízké,  po- 
dlouhlé otvory,  jimiž  propadne  mato- 
noha a  » fousy «  (záp.  Mor.). 

mátožlf  1.  mluviti  ze  snu,  z  cesty: 
Potom  sem  mátožít  cetú  noci  (Slav. 
ČL.  XII.  421).  2.  lháti,  mámiti:  Ne- 
pleť košů  a  nemátož!  (Kda  II.  275.) 

Matu  Ta  =  Matouš  (val). 

matuTa,  nemotora  (val.). 

matušek,  carex  acuta  (bot.). 

máZ|  podlouhlá  rána  od  udeření, 
jizva,  skvrna. 

mazáč  1.  veliká  štětka  (val.). 
2.  =  lepař  (v.  t.);  také  příjmení. 

mazánka  =  masTovalka  (Opav.) 
=  mastilko  (v.  t.). 

mazaf,  líčit,  bíliti  (laš.). 


195 


mázderko,  drobet:  Nemáme  už 
ani  mázderka  masa.  Zde  onde  padto 
nekeré    mázderko   snihu   =   kloček 

(Zl.). 

ifiázdro  =  mázdro  (Vlk  51):  To 

je    takové    mázdro   =   choulostivec 

íSlav.  ČL.  XIII.  112). 

mazgera,  malý  člověk  (val.). 

mazgfavý  =  mazlavý  (Místecko) 
Kt.  Dod.  1. 

mázgra  =  mázdra  (ZL):  Dyž 
mázgra  přischne,  nemože  sa  kuře 
vyléhnúť  (Vah.). 

mazidto  =  mazadlo,  die  Schmiere 
(laš.). 

mazFena,  děvče  mazlík:  Vařím 
trnky,  Helenko,  mynářova  mazlenko 
(Suš.  549). 

maztoň,  dítě,  s  nímž  se  druzi  mazlí 
=  mazlík  (val.), 

maznúf;  udeřiti  (val). 

magoň,  -a  (mase),  mazuTay  -e 
(fem.),  o  mužském  neb  o  ženské 
choulostivých,  neb  o  lidech,  kteří  se 
rozmazují,  mluví  rozmazleně  (Vah.). 

mažár,    hmoždíř  na  mák   (Podl.). 

mdtýl.  o  světle,  »matný«,2.ochuti, 
>  fádní «. 

meč,  příční  spojovací  žerď  žebřin 
na  voze  žebřinovém   (v.  vůz  IV.  4.). 

mečet  =  mlčeti  (han.,  hor.) :  Meč, 
synku,  voSidíš  se  (Suš.  707).  Vizo 
na  vás,  že  mečite  (Vyhl.  II.  26). 

mečet,  o  hlase  kozím :  Koza  mečí. 

mečík  1.  opěrný  trámec  (Opav.), 
2.  iris  pseudacorus  (bot.,  laš.). 

méďák,  měděný  peníz. 

medař,  čmelák  (Drahany). 

medlízaf,  mluviti,  scházeti  se  po- 
tajmu s  milou  (Vek.). 

medoun,  réva  kaštanové  barvy, 
nese  hrozny  velmi  sladké,  ale  málo 
(slov.). 

medovat  1.  trans,  potírati  medem: 
Husám  na  štědrý  den  medují  hlavy 
(Mor.  lid  16).  2.  intr.  Lipy  letos 
nemedujú  =  květ  jejich  nemá  me- 
dové šťávy. 

medrnica,  ntedunica,  symphytum 
ofif.  (bot.). 

medura,  druh  sladkých  hrušek. 

medůvka,  druh  sladkých  jablek, 
hrušek  i  švestkového  ovoce. 


Medvědí,  údolí  (Vizovice). 

medvezinka,  ostružina. 

mega  (mego,  megáf,  megaňa)  ne- 
ohrabaný člověk:  Chlapci  bluskali 
(pohlíželi)  na  zaškudtého  (vychrtlého) 
megu  (Vlk  97). 

mégaf:  Koza  ifaégá,  mekoce  fval.). 

rhégnúf,  praštiti,  udeřiti:  něčím 
po  kom,  sebú  (Vlk  59). 

megafa,  -le  =  meda  (v.  t.). 

mégycnúf,  int.  slov.  ihégnút :  sebú 
=  škaredě  upadnouti  (Vek.). 

mehtaf  sa,  mihotati  se  (val.):  Od 
stříbra,  od  ztata  čety  se  měhta  (Suš. 
410). 

mech  8v.  Jana,  lycopodium  cla> 
vatum  (bot.)  slez. 

mech  1.  pytel:  Ostalo  to  v  měše 
=  utajilo  se  to.  Dyť  to  neostane 
v  měše.  Oni  všeci  dýšú  do  jedneho 
měcha  =  jsou  za  jedno  í  Vah.).  Mě- 
chem buchnutý  n.  pobúcbaný  =  při- 
hlouplý. 2.  dlouhá  síť  na  způsob 
měchu,  nechá  se  ve  vodě  (Strážnice), 
=  nevod  (Podl.). 

měchař,  -a,  kdo  šlape  měchy 
u  varhan,  měchošlap  (val.,  laš.). 

méchatá  žába,  ropucha  (záp. 
Mor,). 

Mechnatá  (v  Mechnatej),  Xts.Meck- 
nica^  pastvisko,  Meckovnica^  paseka 
(Vizovsko). 

méchourka  (-6-),   angrešt  (v.  t.). 

méchura,  -fe  n.  méchkvka^  plachta 
travná  (Frýdecko). 

měchura  1.  široký  pytel  konopný: 
Stabý  jak  měchura.  2.  řídký,  měkký 
chléb  (val.),  3.  koláč  na  čtvero  za- 
hnutý; peče  se  na  »šmigrust«  (Jicko). 

měchuřina,  měšec  na  tabák  z  ve- 
přového měchýře  (Zl.). 

mekat,  mekotat  1.  o  hlase  kozím: 
Koza  meká,  mekoce.  2.  o  třpytu: 
Na  roce  se  im  mekotal  prstýnek 
(fig.  69). 

mekavý,  trochu  měkký. 

měkký:  Kráva  je  měkká  na  dojení, 
spouští  mléko,  snadno  se  dojí;  op. 
tvrdá. 

měkohubý  1.  kdo  poví,  co  má 
zatajiti  (Vah.).  2.  měkohubý  kůň 
v.  tvrdohubý. 

13» 


196 


mekotai  -ty,  m.  kdo  mekoce, 
mluví  rnekotavým  hlasem  jako  koza. 

mekotat  se,  blyštčti  se:  Mčsíček 
sa  mekoce  ve  vodé  (val.).  Kosířky  za 
klo bukem  tak  se  mu  z  daleka  me- 
kotaly  (dok.  90).  Ta  se  jen  mekotá 
=  pěkná  ženská,  které  všecko  svědči 
(ČL.  XII.  152,  han.).  Sváteční  boty 
musijú  se  svítit  z  daleka,  enom  se 
to  na  slunku  mekoce  (dok.  179). 
Srovn.  mekat. 

měkotft,  podmítati  pole  (Zá- 
ořežsko). 

mékučký,  mikúnký,  lahodně  měkký. 

mékýš  1.  opuka,  2.  rak,  jenž  sho- 
dil krunýř,  3.  druh  měkkých  jablek, 
4.  (=  papírfták),  ořech  s  tenkou 
slupkou,  5.  druh  měkké  trávy,  ro- 
stoucí na  vlhkých  místech  (dok.  126). 

měr,  -e,  f.  =  mllina^  1.  drobná 
mouka  nebo  sůl,  2.  kyprá  půda  (val). 

mefeCi  -Tca,  =  mléč:  Bez  toho 
žádných  melců  nemáme  (Kda  I.  45). 

mefena,  nteMa^  děvče  s  dobrou 
vyřídilkou,    které    umí    mlet    hubou 

(Opav.). 

merence,  pí.  m.,  nátěsta,  kvásek 
na  chléb  (horň.). 

Meiesín,  jméno  hrudu  (v.  t.). 

melí  =  jmelí. 

melihuba  1.  tlučhuba,  2.  pták 
sedmihlásek  (val). 

měiina  =  měr  (v.  t). 

melír,  látka  z  modré  vlny  pro- 
míchané  s  bílou   (Slav   ČL.  X.  35). 

meiivo,  co  se  má  mleti,  co  se 
mele  nebo  námele. 

měrnít  zem,  kypřiti;  miTná  zem 
=  kyprá. 

merov,  mlýn:  Idu  do  meFova 
(Vek.). 

měňastý  =  měňavý  (val.). 

méňavý,  co  ve  světle  barvy  mění, 
schillernd;  ménivý,  co  se  mění. 

méňat,  měniti  se:  Už  mně  počí- 
naly mé  líčka  měňati  (Suš.  59). 

mlft  pojí  se  s  instr.  míry  rozdílové 
jako  v  st.  češtině:  Debe  mu  dat 
člověk  grécarem  mift,  je  zle  (Mal. 
XXIV.  68). 

mónif  1.  jmenovati:  To  sa  do 
teho    dává    —    jak    pak    to    méníja 


(Slav.  ČL.  XII.  228).  2.  jména  po- 
tupná dávati,  nadávati:  Tak  škaredě 
ménit,  to  je  hřích  (Zl.). 

mono.  Jména  na  východní  a  jižní 
Moravě  má  skoro  každý  tři :  křestní, 
rodinné  a  rodové.  Křestního  jména 
doptávají  se  otázkou:  »Jak  je  ti 
(vám)ř«  (Jozef,  Anča),  rodinného 
(přízbiska)  u  dětí:  *Čí  si?<  a  u  do- 
spělých: »Jak  tě  (vás)  voíajů?«  a 
rodového:  »Jak  sa  píšete ř«  Pří- 
zbiskem  rozeznávají  se  rodiny  téhož 
rodu  od  sebe;  toto  přízbisko  tak 
zobecní,  že  jméno  rodové  se  zapo- 
míná. »Na  nás  (t.  j.  na  moji  rodinu) 
sa  nedoptáte,  leda  na  Tisováky 
(t.  rodinu  Tisovákovu),  to  vám  každý 
ogarec  ukáže,  kde  bývajú  Tisováci. 
Ale  na  faře  a  ve  škole,  afebo  dyž 
co  přijde  z  kancetářa,  to  ňa  píšu 
» Pavlát«  (Rožnov).  >  Votajú  sa  Smeko- 
vých,  ale  píšu  jich  Benešových* 
(Lanžhot).  Na  Horní  Bečvě  jsou 
>přízbiska« :  Jan  z  podvrchu,  Ondra 
z  pozavrška,  Jura  zpod  okrúhlanky 
a  p.  Děti  na  otázku:  ^Čí  siř«  od- 
povídají: *Jozefa  Macečkového,  po 
Janu  Kantorovém,  Jury  pozavrško 
vého« ;  křestní  jméno  jest  tam,  jakož 
i  leckde  jinde  jménem  hlavním.  — 
V  Lověšicích  podobně  rozeznávají 
se  Kubíci:  Kubík  šísté  (ze  6.  čísla). 
Kubík  štvrťa  (=  čtvrtník,  ze  čtvrti), 
K.  v  kótě  (=  v  koutě  vesnice), 
K.  Jura,  u  Jurů  a  p.  (Btcha).  Na 
západní  Moravě  Anna  Trnkova  pro- 
vdavši se  za  Jozefa  Dvořáka  se 
potom  »dvořákuje«  Qmenujese  Dvo- 
řáková). Co  méno  má,  všecko  mosím 
dělat  sám.  Co  méno  má,  všecko  si 
pozbírata  (Zl).  Přinesli  mi  toho  enom 
pro  méno  =  aby  se  neřeklo.  Abys 
tam  šét  aspoň  pro  méno  =  pro 
forma  (Zl.).  Na  stařičkove  měno  = 
jmeniny  (laš.).  Vyhrávat  někomu 
méno  =  dělati  zastaveníčko  před 
jmeninami  (val.).  Jména  božího  lid 
nerad  bere  na  darmo,  ani  když  opa- 
kuje řeč  cizí;  pomáhají  si  takto: 
Volal  na  svaté  ména.  Zakřik  na  celý 
ménc  boží  =  zvolal:  Ježíš  Maria 
Jozef  (Mor.  lid  105). 

menše:    Z   mensa   je   to    hotové 


197 


=  Z  menšího  dílu   (Zl).    Po  mensu 
vybíraj  (val.). 

mentem  všecko  =  naprosto  vše, 
jak  stojí  a  leží. 

mentíki  dlouhý  kabátec  ženský, 
ze  sukna,  barvy  fialové,  kožešinou 
podšitý  a  dole  třepením  ozdobený 
(slov.,  val.,  horň.). 

méntuch,  veliký  měch,  žok  (laš.). 
Kt.  Dod.  I. 

menurka,  chrysanthemum  aureum 
(slez.). 

méřač  =  měřič. 

merčít  1.  pozorovati:  Zmerčili  ho, 
jak  utíkal.  2.  pamatovati:  Enom 
trochu  si  to  merčím.  Už  si  to  ne- 
merčím  (dok.  249).  To  si  nepo- 
merčím,  z  kolika  dědin  se  tam  ten- 
krát rvali  (dok.  68).  Srovn.  měrkovat. 

mérečné  =  měrka  mlynářova  od 
mletí. 

meredBi  neohrabaný  člověk  (Vek.). 

merenda :  Merendu  snědl  a  vrátil 
se  domů  =  jídlo  na  cestu  z  domu 
vzaté  (Kda  I.  167). 

méřit  1.  ořechy  se  měří  na  ořech, 
trnky  (švestky)  na  trnku,  t.  |.  výš 
nad  míru,  brambory  vrchem  =  do 
vrchovatá;  obilí  se  zhřňá  t.  j.  měří 
na  rovno.  2.  Di,  sedTáče,  kam  ti  měří 
=  vyměřeno  jest,  sluší  (Suš.  13). 

mérka  1.  mírka.  2.  Má  špatnú 
měrku,    špatně   si   pamatuje   (Dob.). 

mérkovat  1.  pozorovati:  Měrkuju, 
že  je  ve  střeše  díra  (Vych.).  2.  pa- 
matovati :  Dobře  si  to  měrkuj !  Toho 
já  dobře  měrkuju  =  pamatuji  ze- 
mřelého (val.).  Z  velikéj  voděnky  na 
matů  merkuj  sa  =  pamatuj  se,  hled 
se  zachrániti  (Bart.  I!.  21). 

merkovný,  pozorný  (Dob.). 

merifk  =  masný  kořeň  (v.  t). 

mermo  =  mermomocí :  Chtě}  tam 
mermo  íť  (Přerovsko). 

mermú  mociJ=mermomocí(slov.). 

merynda  1.  strava  na  cestu:  Ženy 
mužům  meryndu  na  cestu  upekly 
(Kda  I.  261).  2.  hlupák  (val). 

mérynzai  -ze,  přežvykování :  závi- 
stivý bača  zastavil  stádu  svého  protiv- 
níka měrynzu  (Vyhl.  VI.  XX.  116). 

mésíCi  mésiček  (horň.  mesác, 
mesjaček) :  Měsíc  ide  do  plna,  z  plna ; 


je  na  plném  měsíci  =:  je  úplněk, 
na  schodě  měsíca  =  poslední  čtvrť ; 
mesjaček  je  na  prázno  =  nový  měsíc 
(Dob.).  Prázný  měsíc  =  poslední 
dni  měsíce  (Novoměstsko).  Na  Hor- 
ňácích  jmenují  se  měsíce  dle  před- 
ních svátků:  v  Janském  mesáci,  Fi- 
lipském,  Michalském,  Ondrejském, 
hromičném  atd. 

mesjáčky,  společná  žatva  sousedů 
při  měsíčku  konaná  jednomu  z  nich. 
Obyčejně  býval  při  tom  gajdoš  a  na 
zavdanou  pálené;  chvíli  se  žalo, 
chvíli  tancovalo  (horň.,  Df)  =  po- 
baba  v.  t. 

mésíĎno :  Dnes  je  měsíčno,  dobře 
se  půjde  =  měsíček  svítí. 

měsíčný,  náměsíčný:  No,  co  zbfó- 
záš  jak  měsíčný  (Slav.  ČL.  X.  471). 

města,  mírka  (val). 

město  1.  díl  piotu,  jejž  připadalo 
jednotlivému  usedlému  hraditi  s  jara 
na  obecním  pastvisku,  2.  díl  cesty, 
který  má  který  usedlý  z  povinnosti 
obecní  vyhazovati,  3.  podíl  rozděle- 
ného mezi  usedlé  obecního  pastviska ; 
pl  mesla,  šraňky,  plot  (han.). 

mést:  Snih  mete;  mete  snihem; 
zametio  snihem ;  dva  dni  metlo  sni* 
hem;  mete  se.  V  zimě  negdy  cha- 
lúpku    zametlo  =  zaválo    (Vlk  13). 

Méstikáď,  závrtek  (prohlubeň) 
u  Ostrova. 

město  1.  znamená,  zvláště  na 
Hané,  nejbližší  město  trhové:  >Hde 
dete?«  »Do  města  <  (=  do  Kromě- 
říže, do  Olomouce,  do  Přerova  atd.) 
»Hde  ste  byli?«  » V  městě. «  2.  =  ná- 
městí, kteréhož  slova  se  neužívá: 
Janek  vyšel  na  město  (Slav.  ČL.  38) ; 
tak:  na  městečku. 

mestůvka,  píst  na  mačkání  hroznů 
(dok.  288). 

Mešiny,  pl.  f.,  trať  (Blansko). 

meškaf,  bydleti;  meikani^  obydlí 
(laš ). 

Mešnice,   pl.  f.,   trať   (Bohdikov). 

MeSník,  trať  (Blansko). 

mět,  míti  1.  V  nářečí  lašském 
nimai,  nhna  (Opav,),  nimaš,  nima 
(Frýd,)  má  význam  slovesa  abstrakt- 
ního {býti):  Němaš  tam  žádného  = 
není  tam  žádného.  Tam  toho  němá. 


198 


NěmaS  tofej  vlny  na  každým  baraně 
=  není  (Suš.  344).  Nima  ho  tam 
=  není  ho  tam.  Nimaš  to  pěkné, 
ni  =  není.  Mam  teFa  roboty,  že 
nima  možné.  Rozvázané  to  nimaš. 
To  nima  vyká  =  to  není  vika  (Lor.). 
VSak  i  v  jiných  nářečích  sloveso  míti 
mívá  platnost  cUfstraktníko  býti:  Kdež 
jich  máš?  =  kde  jsou?  Nemáš  jich 
tu  nikde  =  není  jich.  To  máš  tak: 
dyž  se  človék  přičiní,  ai  Pámbů  po- 
žehná =  to  je  tak.  Ešče  mi  má 
kdo  pomoct  =  ještě  je  (se  najde), 
kdo  mi  pomůže.  Šak  to  má  kdo 
zest.  Nemá  nám  kdo  večeře  uvařit. 
Neifaé}  kdo  žita  dovézt.  Neihét  kdo 
byt  ve  stodole  (Zl.).  Neihét  mu  kdo 
pro  voděnku  jíti  (Suš.  6).  Potěšil  by 
ho.  nemá  kdo  (Suš.  221).  Nemá 
k  nám  kdo  chodit  (Suš.  333). 

2.  Záporné  mét  s  infinitivem  ve 
spojeni  se  vztažnými  náměstkami  a 
příslovci  zastupuje  z  pravidla  vedlejší 
vitu  kondicionálnou:  Nemám  koho 
postat  do  města  =  nemám,  koho 
bych  poslal.  Patero  děti  meta,  živiť 
ich  čim  něměía  (Suš.  91).  Nemám 
si  zač  kupit  boty  na  zimu.  Včil  měli 
čím  mastiť  (Kda  I.  185).  Nemám  se 
kam  poděti  (Suš.  25).  Dali  si  vy- 
sekat chodníček,  aby  měli  kady 
chodit  za  děvčinami  (Bart.  II.  450). 
Nemam  se  tady  kdy  baviti  (Suš.  13). 
Jeden  otec  měl  tři  syny  a  povídal 
nejstaršímu,  aby  šel  někam  na  službu, 
že  jich  nemá  doma  jak  živiť  (Kda  I. 
213). 

3.  Předchozí  rozkaz,  pozvání,  přáni 
zamítá  se  prostou  takovou  náměstkou 
a  příslovcem  se  záporným  slovesem 
mét:  » Pošli  na  pivo  I <  > Nemám  koho. « 
>Kup  si  nové  boty!«  » Nemám  zač.« 
» Poseď  ešče!«  >  Nemám  kdy.«  Dže- 
kovat  bych,  nemam  komu  (Suš.  671). 
Vandroval  by,  nemá  s  kým  (Bart.  II. 
37).  Vita  bych  ho  (věneček),  nemam 
z  čeho  (Suš.  563). 

4.  Z  pravidla  bývá  ve  větách  táza- 
cích pouhý  injinitiv^  kde  řeč  spisovná 
užívá  slovesa  míti  s  injinitivem:  Už 
ítř  Pustit  ho?  My  tu  stát,  pravda? 
»A  co  já  si  vzít?<  Plachty  nebrat, 
či   vzít?  (Zl.)    Vemte  si  hrabě  (Zl.). 


Pudeš  tam,  lebo  já  íť?  (Mal.  XXIII. 
39.)  Nevěděla,  kam  jíť  (Kda  II.  174.) 

5.  ČcLsto  druěí  se  ke  slovesu  míti 
s  předmětem  epexegetický  injinitiv  do- 
plňkem celé  věty^  kterýž  mívá  tytýř 
význam  účelný:  Ešče  čekám  chlapíka, 
mám  ho  tu  stúžiť  v  Senově.  Dybyste 
tak  kýšky  měli  se  napit.  Složit  sem 
seno  v  kopky,  ale  neihél  sem  slámy 
ho  přikryt.  Tatíček  nemajú  šatů,  ani 
já,  do  kostela  chodit. 

6.  Irreálný  kondicionál  minulý  ve 
větách  podmínečných  opisuje  se  čcLSto 
slovesem  mět  v  předvětí;  v  závěti  bývá 
sloveso  moct  s  injinitivem:  Měli  sie  ít 
s  nama,  mohli  ste  také  něco  dostat  = 
dybyste  byli  šli,  byli  byste  dostali. 
Měli  ste  sa  ponáhlit,  mohli  ste  mět 
svázané  (Zl.).  Mnělo  ešče  deň  pršeť, 
beto  be  to  fšecko  porustlo.  Mněls 
nepřiiť,  však  bes  bel  dostat  (Mal. 
XXIII.  49). 

7.  Velmi  často  bývá  vedle  irreálné  věty 
srovnávací^  uvedené  obyčejně  spojkou 
neš^  věta  hJavní^  v  níž  jest  sloveso  míti 
s  infinitivem:  Mám  já  ti  o  tem  pořáď 
řikať,  rač  si  to  udělám  sám  (=  než 
bych  ti  říkal).  Máte  ve  mně  pořáď 
s  terna  penězama  zlobit,  rač  vám  ich 
dám.  Máš  te  na  mně  pořáď  nalizať, 
abech  ti  dat,  rač  si  vem  hněď  (Mal. 
XXIII.  49j. 

8.  Výraz  složený  ze  slovesa  míti 
a  dokonavého  infinitivu  mívá  význam 
futura,  jenž  se  vyvinul  z  významu 
nutnosti:  Šak  se  ho  máš  naproseť 
(=z  naprosíš  se  ho),  abe  ti  to  od- 
pustit. Sak  se  máš  naptakať,  až  tatiček 
umře.  Jenem  choď  pořáď  z  hotó 
hlavo,  šak  se  tě  majó  naboleť  zube 
(Mal.  XXIV.  266). 

9.  Zvláštní  vazby  slovesa  mět:  Ona 
měla  chlapcovi  Brúnek  (=  jejímu 
chlapcovi  bylo  Brúnek).  My  ím 
(kravám)  máme  čtyry  mená  (=  naše 
čtyry  krávy  mají  čtyry  jména)  horň. 
Ditéti  má  devět  neděl  (=  jejímu 
dítěti  jest)  Zábřežsko.  94  roků  měla 
sem  matce  (N.  Město).  Co  ternu 
psovi  máte?  (Co  je  vašemu  psu?) 
Nemá  nic  očám  (slov.).  Máte  kra- 
vičkám poděláno  (Tišnov).  Co  máte 
tem   koňom,   že   só  suchy  jak  trn? 


199 


(Mal.  XXIV.  66.)  Majó  mné  velekém 
pánem,  že  mám  nové  vuz  (Mal.  XXIV. 
67). 

10.  Zvláštní  významy  slovesa  mét: 
Dosť  iných  v  dědinč,  za  týma  sa 
mějte.  Nebudu  mět  do  toho  nic  = 
»žádné  nároky  na  to«  (slov.).  Pořáď 
mně  lidé  k  němu  měli  =  nutkali 
(dok.  90).  Má  se  k  tomu  jak  zajíc 
k  bubnu.  }á  vždy  u  sebe  to  mám, 
že  i  ty  nyní  v  Praze  zkusíš  (Korr. 
Pal.  170). 

metátový:  Mela  Durna  dva  nože, 
oba  metálové  (Suš.  187). 

metafi  vyhozovati,  » vynášeti*  ve 
hře  v  karty:  Metajte!  i  meťte!  (val.). 

meter,  -e,  f.  =  metelice  (val ). 

mete  Ta,  -e,  =  metelice  (val.). 

Metó4ka,  trať  (Vizovsko). 

metta,  koště:  Nová  metta  dobře 
mete. 

mettaři  kdo  metly  dělá  a  prodává. 

mětynka  han.  =  íhaténka  v.  t. 

mezi  předložka,  na  Hané  pojí  se 
i  na  otázku  kde?  s  akkusativem: 
Trávník  mezi  vody  se  taky  na  4  léta 
na  rola  odprodal  (Vyhl.  II.  107). 
To  je  mezi  Měrovice  a  mezi  Něm- 
čice.  Cesta  mezi  (Jhřice  a  Ža  rosice. 

Mezcestai  coll.  pl.  f,  na  Mez- 
cestách,  trať  (Ostrožsko). 

Mezlhája,  coll.  pl.  m.,  trať  (Kro- 
měřížsko). 

Mezichrástl,  trať  (Vizovsko). 

mezilánkai  sukně  zelená,  život 
zlatou  portou  lemovaný  (Jicko). 

MezUúčí,  trať  (Vizovsko). 

Mezi  meze,  trať  (Třebíčsko). 

mezlra  =:  mezírka  (v.  t.)  val. 

mezírka,  ulička  mezi  domy,  mezi 
ploty  a  p. :  Kady  tě  štak  nosí  po 
psích  mezírkách? 

Mezisktady,  pl.  m.,  v  Meziskta- 
doch,  pole,  po  každé  straně  sklad 
(kamení)   Vizovsko. 

Mezívodl,  trať  (Hulín). 

Mezi  vrší,  trať  (Vizovsko). 

Mezižíeba,  pl.  n.,  trať  (Ostrožsko). 

Mezižiebí,  trať  (Blansko). 

mezmat  =  bez  mála  (Frýd.).  Kt. 
Dod.  I. 

mezňák,  strom  na  mezi. 

mezúch,  zákamní  (v.  t). 


mezúr,  ulička  mezi  dvěma  chalu- 
pami (laš.). 

mhm,  vyslovuje  se  zavřenými  ústy 
dvojslabičně.  Má-li  přízvuk  první  tn^ 
znamená  ano:  *Byrs  tam?«  >Mhm\ 
pakli  je  přízvuk  na  druhém  m^  zna- 
mená podivení  =  a  tak!  >Mhm,  mhm, 
synku,  hledíš  vysoko !«  vyjadřuje  po- 
rozumění. Pochybnost  vyjadřuje  se 
podobně  táhlým  mm^  kdežto  mmm 
(s  prodlouženým  druhým  nt)  =  ne 
(Vlk  27). 

mhta :  Žene  sa  ich  jako  mhty 
(Vah ). 

mholif,  mžíti:  Venko  mboli(han.). 

mhoutečka,  drobný  deštík,  pře- 
háAka  (Kelč). 

mhouř,  (ó-),  jehličí   (záp.   Mor.), 

mchovlsko,  místo,  kde  mech  roste, 
laš.  (Kt.  Dod.  I.). 

Miazga,  příjmení  (val). 

miclena,  vlněná,  podlouhlá  čepice 
na  zimu  pod  klobouk  (Mutze)  = 
němčica  (v.  t). 

Miča   (Micka,  Mičula)  =  Michal. 

mig  ho!,  udeřil  ho. 

migaf  1.  mihati  se,  prchati:  Miga 
jak  had  (laš.).  Ten  zmigat!  (han.) 
2.  špihlati  tupým  nožem,  vrzati  na 
housle  (Vah.). 

mignúf  (se),  1.  mihnouti  se :  Letě), 
ene  se  migto  (l^š.).  Ten  sebó  migtl 
Světýlko  jenom  se  zamigto,  a  už  ho 
zas  nebylo  (Btcha).  2.  přemignúť, 
přeříznouti  (Vah.). 

migot,  mihotání  světla,  třpyt  oslňu- 
jící (Přerov). 

migotaf  se,  třpytiti  se:  Hvězdy  se 
migocú  (val.). 

michiovka :  V  zimě  nosí  pod  bera- 
nicí michlovku,  pletenou  čepici  (Blan- 
sko) =  micfena  (v.  t.). 

mijaf,  iter.  slov.  minouti:  Mijaj, 
mijaj,  počta  jede!  Kdo  počty  němině, 
do  arestu  přijde  (laš. ;  val.  vymiň  = 
vyhni).  Mijaj  furmanovi  na  put  kola 
a  ožralcovi  na  cele. 

mik:    Už  je  v  miku  =  ten  tam, 
pryč  (Vek.). 
.  mík,  ryba  lota  vulg. 

mikat,  mrštně  pohybovati:  Mika 
sebó  jak  břenek  v  potoce  (záp.  Mor.). 


200 


A  to  ty  prsty  enom  se  mikajú  = 
míhají  (dok.  43). 

miketa,  zloděj  (Vek). 

mikmamo,  sem  tam,  zickzack: 
Hrsti,  snopy  leží  po  bouři  na  poli 
mikmamo  (záp.  Mor.). 

MikuFa  =  Mikuláš. 

mifejšf :  Dybys  mu  radit  ešče  mi- 
lejší, šak  ťa  neposlechne  =  sebe  lépe. 
Dybys  mu  ešče  milejší  chtét  dať,  Sak 
od  ťa  nevezme  =  sebe  raději  (Vah.). 

mířena,  jméno  krávy,  ovce  (val.j. 

Mifenova,  pí.  n.,  v  Milenovoch, 
trať  (Vizovsko). 

miií6ek|  prst  vedle  malička  (ND. 
19). 

MillĎov,  trať  (Drnovice). 

Milířové,  trať  (Senice). 

mlllStrant  =  ministrant  (Podl.). 

milosf,  láska:  Ony  umřely  od 
velkej  miloáči  (Suš.  453).  Nejsem 
u  tebe  v  milosti  (Suš.  206).  Přišel, 
až  byla  jeho  milosť  (iron.  =  až  se 
mu  zachtělo). 

Milošovec,  trať  (Blansko). 

mitovnfk,    hypericum    perforatum 

(bot). 

mltovanský,  milovaný,  milý:  Šak 
nelza  už  ani  úbyť  na  mu  milovanskú 
duSu  (Vlk  91). 

mirúcný,  mifunký  ■=  milý  (val.). 

mitý,  osoba  nebo  věc,  o  níž  u  vy- 
pravování byla  řeč:  Milý  žebrák 
odešel.  Afe  milý  voják  nedál  sa. 
Milý  Jura  umřel  (Kda  II.  202).  Potom 
zas  se  odebrali  z  milé  zahrady  do 
příbytku  (Kda  II.  209).  Tož  ta  milá 
neděla  přišla  (Vyhl.  II.  54). 

milý  a  milá  slují  na  Slov.  Val. 
Laš.  gaTán-gaFanka,  na  Podl.  a  na 
Horňácích  frajer-frajerka  (frajír-fra- 
jírka).  Jinde  říkají:  Chodí  za  panno, 
má  panno,  za  nevěsto. 

mimo,  mimo  (val,  horň.),  pomimo 
(slov.)  předložka  pojí  se  sgenitivem: 
Šél  mimo  našeho  poIa,  pomimo  že- 
leznice. Dyž  pdijdeš  mimo  nás,  mimo 
naších  oken  (Suš.  281).  Na  Hané 
mimo  užívá  se  jen  příslovečně,  ve 
významu  předložky  bývá  kole  a  krom: 
Leješ  mimo.  Něco  mimo  něco  vedle 
(Mal.  XXIV.  140). 

mimovaf  —  mivuju,  mívati  (laS.). 


mimry  mamry,  nic:  Dál  mi  mimry 
mamry  (Vek.). 

mínit  o  podměté  neosobním:  Co 
míní  spadnut,  ať  spadne  (ovoce). 
Dnes  nemíní  přestat  pršet  a  p.  (Zl.) 

minka  1.  Měl  sem  minku,  že  budu 
zítra  séct  =  mínil  jsem,  myslil  jsem 
(Vych.).  2.  Kupí)  koně  na  minku  = 
s  tou  výhradou,  nemají-li  žádné  vady 
(Zl.). 

minuf  =  minuta:  To  mohu  od- 
přisáhnouť  na  minuť  (fig.  92).  Na 
Zliasku  rčení  na  minut  hodiny  zna- 
mená v  tu  chvíli,  hned:  Na  minut 
hodiny  mosél  se  vystěhovat. 

minut,  mtftat  (promíňat,  vymíňat), 
míjat  1.  s  gen. :  Minúl  celéj  dědiny  = 
vyhnul  se  (Jicko).  MoM  minúc  smrči 
(Dob.).  2.  s  akk.:  Již  jim  to  miň  = 
promiň  (Kda  I.  192).  Kupec  minu) 
všecku  stil  =  vyprodal  (Zl.).  U  nás 
hospodský  moc  piva  nemine  =  ne- 
vytočí  (Zl.).  My  na  také  věci  němí- 
ňáme  peňazí  =  nevynakládáme,  ne- 
utrácíme (Dob).  Minul  som  tam 
zlatovku.  Ten  tam  minut  na  tanec 
aspoň  dva  rýnské  (Dob.). 

minut  se,  míjat  se,  míAat  se: 
Zdálo  sa,  že  sa  z  teho  pomine  =: 
zblázní.  Ona  sa  móže  za  tým  Janem 
pominúť  =  je  za  ním  zblázněna 
(Vah.).  Míjá  sa  to  zboží  po  troše 
s  poFa  =  mizí,  tratí  se  ( Vah.j.  Vběhli 
do  lesa  a  tam  sa  zminúli  (val.).  Pe- 
níze, zemáky  a  p.  sa  míňajú  =  ubývá 
jich,  stravují  se  (Zl.).  Muka  sa  míňá 
a)  ubývá  jí  (v  domácnosti),  b)  jde 
na  odbyt  (u  prodavačů)  Zl.  Už  sa 
jich  míAá  =  ubývá,  je  jich  méně 
(val.).  Mine  sa  teho  piva  do  roka  = 
odbude,  prodá  (Vah.).  Hodně  sa  teho 
minuto  na  téj  svaďbě  ==  pojedlo  a  vy- 
pilo (Vah.).  Nevím,  mineli  sa  zitra 
bez  déšča  =  ubude-li  (Zl.).  Minem 
sa  bez  něho  =  obejdeme  (Zl.).  Šak 
já  sa  minu  bez  muziky  (Slov.  obr.  II. 
14).  Celý  deň  sa  mine  o  chlebě  (Zl.). 
Tá  kozička  mně  živí,  u  dobrých  lidí 
se  zehřeju,  a  tož  se  tak  míňám  (sich 
fretten)  [rok.  100].  Míňáme  sa  jak 
možem  (Zl.),  Kebyste  sa  vyminuli  = 
umřel  (Dob.).  Dyby  sa  tatíček  zmi- 


201 


nuli  =  zemřel  (Zl.).  Mine  sa  teho 
lidu  do  roka  =  pomře  (Jicko), 

míra.  > Obilí  dalo  niíru«,  když  je 
sklizeň  průměrná,  na  pr.  žito  čtyři 
měřice  z  kopy ;  sice  dává  pod  míru 
n.  nad  míru.  To  je  z  míry  dobrý 
ďověk  =  velmi  dobrý.  Přesil  do  své 
míre  =  vystonal  se,  vystřízlivěl,  utišil 
se,  >dělá  dobrotu«  (Maš.).  A  já  také 
též  tou  měrou  zvolím  si  jiného  = 
týmž  způsobem,  taktéž  (Suš.  323).  — 
Staré  valašské  míry  jsou:  štvrť- 
ňátko  (=  Vi  kg  mouky),  štvrtka 
(=  4  štvrťňátka),  měrka  (3  štvrtky), 
štvrť  (=  2  měrky),  vrtef  (2  Stvrtě), 
měřica  (=  2  vrtle). 

mírný,  samý,  pouhý,  čirý :  To  pole 
je  sám  mírný  pýř  =  nic  jiného  než 
pýř.  Sám  mírný  snět  je  v  tom  žité. 
Je  mokrý,  jak  by  ho  hodit  do  mírnéj 
vody  (Zl.). 

mísif  =  másť,  klábositi,  žvaniti: 
Nemis  už  híupiny  (Slav.  CL.  X.  37). 

misník,  police  na  kuchyňské  ná- 
dobí (záp.  Mor.). 

místo  1.  větší  usedlost,  grunt:  Co 
by  sa  nestrójita,  dyž  je  s  takého 
místa  (val).  Místo  těch  dětí  zůstane 
nám  (Kda  I.  36).  Sktadač  z  mista  r= 
vypláceti  podíly  (laš  ).  Už  je  cMap 
na  místo,  kdo  se  už  může  oženiti 
a  sám  hospodařiti.  2.  (miésto),  sta- 
veniště (horň.).  3.  Píatit,  vybírat 
z  mista  (t.  poplatek),  Lagerzins,  na 
trhu  Standgeld.  4.  Čtověk  neví,  v  jaké 
místa  dojde  =  jak  skončí.  Na  místě 
tomu  konec  udětám  =  hned  (Zl.). 
Dy  ja  sem  to  na  mi.stě  zapoméJa  = 
docela  (laš ).  Tam  nedostane  z  místa 
nic  =  pranic.  Dvakráť  místem  (n. 
místo)  ho  prosit.  Pětkrát  místem  sem 
mu  to  říkat  atd.  (přidává  se  právu 
dělné  k  těmto  číslovkám).  Štyry  rázy 
mjéstom.  Kefko  rázy  mjéstom  (Dob.). 

mistrant  =  ministrant  (Jicko). 

mistrovafi  ministrovati :  Náš  chta- 
pec  už  mistruje.  Pořáď  abych  kole 
tebe  mistrovala  (Vah.). 

míšaníki  podílník  společného  sa- 
laše (LN.  I.  198).  Mišanici,  strany, 
které  své  ovce  a  kozy  valachům  do 
stáda  dávaly  (Prásek,  Věstn.  Akad. 
XII.  86). 


míšanina,  1.  směska,  2.  =  spo- 
lina,  pšenice  s  ječmenem  setá  (Vlk 
47),  3.  kroupy  s  hrachem  (han.). 

míšat  1.  míchati:  Míša  sa  do 
všeckého  jak  vařacha.  2.  Tak  sa 
toho  fudu  tu  míše!  =  hemží  (val.). 
Po  mé  raně  sardynsky  vojsko  ná- 
ramně se  mišelo  =  přicházelo  z  řad, 
v  nepořádek  (Vyhl.  I.  17). 

míšek,  měšec  na  peníze:  Ten  už 
hledí  panáčkovi  (=  knězi)  do  miska 
=  brzo  umře,  bude  míti  pohřeb  (Zl.). 

mlska,  »  vy  misko  váná «,  vykleštčná 
svinka  (val.). 

miškář,  nunvář. 

mlškovat,  nunvařit,  klestit  do- 
bytek. 

Míšky,  pl.  m.,  vinohrad  (Pole- 
šovice). 

mišník,  v.  maštal. 

míšurka,  druh  jablek. 

mítafi  vyhazovati, » vynášeti «  v  kar- 
tách: Mitají  (laš.). 

míti,  v.  mět. 

mítka,  Vorhand  v  kartách;  má 
mítku  (Ausspieler). 

mitmamo:  Fósa  mo  růstó  mit- 
mamo,  jeden  sem,  druhý  tam  (Maš.). 

mítvaf  sa  v  knížkách,  přemítati 
(val.). 

mftvavo,  střídavě,  různem:  Sedláci 
majú  pole  mitvavo  =  v  různých 
tratích,  ne  v  jednom  (val.). 

mitvemi  na  přič:  Zbčhal  pole 
křížem  mitvem,  kreuz  und  quer  (Vel. 
Meziříčí). 

mítvemi  šikmo  (val.). 

mitvy,  střídavě:  Klást  něco  mitvy 
=  jedno  tak,  druhé  na  opak  (hor.). 

mizer:  Bodaj  ti  zuby  na  mizer 
vyšty !  =  zkazily  se,  vypadaly  (horň.). 

mizernét,  hubeněti  :  Stařenka 
naši  mizerníja  defi  ze  dňa  víc  (Zl.). 

mizerný,  hubený,  zvláště  ná- 
sledkem nemoci:  Co  je  tom  chtap- 
covi?  Je  takový  jakýsi  mizerný  = 
špatně  vypadá  (Zl.). 

mizga,  míza  stromová. 

mízgra  1.  =  mázdra  (val.), 
2.  =  míza  (Jicko). 

mízira  =  mázdra  (val.). 

mízký  =  nízký  (Podl.). 

mlž,  než  (slez.) :  A  volim  ja  volim 


202 


přez  ten  dunaj  ptynuť,  mizli,  ty  zradco, 
v  tvojich   rukach  zhynuť  (Suš.  777). 

mfždifi  mačkati,  stískati:  Ogaři 
vykutávali  zemAáky  z  ohňa  a  míždili 
jich  pod  kořenem  (Slav.  ČL.  XI.  434). 

mížgříf  =  míždiť;  m.  sa  v  čem 
n.  s  čím,  ostouzeti  se  s  něčím  (val.). 

mížlt  =  nížiti:  Siúnečka  sa  míží 
rPodl.). 

mtaC|  -a  =  mlatec  (val ). 

mtacek,  -cka  =  mlatec  (laš.): 
Jaký  mlacek,  taky  placek  =  jak  se 
mlátí,  tak  se  od  toho  platí. 

mtacovaf,  mlatcem  býti  u  někoho 
(laS.). 

mtaď|  -ě,  mladá  hora ;  mlaď  ječ- 
menná,  co  vyroste  z  vytřepaného 
zrna  (val.) 

mtadaňa,  -ně,  jméno  krávy  (horA.). 

Mtadé,  pl.  f.,  v  Mtadách,  les  (Vi- 
zovsko). 

mládě,  -ěte,  1.  svatební  pečivo 
čtverhranaté,  nadívané  makem, 
2.  velkonoční  bochýnek,  3.  výslužka 
děvečce  =  podlouhlá,  zapletená 
buchta  na  způsob  vánočky,  ale  jen 
o  jednom  pletenci  (záp.  Mor.). 

mtádenče,  -ete,  hezký  mládenec: 
Bude  to  mládenče,  až  vyroste  I 
(Bart.  II.  401.) 

mtódeř,  -e  =  mládež  (Zl.). 

mladík,  holoubě  (Jevíčko;  mla- 
dík =  chasník). 

mtadíf  ta:  Kráva  sa  omtadita 
=  otelila  (val.). 

mtádka  1.  mladá  slepice,  která 
ještě  nenese  (val.),  2.  mladá  jedle, 
oloupaná  z  kůry  (Suš.  772). 

miaďoch  1.  mladík,  2.  mladý 
zajíc. 

mladšinka,  mladší  děvečka:  Vzali 
mě  na  velkým  gruntě  za  mladšinku 
(Pittn.  VI.  XVIII.  613). 

mtadý:  Má  ceruško,  mladá  si  mi- 
lovat (píseň).  Mladé  máslo,  neto- 
pené (putra)  Df.  Mladý  měsíc  =  nový : 
Zaryje-li  se  do  vinohradu  hnůj  na 
mladém  měsíci,  červi  podryjou  réví 
(Mor.  lid  292). 

mláka,  mlágay  bahnisko  (slov.). 

mtakyta  =  makyta  (v.  t.)  laš. 

mlaskavica,  chuť,  laskominy:  Má 
mlaskavico  na  gořalo  (han). 


mfaščet,  mlaskati,  však  rozdflem : 
mlaskat  je  vydávati  mlaskavý  zvuk 
v  odstavcích,  mlaščet  táhlý,  sou- 
vislý: Sviňa  mlaščí,  dyž  mláto  žere. 
Mlašči  peskama  jak  raci  v  ko- 
přivách (han.).  Dyšč  mlašči  (Je- 
víčko). 

mfaščíf,  udeřiti :  Tak  ťa  mTaščím ! 
Mfasčíl  ho  po  hubě.  Mfaščíl  sebú 
(val.). 

mtat,  bití:  Dostaneš  mlatu  I 

mlafba,  mlácení:  Jaká  mlaťba, 
taká  plaťba  (val.).  Hospodáři,  já 
půjdu  na  mlatbu  =  mlátit  ze  mzdy 
(Kda  I    183). 

mtatevňa,    ně,  stodola  (v.  t). 

mtatibařína,  tlachal  (val.). 

mtatlsko,  místo  ve  stodole,  kde 
se  mlátí  (v.  stodola). 

mtátit,  bíti,  tlouci:  Vymlátil  mu. 
Mlátil  hlavu  o  zeď. 

mlatolit,  na  mlat  ušlapati:  pole 
zmlatolené  (Jevíčko). 

mtatoveň  =  mlatovňa  v.  t.  (Df.). 

mfazgačka  1.  rozbředlé  bláto, 
2.  měkké,  oslzlé,  nechutné  jídlo  (laš.). 

mFázgat,  int.  slov.  mlátit  (val.). 

mfazgavý  chléb,  lepavý,  brousko- 
vitý  (laš.). 

mfázl,  roční  výhony  z  kořenů. 

mrčená  1.  Dětská  hra  ND.  158, 
2.  mlčení:  S  mlčenu  všady  obstojí. 

mičiavá  voda,  nabraná  na  veliký 
pátek  na  potoce,  protože  kdo  na  ni 
jde,  celou  cestu  tam  i  sem  mlčí  (han.). 

mléč  1.  houba  agaricus  lactiíluus, 
2.  cyparissias  (bot),  3.  studně,  do 
níž  v  létě  mléko  v  hrncích  stavějí, 
by  bylo  čerstvé  (val). 

mróčnica.  První  týden  po  na- 
rození usazuje  se  dítěti  na  jazyku 
mlečnice,  kterou  třeba  haderkou  do 
roztoku  cukrového  namočenou  stírati 
(Vyhl.  VI.  XIX.  244). 

mfet:  Jak  sa  ten  svět  mele,  tak 
sa  mele  =:  všelijak  to  ve  světě 
chodí.  To  nemele  =  to  »nejde« 
(val.).  Koza  mefe  ocasem  =  švihá 
(ND.  38).  A  to  tele  hlavu  mefe 
(Suš.  622). 

m  rezavý,  šukavý  (Podl.)  Srovn. 
táhne  se  jak  mlezivo  =  jde  pomalu. 

mfezlvo,    1.   první,    husté    mléko 


203 


udojené  krávě  hned  po  otelení, 
2.  buchta,  na  níž  těsto  bylo  za- 
děláno tímto  nnlékem  =  biz  (záp. 
Mor.),  radovánek  (sev.  Mor.),  vrzanéc 
(laš.). 

mlgáneki  -nka:  Bejvá  ten  boží 
dáreček  jak  mlgáneček  dok.  105 
(v.  omfganý). 

mrgat  1.  =  mfzať,  ssáti,  cecati, 
2.  míti  chu£,  laskominy  na  jídlo, 
které  druhý  jí:  MFgá  tiř  =  máš  na 
to  chuť?  K  tomu  se  dodává:  >No, 
abys  nezhodít  tefate,  raci  ti  kúsek 
dám.«  (Jícko.) 

mrgoňi  -a,  dítě  odrostlejší,  které 
chce  ještě  býti  kojeno  (val.). 

mlf6|    chelidonium    maius    (bot). 

mlíčeň,  -čňa,  m.y  plátenko,  přes 
které  se  cedí  vydojené  mléko  (horň.). 

mlíčňák:  Jak  nastaly  turkyně, 
pekli  ty  mlíčňáky  =  klasy  mléčné 
(dok.  242). 

mlfčníki  hrnec  na  mléko  =  látka 
v.  t.  (Viškovsko). 

mlíčný:  Kazdů  kútnicu  indá  tá 
mlíčná  zima  naščívila  =  horečka 
od  mlíka  zadrženého  (dok.  9). 

mlfzga  =  míza  (Olom.). 

mllcnúf,  trnouti,  mrtvěti:  Dyž  ty 
ruky  držím  chvlFu  hoře,  tož  ně  tak 
mřknú  (val.).  Taťkovi  míkla  ruka 
(Slav.  ČL.  XI.  95). 

mlouvat  se  (-ó)  =  vmlouvati  se, 
nabízeti  se  (Kunštát). 

mrsa,  -e,  =  mls,  něco  na  chuť 
(Vych.). 

mlsnfki  špižírna:  Pantáta  šel  do 
mlsníku  pro  plucárek  s  vínem  (Pittn. 
VI.  XVIII.  803). 

mfsný :  Zas  ho  honi  mlsné 
=  shání  se  po  něčem  mlsném. 
Mlsný  košik  =  sotor,  podlouhlý 
košík  rákosový,  v  němž  se  nosí 
*mlsy«  (han.). 

mřsoňi  mlsný  člověk  (vých.  Mor.). 

mísponda  =  mlsoň  (han.). 

mfst  (mrzu,  mliXy  imper.  miz), 
vedle :  miznut,  ssáti,  ceckati :  kojenec 
i  mládě  zvířecí  mlze  (Df.). 

mfusk:  Cigán  Vajda  chípál  kýšku, 
cigánka  ho  mfusk  po  pysku  =  mlu- 
skla,  uhodila  (ND.  118). 

mfusknút    1.  mlasknouti:    Obtúlíl 


ju,  tak  to  mlusklo.  2.  udeřiti  (vých. 
Mor.). 

mluv:  Ztratil  mluv=  pozbyl  řeči, 
odmlčel  se  (záp.  Mor.). 

mtuva  =  řeč:  Napsala  princovi, 
že  i  mluviť  bude;  až  dojde  čas 
sedmi  let,  potom  že  dostane  mluvu 
(Kda  I.  258). 

mluvit  na  někoho  =  nadávati. 
Nemluv  na  dluh  I  =  zbytečně  (Maš.). 

mruzgnúf  =  mlusknúť  v.  t.  (laš.). 

mtýn  na  Laších,  Zábřežsku  i  j. 
užívá  se  v  plur. :  Mamy  na  mly- 
noch  =  ve  mlýně.  Pudem  na  mléne 
=  do  mlýna. 

mtýnčáki  mlýnský  kámen  (Jicko). 

mtýnek:  hra  na  mlýnek  (ND. 
186). 

Mtýnískai  trať  (Vizovice,  Blažo- 
vice  i  j). 

míze,  mízu,  ssáti:  dzečko,  cela 
(tele)  mlze  (St.  Hroz.). 

mfzevo  =  mlezivo  (han.). 

mňagaf,  mačkati  (val.). 

mňakota  =  makota  v.  t.  (Zl.). 

mňanovaf,  jmenovati:  Pan  Kristus 
mě  křtil,  panenka  Marija  mě  mňano- 
vařa  =  mi  jméno  dala  (Vyhl.  VI. 
XIX.  451). 

mňásf,  másti:  Nemňať  mne! 
Všecko  zmňátl.  Je  na  rozumě  po- 
mňatený  (vých.  Mor."). 

mňaták,  dřevěný  truhlík  na  mí- 
cháni sečky  s  ovsem  (slov.)  =  mát- 
nik  (v.  t.). 

mňatikoš,  pletikoš,  tlachal  (val., 
Kt.  Dod.  I.). 

mňazdrák,  rozmazlené  děcko  (val.). 

mníška,  klášterní  panna  (Df.). 

mnoho:  Je  jich  tam  jako  kaše 
v  hrnci  (dětí),  jak  mhty,  jak  dní  do 
roka,  má  dětí  jak  smetí,  jejich  tam 
jak  čečetek,  má  peněz  jak  šupek, 
na  poli  je  mandelfi  jak  kaveček,  má 
dluhfi  jak  kvítí,  je  tu  kůru,  že  može 
pantoky  věšat,  bylo  jich  tam  až 
černo  (modro,  bílo),  je  to  tam  jak 
na  svatých    stupňoch    (mnoho   lidí). 

mnohúcno  rázů,  velmi  často 
(horň.). 

množlf,  síti  obilí,  sázeti  brambory: 
Co  množitě?  =  sejete  (laS.). 

moc,  -i  1.  Na  moc  mi    to   strčili 


204 


do  kosa  =  proti  mé  vůli.  Na  moc 
ty  zeliny  vypít  =  s  nechutí.  2.  Jako 
pojem  číselný,  tolik  co  mnoho,  je 
bez  rodu  a  neskloftuje  se :  Bylo  tam 
moc  lidí.  Voda  jim  teče  moc  stra- 
nama  (Vyhl.  I.  10). 

mocej  =  moc,  mnoho  (laS). 

mocný  chlap  =  silný  (laš.). 
Mocnu  mocú  (n.  silú  mocú)  chťét 
vylézt  na  střešňu  (=  přes  všecko 
bránění,  všecku  nemožnost  a  p.). 

moct,  moci:  Može  sa  styděti 
(=  měl  by.)  Može  vás  byt  hanba  I 
(=  mělo  by.)  Jane,  mohl  bys  tam 
ít!  (=  jdi.)  A  co  už  utíkáte  ř  Mohli 
ste  ešče  posedět!  (=  poseďte.)  Na 
ty  hody  do  hospody  mohl  sem  ne- 
choditi (=  kéž  bych  byl  nechodil) 
Suš.  688.  MohKs  mi  toho  nedělati! 
(=  měrs,  proč  jsi  to  udělal?)  Kda 
I.  42.  Kmocháčku,  toho  jste  mi 
mohli  nedělať!  (Kda  II.  99.)  Mohťs 
to  tak  udětať,  dále  be  ti  tatiček 
(=  kdybys  to  byl  udělal).  Možeš  tó 
slámu  nesváza£,  šak  bes  dostat  (Mal. 
XXIII.  ^9).  A  já  vínka  nesmím  dat, 
mohla  by  mně  máti  tát  (=  lála  by) 
Suš.  22.  Nemínius  sa  ženit,  moheu's 
nezačínat,  mohli  sa  mně  s  tebú  ludé 
nevysmívat  (=  měl^s  nezačínat,  ne- 
byli by  se  vysmívali)  Suš.  215.  (Více 
takových  přfkladů  v.  pod  heslem 
mět  7.)  A:  Bot  som  u  vás.  B:  > Mohli 
sce«  (=  dobrá,  no  nechť).  A:  »Idu 
k  vám«  B:  »Muožetě«  (Dob.).  — 
Slovesem  moct  se  přisvědčuje  Jmeno- 
vitě třetí  os.  sg.  moše  (val.  móže) 
užívá  se  na  způsob  potakovací  čá- 
stice vzhledem  ku  předchozí  prosbě, 
žádosti  a  p. :  A:  » Zavřít  okno?« 
B:  » Možeš «•  A:  > Myslím,  abych  sa 
šta  trochu  podívat  za  žencama?« 
B:  »No,  možete  «  A:  »Po(fte  s  namil« 
B:  »Móže«  —  po  delším  přemlou- 
vání: »No,  móže,  tož  móže.«  — 
A:  » Nechoď  tam,  Tebo  upadneš  1« 
B:  »Ja  može«  (=  nechť).  Može 
užívá  se  také  příslovečně  ve  smyslu 
mošna,  snad:  Može  budě  pršeť 
(laš.).  Može  přes  padesát  nás  je. 
Može  už  to  pozapomínát  (val.). 

močaiina  =  močál  (laš.). 

močár  =  močál. 


močárka  (močorka)  =  močár 
(Frýdecko). 

močarinkai  močamik,  ranunculus 
(horň.). 

mo6ibtatO|  neohrabanec  (val.). 

močibut  =  močibtato  (laš.). 

močidótka,  druh  hrušek  (Zl.). 

moĎigembai  pijan  (slez.). 

močihuba,  pijan  (val.). 

MočitkYi  trať  (Šelešovice). 

mocný  =  mokrý:  m.  rok  (val., 
podl). 

modřena,  Betschwester  (slov.,  val.). 

modféní  1.  otčenášky  v  kostele: 
Dát  za  nebožku  na  modlení,  2.  spo- 
lečná pobožnost  lidu,  kde  není  ko- 
stela, v  neděli  odpoledne  ke  kříži 
s  průvodem  v  dobu  letní :  Naše  děti 
sú  všecky  na  modléňú  (Zl).  3.  kle- 
kání večerní:  Ti  Světťovčí  páni  pú- 
ščajú  z  roboty,  až  modlení  zvoní 
(Suš.  512). 

modlit  se  1.  s  dat:  Pomodli  se 
Bohu!  (Suš.  161.)  Vdova  se  velice 
pánu  Bohu  modlila  (Kda  II.  230). 
2.  Člověk  se  modlil  na  růženci  (Kda 
II.  121). 

modráóeki  chrpa  (slez.). 

modrák     1.    chrpa    (záp.    Mor.), 

2.  houba  boletus  cyanescens  (Brň.), 

3.  druh   bramborů, 
modrastý,  modrý  (val.,  horň.). 
Modřiny,  pl.  f.  trať  (Blansko). 
modronicai  plícník  (Peck). 
modrovočkai  druh  bramborů  (záp. 

Mor.). 

modrý:  m.  klúč,  pulmonaria  oíT. 
(slez.);  m.  rozchod,  calluna  vulg. 
(bot.) ;  modrá  raška,  pták  cyanecula 
suecica  (Kelč);  modré  ovoce  =  švest- 
kové (dok.  255);  modré,  -ého,  mo- 
řidlo  na  prádlo  (Zl.). 

mogoňi  -a,  nejapný  člověk  (slov.) ; 
v  uh.  slovenštině  vepřový  žaludek 
naditý  (Kt.  Dod.  I.). 

mohovítOi  možno :  Videi,  že  néni 
mohovito  (Vyhl.  I.  7).  Nebelo  mo- 
hovito  nás  do  vozu  všecke  dostat 
(Vyhl.  II.  9). 

mohovitosfi  zámožnost :  Na  svoju 
mohovitosť  by  sa  moh  dať  inač 
viděť  (Vah.). 

mohovitý,  zámožný. 


205 


mochlat  =  machlat,  másti,  mač- 
kati (Jevíčko). 

mochnéjšii  zámožnější  (bez  po- 
sitivu) Vych. 

mojin,  -a,  -o,  můj:  Nebudeš,  má 
milá,  nebudeš  mojina«  tobě  otec 
nedá,  mi  cetá  rodina  (Zl.). 

mok  tabákový,  tekutina  z  tabáku 
usedlá  na  dně  dýmky  nebo  v  »od- 
leváku« ;  moika^  zbytek  tabáku  pro- 
močeného na  spodu  dýmky. 

mokrat,  vlhnouti:  Stěny  mokřajú 
(slov.,  val.). 

mokrazeň,  *zně,  f.  mokrost  v  kou* 
těch  jizby,  mokro  v  zemi  (val.). 

mokřina,  mokrý  kus  půdy. 

mokroba  =  mokrost  (val.). 

mokrýš,  -a,  m.,  chrysosplenium 
(bot.). 

mofa :  Ve  Slezsku  strašívají  děti : 
Mola  idčl  Mola  I  (Kt.  Dod.  I.) 

mofasif,  udeřiti:  Ten  sa  mofasítl 
(val.) 

mofázg:  Dráp  z  nenadohy  Pichúra 
a  mofázg  nimi  =  praštil  (Slav.  ČL. 
XI.  92). 

mofázgnůf  někoho  nebo  někým, 
praštiti  (val.). 

mordónka,  sukně  moldonová  (vl- 
něná červená). 

moFúsaf,  váleti,  mazati,  špiniti 
(val.  Kt.  Dod.  I.). 

moňa,  monénka^  cumel  (Brň). 

monék :  Srnec  má  moněk  =:  dlouhé 
chlupy  visící  s  pyje  (val.) 

moňkaňa,  -ně,  jméno  ovce,  která 
má  >moňky«,  laločky  na  krku  (val.). 

mora  čili  mhra.  Dítě,  které  se 
narodí  se  zuby,  je  morou.  Kdyby 
se  takovému  dítěti  dalo  nejprv  do 
úst  dřevo,  chodilo  by  na  stromy; 
dá  li  mu  matka  hned  svůj  prs,  bude 
choditi  na  lidi.  Mora  chodí  v  noci 
po  lidech,  tlačí  je  na  prsou  a  ženám 
vypíjí  z  prsou  mléko  (Kda  II.  265). 

morák,  morka,  krocan,  krůta. 

morán,  -a,  m.  hřbitov  (v  okolí 
Vel.  Meziříčí). 

Morava,  v  horách  vých.  i  záp. 
Moravy  značí  Hanou:  Byli  zme  na 
žňách  na  Moravě,  půjdu  na  Moravu. 

Moravec,  Moravka,  kdo  mluví 
» moravsky*,  na  Moravě  i  ve  Slezsku. 


moravnf  most,  m.  přes  Moravu: 
Hněď  za  moravním  mostem  zme  sa 
radili  (arch.  II.  202). 

mordovat,  vražditi,  trápiti:  Už 
sa's  ně  dosť  namordovát  =  natrápil, 
naobtěžoval.  Už  su  všecek  zmordo- 
vaný =  unavený  (val.).  Ženy  sa 
mordovaly  s  kravami  =  namáhaly 
(Slav.  ČL.  X.  472). 

mordovisko  1.  námaha:  Co  to 
dalo  kdysi  mordoviska  tolkých  zdí 
nastavaf,  a  včil  to  všecko  búřú  (val.). 
2.  špatné  pole,  jež  vyžaduje  mnoho 
práce  a  užitku  nenese  (Zl.). 

mordovnfk,  aconitum  napellus 
(bot). 

moření  (v  břiše),  hryzení. 

mores,  -u,  m.,  dobrý  mrav:  Na- 
učím ťa  moresu.  Obyč.  pl.  moresy. 
Býí  v  Chropini  na  moresy. 

moresný,  zdvořilý,  způsobný. 

morisovaf,  ukázňovati  (val.). 

mořif,  vražditi:  Umoř  bratra  (Suš. 
169). 

Mořiženka,  coU.  pl.  f.  v  Moři- 
ženkách,  trať  (Vizovsko). 

morkuša,  -še,  slepice  >  morko- 
vaná«,  barvy  jako  morka  (val.). 

morný  =  úmorný:  vřed  (val.). 

morny,  pl.  f.,  prosná  kaše  s  kru- 
picí, posypaná  perníkem  (záp.  Mor.). 

morový,  nakažlivý:  nemoc  (R.  a 
Ž.  85). 

morútný  1.  úmorný:  práce,  2.  una- 
vený: Su  všecek  morútný. 

moáaz,    a,  m.,  mosaz  (Opav.) 

moset,  musiti  (slov.,  val.). 

mosit,  koho,  nutiti:  Byla  k  tomu 
mosená. 

mosk,  -u  =  mozek  (Zl.). 

mosor,  -u,  bukový  fládr(val.,rum.). 

mostlna,  deska  podlahová ;  pl.  mo^ 
stiny^  podlaha  (val.):  Kázal  mu  všecky 
mostiny  ve  chlévě  vylámať  a  vyházeť 
Kda  II.  256.  (Srovn.  pomost  mrus. 
podlaha.) 

mostif  izbu,  chlév,  dávati  podlahu 
do  světnice  (val.). 

mostnica  =  mostina  (v.  t):  V  ma- 
štali  nic  néni,  enom  holé  mostnice, 
co  ty  koně  stávaíy  (Suš.  779). 

mosůrek,  kadloubek  na  máslo, 
med  a  p.,  vydlabaný  z  mosoru  (v.  t). 


206 


mosOrkai  čerpák  v.  t.  (val.). 

moškvan,  zlomyslný  človék  (záp. 
Mor.). 

motacfi  závrat,  motolice:  Dostal 
sem  motaci;  myslel  sem,  že  se  svalim 
(han.).  Ovce  dostávajú  motaci  (dok. 
128). 

motáč,  -a,  m. :  Vlasy  spleteny  jsou 
ve  dva  široké,  pleskaté  copy  č.  ru- 
líky. Každý  cop  je  z  mnoha  pra- 
mínků; oba  copy  jsou  pak  v  týle 
skupeny  v  různotvárné  kytice  nebo 
korunky,  čemuž  říkají  motáč  n.  drnda 
(Líšeň). 

motáčeki  niti  na  cívce  namotané 
(laš.). 

motán,  -a,  človék,  který  se  moce, 
motovidlo,  neobrata:  Ten  motán 
pořáď  se  mné  před  nohama  moce 
(Kt.  Dod.  I.). 

motání:  Byto  by  to  hrubé  na 
veliké  motání  vykládať  =  dlouho 
by  to  trvalo  (val ), 

motaf :  Už  moce  rozumem  (opilý) 
val. 

motaf  sa,  potáceti  se:  Začal  sa 
motať  (Slav.  ČL.  XII.  275). 

motovidto  1.  Motovidlo  mi  délá 
v  břuše  kotrfce  =  velmi  hladný  (Zl.). 
2.  člověk  pod  nohoma  se  pletoucí: 
Var  z  cesty,  ty  rootovidřol 

motúZi  provaz  (horň.):  Dí,  motúzu 
hlúpej,  nestojiš  celá  za  tú  zlosť  (dok. 
211). 

motyčiskOi  rukovéť  motyky. 

motyka:  To  šak  je  pravda,  iak 
by  z  motyky  střelíf,  poř.  (Slav.  ČL. 
X.  374). 

motyr,  -e,  f.,  motylica,  motolica^ 
ovčí  nemoc;  ovce  prý  má  v  hlavé 
pandrava  (val.) 

moty  Fa,  -e,  f.  =  motýl  (Jicko). 

motyrák,  motýl:  Chrobaček  s  ky- 
jakem  leti  za  motylakem  (ND  95. 
laš.). 

moučnicai  -ce,  moučná  truhla: 
Žena  chtěla  piet  chlib  a  neměla  nic 
v  móčnici  (Vyhl.  II.  31). 

moudé|  -ete  1.  kořen  cibulovitý 
(záp.  Mor.),  2.  (móďata)  druh  švestko- 
vého ovoce,  3.  (móďátka)  sambucus 
racemosa  (bot.,  záp.  Mor.). 


moudy  (móde)  pl.  m.  L  varlata, 
2.  prfitrž  (Leistenbruch)  han. 

mouchonkyi  pl.  f.,  angrešt  (Nové 
Město). 

mouka  mletá  žernovem  je  éemica. 
Když  se  mele  pšenice  na  » českém 
mlýně  < :  krupica  jde  pytlem  pod 
žebírko  a  muka  pozmová  do  truhly. 
Krupica  se  nasype  znovu  na  koš, 
pak  je  z  ní  nejlepší  mouka,  krupi- 
cová. Potom  se  »štráfajú<  otruby; 
z  nich  se  vymete  štráfka;  posléze 
se  ještě  otruby  (=  oděry)  melou  na 
odérovú  muku.  Krupicová  je  na  lepší 
vdolky  a  buchty,  pozrnová  na  hrubší 
buchty  a  lepší  šišky,  štráfka  na  šišky 
obyčejné,  oděrová  na  hrubé  vdolky 
a  na  zásmažky.  Vyrážka  jest  nej- 
lepší mouka  žitná:  chléb  z  vyrážky 
(ZL). 

moulit  (-Ó-)  1.  jísti  plnou  hubou, 
2.  mluviti  plnou  hubou:  No,  skoro-li 
to  vymólišř  =  vypovíš  (han.). 

mozgi  ob.  pl.  mozgy  =  mozek 
(slov.  =  rus.). 

mozgáFi  -a,  přezdívka  člověku  ne- 
ohrabanému, hrubému  (Jicko). 

mozgry,  pl.  f.,  z  něm.  Masern  (laš.). 

Mozotky,  na  Mozolkách,  trať  (Vi- 
zovsko). 

moždíř  =  hmoždíř.  > Moždíře  ho 
(z=  u)  gatí,«  kolena  vytlačená  (Maš.). 

možgrávkai  rýma  (val.). 

Možiš  =  Mojžíš. 

možný  =  zámožný:  A  sú,  pane, 
aji  možní  lidi  dlužni  (dok.  210). 

možná:  Vincek  umi  zpivať,  že 
néni  možná  (velmi  krásně).  Ten  se 
ho  naproset,  že  nebeío  možná.  Maji 
tam  sucho  a  tepTóčko,  že  néni  možná 
(Mal.  XXIII.  42,  230). 

možuchai  iuniperus  sabina  (bot.). 

Mraček,  trať  (Počenice). 

mračna,  -y,  ženská,  která  se  mračí : 
Je  to  mračna!  (Pittn.  VI.  XVIII.  803.) 

mračno:  1.  »Vodí  mračna,*  kdo 
se  v  noci  toulá  a  lumpuje  (Hnojice). 
»Tá  už  bude  tlačiť  mračna, «  praví 
se  o  stárnoucí  panně,  jako  » vázat 
písek <  a  p.  (Vah.).  2.  veliký  slaměný 
klobouk,  jaký  mívají  ženci  (Brň.). 

mrakva  =  mrakava  (laš.). 

mrakava,  černé  mračno:  Či  to  dú 


207 


mrakavy?  (Suš.  148).  Oči  .černé  oči 
jak  černá  mrakava  (Suš.  299). 

mrančet  1.  (=  Aamčet):  Kočka 
mranči  (Vah.).  2.  (=  brančet)  při- 
plákati,  žebroniti,  greinen :  Co  pořáď 
mrančíšř  Děti  mrančíja  (Zl.). 

mraščák,  kdo  pořáď  mraštf, 
šknourá  (jicko). 

mraščef  (laS.)  =  mrančet  (v.  t). 

mraškuFa  (Jicko)  =  mraščák. 

mrava,  -y,  slušnost:  Každý  si 
uščípit  skybku  chleba  pro  mravu,  t. 
velký  si  ukrojiti  bylo  by  neslušno, 
a  odmítnouti,  bylo  by  urážkou  (Vlk 
44).  No,  což  nevěsta,  ta  obyčejně 
ptače  pro  mravu  (Vlk  66).  Janek 
sa  vymtúvát,  ale  vzál  si  pro  mravu 
(Slav.  ČL.  XI.  48). 

mravec,  -vca  =  mravenec  (horň.). 

mravnfk  =  mravenec  (val.). 

mravný,  náležitý,  slušný,  pěkný: 
To  je  mravné  prasacko!  Mravný 
kameň,  mravné  zeli  atd.  (val.). 

mráz :  Šak  ešče  baj  na  tebe  přijde 
jednúc  mráz!  =  trpká  zkouška  (Vah.). 

m razií:  Mrazí  venku  =  mrzne. 
Mrazí  mňa  =  zebe  (val.). 

mrazovicai  -ce,  vysoká  beranice 
(Brň). 

mrcafi  toulati  se,  schwánzeln:  Mrca 
cefy  deň  po  dědině  (laš.). 

mrčata,  -ty,  m«  drdla,  Brummbár 
(laš.). 

mrčet,  1.  bručeti:  Cosi  pomrčét 
pro  sebe.  2.  těžce  oddychovati :  Dětá, 
až  mrčí.  Naplatíme  se,  až  mrčíme 
(jako  těžkou  prací  unavení)  Zl. 

mrdús,  pletenec  ženských  vlasfi 
(Lanžhot). 

mřek,  smrk,  abies  excelsa  (Tršice). 

mřeže,  pl.  f.,  velká,  obdélní  síť 
rybářská;  dole  visí  koule  olověná, 
na  vrchu  dřevěná  (Strážnice). 

mřežky,  pl.  f.,  krajky  (val.). 

mrgaf,  1.  hýbati,  švihati:  Koza 
mrga  ocasem  (laš.;  uherslov.  mrdať). 
2.  škaredě  zhlížeti  (val.). 

mrholít  (=  siholit,  sihfáčit),  dro- 
bounko pršeti,  mžiti  (val.). 

mrhůtka,  mžení  (val.). 

mrcha,  mrchavý,  zlý,  špatný;  užívá 
se  attributivně  a  je  nesklonné:  Mrcha 
člověk,   mrcha   cesta.    To  je  mrcha 


roba,  dež  ona  takovó  dětá  (Mal. 
XXIII.  37).  Bude  ze .  mňa  mrcha 
voják,  ja  vám  budu  uskakovat  za 
mitú  (Suš.  571).  Panáček  dnes  na 
kázni  byli  mrcha  =  přísný;  ba  i: 
»Pambů  sú  na  nás  mrcha,  hnévajú 
sa  cosik  na  nás<  (Podl.j.  Mrcha  ho- 
spodyň mám.  Nebojte  se  chlapci 
mrcha  hospodyně  (dok.  73).  Dobytek 
má  uškoděné  od  mrcha  čtověka 
(Peck).  Dnes  dopajedil  sem  ses  mrcha 
súsedem  (dok.  210).  L.  P.  1722  jest 
kostel  Vracovský  v  noci  skrze  mrcha 
lidi  vyloupaný  (Ze  st  pamětí  m. 
Bzence,  Čas.  Mc.  Mor.  XXVII.  21).  - 
Keró  mrcho  I  =  kýho  čerta  (Zábřež- 
sko). 

mrohavý,  špatný,  nepříjemný:  Milý 
ňa  zanechá!  pro  mrchavých  ludí  (Bart. 
II.  154).  To  je  mrchavé!  (Zl.) 

mrchúcný:  Mrcho  mrchúcná,  až 
mrchúcná!  (val.) 

mřjhtad,  skrblík;  také  příjmení 
(laš.). 

mřich:  hrát  na  mřicha  ==  na 
mžíčku  (Podl.). 

mřichat,  mžikati  (Podl.). 

mřft  s  akk.:  hlad,  zimu,  bídu. 
Chudý  člověk  i  s  dětmi  musel  mříti 
hlad  (Kda  II.  120).  Zemňáky  nedajú 
hladu  mřít  (Slav.  ČL.  XI.  323).  Též 
pl.  mřít  hlady. 

mffidét  se,  rozbřeskovati  se:  Če- 
kali, až  se  bude  mříždět  (Zábřežsko). 

mrk,  okamžení:  Vrátím  se  v  mrku 
(Zábřežsko)  =  břeždět  (v.  t.). 

mrkáňovat,  býti  za  soumraku  na 
besedě  (Brodsko).. 

mrkat  1.  =  mukati:  Sedí,  ani  ne- 
mrká (Zl.).  2.  míhati  se,  třepetati  se : 
Hvězdičky  mrkajú,  bude  pršet  (Zl.). 
3.  smrákati  se:  Co  by  skůr  mrkalo 
(Suš.  250) 

mrknutí:  v  oko  mrknutí  =  v  oka- 
mžení (Zl.). 

mrkonif,  z  temna  mluviti  (val.). 

Mrkos,  příjmení. 

mrkosít,  mžikati,  špatně  spáti: 
Nespala  sem,  enom  sem  mrkosila 
(Brodsko). 

mrkota  =  mrčala  (v.  t):  To  je 
starý  mrkota. 

mrkotat  1.  mekotat:  Koza  mrkoce 


20S 


(val.).  2.  z  temna  mluviti,  bručeti :  Po- 
mrkoce  a  neřekne  nic  (Zl.).  3.  z  temna 
svítiti :  To  svčtto  enom  mrkoce  (Zl.). 

mrkva  1.  mrkev,  2.  hlupák:  Ty 
mrkvo  jakási. 

mrkvús  1.  plevel  listu  a  kořene 
mrkvového,  2.  hlupák. 

mrt,  -a,  muňka,  Fiizlaus  (horft). 

mrmtat  =  mumlat,  reptati:  Co 
mrmfešř  (Zl.)  Stará  baba  bude  ti 
mrmlati  (Suš.  667). 

mrmofai  -e,  nimra  (slov.). 

mrňa  1.  -é,  f ,  sušené  ovoce  (Po- 
divín). 2.    é,  m.,  nimra. 

mrskáči  tatar,  žila  na  mrskačku 
(Df.). 

mrskačka  1.  hůlka,  kterou  se 
pšenice  na  mlatč  mrská,  sklepává 
(v.  stodola),  2.  mrskání  velikonoční, 
i  dárky,  které  se  vy  mrská  jí,  někde 
též  žila,  kterou  se  mrská  (ND.  275, 
Mor.  lid  42). 

mrskaný  n.  šlahaný  šátek,  čer- 
vený, květovaný  šátek  lipský,  jehož 
květy  jsou  pruhy  spojeny:  Z  pravyho 
ramena  pod  levó  pažó  svázal  si 
lipské  šátek  červené,  mrskané  (Vyhl. 
II.  138). 

mrskut  na  Hané  a  na  záp.  Mo- 
ravě =  mrskačka  (v.  t.  2). 

mrščinka  1.  větvička,  ratolest  (Pro- 
stějovsko), 2.  hanácké  vyšívání  za- 
drhovaným  stehem.  Na  límcích  muž- 
ských košil  byly  mrščinky  vyšívány 
černým  hedvábím,  u  červenic  na 
bocích  žlutým:  Na  košili  bylo  vy- 
šito srdce,  na  límci  mrštinka  (Vyhl. 
II.  134). 

mrf,  -i^  f.  1.  mrtvina,  celina  (mrtvá 
země  pod  ornicí),  2.  spodní  hloub 
(košťál)  zelný  (val). 

mrfafa  n.  mrtapa,  přihlouplý  člověk. 

mrtvaf,  mrtvět,  dřevěněti,  trnouti: 
Tfíšče  na  stů^  až  mu  ruka  mrtvá 
(val.).  To  řepisko  se  zle  kope;  to 
mi  budu  zasej  ruky  mrtvět  (dok.  162). 
Už  mrtvá  od  nohu  (Slov.  obr.  II.  184). 

mrtvina  1.  spodní,  neplodná  půda 
pod  ornicí :  Voda  zebrata  vyhnójenú 
zem  až  po  mrtvinu.  2.  puch  mrtvoly: 
Pták  nemože  mrtviny  čuť  (Slav.  ČL. 
XII.  276).  Ťuhýk  (sejček)  cejtí  mrtvinu 
(dok.  279). 


mrtvý:  m.  cesta,  po  které  se  nosí 
mrtvoly  na  hřbitov;  m.  kopřiva, 
lamium:  Vezmi  z  hrobu  tři  mrtvé 
kostky,  z  mrtvého  (Vyhl  VI.  XIX. 
245) ;  m.  kosť,  nádor  na  kosti  ruční 
(=  namná  kosf,  namnice,  navná  k., 
nalní  k.,  nadni  k.).  Obleče-li  se,  kdo 
má  jíti  k  odvodu,  do  košile,  v  níž 
někdo  umřel,  má  » mrtvé  tělo«,  a  ne- 
odvedou ho  (Strážnice). 

mrůiit:  Sedům  roků  šila,  oka  ne- 
zmrúžita,  až  na  ten  osmý  rok  očičko 
zmrúžila  =  zamhouřila   (Suš.   793). 

mruikafi  mžikati  očima  (horň). 

mrva :  1.  Ta  to  ví  na  mrvu  všecko  = 
do  podrobná  (Novoměstsko).  2.  při- 
zdívkou  člověk  nehybný  (Jicko). 

mrváňi  -a,  m.  1.  pečivo  na  způsob 
věnce,  též  smažené  (val.,  laš.).  2.  štů- 
čka, svazek:  m.  cibule  (Slav.  ČL.  X. 
35)   3.  tlachal  (val.). 

mrÝanka  =  mrva  (laš.). 

mrvenina  1.  zauzlenó  niti,  2.  jalová 
řeč  (val). 

mrveniskOi  hnojišté  (Vek.). 

mrven ka,  otep  slámy  pomrvené 
(v.  stodola). 

mrvit  1.  másti,  čuchati:  slámu, 
šaty,  peřiny,  niti  (zauzliti),  2.  tlachati, 
nejasně  mluviti :  To  trvá  věčnosť,  ež 
on  to  ze  sebe  vymrví  =  vykoktá. 
Mrví,  mrví,  a  na  konec  ešče  nevíš, 
co  chce  (Vah.).  3.  jísti  (žertovně,  val.). 

mrvit  se  1.  hemžiti  se,  rojiti  se: 
Dobytče  na  trh  vedené  obhazují  mra- 
veniskem,  aby  se  kupci  tak  mrvili 
okolo  dobytčete,  jak  ti  mravenci  (Mor. 
lid  278).  2.  mrvit  se  u  práce,  šu- 
kati (Jimramov).  3.  váleti  se  v  roz- 
prostřené slámě  (v.  mrvoch):  Když 
se  přestalo  příst,  dívky  mrvily  se  ve 
slámě,  slavily  > mrvený  večír*  (Dra- 
hansko). 

mrvka,  troška,  drobet:  m  chleba 
(záp.  Mor.). 

mrvoch  1.  strašák  z  mrvy,  2.  roz- 
pustilá zábava  masopustní.  Dívky  na- 
snášely  do  jizby,  kde  mívaly  přídky, 
slámy,  do  slámy  se  vázaly  a  všeliké, 
i  neslušné  žerty  tropily  (slez.) ;  odtud 
o    nezachovalé   dívce    >zmrvi]a    se«. 

mrzák  1.  Su  u  nich  mrzákem  = 
ošklivcem,    nepohodlným    člověkem 


209 


pro  pravdu  (Vych.).  2.  euf.  čert: 
V  Lanžhotě  zastali  čarodéjnici,  jak 
seděla  s  tým  mrzákem,  s  tým  ohavu 
na  ohnišči  pod  komínem  (Mor.  lid 
145). 

mržatný  (člověk)  =:  mrzutý  (Lor.). 

mrzenai  -y,  větší  kroupa:  Padale 
mrzené  jak  holobí  véca  (Maš.). 

mrznout  s  akk.:  Co  tu  mrzneš 
zimu  ?  Di  dom  a  nemrzni  zimy  (Slav- 
kovsko). 

mrzuta  =  mrzutost  (laš.). 

mrzútka,  malá  mrzutost:  Měl  s  nim 
mrzutku  (laš.). 

mrzutný  =  mrzutý  (laš.). 

mšíf,  mechem  vycpávati  skuliny 
mezi  trámy  dřevěné   chalupy   (val.). 

muca,  -ce,  podnapilost,  opička: 
Měťs  včera  muco,  že's  sotva  ve 
dveřách  futro  našil  (íig.   134). 

múcka,  semletá  pohanka  v  mléce 
vařená  (Jicko). 

muclííc,  tele  v  dětské  řeči  slezské 
(ČL.  XI.  342). 

mučanka  1.  boží  muka,  2.  kdo 
st  jjí  jak  svatý  za  dědinou  (laš.). 

múčankai  jídlo  z  mouky  (val.). 

mučeti  o  hlase  kravím:  Kravičky 
mučely  (Suš.  85) 

mučirka,  passiílora  (laš.). 

múčnioa,  -ce,  1.  druh  hrušek  mouč- 
ných. 2.  polévka  moučná.  Vroucí 
voda  zasype  se  moukou,  dobře  roz- 
míchá a  omastí  (Vek.). 

Múčnfky,  pl.  m.,  trať  (Vizovsko). 

mudrovaCi  mluviti:  To  dzjéca  už 
mudruje.  Tak  u  nás  mudrujú  =  to 
jest  naše  nářečí  (St.  Hrozenkov). 

múdrý:  Néjsu  z  něho  múdrý  = 
nemohu  jeho  povahy  vyzpytovati  (Zl.). 

mudy,  pí.  f.,  moldánky:  Natahuje 
mudy  =  šklebí  se,  pláče  (záp.  Mor). 

mugar  1.  chroust,  2.  vychrtlý  člověk 
(Lip.  Záhoří). 

mucháček,  pták  musicapa  grisola. 

muchari  sklenice  na  lapání  much 
(slov.). 

muchat  se,  oháněti  se  z  much: 
Kůň  se  muchá  (han.). 

muchomůrka  (muchorůvka,  vocho- 
můrka  záp.  Mor.,  mucharka,  mušarka, 
muširka  laš.),  houba  agaricus  musea - 
rius. 

Banoi:  Dialektický  slornik  morarský. 


muchůvka,  druh  jablek. 

můj :  Můj  je  kdesi  na  poli  =  můj 
muž.  Neviděťs  mojíř  =  mé  ženy. 

Muky,  pl.  ty  trať  (Blansko). 

muTaři  -a  (=  murař,  zedník  (slez.). 

mulfr,  spekulant  (val.). 

mulirovafi  spekulovati,  něco  mistr- 
ného vyvésti  (val.). 

mútka  (I  kmenové!)  =  mouka 
(Jicko). 

mulky,  pl.  f.,  měkké,  plané  třešně 
(sev.  Mor.). 

murtaói  cumlati  (Lor.). 

multek,  cumei  (Lor.). 

mumák,  nemluva. 

mumtat,  z  temna,  nesrozumitelně 
mluviti :  Pořáď  cosi  mumfe,  a  žádný 
mu  nerozumí. 

muňa,  *ně  (=  mrňa),  nemluva, 
poůura  (laš.). 

mundúr:  brambory  s  mundúrem  = 
ve  slupce  (ND.  99). 

muňka  1.  angrešt  (v.  t.).  2.  štěnice 
(Jicko).  3.  boltec  ušní:  Machovi  ura- 
zila kůrka  muňku  od  ucha  (Vlk  36). 

muňkaňa,  -ně,  slepice  s  muňkami, 
lalošky  pod  krkem  (val.). 

múr  1.  zeď:  Zkameňáte  jako  můry 
(Suš.  42).;  múry,  zděná  stavení  (laš.). 
2.  trosky  starých  cihel  s  maltou,  3. 
prach  z  uhlí,  černá  hlína  s  prachem 
uhelním,  kterou  se  kopa  na  uhlisku 
obhazuje,  4.  hrabánky  jehličí  (Vlk  6). 

můr  =1  mor:  O  daj  Bože  veliký 
můr,  ať  mi  umře  něliby  můj  (Suš. 
154). 

můra  v.  mora. 

muřena,   kráva  mourovaná  (val.).. 

murgaňdi  -ně,  murgaša^  -Se,  ovce, 
která  má  po  sobě  velké,  černé  pruhy 
(val.). 

murgastýi  tygrovité  barvy:  kočka 

(slov.). 

muřín,  mouřenín  (pol.  murzyn). 

muřfny,  pl.  m.,  šišky  s  povidlím 
(val.). 

muřinistýi  černý  jako  muřín  (val.). 

mu  řinkati  mžikat,  zakrýti  oči  a  ne* 
hleděti  (při  hrách  dětských)  Df. 

murnyi  pl.  f.,  brambory  rozvařené, 
moukou  zaklechtané  (záp.  Mor.). 

murovaói  zdíti,  stavěti  (laš.). 

14 


210 


murovanioai    -ce,  zděná   chalupa 

(laš.). 

muryňai    -ně,    ovce    »muřinistá«, 
»zaštnouraná  po  hubě«  (val.). 
muryš,  -a,   vůl  mourovaný  (val.). 
muryšai  -še   1.  kráva  =  muřena 
(v.  t.),  2.  ovce  =  muryňa  (v.  t.). 
muryšatýi  morovaný  (laS.). 
mušec,  -šca    1.  bolačka   na  noze 
hovězího    dobytka,     >takový    pagáč 
od  mokra  a  prachu «  (slov.).  2.  kvě- 
tina   mošus    (Zábřežsko).    3.   plevel, 
roste  v  prosu;    zprvu    se   od  prosa 
ani  nerozezná. 

muše  na.  muie  na!  volá  se  na 
prasátko  (Btcha). 

nlušena,  svině  (vých.  Mor.). 

mušineCi  -nca,  trus  muší. 

mufák  (mučok),  kdo  jí  plnou  hu- 
bou (Lor). 

muteki  dudek  (borň.). 

mútif  1.  vodu,  kaliti  (horň.), 
2.  máslo,  stloukati  (horň.,  val.;  mú- 
téné  mréko  =  podmásH),  3.  plnou 
hubou  jisti:  No  ty  mučiš,  mučoku! 
(Lor.)  4.  Mutek  mučí  =  dudek  dudá 
(Dob) 

mutkai  evonymus  (bot.)  laš. 

mútný:  voda  =  kalná,  deň  =  po- 
chmourný  (val,  horň). 

muzikant,  brouk  tesařík  (záp. 
Mor.). 

muzičný:  Něbyí  číověk  muzičny 
=  nechodíval  k  muzikám  (laš.). 

muziga,  nástroj  hudební,  zvláště 
harmonika  (Dob.). 

muziganěCi  -ňca  1.  hudebník, 
2.  brouk  tesařík  (horň.). 

múzovati  slíditi:  Na  trávu  my 
děvčata  rády  chodíme,  enom  dyž  je 
ji  hodně  a  nemusí  diúho  po  poli 
můzovat  (dok.  126). 

mužák,  ženatý  muž  (Podl.). 

myc !  myc !  volá  se  na  králíky. 

mycáki  králík  (val.). 

myčka,  samice  králičí  (val.). 

mydliienka,  lehká  ženština  (val.). 

mygaf  =  mýkať  (v.  t):  mygať 
ocasem;    zmygať  =   utíkati   (Vah.). 

mygnúf  =  myknúť  (v.  t):  ka- 
menem =  hoditi  (Vah.). 

myk:  A  myk  s  ním  ven  =  vy- 
hodil   ho.    Kde   keré   pěkné   jabko 


byto,  myk  s  ním  do  záňadří  =  vho- 
dil. Dát  do  myku  =  utekl  (val.). 

mýkaf,  prudce  hýbati,  házeti: 
}avkú,  číunkem  tkalcovským  (val.) 
Strýc  mýká  jatůvku  čaganem  =  tluče, 
pohání  (Slav.  ČL.  XIII.  672). 

myknúf,  uhoditi:  Tak  ťa  myknul 
Jak  sa  na  ťa  kráva  zabočí,  uskoč  a 
mykni  ju  po  rosi  (Slav.  ČL.  X.  467  •. 
Myknúť  sebá,  hoditi  sebou  (ČL.  X 
372).  Mykni  sa  ty,  šohajko,  mykni, 
přeca  si  ty  robotě  zvyklý  =  hoď 
sebou,  ponáhli  se  (Bart.  I.  71). 

mykotat  L  třásti,  na  př.  stromem 
ovocným:  Počkajte,  až  zamykocu. 
2.  rychle  se  pohybovati:  Hutka  tak 
mu  v  rukách  mykotala  a  fukotala 
(vých.  Mor.). 

myksif  1.  dráti:  Už  zas  ty  gaté 
myksíšř  Pořáď  abych  ti  na  nich 
s  jehfú  seděla!  (val.),  2.  mykšič  sebu, 
vrtěti  se  (Lor). 

mykáikuFka,  kdo  nikde  nemá  stání 
(Lor.). 

mykýo :  Chyťa  stfi}  mykýc  ním  po 
obrajtoch  =  mrštil  (Vlk  99). 
mytek,  lolium  temulentum   (bot.K 
mynář,   chroust   na   niti    uvázaný 
a  brnící. 

mynárčfk,  tovaryš  mlynářský  (laš.). 
mynářit,  býti  mlynářem :  Šak  po- 
tom na  tom  mfýně  dfóho  nemynářih 
mynáfka,  parus  caudatus. 
mynářský,  tovaryš  mlynářský. 
mysef  =  mysleti  (val.) 
mysef  -sli:    Pořáď   sa    mi   to  na 
mysef   vede,    staví    (val ).   Antoš  je 
svých  myslí  =  svéhlavý   (Slav.  ČL 
XII.  130).  To  naša  Hanča,  tá  už  je 
.svých  myslí;  tá  sa  nic  neptá  a  udělá 
si,  co  chce   a  jak  chce    (Slav.  ČL. 
XI.  322). 

mysivec  =  myslivec  (val.). 
mysfet  1.  My  sme  ani  nemysfeli 
vázat  =  nemínili.  Matka  si  nad 
tebú  myslí  =  stará  se,  jak  je  s  tebou. 
Já  sem  o  sobě  mysfeU  =  byla 
pyšná  (Vych.).  Němuh  ho  dostať 
ani  mysliť  domu  =  ani  pomyšlení^ 
žádným  způsobem  (laš.).  2.  asi,  snad  : 
Je  jich  (ořechů)  myslím  kopu  (ZL). 
» Valaši,  kolik  je  hodin  ř«  Oni  mu 
pravili,  že  je  myslím  jedenást  (Kda 


211 


1.  33).  Číhá  na  fa  mysliveček,  on  ťa 
myslím  zastřeli  (Suš.  695).  Myslím 
ste  eSče  nesřyšeli,  co  sa  staro  v  Ho- 
doníně? (slov.)  >Kde  je  můj  kíobúk?« 
»Myslím's  ho  nechal  v  komoře.*  (Zl.) 
Cítil,  že  myslím  pláče  pro  něho 
(Slov.  obr.  II.  123). 

myšáki  faico  tinnunculus  (val.). 

myší  chvostek  n.  m.  ocásek  achil- 
lea  millef. ;  m.  odéní,  stachys  lan- 
tana;  m.  ščípka,  holosteum  umbel- 
latum  ;  m.  úška,  gnaphalium  dioicum; 
m.  žabka,  hubka  na  jazyku  koň- 
ském; rozškrábe  se  a  natře  solí. 

myšína,  myší  puch. 

myšinec  1.  myší  trus,  2.  cyno- 
glossum  off.  (bot). 

myška,  kůň  myší  barvy. 

myšfenek,  -nku  =  myšlenka  (laš.). 

mýto  1.  »mýtník«  (mírka)  obilí 
dávaný  mlynářovi  od  mletí:  Já  ti 
zemefu,   mýta   nevezmu   (Suš.   536). 

2.  služba  i  služné  čeledi  (slez.):  Má 
dobré  mýto  =  dobrou  službu  (Opav.). 


mzdora,  vzdor:  Nečiň  mi  tu  nic 
na  mzdoru  (Suš.  20). 

mzet:  Mzí  tam  cosi  =  tlí.  Trámy 
omzely  =  otlely.  Zamzel  mu  kabát 
(Zábřeísko). 

mžékaná  viz  mžiíka  (Btcha). 

mžíčka,  dětská  hra,  při  níž  hráč 
vyčítaný  (vylosovaný)  očima  zamže- 
nýma  n.  zakrytýma  stojí,  ani  se 
druzí  poschovávají  a  on  je  potom 
hledá  (ND.  174). 

mžik  1.  =  mžíčka,  2.  okamžik: 
Doběhl  tam  mžikem  (MaS.). 

mžlkanda  =  mžíčka  (val.). 

mžikati  oči  rychle  a  často  po 
sobě  otvírati  a  zavírati,  blinzeln. 

mžikat,  míti  oči  zamženy  při  hře 
na  mžíčku  (Zl.). 

mžúrafi  mžikati;  imper.  zamruž 
oči  =  zamži  (val.). 

mžurka,  vlčí  (slepičí)  mhla;  pl. 
mžurky  =  mžitky:  V  očoch  sa  mu 
dělaly  mžurky  (Vlk  106). 

mžúzif  n.  mšúřiť,  mhouřiti  (val.). 


N. 


na  předložka  s  akkusativem  zna- 
mená: 

1.  místo  výše  položené  na 
otázku  kam?  Jako  se  vůbec  říká:  ít 
na  zámek,  na  fáru  =  na  úřad  zá- 
mecký, farní,  a:  ít  do  zámku,  do 
fáry  =  do  budovy  zámecké,  farní, 
tak  Laši  říkají  též:  išč  na  školu. 

Ve  smyslu  přeneseném:  Přived  si 
mne  na  zlu  matku  (Suš.  258),  jako: 
vdala  se  na  chalupu  a  p.  Nermuť 
se,  nevěsto,  tak  velice,  šak  se  ne- 
dostaneš na  rodiče  t.  j.  budeš  svou 
paní,  rodiče  ženichovi  půjdou  do 
výměny  (Bart.  II.  246).  Jenom  mné 
nedávej  na  ty  cizí  děti  =  nevdávej 
za  vdovce  s  dětmi  (Suš.  420).  Když 
se  nevěsta  na  děti  dostane  (Vyhl. 
II.  148).  Kůň  přijde  na  rasa  (jako: 
na  jatky,  na  porážku). 

2.  smér  pohybu  do  prostřed  pro- 
stranství: Postavile  stul  na  izbu 
(=  do  prostřed  světnice).  Dále  ma- 


šenu  na  stodolu.  Šil  na  dědinu  (Mal. 
XXIV.  140). 

3.  smér,  kudy  se  béřeme  k  cíli: 
Šil  do  Přerova  na  Dluhonice.  Na 
Citov  máte  do  Dubu  bTéž  než  na 
Brodek  (Mal.  XXIV.  140). 

4.  úiel  činnosti.  Jako  se  říká: 
>Žena  přinesla  mouky <  (z  větší  zá- 
soby nějakou  neurčitou  část) a:  »Zena 
přinesla  mouku <  (jistou  nachystanou, 
odměřenou  a  p.  všecku),  týž  rozdíl 
činí  se  v  nářečích  vvchodomorav- 
ských  mezi  předložkami  na  a  pro 
při  slovesech  //,  poslat  a  p. :  >Žena 
šla  na  múku«  =  aby  přinesla 
mouky;  »žena  šla  pro  múku«  =  aby 
přinesla  mouku.  Tak  říká  se  vždy 
ít,  poslat:  na  maso,  na  pivo,  na 
drobné,  na  cukr,  na  sůl,  na  pepř, 
na  hřebíky  (srovn.  koupit  soli,  pepře, 
hřebíků),  na  ryby,  na  raky,  na  ptáky 
(=  nachytat  ryb,  raků,  ptáků),  na 
jahody,  na  maliny,  na  hřiby  (=  na- 
sbírat  jahod,    malin,   hřibů).    Přišla 


212 


pro  mne  na  hřiby  =  abych  s  ní 
šla.  Podobně:  bý}  sem  na  niti,  na 
maso,  na  drobné;  je  na  rohlíky  — 
vedle  toho:  je  na  vodě,  na  trávě, 
na  jahodách,  na  hřiboch.  Vůbec: 
Šel-li  kdo  co  sbírat,  trhat  a  p.,  je 
na  tom,  pakli  šel  co  kupovat,  je 
na  to  Chytili  ho  na  hruškách,  na 
zemňákoch  =  an  kradl  hrušky,  ze- 
máky; kdosi  vám  být  v  noci  na 
hruškách,  na  zemňákoch.  —  Byta 
sem  děfom  na  jabka  (=  abych  dě- 
tem jablek  natrhala  n.  přinesla  z  ko- 
mory a  p.),  na  rohlíky  (abych  jim 
koupila  rohlíků).  —  Laši  říkají  též: 
Půjdu  na  zpověď,  by}  sem  na  zpo- 
vědi (jinde:  ke  zpovědi,  u  zpovědi). 
Radši  sa  može  doma  vyspať  než  na 
muzice  nohy  vystáť  t.  j.  netancovati 
(val.) 

Příklady:  Šta  dževucha,  šla  na 
vodu  (Suš.  3).  Jan  poslal  princezce 
na  víno  (Kda  II.  66).  Šla  za  grejcar 
na  mýdlo  (Vyhl.  VI.  XIX.  639). 
Išol  som  mu  na  ijéky  (Dob.).  Bude 
mně  má  milá  na  zelinky  chodit 
(Suš.  373).  Šel  bych  na  jablíčka  do 
vaší  zahrady  =  natrhat  si  (Suš.  255). 
Já  půjdu  na  ryby  do  vody  studené 
(Suš.  36).  Myslivec  chodívá!  na  je- 
leny (Suš.  523).  Náš  Janíček  nic 
nerobí.  Ten  prevážá  na  jahody,  t  ty, 
kteří  jdou   na  jahody   (Bart.  II.  3). 

Jak  z  příkladů  v  uvedených  viděti, 
pojí  se  tak  předložka  na  s  jmény 
hmotnými  a  hromadnými.  Avšak 
i  singulár  se  druhdy  v  této  vazbě 
vyskytuje :  Šéí  do  Vizovic  na  krávu, 
na  koňa  (=  kupovat)  Zl.  —  pro 
krávu  znamenalo  by  přivésti  kou- 
penou. 

Paměti  hodná  je  stručná  vazba 
předložky  na  s  akkus.  při  slovese 
7mti  a  býti  (bezpodmětném) :  Nemám 
(není)  na  pivo  =  nemám  (není) 
peněz,  abych  si  mohl  koupiti  piva. 
Není  na  dochtora  (jako:  není  na 
léky)  dok.  57.  Bo  moja  šatečka 
draho  vyšita,  služila  sem  na  ňu 
blizko  tři  léta  =^  at)ych  měla  peníze 
na  ni  (Suš.  398). 

Také  s  jinými  slovesy  pojí  se  na 
na  označení  účelu:   Oni   na    vojáka 


mě  odvésti  dali  (Suš.  576).  Bůh  ma 
na  to  stvořil,  abych  jemu  slúžil 
(Suš.  61).  Ubohé  siroty,  ludé  na  ně 
tajů,  a  sami  nevěďá,  nač  své  vy- 
chovajú  =  co  z  jejich  dětí  bude 
(Suš.  505).  Išla  na  žalobu,  že  má 
hrnbú  škodu  =  žalovat  (Čerň.  31). 
Často  vyskytuje  se  takový  pád 
předložkový  attributivně  při  sub- 
stantivě  na  označení  jeho  účelu: 
Šiju  mi  kabátek  na  vsedni  deft,  na 
svátek  (Suš.  576).  Kupil  mně  jich 
(střevíce)  na  svátek,  ja  jich  nosím 
na  pátek  (Suš.  360).  Měla  sem  já 
včera  kupce  na  hubičky  (Suš.  690). 
Chlév  na  krávu,  na  prase  (laš.).  Tele 
na  řezníka  bylo  tehdy  za  45  zl. 
=  hodící  se  zabiti  (arch. '  I.  254). 

5.  příčinu:  Onemocněl  na  koleru. 
Dostál  sem  sa  do  špitala  na  hla- 
venku. 

6.  prostředek  a  nástroj.  Člověk, 
co  dělá  na  ruky,  moc  nezachová. 
Čte  na  brýlo.  Šije  na  náprstek.  Jak 
nebude  moci  dělat,  že  ten  koflík 
prodá  a  na  ty  peníze  živ  bude  (Kda 
II.  121).  Musím  domu  jiti,  nemám 
na  co  piti  (Suš.  650).  Divijó  se,  di- 
vijó,  nač  kováři  pijó  (Suš.  683) 
Nyní  na  hotové  žiješ  (Korr.  Pal. 
170).  Ten  šafářů  synek  píská  na 
lupínek  (Suš.  358).  Všecky  dvéře 
zavřeny,  na  zámky  zamčeny  (Suš. 
43).  Já  sem  si  ho  (srdce)  zamkla  na 
devět  zámečků  (Suš.  236).  Nedělá 
ešče  na  ruku  (má  ruku  nemocnou). 
Víckrát  bys  mne  na  oči  nespatřil 
(Kdá  II.  212). 

7.  osobu^  na  jejié  prosphh  nebo 
neprospich  nho  se  déje:  Šedfák  na 
všecky  dělá.  Co  sem  se  já  na  vás 
nadělala!  Všeci  aby  dělali  na  le 
nocha  1  Poctivé  mně  vychovala  a  přec 
na  mně  nic  nekradla  (Suš  578).  Oj 
masare,  masarečku,  nenakládej  na 
děvečku,  co  naložíš  na  děvečku,  kup 
si  za  to  jalůvečku  (Suš.  627).  Ptali 
na  pohořelé.  Vypil  tu  na  vás  dva 
litry  piva  (=  na  váš  účet).  Brát  tu 
kdosi  na  vás  hřebíky. 

8.  způsob:  Koňé  tahnú  na  celu 
silu.  Na  mocnu  moc  ten  lék  vypil 
(=  s  odporem).  Ide  mu  to  na  odpor 


213 


(=  protiví  se).  Mlýneček  na  prázno 
béží  (Suš.  536;  var.  po  práznu). 
Žije  na  peníze,  na  úroky.  Nebudu 
v  tom  (šatě)  chodit  na  opícu.  Chodí 
na  opícu  světa.  Nechoď  lidom  na 
hanbu.  Nebudu  chodit  na  smích 
(posměch).  Nebudu  chodit  na  blázna. 
Lidi  stonó  na  řad.  Ležát  na  smrť. 
Na  zhůru  ptakala  =  velmi  fVck.). 
Antoš  pil  na  ztosť  tým  věcéj  (Slav. 
ČL.  XII.  84).  Na  výbor  dobrý  chlap 
=  velmi  dobrý  (val.).  Žito  je  zralé 
na  krůčky  (až  se  stébla  ohýbají 
v  kličky)  Zajíc  na  kosť  chudý. 
Šindel  je  zhnilý  na  tabák.  To  je  na 
htavu  =  dosť.  Kúpíl  to  na  věřím- 
boha  =  vyvěřil  to.  Dělá  to  na  tož 
=  na  schvál,  na  vzdory  (val.).  Bě- 
želi na  předbížky  =  o  závod  (val.). 
Obifé  zraje  na  útěky  =  rychle 
(val.). 

9.  vztahy  mnohem  častěji  než  v  ja- 
zyce spisovném:  Syn  je  podobný 
na  matku,  céra  na  otca.  Žito  je  na 
slámu  malé,  ale  na  klas  hrubě 
dobré.  Mám  dobré  lidi  na  sebe. 
Kusek  malý,  ale  nejhorši  na  robotu 
=  nejtíže  se  obdělává.  Císařské 
(hrušky)  majú  chuť  na  pergamínky. 
Lakomý  na  goralku  =  chtivý  ko- 
řalky. Chybný  na  řeč,  na  oči.  To 
pofe  je  dareko  na  chuzu.  Na  svoju 
bidu  dal  dosť.  Na  Teta  on  néni 
staré,  afe  po  hubě.  Na  idlo  má  se 
u  Dohnalu  dobře,  afe  na  plat  ne 
(Mal.  XXIV.  140).  Na  poctivosť  su 
ti  rovná,  na  pechu,  na  statek  néni 
možná  (Suš.  212).  Na  prácu,  na 
krásu  to  sa  mu  vyrovnám  (Suš.  542). 
Je  tvrdý  na  zimu  (patiens  frigoris). 
To  je  hanba  na  sedláky  (fig.  49). 
Dosť  je  to  na  Hanačku  na  chu- 
dobnou, dyž  ona  má  štyry  krávy, 
jednu  dojnou  (Suš.  672).  Na  teplo 
só  žefezny  kamna  lepši  Teho  do- 
chtora  chválijó  na  zube,  na  iny  né. 
Na  krásu  já  to  sókno  nechválím, 
ale  na  pevnotu   (Mal.   XXIV.   140). 

10.  možnost  dije,  blízké  jeho  na- 
stoupení: Tá  chalupa  je  na  spad- 
nutí, kráva  je  na  otelení,  koně  byly 
na  zdechnutí,  žita  sú  na  vysypání 
(vymetání). 


1 1 .  Opakováním  téhoi  jména  s  před- 
ložkou na  stupňuje  se  jeho  pojem: 
Má  šate  na  šate.  Nevedělal  mněstc 
nic,  a  tož  béla  bida  na  bidu.  Majó 
dluhe  na  dluhe,  aTe  parádu  dělajó 
furt.  Fčef  je  to  křevy  na  křevy,  ale 
podloža  pod  to  dřevko,  bude  po 
křevym  (Mal.  XXIII.  229). 

12.  V laitiné  a  pohraniční  valaštinŽ 
(na  Horní  Bečvě)  jména  svatých 
s  předložkou  na  označení  času  (kdy?) 
zachovala  starý  akkusativ:  na  sv. 
Jozef,  na  sv.  Jan,  na  sv.  Sčepan,  na 
sv.  Ondřej. 

13.  vzvolání:  Ach  na  můj  hlůpý 
rozumí  (Suš.  194.) 

11.  na  s  lokálem  označuje  klidné 
tkvění  nebo  dění  na  prostoře  míst- 
ním nebo  časovém  : 

1.  místné:  Na  sini,  na  izbě  (upro 
střed).  Zlomil   hůlku    na  koleně  (ne 
»přes  koleno  1<).    Slunečko    bylo  na 
západě,  dyž  dojíždiali  (=  zapadalo). 
Na  poIu  =  venku  (laš.). 

2.  časově:  Na  večerku  =:  k  večeru 
(Zl.).  Na  ósméj  hodině  zme  večeřali 
(val.).  V  zimě  na  krátkém  dni  moc 
neudělá.  Včif  na  dlúhém  dni  tak 
málo  ste  udělali  I  t.  ).  v  tu  dobu, 
kdy  jest   den   krátký   nebo    dlouhý. 

3.  přeneseně:  Druhé  panny  sú  na 
vodě  =  váží  vodu  (Bart.  II.  17). 
Našel  ho  u  šenkýřky  na  víně  (Bart. 
II.  42).  Stavili  se  na  víně  (Suš.  141). 
Inda,  dyž  chytli  na  ovoci,  žebrali 
klobúk  =  někoho,  an  kradl  se 
stromu  (dok.  130).  Je  na  dochtoroch 
pořáď.  Byla  sem  enom  na  lékách 
=  nic  jiného  jsem  nepožívala.  Mynář 
nebude  z  toho  na  škodě,  my  osta- 
neme na  škodě.  On  je  u  ní  na 
mukách  =  mučeníkem.  Pane  Ježiši 
Kriste,  buď  mi  na  svatej  pomoci. 
A:  » Jednu  trávu  si  vymiňuju  z  lúky.< 
B:  >Udélajme  to  radši  na  penězoch.« 
=  vyrovnejire  se  penězi.  Su  na  ve- 
lekym  rozméšleňó,  mám-le  to  pole 
kópiť  (Mal.  XXIV.  141).  Jél  na 
koňoch,  na  voloch  =:  na  voze,  do 
něhož  byli  koně,  voli  zapraženi. 
Kdosi  tu  stojí  na  koňoch.  Dělá  nn 
voloch  (Podl). 


214 


III.  5  jmény  pozemků,  předložka 
na  se  pojí  zde  onde  s  akk.  na  otázku 
kde?:  Bele  sme  na  Krátký,  na  Dlóhy, 
na  Bříchovsky  (Krumlovsko). 

IV.  Předloška  na  se  opětuje:  Šak 
dojde  na  vás  na  všecky.  Na  téj 
lindě  na  zelenej  tré  ptáčkové  zpí- 
vajú  (Bart.  11.  124).  Nepovězte  na 
mne  na  samého  (Bart    III.  168). 

na  částice  na  Horňácích  uvozuje 
velmi  často  odpovéď:  Jak  je  ti?  Na 
Janek.  Kde's  bol?  Na  v  Brodě. 

ná  (=  no  a)  uvozuje  podiveni  vy- 
slovené otázkou  :  Ná  proč  ne- 
chcete? Ná  kde's  byta?  Ná  poradíš 
ty  mu? 

na-nate  !|  vezmi,  vezměte:  Na, 
Janíčku,  jez  I  Natě,  strýčku,  také 
kúsek ! 

nabachat,  nabotnati  (Lomnice  ^ 

nabaňčif  1.  koho  nač,  navésti: 
Nabančili  ho  ti  jeho  kamarádi 
(Vlk  86)  2.  komu,  natlouci  (Vlk  59). 

nabaňkati  koho  nač,  navésti:  Na- 
baňkali    ho,    aby    šé}    také   s  němá 

(Zl.). 

nabanovat  se,  nalitovati  se:  Ten 
se  toho  nabanovat  1 

nabafkat  koho  k  čemu,  namluviti, 
navésti:  Šak  sa  já  už  nedám  na- 
baťkat  (Slav.  ČL.  XII.  85)  v.  baťkat. 

nabazgraf,  namazati,  načmárati : 
Nabazgral  to,  až  haAba  (laš.). 

nabečkovaf,  odouti  se:  Krávy 
nabečkovaíy    (Vyhl.    VI.  XIX.  792). 

nabechňafi  nabubřeti,  napuchnouti 
až  do  rozpuku    (Btcha)    v.    bechna. 

nabékat:  >Maměnko,  dajte  mi 
mléka !«  >Až  ho  koza  nabékál<  = 
nabečí  (ND.  39). 

náběr,  -u,  m..  dojivo,  i  výrobky 
z  něho:  máslo,  tvaroh  (laš.,  val.). 

nábetky  v.  košile  ženská. 

nabíhat:  Nevím,  fesli  už  mu  aj 
nenabíhá  =  nenapěká,  není-li  v  úz- 
kých (Slov.  obr.  I.  215). 

nabfjaný:  V  stodoli  je  mlatevňa 
nabíjaná  =  upěchovaná  (dok.  113). 
To  ti  je  nabíjaná  šelma  =  veliký 
čtverák  (Kda  I.  283  a  na  Přer.) 

nabijanica,  -ce,  chalupa,  jejíž  zdi 
jsou  nabíjany  (utlučeny)  z  hlíny 
(Df.)  v.  tlučénka. 


nabfranýi  vrapovaný,  faldovaný : 
punčochy,  boty,  sukně. 

nabírat:  Obilí  nabírá  =  zrno 
v  něm  zasedá.  Biato  se  nabírá  na 
obuv. 

nabízaf   koho  =   pobízeti   (val ). 

nabfznúf,  příměti:  Nabízli  mě 
k  ternu  (laš). 

nabifžif  sa  =  přiblížiti  se:  K  tobě 
sa  nesmi  nido  ani  nablížiť  (Slav. 
ČL.  X.  302). 

nabllžif  Sí|  přiblížiti  si,  zkrátiti  si 
cestu:  Tým  chodníkem  si  hodně 
nablížíte  (val.). 

náboženství  1.  mše:  ranné  a  velké 
naboženstvi,  cele  naboženstvi  =  ranní 
a  hrubá  (laš).  2.  křesťanské  cvičení: 
V  tom  čase  nesmíš  jíť  do  kostela, 
ani  k  náboženství  nikam  (Kda  II. 
54). 

nabrat  1.  Noha  mu  nabraU  =  se- 
brala se,  otekla  (val).  Ditěti  hlava 
od  velkého  pláče  nabrala  (Kda  II. 
264).  2.  Nabral  nohy  =  vzal  nohy 
na  ramena  (Roštín).  Nabral  chytrosti 
a  uték  s  penězi  do  Ameriky  (Jicko). 

nabraf  sa:  Nabrat  sa  íť  do  fesa 
=  sebral  se  a  šel  (val).  Kde's  ty 
se  tu  nabral?  =  vzal    Kda  1.  157). 

Nabřežiny,  pl.  í,  trať  (Koryčany). 

nabrněf:  Udeřlí  ho.  že  mu  na- 
brnéla  bufa  =  naskočila,  laš.  (Kt. 
Dod.  I.l 

nabrnít  sa,  nastrojiti  se  (V^ck.). 

nabrzgtý  n.  navrzgtý  1.  zvláštní 
příchuť  mléka,  jež  není  již  sladké, 
ani  ještě  kyselé,  2.  o  člověku  mrzu- 
tém (val.)  =  navrazglý  (v.  t.). 

nabyt:  1.  Přišel  do  pěkného  údolí 
a  tam  nabyl  třech  bratrů  =:  zastal, 
natrefil  (nebyli  to  bratři  jeho)  Kda 
I.  195.  2.  Hdě  si  krasy  nabyla  ? 
=1  získala  (Suš.  421).  3.  Což  tu  na- 
budu 1  =  co  mi  plátno  tu  býti  (val. ; 
srovn.  což  tu  nasedíme,  nastojíme  a  p.). 

nabyt  se  1.  Ještě  jsem  se  málo 
na  světě  nabyl  (Kda  II.  202).  Už  sa 
nabylo  zima  =  už  je  dfouho  zima, 
už  by  mohlo  býti  teplo  (val).  2.  Ma- 
jetek sa  tratí  jak  snah  a  nabývá  sa 
jako  Tad  =  získává  (Dob).  Inéj  sa 
nabývaj  =  hleď  si  získati  jinou 
milou  (Čerň.  22). 


215 


nabzdiškota,  -y,  m.,  kdo  se  ve 
škole  ničemu  nenaučil,  leda  plnou 
nabzděl  (laš.). 

náceki  žaludek  (žert) :  No  už  snáď 
máš  nácka  plného?  (Zl.) 

naoimbat  1.  komu,  nabiti  (Ko- 
nice). 2.  Vem  hde  vem,  nacembé 
=:  vyklop,  zaplať  (fig.  13). 

nacíón,  -u,  daremný  lid. 

nacúhat  sa  čeho,  naprati  se,  na- 
jísti se  (Zl.). 

nacuchtovaf  někomu,  nabouchati 
(Vek.). 

nacvekovat  něco,  naplniti  něčím 
drobným:  Nac  veko  vál  si  plné  kapce 
ořechů,  jablek  a  p.  2.  n.  se,  najísti 
se  do  rozpuku:  Už  se's  nacvekoválř 
Ten  je  nacvekovaný!  (Zl.) 

načačuřený,  napilý  (laš.). 

načagamařiif,  vyiintiti:  Tá  je  na- 
čagamřená!  (Vek.) 

načandrafi  našplíchati  (laš.). 

náčelnfki  zub  v  předu  koňské  pod- 
kovy; zadní  dva  zuby  šlovou  ozuby. 

načín,  potřebí:  Nebyto  ti  toho 
náčin  (Df ).  Budu  tvoja,  ale  ne  včiF, 
až  ně  bude  muža  náčin  (Bart.  III. 
218). 

náčiPi  -u,  každá  nádoba,  každý 
nástroj :  sud,  hrnec,  mísa,  kladivo 
a  p. 

náčenf  n.  náčiní  1.  po  jídle  se 
umývá  náčení  t.  j.  všecko,  z  čeho, 
na  čem  a  čím  se  jedlo,  2.  polní  ná- 
řadí kromě  vozu,  tedy:  pluh,  brány, 
kolečka  a  p. :  Němá  voza,  němá  na- 
číná a  kupil  se  koňa  (laš.)  =:  řád 
polní. 

náčineki  skrojek  chleba:  Kdo 
chce  zimnice  zbýti,  ať  sní  náčinky 
z  devíti  bochníkí^  chleba  (záp.  Mor.). 

náčíno  =  náčin  (laš.,  horň.):  ná- 
čino  na  želé  =  bečka. 

načiži  sesilněné  nač:  Načiž  by 
to  byíoř  (val.) 

načriec,  načriem,  načerpati  vody 
(horň.). 

načúvaf,  naslouchati  (Vek). 

nad  předložka  I.  s  akk,  pojí  se 
na  Hanina  otázku  kdeř  Nad  Pavlo- 
vice boží  muka.  Nad  Opatovice  je 
hradisko.  Pole  nad  lóke,  nad  skalke, 
nad  doly.  Cesta  nad  Chalópky.  Nad 


Kvítkovský  lučky  byl  rybník.  Nad 
Slavíkovice  holuběnka  líce  (Suš.  279). 

II.  s  instrumentálem  bývá  často 
místo  jiných  předložek,  udávajíc  pří- 
činu: Proč  se  sužujete  nad  takovém 
chfebem?  Pořáď  se  stará  nad  dětima, 
co  jim  dá.  Moc  se  nad  tó  vašó 
řečó  dopáfel.  Nevim,  nad  čém  si  on 
mesli,  že  je  jak  páv?  Co  se  nad  tém 
kupováním  rozméšliš?  Má  nad  ňém 
strach,  že  umře.  Já  su  nad  tém  spoko- 
jené, dež  mně  dáte  50  krécaru  na 
deň.  Je  tuze  pešné  nad  tém,  že  bel 
pochválené  (Mal.  XXIV.  142). 

naďabaf  sa,  1.  nahoditi  se :  Nad^bali 
sa  na  blízko  (Vlk  101).  Afe  šak  to 
sa  naďabalo  málo  kdy  (Slav.  ČL. 
X.  135)  =  přihodilo.  2.  =::  zlehka  se 
nadotýkati  něčeho:  Ten  se  teho  na- 
ďabál!  (Btcha). 

nadájati  napájeti:  Nadájál  celu 
hospodu,  kdo  enom   chťél   pit  (ZL). 

nadání,  podezření:  Tož  ty  máš 
nadání  na  mneř  (vých.  Mor.) 

nadarebnéj  comp.  adverbia  na- 
darmo: Nadarmo,  synečku,  nadarmo 
k  nám  chodíš,  ešče  nadarebnéj  ka- 
marády vodíš  (Bart.  II.  460). 

nadaf:  Tych  nenadáte  =  těm 
nikdy  dosti  nedáte  (laš.). 

nadat  se,  domysliti  se:  Pavel  se 
nadál,  že  přítel  jeho  zašel  do  hory 
a  že  se  mu  tam  přihodilo  neštěstí 
(Kda  I.  289). 

nadávat  v  nářečí  laš.,  val.  a  slov. 
pom.  pojí  se  s  předložkou  do  a  gen. 
mn.  nadávky:  Nadávala  jí  do  čaro- 
denic.  Nadával  mi  do  potvor.  Vy- 
nadal mi  do  kmínů.  Vynadal  mu  do 
divných  a  inačích  mén.  Co  ty  mi  do 
hlúpých  nadáváš?  Nadala  mu  do 
dožvíjakých  (Vlk  4).  Nadala  ně  moja 
žena  do  nemrav  (Bart.  III.  771). 

nadávat  se  iter.  slov.  nadat:  Ne- 
nadálá sem  se,  jak  se  nenadávám, 
že  by  se  mně  vrátil  starodávný 
gafán  (Suš.  657). 

nádba,  naděje:  Mám  to  v  nádbě 
=   doufám,  že  se  mi  toho  dostane. 

Nadborová,  trať  (Osvětimany). 

nadbyt,  nadbývat.  Někdy  toho 
trochu  nadbude,  někdy  chybí.  Groš 
nadbývá  =  o  groš  je   více,   než  se 


216 


počítalo.     Toho    kabáta    ti    nebude 
nadbývaf  =:  bude   ti    v    ném    zima 

(val.). 

NadčečenĎa,  coU.  pl.  m.,  trať 
(Syrovín). 

Naddíří,  pole  nad  >  dírou  <  (Vi- 
zovsko). 

naddvfhaf,  nadzdvihovati:  Nad- 
dvíhát  mašíka  za  ocas  (Slav.  ČL. 
XIII.  417). 

nadejít  ==  najíti,  natrefiti:  Nadešel 
tam  panskú  dívku  (Suš.  3).  Šlo. 
nadešlo  žlíbek  (Suš.  161).  Nadejit  si 
=  zkrátiti  si  cestu :  Tém  chodníkem 
zme  si  hodně  nadešli.  Nadešli  zme 
si  na  Moščenicu  =  jdouce  Moštěnicí 
zkrátili  jsme  si  cestu.  (Btcha). 

nadělaný  1.  prací  unavený,  2.  tělný : 
To  je  hodnej  pacholek  nadělanej 
(Kobylí). 

nadétat  si,  nabrati  si:  Naděté  si 
polívke,  zelí  atd.  (han.). 

nádenlcká  t.  práce:  Chodi  na  ná- 
denickó  (Mal.  XIII.  222). 

nadeptaf,  našlapati,  natlačiti:  Dy 
požčaš  (=  vypůjčíš),  vracaj  nadep- 
tane  (laš.). 

nadéfi  nadívat  1.  Dyž  po  chvílách 
mrholito,  ogaři  naděli  si  na  hlavy 
měchy  (Slav.  XI.  434).  2.  obtočiti 
kužel  pfeslice  Inem  n.  konopěmi. 
3.  nadívať  vdotky  tvarohem  a  p.  =: 
naplniti  tvarohem.  Ty  vdótky  só  na- 
dívaný tvarohem.  (Btcha). 

Nádevsí,  na  Nádevsú,  pole  nade 
vsí  (Vizovsko). 

Nadhájča,  pl.  n.  (Nadhájčí),  pole 
nad  hájkem  (Blatnice). 

nadhazovat,  nadhodit  1.  nadhodit 
vůz  =  chytiti  vůz  za  nápravu  a  při- 
šinouti na  pravé  místo.  2.  něco  ně- 
komu za  řeči  z  daleka  připomínati, 
dávati  na  srozuměnou:  Nadhazovala 
mu,  že  by  moh  tú  krávu  kúpiť  (val.). 
Přiďaci  dóm,  nadhazovala  matka  syn- 
kovi: Ty  tuším  hodně  tančíš?  =1 
zmiňovala  se,  chtějíc,  aby  se  vyslovil 
o  tom  (Slav.  ČL.  X.  296)  Neraz  to 
Vlkovi  nadhazovala,  že  je  to  jakési 
tak  spoJu  byt  (Vlk  104).  Je  ně 
dlužen  třicet  rýnských  a  nadhazovat 
sem  mu,  že  nemám  peněz,  zdaž  by 
sa    dovťúpíl    (Slav.    ČL.    XIII.  374). 


nadhodit  sa  =  nahoditi  se  (srovn. 
nadejít):  Nachoď  sa  k  nám,  nachoď, 
ty  kyselá  pláňko,  až  sa  mně  nad- 
hodí to  slaďúnké  jabko   (Suš.  214). 

NádhrušĎÍ,  na  NádhruSčú,  pole 
nad  hruškou  (Vizovsko). 

nadchatúpĎena,  druh  hrušek. 

nadchodif,  blížiti  se,  nastávati: 
Nadchodí  večer  (val.).  Nadchodita 
zima  (Slav.  ČL.  XI.  325). 

nádíní,  buchta  na  pekáči  pečená, 
v  ní  hodně  vajec  a  másla.  Pečivo 
slavnostní;  na  Jicku  »sa  posílá  edem 
do  polohu.  € 

nadívajna,  nádivka,  čím  se  moučná 
jídla  nadívají:  povidlí,  tvaroh,  mák 
(záp.  Mor.). 

nadívaníj  buchta  z  krupice  (han.). 

nádivka,  pečivo  velikonoční  (han.) 
=  hlavička  (v.  t.). 

Nadjamí,  pole  nad  jamou  (Vi- 
zovsko). 

nadubif,  natlouci :  Ešče  by  ti  tam 
mohli  chrapúni  nadubiť  (Slav.  ČL. 
XI.  273). 

nadujhuba,  nadutec. 

nadlábnout,  maní  někoho  při 
něčem  přistihnouti  (Kunštát). 

nadfahčovac :  Cigánovi  pravili, 
aby  na  teho  koňa  nesedal,  že  ho 
neunese.  »Šak  sa  já  budzem  nad- 
rahčovac,«  odvětil  (Dob.). 

nadtátek  (látať):  Je  to  větší  o  ten 
nadlatek  (laš.). 

Nadtazí,  pole  nad  Lazem  (Vi- 
zovsko). 

Nadtuží,  pole  nad  Luhy  (Vi- 
zovsko). 

NádméStí,  pole  nad  městem  (Vi- 
zovsko). 

nádmétek  v.  vazba,  pí.  nádmětky, 
prodloužená  střecha  nad  »nás^ama«, 
aby  na  náspách  nezmokl  (dok.  118). 

Nadmostí,  pole  nad  mostem  (Vi- 
zovsko) 

nadmouchlý  (ó-),  nadutý:  kráva, 
koza  (Jevíčko). 

nadnášet  vůz  =  nadhazovat  v.  t. 
(han.). 

nádobný,  hezký,  švarný:  Nadešel 
ju  Janek,  nadobny  šuhajek.  Co  tu 
děláš  Anko.  nadobna  gafanko  (Suš 
101,  laš.;  též  pol.  a  hluž.). 


217 


nadobře,  docela:  Pokazí)  to  na- 
dobře  (vých.  Mor.).  To  je  nadobře 
inak  (laš.). 

nádoby,  -ů,  pl.  m  ,  přirození  (val.). 

nádovnfk,  tučný  muž,  rozchod- 
níček  (han.). 

nadpaditý,  chytrý:  Včif  sú  lidé 
moc  nadpadití  (vých.  Mor.). 

.  nadptákati  plakati  nad  někým, 
oplakávati  někoho:  NadpJákali  nad 
ním  (nad  nebožtíkem)  val. 

nádplatka,  přidaná  horní  deska 
k  deskovému  vozu,  má  li  pojmouti 
větší  náklad,  zejm.  řepy,  řízků  a  p. 
(han.). 

nadptátifi  nadstaviti,  nadšiti,  nad- 
vázati:   trám,    rukáv,    motouz    (val., 

laš.). 

nádrabelí,  nábytek  (han.). 

nádrabfi  nábytek,  náčiní:  Nám 
dali  rodiče  něco  z  izby  a  teho  ná- 
drabí  na  muku  a  obilí  (dok.  80). 

nadrapovaf  sa,  naparovati  se,  na- 
máhati se,  na  př.  při  kašli  (val.). 

nadrasťif  do  něčeho,  nadrtiti  smetí, 
naprášiti  (laš.). 

nadřdaf  nosu,  pohazovati  na  zá- 
dech, aby  se  lépe  nesla  fval).  Tak 
s  tým  chasníkem  nadřdala  pěstujaci 
ho  =  nadhazovala.  A  Hanču  tam 
ti  chlapi  aj  nadřdali  =  smýkali  bez- 
ohledně (Slav.  ČL.  XII.  85).  Býí 
ožhratý,  tak  ním  nadřdaJo  (Vah). 
Křúpatka  byta  v  súkennej  kacabajce 
s  rukávama  na  ramenoch  nadřda- 
nýma  =z  nabíraným*,  vydutými  (Slav. 
CL.  XI.  273). 

nadrhtý  pass.  i=  nadrhnutý :  Nese 
nadrhly  peři  (Mal.  XXIV.  337). 

nadrchaný,  načepýřený:  pták,  sle- 
pice, nesvůj,  jak  bývá  člověk  před 
nemocí:    Je  jakýsi  nadrchaný  (val.). 

nadrndéný,  aufgedonnert,  aufge- 
putzt  (záp.  Mor). 

nádrostek:  Za  stará  výlohy  při 
posezení  kapitolnickém  platily  se 
z  nádrostku  ze  sýpky  =  z  toho,  co 
»nadrostlo«,  zbylo,  nadméřilo  se 
(Vyhl.  II.  97). 

nadstavit  s  gen.:  Musíš  nadstavit 
hřbeta  (Suš.  706). 

nadšený:  maso  =  už  zavání 
(Jicko). 


naďúgaf,  nahlédati(val.,Kt.Dod.  I.) 

nadúřený,  nadurděný  (val.). 

nadut:  A  šak  já  sa  smiluju,  až  si 
gajdy  naduju  (Suš.  613).  Chodí  na- 
dutý jak  sotor  =  nazlobený  (Zl.). 
Starý  samojedník  nadouvalse  hněvem 
ukrutným  (Kda  I.  100). 

naduznit,  natlouci  do  zad:  Nadu- 
znili  jí  a  ditěti  taky  (dok.  98). 

na  dvakrát  =  valně,  dobře:  Néni 
mi  dnes  zrovna  na  dvakrát    (Btcha). 

nad  víc :  To  je  nad  víc  =  nadbývá 

(Zl). 

nádvornfki  kdo  chodí  na  všecko 
do  cizího,  parasit:  Má  moc  nádvor- 
níků,  přijde  na  nic  (Srbce). 

nadvřhat,  nadvrhovati,  narážeti  na 
něco  za  řeči  (val.). 

Nadvřščfj  pole  nad  vrškem  (Vi 
zovsko). 

nadvýšek,  peníze,  jež  nadbývajf 
(Zl.). 

nadvýšit  se:  Nadvýší-Ii  se  ve  sko 
řápce    voda,    bude    mokrý    rok  = 
přeteče-li  (Mor.  lid  20). 

nadžebřf  n.  názebři^  řemfnek 
spojující  zvršinu  (v.  t.)  s  chomoutem 
(v.  stroj  na  koně  II.  8). 

nadžgafi  nacpati:  Nadžgá}  pTné 
měch.  Nadžgař  se  něčeho,  velmi  se 
najísti,    přecpati    se   něčím    (Btcha). 

nafrčený:  Ty  si  nafrčená  jak  starý 
Brno  =  do  široka  nastrojená  (Přerov). 

ňagnúf,  ňagat  1.  uhoditi:  Tak  ním 
ňagto  naznak.  Přijel  dómu  cely  oňá 
ganý  (na  voze  se  všecek  otřásl). 

nagurášif :  Naguráši}  si  Mobúk  = 
pošinul  si  klobouk  na  ucho,  na  guráš 
(Vlk  34). 

nahajkai  býkovec  (laš.;  asi  z  rus.). 

naháf  -a  =  naháč  1.  nahý  člověk. 
2.  colchicum. 

naháfek  -Ika  =  nahá!  2.  (Btcha). 

nahafkaf  do  knihy,  načmárati  (laš.) 

nahampíasovaf  sa,  nalopotiti  se: 
Ja  nediv  sa  mu,  že  toléj  zí,  veď  sa 
nahampfasuje  (Vlk  16). 

nahamžit  čeho,  nalakotiti    (Maš.). 

nahaňač  n.  nahanák  u  pluhu 
v.  pluh  7. 

naháňat,  nahnat  1.  nutiti:  Co  sen) 
udětaJa,  že  sem  svu  cerku  na  ten 
snub  nahnata  (laš.).   Pořáď  mne  na 


218 


háňá,  abych  to  kúpít  (val.).  2.  Na- 
hiňalo   mu  =  byl   v  úzkých    (val.). 

naháňka  1.  u  pluhu  v.  pluh  7. 
2.  Měli  naháňku  =  pilno  (záp.  Mor.). 

naházaf :  Lešti  nenahážeš,  tož  ne- 
navážeš =:  jak  naseješ,  tak  budeš 
žíti  (Vek). 

nahtadif  sa,  vyíintiti  se  (val.). 

náhfati  náhliti:  Stůj  formane,  ne- 
nahraj  (Suš.  105). 

náhtavek  u  pluhu  =  násadek  v.  t. 

nahre  (na  hfe):  Jak  pak  to  mé- 
níja?  —  ja,  náhle,  příbor.  Užívá  se 
při  rychlém  vzpomenutí  jako  germ. 
•  rychtyk*  v  češtiné  (Slav.  ČL.  XII. 
228). 

nahfedaf :  A  ono  sa  toho  nahfedá 
po  krapce,  —  když  se  i  po  málu 
utrácí,  časem  vzroste  z  toho  velká 
suma  (Slav.  ČL.  XII.  84). 

nahfédnút  1.  Lóní  zima  nahfédta 
ai  do  skfepů  (val ).  2.  navštíviti  (in- 
visere):  Pote  moju  starú  nahlédnut 
(Podl.). 

náhlina,  náhlý  člověk:  Daj  se  s  nim 
pokuj,  to  je  nahlina  (laš.). 

náhlit  1.  naléhati:  Náhlil  sem  na 
ňé,  hábe  mně  to  jenom  hoďál  (Je- 
víčko). 2.  Moc  náhlí  na  sebe  = 
precipituje  v  řeči.  Kněz  na  sebe 
náhlil  =  mluvil  příliš  rychle.  Náhlí 
na  sebe  s  řečú  (Zl.). 

náhliveCi  -vca,  náhlý,  prchhvý 
člověk. 

nahtobíf  sa,  naprati  se:  Nahtobíl 
sa  šišek  (val). 

Náhlov,  les  (Kelč). 

náhlý  1.  kopec  =  příkrý,  2.  člověk 
=:  popudlivý,  3  žádostivý:  Už  byí 
náhlý  spánku  (Hranice). 

nahňácat  1.  nakydati:  Ten  toho 
nahňácál  =  namluvil.  2.  n.  sa,  na- 
prati se :  Nahňácat  sa  zemňákA  (val.). 

nahňápati  -pu,  1.  něčeho  =  na- 
kydati,   2.  někomu  =  nabiti    (val.). 

nahňápat  sa  čeho,  nacpati  se 
jídlem :  Nahňápál  sa,  co  doAho  vfézlo 
(Slav.  ČL.  XIII.  209). 

nahnětený  L  napraný,  plný:  Měl 
bruch  nahnětený,  2  mrzutý  (vých. 
Mor.). 

nahnévaf  se :  Potom  se  už  naňho 
nahněvali  (Kda  II.  199). 


nahnitka,  nahnilá  hruška,  švestka 
(Kt.  Dod.  I.) 

nahodit:  A  jestliže  by  jej  pán 
B&h  hodnou  rybou  nahodil,  s  tou 
pána  svého  dědičného  naděliti  má 
=  náhodou  obdařil,  chytiti  dopřál 
(arch.  I.  IX.). 

nehořet :  Popel,  který  na  Boží  na- 
rození nahoří  v  peci,  dobře  skovaj 
(Mor.  lid  156). 

nahotovafi  nachystati :  Třeba 
chfeba,  syrá  nahotovač  (Suš.  594). 
Nahotuj  mi  šabličku  (Suš.  107). 

nahradil  dvůr  hradní:  Jednoho  dne 
stál  v  okně  a  díval  se  na  náhradí 
(Kda  I.  38). 

nahrčaf  sa:  Hosťů  sa  nahrčala 
pyfná  síň,  nascházelo  hlučně  (Vlk  60). 

nahřebaf,  nahrabati:  hliny  na  hro- 
madu (laš    Kt  Dod.  I.). 

náhrt,    nárt    u   boty    (záp.  Mor.). 

náhrtek,  nářitek,  uzel  trávy  (záp. 
Mor.). 

náhubek  v.  stroj  na  koně  III.  15. 

nahúškafi  navésti  (val.). 

nahý  jak  lipa,  euf.  býl  jak  se  na 
svět  narodil,    jak  ho    Pámbů  stvořil. 

naohuchnúf,  nadchnouti:  On  je 
od  něho  nachuchnutý  =  inspirovaný 
(val.). 

náchytý,  nachýlený:  Skfenka  na- 
chy fe  stojí,  převrati  se  (laš.  Kt. 
Dod.  I.). 

nachynúf  co  komu,  hoditi  (laš. 
Kt.  Dod.  I.). 

nachytat:  Nachytala  sem  si  dé- 
ščůvky  (do  nádob)  Zl. 

najavif  L  nastražiti:  na  tchořa. 
2.  nahnati  strachu:  Afe  mu  najavilol 
Chťél  sa  pochlapit,  aby  obrajtom 
najavíl  (Vlk  98). 

najdeki  -dka,  nalezenec  (laš.). 

najdéný,  najitý  (val.,  laš.  i  rusky). 

najdobný  =  nádobný  v.  t:  Naj- 
dobna  Kačenko  (Suš.  328). 

najdovafi  nalézati  (laš.):  Svěj  ma- 
měnky  něnajdoval  (Suš,  779). 

najedenfčko:  »To  bylo  najede- 
níčkol«  pochvaluje  si,  kdo  se  po 
chuti  najedl  (Žďár). 

najedený  (jed),  nahněvaný:  Má 
hubu  cosik  najedenu,  edem  sa  vadiť. 


219 


Přišla  cetá  najedená;  vědě}  sem,  že 
cosik  bude  (Vah.). 

najednúc,  najednou,  nenadále. 

nájemka,  najímání  na  práci:  Ná- 
jemky  mfta  hubíja  (Dob.).  Chodí  po 
nájemkách  =  dá  se  najímati  (Slav. 
ČL.  XI.  483). 

náJezSi  -ze,  najedení:  Néni  toho 
na  nájezu  (val.).  Enom  do  teho,  dyť 
to  néni  pro  nájezu  (val.).  Tam  ňa 
krmili  samýma  pofévkama;  což  je 
to  za  nájezu  ?  =  jak  se  toho  najísti  ? 
(Slav.  ČL.  X.  138.) 

najezenýi  najedly:  Je  naježený, 
že  by  mu  mohl  na  pupku  kosu  okut 

(Zl.). 

nájizbjéi  -bjá  1.  prostřed  jizby: 
Postavili  stň}  na  nájizbjú.  2.  hůra, 
půda  nad  stropem  (horň.). 

nájfepšf:  Komu  je  nájfepší  jak 
naSéj  nevěstě  =  lépe  než  (Suš.  669). 

nájfútéj:  Néni  mňa  nájfútěj  jako 
maménko  vás  =  více  líto  (Suš.  475). 

nájmai  nájem,  pacht:  Dat  grunt 
do  nájmy.  Pofe  byfo  v  najmě  (laš.). 

najpremi  nejprv  (laš). 

najsarka,  druh  hrušek. 

nájzady,  nejvíce  v  zadu:  Ostá} 
nájzady.  Ten  ide  nájzady  (val.). 

nakandrasif  sa,  těžce  se  napraco- 
vati,  nadříti:  Nakandrasita  sem  sa 
dosř  na  světě  (Slav.  ČL.  XI.  322). 

nakaňúřený,  nazlobený,  vzteklý 
jako  kaňúr  (kanec)  val. 

nakázaf  sa,  ukázati  se:  Nanakazuj 
sa  ně  věckráť  na  oči  (val). 

nakladačka,  která  při  vázání  obilí 
nakládá  hrsti  na  povříslo  (dok.  157). 

naktádaf  1.  čím  na  co:  Něch  sa 
sudí,  kedz  má  čím  naktádac  na  sudy 
(Dob.).  2.  přemlouvati:  Něnakíadaj 
na  děvečku  (Vyhl.  VI.  XVIII.  328). 

nakrávačkai  malá  kyjanka  (palice), 
kterou  se  šindely  z  klátu  štípají  (val.). 

nákrud,  sklizeň  žňová  (val). 

nakfudif  1.  pod  světem  naň  nakfu- 
dit,  nakydal  han  (Vah.).  2.  nastěho- 
vati :  Včír  je  tam  nakfudzený  rechtor 
(val.). 

nakoténýi  napitý  (Df). 

nakousnout:  Nakósne  řeč  a  ne- 
dokósne  (Maš.). 

nákova,   kovadlina   (srb.  nakovo). 


nakřápati  -pu,  1.  nalámati:  Na- 
křá^a  si  haluzí  poď  (=  šel)  dom 
(val.).  2.  komu  =  nabiti  (val).  . 

nakřapený,  prasklý  a  proto  křa- 
pící:  Gazděny  ťukaiy  na  babůvky 
hánkama,  néjsú-li  nakřapené  (Slav. 
ČL.  XIII    417). 

nakřesati  nabiti:  Já  ti  nakřešul 

nakřtit:  Kmotři  nemohli  si  zpomět, 
jak  dítěti  nakřtili  =  jaké  jméno  mu 
na  křtu  dali  (dok.  13). 

nakufi  navésti,  navnaditi :  Člověka 
takového  si  nakujú,  a  ten  je  potom 
horší  než  oni  (val.). 

nakvákat  1.  Tá  toho  za  deň  na- 
kvače  I  =  naštěbetá  (jako  kavka). 
2.  Nakvákat  bych  naň!  =  ohřál  bych 
ho,  viděl  bych  ho  (vých.  Mor.). 

nakýřený,  podnapilý  (Brň.). 

naračbifi  nalíknouti  (val.). 

natakomit,  lakomstvím  nashromá- 
žditi :  Ten  natakomit  peněz ! 

náfe  (no  ale):  Náfe  poďce  (slov.). 
'     náfedek  =  náledí  (laš.). 

nafakao  sa,  polekati  se:  Nafakat 
sa  psa  (Dob.) 

náfepek  1.  náspa,  záspí  (horň.). 
2.  =  nálepa,  přízednf  sedadlo  u  kamen, 
pícka. 

nalít  se :  Ta  nižena  se  hněď  na- 
leje  vodo  (Mal.  XXIV.  263). 

nafétat  sa :  Létali,  fétali  dvá  sokoli 
malí;  až  sa  nafétali,  zas  dom  dofe- 
těli  (Suš.   155). 

nálevka,  oteklina  pod  kolenem 
koňským  (arch.  III.   189j. 

nafézat  na  koho,  obtěžovati:  Co 
na  něho  nafézáš?  Pořáď  na  nás  na- 
fézá,  abychme  mu  požčali  peněz. 

nalfčenýi  přichystaný:  Byta  sem 
nalíčená  na  puť  (Zl.). 

nalivajai  nimra  (han). 

natožit  L  =  nakfást:  oheň,  'udě- 
lati* oheň,  zatopiti  (též  polsky,  srb- 
sky). 2.  sekyru,  motyku,  nový  kus 
železa  k  jejímu  ostří  přiletovati,  když 
je  sedrané:  Máme  už  tupý  rýf,  musím 
ho  dať  natožiť  (Slav.  ČL.  X.  33). 

natúpif  =  natúpať,  nabiti:  Natú- 
pili  mu,  co  do  něho  nafezto  (val). 

natuskaó,  nabiti:  Rusi  by  mu  na- 
luskali  (Lor.). 


220 


náfušnicai  nališník,  plech  na  Ušni 
dole  přibitý,  aby  bláto  nepadalo  na 
osu. 

namamonénýy  opilý  (Hranice). 

na  mále:  Už  je  toho  masopustu 
na  mále  (Suš.  690).  Už  je  vás,  Mo- 
kerščí,  už  je  vás  na  mále  (Suš.  574). 

namanit  se:  Namaníl  se  k  ternu  =: 
maní  naskytl.  Jak  se  mo  to  namaní, 
tak  to  poví  =:  maní  na  mysl  přijde 

(Maš.). 

namoženýi  od  práce  strhaný,  kdo 
má  v  sobe  ublíženo;    v.  nanioct  se. 

ňamčet,  mňoukati:  Kočky  ňamčely 
(Kda  II.  246).  Též  na  Přer.  (Btcha). 

námefčlvý,  prospěšný:  Jednako  by 
mu  to  neboto  námefčivé,  ke  by  tú 
chatupu  předat  (Dob.). 

námefný:  n.  obilí,  z  něhož  se  ná- 
mele mnoho  mouky. 

náméstnfki  panský  dráb  (laš.). 

namet  se  1  Tam  sme  se  naměli 
hladu,  bídy,  zimy,  dobře  zfe  atd. 
Ach  Bože,  co  sem  sa  naměla  strachu  L 
(Slov.  obr.  II.  26.)  Zře  sem  sa  na- 
metá dosť  na  světě  (Slav.  ČL.  XI. 
322).  2.  =  namněť  se,  domnívati  se; 
namii  (námět),  namivot  še  (namíval) 
Frýdecko. 

nametat  1.  Začat  nim  nametat  = 
zatáčeti,  chtěje  ho  povaliti  (ZL).  2.  Na- 
metá mu  =  dostává  strach.  Temu  na- 
mětato  =  naháněto,  napěkato,  šupěto. 
Nametto  mu  do  hábůch  (Vah.). 

namfnat  se,  namáhati  se  (Kunštát). 

namívka,  domnění,  podezření  (laš.). 

na  mnoze  =  mnoho:  My  Březovcí 
chlapci,  není  nás  na  mnoze  (Suš.  475). 

namoct  se :  namohl  se  =  1  napjal 
síly  (Novoměstsko),  2.  vysílil  se. 

námora,  -fe,  člověk  neuhovlivý,  po- 
pudlivý,  vzdorovitý,  launisch  (Rožnov). 

námcFnýi  dotěrný,  všetečný:  Ne- 
buď tak  námolná  (Val.  Klob.). 

namosit:  >Tatičku,  mosíte  mi  kupit 
nový  kiobúkU  »A  kdož  mne  na- 
mosí?«  (Jen  v  takových  větách  od- 
porovacích.)  Zl. 

námožnfčeki  anagallis  (bot). 

namřft  sa:  Dosť  sa  synek  htadu 
namře  (Suš.  502).  Už  sme  sa  tu  na- 
mřeli  zimy! 

námrza,  mrzutá  věc  (laš.). 


namřzaf,  dopalovati,  obtěžovati : 
Už  ňa  s  tým  nenamřzajte  (Slav.  ČL 
XI.  178).  Chodi  rudi  namrzať  (laš). 

namrznút:  Namrzto  ňa  to  =  omr- 
zelo mě  to  (val.). 

namrzuténý,  mrzutý,  nazlobený: 
Tatik  být  hamrzutěný  (Vlk  3). 

namudušaf  se,  říkati  *na  mu 
dušu«  :  Afebo  sem  se  darebně  namu- 
dusat  (laš.) 

namýkat,  smýkati :  A  dyž  mě  oblíká, 
všude  mnó  namýká  (Suš.  161). 

namyslif  si,  umíniti  si:  Jak  si  něco 
namesli.  on  né  daf  si  řicť  (Mal. 
XXIV.  272). 

nána,  chůva  (v  dětské  řeči)  ND.  23. 

nanášaf  sa,  podobnu  býti:  Vy 
byste  sa  nanášali  na  našeho  veleb- 
ného pána  (Podl.). 

nanatřásaf  se,   do  sytá  natanco 
váti:  Už  se  nanatřásata !  (laš) 

nandoutek  (-ó),  posthumus  (han.). 

nanejskoršf,  nejdéle :  Staříček  sa 
nanejskorší  modfá  (Hodslavice). 

nanes  =  nános,  co  voda  nanese 
(Vah.). 

náočnfk  v.  stroj  na  koně  III.  16. 

naopravdu  =  opravdu, do  opravdy. 

naorávat  v.  orat. 

naosfvat,  navybírati :  Málo  by  jich 
naosíval  těch  pořádných  (dok.  166). 

na  ozaj,  na  ozajst,  opravdu  (v. 
ozaj). 

na|Sačif,  napnouti :  Tak  sem  sa  téj 
svačinky  nasvačita,  až  na  mně  kor- 
dútečka  napačita  (val.,  Kt.  Dod.  I.) 

napádaf  sa  na  někoho,  podobati 
se  někomu  (Dob.). 

nápaditý,  kdo  má  dobré  nápady, 
vtipný  (Vek.). 

napajadta,  -det,  n.  pl ,  místo  (brod) 
na  tekuté  vodě,  kde  se  dobytek  na- 
pájí: Kde  sú  napajadta,  kde's  ty 
húsky  napájata?  (Bart  III.  210.) 

napajedéný,  dopálený  (val). 

napařif :  Napařito  jím  to,  nahnalo 
strachu  (Vek.). 

naparovat  se  1.  namáhati  se:  Nač 
se  s  tým  naparuješ  ?  2.  z  plna  hrdla 
křičeti.  3.  nadýmati  se,  vychloubati 
se:  Enom  sa  tak  nenaparuj  1 

napásat:  krávy,  pásti  je  na  úvratích 
a  vi^bec  na  místech  travnatých,  aby 


221 


se  brzy  napásly.  Nadešla  tam  Janíčka, 
on  tam  napásat  koníčka  (Suš.  137). 

nápasf,  -i,  nástraha  (val.)- 

na|Saf:  ATe  mu  najato  =  dostal 
strach  (val.). 

napatnástěnýi  silně  opilý  (val.). 

napatřit  se  čeho :  Napatří  se  líčka 
červeného  (Suš.  206  . 

napažit  1.  řezník  napažuje  do- 
bytče, když  zabitému  dobytčeti  kůži 
naparuje,  nožem  do  ní  vjíždí  (Zl.). 
2.  nastrojit,  naraňčit:  Sám  to  napažil 
(Zábřežsko). 

napekat  1.  koho,  snažně  žádati, 
naléhati  na  koho:  Napekali  ich,  aby 
jím  to  řekli  (Podl.).  2.  napěká  mu  = 
tlí  mu,  jest  mu  úzko  (val.). 

napirec  =  opilec  (laš.). 

napínat  1.  oči  =  napínavě  do  ně- 
čeho hleděti,  oči  namáhati.  2.  napí- 
nalo mne  =  dostal  jsem  nápinky, 
chtělo  mi  se  zvraceti. 

nápinky  pl.  f.  1.  nutkání  k  dávení, 
2.  bolesti  porodní. 

naptákat,  poplakávati  při  řeči:  >  Dyť 
já  sem  to  chťét  řécť,«  naplakat  Francek 
(Slav.  ČL.  XI.  275).  Chodí  tam  na- 
ptákať  (stěžovat  si  plačíc). 

Naptavy,  pl.  f,  trať  (Syrovín). 

naprekafi  nakojiti,  napojiti:  Jeh- 
ňata,  jak  byly  napfekané,  poféhaly 
si  (Slav.  ČL.  XII.  273). 

napruskaf  1.  naházeti  na  něco 
bláta,  2.  začíti  pluskati:  On  to  na- 
pfuskal  a  nedopTuskal  (Btcha). 

na  poca  zapražen  jest  kůň  sedlový. 

nápocné,  schválně  =  nápoky  (v.  t.). 

napodpadit,  náhodou  najíti  (slov.). 

napodváďat:  Ten  sa  nás  napod- 
váďál ! 

napokosý,  šikmý  (laš.). 

nápoky  1.  schválně:  Prišiel  nápoky 
pre  nás.  Idu  sem  nápoky.  2.  na 
vzdory:  Robí  to  nápoky  (horň.). 

napomfnaf,  upomínati:  Máme  na 
požčaji  jakýsi  groš,  afe  napomínať  — 
jakéž  je  to!  (Slav.  ČL.  XI.  132.) 

napomnéf,  napomenouti :  Napo- 
mněl  nás,  ať  se  dáme  oholiť  (Vyhl. 
I.  70). 

naponejprv  se  to  nepodaří. 

napopácati  náhodou  najíti,  do- 
stati: Kde':}  to  napopácál?  (Zl.)  Na- 


popácali    kdesi    starú    říčicu    (dok. 
84). 

napopádét  =  napopácat  (han.). 

na  porúzi,  po  ruce,  na  ráně,  po- 
hotově: Bylo  to  na  porúzi  (Zl.).  Mach 
býl  dycky  na  porúzi  (Vlk  21). 

napozdyf:  Klaď  to  napozoyf  (=  po 
délce)  a  ne  na  přike  ^Mal.  XXIV. 
137). 

napřáhnut, nasáknouti  vlahou:  Pofe 
pěkně  napřáhlo  (Zl). 

náprava,  pův.  dřevo  u  vozu,  na 
které  kola  navlečena  jsou,  osa  vozu. 
Nyní  je  náprava  železná,  spojená 
s  dřevěným  násadem  a  podúščicou 
železnými  pasy  (tradlinami)  v.  vůz 
II.  Sd).  ^ 

napraÝač,  lidový  chirurg,  jenž  'ná- 
prava«  (napravuje)  zlámaniny. 

naprat:  Na,  lenocho,  naper  břoch 
(Suš.  555). 

napraovat,  falšovati:  To  víno  niéni 
napraované,  je  samo  v  sobě  (vých. 
Mor.). 

napřeď,  s  instr.  míry  rozdílové: 
Mosijó  platiť  rokem  (měsícem,  půl- 
rokem) napřeď.  Už  sem  si  formanku 
oddělal  a  su  fčef  dvóma  dňama  na- 
přeď (Mal.  XXIV.  68). 

náprem  (horň.)  =  najprem  (laš), 
nejprv. 

napřepáč,  napříč  (Kunštát). 

napřfčif  sa:  Co  sa  tomu  napří- 
číme? =  co  naše  protivení  se  plátno  ? 

na  přfky  1.  napříč:  Na  příky  přes 
rofu  vedh  kanál.  Má  dycky  hubu 
na  příky,  dyž  ja  něco  začnu  ^  pro- 
tiví se  (Val.).  Položet  něco  na  přike 
(han.).  2.  na  vzdory:  Dělá  mu  to  na 
pfíky. 

napřff:  Hnal  se  na  něho,  a  on 
napřel  mu  (n.  proti  němu)  ruku  =i 
ruku  pozdviženu  a  loktem  vypoulenu 
proti  němu  držel  (laš.). 

naprotlvá  n.  naprotivaj  (slov.),  na- 
protivo  (val.,  laš.),  naproti,  vstříc: 
Býl  sem  enom  naprotivá  (Suš.  310). 
Já  ti  rožu  svíčečku  naprotivaj  okna 
(Suš.  186).  Dajte  mňa  naprotivo 
(Suš.  100).  Tonka  šla  mu  naprotivo 
(Kda  II.  23). 

naprotivit  sa :  Co  sa  mu  naproti- 
víme  =  marně  bychom  se  protivil  ; 


222 


napršat  s  gen.:  A  tá  voda  néni 
čistá,   napršato  do  ní  lista   (Su§.  3). 

napšnéný,  mrzutý:  Chodí  jakýsi 
napšněný  (Jicko). 

naptat  1.  Rodiče  obojí  strany  na- 
ptali  10  dní  před  svatbou  dva  družby 
(Vyhl.  VI.  XVIII.  42).  2.  najmouti 
si  dělníky :  Poindá  se  museli  do  zem- 
Ďáků  naptať  (Slav.  ČL.  XI.  324). 

napucat:  Luca  potáček  napucá  = 
napřede  (dok.  239). 

napúčaf  sa,  nadýmati  se,  pyšniti 
se  (val). 

napuĎit,  nadouti:  Kráva  se  na- 
pučita  =  > zažrala*,  odula.  Napučit 
hubu;  včera  býí  ceíý  deň  napu- 
čený  =  nahněvaný,  mračil  se  a  ne- 
mluvil 

napučňati  nabobtnati:  Okna  na- 
pučňaty,  sú  napučňaté.  je  dnes 
ceiý  deň  napučnělý  =  nadurdčný 
(vých.  Mor.). 

napustit:  A  ona  sa  domysfeia, 
pérko  (=  kytici)  ztatem  napustila 
=  rozpuštěným  zlatem  obarvila 
(Bart.  II.  110). 

napytlovat  (-e-)  komu,  nabiti  (Ko- 
nice). 

narábaf  1.  vyváděti:  Conarabaš? 
2.  n.  s  kým  =  nakládati:  Naraba 
s  nim  jako  s  dřevem  (laš.). 

náradn(k|  radlice  u  radla,  v.  radlo  6. 

narajió  koho  nač,  naraditi,  na- 
vésti (laš  ). 

naramnúcený  strach,  přenáramný 
(val). 

náraz,  bolačka  od  udeření:  Mám 
náraz  na  noze  (Dob.). 

nářbetek,  příčný  řemen  na  hřbetě 
u  koní  (Vah.). 

ňarčet  1.  mňoukati:  Kočka  ňarčí. 
2.  naříkati  (laš.). 

ňardžet,  děcko,  když  naplákajic 
o  něco  žadoní,  ňardží. 

nářek,  -u:  Data  se  do  hrozného 
nářeku  (Zl.). 

naříkaná  voda,  nad  kterou  bylo 
»říkáno«  k  účelům  léčebným  (Mor. 
lid  201). 

naříkat  1.  Na  koho  budu  naříkat 
Teda  na  tebe?  =  vinu  skládati. 
2.  s  akk. :  Budeš  jím  krájávat  po 
malém  krajíčku,   budu  si  naříkat  tú 


jejich  mamičku    (dívka,   jež   má  jíti 
za  vdovce)  Suš.  781. 

nařéknout  (í):  Zem  je  nařéklá 
=  napojena  vodou.  Nařékl  =:  zmokl 
do  niti  (Jevíčko;  srovn.  řeka). 

nárit  (horň.)  =  nářitek. 

nářitek,  travná  plachta,  z  předu 
za  cípy  uvázaná,    na    zádech    visící. 

ňark,  nářek,  křik  (laš)  srovn. 
ňarčet. 

narobený  :  Som  narobený  už 
=  nadělal  jsem  se  tolik,  že  již  ne- 
mohu (Dob.). 

národ  1.  narození:  Martin  nebyl 
při  svém  národě  rodičom  na  hrubú 
radosť  (Vlk  3).  Nebyla  sfepá  od  ná 
rodu  (slov.).  Un  už  byl  tak  slabý 
od  národu  (laš).  2.  počátek:  Od 
národu  světa  je  to  tak  (horň.). 
3.  lid :  Stará  ženská  chtěla  byť  mla- 
dému národu  vzacna.  Sprostý  národ. 
Tam  bylo  národa!  (laš) 

na  ruca  (slov.,  val.),  naroc  (han.) 
zapražen  jest  kůň  náruční. 

nařúchati  nabiti:  Že  vám  nařú- 
chám!  (dok.  94.) 

náruka,  náruční  strana:  Kuň  chodi 
pod  narukum  (laš.). 

narumpat  někomu,  nabiti  (Jevíčko). 

narýknúf,  nasáknouti  vodou:  zem, 
kobzol  (laš.). 

násad  1.  u  vozu  v.  náprava, 
2.  u  saní  v.  saně  3. 

násadek,  příční  dřevo,  připásané 
železnými  pásky  (tradlinkami)  k  ná- 
pravě pluhu  (v.  pluh  5). 

násadka,  tlusté,  krátké  bičiště 
biče  pastýřského  (tatara),  někdy 
pěkně  vyřezávané  a  vykládané. 

nasáknout :  Nasákl  vod  ňé  tó  ne- 
dobroto =  přiučil   se  tomu   (Maš.). 

nasbírat  se  čeho,  sbírati  co  do 
únavy:  Co  sme  sa  nažaly,  klasů  na- 
sbíraly! (Suš.  555.) 

nasedět  :  Málo  tu  nasedíme  | 
=  darmo  tu  sedíme. 

na  schváf:  1.  Néni  mi  n.  se  mnú 
na  schváf!  =  není  mi  dobře.  To 
sukno  néni  na  schváf  =  nepříliš 
pěkné.  2.  =  schválné :  Udělal  mi  to 
na  skváf.  Na  skváf  tam  pudu.  (Btcha). 

naský  (našský):  člověk,  dobytek, 
prase  a  p.   =  domácí    (proti    přes- 


223 


polnímu,  cizokrajnému):  Naským  ja- 
zykem som  hovořil  =  domácím  ná- 
řečím (Dob.).  Naské  sukno  =i  do- 
mácí výroby  (Slav.  ČL.  X.  299). 
»Jak  je  to  po  nasku  n.  po  naskyř« 
táže,  kdo  slyší  nebo  čte  cizí  slovo, 
jemuž  nerozumí  (Zl.).  -r-  Ve  Slezsku: 
po  našemu. 

nasrákaf  na  někoho,  dolízati,  če- 
kati pomoci,  daru  a  p.  (srovn.  sfačít): 
Všeci  nasTákajú  na  člověka  (Slav. 
ČL.  XI.  323).  Prodětali  šest  stovek 
a  potom  nasTákali  na  staré  Křupaly 
(Slav.  ČL.  XII.  43). 

násredovat  koho,  nalézati  na  koho, 
obtěžovati:  Musíš  sa  starať,  abys 
nemusel  světa  následovať.  Pořáď 
ešče  rodiče  následuje  (dospělý  syn 
žádá  od  nich  pomoci)  val.  Sak  já 
ťa  neřád  s  tým  následuju  (Slav.  ČL. 
XIII.  111).  Kolikrát  p.  vrchního  ná- 
sledovali, kdežto  ni  vyřídit  nemohli 
(Vyhl.  II.   101). 

nasmetiti  smetí  nadělati:  Leda 
v  izbě  nasmetila. 

nasmolit  se:  A  ty  žily  dobré 
byly,  já  sem  se  jich  nasmolil  =  na- 
pral (ND.  115). 

nasnopaný  =  naslopaný,  opilý 
(han.). 

nasošlf  sa  nač,  nahněvati  se: 
Ten  sa  na  to  nasošítl  (val.) 

náspa,  -y  (han.  náspí  n.,  i  pí.  ná- 
s^a),  podokapí,  zahrobeň,  na  straně, 
kde  je  vchod,  obyčejně  zvýšená  buď 
zdivem  neb  utlučenou  (upěchovanou) 
hlinou,  zapřenou  krovcem  (Slav.  ČL. 
X.  299).  Zavolal  syneček  na  nás^a 
vystópna  (Suš.  315). 

naspat  se :  V  zámku  se  najedli, 
napili  a  naspali  (Kda  I.  113).  Muž 
nechtěl  vstáti,  že  až  se  naspi  (Kda 
I.  183).  Esce  sem  sa  nenaspá};  ešče 
néjsu  naspaný. 

nastáčet:  Ešče  bech  teho  hodně 
nastáčel  =  navypravoval  (Vyhl.  I.  39). 

nastaf  1.  nač  =  zaujati  se  čeho : 
Tatíček  na  to  nastali.  2.  oč:  Na- 
stává) o  ňu  =  >pochféváI  ju«,  měl 
ji  rád  (val.).  3.  Za  rok  nastane  íť 
do  skoty  (laš.). 

nastat:  Co  tu  nastójíte?  =  co  tu 
z  vašeho  stání  bude?   Jděte    domů. 


nastat  se,  dlouho  státi,  do  syta> 
do  omrzení:  Co  sem  se  nastal 
u  vašich  dveří!  (Suš.  243.) 

nastávati  začínat  býti :  Hospodáři 
nastávajú,  ve  svátek  hnůj  vozívajú 
(Suš.   45). 

násféj,  nejjistěji,  nejspíše :  Ej,  ved* 
on  násťéj  také  chodí  s  nima  (Vlk  35). 

nastrabočíti  položiti  něco  do 
cesty,  aby  chodec  o  to  klopýtl ;  též 
neladně  nastrkati:  Kosířků  si  na- 
strabočil  za  klobúk  (dok.  90). 

nástraha,  pokušitel  (val.). 

nastramTafi  postaviti  v  nepořádku, 
rozházeti:  Mám  to  nastramfané  le- 
cijak  (Dob.) 

nastražit  1.  n.  do  cesty  =  na- 
staviti překážku,  aby  o  ni  zavadil, 
2.  postaviti  něco  na  kraj  tak,  že  to 
každou  chvíli  hrozí  spadnouti:  Kdo 
tu  ten  hrnec  nastražit?  3.  nalíceti 
tenata:  Nastražili  sme  na  tchořa 
(val.,  slov.). 

nastrčit  se,  nastrojiti  se:  Ta  je 
dnes  nastrčená!  (Maš.) 

nastřebaf  sa:  Nastřebu  sa  po- 
lévky a  mám  dosť  (val.). 

nastrmaóiti  narafičit:  Všecko  to 
nastrmačela  (Vyhl.  I.  138). 

nastrmaná  dětelina,  tak  uložená 
suchá  jetelina,  že  jest  načechrána 
(Btcha). 

nastrnožif  (laš.)  =  nastražit  (v.  t.). 

nástroj:  Kdo  ví  pod  jakým  ná- 
strojem to  je  =  jak  je  to  nastro- 
jeno (záp.  Mor.). 

nasazovat  se:  Šak  už  se's  dosť 
mé  matičky  nasužoval  (Suš.  153). 

nasýchat:  Nasýchá  mu  =  má 
strach  (dok.  288). 

násyp :  na  Matku  Boží  první  násyp 
trnek  (na  lesy  v  sušírně)  Mor.  lid  83. 

násyp  =  náspa  (v.  t.) :  Už  su  na 
násype  (Suš.  234). 

násypek,  obilí,  kolik  se  ho  na- 
jednou nasype  na  koš  mlýnský:  Co 
tam  (ve  mlýně)  budeš  dělat?  Ná- 
sypky přenášet  (Suš.  743). 

nasýsat  n.  natýsat  (v.  týsat),  na- 
hlížeti úkradkem  (vých.  Mor.):  My- 
nářka  stála  ve  dveřoch,  a  přes  ra- 
meno jí  nasýsta  céra  na  neznámého 
měščáka  (Slav.  ČL.  XI.  48). 


J 


224 


naščfptý  pass. :  Tá  topatka  je 
trochu   naščíptá    (Mal.  XXIV.  337). 

náš:  Naši  sú  na  poli  =  rodiče 
n.  hospodář  s  hospodyní.  Byl  sem 
u  našich  (syn  n.  dcera  mimo  otcov- 
ský dům  bydlící).  Naši  sú  nemocni 
(dtec  n.  matka).  Naši  nepoznajú 
(Suš.  123).  Žertovné:  Poslali  mne 
naši  k  vašim,  aby  přišli  vaši  k  našim 
(Vyhl.  VI.  XIX.  513).  Nesmí  on 
šlapávat  k  našemu  (t.  stavení)  chod- 
níček. Před  naše  je  zahrádečka 
(Suš.  180;  před  to  naše  315,  před 
naší  314,  před  našima  315). 

nášik  na  chomoute  =  držák  (v.  t.). 
náškvardi  připálenina  (Novoměst- 
sko). 

našrapat:  Být  nacpaný  (najedly) 
jak  měch,  jak  dyby  ho  našfapá) 
(vých.  Mor.). 

našrapat  se:  Co  sem  se  nachodit 
a  našrapat  btata  (Suš.  213). 

nášlapek:  Jeli  sníh  nebo  bláto, 
přinášejí  do  jizby  na  botách  náš  apky : 
Sú  u  nich  vážení,  jak  ten  nášlapek 
pod  tým  kramílíkem  (dok.  81). 

našmarovafnekemu,  nabiti  (Btcha). 

našuškat,  -ávat,  do  ucha  napoví- 
dati: Mtúví,  co  mu  druzí  našuškali. 

nátah  1.  v.  pši.  2.  zálusk:  Měť  na 
něco  nátah  (han.}. 

nátaha,  natážka,  těžká  práce  (Brn.). 

natahače,  pí.  m.,  kožená  úška  při- 
šitá na  vrchu  na  holínce  proti  sobě, 
za  něž  se  navlečenými  v  ně  prsty 
natahuje  bota  na  nohu  (Zl.). 

natahačky  v.  uběračky. 

natahat  sa,  namáhati  se,  lopotiti 
se:  Natahám  sa  s  tú  ktadú  už  ho- 
dinu, a  možu  ňú  pohnut?  Natahá 
sa,  jak  by  být  náručního  votka  vtasní 
bratr  (ZL). 

natáhtý  pass  :  Pluhák  nabitý  s  na- 
táhlým kohoutkem  (Kda  II.  73). 

natáhnuti  načichnouti,  nakaziti  se: 
Mlíko  všeckým  natáhne  (dok.  118). 
Muka  je  natáhlá  stuchlinú.  Je  tým 
(nemocí)  také  natahtý  (Zl.)  To  chásňa 
je  natáhlé  jakúsi  nevoFum  (chorobou) 
Jicko. 

natahovat  sa:  Natahuje  sa,  jak 
kocúr  na  okříně. 


nafápat  sa  čeho,  nabouchati,  na- 
jísti (val). 

nataslf  sa,  naskytnouti  se:  Pohá- 
dali sme  sa  s  tým  chtapiskem,  na 
to  sa  natasít  můj  kamarád,  a  byla 
bitka  hotová  (val.). 

nafatýi  podnapilý:  Antoš  být  na- 
ťatý (Slav.  CL.  XI  379).  Ciilap  na- 
ťatý mtúví,  co  mu  sbna  na  jazyk 
přinese  (ib.  XIII.  372). 

natážka,  těžká  práce. 

nátažný :  n.  práca,  při  níž  je  mnoho 
natážk\ ,  anstrengend  (val.). 

nátésta  (han.  nátěstek),  kvásek. 

natípati  natpat,  nacpávati  (laš.). 

nátka  1.  nemoc  složitá,  jako  úroky, 
vřed,  koltún;  je  sedmdesátera  sed- 
mera: chodivá  (chodí  po  těle,  sleze 
celé  tělo  a  nemůže  se  nikde  » složit «), 
lámavá,  trhavá,  pichlavá,  bílá  (roze- 
drané  nohy,  živé  maso),  žlutá,  černá, 
krevní,  žilní  a  j. :  Nátka  sa  mu  slo- 
žitá do  nohy.  2.  zelina  mentha  ar- 
vensis.  >  Nátka  je  všech  zelin  matka, « 
má  do  sebe  léčivou  moc  všech  ostat- 
ních zelin  (Vyhl.  VI.  XIX.  252). 

natkati  nacpati,  vollstopfen:  Husa 
má  už  pfné  voTe  natkané.  Natkat  si 
tabáku  do  fajky  (val.). 

natknút  na  něco,  nabodnouti  (vých. 
Mor.). 

nátkovicai    ce  =  nátka  2.  (v.  t.). 

náttači  -a,  m.,  mozol  (val.). 

natočit:  Do  sklepa  běžela,  vína 
natočila  (Suš.   155). 

nátoňi  -a  1.  místo  na  dvoře,  kde 
se  dříví  štípe :  Na  tom  našem  nátoni 
zatočit  sa  můj  syneček  na  vraném 
koni  (Bart.  I.  35).  Vem  hliny  z  ná- 
toňa.  2.  ležatý  špalek  na  štípání 
dřiví:  Před  síňú  ležál  nátoň(Vlk6). 
Tvrdé  jak  nátoň  iMaš.). 

nátisko  =  nátoň  1.  (západní  Mor, 
kde  se  slova  nátoň  jen  ve  smysle  2. 
užívá). 

nátoník  (-íček),  střízlík  (horň.). 

ňafonka,  ňaf  (laš.). 

na  tož,  na  schvál,  na  zlost:  Na  tož 
mu  to  dělá  (val.,  horň.,  iaš.). 

natož,  ano  (val.). 

natrčený:  To  je  dívenka  natrčená 
=  nastrojená  ve  škrobených  sukních 
(dok.  16). 


225 


natrčít  =  nastrčiti:  Natrčíí  mu 
ruku  (vých.  Mor.). 

natřepaf  komu,  nabiti:  Natrcpce 
mu!  (Dob.) 

natrhtýi  pass.:  Pás  je  natrhlý. 

natřlf  něco,  merčif,  větřiť,  zname- 
nati (val.). 

natrúsif  sa:  Do  hospody  sa  na- 
trúsili  křivačkáři  =  vešli  po  chvílích, 
jeden  po  druhém  (Slav.  ČL.  XI.  91). 

natučený  (nattučený),  sražený :  Tak 
nízký,  natučený  (horň.). 

nátura,  povaha:  Má  dobru  náturu. 
Je  zté  nátury.  On  už  má  takovú 
náturu.  Ten  Trčáíek,  to  je  tvrdá 
nátura  (Slav.  ČL.  XI.  485).  Včil 
musí  člověk  aj  náturu  převrátit  To 
prv  praúvali :  on  je  svéj  nátury,  svéj 
mysli,  včil  to  neide  (Slav.  ČL.  XII. 
45).  Na  Brněnsku  jsou  nátury  (tem- 
peramenty)  tři:  koler  =i  cholerik, 
janek  =  sanguinik,  nerozkévanec  =: 
flegmatik ;  melancholiků  tam  není 
(Maš.). 

náturiivýi  popudlivý,  svéhlavý 
(Brod). 

náturný  =  náturlivý :  Vojáce  bele 
náturni,  jak  Maďaři  (fig.  74). 

natýkafi  nastrkati,  navléci:  Vezmi 
kořen  křenu,  nakrájej  z  něho  72  kou- 
sků, natýkej  je  na  nit  (Kda  II.  335). 

natýty  natučněti:  Co  táta  i  máma 
děckům  nabije,  to  brzo  na  nich  na- 
tyje  (arch.  II.  176). 

naučený,  navyklý:  Jaké  je  naše 
roztáčení,  ja  dyť  sme  my  spolem 
naučení  (Suš.  121). 

naučenosf,  návyk:  To  néni  ná- 
tura, to  je  naučenosť  z  domu  tak 
krnóť  (Mal.  XXIII.  164). 

nauhýbaf  sa :  Už  sem  sa  mu  dosf 
nauhýbá}. 

nauka,  učení:  Da}  synka  do  nauky 
=:  na  učení.  Je  v  městě  v  nauce 
(laš.).  Když  snoubenci  mají  po  smlu- 
vách,  chodívají  obyčejně  na  kate- 
chismus (Opavsko)  či  na  nauky 
(Těšínsko)  Vyhl.  VI.  XVIII.  42. 

náušnica:  Kdy  šátek  do  týla  za- 
vázaný nad  u^ima  s  obou  stran  do 
předu  polokruhem  trčí,  zavázán  jest 
na  náušnice,  na  skybky  nebo  švajky 
(slov.). 

BaitoS:  Dialekticky  ilovník  moravský. 


nauzvýš,  do  výše:  Škřivanci  vy- 
letovali  nauzvýš    (Slav.  ČL.  X.  31). 

naváďaf  rozvoru,  říditi  při  cou- 
vání vozem  (Vah.). 

navadit  se:  Co  se  už  navádíme, 
už  je  to  málo  platné  (Kda  II.  218). 

návata  1.  nátisk,  nouze:  Jak  přijde 
navála,  enom  třa  se  zas  obrátit  na 
tatíčka  (laš.).  2.  množství:  Byla  tam 
veliká  návala  lidu  (val.). 

navalit  se  1.  Afe  se  jich  tam  na- 
valilo 1  =  mnoho  sešlo.  2.  najísti  se, 
napiti  se :  Navalil  se  krupice.  Je  na- 
valený =  opilý. 

návara,  mrzout;  též  příjmení. 

ňavara,    nešika,    nimra    (Jevíčko). 

návarčívý:  maso,  které  navře, 
jehož  je  vařeného  více  než  bylo 
syrového  (Dob.). 

náves  (na  ves):  Běž  náves!  Je 
návsi  (na  vsi).  Nominativu  ves  se  ne- 
užívá (==  dědina),  ani  složeniny  ná- 
vsí (han.). 

návesnfki  rybník  na  vsi  (Novo- 
městsko). 

navetíf  se,  dlouho  se  zotavovati: 
Ten  se  navetítl  (Btcha.) 

navidlf  hnoja,  kolik  se  ho  najednou 
nabéře  na  vidly  (Dob.). 

návidlidf,  kolik  se  najednou  na- 
bere na  vidličky  (Dob.). 

návidto  v.  seno. 

navírat:  Navírá  mu  =  má  strach 
(Kunštát). 

návis,  vyvýšenina  na  polní  cestě 
vodou  prohloubené  (han.). 

navit  se,  unavovati  se,  namáhati 
se :  Navíme  se  s  tím  I  Novoměstsko). 

navtáky,  pl.  m.,  řemínky,  jimiž  se 
krpce  na  nohy  upevňují  (val.,  horň.). 

návrečky,  pl.  m.  kousky  nití,  které 
se  do  jehly  navlékají  (laš.). 

návod:  Všecko  to  z  lidí  přišlo, 
z  lidského  návodu  (Suš.  298). 

návoj  u  stavu  tkalcovského  (v.  tam 
I.  k). 

navoňat  se:  Navoňáš  se  kvítka 
voňavého  (Suš.  206). 

navoščif  ni£  =  navoskovati  (Slav. 
ČL.  X.  135). 

navracat  sa:  Kráva  sa  navracá, 
když  po  naběhání  nezůstala  stelná  a 
běhá  se  znovu  (v.  přebíhat)  vých.  Mor. 

15 


226 


navrapitf  vrapfi  (faldů)  nadělati: 
Dčvčice  mají  na  sobě  navrapené 
šorce  (Slov.  obr.  I.  274).  Ženské 
boty  s  měkkými  holínkami  jsou  na- 
vrapené. 

navrátil   stříška  nad  vraty  (slov.). 

navrátit  1.  nahnouti:  Navrátí 
sklenku,  a  už  je  v  něm  goralka 
(Vych.).  2.  =  navrátiti  se:  Navrač, 
ženko,  ku  domu  (Suš.  503). 

navrazgtý:  Děcko  je  jakési  na- 
vrazgté  =  nevrle,  nemocné  (v  hrubší 
mluvě)  Vah. 

navrzgtý  =  nabrzgíý  (v.  t.). 

navyknut  čeho :  Och  vy  černé  oči, 
nic  vy  neptakajte,  čeho  ste  navykly, 
toho  odvykajte  (Bart.  III.  303). 

navyrjézafj  navyřezovati :  Navy- 
rjézata  řepice  (horA.). 

nazaujfmat  sa :  Co  sa  ten  dobrák 
nazaujímát  sirot!  (val.) 

nazhtaSi  na  hlas,  hlasem  (Zl.). 

nazí  mek,  prase  na  zimu  chované 
(val). 

naznat:  »Kdo  je  ten  Šikula  ?€ 
>A  to  tady  jednemu  súsedovi  tak 
naznali«  =  tak  převzděli  (dok.  64). 
A  ti  Češi  že  temu  naznali  Zlatej 
kopec  (dok.  231). 

nazobat:  Letěl  holub  do  pole,  by 
nazobal  své  vole  (Suš.  269). 

názorkUi  názorky  íf ,  na  výzvědy : 
Šél  za  ním  názorky  =  šel  za  ním 
nepozorován  a  díval  se,  kam  jde,  co 
dělá  atd.  Šel  po  názorky  =  po 
zdaleku  (val.,  horň.). 

nazpomfnat  sa,  mnoho  vzpomí- 
nati: Šak  sme  sa  na  ťa  nazpomínalil 

nazvonif  někomu,  nabiti:  Nazvo- 
niia  sem  včiléj  ogarovi^  ež  měl  co 
držať  (Vah.). 

nazývaf  koho,  nadávati:  On  mňa 
nazýval  (horň.) 

nažachorený,  nadichaný,  na  př. 
rukávy  košile  ženské. 

nažbfunkaf  sa,  napiti  se  do  sytá 
(Vek.). 

nažit  vodu,  napojiti  se,  nasáknouti : 
houba,  šaty,  půda  (Zl.). 

nažívafi  pořádati  se:  Dobře  mezi 
sebů  nažívajú.     Jak  nažíváte?    (val.) 

nažmouchlý  =  nadmouchlý  (v.  t). 


nažokat  sa,  nazunkatsa,  nalokati 
se  (slov.). 

ne  záporka  1.  ve  složeninách  se 
substantivy  a  adjektivy  záporka  ne 
iasto  neruH  prosté  pojmu,  nýbré  obraci 
jej  v  opak:  nehospodář  není  ten,  kdo 
není  hospodářem,  nýbrž  kdo  je  ho- 
spodářem špatným.  Nedobrý  je  tolik 
co  zlý,  neživý  mrtvý  atd.  (příklady 
viz  na  svých  místech). 

2.  Nikdy  mivá  záporka  ne  ve  slo- 
ženi význam  sesilovací:  něgyzda:  Ty 
něgyzdo  =  gyzde  (gyzd  =:  neplecha, 
vši,  laš.);  nemrňa  =  mrňa;  ne- 
ohromný  :=  ohromný.  Srovn.  něm. 
Unkosten  =  Kosten  a  p.  (příklady 
v.  na  svých  místech). 

3.  Zápor  ve  vétéy  kterou  se  vy- 
jadřuje podiv^  má  význam  sesileného 
kladu:  Ledi  mili,  postóchéte,  co  se 
mně  vám  nestalo  I  (=  co  divného 
se  mně  stalo).  Hredtoie,  co  to  k  nám 
neidó  za  hosti  I  (=  jací  vzácní  hosté 
jdou).  Afe  co  neříkáte,  deť  to  ani 
možná  néni  (Mal.  XXIV.  346).  Ale 
co  se  nestalo!  (dok.  77.)  Otevře 
presúz  a  keho  tam  neuvidí  jak  kozla  1 
(dok.  249.)  Och,  což  nepovíš,  cérko 
milá!  (Vlk  35.)  Co  mi  král  nepraví! 
Mám  mu  vyhledat  šaty  na  princeznu 
ve  třech  ořechách  (Kda  II.  136). 
Afe  hfeď  sa  ty,  ten  Bazalfl  pacholek 
co  dnes  nevyváďá  I  (Vlk  34.)  Strýčku, 
co   vás    nebudu   prosit!    (dok.  209.) 

4.  Velmi  často  opakuje  se  nomi- 
nativ se  zápor kou  ve  význame  pří- 
slovečném. Jest  to  vlastně  zkrácená 
věta,  na  př.:  Jijó  maso  pust  nepust 
(=  ať  je  půst,  ať  není).  Bil  chlapca 
hlava  nehlava.  Šil  bláto  neblato.  Jak 
se  te  koně  splašele,  tož  Tetele  roli 
neroli,  mandefe  nemandefe,  chrást 
nechrást  (Mal.  XXIII.  164),  Žně 
něžně,  seti  neseti,  řepy  neřepy  — 
jakmile  uhodí  •kvartál*  je  po  práci 
a  po  hospodářství  (fig.  65). 

5.  Záporka  ne  klcule  se  nikdy 
k  výrazu,  kterého  se  hlavni  týká. 
Témiř  vždy  tak  bývá  při  infinitive 
závislém  na  slovese  miti:  Takovi  mali 
chlapci  ti  máji  nemněf  peněz.  Tož 
to  má  tak  neřikať.  Je  teho  škoda,  dež 
to  majó  nesněsť  (Mal.  XXIV.  345). 


227 


6.  Zápor ka  né  j  infinitivem  s  vý- 
pustkou  slov.  chtiti  n.  moci  zastupuje 
určité  sloveso:  Mitá  děvčica  né  sa  ho 
spustit  (Vlk  12).  Co  sa  naň  obrajti 
nachystali,  afe  nikdy  né  mu  poradiť 
(Vlk  95).  Rozina  o  vdávaňú  ani  počuť 
né  (Vlk  103).  Afe  Hanča  né  sa  stišiť 
(SUv.  ČL.  XI.  482). 

Za  vétSim  dkrazem  záporka  se  tu 
zdvojuje:  Anča  do  řva  vy  a  ne  a  ne 
sa  utišiť  (Slav.  ČL.  XI.  379).  Jedným 
se  ztratil  vlňak  a  ne  a  ne  ho  najít 
(dok.  250).  Měl  ty  peníze  u  sebe, 
afe  ukázat  jich  Anči,  aby  ju  o  tom 
přesvědčil,  to  ne  a  ne  (Slov.  obr. 
II.  181). 

7.  Záporka  ne  zastupuje  druhdy 
celý  výrok  \  To  já  ne,  to  Janek  (vy- 
mlouvá se  chlapec  viněný  z  něčeho 
=  já  jsem  to  neudělal). 

8.  neó  negace  v  odpovědích^  kdyi 
se  pouhým  záporem  odpovídá:  Byřs 
tamř  Neé  í^  nebyl. 

9.  Záporkou  ne  s  následujícím 
abych  vyjadřuje  se  zdůrazněný  pro- 
hibitiv  n.  výstraha :  Potom  ne  abyste 
tam  ostali  do  večera  I  (=  neostaňte  I) 
Ale  ne  abys  myslel,  že  to  můžeš 
dělat  leda  bylo  I  (Kda  I.  54.)  No 
sósedi,  ne  abech  vám  chtěl  něco 
přednýst  I  =  nemyslete  (arch.  I.  85). 

10.  Záporkou  ne  s  následujícifn 
že  a  kondicionálem  opisuje  se  prostá 
veta  oznamovací'.  Ne  že  by  tam  byto 
zima,  ale  teplo  také  není  (=  není 
tam  zima).  Ne  že  by  o  tom  nevéďél, 
ví  o  tom  dobře.  Ne  že  bych  mu 
záviďél,  afe  tolik  zbytečně  utrácat, 
je  přece  hřích.  Ne  že  bych  vás 
zdržoval,  ale  chvífku  byste  ešče 
mohli  počkat! 

\\,  Se  slovesy  zápornými  pojívá  se 
genitiv,  a  to  a)  za  nom,  podmétu 
vety  kladné  a)  pří  bezpodmétném  slo- 
vese býti  {není^  nebylo^  nebude)  v.  nebytí 
(i)  při  některých  jiných  slovesech  pod- 
metných'.  Nešlo  ešče  do  kostela  ludí? 
(val.)  Neostalo  kolka  ve  stavéňú  (val.). 
Letos  ani  kláska  nepor&stlo  (Zl.). 
Teho  stroma  tam  už  nestojí  (slov.). 

b)  za  akk.  předmětný  věty  kladné 
při  přechodných  slovesech  záporných. 
Genitiv  tento  jest  pravidlem  jak  ve 


starším  jazyce  spisovném,  tak  i  v  ná- 
řečích zvi.  východomoravských.  Po- 
něvadž působením  nynější  poněmčené 
řeči  spisovné  přesné  tyto  vazby  slo- 
vanské valem  mizejí,  uvádíme  aspoň 
několik  příkladů  z  písní  Sušilových 
na  posilnění  jazykového  vědomí  a 
svědomí:  Nebij  moji  dceře  (Suš. 
466).  Prosila  mynáře,  by  jí  nebral 
meta  (Suš.  252).  Nedávej  mně  viny 
(Suš.  17).  Já  vám  haleny  nedám 
(Suš.  121).  Nězpívaj  kohůtku,  ně- 
dělaj  zármutku,  a  já  ho  dosti  mám, 
keď  maměnky  nemám  (Suš.  389). 
Milenka  se  rozhněvala,  že  všech 
jablek  nedostala  (Suš.  752,  od  Telče). 
Ona  nějida  kaše,  krup  (Suš.  429). 
Husičky,  nekafte  vodičky !  (Suš,  103.) 
Nekupuj  mi  ořechů,  nědzelaj  mi  po- 
směchu (Suš.  391).  Věnečka  mi  ne- 
kupuj (Suš.  395).  Na  říčicu  vody 
neměř  (Suš.  331).  Ach  nemilujte 
pěti,  šesti  (Suš.  259).  Jak  za  humny 
vyjeli,  nikde  cesty  neměli  (Suš.  22). 
Jak  já  ti  ho  podám,  dy  já  ruku  ne- 
mám (Suš.  32).  Žádné  chaloupky 
nemáme  (Suš.  32).  A  kdo  nam  da 
travičky,  už  němamy  Aničky  (Suš. 
85).  Nemám  peněz  enom  trojník 
(Suš.  134).  Já  nemám  maměnky  (Suš. 
243).  Otevři  mně,  milá,  máš-li  černé 
oči.  Já  ti  neotevřu,  černých  očí  ne- 
mám (Suš.  407).  NěbudzeS  ty  miči 
z  moji  cerky  ženy  (Suš.  409).  Kam 
se  smutná  obrátit  mám,  dyž  tu 
svých  rodičů  nemám  (Suš.  452).  My 
medu  nemáme,  my  včel  nechováme 
(Suš.  463).  Děvečka  se  vdává,  své 
mamičky  nemá  (Suš.  603).  Syneček 
pravdy  nemluvívá  (Suš.  331).  Nikde 
dveří  nenašel  (Suš.  93).  Súsedova 
dívko,  proč  se  nečešeš,  jak  iné  panen- 
ky hlavy  neneseš?  (Suš.  682.)  Ne- 
opouštěj mého  srdce  strápeného 
(Suš.  62).  Neopouštěj  matičky  své 
milé  (Suš.  75).  Kdo  nám  to  tluče  na 
naše  vrata?  Ať  neotlouká  stříbra  a 
zlata  (Suš.  127  od  Telče).  Kde  chleba 
nemajú,  koláčů  nepečú  (Suš.  470). 
Nech  si  nepolámu  za  klobúčkem 
zlata  (Suš.  366).  Afe  černých  očenek 
v  krámě  neprodajú  (Suš.  252).  Ne- 
promluvme k  sobě  celé  tédeň  slova 

15* 


228 


(Suš.  360).  Za  mnú  listuov  nepiš 
(Suš.  578).  Ani  slova  mu  neřekla 
(Suš.  3).  Aj  vrba  střešeň  nérodzi 
(Suš.  599).  Nerozhazuj,  větře,  sena 
(Suš.  608).  NěsíySim  taj  zezutky  ku- 
kati (Suš.  100).  Což  pakf  synečku, 
což  tak  tvrdé  spis,  že  svého  koně 
hlasu  neslyšíš?  (Suš.  128.)  Já  sem 
svátků  nesvětila,  ani  pátků  nepostila 
(Suš.  27).  A  kde  bych  já  tú  růžičku 
vzala,  dyž  sem  ešče  růží  netrhala? 
(Suš.  353.)  Ty  toho,  matičko,  ty  toho 
nevěříš?  (Suš.  35.)  HerSek  mladý 
také  jede,  Kateřinky  si  nevěze 
(Suš.  90).  Všecky  hosté  tady  vidím, 
enom  svěj  dcery  nevidím  (Suš.  84). 
Jak  živa  sem  neviděla  na  lóce  ja- 
lovca,  na  boru  žaludu  (Suš.  199). 
Ešče  sem  něvidze)  takovej  dzevuchy 
jak  tá  moja  je  (Suš.  395).  Vinka  ti 
něvratim  (Suš.  378).  Zaspalo  děvče, 
nevyhnalo  kťav  (Suš.  541).  Jez  můj 
milý,  nevylam  si  zubů  (Suš.  751  od 
Telče).  Voíečky  jím  zajímali;  votečků 
jím  nezajali  (Suš.  182).  Ty  mně  ne- 
zaplatíš té  mé  poctivosti  (Suš.  377). 
Nazarmucuj  své  mladosti  (Suš.  46). 
Povězte  nám  fudé,  kady  je  tu  cesta ; 
povězte,  nevíme,  až  (ať)jí  nezbtúdíme 
(Suš.  457).  A  ty  zty  pohane  nékrajej 
a  moji  dušičky  nězjadej  (Suš.  1). 
Bych  nezmeškala  svatých  nešporů 
(Suš.  6).  Šeltě  odsud  plakající,  pro 
pláč  cesty  neznající  (Suš.  13).  Komár 
všecke  vtáke  pozval,  jenom  jedné 
sově  nezval  (Suš.  696). 

Sloveso  řídicí  a  infinitiv  splývají 
v  jedno,  pročeš  předmět  závislý  na 
infinitive  nespravuje  se  co  do  pádu 
infinitivem,  nýbrž  slovesem  řídicím: 
Kerá  je  múdrá  panenka,  nedá  rozviť 
svého  vínka  (Suš.  3).  Pések  nechce 
Jury  kúsat  (Suš.  624).  Všecky  panenky 
podvedl,  jen  Kamenkovej  nemohl 
(Suš.  103).  A  já  vínka  nesmím  dat 
(Suš.  22).  Už  nesmíš  k  nám  chodívat, 
stoveček  o  tásce  mluvívat  (Suš.  311). 
Něumim  ja  kaše  vařiř  ani  chleba  pecť 
(Suš.  207).  Neprišia  sem  já,  maměnko 
milá,  Tefuje  lámati  (Suš.  484).  Nerada 
bych  ho  zbudila,  nerada  mu  snu 
zrušila  (Suš.  237).  Více  jiných  pří- 
kladů v.  v  List.  íil.  II.  124. 


nebe  má  heteroklit.  tvary:  pod 
holu  nebu  =  pod  širým  nebem  (laš., 
nom.  nebo).  Vem  tě  Pámbu  do  ne- 
bičke  (han.,  ND    106). 

nebečko  =  nebíčko  (laš.) 

neberný  1.  neberné  pole  =  ne- 
úrodné (laš  ).  2.  Matka  strčila  chlap- 
covi jednu  nebernou  =  pohlavek 
(Žďár). 

nebeský  dar,  chelidonium  maius 
(bot.). 

nebodaji  tuším :  Prišeu  tam  ne- 
bodaj  hajný  (horň ).  Bol  tam  něbodaj 
ai  ten  (Dob.). 

nebohý,  nebožtík  (val.,  laš.,  horň.) : 
Nebohý  naši  tatko  (Dob.). 

neboj  se,  lathraea  squamaria  (bot.). 

nebora :  na  neboru,  jarní  hra  dív- 
čí (ND.  195). 

neborák  =  nebožák  (val.,  laš.). 

nebozíz:  Vrátný  zatočil  fusa  do 
nebozíza  na  právo  ai  na  fevo  (slov.) 

Nebozízky,  pl.  m.,  trať  (Blansko). 

nebozízová  zima :  když  věje  takový 
vítr,  že  nabere  sněhu  a  točí  jím  do- 
kola (Dob.). 

nebožátko:  A  mně  nebožátku 
bude  ubližovat  (tchýně  nevěstě) 
Suš.  432. 

nebožka  se  stupňuje:  nebožička 
mamička  (Jicko,  laš.). 

nebožko:  Kotě  už  je  nebožko  = 
mrtvo  (Mal.  XXIII.   162). 

nebrz,  nebrzo,  brzo,  skoro:  Kó- 
zelniček  má  nať  nebrz  jako  celerová. 
Bude  mu  nebrzo  60  let  (Zábřežsko). 

nebylý,  člověk  nevyvinutý,  tupo- 
hlavý. 

nebelec  =  nebelé  chlap,  budiž 
k  ničemu  (záp.  Mor.). 

nebýt,  nebýti  1.  jako  bezpodmétné 
sloveso  pojí  se  s  genitivem  logického 
podmětu:  Již  toho  draka  zase  není 
doma  (Kda  I.  81).  Není  ptáčka  ani 
křepelice  (Suš  5).  Něni  tu  žádného; 
mamy  doma  něni  (Suš.  11).  Dyť  tam 
vody  není  (Suš  88).  Milého  tu  něni 
(Suš.  94).  Sedmý  rok  dochodí,  Vich- 
torýnka  z  vojny  néni  (Suš.  131). 
Přeneščasné  vydávaní,  dyž  otca,  ma- 
teře néni  (Suš.  139|  Tvého  vínečka 
na  stole  néni  (Suš.  450).  Pracho  není 
hani  zrnka    (Suš.  683).    Zašovských 


229 


pacholků  doma  néni  (Bart.  III.  511). 
Dy  mne  doma  něni,  tancuje  s  inyma 
(Suš.  389).  Naša  panímáma  lai  bude, 
dy  husatek  doma  něbudč  (Suš.  546). 
Když  přišel  husar  do  mlýna,  nebylo 
tam  žádného  doma  (Kda  I.  45). 
Volal  ženu,  ale  ženy  nebylo  nikde 
Kda  II.  92).  Už  nebylo  pomoci  (Suš. 
85).  Ale  kde's  byla,  Uliánka  moja, 
že  tebe  nebyto  sedům  roků  doma 
(Suš.  545).  Teba,  šohajku,  nebylo 
doma  (Bart.  II.  105).  Nebylo  ňa  doma, 
a  já  sem  v  poli  oral  (Bart.  III.  511). 
Sobotěnky  neděle  može  pro  mne  ne- 
být (Suš.  333).  Staň  s  peca  ty  holý, 
dy  robenka  néni  =  vždyť  ty  nejsi 
robenek;  doplněk  v  genitivěl  (Suš. 
12.) 

2.  bezpodmétným  není  s  následující 
kondicionálnou  vitou  vyjadřovací  (že) 
pronáší  se  zápor  důrazněji  nešli  pro- 
stou vitou  oznamovací  (srovn.  ne  10.) : 
xNéni,  že  by  býl  k  lidom  (Slav.  ČL. 
XII.  45).  Néni,  že  by  bylo  tma  =  že 
by  bylo  tma,  néni. 

3.  Neni  s  inf.  za  germ,  *to  nejdeš  : 
Něni  to,  ma  děvečko  a  něni  to  tan- 
covat (Bart.  II.  381).  »Néni  enom 
peníze  do  záložny  nosit «,  když  si 
někdo  stěžuje  na  neočekávané  výlohy. 

necítlfse:     Necítil   se    zlosťó   n. 
od  zlosti  (Mal.  XXIV.  69). 
necudSi  nestyda,  nemrava. 
necudnýi  zanečištěný:  louka  (Df.). 
necúrky,  pl.  f,  malé  necky  (val.). 
necůvky,    pí.  f.,    necky,  kocábka 

(Vek.). 

nečača,  nimra  (han.). 

nečamor:  Ať  je  holka  třeba  ne- 
čamour,  jen  když  je  mladá  (Pittn. 
VI.  XVII I.  803). 

nečas :  To  je  člověk  k  nečasu  = 
budiž  k  ničemu  (han.).  Hale,  ne- 
času =  plačtivé  dítě  (Suš.  509). 

nečekavý,  netrpělivý:  Má  děvečko 
nečekavá,  proč  pak's  na  mne  nečekala 
(Bart.  III.  176). 

nedaj:  Viděl  také  tu  krávu  v  za- 
povězeném, ale  nedaj  na  Francka 
nezavolal  =  Bůh  uchovej,  aby  byl  za- 
volal (Slov.  obr.  I.   111) 

nedajsa,  zle:  Už  bylo  s  Janem 
nedajsa.  Je  to  někdy  s  tým  obědem 


nedejse,  když  si  hospodyň  neponáhlí 
(dok.  157). 

nedá  =  leda  ve  složeninách:  ne- 
dakdo,  nedakde  atd.  (Zl.). 

nédarečko    za    cestu    (Suš.  454). 

nedaf:  Nemocná  stěžovala  sa,  že 
jí  nedá  dýchať  =  že  nemůže  dýchat 
(Slav.  ČL.  XII.  188).  Někdy  dýšu  a 
někdy  nedá.  Nedá  ně  seděť  doma 
(val.). 

nedávnej  (val.)  =:  nedávný  (dol.) 
=  nedávni  (han.)  =  nedávno. 

nedbata,  nedbalý  člověk:  Nedbalo, 
omé  se,  vem  šátek,  otře  se  (Vyhl. 
II.  41). 

Nedbátky,  trať  (Kyjovsko). 

nedbat:  On  nic  nedbá  =: nestará 
se,  nepřičiňuje  se.  On  by  nedbal  sa 
ožéniť,  dyby  ho  kerá  chtěla  =  rád 
by  se  oženil  (val.).  On  by  nedbal, 
dyhych  ho  třebas  celý  rok  živila 
zadarmo. 

nede,  tuším,  asi,  možná:  Bela 
nede  v  kótě.  »Byl  tamř«  >Nede  byl.« 
•  Bude  pršet?*  »Nede  bude.c  Venku 
je  škaredě,  chlapci  nede  proto  ne- 
přijdó  (Zábřežsko). 

nedélOi  pl.  f.,  kout:  hospodyně  po- 
sílá své  přítelkyni  do  neděl  polívku 
(Vyhl.  II.  163). 

nedělka,  šestinedělka,  koutnice 
(Vyhl    1.  115). 

nedérňo:  Svadebčané  byli  po  ne- 
dělňu  nastrojeni,  op.  po  všedňu  (Vlk 
67). 

ne  divu,  není,  nebylo  divu :  Hosťé 
si  obhlédali  izbu ;  nedivu,  že  sa  ím  tam 
rubilo  (Vlk  48).  Hlavička  mne  boli, 
nediv  se  mi  ona  na  póly  rozkrojí 
(SuS.  485). 

nedobřec,-a  =  nedobrota,  ne- 
dobrý člověk. 

nedobřina  =  nedobrota. 

nedobrota  1.  čtveračivost :  Ta  ne- 
dobrota tak  ním  šila  (Vah.).  2.  ne- 
zdara: Počkaj  ty  nedobroto!  Ti  ne- 
dobroté  všecky  střešně  nám  otrhali 
=  nedobří  rozpustilí  kluci  (Zl.). 

nedobrý,  na  vých.  Moravě  vůbec 
=  zlý,  přísný,  nechutný :  nedobrý 
člověk,  nedobrý  ogara  (rozpustilý), 
nedobrý  zemák,  nedobré  pivo;  euf. 
čert:    Zjavíl  sa   ten  nedobrý    (val.). 


230 


Už  ma  s  tým  nedobrým  spolky  (Slav. 
ČL.  X.  36). 

nedo6úvaf|  nedoslýchat! :  Dyž  sa 
ho  na  něco  ptali,  museli  sa  ho  aj 
třikráť  ptáť,  ta  jak  by  nedočúvá} 
(Slav.  ČL.  XII.  131). 

nedojípka :  z  nedojípky  =:  z  nena- 
dáni (záp.  Mor.). 

nedoluha  (pol.  niedol^ga)  1.  neduh, 
slabost  tělesná  i  duševní,  2.  špata, 
plevel:  To  obilí  je  sama  nedotuha 
(val.,  laš.). 

nédotunga,  člověk  nevědoucí  si 
rady  (laS.). 

nedotužné  -ěte,  slabé,  churavé  děc- 
ko (val.,  la§ ).  nedolužný  (pol.  niedo- 
l^žny),  na  smyslech  neb  tělesně  ne- 
vyvinutý: Kača  byla  jakási  nedo- 
tužná  Vlk  18  (záp.  Mor.  nedolóžné, 
neduživý). 

nedopera,  nedosyta  (dok.  230). 

nedopita,  kdo  nemá  nikdy  dost 
nápoje  lihového. 

nedopustit:  Nedopustit  na  sebe 
strachu  =  nepoddal  se  strachu. 

Nedorostek,  příjmení. 

nedospétkai  nedospělá  hruška, 
švestka  atd.  (laš.  Kt.  Dod.  I.). 

nedostatečnýi  chorý  (laš.). 

nédotkanéCi  ňca,  komu  nelze  ko- 
bera  (břicha)  dotkať,  docpati  =  ne- 
nasyta (laš ). 

nedovířafi  nedůvěřovati  (Vek.). 

nedovfřavo,  nedůvěřivě:  >Šakna 
to  čekám  jak  čert  na  hříšnú  dušu,« 
praví)  řemenář  jaksi  nedovířavo 
(Slav.  ČL.  XIII.  374). 

nedovůla:  Só  spolo  v  nedovuli  = 
ve  zlé  vůli  (záp.  Mor.). 

neduhai  -y,  f.  =  neduh  (Brň.)  :*Za- 
trápené  neduhy  (přezdívka  ženským) 
Zábřežsko. 

nedúžný,  neduživý  (Vych.). 

nega,  Neige,  piva  i  zbytek  střiž- 
ného zboží  (slez.). 

negryfný,  nešikovný,  »nemá  gryfu< 

(laš.). 

negyzda,  ohyzda  (val,  laš.). 

nehaňba,  kdo  nezná  hanby,  ne- 
styda: Vy  nehaňbil 

nehty,  pl.  m.,  vyraženina  na  ja- 
zyku dobytčete  (=  hůsenky).  Do- 
bytče prý  je  dostane,  dá-li  se  mu  píti 


voda,  kterou  se  někdo  umýval  (záp. 
Mor.). 

nehnuty,  nehybný,  nemotora  (val.) 

nehoda,  neduživec:  Já  sem  už 
taký  nehoda  (záp.  Mor). 

nehodný,  nemocný:  >Kde  máte 
nevěstu?*  » Je  nehodná  €  (záp.  Mor.) 

nehojedi  nebojící  se  bolačka,  dobrá 
vůle  (záp.  Mor.). 

nehospodář,  špatný  hospodář: 
Mach  je  nehospodář  (Vlk  52). 

nehrubé,  nevalně:  Nehrubě  po- 
chodit (Slav.  ČL.  X.  30). 

nehyba,  nehybný,  líný. 

neoh  1.  ať,  aby:  Počkaj,  néch  sa 
pozrem.  Za  to  ich  pekne  prosím, 
něch  mi  za  zlé  němajú  (Dob.).  Pote 
s  nama  na  dvůr,  nech  sa  podíváme 
na  naše  zboží  (Podl.).  Počkajte,  bra- 
trové, nech  sa  spočítáme  (Suš.  721). 
2.  uvozuje  větu  podmínečnou :  Nech 
to  ešče  nějaký  čas  potrvá,  Bůh  ví, 
jak  bude  (Zl.). 

nechat  1.  s  genitivem:  Nechtě 
tam  toho  snopa.  Nechá}  tam  čeřena. 
Krakované  měščané  všeho  díla  ne- 
chali (Suš.  176).  Než  bych  jase  s  ňu 
sekat,  radš  falešné  panny  nechám 
(Suš.  181).  Nechal  sem  koní  stát 
(Suš.  658).  Zeleného  vínka,  zlatého 
prsténka  na  stole  nechá!  (Suš.  756). 
Mosíš  tu  nechat  svéj  plachtičky  (Bart. 
II.  64).  Nechám  si  ditěte  potrhat? 
(han.)  Chatupky  mi  nechal  samé,  zem 
mi  odebral  (laš.).  Nechal  nás  busech 
stát  (Tišnov).  2.  s  instr.  doplňkovým : 
Afe  nechtě  Jánka  Jankem  a  ne- 
mluvte s  ftém.  Proč  tó  hrušku  ne- 
chale  planičkó?  (Mal.  XXIV.  67.) 
Chfél  to  nechat  vovčírnou  (záp. 
Mor,).  —  Dyž  nechceš,  nech  tak, 
lass  bleiben. 

nechat  se:  Musím  se  nechat  doma 
=  zůstati  (žert.). 

nechca,  neřkuli:  Ani  staré  chlap 
toho  neunese,  nechca  takové  chlapec. 
Ani  vlk,  nechca  pes  (han.). 

nechjejakýchce,  jakýkoliv:  dyž  je 
nějaká  nechjejakáchce  bolačka,  tož 
ty  kostečky  utlúct  a  posypat  (dok. 
239).  Frče  z  nechjejakýchchce  pantlí 
(dok.  255). 

něchtam  =  nechať,  buďsi:  No  tuž 


231 


nčchtam,  ja  se  podepíšu  (laš,  ČL. 
XI.  264). 

nechticanaschvál :  Uďál  to  myslím 
nechticanaschvá),  t.  j.  vymlouvá  se^ 
že  nechtěl,  ale  bylo  to  naschvál 
(Plumlov). 

nechfúcky,    nechtě,  nerad  (slov.). 

nechuta:  Nechcejte  bo,  děvčata, 
ja  dy  on  je  nechuta  (Suš.  686). 

nechval,  jen  když:  Sem  rád,  ne- 
chval to  tak  dopadlo.  Nechval  je  to 
ve  stodole  1  Nechval  tam  sedí !  (dítě 
ve  škole,  třeba  se  neučí ;  záp.  Mor.). 

nějaký  1.  A  tak  aspoň  nebude 
naříkat  na  nás,  dyž  by  to  melo  byť 
nějaké  =  nešťastné  euf.  (Slav.  ČL. 
XI.  276)  2.  Pobýt  tam  nějaké  dva  roky 
=1  asi  (Zl.). 

nejarýi  nesvůj,  chorý :  Dež  je  člověk 
takové  nejarél  (záp.  Mor.) 

nejĎkOi  nejĎkom,  nyní  (Telč). 

nejdelší:  Do  své  nejdelší  smrti 
zůstaneš  u  mne,  t.  j. :  kdyby  jak 
dlouho  bylo  do  tvé  smrti,  kdybys 
jak  dlouho  živ  byl  (Kda  I.  206). 

nejít:  > Dlouho  nejdete  1<  praví  se 
všude  na  Moravě  tomu,  kdo  se  spo- 
zdil,  pozdě  přichází. 

nekáď:  Snáď  tu  budeš  do  nekáďř 
=  nějaký  čas  (Zl.). 

někdy :  Pečeme  až  někdy  =  málo 
kdy.    Zastaúvá    sa    u  nás  až  někdy 

(Zl.). 
nekerúc  =  kerúci  (v.  t). 

nekerý  I.  Až  nekerý  klásek  je 
dobrý  =  málo  který.  Letos  je  enom 
někde  nekeré  jabko  =  málo  jablek 
(Zl.).  2.  Byl  by  ešče  nekerú  dostal  od 
těch  chlapů  t.  ránu  (dok.  156). 

nekFuda  1.  nečistý,  nespořádaný 
(val.).  2.  nehyba  (Jicko).  3  nesrsta, 
hrubián  Qevíčko). 

nekornýi  nehybný  do  práce  (Jicko). 

nekonečný,  zdlouhavý  v  řeči, 
v  práci. 

nekřest,    sempervivum    tectorum 

(han.). 

nékřšĎa,  -ate,  nekřtěňátko  (Dob.). 

nekvapa,  váhavý,  zdlouhavý  člověk 
(záp.  Mor.,  Kt.  Dod.  I.). 

nekvětka,  druh  jablek;  pozdě 
kvete  a  skoro  zraje. 

netaba,    nešika,   neduživec    (val.). 


netabačný:  Ten  košík  je  taky  ne- 
labačny  bez  teho  ucha  =  nešikovný, 
nezručný  (laš). 

nellda,  nevlídný. 

netova,  nemotora  (val.). 

nefútaf,  nerútám  =  nelitovati  (val). 

nefza    (jako    v    ruštině)  =  nelze. 

nemáhaf,  nemoci,  slabým  býti  (laš.). 

némaš,  néma  (opav),  nlmaš,  ni- 
ma  (frýd.)  =  není  (jako  v  polštině) : 
Němaš  tam  žádného.  Tam  toho  němá. 
Nimaš  tam  nic.  Nima  jich  doma. 
Avšak  i  v  jiných  nářečích  vyskytují 
se  podobné  vazby:  Kdež  ich  máš? 
Nemáš  ich  tu  nikde  =  není  jich  (Zl.). 

némafi  skoro,  téměř:  Nčmar  do 
jedenasti  tam  byli  (laš.). 

némcovat,  německy  mluviti :  Něm- 
covale  spolem  (han.) 

NémĎ,  -a  les  (Osvětimany). 

némčlcai  červenobílá  vlněná  če- 
pice pletená  s  dlouhým  třapcem; 
nosili  ji  v  zimě  pod  kloboukem. 

némčůvka,  druh  hrušek. 

némeCi  -mca,  němý  člověk  (val., 
stč.). 

něme6ek|  houba  boletus  rufus 
(Zábřežsko). 

nemito  Bohu  má  platnost  příslovce : 
Utrácá  peníze  nemilo  Bohu.  Lábuje 
po  hospodách  nemilo  Bohu.  Zhňusili 
ste  to  nemilo  Bohu. 

němkyňa,  německá  myš  (Jimra- 
mov). 

nemoct,  nemocným  býti :  Nemože 
na  nohy  (vých.  Mor.).  Co  je  s  vámi  ? 
když  vy  pořád  jenom  nemůžete 
(Kda  I.  163). 

nemodláki  nemodlenec:  Bel  jeden 
sedlák  nemodlák  (záp.  Mor). 

nemodTena,  -y,  bytosr,  kterou  se 
hrozí  dětem,  jež  se  nerady  modlí, 
že  je  sebere  (Mal.  XXIV.  340'. 

nemodfený,  kdo  se  nepomodlil : 
Kráva  nedójená,  dívka  nemodlená 
(Bart.  III.  110). 

nemoha:  Postretta  ju  nemoha, 
dzě  si,  psota,  dzě's  bola,}  (Bart.  II í. 
684:  u  Sušila  675  povaha  =  lenost.) 

němota:  Uvédl  to  na  němotu  = 
na  nic,  zkazil  to.  Opilý,  zbitý  na  ně- 
motu =  velmi  (ZL). 


232 


nemoresný,  nezpůsobný,  velikán- 
ský (Zl.). 

nemravai  nemravný  člověk:  Co  vy 
nemravy  tu  stojíte?  (Kda  I.  169). 

nemrňa  =  mrAa,  nemotora. 

nenadána,  nenadání :  Z  nenadanej 
chmac  ho  (dok.  12). 

nenadanka,  nenadání:  z  nena- 
danky  (laš.). 

nenadány,  komu  nelze  dosti  dáti, 
kdo   nemá    nikdy   dost   (záp.  Mor.j- 

nenadátá,  nenadání:  z  nenadátej 
(vých.  Mor ). 

nenadéjo,  nenadání :  To  musí  pi^ijít 
tak,  jako  když  človéku  přijde  z  ne- 
nadéja  si  zazpívat  (Pittn  VI.  XVIII. 
806). 

nenadoha,  nenadání:  Galétčena 
z  nenadohy  přivedla  řeč  na  děti 
(Slav.  ČL.  X.  469).  V  téj  z  nenadohy 
kocúr  skočí}  na  drveno  (ČL.  XII.  274). 

nenadohy,  nenadálý:  Tatik  býl 
namrzutěný  nenadohým  přímnožkem 
(Vlk  3). 

nenapltny  chlap  který  nemá  nikdy 
dost  lihových  nápojů  (val.). 

Nenkůvky,  vinohrad  (Želetice ;  pův. 
osada;  srovn.  nedaleké  Nenkovice). 

neobrata,  neobratný  člověk. 

neobruba,  člověk  nezpůsobný,  ne- 
omalený. 

neobrúbeny:  Mluví  neobrúbeně  ^ 
neomaleně. 

neobúchany,  nevycvikovaný. 

neobuvny:  bot,  který  se  těžko 
obouvá  (horň). 

neohřápany,  neohrabaný  (Slav. 
ČL.  XI.  91). 

neohromny  =  ohromný :  Došla  ke 
mně  baba  neohromná  (dok.  56).  Za 
starých  časů  bejvávali  snáď  takoví 
lidé  neohromní  (dok.  242). 

neohumny,  nezdrženlivý  (již.  Mor. 
Kt.  Dod.  I.). 

neokonany,  1.  práce,  které  nelze 
okonati,  zdolati,  2.  člověk,  jemuž 
nelze  vyhověti  (vých.  Mor). 

neokopa,  neohrabanec,  nešika 
(val.). 

neokřápany :  řeč,  nerozvážná,  spro 
stá  (Zl.). 

neomasta,  nechuta,  protivný  člo- 
věk (val.). 


neoplchanec,   neotesanec   (han.). 

neopiohany,  neotesaný,  hrubý 
(obraz  vzat  od  opichování  krup ;  v.  t.). 

néopisany,  čeho  nelze  opsati :  To 
byla  radoáč  něopisana  (laš). 

neosožny,  neužitečný  (Vek.). 

nepáčít  si,  nepamatovati  si:  Ne- 
páčím  si  toho  (Kunštát). 

nepaméf.  >Post  hominnm  memo- 
riam«  Ottův  Slovník  překládá:  »Za 
paměti  lidské,  kam  sahá  lidská  paměť 
m.  od  nepaméti. 

nepatrný,  nebezpečný:  Je  to  tam 
nepatrný.  Tam  je  cesta  nepatrná 
(Záhoří  lip.). 

neperuša  sukna,  která  se  nehodí 
práti:  soukenná, hedbávná  (dok.  172). 

neplátežny,  kdo  nerad  platí 
(Kunštát). 

nepliny:  PrSí-li  po  sv.  Duše,  je 
obilí  nepliné=  málo  sype  (záp.  Mor.). 

nepoĎas  =  nečas  (Vek.). 

nepodara,  něco  nepodařeného : 
pečivo,  obilí,  dobytče,  člověk. 

nepoddaný,  nepoddanecy  nepo- 
slušný, svéhlavý:  Te  nepudané  kloko! 
(Tišnovsko  i  j.) 

nepodílný,  co  se  těžko  dělá,  na  př. 
kámen,  který  se  těžko  láme. 

nepodobny,  náramný :  Takový 
Teják  se  spustfí  nepodobný  (Zl). 

nepojede,  kdo  si  nepřeje  jídla, 
skrblík  ížďár). 

nepokfuda,    koho  nelze  pokliditi 

nepořádá,  nepořádný  člověk,  kte 
rému  nelze  poraditi,   s  kterým  není 
rady  (Kt.  Dod.  I.). 

neporadit:  Milý  brachu,  já  tady 
neporadím  =  nemohu  poradit,  nevím 
rady  (Kda  I.  77). 

nepořádný  člověk,  jemuž  není 
rady,  s  kterého  nikdo  není.  Je  to 
cosi  nepořádné  -=.  nesnadné  (Zl.). 

nepořida,  kdo  nic  nepořídí. 

neporučny  1.  co  není  po  ruce, 
nepohodlný :  schody  (han.  neporóčné). 
2.  nezručný,  neobratný  (hor.). 

neporúzny,  co  není  »na  porúzi«, 
nepříručný,    nezručný   (vých.    Mor.). 

neposlucha,  neposlušný. 

nepovédět:  To  vám  nepovím  = 
nevím  to.    » Mladá  pani,  kde  je  tvůj 


233 


pan?«  >Ajá  smutná  nepovím  vámc 
(Bart.  II.  9). 

nepozora,  člověk  nepozorný. 

nepřejfčnosf,  nepřejnost,  závi- 
stivost. 

nepřejlčnýi  nepřejný,  závistivý. 

Neprejovy,  pl.  m.,  vinohrad  (Ra- 
déjov). 

nepřemožený,  nepřemožitelný:  Už 
leží  Turka  okolo  Prešpurka  nepře- 
možená moc  (Suš.  136;  srovn.  in- 
victus  exercitus). 

nepřlměří,  nepřimířejíc.  Ukazo- 
val-li  by  někdo  na  svém  těle  prstem, 
kde  jiný  má  bolesf,  dostal  by  ji  také. 
Učiní-li  tak  přece,  hledí  zlý  účinek 
odčiniti  slovem  »nepříměrí€:  Má  to 
žebraný  nepríměří  počátek  (až  sem) 
záp.  Mor.  (Mor.  lid  187). 

nepřimlraja,  nepřirovnávaje  (srovn. 
rus.  priměr),  užívá  se  na  vých.  Mor., 
když  se  člověk  pro  špatné  vlastnosti 
přirovnává  ke  zvířeti:  Dyť  on  je  ne- 
přimířaja  jak  tá  němá  tvář.  Mtadý 
člověk  je  nepřimířaja  jak  mtadý  pes 
(Vlk  17). 

neřasfi  -i,  roští,  chrasť  (val). 

neraz,  nejednou:  Neraz  milá  ne- 
snídala  (Bart.  I.  3). 

neřáda  (nerejda),  člověk  neobratný 
(han.). 

neřesť:  Tyto  kalné  mračna  zažeň 
a  všecky  v  nich  neřesti,  jako  škod- 
livé krupobití  .  .  .  (Mor.  lid  173). 
Robil  tu  něresc  =  co  se  nemá  činiti, 
co  je  hříšné  (Dob.). 

nerky,  pl.  f.  (z  něm.  Nieren)  ledviny 
(laš ). 

Nerobiš:  Dnes  je  sv.  Nérobiša, 
úterý  velikonoční,  svatodušní  a  j. 
•  poloviční*  svátky,  kdy  se  nepracuje 

(Dob.). 

Nerody,  pl.  f.  trať  (Tečovice). 

nerozvaha  1.  nerozvážnost:  To  je 
u  něho  dycky,  u  teho  chlapa,  taká 
nerozvaha.  2.  nerozvážný  člověk  (laš.). 

nerudný,  nepokojný,  neposedný: 
chlapec  (Vych.). 

neřu  ma  (-  o ■ ),  nesrsta,  hrubián  (han.). 

neryga,  nemotora  (Vek.). 

nerypa,  nemotora  (val.). 

nesečnó  obili,  které  se  špatně 
seče,  >enom  sa  to  žne  pod  kosú«  (val.). 


nesedajný,  neposedný  (val.). 

Neselov,  trať  (Blansko). 

nesetky,  pl.  f.,  borůvky  (Brň.). 

Nesitky,   pl.  f.,    trať  (Výmyslice). 

neska :  kúra  dobra  něska,  slepice, 
která  dobře  nese  (laš.). 

neskládaný  1.  n.  roba,  veliká,  ne- 
foremná, 2.  stálý  přívlastek  nadávek : 
Ty  mrcho  neskládaná!  (Jicko.) 

neskoro  1.  pozdě:  Dnes  sem  šél 
neskoro  spát.  T\to  hrušky  zrajú  ne- 
skoro. Neskoro  ty  lituješ  (Suš.  15). 
2.  =  skoro :  Trvalo  to  pul  hodině 
neskoro  (Zábřežsko).  —  Comp.  ne- 
skořej  (slov,  val.):  Šak  sa  dozvíme 
až  neskořej  (Slov.  obr.  II.  72);  ne- 
skoři  {^ox\  néskorši  (laš.):  Aby  ně- 
skorši  něnařikal.  Přijdu  něskorši. 

néskořucno,  velmi  pozdě  (Lor.). 

neskrytý :  zlost,  radost  =  veliká, 
jíž  nelze  skrýti.  Hněvá  se  neskrytě 
=  velice  (Třešť). 

nesmyst:  To  je  nesmesl  člověka 
takovó  hlópotu  řicť  zn  to  je  nerozumný 
člověk,  když  takovou  hloupost  řekne 
(Mal.  XXIV.  65). 

nesnádka,  nesnáz,  nepohoda  (val.). 

nesnadný,  nevrlý :  nesnadné  děcko, 
launisch  (val.). 

nesnáz  -a,  m.,  nepohoda:  Takové 
nesnáz,  deť  je  Této  pséka  vehnať 
(Mal.  XXIII.  160)!  Jak  pak  ste  mě 
našle  v  tem  nesnázo?  (Vyhl.  II.  8.) 

nesný:  strom,  který  nese  ovoce: 
Vykácel  moc  stromů  ešče  nesných. 
Plač  ty,  cérečko,  plač  ty  ešče,  abys 
měla  slépky  nesné  (Bart.  I.  136). 

nesprejný,  koho  se  nelze  spleti, 
zbaviti. 

nespřajný,  závistivý  (laš.). 

Nespřata,  kdo  se  s  nikým  nespřá- 
hne, nesrovná:  Všeci  sú  oni  takoví 
nespřati  (Vlk  65).  Nedy  sú  staří 
všelijací  nespřaťé,  a  mladí  sú  pěkně 
živi  (Slav.  ČL.  XI.  483). 

nespřatný,  nesnášelivý  (val.). 

nesprava,  nesprávný,  kdo  se  ne- 
hledí s  lidmi  spraviti,  vypořádati 
(Jicko) 

Nesrovnalka,  trať  (Blansko). 

nesrsta,  svárlivý  člověk,  nedů- 
tklivec;  též  příjmení. 


234 


nesrstnýi  nedůtklivý,  zvláště  v  ne- 
moci, v  omrzelosti,  stále  po  někom 
s  hubou  jezdí  (Vah.)- 

nést:  Naša  nátura  to  nese  ináč 
(než  panská)  =  žádá  něco  jiného 
(dok.  274). 

nést  se:  Ta  Tučapská  chasa,  ta 
se  hoře  nese  (Bart.  III.  124).  Již  sem 
tak  osiřel  jako  jabor  v  lese,  když 
s  něho  listi  opadá,  on  se  smutně 
nese.  Mlaďoch  sa  nese  =  vypadá 
mlád  Qicko).  Něsol  sa  na  koni  = 
jel  (Dob.). 

nestane,  nebude:  Až  mne  nestane, 
až  matky  nestane,  jak   s  tebú  bude 

(Zl.). 

nestatek,  nestvůra:  Divé  robě  bylo 
prý  takový  nestatek  (Zábřežsko). 

nestojte  =  nastojte :  Volata  na 
nestojte  (val). 

nesvorčlivýi  -ivec,  nesnáSelivý 
(han.). 

nesvůj:  Macocha  byla  by  ráda 
vyzbyía  ty  nesvoje  bez  grejcara 
z  domu  =:  nevlastni  děti  (Slav.  ČL. 
XII.  42).)  Su  jakýsi  nesvůj.  Už  včera 
býí  nesvůj,  dnes  mu  jeli  pro  dochtora 
=  změněný,  chorý.  Od  Ihockých  hodů 
býi  Janek  jak  nesvůj  (Slav.  ČL.  XI. 
95). 

Nesytai  bývalý  rybnik  u  Hodonina. 

nešĎápený,  euf.  nešťastný:  Ne- 
ščápený  chlapče,  co's  to  zas  vyvedli 
Neščápené    dělo!  =  zatrolená    věc. 

nešĎasnúcenýi  velmi  nešťastný, 
zatrolený:  n.  děcko!  (val.). 

nešĎastl  (neštěstí),  padoucí  ne- 
moc (horň.). 

něškudrnýi  umazaný,  nečistý 
(Dob). 

nesoušnýi  nečistotný,  neúhledný 
(Novoměstsko). 

nešpita,  1.  nečistota,  hyd,  2.  špi- 
navec (val.). 

nešpitnýi  nečistý,  špinavý  (val). 

nešpudrna,  -y,  ženská  rozcuchaná, 
Sp'navá  (BorSice). 

neštovicai  -ce,  1.  dobrá  vůle, 
(záp.  Mor.),  2.  neštovicu  mívá  ovce 
na   » váčku-   (vymenci)  val. 

neštuvka,  paris  quadrifolía,  užívá 
se  od  neštovic  (slez.). 

nešuša,  -še,  špinavec  (Maš.). 


ne  tak|  1.  v  původním  význame 
často  výpustkově :  Jak  Kačenka  po- 
kročí, rytíř  za  ňó  poskočí:  Ne  tak, 
ne  tak  rytíři  I  Já  sem  z  rodu  dobrého, 
z  rodu  tobě  rovného  =  nečiň  tak 
(Suš.  178).  Přinda  k  jedné,  poví  jí 
slovečko,  přinda  k  druhé,  rozpoví  jí 
všecko.  Ja  ne  tak,  ne  tak,  synečku, 
nepovídé  všecko  na  děvečku!  (Suš. 
268).  2.  nercili:  Ten  iným  chíapom 
poradí,  netak  tobě.  Za  penize  v  Praze 
dům,  netak  trocho  teho  jidla  a  piti 
(fig.  75).  Trefí  se  to  i  panně  ve  zlatě, 
netak.  Bože,  chudobnej  sirotě  (Suš. 
206).  Nebyla  sem  královou,  netak 
býti  katovou  (Bart.  III.  560). 

Netálíja  =  Itálie. 

netáta,  iuniperus  sabina  (bot.). 

ne  to,  nercili  =  netak  (v.  t.  2.): 
Jinačí  lidé  tu  vody  žádají  a  nemohou 
jí  dostať,  ne  to  vy  \Káz.  II.  65) 
val.,  laš. 

netopýr  má  tato  jména  mor. :  ne- 
topýr (slov.,  val.,  han.),  letopéř,  litopéř 
(záp.  Mor.),  večerek,  večurek,  veče- 
ratek.  podvečerek  (laš